Ross Hedvicek ... Nastenka AgitProp na Blog.cz

Bydlim na poloostrove, mirne vysunutem do Mexickeho zalivu, jmenuje se to Gulf Cove a abych se dostal domu, tak musim prejet most z pevniny, kteremu rikame El Jobean Bridge, i kdyz legalne spravne se asi jmenuje Myakka River Bridge... Od mostu smerem do vnitrozemi se rozleva reka Myakka - "vetsia ako Dunaj a modrejsia", jak pamatne pravil profesor Jozef Skokan, tehdy jeste kluk jmenem Jozko. A od mostu smerem do more je velka zatoka, ktera se jmenuje Charlotte Harbor, protoze to mesto vzadu vlevo je Port Charlotte. A ja pres ten most jezdim minimalne 2x denne a vzdy je to nadherny pohled.

Vcera v podvecer jsem se vracel domu, slunce zapadalo, logicky tedy bylo na zapade a svitilo do zalivu, z prave strany. Mam celozivotni slabost pro barvy a jejich odstiny (proto jsem taky emigroval, cernobily svet mi nesel pod fousy) a ta kombinace cisteho vzduchu, more a slunce nizko nad obzorem delala s barvami uplna kouzla. Chtelo by to dobreho fotografa to zvecnit, ja jsem to malovat uz mockrat, ale ty barvy mi nikdo neveri, protoze to jednoduse nevideli. Asi jako obyvatele zmrzleho sibirskeho Gulagu odmitaji uverit, ze existuje misto, kde palmy jsou jako plevel a nikdy tam nemrzne ... More ztmavne do tmavomodre, obloha je svetle tyrkysova, z obou stran mangrove dzungle a vzduch je nasycen zlutym okrem od slunce...

Dneska rano pri snidani ke mne moje dcera prisne promluvila. Ona je pravnicka, assistant State Attorney (tedy prokuratorka pro okres rozlohou vetsi nez je Ceska republika) a s kazdym (vcetne mne) mluvi, jako by dotycny byl potencialni delikvent. Nemoc z povolani, podobne jako u lekaru ci lekarek, ti taky s lidma mluvi jako s nesvepravnymi pacienty. Pravila tedy: "Az pojedes do Ceska, ne aby sis z nich tam zase delal srandu! Pak se divis, ze jsou na tebe protivni!"

Pametliv toho, ze deti se maji nejen financne podporovat, ale i neustale vychovavat az do veku 60 let, zapil jsem sousto cajem a pravil svym bassem profundo, ktery jsem zdedil po svem otci a ten zase po jeho otci, mem dedeckovi: "Nerad a bud rada, ze jsme doma tady a ne tam. Dneska by tam z tebe mohla byt uspesna delnice na bezicim pasu nekde v Meopte a sroubovala bys sroubky srub srub srub a platila bys svym zivotem za nadbytek charakteru svych rodicu!"

A tak jsem si vzpomenul na sveho dedecka, kteremu jsme rikali "starecek", ktereho (mam takovy dojem) ja sam zacinam asi pripominat. Cas bezi v kruzich a mam pocit, ze mne dohnal. Starecek byl stejne mohutne postavy jako ja (jen muj otec je mensi, on se vymlouva, ze za valky nebylo dost jidla), stejny bily knir, akorat byl plesaty, coz ja nejsem. Vzdycky jsem si myslel, ze byl plesaty az ve starsim veku, ale pak jsem videl fotku z jeho svatby. Zenil se v roce 1917, kdyz mu bylo 27 let a uz tehdy mel hlavu jako koleno. Nastesti vim, ze vlasatost muzu se geneticky dedi po otci matky - tedy po dedeckovi z matciny strany - a ten byl vlasatej.

