Bylo pondeli po obede, psal se listopad roku 1987 a prave skoncilo velitelske shromazdeni, kde na nas rval prislusnik velitelstvi protivzdusne obrany 4.Armady kvuli prave zpackanemu polnimu cviceni a kde jsme se dozvedeli, ze si to hned v patek pojedeme zopakovat. Byl jsem pak vyslan na buzerak , abych rozdal ukoly nastoupene radiove rote ohledne vycviku a pripravy techniky na cviceni. Odbyl jsem pokus o podani mi hlaseni a koukal na nastoupene lidi, kterym jsem mel vysvetlit, ze v patek odjizdime nanovo na tyden pryc. Pak jsem to, co jsem se prave dozvedel zkousel vysvetlit, s komentari o pochybnostech ze k necemu takovemu vubec dojde, ze mame skoro uplne vycerpany pridel paliva na vycvikovy rok , ze to jeste nevyslo v rozkaze a jine milosrdne lzi a pak jsem pristoupil k rozdelovani ukolu - velitele radiostanic s mechaniky a ridici do autoparku k technice, radisti na ucebnu trenovat morseovku a do toho jsem si vsiml velitele roty. Stal tam vedle velitele prvni cety jako opareny , zarudly a pot z neho primo strikal. Primo jsem se zhrozil jeho zjevu a jak jsem byl rozjety v rozdelovani ukolu, pokracoval jsem … a Lojza pujde okamzite na osetrovnu, kde dostane tyden domaciho leceni. On mavl rukou a rekl, ze to nepujde, ze tam uz rano byl, ale ze ho vyrazili jako simulanta. "Bez tam jeste jednou a lapiduchovi rekni, ze nastupuji do sluzby dozorciho utvaru a jestli ti to nenapise, tak tam vecer prijdu udelat letecky den". Lojza pokrcil rameny a pak jsem ho po chvili videl, jak odchazi z osetrovny a mava na me, ze to vyslo.
Sluzbu dozorciho utvaru jsem nastoupil v pet odpoledne a uz pri rozdileni celodenni smeny jsem zaznamenal navrat ze sluzebni cesty hlavniho doktora utvaru majora Kubaska a jeho nasledny beh z osetrovny do budovy stabu utvaru. Ajejej, bude se zase bonzovat , hnedle za tepla a je dalsi pruser, zamrazilo me za krkem z te predstavy a vubec jsem se nespletl. Velitel utvaru vylezl z budovy a cekal az ukoncim rozdileni smeny a okamzite mi pokynul, ze mam jit k nemu.
V kancelari na me oba rvali jako na psa, co si to dovoluji rozkazovat na osetrovne a ze mi nestaci jeden pruser s pokazenym cvicenim a uz delam druhy. Byl jsem pozvan na druhy den k dennimu hlaseni, kde pry budu za vse exemplarne oflastrovan- bylo totiz zakazano trestat v den spachani, nebo zjisteni prestupku kvuli emocim. Dostal jsem narizeno poslat pro Lojzu spojku, ze se musi dostavit do kasaren na nove vysetreni. Mam vyridilku a na hlavu jsem si nikdy kalet nedal, ale tam na me rvali takovym zpusobem, ze jsem se nemohl ani nadechnout. Pak me vyhodili z kancelare , ja sel primo na utvarovy klub a porucil si ctvrt kila vlasaku s platem sekane na uklidneni a dva vetrniky navrch. Budova klubu sousedila s osetrovnou.
A tu mi cisnik rika : nacelniku, koukej, doktori maji poplach! Opravdu - videl jsem naskakat jednoho doktora a dva lapiduchy do sanity a pak s rozsvicenym majakem vyrazit z kasaren do mesta.
V poklidu jsem dojedl tu gastronomickou sebevrazdu, vzal basu kofol na noc a vyrazil do budovy dozorciho utvaru. Omluvil jsem se svemu pomocnikovi za moji nepritomnost a poprosil ho, jestli nemuze zavolat spojku, co chodi na sidliste, ze se musi kapitan Lichvar dostavit na pracoviste.
"To je uz zbytecne, pred chvili volala jeho manzelka, ze manzel je v bezvedomi, z pusy mu tece krev a ze tam uz poslal sanitu.
Dalsi veci pak uz sly mimo me. Lojzu odvezli jeste ten vecer do vojenske nemocnice v Ceskych Budejovicich , kde jsem ho pak byl nekolikrat navstivit, nez po necelych trech nedelich zemrel.
Na to denni hlaseni jsem druhy den proste nesel a ani me tam pak nikdo uz nevolal.
