Leden 2008

Opili cesti policajti vrazdi americke vojaky!

30. ledna 2008 v 14:48 | Ross Hedvíček

Opili cesti policajti vrazdi americke vojaky!


Nejlepsi lek na ceskou zpupnost a buranstvi...
Zprava z ceskeho tisku - dnes: "Potyčka s tragickým koncem se v noci na středu stala v Praze 9 u Sazka Arény. Po sporu dvou mužů napadl jeden z nich druhého nožem a pobodal ho. Napadený pětačtyřicetiletý občan USA zraněním na místě podlehl. Incident se odehrál kolem půl druhé v noci v Českomoravské ulici. Eva Brožová z pražské policie potvrdila, že mrtvým je občan Spojených států. Podle důvěryhodného zdroje Práva seznámeného s případem se jedná o civilního zaměstnance amerického ministerstva obrany USA, který byl v Praze zřejmě na soukromé návštěvě. Z prvotních informací serveru Deník.cz vyplývalo, že šlo o amerického vojáka sloužícího na jedné ze základen v Německu. Podle americké ambasády povolání zemřelého nijak nesouvisí s americkou politikou nebo jednáním o radaru. Incident podle informací Deníku odstartoval opilý strážník, jenž prý dělal urážlivé posunky na projíždějící auto. Jeho řidič zastavil a z auta vystoupil Američan, který chtěl údajně po muži vysvětlení.
Ja nevim jak vy, ale ja bych Ceskou republiku pro jistotu nechal bombardovat. Jen tak, z preventivnich a vychovnych duvodu. Jejich drzost uz presahuje unosene meze.

Svejnar a Masinove...

25. ledna 2008 v 18:02 | Ross Hedvíček

Jste opravdu narodem volu?
Z tech Cechu by jeden dostal takove deprese, ze by se musel prefetovat Valiem jako Heath Ledger. Treba vcera se mi dostal do ruky vystrizek z novin, zrejme z Hradce Kraloveho, kde Jan Svejnar na volebnim setkani prohlasil (cituji doslova): '"Bratry Masiny bych nevyznamenal. Byli chrabri, byli statecni, ale byly tam ztraty na zivotech", rekl prezidentsky kandidat na jednu z nejzajimavejsich otazek vice nez tisicovky lidi, kteri na mitink prisli. Sal v tu chvili ztichl nedockavosti, jaka bude Svejnarova odpoved. Jinak ale beseda neprinesla nic noveho.' Jaktoze neprinesla nic noveho? Nove je to, ze Jan Svejnar zcela selhal na prubirskem kameni charakteru! Jan Svejnar je zcela nekvalifikovan pro funkci prezidenta!
Ano vazeni, jsou mi znamy zakony, narizeni a vase podesene domorode zvyky. Chapu, ze prezident neni volen primou volbou, ale poslanci. Pak je to ale VASE CHYBA! Proc jste zvolili za poslance takove nebetycne hlupaky, kteri nedokazou zvolit slusneho a charakterniho cloveka, ale vzdy jen znova a znova bezcharakterniho komunistu? Proc jsou Cesi narodem takovych uzasnych volu, ze je mohli exportovat do Nemec uz v ranem stredoveku?
Napsal jsem to vcera, ale pro jistotu vam to tady jeste jednou zopakuji: Navrhuji timto na kandidata na prezidenta Milana Paumera. Ma vyhody a prednosti, ktere nema ani Klaus ani Svejnar. Nebyl komunista, ma historii hrdiny, cisty charakter a bude dobre vypadat na znamkach. A ja uz ho vidim, jak coby novy prezident konecne udeluje statni vyznamenani bratrim Masinum, kteri to bezpochyby prijmou, protoze nebudou dostavat vyznamenani z rukou nejake kolaborantske svine.
Uplne zasnu, ze kandidat na prezidenta muze byt u vas podporovan i jinak normalnimi lidmi (jako treba Jan Sinagl). To to nevidite? Pripada vam, ze nahradit kagebackeho rezidenta a zasklibeneho skreta ve funkci prezidenta synem komunisty, estebaka a americkym marxistou (vsechno v jedne osobe) nejak prijatelne? A jako treti kandidat opet vystrkuje ruzky dalsi byvaly agent KGB v Indonesii a pochopitelne komunista Jiri Dienstbier. To uz vam tam vsem jebe? To je na tom cesky narod opravdu tak spatne, ze nenajde jedineho kandidata s cistou osobni historii, charakterem a cistym svedomim? Co jineho prezident potrebuje? Profesorsky titul ziskany podvodem? Byt herec a komunista? Jste opravdu tim narodem volu? JA TOMU NEVERIM!

Jan Svejnar svym vyrokem v Hradci Kralovem jen znovu potvrdil, ze je kandidatem extremni levice. Takze tam mate na vyber mezi dvema levicaky. Svejnarem a Klausem. Reknu vam - ja vam nezavidim. Obvykle jen blafate neco o "hrdosti, ze jste Cesi". A co ted? Nestydite se, ze jste Cesi?