Pri prejizdeni toho mostu v El Jobean jsem si predstavil, co by mi asi muj dedecek, se kterym jsem ztravil hodne casu, kdyz mu bylo osmdesat a mne tak patnact, rekl ted, kdyby tu se mnou byl na tom moste. Dedecek nebyl zadny zabedneny vlastenec, byt byl tez coby snobolinar zahledeny do zeme a mel svuj vlastni sen (o kterem mi vypravel) o ostrove Capri kdesi za morem. Ani jeden z nas tehdy nemohl tusit, ze zrovna ja jeho sny vice nez naplnim a prekrocim vice nez sedm mori...

Jsem si jist, ze by mi muj dedecek schvalil i to, ze dnes ja vidim tenhle poloostrov v Mexickem zalivu jako absolutni domov, bez nejakych ALE.... Prislovi pravi, ze doma jsme tam, kde chodime na svatby a na pohrby. Svateb jsem tady absolvoval radu a pohrbu bohuzel taky. A vlastnim tady vic pozemku nez muj polnosti a lesy vlastnici dedecek kdysi mel v Kojetine. Akorat tam nemuzu pestovat zeli a mrkev jako on, ale zase sance, ze by mi nejaci hajzlove rodaci vsechno sebrali a vstoupili do JZD je minimalni. Minimalni je i moznost, ze by nekdo sikanoval me deti a nepovolil jim treba studium na vysoke skole, jen proto, ze ja jsem ja a jak se jmenuji. Lide, kteri nejsou ochotni se poucit ze sve vlastni minulosti, jsou obvykle krutym osudem donuceni si tu minulost zopakovat. A pak je tu zajiste ten uzasny vyhled na more, na zatoku jmenem Charlotte Harbor...

Muj dedecek by se oprel o zabradli, nadechl se toho slaneho vzduchu, zahledel se svyma sedomodryma ocima, ktere jsem po nem taky zdedil, do dali k obzoru na mori, kde by mohl byt (ale neni) ostrov Capri a rekl by tim svym typickym hedvickovskym hlasem: "Je to tady pekne, Rostiku, zustan tady. Tady jsi doma." A moje babicka, na rozdil od nej pomerne male postavy, ktera nikdy nebyla dale nez par kroku od sveho manzela, by mu to jen potvrdila: "Je to tak, Bohusu, je to tak."

A dneska rano jsem odjizdel do kancelare, zase pres El Jobean Bridge, jak jinak. Jenze slunce nezapadalo, ale vychazelo a svitilo z presne opacne strany. Zlutost vzduchu zmizela a tmavomodrost more taky, more bylo jednolite leskle. Dole pod mostem rejdili delfini, oni tam na melcine lovi ryby, jsou jako lidi, mysli jen na zradlo. Pelikani meli obsazeny pier, ktery tam zbyl po starem zeleznicnim mostu, kdyz se jeste po zeleznici vozily fosfaty do pristavu v Boca Grande. Z mostu zbyl jen pier a ze zeleznicni zastavky na El Jobean strane je dnes hospoda, ale napis na ceduli tam maji, ze to kdysi byla ajzbonacka stanice a zaroven i mistni vezeni. Z druhe strany se proti slunci, takze byl videt jako temer cerny, vyjimal maly pier od Tarpon Bay Condos a na jeho konci stozar s americkou vlajkou. Pod stozarem svetlomet, aby ta vlajka byla osvicena i v noci a mohla tam vlat. Kdyz neni americka vlajka v noci osvetlena, tak se musi pri zapadu slunce sundat. A zase to byl uzasne fotogenicky moment. Takhle nejak musi vypadat raj. I s tou vlajkou. Jsem presvedcen, ze i v raji urcite musi vlat americka vlajka, jinak by to nebyl raj.

A pokud tam ta vlajka nevlaje, tak si ten raj strcte do ....

Muj dedecek a babicka v roce 1967 pri 50. vyroci jejich svatby.

---

Tak prý je to dneska akorát sto let, kdy se potopil Titanic ! V tehdejší době, roku 1912, to byla nejluxusnější lod, také se tvrdilo, že i nepotopitelná ! Skutečnost byla jiná. Nejen, že lod byla potopitelná, zlí jazykové říkají (a Češi na internetu zlomyslně rozšiřují), že to byla od začátku pojištovací lumpárna a jiné zajímavé úvahy a pohádky.

