Pracovní tábor C - Vykmanovská „vzpoura“.

26. března 2008 v 13:59 | Ladislav Frank Nykl
Psal se rok 1963 a já byl už několik měsíců na "Céčku" ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří. Svoje jméno tábor dostal podle toho, že to byl dříve Centrální lágr pro Jáchymovské doly. Každé ráno, při sčítání na "apelplace" jsme se dívali na kopec před námi. Tam totiž likvidovali poslední dobře viditelnou těžní věž v okolí. Tím se pokoušeli zahladit stopy po táborech z padesátých let. Největší šok jsem zažil, když k nám do eskontního baráku přivezli několik muklů z jednoho již uzavřeného tábora v okolí Jáchymova. To byli lidé, které nemohli pustit do normálního života. Chodili jako mátohy, nevěděli o světě kolem nich a něco si stále mumlali. Jednou jsem nahlédl do jejich umyvárny a viděl jsem, jak se jeden z nich vykadil do plechového žlabu a rukou tam postrkoval svůj trus, jako by to byla ryba. Tak jsem konečně pochopil, co to muselo být za hrůzu, kterou tam v Jáchymovských lágrech museli projít. Nebylo divu, že přišli o rozum a co teď s nimi? Do života venku už nemohli a tak je jednou v tichosti odvezli. Prý někam do blázince, asi do Dobřan.
Nás každé ráno rozváželi eskortním autobusem na stavby v okolí. Mnoho z našich odsouzených také muselo pracovat na výstavbě elektrárny Prunéřov u Kadaně.
Jedné letní neděle (jediný den v týdnu, kdy bylo volno), jsme odpočívali na sluníčku před našimi dřevěnými baráky. Byl krásný letní den a tak jsem si lehl na záda a díval se na modrou oblohu. Ani jsem nevnímal ostnaté dráty kolem. Bylo mi skoro 19 let.
Opodál u drátěného koridoru, hrála parta mladých vězňů fotbal. Skákali, smáli se a křičeli na celé kolo v zápalu hry. Když mluvím o koridoru, z naší strany se jednalo o nízký plot asi ve výšce 1 metru a za ním na 3 metry široký pás cesty, vysypané pískem. Pak následoval hlavní venkovní plot z ostnatého drátu, vysoký na 4 metry. U něj byly v rozmezí 20 - 30 metrů mezi sebou vysoké věže s budkou, zvané špačkárny. V těch boudách byli strážní, mladí vojáci se samopaly.
Fotbal byl už v plném proudu, když tu nakopnutý míč obloukem přistál v koridoru, hned za nízkým plotem. Jeden z mladých hráčů přistoupil k ceduli s nápisem" Vstup zakázán, střílí se bez vyzvání" a zamával na strážného nahoře. Vykřikl na něj, jestli si může za plotem vyzvednout míč a ten na věži mlčel. Vězeň se tudíž domníval, že je to v pořádku a celým tělem se přes nízký plot naklonil do koridoru. Když oběma rukama uchopil míč a pomalu se zvedal, začala střelba! Všichni jsme strnuli a nechápavě se dívali na kolegu, který visel mrtev na drátech.
Okamžitě jsme se rozprchli do baráků, zavřeli okna a dveře a mlčky seděli na spodních palandách. Nevěděli jsme, co se bude dít, jen bylo slyšet amplion táborového rozhlasu, který nás vyzýval, ke shromáždění venku na sčítání. Mlčeli jsme a nikdo se ani nezvedl. Po čase byly slyšet nákladní auta, houkačky policajtů a píšťalky bachařů. Celý tábor byl obklíčen vojáky a Lidovou Milicí, ta měla dokonce lehké kulomety podél drátů namířené na nás. Mlčeli jsme.
Tak proběhla noc a v pondělí ráno nás opět ampliony svolávali, abychom vyšli ven, že se nám nic nestane. Kuchaři už prý mají pro nás připravenou snídani. Mlčeli jsme.
Kolem poledne nám ohlásili, že jsme dnes omluveni v práci a ten voják co střílel, prý bude potrestán. Nám se prý nic nestane, když vyjdeme z baráků po jednom ven a s rukama nad hlavou. Odvolali pohotovost, Milice s kulomety také zmizela a milostivě nám slíbili, že nás nebudou hnát k zodpovědnosti. Všechna ta hrůza skončila relativně dobře. A tak jsme uposlechli a vyšli ven, jinak by následovaly velké tresty za vzpouru. Hlavní kápo tábora "C", kde bylo asi 1.000 vězňů byl vězeň, bývalý plukovník armády Šebesta. Říkalo se o něm, že se v r. 1948 pokusil spolu s dalšími důstojníky, přejít naše hranice na Západ. Asi už na ně čekali a tak se střetli s hlídkou, prý tam zůstal jeden mrtvý pohraničník. Šebesta byl těžce raněn, ale ostatním se útěk podařil. Tak to pak odnesl za všechny. Trest smrti mu pak byl změněn na doživotí a byly mu uzavřeny spisy. To znamenalo, že na něho nespadala amnestie, ani milost prezidenta. Čekala ho jen smrt v kriminále.
Po čase, už venku, jsem se dozvěděl, že tato naše malá "vzpoura" měla být krutě potlačena. Že nedošlo k masakru, můžeme poděkovat jen plukovníku Šebestovi, který přesvědčil horké hlavy z vedení tábora o nesmyslnosti násilí, Jaký paradox, starý voják vyjednává mír.
Po čase jsem se náhodou setkal s bývalým vojákem, jedním z těch, co tam tehdy sloužili jako strážní. Na tenhle případ si už prý nepamatoval, jen se mě ptal, čemu se divím? Vždyť jim neustále na školeních vtloukali do hlavy, že jsme vrahové a všeho schopní diverzanti. To byla prý tenkrát jen taková doba a za to už dnes nikdo nemůže.
Opravdu nikdo?
L.F.Nykl.
 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaromir Masa Jaromir Masa | E-mail | Web | 26. března 2008 v 14:33 | Reagovat