Visit of Congressman Sam Johnson, January 20 - 22, 2003, Prague, Czech Republic

17. ledna 2008 v 20:34 | jcsd
Representing the U.S. Side:
Congressman Sam Johnson
Co-Chairman, American Side, Korean War Working Group (KWWG)
U.S.-Russia Joint Commission on POW/MIAs (USRJC)
Mr. Norman Kass
Executive Secretary, USRJC
Senior Director, Joint Commission Support Directorate (JCSD)
Mr. Cody Lusk
Chief of Staff for Congressman Johnson
Mr. Roger Schumacher
Director, JCSD
Major Robert Smith, USAF
Chief, World War II Working Group
--------------------------------------------------------------------------------
Prague Introduction
Congressman Johnson visited Prague, the Czech Republic, from 20-22 January 2003. On January 21, 2003, he met at the American Embassy with an element of the Ambassador's "country team," including John Boris (Political Counselor), Gabriel Escobar (Political-Military Officer), Mike Johnson (Deputy Director, Office of Regional Affairs), and Colonel Frank Morgese (Office of the Defense Attaché). After a discussion of current U.S. interests in the Czech Republic, the Congressman began his first meeting with Czech officials.
Military Intelligence Chief
General Major Jirí Giesl, Director of Military Intelligence, Czech Ministry of Defense, met with Congressman Johnson at the American Embassy, Prague. Congressman Johnson explained the work of the U.S.-Russia Joint Commission on POW/MIAs, noting that the American Side of the Commission has expanded its effort into Eastern Europe and, more recently, has reinvigorated its work on World War II losses. He asked General Giesl whether access might be provided for American researchers to interview Czechoslovak attachés who served in Pyongyang and Hanoi during the Korean and Vietnam wars, and whether Czech military archives might hold information of value in America's effort to account for its missing service members.
General Giesl offered to accomplish a review of all reports that the Czech Republic has on the topic of U.S. POWs and provide those that have not been provided to the Commission in the past. He noted that a report was provided for the Defense Minister in 1993, and it is necessary to consider whether important information might have been missed. Giesl said that this effort deserves the highest respect. A search for indications of contacts or interviews with American POWs should begin with a review of documents, he said. Major Smith added that, if possible, original source documents would be helpful.
Congressman Johnson said that he would welcome any information the Czech side might have about its medical personnel working in North Korea during the war. Giesl responded that people who were directly involved in the Korean and Vietnam conflicts, as well as World War II, should be sought out.
Mr. Kass clarified that the Czech citizens with whom we are interested in talking would include, for example, Czechoslovak attachés and personnel involved in observing ceasefires from both the Korean and Vietnam wars. Giesl noted that attachés who might have served in North Korea likely are no longer with us. He reiterated his offer to provide access to documents not yet reviewed by the American Side.
Giesel expressed doubt that the information of Czech General Sejna was credible, and he said that in this case, there was a better opportunity to clarify this issue by interviewing people rather than reviewing documents.
Giesl observed that the following Monday, he will attend a monthly meeting with directors of all Czech intelligence services, the Prime Minister and his deputy, the Minister of Foreign Affairs, and other high-level Czech officials. Giesl said this would be a good forum in which to request the assistance of these officials. Mr. Kass added that the Congressman would meet with several of these officials, and it would be good if General Giesl would reinforce the need to support this request at his Monday meeting.
Major Smith noted that, in the past, the Czech Interior Ministry had been reluctant to search its archival holdings for information on missing Americans. Information from Interior Ministry documents had come to us through the Office of Documentation and Investigation of the Crimes of Communism (UDV). Giesl responded that the issue in the Czech case is not an absence of political will to help, but rather the lack of a centralized system for approaching this problem. There are different archives under different agencies, and there is no coordination among those agencies, since the Czech Republic does not have an element in its government that focuses on this question, and personnel are constantly changing. Giesl noted by way of example that, while he served in the Czech Embassy in Washington D.C. for seven years, the Czech Republic had seven Defense Ministers.
First Deputy Minister of Defense
Congressman Johnson met with First Deputy Minister of Defense Jaroslav Škopek at his office in the Defense Ministry. Škopek began the meeting by noting that the Czech Defense Minister asked him to meet with the Congressman, directing him to provide all possible support. Škopek asked what he could do to support the Commission's work.
Congressman Johnson responded that the Commission seeks information on the fate of unaccounted-for American servicemen, including those who may have been transported to the former USSR through Czechoslovakia during Communist times. He noted that the Commission recently has reinvigorated its work on World War II losses, where the U.S. currently carries from 30-78,000 unaccounted for service members. He expressed an interest in interviewing Czechoslovak attachés who served in Pyongyang and Hanoi during those wars and in reviewing Czech archival materials for information on fate of MIA Americans.
Škopek noted that such an effort would require time, and he asked what expectation the American Side had. Congressman Johnson expressed understanding that finding these persons might be difficult, but he promised that the American Side could dispatch analysts to interview these individuals or review archival materials on relatively short notice. We feel a deep obligation to the family members of lost servicemen in this regard, the Congressman noted. He again expressed interest in information about American POWs have been moved through Czechoslovakia to the former USSR, noting that the Russians had not been particularly forthcoming on this topic.
Minister Škopek suggested that a Defense Ministry commission could be established under whose authority Czech officials might perform research on these questions, locate former attachés, and facilitate interviews. The Congressman expressed appreciation for this offer, and Mr. Kass added that what is really needed is an interagency commission, since the records in which the U.S. Side is interested are located in various collections in a number of government ministries. He noted that General Giesl intended to raise this issue at a meeting of government ministers the following Monday. Škopek promised the full support ("100 percent") of the Defense Ministry, but he could not guarantee the support of other agencies. He offered to try to effect this coordination.
Major Smith noted that the U.S. Side had received good cooperation in 1997-99 from the UDV and Czech Military Intelligence. The UDV made reference to documents that can be found in MoD archives, and he passed a list identifying these materials. Smith also said that Czech counter-intelligence provided information from the 1972-73 time frame, and the U.S. Side would be interested in expanding this time frame in the search for more information. Congressman Johnson added his understanding that these records might have been destroyed or taken to the former USSR, but he solicited the Minister's willingness to seek these materials. He also reiterated his request for help in locating Czech citizens to interview. Škopek repeated that the effort might require some time, but he promised to inform the U.S. Side within two months what might be available.
Škopek expressed appreciation for U.S. support to Czechoslovakia following World War II and for NATO membership. He observed that the reform of the Czech military is underway, and the military will try to support the Commission's effort. Congressman Johnson thanked the Minister for Czech support of the U.S. effort on Iraq.
Major Smith told Škopek about the decree in Hungary to local officials to account for American servicemen who perished in that country. He asked if a similar decree might have been issued in Czechoslovakia and, if so, it might be helpful in providing an accounting for U.S. losses in this country.
Škopek noted that this is his first exposure to this issue, and he promised to try to locate more information. He noted that the Czech Republic is small but open. It will hold its second round of presidential elections this Friday, and history will show positive results.
Major Smith said that the Congressman will meet this afternoon with military archivists, and in the past, the U.S. was precluded from examining a collection of documents in a sealed, General Staff archive. Mr. Kass suggested as well that it would be very helpful for the U.S. to have an opportunity to speak directly with Czech veterans' organizations, as well as with officers who served in North Vietnam or North Korea. Mr. Kass asked whether Czechoslovakia operated any hospitals in these war zones. Škopek did not know the answer to this question but promised to find out. He noted that no Czechoslovak military units served in Korea or Vietnam, just individual officers.
The meeting concluded with mutual expressions of gratitude and a gift exchange. Minister of Foreign Affairs Congressman Johnson met Czech Minister of Foreign Affairs Cyril Svoboda at the Ministry on 21 January. After initial pleasantries, the Congressman explained the work of the Joint Commission, mentioning specifically the Commission's interest in Czech citizens who may have worked in a hospital in North Korea during the war and our interest in interviewing these individuals. Svoboda acknowledged that a Czech hospital operated in North Korea during the war and the possibility that some Czech citizens who worked there might still be available for interview. He noted that, politically, there are no reservations about helping in this regard. Technically, however, it might be quite difficult to locate such individuals and gain their willingness to submit to an interview. Svoboda promised to work with the U.S. Embassy toward a solution of this issue.
Congressman Johnson noted that the Commission has reinvigorated its World War II effort. The U.S. still counts from 30-78,000 personnel from that conflict unaccounted-for. Svoboda responded that the answers to the fate of Americans who might have died in Czechoslovakia during World War II probably is held by local municipal authorities, who Svoboda believes would be happy to help. He noted that relatively few World War II survivors probably remain, however. The meeting closed with Minister Svoboda acknowledging U.S. support to Czechoslovakia during and after World War II and U.S. efforts to solve Europe's problems. He indicated MFA support to the work of the Joint Commission.
Ministry of Interior
Congressman Johnson met at the Police Presidium with Deputy President of Police Oldrich Martinù, Director of the Office for Documentation of Investigation of Crimes of Communism (UDV) Irenej Kratochvíl, and Kratochvil's deputy Pavel Bret. The Congressman began the meeting with a brief description of the work of the Joint Commission and American efforts to account for its missing-in-action service members. The Congressman expressed the interest of the U.S. Side particularly in Pankraè prison, were 90 Americans reportedly had been incarcerated, including a black American.
Martinù responded by noting that he felt honored by the presence in the Police Presidium of an American war hero and distinguished leader-Congressman Johnson. He made general expressions of support for the Commission and a willingness to participate fully in its work in the Czech Republic. He turned the meeting over to UDV Director Kratochvíl.
Mr. Kratochvíl reviewed the support provided in the past to Commission representatives by the UDV. He noted that the UDV had published a 9-volume document reviewing its work investigating the crimes of Communism. The eighth volume in this set details the allegations of Czech General Sejna and the UDV investigation and conclusions on this issue. The ninth volume in this set discusses the activities of Czechoslovakian military forces in North Korea during the war. Kratochvil said that the nine volumes had been dispatched to the U.S. Embassy in Prague. Mr. Kratochvil provided several copies of both volumes.
Kratochvíl said that the American Side last visited Prague in the year 2000. In its work with the American Side, the UDV had not located information upon which a criminal investigation might be launched against any Czech citizen. He explained that the UDV is divided into two parts: one part deals with documents; the other deals with investigations. Both parts of the UDV have been active in support of the Commission, he said.
Kratochvíl noted that, in the course of its work, the UDV must comply with Czech criminal law. That is, for example, if a document or collection of documents is classified, the UDV has not had access to these materials. It can request access to such materials and use the Czech criminal code to ease such access.
Kratochvíl said that the UDV had located one Professor Eiselt, the head of the Czech military medical mission in North Korea. Eiselt was over 90 years old. Personnel from the U.S. Embassy were afforded the opportunity to interview Eiselt, along with one additional person in Moravia who worked in the Czech military medical mission in North Korea. The UDV has a list of Czech citizens who worked in North Korea, but although the UDV can help the U.S. Side locate and approach such individuals, Czech citizens have the right to refuse a request for an interview.
Kratochvíl reminded the Congressman that a Congressional delegation visited Prague in June 1997. As a result of that visit, the Czech Side formed a commission that was headed by the Deputy Minister of Defense. In August 1998, that commission concluded its work, and a report on the results was provided to the U.S. Side. The UDV had been a participant and contributor to this work. In all, 45 Czech citizens were investigated. These included Czech intelligence officers, soldiers, agents, and medical personnel who worked in North Vietnam. Some of these persons refused to answer questions posed to them. All these cases were closed because no proof had been forthcoming about any wrongdoing on the part of these citizens. The August 1998 report included the participation of the Czech Defense, Interior, and Foreign Affairs Ministries, and the Intelligence Services.
On the subject of Pankrac prison, Kratochvíl said that 25 Czechoslovakian soldiers had deserted from their duty stations in North Korea and were arrested by Korean authorities and handed over to the Soviets. The deserters were taken to Prague and held in Pankrac prison. In the end, the Czech Communist Party intervened, and the deserters were released. The UDV interviewed a number of these persons, asking specifically if they had seen Americans in the prison or in transit. Kratochvíl said there is no proof that American POWs were taken to Prague, and General Sejna's assertions could not be corroborated.
Congressman Johnson asked if Czech citizens are bound by an oath prohibiting them from sharing information from Communist times. Martinu responded that this is, in fact, the case, but the ministry for which the citizen worked can release the citizen from this oath.
In closing, Kratochvíl noted that the archives of the Czech Communist Party had been declassified two years ago. These files are now available for our review, he said, and the UDV is willing to assist Commission researchers in obtaining access to this archive and any other in the Czech Republic.
After an exchange of gifts, the meeting concluded.
Ministry of Defense Archives
Congressman Johnson visited the Central Archives of the Czech Ministry of Defense on January 21, 2003. He met there with: the archives' Director, Colonel Ing. Jan Konarik; the Deputy Director, Colonel Ing. Radko Capek; Director of the archives' Section I, PhDr. Julius Baláž; and the Director of the archives' Section II, Lt COL. Ing. Jan Kolár.
Colonel Konarik welcomed Congressman Johnson to the archives, introduced his staff, and provided a formal briefing on the archives (a copy of which was provided on CD).
Congressman Johnson thanks Colonel Konarik for this briefing and explained the work of the Joint Commission in the Czech Republic. He inquired whether the archives hold materials relating to a Czech hospital that reportedly operated in North Korea during the war. Konarik confirmed that such a hospital in fact existed during the Korean War, and documents describing its operations exist in the archive.
Major Smith said that Commission researchers received outstanding support from archivists during previous visits to the Central Archives. He noted, however, that a sealed collection of General Staff materials could not be made available to our researchers, and he asked whether that situation still applied. Colonel Konarik reported that a Ministry of Defense order in August 1999 declassified the archives' entire collection, and therefore, there are no documents in the archives that would be denied to Commission researchers.
Dr. Baláž offered a report on the work previously performed by the Commission in the Central Archives. He said that a significant number of materials already had been examined, much of this work having been performed by UDV researchers. No documents on the subject of American POWs were located thus far, he said. Baláž noted that the personal records of all Czechoslovakian service members who might have served in North Korea or North Vietnam are located in the sister archive of the former Czechoslovakian armed forces in Bratislava, Slovakia.
Major Smith passed a list of documents that the Commission so far has been unable to access. Colonel Konarik confirmed that the Commission should have no problems obtaining access to these materials in the future. He responded in the affirmative when Congressman Johnson asked whether one or two Commission researchers would be welcome to work in the Central Archives. Konarik requested time to prepare for such a visit, but he assured the Congressman that the archives' staff would be happy to work closely with Commission researchers, and he provided a point of contact for such work.
The meeting concluded with best wishes and an exchange of gifts.
Concluding Business in the Czech Republic
Congressman Johnson discussed the outcome of his meetings in Prague with U.S. Ambassador to the Czech Republic, Craig Stapleton, at the Ambassador's office in the embassy. This discussion continued later over a dinner hosted by the Ambassador at his residence.