Asi to soudí podle svých tunelářů ! Nešt, nebudu jim oponovat, nevím, jenom bych rád připodobnil další Titanic, tentokráte v podobě vládnoucí strany Austrálie, která si říká Labor, ačkoliv dříve se ta strana nazývala Labor Party. Sice už dnes s dělnickou stranou nemá moc společného, natož pak s prací samotnou, protože její politici, počínaje těmi v Councilech, přez ty v australských Státech (viz před nedávnem volby v Queenslandu), a hlavně ti ve Federálu, ztratili nejen kontakt s dělníky a ostatními obyvateli, mozoly už nemají kolikátou generaci, ale hlavně ztratili jejich důvěru !

Nebudu ted vypočítávat důvody, proč se tak stalo, všichni Australané to vědi, jen jako nejpádnější příklad uvedu opakované lži a zklamání : Carbon Tax, computery pro školní děti a broadbend pro všechny, neschopnost zabránit invasi illegálních přistěhovalců, tvrdošíjně nazývaných (vládou) - asylum seekers i jejich procesování a mnoho jiných podvodů na občanech!

Proto tedy je docela patřičné přirovnání této socialisticko-zelené vlády k Titaniku !

Tehdy, at už byly pravé důvody k potopení lodi jakékoliv - ledovec, špatná konstrukce, neopatrná rychlost, či cokoliv jiného, jedno je jisté, že než se lod potopila a s ní množství cestujících, pro které nebyl dostatek záchranných člunů, aniž by si toho někdo v tom zmatku všiml, naskákalo do vody i množství krys !

To se stává, když se lod potápí, lod malá , nebo velká a krysy tam vždycky jsou. I tentokrát, sto let po Titaniku, dnes, 13.dubna 2012. skočila jedna taková, zelená ! Dnes ohlásil odchod z politiky vůdce australské Green Party, Bob Brown.

Také se nebudu rozšiřovat o jeho soukromí, většina je zná, když statečně vylezl z kabrdu, jen bych mu připsal k dobru, že má rád přírodu ! Co mu k dobru připsat nelze je to, že byl tím hlavním podněcovatelem, se svými zelenými (městskými) šílenci a hybnou pákou toho, že PM Julia Gillard ten všemi nenáviděný a obávaný "Carbon Tax" vyhlásila, což jí ovšem u příštích voleb přivede do vody, bez člunu ! Nehledím na statistiky, ty mohou (a často jsou) být koupené, ovlivněné a zfalšované, ale "mínění lidu", kterým se tak často PM Gillard i zelený (a růžový) Brown ohaněli, jasně ukazuje na kompletní změnu vlády, tak, jak to právě v malém ukázaly volby v Queenslandu ! A ty krysy, myši i myšičky z různých výnosných míst a funkcí začaly už od začátku roku skákat do vody, tedy nutno říci, že často se zlatým i platinovým korkem, protože jasnozřivě věděly, kam je pištci vedou - k ledovci, jako bejk !

A tak jen můžeme vrchnímu Watermelonovi popřát pěkný retirement s partnerem na Tasmanii a v televizi i tisku sledovat, jak mnoho dalších zelených myšiček pod velením zbylých děvčat povede další sci-fi politiku strany.

Mnoho milovníků historie, lodních modelářů v tuto dobu připomíná událost před sto lety, byly a budou o tom další filmy,potapěči jednotlivci i velké společnosti budou navštěvovat vrak Titaniku na dně Atlantického oceánu, možná, že časem se i přijde na pravou (či pravé) příčiny neštěstí, ale to nebude vůbec třeba zjištovat v případě historického potopení současné australské vlády, zaviněné společnou rukou Labor, Green a pár prodejných "Indepandents" !

Psáno L.P. 13. dubna 2012. Sven F. Rehulka , Carlton - NSW