Ceska zurnalisticka integrita...

Úterý v 15:06 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Pred tydnem uverejnil Prerovsky denik tento muj "dopis ctenare" - Zde je:


Spravny cesky (neinformovany) vlastenec by zajiste zajasal, jaka je to v CR spravedlnost a svoboda projevu a vubec je vsechno "eno nuno". Jenze dopis, ktery jsem jim do tech novin poslal, znel takto:


Prohlaseni pro Prerovsky denik.

7. rijna 2016 jsem se zucastnil ceremonie v Kojetine, pri ktere byly predany americke vojenske medaile ceskym vojakum z Kojetina, kteri slouzili spolecne s americkymi ozbrojenymi silami v Afganistanu.

Behem poslednich dnu jsem se stal tercem cilene kampane, tvrdici, ze medaile byly nejakym zpusobem falesne a ja jsem timto zpusobil jakousi imaginarni ostudu mestu Kojetin.

Jsem osoba na internetu velmi znama a za poslednich 25 let jsem publikoval pres 2000 clanku a nekolik knih, jejichz tematem byla casto kritika ceske soucasnosti. Timto zpusobem jsem si za ty roky vybudoval rozsahlou sit ne-fanousku, nenavidicu a stalkeru, kteri mou publikacni cinnost sleduji a snazi se zdiskreditovat cokoliv, co napisu.

Kdyz informace o soukrome akci s predanim medaili pronikla na verejnost, tato skupina lidi se cile pustila do atakovani a dehonestace me osoby - byt jde o bohapustou nenavist s penou u huby, oni sami to vzdy nazyvaji "recesi". Jde o tvrzeni, ze cokoliv napisu, je lez, ze jsem tezky alkoholik (jsem celozivotni abstinent), pripadne prekroucene informace s meho soukromi ("recese - haha"). Vzhledem k tomu, ze se jedna bez vyjimky o anonymy, pouzivajici internetove anonymizery, je zasah proti teto luze velice obtizny.

Informace o udajnych "falesnych medailich" se rychle dostala i do Kojetina a do vedeni mesta, ktere se citilo touto akci osobne urazeno (byl jsem pozadan, abych neuvadel zadna jmena), protoze na udelovani medaili nebyli mnou umyslne prizvani. Tito jedinci pak odstartovali mistni nenavistnou kampan papouskovanim nesmyslu (mozna i aniz by sami pochopili, ze se jedna o umyslne lzi), drive stvorenych mymi stalkery. Jak spravne bylo uvedeno ve vasem clanku minuly tyden, vedeni mesta odmitlo muj navrh, aby vojaky vyznamenali sami.

A tak se tento pripad dostal i na stranky Prerovska a Prerovskeho deniku, jehoz redaktori byli puvodne na predavani medaili pozvani, ale v posledni chvili se odmitli zucastnit. Mohli mit vsechny informace z prvni ruky a nemeli zajem. Za tri tydny uz jim ale nevadilo uverejnit clanek plny polopravd a vylozenych lzi, aniz by se opet obtezovali mne kontaktovat a overit informace u pramene (kdyz to bylo o mne).

Utoky na mne a na me rodinne prislusniky na internetu dosahly v poslednich dnech frenetickeho tempa. Stalkeri se dokonce vzajemne chlubi, na kolik mist v USA uz na mne poslali udani. Je jasne, ze zatimco pohnutky cinitelu Mestskeho uradu v Kojetine byly zrejme pouze urazena jesitnost, v pripade mych mimo-kojetinskych nenavidicu to byl hlavne cesky anti-amerikanismus a nenavist k emigrantum (kvalifikuji se na oboje, jsem emigrant a v Kojetine narozeny americky obcan, ceske obcanstvi nemam, ani zajem ho ziskat).

Mrzi mne, ze se i Prerovsky denik pripojil k teto nenavistne kampani svym clankem z minuleho tydne, povazuji to za celkove selhani vasi zurnalisticke integrity.

Cela afera je pro mne nejen zklamanim, ale i poucenim, abych se uz nikdy nesnazil delat dobre a pozitivni veci v zemi, ktera neni stale jeste dostatecne civilizovana a pravni na to, aby to ocenila.

A mimochodem - jak jsem uz uvedl ve svem predchozim prohlaseni se vsemi detaily a dukazy, ty medaile byly prave a legitimni a nebyl duvod cokoliv zpochybnovat, at uz vasim clankem a nebo nekde na internetu - jak vazne, tak i v recesi. Ovsem to by chtelo mene nenavisti k USA a emigrantum a vice charakteru.

Dekuji za nezkracene uverejneni.

Ross Hedvicek
U.S.A.
----

Muj nazor je velmi hezky vyjadren v citatu spisovatele, ktery byl taky drive komunista - ale pak vyrostl :-)

"Žurnalistika znamená otištění toho, co si někdo jiný nepřeje vidět otištěné. Všechno ostatní je public relations."