Otazky Vaclava Mo... eeee... Otazky Ross Hedvicka!

16. ledna 2008 v 20:21 | Ross Hedvíček
Zda se ze jsem svymi otazkami Janu Svejnarovi do toho zase slapl a ted to nebudu moct chvili opucovat. Zhruba po trech dnech jsem napocital okolo deseti plagiatu a nekolik desitek citaci. Email mi tu pipa kazdou minutu s prichazejicimi zpravami co jsem ja, udajny grafoman (to o mne vcera vecer tvrdili v Ceske televizi 1 - idioti) zase zpusobil. Cituje mne i jakysi pan Macek (to je ten fackujici zubar?) na svem, udajne nejctenejsim ceskem blogu (hm, ja jsem si myslel, ze nejctenejsi je muj!) http://www.viditelny-macek.cz/ v clanku STREDECNÍ GLOSY 16.01.2008. Primelo mne to k zamysleni. Macek je ODS, ne? Nerad bych zanechal tu neprijemnou chut v ustech, ze jsem nejaky priznivce ODS (to, ze nefandim CSSD a KSCM je znamo) a predkladam zde se zminenou americkou otevrenosti - no reservations, no apologies - i nekolik malo otazek pro Vaclava Klause. I v tomto pripade si nedelam zadne iluze, ze by mohly byt dotazanymi nekdy zodpovezeny. Zkuste se ho zeptat sami. Svoluji zde verejne k plagiarizovani mych otazek!!!
Otazka: Pane Klausi, mohl byste potvrdit nebo vyvratit informace o tom, ze vase rodina pochazi z Ruska a po prichodu do Prahy si legalne zmenili jmeno z Pruzinskij na Klaus? Podotykam, ze na zmene jmena nevidim nic spatneho, jmeno si zmenili i cesti herci Sovak nebo Brodsky (ovsem ti si je zmenili z nemeckych jmen na ceske, vasi rodice si zmenili ruske jmeno na nemecke, ne ceske. Bylo to ovlivneno tim, ze to bylo v dobe nemecke okupace?).
Otazka: Pokladam za zajimave, ze OBA vasi rodice byli v KSC (ne pouze otec). Kdy vstoupili do KSC? Proc vase matka? Neni to trochu overkill? Po valce? Tedy, v dobe valky si zmeni jmeno na nemecke, po valce vstoupi do KSC?
Otazka: Jake bylo postaveni vaseho otce v padesatych letech v dobe, kdy vy sam jsme zacinal studia?
Otazka: Kdy a kaym zpusobem emigrovala vase mladsi sestra Alena, vdana Jarochova a kdy a kolikrat jste ji ve Svycarsku navstivil? Na devizak?
Otazka: Kdy, jak casto a za jakych okolnosti jste se pred rokem 1968 setkal s Karlem Koecherem? Vase styky mezi 1986-1989 jsou znamy. Co po roce 1989? Byl vasim poradcem?
Otazka: Za jakych podminek jste dostal moznost studia v Italii v roce 1966? Bez prislibu spoluprace s StB?
Otazka: S jakymi presne znamkami jste ukoncil studium v USA v roce 1969 a kdy presne jste se vratil do CSSR?
Otazka: Neni tajemstvim, ze vase anglictina je dodnes neprilis srozumitelna, nemel jste kvuli tomu v USA potize pri ziskani dobrych znamek?
Otazka: Kolikrat jste navstivil pred 1989 Sovetsky svaz, v jake delce pobytu?
Otazka: Navazal jste behem svych zahranicnich cest nejake vztahy s lidmi homosexualni orientace (not that there's anything wrong with that!)?

Otazka: Byl jste nekdy predmetem natlaku a vydirani kvuli svym vztahum s homosexualy ze strany StB a KGB?
Otazka: Kdo prisel na ten napad s mystifikaci, ze vzdy pred dulezitymi volbami pronikne do bulvaru zprava o vasi udajne (ja tomu neverim) nevere-afere s nejakou letuskou a podobne, aby jste vypadal jako "alfa-samec"?
Otazka: Mohl byste se vyjadrit k obvineni, ze jste svuj profesorsky titul ziskal podvodem?
Otazka: Kdyz CIA station v Mnichove pripravila v roce 1992 zpravu o vas (a Vladimiru Dlouhem) a vasi spolupraci s KGB pro prezidenta Clintona, kdo vas v tomto smeru kontaktoval a jaky deal vam byl nabidnut? (Zprava byla na prikaz prezidenta Clintona pro projednani v U.S. House of Representatives, Permanent Select Committee on Intelligence dana do kategorie "classified".)
Otazka: Na teto adrese muzete videt zaznamy, kde jste StB registrovan coby spolupracovnik StB pod krycimi jmeny REK (z 6.4. 1988) a KLUK (z 1.2.1984). Muzete se k tomu vyjadrit?
Otazka: K otazce vraceni ukradeneho majetku emigrantum: Jak jste se citil tehdy v USA pri prednasce v KATO institutu, kdy po vasem prohlaseni, ze "jste nikomu majetek neukradl, nebudete tedy zadny vracet" se 90% posluchacu zvedlo a odeslo ze salu a nechalo vas mluvit jen k pritomnemu velvyslanci CR a jeho ridici? Neprimelo vas to k zamysleni?
Otazka: Nenapadlo vas dopredu, ze vnutit se do White House k Bushovi na navstevu bez ohlaseni vam nutne musi v USA vynest titul "persona non-grata"?
---
No mohl bych pokracovat jeste hodne dlouho, ale mam tuseni, ze lidi v Cesku maji radsi otazky Vaclava Moravce, nez otazky me. O Klausovi ani nemluve.

Was Barack Obama a Muslim?

14. ledna 2008 v 23:40 | NewsMax
The issue of Barack Obama's possible Muslim past has re-emerged with conflicting reports about the presidential candidate's childhood in Islamic Indonesia.
The controversy was initially touched off in early 2007 when several media outlets reported that Obama had attended a radical madrasa, or Islamic school, when he lived in Indonesia.
Obama spokesman Robert Gibbs quickly countered with a statement: "Senator Obama has never been a Muslim, was not raised a Muslim, and is a committed Christian."
The reports about the radical madrasa turned out to be false. But in March 2007, Gibbs amended his previous statement, telling the Los Angeles Times: "Obama has never been a practicing Muslim," the key word being "practicing."
Obama, his Kansas-born mother and Muslim stepfather moved to Jakarta, Indonesia's capital, in 1967, and Obama lived there from ages 6 to 10.
The Times sent a reporter to Jakarta to investigate Obama's childhood years there, and published an article on March 16 that included these details:
  • A close boyhood friend of Obama, Zulfin Adi, said Barack "was a Muslim. He went to the mosque."
  • Obama's first-grade teacher at a Catholic school, Israella Dharmawan, said: "Barry (Barack's nickname) was Muslim. He was registered as a Muslim because his father was Muslim."
  • In the third grade, Obama transferred to a public school, where he was also registered as a Muslim. At the school, Muslim students attended weekly religion lessons about Islam.
  • In his autobiography, "Dreams From My Father," Obama mentions studying the Koran and describes the public school as "a Muslim school."
More recently, Middle East Forum director Daniel Pipes wrote on FrontPageMag.com that his research led him to conclude that "Obama was born a Muslim to a non-practicing Muslim father and for some years had a reasonably Muslim upbringing under the auspices of his Indonesian stepfather."
But on Jan. 2, the liberal organization Media Matters for America (MMfA) took issue with Pipes' report, criticized him for relying too heavily on the Times article, which it claimed was "disputed," in an effort to "revive Obama-Muslim falsehood."
Media Matters cited a March 25 article by Kim Baker in the Chicago Tribune that challenged several assertions in the Times story. Barker wrote that boyhood friend Adi "was not certain" about his statements regarding Obama's childhood and that he "only knew Obama for a few months."
The Media Matters Web posting stated: "Additionally, the Tribune reported that 'interviews with dozens of former classmates, teachers, neighbors and friends show that Obama was not a regular practicing Muslim when he was in Indonesia.'"
Media Matters also said that "Pipes did not note that Obama's Indonesian stepfather, Lolo Soetoro, has been described in the Tribune as 'much more of a free spirit than a devout Muslim.'"
Pipes fired back with a FrontPageMag.com article on Jan. 7, titled "Confirmed: Barack Obama Practiced Islam."
Pipes asked if any of the information from the Chicago Tribune article refutes "my analysis, as MMfA contends. It raises questions about two details in the Los Angeles Times account - the accuracy of the Catholic school's registration form and the reliability of Zulfin Adi as a source on Obama. But on the larger issue of Obama's religious practices during his Jakarta years, it confirms the Times account."
Pipes concludes: "Therefore, what MMfA calls the 'Obama-Muslim' falsehood' is in fact confirmed by both articles as truthful and accurate."
And he adds: "All this matters, for if Obama once was a Muslim, he is now what Islamic law calls a murtadd (apostate), an ex-Muslim converted to another religion who must be executed. Were he elected president of the Untied States, this status, clearly, would have large potential implications for his relationship with the Muslim world."