Tak tohle je "echt". I s tou otákou na konci.

Jinak mám příbuzné Nykly, obchod se sportem, v Praze na Žižkově.

2 Karel Karel | 26. března 2008 v 14:51 | Reagovat

V roce 1963, to už byla "selanka" začínali propouštět politické vězně, proti době 1948 - 6961. Po roce 1948 to byla skutečná krvavá lázeň pro nic nechápajíci občany. Jak někteří skutečně věřili v lepší zítřky, tak nejenom že byli svědky lidského utrpení, které také je mnoho z nich postihlo. V té době jsem dělal vedoucího malé skupiny dělníků. Jeden z nich se  jednoznačně vyslovoval proti této totalitě. Varoval jsem ho, že ho může postihnout trest za tuto vyslovovanou kritiku. Odpověděl mě, že co se mu muže stát, že mu tu lopatu vzít nemůžou.Zmýlil se,nevzali mu tu lopatu ale přidali mu k ní krompáč a vzali mu svobodu a byl oddělen od přátel v Jáchymovských dolech.

3 Frank Frank | E-mail | Web | 26. března 2008 v 15:37 | Reagovat

Odpověď Jaromíru Masovi.

Mám snad v Praze příbuzné a jedním z nich byl i můj již zesnulý strýc sochař Antonín Nykl. Byl jedním z těch sochařů, kteří stavěli na Letenské pláni sochu Stalina. Bydlel na Hanspaulce a jeho další známá socha byla Jana Švermy na bývalém Švermově mostě.Jediná socha která vydržela, je socha vězně, která stojí v koncentračním táboře Mauthausen, kde byl za války také vězněn. Frank.

4 mM mM | 27. března 2008 v 23:59 | Reagovat

Je smutné, že tu rudou sebranku už asi nikdo nikdy nepotrestá.

5 marie marie | E-mail | 28. března 2008 v 1:45 | Reagovat

Ano je to velice smutné a všichni si nyní uvědomujeme jak veliké chyby jsme se dopustili tím, že "jsme nebyli jako oni" alespoň trošinku jsme měli být, je to hanba, 40 let tady týrali a vraždili slušné lidi a nyní sedí namísto ve vězení - v zákonodárných lavicích.....

6 janocech janocech | 28. března 2008 v 4:06 | Reagovat

K 4ce

Ano Vasikovci (Havel) vsechny ty krvelacne svinaky omilostnily, pry v sametaku ktery predem pripravovali od 1985?