George Orwell


Lord Tarzan

25. listopadu 2016 v 16:07 | Pepa Nos

 


Zavist a nenavist ke komukoliv...

21. listopadu 2016 v 14:32 | Jiří Novotný |  Clanky jinych autoru
Pane Rossi, se zájmem jsem si přečetl články, které informovaly o udělení medailí, které jste předal vojákům české armády. Byl jsem překvapen, že se někdo ze zahraničí zajímá o naše veterány a zasloužil se o jejich ocenění. Po měsíci se však objevily na různých internetových stránkách pomlouvačné články autorů Roberta Břešťana a Tomáše Peciny.

Probudily u mne zájem, proč byly plné nenávisti a lživých informací. Přece měl být jejich obsah opačný. Zapátral jsem tedy na internetu, abych zjistil, co to je za osoby. Robert Břešťan, vystudoval soukromou školu Josefa Škvoreckého, po roce práce pro BBC v Londýně z nejasných důvodů odchází, chvíli v časopise Ekonom, odkud odchází s Ondřejem Neumannem a zakládají neziskovou organizaci Ústav nezávislé žurnalistiky. Krátce poté, pod hlavičkou nezávislé žurnalistiky, zakládají blog Hlídací pes. Financuje to jenom Ministerstvo kultury nebo ještě jiná organizace, která má za úkol pod pláštíkem nezávislosti ovlivňovat veřejné mínění?

Břešťan, známý svými články na zakázku, je kamarád E. Stehlíka a dobrý známý T. Peciny.

Eduard Stehlík (1965), vystudoval ruštinu a dějepis na UK v Praze. Od roku 1992 voják a od roku 2008 pracuje ve vědecké radě Ústavu pro studium totalitních režimů, kde pracuje jako náměstek ředitele Hermana, který nad ním dodnes drží ochrannou ruku. Stačí jeden příklad za všechny, jeho neplacená dovolená, když pracoval v ÚSTR u Hermana a byl placen z rozpočtu Ministerstva vnitra. V té době vystupoval v uniformě jako aktivní voják (může MO půjčovat vojáky na ÚSTR? není to porušení zákona?).

Pan Herman (1963) je současný Ministr kultury, který na sudetoněmeckém sjezdu pronáší zdravici tisícům zúčastněných. Stehlík je po návratu z ÚSTR povýšen z funkce poradce na MO na plukovníka (je to opravdu potřebná kvalifikace na povýšení na plukovníka?), a od 2012 pracuje na MO jako ředitel odboru pro válečné veterány. Za pouhé tři roky "usilovné práce" pro důchodce a veterány, akcí v TV, radiu, vzpomínkové akce stihne vystudovat MBA, PhD, dálkový kurz generálního štábu a kdoví co ještě, prostě dře jako kůň a určitě ani nespí.

Ze své funkce každý rok navrhuje finance na provoz svazu protifašistických bojovníků, jehož je členem. Skoro to vypadá na střet zájmů, ale zjevně to nikomu nevadí (ročně ČSBS získává na provoz téměř sedm milionů korun včetně částky z Ministerstva obrany, z MO například za rok 2014 navrhnul Stehlík přidělit téměř pět milionů korun viz. str. 495). Zajímavé je, že finance začal MO "nedemokratickému" svazu přidělovat teprve když byl Stehlík ve své funkci. Do té doby MO peníze pro ČSBS nepřidělovalo.

Zapomeňme na chvíli na Stehlíkovo hnízdo. Další do "svaté" trojice Tomáš Pecina (1966), s potížemi vystudoval teoretickou fyziku na UK a po ukončení studia okamžitě zapomíná na odborné vzdělání a začíná jako žurnalista v Britských listech. Zanedlouho je propuštěn z podezření ze zpronevěry a pro obhajobu svobody neonacistických projevů. 4.8.2016 ruší blog Slepecká hůl, uvádí, že ho už psaní nebaví, ale dále vede extrémistický blog do kterého ho psaní zase baví a snaží se založit sudetoněmecké sdružení.

Nyní se na některé akce podívejme z časového hlediska. 1.6.2016 pronáší Stehlík na Ministerstvu obrany zdravici na počest Českého svazu bojovníků za svobodu, vyzdvihuje jejich práci jako orgánu, který pečuje o uchování pravdivého a nezkresleného obrazu národa. Ale už za tři měsíce (3.10.2016) Stehlík demonstrativně po dlouholetém členství ze svazu ČSBS vystupuje. Po mnoha letech členství, oslavování této organizace a navrhování financí pro ČSBS a její členy, si za tyto tři měsíce uvědomil, že organizace je nedemokraticky řízena a zaměstnává bývalé donašeče režimu (to, že na svém odboru také zaměstnává obdobné donašeče - se souhlasem svých šéfů, mu už ale vůbec nevadí - to je demokratické). Za dva dny po tomto prohlášení, 5.10.2016 se objevuje zpráva o finanční kontrole u ČSBS, ale Stehlík už dva dny členem není. O tom, že dostal od z nejvyšších pater informaci ohledně chystané finanční kontroly s doporučením vystoupit z ČSBS taktně mlčí. 7.10.2016 udělení medaile veteránům z Kojetína. 23.10.2016 přijíždí do Prahy pan Brady a začíná aféra kolem medaile, která postupně graduje. 1.11.2016 pan Brady odlétá a na ČT 24 se objevuje článek "Jiří Brady odlétá bez řádu, ale nezapomenut." 7.11.2016 se objevuje na "nezávislém" Hlídacím psu článek o medailích pro Zemana od Vodičky, předsedy ČSBS.