Je Milada Horákova falešnou modlou?

4. ledna 2008 v 14:54 | Ross Hedvíček
Jako obvykle zamířím do oblasti, o níž se žádné české noviny neodváží napsat. Už delší dobu s úžasem sledují pokusy o beatifikaci Milady Horákové, české političky (1901-1950) popravené komunistickým režimem 27. června 1950. Tyto snahy podporuje i KSČM (jestli vám tady nezablikalo varovné světýlko, tak si nechte zkontrolovat dráty) a mladí čeští marxisté z Wikipedie.
Není sporu, že Milada Horákova byla popravena komunisty v inscenovaném procesu, tedy při absenci jakékoliv spravedlnosti. Ta ostatně chybí v té potroublé zemí dodnes. Nutno si ovšem povšimnout, že komunisté popravovali nejen své nepřátele (byla Milada Horákova nepřítel komunistů, když její vlastní manžel byl komunista?), ale i své vlastní, jako Rudolf Slánský, komunistická svině a zločinec, který byl taky jako Horáková rehabilitován a je na nejlepší cestě být prohlášen - in memoriam - za českého svatého. Za co byla tedy Milada Horáková popravena? Nepřítel komunistů asi zrovna nebyla, i když v ÚV KSČ jako Slánský neseděla. Za co, soudruzi, za co? Sedněte si, vezměte si aspirin a, čtěte dál.
Mladá Milada Horáková nebyla žádná demokratka, ale potrhlá anarchistka, asi jako ti magoři, co protestují proti IMF nebo Bushove návštěvě v Praze. Jen o devadesát let dřív. Po pádu Rakouska-Uherska v listopadu 1918 zorganizoval žižkovský anarchista/komunista a kamarád Jaroslava Haška Franta Sauer stržení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Údajně, že prý je to symbol Rakouska-Uherska. Sloup tam stál někdy od roku 1648 na památku bitvy v roce 1620 a nikomu nevadil, dokud si bolševická luza nepotřebovala na něčem vybít zlost. Tehdy, 3. listopadu 1918, hasiči přistavili ke sloupu žebřík, po něm vylezla sotva osmnáctiletá Milada a uvázala soše Panny Marie na vrcholu sloupu kolem krku oprátku. Český vlastenecký dav potáhl za provaz a sloup se zřítil. A hlava Panny Marie se skoulela k nohám mladého básníka (komunisty) Jaroslava Seiferta (popsal to sám později). Pak se vydali na Karlův most shazovat sochy do Vltavy, čemuž zabránilo vojsko.
Horákova sama později vysvětlovala, že to od ní byla chyba a tak podobně - asi jako když Hillary Clinton lže, jak se jí hodí. Ovšem, přiznala, že to tak bylo. A ještě jeden citát: "Horákova sama byla odporná nacionalistka, kterou šlechtí jen to, že ji komunisté popravili." Výrok Milady Horákové: "Zatočili jsme se šlechtou a zatočíme i s církvemi", taky dává tušit, že všechno nebylo úplně košer.
Po návratu z koncentračního tábora se Milada Horáková stala poslankyni parlamentu - kde souhlasila s Benešovými dekrety, retribučními dekrety, vyvlastňováním a znárodňováním po roce 1945 a se zákazem agrární strany. Přisluhovala tedy (přímo či nepřímo) bolševikům. Jak už bylo řečeno, její manžel byl člen KSČ. Svou politickou nevyzrálost dokázala Horákova tím, že po komunistickém puči v únoru 1948 z funkce poslankyně odstoupila - nebyla vykopnutá, sama odstoupila.
A teď přijde trochu odbočka. O tom, že bývalý prezident ČSR, "dobrotivý" Antonín Zápotocký byl v koncentráku kápo a popravoval vězně a po válce byl Holandskem hledán coby válečný zločinec, víte, ne? Nevíte? Vy snad čtete jen české noviny!
Bis Ende 1948 hatten in nahezu allen osteuropäischen Ländern die Kommunisten die Macht erobert, meistens dadurch, daß sie die bis dahin mit ihnen verbündeten Parteien mehr oder weniger gewaltsam aus der Regierung ausbooteten. So kam in der Tschechoslowakei im März 1948 der nicht-kommunistische Außenminister Masaryk durch einen mysteriösen Fenstersturz ums Leben. Mit dem kommunistischen Ministerpräsidenten Zápotocký hatte die ČSR einen ausgewiesenen Fachmann für politische Verfolgung. Zápotocký wurde von der holländischen Regierung als Kriegsverbrecher gesucht. Als KZ-Kapo soll er in den Niederlanden Gefangene mißhandelt haben. Während seiner Regierungszeit gab es allein in der Slowakei mindestens fünf Haftlager, die der "Spiegel" ganz ungeniert als KZ's bezeichnete. Das Ausmaß der politischen Verfolgung ließ sich in der ČSR ziemlich präzise benennen, denn durch eine Indiskretion des Innenministeriums wurden 1949 Zahlen bekannt: Danach wurden seit 1945 mehr als 3.200 katholische Priester und Ordensleute sowie 5.100 Studenten verhaftet. Die Gesamtzahl der politischen Häftlinge wurde auf 50.000 geschätzt.
Jo, vy nerozumíte ani německy, ani anglicky? Šmankote! Tak to vám nezbývá nic jiného, než věřit českým novinám! (nebo číst můj blog!)
Český rozhlas 1 - Radiožurnál vysílal 21. 09. 2003 v 17:10 tento rozhovor - zde je přepis:
Moderátor (Jana Klusáková): Vraťme se ještě jednou do minulosti. Po válce se vám, pane Čáslavský, dostal do rukou spis o pobytu Antonína Zápotockého v koncentračním táboře. Pro ty později narozené připomínám, že předválečný komunistický funkcionář, Antonín Zápotocký, se stal po Gottwaldově smrti v roce 1953 v Československu druhým, takzvaně dělnickým prezidentem. Předtím už byla zdůrazňovaná jeho lidovost a bodrost. Nedávno média připomněla, že ještě v předvečer ožebračující měnové reformy v roce 53 tento lidový prezident nabádal občany, aby neutráceli, že žádná měna nebude. Ale zpět k velmi zajímavému spisu, který jste měl po válce krátce v rukou. Vyprávějte prosím, jak k tomu došlo.
Host (Jaroslav Čáslavský): Přivezli K. H. Franka do Čech, já nevím, který generál ho provázel, ale to není podstatné. A ten přivezl sebou spis, jak se choval Zápotocký v koncentračních táborech.
Moderátor (Jana Klusáková): A jak vy jste k němu přišel?
Host (Jaroslav Čáslavský): Já jsem byl samozřejmě sokol přesvědčením a vzdělavatel, profesor Gog, mne jednou v noci volá a říká, já mám určité věci, které bych potřeboval ofotografovat. A já vím, že ty máš přístup do komory ve škole. Já říkám, mám. Tak jdi tam, já za tebou přijdu. A přinesl spis, který byl psán bohužel qventem to se muselo luštit a čas nebyl. Tak jsem prostě, bylo to asi 36 stránek nebo 40, tak jsem prostě dělal co nejrychleji, abych to mohl ofotografovat. Tak jsem to ofotografoval, pořídil jsem tři mikrofilmy, jeden mikrofilm a ten svazek, mi řekl přesně, kam mám odnést, že tam bude černá limuzína. Byly tam i fotografie, asi 17, to byl vůbec horor se na to dívat. A já si pamatuji naprosto přesně a mohl bych to zreprodukovat, na fotografie tři. Oni tam měli takové jako, mně to připadalo jako nádoba na svěcenou vodu, v kostele. A tam je vyfotografovaný Zápotocký, jak topí lidi v tomhle tom, jak bych řekl, v tom korýtku.
Moderátor (Jana Klusáková): Chcete říci, že topí vězně?
Host (Jaroslav Čáslavský): Vězně, ano.
Moderátor (Jana Klusáková): Antonín Zápotocký?
Host (Jaroslav Čáslavský): Další snímek, který si pamatuji, poněvadž to byl stejný horor jako tohle, tam bylo jako bidlo na prádlo, na čemž byly myslím tři nebo čtyři šibenice, tedy ty provazy. A tak ty stály na takový lavici, víte, jak to bývalo na pouti, to musím doplnit do pohybu, poněvadž tam byla jenom konečná fáze. Tam už ty tři nebo čtyři lidi už viseli. A je vidět, jak musel Zápotockej podkopnout tu lavičku pod těma lidmi, to je dost otřesné.
Moderátor (Jana Klusáková): A jak si to vysvětlujete nebo jak jste si to vysvětloval? Třeba ho přinutili.
Host (Jaroslav Čáslavský): Jako později, když jsem měl možnost zapátrat, tak informace o něm byly, že byl kápo v koncentráku.
Moderátor (Jana Klusáková): Takže vy jste o pravosti těch snímků vůbec nezapochyboval?
Host (Jaroslav Čáslavský): Ne, to nešlo. To prostě byly pravé snímky.
Moderátor (Jana Klusáková): A kde skončily?
Host (Jaroslav Čáslavský): No, tak já jsem ty mikrofilmy, teda jeden a ten spis odnes do toho auta, bylo to na takzvaném Škandál place, tam stála ta černá limuzína, okénko se srolovalo, tam seděla doktorka Horáková. Já jsem jí ten mikrofilm a ty spisy předal. A tím to pro mě končilo v této fázi.
Moderátor (Jana Klusáková): A o které době mluvíme, kdy to bylo?
Host (Jaroslav Čáslavský): To bylo v létě 48. A těch snímků tam bylo několik.
Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste o tom tehdy s nikým nemluvil?
Host (Jaroslav Čáslavský): Já jsem mluvil s profesorem Vlkem, kterého hned brzy na to zavřeli. A stalo se mu neštěstí v dolech.
Moderátor (Jana Klusáková): Měl jste sám o sebe strach?
Host (Jaroslav Čáslavský): No, do jisté míry měl.