A pak nasledovaly Tunelariny vedene jejich exkomunistiu Viktorkem Kozeny ktereho vyslali na studie do USA.

Pracoval jsem jako nezletioly take na stavbach, budovani komunistickych zitrku s lidmi propustenymi z tech nejhorsich kriminalu. S byvalymi "vrahy" kteri ani nazabili slepici, ozbrojenymi farari kteri pry pripraviovali atenatty na komouse, byvale letce z Anglie, Zapadni frponty vojaky, a nebo i vychodni, ktery byl svetkem vyvrazdiovani zidu, celych vesnic bolseviky na Ukrajine tesne pred obsazenim a obsazenim Wermachtu a dalsi.  Ano, a ti lidicky kteri rozkradli a rozdelili CSR stale se produciruji s nakradenyma vecma, ale Buh je spravedlivy a peklicko je priliz zhave, ttam se najde konecna spravedlivost ktere nikdo neutece, ani o chloupek, vcetne Marxe, Lenina, Stalina, Zapotockeho a vsech tech band kteri jsou vini zivotu snad 140 milionu, vcetne Mao, Kambodze a dalsich. Spocitejte si to, kolem rovniku je 40,000,000m, kolik by jich teda bylo pohrbenych na metr, to je KOMUNIZMUS.

7 Souckova Ruzena Souckova Ruzena | E-mail | 1. dubna 2008 v 16:48 | Reagovat

V Ceskoslovensku nastal podobny rezim jako v Sovetskem svazu,ktery byl nas vzor.Dostali jsme se prerozdelenim po 2.svetove valce dle dohody velmoci do tabora toho nejtvrdsiho teroru komunismu.Havel nechtel situaci opakovat a taky se ve sve dobe domlouval jiz komunisty jine generace,ale taky nemohl ocekavat vetsi pomoc zapadni Evropy nezli nam byla poskytnuta jako malemu statecku v roce 1948.Nemel zadnou jistotu a taky nechtel byt za necim,co by se mohlo opakovat a radeji se snazil zrusit trest smrti.Nikdo nemuze ocekavat,ze se politicka situace v dnesnim Cesku natolik zmeni,kdyz po generace byly do ceskych lebek vtloukany komunistuicka dogmata.Taky moralka lidi je velmi spatna,kdy by pro penize udelali vse.

8 Josef Morkus Josef Morkus | E-mail | 21. dubna 2008 v 13:30 | Reagovat

O těchto věcech se pořád málo mluví a zlehčují se! Chyba! Aby se to už nevrátilo, měli bychom se o tom poučit a zjistit co nejvíc! Doporučuju knihu Zaváté šlépěje - osud sochaře Šlezingera!!! Sochař co ve Vykmanově zemřel. Jeho socha za kterou měl slíbenou svobodu dodnes zdobí dům kultury v sídlišti, které celé vězni postavili v nelidských podmínkách! Ta kniha stojí za přečtení a zamyšlení! Neberte to jako reklamu, nenajdete ji běžně na pultech, já ji objevil na www.zavateslepeje.cz. Pepa

9 amiourka amiourka | E-mail | 12. května 2008 v 10:25 | Reagovat

Jedno bezpráví nepotrestáno - a již se připravuje jiné - zkuste si kriticky přečíst (zatím v angličtině, italštině) knihu Naomi Klein: Šoková ekonomie, aneb Nástup kapitalismu pohrom. A pak si prohlédněte parametry Julínkovy reformy. Co známý říkal o tom, jak jeho nemocného tatínka, o kterého nemá kdo se odborně starat, přijímali do léčebny dlouhodobě nemocných: Mo ale ted nově platí, že tu bude moci zůstat jen tři měsíce.

10 Helena Cedlová Helena Cedlová | 31. května 2008 v 0:16 | Reagovat

Tak to co tady čtu mne upřímně překvapilo. Jsem vnučkou zmiňovaného Antonína Nykla a jsem hrdá na to , že můj děd byl kým byl. Jeho talent a obrovské nasazení na akademii bylo pro mnoho jeho kolegů velmi inspirativní. Navíc byl jako politický vězeň v Mathausenu. A ano, rovněž ještě před válkou vstoupil do KSČ. V této straně se rovněž účastnil odboje.