Kdo asi mohl mít na tom článku zájem a proč? Je potřeba nějaké pokračování, aby článek nebyl osamocen a proto se dne 10.11.2016 se objevuje na "nezávislém" Hlídacím psu úmyslně zkreslující a zavádějící článek o udělení medailí v Kojetíně. Ve stejný den (10.11.2016) se objevuje obdobný pomlouvačný a lživý článek na Pecinově extremistickém blogu. Kdo doporučil Břešťanovi a Pecinovi tyto články napsat a kdo koordinoval s Břečťanem a Pecinou jejich zveřejnění ve stejný den? Kdo asi mohl mít na těchto článcích zájem a proč? Proč Břešťan posílá článek dalšímu kamarádovi, reportérovi z iDnes Lukáši Valáškovi a ten jej přetiskuje v tištěné verzi iDnes dne 12.11.2016?

Proč tyto tzv. "nezávislé" blogy a jejich mecenáši nekritizují organizátory akce, kde stojí u památníků našich letců (Rakovník, RAF) osoba v uniformě SS a jedná se o výsměch veteránům(samotné ministerstvo si s odsouzením této akce počkalo více než rok), ale naopak "hlídací blogy" lživě komentují vaši aktivitu veterány ocenit. Odpovědi na uvedené otázky jsou po přečtení vcelku jasné. Buďte pane Rossi ujištěn, že opticky se péče pro veterány zlepší a možná za rok je už budou obce zvát jednou za rok na kávu a chlebíček a na vaši záslužnou akci, která byla iniciátorem se zapomene, protože jste nastavil nejen jedincům, ale i společnosti nechtěné zrcadlo. Uvedené články pusťte z hlavy, protože charaktery těch bezpáteřních a úplatných aktérů ať těch zmíněných, nebo těch v pozadí, hovoří samy za sebe.


Jiří Novotný


P.S. Hoši, děkujeme!

14. listopadu 2016 v 14:51 | Bohuslav Pernica |  Clanky jinych autoru

Dnem 11. listopadu skončila sezóna ne/povyšování a ne/udělování řádů, vyznamenání a medailí, která začala 7. října v Kojetíně, pokračovala návštěvou Dalajlámy a vrcholila úmrtím veteránů 2. světové války. Veteránů velkých válek je stále méně a blíží se proto doba, kdy se zvyšuje naděje, že by stát, kraje a obce mohly projevovat větší a větší účast s vojáky a vojákyněmi, kteří od počátku 90. let 20. století se nasazovali své zdraví a životy v mírových misích.

Voják si nikdy válku nevybírá, a proto nelze vyloučit, že vedle ulice s názvem Fajtlova nebo základních škol genpor. Františka Peřiny by někdy v budoucnu nemohla vzniknout třeba ulička Karla Klínovského, když už jsme po jednom z vrchních velitelů ozbrojených sil Československé socialistické republiky, Česko-slovenské republiky, České a Slovenské Federativní Republiky a České republiky pojmenovali v Praze náměstí a letiště. I proto mělo smysl zapojit se do soukromé iniciativy R. Hedvíčka, který se po "americkém zvyku" rozhodl odměnit vojáky s rodištěm nebo bydlištěm v jeho rodném Kojetíně. - Sympatická iniciativa, protože respekt k riziku, které voják musí podstoupit v nasazení, projevený vojákovým občanským okolím má pro vojáka smysl jen a jen za jeho života. Toho u nás - v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - nebýváme častými svědky, pokud ovšem nepočítáme to, jak se zástupci místních samospráv - místní politici - setkávají a nechávají fotografovat s vojáky do místních novin, jedná-li se o zasloužilé bezplatné dárce krve.

Ke škodě věci, díky nešťastné formulaci o původu medailí (kdo by tak mohl udělovat medaili, pokud si ji nekoupíte sami, než vláda = součásti státu jako jsou vojenské útvary, velitelé, ministři apod.?) vyznění zprávy nabralo nakonec úplně jiný směr a pro odměněné vojáky by to nakonec mělo být dokonce veřejnou ostudou, tedy něco emotivně daleko horšího, než byl dosavadní nezájem osob politicky činných v místě jejich bydliště. Do určité míry tak tato mise dopadla hůř, než v Kriminálce Anděl. Naštěstí nikdo nezemřel, nebral ani nepašoval drogy.

Kojecaci...

Další články


Kam dál