Takže tak, milé děti. Potřebujete ještě pomoci s tím si dát dvě a dvě dohromady? Vince Foster byl levák a jeho tělo bylo nalezeno v parku, po té co se očividně střelil do pravého spánku pravou rukou. Pistolí pořád ještě držel v té právé ruce a obě paže měl připaženy. Tak se asi stala Milada Horákova politickou svatou matkou Terezou. Ve skutečnosti toho moc v hlavě neměla a dělala pitomosti a přešlapy celý život - od studentského lezení na Mariánský sloup, přes manželství s komunistou, spoluvinu na poválečných a předúnorových svinstvech omlouvaných bestiálním vlastenectvím, odstoupení z funkce poslankyně (tím pomohla komunistům) až po amatérský pokus o vydírání jedné velké komunistické svině a válečného zločince Antonína Zápotockého. Ten ji stál život.
Takže milé děti, pokud máte zájem o to, být za padesát let prohlašován za svatého, vyštrachejte někde tu fotografii malého Václava Havla, jak sedí na kolenou Heydrichovi, nebo dokumenty o spolupráci mladého Václava Klause s KGB (čeští prezidenti vždy byli neuvěřitelné lidské svině). Vaše sláva za padesát let je zaručena. Bude to ale posmrtně - nevadí?

Jak jsem psal texty na zakazku...

3. ledna 2008 v 19:37 | Ross Hedvíček
Mel jsem kdysi kamarada, co potreboval napsat texty k jeho hudbe. A mel i specificke pozadavky, aby to bylo o mori, pokud mozno exoticke, o cem snil on. Nic, co jsem zazil ja, Hedvicek. Koho pry zajima text pisnicky o tom, ze komunisti jsou blbci, tak mi to bylo drsne receno. A tak povidam, no tak mne inspiruj! A on zacal povidat a snit a ja jsem zacal psat. A takhle to dopadlo.
********
Recept
Nejake mosty postav
a nejake zas spal
neco musi zustat
a neco posli dal
Neco muze zmrznout
a neco zase var
at skrivan muze vrznout
at jde Ti z oci zar
Dam Ti vsechnu svoji silu
mas pred sebou cesty kus
tak si nehraj se sirkama
prece nejsi Hus !
********
Hiva Oa
Zitra vecer pod palmami
v morskem pisku
nasel jsem slapoty
Tve duse
co lesk Tvych oci znamena
perly ze dna - dejme tomu
Tva krasa je pro svet ztracena
ukryta za zdmi stredovekych domu
zitra vecer pod podloubim
v petisetlete dlazbe
nasel jsem stopy
Tve krasy
Je mi smutno v pozadi
sprcha hlavu ochladi
more pisek uhladi
i kamenik si poradi
ale ten otisk, ten tam
zustava ...
********
Aspon nezhresime !!!
Vsechno co nosim v dusi
jsou ostrovy uprostred proudu
kde jsem se pred par lety
narodil
a kde lezim v noci na plazi
a cekam az se vydovadis
v priboji
abych se pak mohl zhlizet
v zrcadlech kapek slane vody
zdobicich Tve zlatave boky
a snit
o obraze co jsem nikdy
nenamaloval
divce a zene
co mel jsem rad
s divnym jmenem
Desire
********
Uz len 22 dni, prosim nezabudni ze ta lubim !
Az budes chtit
muzes mne potkat
jako obvykle neoholeneho
na plazi Hiva Oa
jak pechuji vuni Jiznich mori
do obalky pro svou lasku
a nalehko jako tramp
piskam si pisnicku o slunci
co nezapada
a prstem pisu do pisku
slova
co se Ti neodvazuji rict
o tom, jak se mi o Tobe
zdavaji Technicolor sny
a jak Te mam rad
a pak se muzu jen posmivat
nevedomemu mori,
jako se teplou vodou snazi
z pisku smyt
Tve jmeno
*********
Umirani idealu
Muj davny
a dnes zidealizovany pritel
a jaky byl
je ziv a zdrav
tady mezi nami
a je k smichu
Uspesne naplivame na sny
dvacetiletych deti
vis ono se neda nic delat
zmaknem to v palusi
pohongame bednou za kriglem
prefabrikovany lidicky
s prefabrikovanymi mozky
sinou se rano z prefabrikovanych domu
na ulici pojmenovane podle cizich mest
a jedou do fachy
Makaj v Prefe
zustali jsme sami, muj mladsi bratre
prichazi mrak
a tisni sen ...
*********
Strucne
Zustanu skromny, vzdyt chci uz jen zit,
smat se cemu chci a kdy chci si piskat,
sbalim si par svych snu a muzu zas jit,
ja nemam co ztratit, ja muzu jen ziskat.
**********
Jak ja to vidim
Nikdy jsem nenapsal nic
co bych nezazil, nevidel, necitil
a omlouvam se, ze muj styl
by mohl byt basnictejsi vic
a je mi tak lito,
ze uz se mnou neni sranda
jako driv
ze se drzim abych si,
kdyz ta banda blahem planda
neupliv
nedivejte se dolu,
nasadte si klapky, mate zavrati
jde to vsechno rychle,
co kdyz se to znovu obrati?
ja jsem si vedom,
ze je to jen a pouze moje vina
kdo otoci se jednou,
ten v solny sloup at zkameni,
drzte se pri zemi,
mate prece dcery a mozna syna,
VE VLASTNIM ZAJMU
ZAPOMENTE MOJE JMENO A PRIJMENI!
************
Dnes vecer
Sestup az dolu k mori
sedni si tise do pisku
obejmi lytka rukama
a bradu poloz na kolena
a poslouchej more, jak si povida
nesouvisle
bez hlavy a paty o vsem moznem
starecky tlacha a placa
vlnami do oblazku
je uz hodne stare
a ma pravo byt senilni
Sestup az dolu k mori
a nechej ho vypravet
tisice let stare pribehy
o nepoucitelnych
Sestup az dolu k mori
a nechej ho at se vykeca
jak potrhly poeta ze svych traumat
mas cas a teplo tu je, proc ne
tak pockej az te z pisku zvedne
posledni zablesk majaku
z ostrova Faru
*********
Sto dnu, nez umru
Vubec nejsem smutny,
kdyz posloucham Bacha
je to jen potok
kde neplavou fekalie
velkych myslenek
Chci se jen smet smat
pri tonu oboe d'amore
i kdyz pan vrchni nema smysl pro humor
takze si budte jisti
ze nejsem snob ani blazen
a ze to neni afekt, kdyz je mi fuk
jak hrala Sparta s Jihlavou
a timto svoluji
abyste si jen tak pro stesti
urizli kousek provazu
na kterem mne obesi
hajzlove
*********
Vlak
Kazde rano
kdyz jdu pres nadrazi
a slysim vlak
co prijel z jihu
jak dela titi ta titi ta ssssss
rikam si - nemam na to nervy

A potom kazde odpoledne
kdyz jdu pres nadrazi
a slysim vlak
co prijel z jihu
jak dela titi ta titi ta ssssss
rikam si - nemam na to nervy.

A dnes rano
sedam do vlaku
co jeste nevi kam jede
protoze
chodit jen tak pres nadrazi
a poslouchat titi ta titi ta ssssss
na to nemam nervy.
*********
Nemusim si uz na nic hrat ...