11 Helena Cedlová Helena Cedlová | 31. května 2008 v 0:18 | Reagovat

Švermův pomník stojí nad jeho hrobem na Olšanském hřbitově.

12 Nykl Ladislav Nykl Ladislav | E-mail | Web | 23. května 2012 v 8:36 | Reagovat

Můj strýc A. Nykl,  kterému byl udělen Řád práce (1964), za basreliéf státního znaku nad hlavou Národního shromáždění a Válečný Kříž za práci v odboji za války, se hlavně se proslavil  sochou „ Vězeň “, která je umístěna v koncentračním táboře Mauthausen. Zde byl  za války také sám vězněn (tato socha jako jediná, stojí dodnes na svém místě.) Protože byl na stejném baráku spolu s budoucím prezidentem A. Novotným, měl díky tomu později život na výsluní  a stal se prorektorem na Akademii Výtvarných umění. Dokázal dělat i plastiky a jiné krásné věci jako byly podle tehdejších novin i „ poetické sochy matek a dětí “. Ale ještě jedna socha, kterou zhotovil také na politickou objednávku, dosáhla podobného trpkého konce jako měl Stalin. Byla to socha Jana Švermy (1969) na tehdy stejnojmenném mostě. Nebyla sice vyhozena do povětří, ale byla od mostu nenápadně odstraněna. Strýc se totiž za Pražského Jara dost angažoval a chtěli mu za to odebrat ateliér. Také mu vyhrožovali vyhozením z Akademie a tak, začal dělat bysty Fučíků a již zmíněnou sochu Jana Švermy, aby si udržel životní standard.  
Radiožurnál 8.11. 2004:   „ V Praze znovu stojí socha komunisty Jana Švermy. Radnice Prahy 1 ji před pěti lety nechala odstranit od nynějšího Štefánikova, dříve Švermova mostu. Její znovuvztyčení na čestném vojenském pohřebišti na Olšanských hřbitovech dnes krátce před polednem oslavili komunisté a reportér Radiožurnálu, Vít Dvořák, byl u toho.“
Nějak už se už prostě zapomnělo  na památník  Stalina,  kterého si tehdejší politici objednali i na jeho ideologii, které mnozí dnešní  politici donedávna tleskali, když aplaudovali hesla o lásce na Věčné časy.  Strýci to zřejmě neodpustili ani po jeho smrti v r. 1985. Takže, ať je to jakkoliv,  sochy mého strýce se  prostě politicky neujaly a to ani v době své tzv. slávy.

( Soukromé foto:  Sám A.Nykl, coby autor a jeden z tvůrců Stalinova sousoší  si tajně pořídil fotku svého veledíla,  těsně po jeho dokončení - asi už tušil jeho neslavný konec ).

V noci v říjnu roku 1962 byl tajně zničen Stalinův pomník a co ten Švermův?

Socha Jana Švermy zmizela 3.11. 2004 z předmostí mostu Jana Švermy, stalo se to potajmu, aby radnice Prahy 1 předešla demonstracím .
(Pražská Informační služba ze dne 4.6.2004. o tom říká):
„ U mostu na Novoměstské straně byl v r. 1969 osazen pomník Jana Švermy od sochaře Antonína Nykla. Po téměř 50 letech po změně politických poměrů u nás, se v r. 1997 vrátil název mostu k dřívějšímu pojmenování Štefánikův . Švermova socha přes původní rozhodnutí ji zde ponechat, nebyla podle vyjádření odborníků řemeslně ani umělecky zdařilá a tak byla nakonec odstraněna. “

Dovětek: Foto -  Památník čs. politických vězňů odhalený v KL Mauthausen v 5/1959. V pozadí vstupní brána do tábora. Podle vzpomínek mého strýce, nebyli nejhorší sadisti němečtí, nýbrž rakouští dozorci SS.
(Skoro u žádné publikace nebo prospektu z tábora Mauthausen není napsáno jméno bývalého vězně a autora   tohoto památníku - který se snad jako jediný přežil svého tvůrce - ak.sochaře, profesora -   Antonína Nykla ).
L. F. Nykl.

[11]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.