Slunce kouka skvirou v oblacich
a videt je daleko i kdyz vzduch je matny
odkudsi je slyset pomateny smich
a mozna jsem opravdu tak spatny
jak mne obvinuji
(a porad je treba mne karat).
V puli hory sedim
hlas zvonku se nese udolim
ze zvonice co zavani cimsi spanelskym
a snura plapola, zadne zamky ani zabradli
byt to v Cesku, tak zvonek i spagat uz ukradli.
Leckde jsem byl a leccos uz vim
a odpirane mi uz neni tajemstvim
a oci si nezavazuji, kdyz hodnotim
nepotrebuji vahy, dycham cisty vzduch
Jehova, Jahve, Allah a Svaty Duch
sramot za dvermi neni SNB, ale poulicni ruch
Ve svatem nadseni jsme zapomeli
kam vlastne jdem
a jasny hlas je rozmackavan
Ceskym Snem
potkali jsme sve nepratele ...
... A BYLI JSME TO MY !!!
*********
Povidani o me dlani
Mam prilis kratkou caru na dlani
a nejak moc mne picha v zebrech
rad bych jeste videl, co je k videni
rad bych jeste slysel, co je k slyseni
mam rad vecer, mam rad i svitani.
Mam prilis kratkou caru na dlani
a v tmave kstici semtam vlas mam blond
jestli to vite, tak mi povezte
proc jsem stale znovu na ceste
proc mam treba tyhle psaci nutkani.
Mam prilis kratkou caru na dlani
snad by to jen jizva mohla byt
mam rad vanek, a taky vitr z hor
v poloze stuj uz zarezl se semafor
nemam proc bych delal pokani.
Mam prilis kratkou caru na dlani
a chtel jsem jen tak trochu neco rict
ze mam rad slova ve vsech padech
s plachtou nad hlavou a vetrem v zadech
do ctyr zdi bylo marne volani ........

Menuet

2. ledna 2008 v 20:55 | Ross Hedvíček
Predpokladam, ze vsichni mi pravidelni stalkers se uz prestehovali na muj blog na Lidovkach, takze uz tady nebude nikdo prudit a ja si tu budu moci v klidu "blogovat". Zacneme jemne... basova kytara, steel drums a pak prijdu ja....
MENUET
O ctvrt na sest zazvonil budik
jednoho rana na zacatku leta
a v sest deset odjizdel vlak
z jednoho peronu na konci sveta
(to na mne cekal ten vlak).
U mych nohou usnul pes
rikam mu tise, hej mazej odsud
otevru vrata a vyjdu do podloubi
na kterem kvetou bile muskaty
pomyslel jsem si: to je mozna ten dum.
Neslysela mne, klidne si snila
o svych vejirich, svicich a krajkach
po cele dny snila si klidne a nezne
jak na klaviature cernobile klapky
a uprostred lidi byla sama na svete
v menuetu hledala klid.
Sejdu pred dum na prasnou cestu
jako nejaky zlodej lehce a tise
pro ni jsem nikdy nebyl vitez
neubraniv se donkichotske psyse
(ale to uz je jina historie).

Byla jak hvezda a byla tak cista
kazdy den jina a nejak sebejista
snila o krasnych starych dobach
sveho Chopina, Bacha a Liszta
a svet ji nevadil a nechal ji byt
v menuetu najit svuj klid.
Odtehdy uz je to vecnost nebo dve
ozve se zridka, nekdy pohledem
kdo vi kde je ? Nechci aby vedela
jak smutnim za vzdalenym dnem
kdy jsem ji videl poprve
Byla jak hvezda a byla tak cista
kazdy den jina a nejak sebejista
snila o krasnych starych dobach
sveho Chopina, Bacha a Liszta
a svet ji nevadil a nechal ji byt
v menuetu najit svuj klid.
Neprestanu se toulat, kde je konec cest?
znaji mne mnohe zapomenute kouty
skryvaji mne ruzna cizokrajna mista
noci jsou snad prilis tmave a dlouhe
zustanu uz verny jinemu svetu
a menuetu ...

Nevědomost je požehnání

2. ledna 2008 v 20:46 | Ross Hedvíček
Včera jsme byli na návštěvě u jedněch emigrantů z Kanady, co přes zimu táboří v Sarasote. Příjemní lidé, ale velmi kanadsky nevědomí. Manžel například téměř odmítal uvěřit smutným historickým skutečnostem z mých nedávných článků, jako například, že se čeští Mengeleové podíleli na pokusech a mučení amerických zajatců během války v Koreji. On o tom prý nikdy neslyšel! Je to moje nebo jeho chyba? Vyřešil to tak, že zatelefonoval svému známému, který je lékař v Hradci Královém a ten mu to potvrdil. Ano, tak jsme to dopracovali, paní Müllerová, emigrant z Ameriky něco řekne emigrantovi z Kanady a ten mu nevěří, dokud to nedostane potvrzené nějakým komunistickým doktorem z Česka! Ne nadarmo je Kanada na politických mapách světa vždy vyvedena růžovou barvou - ono se těch 40 let života v růžové zemí podepíše na každém. Manželka onoho emigranta zase byla velká příznivkyně Metropolitní opery v New Yorku a pro změnu zase nevěřila, že Peter Dvorský byl celou tu dobu člen KSČ. No to snad ne, dělala na mne nevěřící obličeje. To snad právě jo. Byl už jako student! Jak muže být někdo tak naivní? Kanada.
Nakonec jsem byl rád, že na té návštěvě byli se mnou i mí přátelé ze Slovenska, kteří pokračovali v debatě, jinak by mi nebylo uvěřeno - mohl jsem si nasadit rohy a být za vola. Cestou domů v autě jsme s nimi probírali, jak se vlastně dlouhým pobytem člověk asimiluje. Někdo, kdo se narodí a vyroste v Česku, v 25 letech emigruje a pak 40 let žije v Kanadě, to už pak není Čech ani náhodou, i když mu v Česku vydají jidášský český pas. Takový člověk, byť stále mluví česky, mentálně přejímá národnostní charakteristiky národa, kde většinu života žije. To znamená, že emigrant v Německu začne být fanatik pořádku, emigrantovi z Austrálie začne ježdění po levé straně připadat normální, emigrant z USA začne být velice dobročinný a všem by pomáhal a emigrant z Kanady začne být nedůvěřivý k Američanům (i když nakupovat tam jezdí rád) a naivní víra v socialismus mu najednou není úplně cizí.
Ve stejném smyslu začne být národnostní charakteristikou Čecha, který nikdy nevytáhl paty z Česka odpor k vedení, odpor k informacím a přesvědčení, že už vlastně ví všechno a ví to nejlíp. Češi milují se nic nového nedozvědět. Status quo - to, co ví, je pro něho dost! Dřív jsem si myslel, že je to vliv něčeho, co pijí Češi s vodou, anebo je to určitá degenerace z pití piva (jediná věc, kde jsou Češi světoví), dnes jsem přesvědčen, že je to největší zločin komunistů na českém a slovenském národě. Největší zločin komunistů nebyly vraždy statisíců, okradení a uvěznění miliónů a úplně zničení občanské společnosti v Československu, největším zločinem bylo zničení zvídavého ducha Čechů a Slováků, proto od roku 1945 Češi a Slováci v podstatě nic významného nevynalezli (polarograf a oční čočky byly před válkou), komunisté udělali z Čechů a Slováků národ apatických ignorantů, došlo k poškození genofondu, vznikli králíci s krátkýma ušima. Proto jsou dnešní čeští mladí lidé takoví neuvěřitelní blbečci (zářným příkladem může být česká Wikipedie), přestože už tzv. školy absolvovali po Listopadu. Je to kombinovaný vliv prostředí, poškozeného genofondu rodičů, zmrzačená výchova v rodině a ve školách, kde většina tzv. učitelů je sama kompletně indoktrinována komunistickou ideologii (tak jak mají "učit"?).
Tato katastrofální situace je v dnešní době reflektována v současném českém bestiálním nacionalismu od (neuskutečněného) pochodu neonacistů (jak to, že je tam vůbec máte?), oslav 1. máje komunisty (jak to, že je tam vůbec máte? Jak to, že jsou legální?) až po vyhazování blogerů z iDnes.cz z politických a rasových důvodů. Češi dychtí po nevědění, nevědění je požehnání...

Vrazdil Antonin Zapotocky vezne?

2. ledna 2008 v 19:59 | Jana Klusáková

Jaroslav Čáslavský - Čech žijící už 40 let na Floridě

Jana Klusáková
21.09.2003 17:10
Moderátor (Jana Klusáková): Český rozhlas 1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé hosty. Ten dnešní přijel zdaleka, ale vezměme to od začátku. Jaroslav Čáslavský se narodil v Týništi, ve mlýně, v roce 1928. Studoval chemii na průmyslovce v Liberci, absolvoval Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity v Praze a žije na Floridě ve Spojených státech. Je vědec, jeho oborem je chemie, konkrétně chemie pevných látek. Jak známo, pane Čáslavský, pro život člověka je důležité, velmi často dokonce určující jeho dětství. Bylo to vaše šťastné?
Host (Jaroslav Čáslavský): Já bych řek, že ano. S takovým odstupem času je to těžké definovat, v čem ano a v čem ne. To je odraz toho prostředí, v kterým žijete. Třeba jeden den jste šťastná, druhej den vám něco přijde líto, no, tak jak malý děti jsou. Ale s tím člověk roste a vyvíjí se.
Moderátor (Jana Klusáková): Záleží na rodinném prostředí, jestli je láskyplné, to bylo?
Host (Jaroslav Čáslavský): Ano.
Moderátor (Jana Klusáková): Měl jste sourozence?
Host (Jaroslav Čáslavský): Sestru.
Moderátor (Jana Klusáková): V roce 1948, to už vám bylo 20 let. Přivítal jste únor jako vítězství pracujícího lidu?
Host (Jaroslav Čáslavský): Ne, nikdy a nikdy mě to nenapadlo, že by to mohlo bejt tak definovaný, poněvadž to bylo vyloženě pučový převzetí moci menšinou a ještě se špatným úmyslem. To znamená v normách Pepika Stalina vraždit ty, co jsou nám nepohodlní.
Moderátor (Jana Klusáková): Ovšem takhle to tenkrát viděl málokdo. Vy jste byl takhle veden od dětství, v rodině?
Host (Jaroslav Čáslavský): Já jsem se nějak tak ved sám. Já jsem žil více méně v dělnickým prostředí, i když jaksi naše rodina nebyla dělnická. A měl jsem soucit s lidma, který třeba museli dělat v dešti, v zimě, v chumelenici a tak. Ovšem postupem času jsem viděl, že to jsou lidi vyloženě naivní, ovládaný jakejmasi pouťovejma vykládačema snů, který nikdy nešly realizovat. To mně inspirovalo k tomu, že jsem postupně času viděl, že je to prostě ne revoluce, ale že je to uchvácení moci za každou cenu. A vyloženě jim bylo jedno, kdo je v cestě, ten půjde pryč.
Moderátor (Jana Klusáková): Na jak dlouho jste si tehdy myslel, že to je? Jak dlouho to potrvá.
Host (Jaroslav Čáslavský): Určitě jsem si jistej nebyl, ale věděl jsem, že to nebude jednoduchý. Takže není důvod pro nikoho, kdo by nám z toho pomohl. Dostali jsme se svou vlastní blbostí do toho, tak si z toho pomozte sami.
Moderátor (Jana Klusáková): Vlastní blbostí, říkáte, to by se mělo našim posluchačům vysvětlit.
Host (Jaroslav Čáslavský): No tím, že lidi prostě skočili na lep, všechno budete mít, budete svobodný. To je jedna lež nakupená na druhou.
Moderátor (Jana Klusáková): 50. léta minulého století jsou pro většinu našich mladých posluchačů stejně vzdálená, jako dejme tomu třicetiletá válka. Ráda využívám vaší přítomnosti před mikrofonem, abych se vás zeptala, pane Čáslavský, jaké to tehdy na vysoké škole bylo? A ve vašem případě je řeč o Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity.
Host (Jaroslav Čáslavský): Já bych to trošku rozšířil, poněvadž já jsem byl přijat na Přírodovědeckou fakultu a vyhozen z politického důvodu.
Moderátor (Jana Klusáková): Za jak dlouho, kým a proč konkrétně?
Host (Jaroslav Čáslavský): Konkrétně, to vám nikdo neřek. Oni mně dali kus papíru, abych se šel sblížit s dělnickou třídou. A na tom byl podepsanej Pavel Kohout a Rita Klímová, jako členové akčního výboru pro vysoké školy. Já jsem se vrátil za rok.
Moderátor (Jana Klusáková): Byl jste sblížen už?
Host (Jaroslav Čáslavský): Předpokládal jsem, že jsem se sblížil s dělnickou třídou.
Moderátor (Jana Klusáková): A co jste ten rok dělal?
Host (Jaroslav Čáslavský): Částečně v Tesle, prostě tam, co mně dovolili.
Moderátor (Jana Klusáková): Byl jste dělníkem ten rok?
Host (Jaroslav Čáslavský): Ne, já jsem nedělal, protože jsem měl průmyslovku, takže jsem měl odborný vzdělání. A oni neměli důvod prostě se mnou takzvaně zametat. Přežil jsem v oboru, ale jaksi ztrácel jsem roky, to je málo platný.
Moderátor (Jana Klusáková): Vrátil jste se?
Host (Jaroslav Čáslavský): Vrátil jsem se a zas mě vyhodili. A naštěstí jsme našli nějakýho dobrýho přítele, kterej byl sice komunista, ale ten mně pomoh prostě zpátky na tu fakultu. Sice ne chemii, ale na geologii. Potom už jaksi vnitřníma manipulacema jsem se dostal konečně na tu chemii, kterou jsem s odřenejma zádama, politickejma, jak bych tak řek, z politickejch důvodů přece jenom ukončil.
Moderátor (Jana Klusáková): A když odhlédneme tady od téhle politické šikany, odborně tehdy to vysoké školství bylo na úrovni?
Host (Jaroslav Čáslavský): Ne, nebylo. Bylo to ovládaný politicky, takže tam byli dosazovaní lidi, který tam nikdy neměli být. A skutečně tam nepatřili.
Moderátor (Jana Klusáková): Kdy a proč jste odešel do zahraničí?
Host (Jaroslav Čáslavský): My jsme se pokusili z Jugoslávie, ale tam, já už jsem byl v Itálii, ale ta hranice tam byla tak klikatá, že s tříletou dcerkou to byl velikej risk, že se tam udělá nějaká chyba nebo něco takového.
Moderátor (Jana Klusáková): A promiňte, kdy to bylo?
Host (Jaroslav Čáslavský): To bylo v roce 64.
Moderátor (Jana Klusáková): A proč zrovna tehdy?
Host (Jaroslav Čáslavský): Poněvadž to už tak nějak vyvrcholovalo. A už se to nedalo dobře snášet. Moje politický smýšlení mě nějak vylučovalo z možnýho života v tyto zemi, tehdejší.
Moderátor (Jana Klusáková): A možnost odejít byla jenom ilegální.
Host (Jaroslav Čáslavský): Samozřejmě.
Moderátor (Jana Klusáková): Takže vy jste odcházel s vaší ženou, s vaší paní Věrou, a s vaší dcerkou. Jak se jmenuje?
Host (Jaroslav Čáslavský): Veronika.
Moderátor (Jana Klusáková): Nakonec se to podařilo?
Host (Jaroslav Čáslavský): Nakonec se to podařilo, ona zůstala tady jako rukojmí.
Moderátor (Jana Klusáková): To dítě.
Host (Jaroslav Čáslavský): Veronika, protože jinak to asi by vůbec nešlo. Ale po zjištění v Rakousku, jestli už takový případy se staly, jsme byli ujištěný, že ano. A že to trvá delší dobu, než za náma dítě pošlou. To bylo dost zajímavý, my jsme přijeli do toho Rakouska o Vánocích, já Vánoce v Rakousku, to je hrozně dlouhá doba, takže ne dřív, než 7. ledna se vůbec tam něco děje, od 24. prosince. No a tak jsem se tam takhle a dostal jsem hned zaměstnání v tom takzvaným, což je vlastně Siemens.
Moderátor (Jana Klusáková): A holčička zatím tady byla u babičky.
Host (Jaroslav Čáslavský): Ta byla u babičky. A celkem to bylo štěstí, poněvadž jí se tu líbilo, nic se tu ve skutečnosti nedělo, peníze jsme posílat mohli. Že to bylo pro ní možná snazší, než kdyby byly s náma.
Moderátor (Jana Klusáková): A za jak dlouho jste byli pohromadě celá rodina?
Host (Jaroslav Čáslavský): Až v roce 68.
Moderátor (Jana Klusáková): Čili vy jste to dítě viděli až po 4 letech! Když jste odcházeli, vy jste byl tedy doktorem přírodních věd.
Host (Jaroslav Čáslavský): Ano.
Moderátor (Jana Klusáková): Uměl jste jazyky?
Host (Jaroslav Čáslavský): Já jsem uměl školsky anglicky a školsky německy.
Moderátor (Jana Klusáková): Měli jste nějaký majetek?
Host (Jaroslav Čáslavský): Ne.
Moderátor (Jana Klusáková): Byli jste nějaký čas v Rakousku a potom?
Host (Jaroslav Čáslavský): Já jsem viděl, že prostě pomocí rakouskejch úřadů není možný naší dceru dostat. Taky jsme mluvili s různejma vlivnejma Rakušanama a jinejma cizincema. Oni říkali, jedinou možnost máte, když se dostanete do Spojených států. No tak jsem řek, no, pudu na velvyslanectví. Tak jsem tam šel a říkám takovou tou mou školní angličtinou, jsem se tam bavil s tím mariňákem. A on tak chvilku na mě kouká, vy jste z Čech? Říkám, jo. Říká, tak jděte do přízemí, to jméno já nevím, ale já vím, že je to váš člověk a že mluví vaším jazykem. No tak jsem tam šel a kouknu na vizitku a tam bylo František Moravec. To byl generál Moravec. On byl velice přísnej pán, on říkal, sepíšeme žádost o emigraci nebo imigraci do Spojenejch států. Přines papíry a říká, víte, já umím trochu lepší anglicky než vy, tak vy mně to budete říkat, ale já vás upozorním. Když budete lhát, tak to odepište rovnou, nikdy do států se už pak nedostanete. A to měl pravdu, protože já znám takový případy, že lidi lhali a nikdy se do států nedostali. No a ani ne za šest neděl jsme dostali takovou čumkartičku, jak se česky říkalo, abych se dostavil na konzulát. Tak jsem šel na konzulát s tím a on říkal, no, podívejte se, vy tady máte nejenom vízum, ale máte už pernament rezident, můžete odjet kdykoliv do Spojených států. My už jsme dostali přímo tu zelenou kartu, to je absolutně neběžný, poněvadž nás letělo sto a jenom tři lidi měli tu zelenou kartu.
Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 - Radiožurnále vám představujeme našeho amerického krajana, Jaroslava Čáslavského. Poprvé po převratu jste sem přijel v roce 91, po jak dlouhé pauze?
Host (Jaroslav Čáslavský): To bylo kolik? Přes třicet let, já bych to musel počítat.
Moderátor (Jana Klusáková): Čili vy jste tady od toho roku 64 nebyli.
Host (Jaroslav Čáslavský): Nebyli, mě by zavřeli.
Moderátor (Jana Klusáková): A do jaké míry se shodovalo to, co jste uviděl po těch letech, s vašimi představami?
Host (Jaroslav Čáslavský): Byl jsem překvapenej, že skutečně demokracie může existovat a fungovat.
Moderátor (Jana Klusáková): To se moc hezky poslouchá. A přeci jenom vás poprosím, pane Čáslavský, jací jsou z vašeho pohledu Češi na začátku 21. století? A nešetřete nás, prosím.
Host (Jaroslav Čáslavský): Já nešetřím. Já si myslím, že hlavní problém je, že Češi úplně ztratili pojem se stydět, že jim jejedno, co řeknou, že jim je jedno, jak se chovaj. Ale samozřejmě nedá se to říci všeobecně, jsou výjimky. Ale převážná většina, já nevím, jak bych to přesně definoval, ale když žijete v takovou dobu v zemi, kde lidi se vám snažej pomoct, a to můžu doložit příkladem, kterej na nás zanechal velkej vliv. Já jsem studoval na Penstate University v Pensylvánii. V tý době už tam byla Veronika. A ukončil jsem studium a dostal jsem takzvanej flow ship na Akademii věd americký. A Americká akademie věd na rozdíl od České akademie věd nemá vlastní laboratoře. Ta vás někam přidělí. Mě poslali do Bostonu, byl to vojenskej výzkum. Boston je velice kosmopolitní město, až skoro bolševicky naladěný, by se dalo říct. Jako Harvard University, tam je spousta bolševiků. Ale takovejch z přesvědčení. To nevyužívaj, ty z toho nic nemaj, jen jsou o tom přesvědčený. Jsou ochotný s váma diskutovat. Nemaj vám váš názor za zlý, nestyděj se za svůj názor. A je to takový nějaký rovný.
Moderátor (Jana Klusáková): Ano, my jim odtud říkáme salónní bolševici.
Host (Jaroslav Čáslavský): To by se tak dalo říct. Jsme zjistili, že prostě tam nemůžeme vzít dceru a psa, na dům jsme neměli a do nájmu vás nikde se psem a s dítětem nevemou. To je takový trošku nedemokraticky zařízený, ale je to fakt. A tak jsme mluvili s jedním našim profesorem o tom a on říká, kolik potřebujete zaplatit, nevím přesnou částku, kolik to bylo, ale bylo to několik tisíc. On šáh do kapsy, vytáh šekovou knížku a napsal mi na to šek.
Moderátor (Jana Klusáková): Abyste si mohli pořídit vlastní byt.
Host (Jaroslav Čáslavský): Vlastní dům. Já jsem říkal, to přece takhle nejde. No, až budeš mít ty peníze, tak mi to vrátíš.
Moderátor (Jana Klusáková): Vraťme se ještě jednou do minulosti. Po válce se vám, pane Čáslavský, dostal do rukou spis o pobytu Antonína Zápotockého v koncentračním táboře. Pro ty později narozené připomínám, že předválečný komunistický funkcionář, Antonín Zápotocký, se stal po Gottwaldově smrti v roce 1953 v Československu druhým, takzvaně dělnickým prezidentem. Předtím už byla zdůrazňovaná jeho lidovost a bodrost. Nedávno média připomněla, že ještě v předvečer ožebračující měnové reformy v roce 53 tento lidový prezident nabádal občany, aby neutráceli, že žádná měna nebude. Ale zpět k velmi zajímavému spisu, který jste měl po válce krátce v rukou. Vyprávějte prosím, jak k tomu došlo.
Host (Jaroslav Čáslavský): Když jsem se dozvěděl, přivezli K. H. Franka do Čech, já nevím, kterej generál to byl, ale to není podstatný. A ten přivezl sebou spis, jak se chová Zápotockej v koncentračních táborech.
Moderátor (Jana Klusáková): A jak vy jste k němu přišel?
Host (Jaroslav Čáslavský): Já jsem byl samozřejmě sokol přesvědčením a vzdělavatel, profesor Gog, mně jednou v noci volá a říká, já mám určitý věci, který bych potřeboval ofotografovat. A já vím, že ty máš přístup do komory ve škole. Já říkám, mám. Tak jdi tam, já za tebou přijdu. A přines spis, kterej byl psanej bohužel qventem to se muselo luštit a čas nebyl. Tak jsem prostě, bylo to asi 36 stránek nebo 40, tak jsem prostě dělal co nejrychleji, abych to moh ofotografovat. Tak jsem to ofotografoval, pořídil jsem tři mikrofilmy, jeden mikrofilm a ten svazek mi řek přesně, kam mám odnést, že tam bude černá limuzína. Byly tam i fotografie, asi 17, to byl vůbec horor se na to dívat. A já si pamatuju naprosto přesně a moh bych to zreprodukovat, na fotografie tři. Oni tam měli takové jako, mně to připadalo jako nádoba na svěcenou vodu, v kostele. A tam je vyfotografovanej Zápotockej, jak topí lidi v tomhle tom, jak bych řek, v tom korejtku.
Moderátor (Jana Klusáková): Chcete říct, že topí vězně?
Host (Jaroslav Čáslavský): Vězně, ano.
Moderátor (Jana Klusáková): Antonín Zápotocký?
Host (Jaroslav Čáslavský): Další snímek, který si pamatuju, poněvadž to byl stejnej horor jako tohle, tam bylo jako bidlo na prádlo, na čemž byly myslím tři nebo čtyři šibenice, tedy ty provazy. A tak ty stály na takový lavici, víte jak to bejvalo na pouti, to musím doplnit do pohybu, poněvadž tam byla jenom konečná fáze. Tam už ty tři nebo čtyři lidi už visej. A je vidět, jak musel Zápotockej podkopnout tu lavičku pod těma lidma, to je dost votřesný.
Moderátor (Jana Klusáková): A jak si to vysvětlujete nebo jak jste si to vysvětloval? Třeba ho přinutili.
Host (Jaroslav Čáslavský): Jako pozdějc, když jsem se více do tohohle jaksi měl možnost zapátrat, tak ty informace vo něm byly, že von byl kápo v tom koncentráku.
Moderátor (Jana Klusáková): Takže vy jste o pravosti těch snímků vůbec nezapochyboval?
Host (Jaroslav Čáslavský): Ne, to nešlo. To prostě byly pravé snímky.
Moderátor (Jana Klusáková): A kde skončily?
Host (Jaroslav Čáslavský): No, tak já jsem ty mikrofilmy, teda jeden a ten spis odnes do toho auta, bylo to na takzvaným Škandál place, tam stála ta černá limuzína, okénko se srolovalo, tam seděla doktorka Horáková. Já jsem jí ten mikrofilm a ty spisy předal. A tím to pro mě končilo v této fázi.
Moderátor (Jana Klusáková): A o které době mluvíme, kdy to bylo?
Host (Jaroslav Čáslavský): To bylo v létě 48. A těch snímků tam bylo několik.
Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste o tom tehdy s nikým nemluvil?
Host (Jaroslav Čáslavský): Já jsem mluvil s tím profesorem Vlkem, kterýho hned brzy na to zavřeli. A stalo se mu neštěstí v dolech.
Moderátor (Jana Klusáková): Měl jste sám o sebe strach?
Host (Jaroslav Čáslavský): No, do jistý míry měl.
Moderátor (Jana Klusáková): Možná jste se, pane Čáslavský, doslechl, že teď, 14 let po převratu, u nás 20 procent voličů dává hlas Komunistické straně. Chcete to komentovat?
Host (Jaroslav Čáslavský): Víte, já už tu dlouho nežiju. A já bych nerad uškodil lidem, který prostě můžou takhle smýšlet, poněvadž se nezajímali skutečně, co to ten komunismus je.
Moderátor (Jana Klusáková): Dáváte vy sám komunismu ještě nějakou naději?
Host (Jaroslav Čáslavský): Ne.
Moderátor (Jana Klusáková): Proč ne?
Host (Jaroslav Čáslavský): Poněvadž to není skutečně režim demokratickej. Podle historie se ukazuje, že všechny ty diktatury nemůžou přežít. Nikdo nevěřil do rozkvětu bolševismu, že Sovětský se rozsype. Tam je něco, co prostě není postavené skutečně na demokracii. A jenom ta demokracie může přežít.
Moderátor (Jana Klusáková):
Naším hostem byl Čechoameričan Jaroslav Čáslavský. Buďte hodně zdráv, šťastnou cestu domů. Za rozhovor vám děkuje Jana Klusáková.