S Lojzou jsem se seznamil hned prvni den, co jsem prisel na utvar. Mel hodnost nadporucika a byl vzdy o jednu hodnost dopredu prede mnou, vykonaval funkci velitele radiove roty a logicky ocekaval, ze misto spojovaciho nacelnika dostane po odchazejicim majoru on. Vztahy mezi nami byly tim padem dlouho chladne z jeho strany, ale byl to on, kdo mi rekl, at si davam poradny pozor na sklady valecnych zasob, ze je ma prevzaty odchazejici major a ze je to tam rozkradene. Ze je plan vyuzit toho, ze nemohu vedet o co jde a ze po promlceci dobe to spravcovstvi a hlavne skodu chteji hodit na me. Normalne byl k podobnemu spravcovstvi vyclenen praporcik, ale ten to z nejakeho nepochopitelneho duvodu diky tabulkam poctu nemel ve sluzebni povinnosti a na armade kdysi rozhodli, ze se o to bude starat prave spojovaci nacelnik. Nasel jsem tam skodu 120.000,- Kcs a dusledne ji vyresil, cimz jsem si okamzite a vlastne navzdy znepratelil cele veleni utvaru, protoze nad 50.000,- se jednalo o mimoradnou udalost.
Lojza byl velenim utvaru bran jako nemastny, neslany clovek bez schopnosti vykonavat zdarne svoji funkci a hlavne jako simulant, kteremu porad neco je a na neco si porad stezuje.
Spolu jsme po nejake dobe zacali vychazet velice dobre a ja si na sebe casem vzal cast jeho prace, ve ktere by on beztak fungoval jen jako prostrednik. Tabulky poctu spojovaci sluzby utvaru byly z duvodu vysetreni penez a lidi ve prospech radiotechnicke sluzby orezany tak, ze z prostredku normalne tvoricich spojovaci prapor byla postavena jen rota, z rot pak cety atd. Samozrejme na praci chybelo 18 vojaku z povolani, pro ktere nebyly ustanoveny funkce a ani ty vytvorene nebyly obsazeny z vice jak 50 %, proste otrocina na odrovnani lidi.
Lojza byl clenem KSC a vedoucim stranicke skupiny radiove roty, kam me jako kandidata KSC pridelili. Na utvarovych schuzich byl neustale gumovan jako odstrasujici priklad komunisty, za co slizl I nekolik nekolik stranickych trestu.
Jednou po takove schuzi jsme ,jeste opareni z toho nadeleni co jsme tam utrzili, sedeli na jeho kancelari a on vytahl vodku, nalil do sklenicek a oba jsme to do sebe beze slova hodili. Po chvili ticha jsem se ho zeptal : "Lojzo, proc jsi vlastne do toho KSC lezl ? To nevidis, ze jsi tam jen za vola , davaji ti nesplnitelne stranicke ukoly , ty jim je navic vzdy odkyvas, platis jim prispevky a oni na tebe jen neustale rvou."
"To sam pochopis," odpovidal, "az te vezmou za clena, ze nejlepsi je drzet hubu, protoze pak je to jeste horsi- takto alespon obcas dostaes od velitele nejakou financni odmenu , ale jak bych se ozval, nebylo by ani to. Proste me zaradili do vyhledoveho planu prijeti do KSC a pak mi jednou prinesli prihlasku a ja ji podepsal . Navic me je posledni dva roky pekne blbe, nemam na nic silu , doktori nemohou zjistit, co mi je a oni me z toho mojeho knourani maji za simulanta. To, ze jsem nedostal tu tvoji funkci , to byl take jejich naschval proti me. Ja uz fakt nemuzu, navic mi ted vypadaly vlasy a uz sam sobe jsem se vsim protivnej. Cudak moje zena , ta si taky se mnou ted pekne uziva".
Nevedel jsem, co na to rici a zmohl jsem se jen na radu, at co nejdriv jeste jednou zajede do namocnice v Budejovicich a ujistil jsem ho , ze mu ulehcim, jak jen to pujde.
Na schuzich a u veleni utvaru jsem ho branil, jak jsem mohl, dokonce jsem kvuli nemu zpracoval novou koncepci utvarovych tabulek poctu, poukazujic, ze jsou spojari neumerne pretezovani. Take jsem prosadil jeho povyseni na kapitana a vyhlasil, ze jestli k tomu nedojde, ze pak do dalsiho terminu povysovani zkurvim kazde cviceni, ktere bude. Nacelnik stabu utvaru pri tom prohlasil, proc delam vlny, ze takto bude mit Lojza stejnou hodnost jako ja a ze skonci ty jeho reci , ze je mu nadrizeny o par let mladsi clovek s nizsi hodnosti.
Lojza v te nemocnici pak doopravdy na vysetreni byl , ale se zaverem, ze je vse v poradku.
Co mu je se zjistilo az po tom incidentu, kdy ho odvezli sanitou do Budejovic. Diagnosa byla leukemie v zaverecnem stadiu nemoci s predpokladem zivota maximalne ctrnact dni. Ale to jsme se dozvedeli az po jeho smrti od jeho zeny.
Lojzu pustili dva dny pred jeho smrti na navstevu rodiny a to byl nas navstivit v kasarnach. To jsem jeste o jeho diagnose nic netusil a rekl jsem mu, at kouka jit domu se lecit , nez mu to tady zase nekdo na utvaru zneprijemni. A on se pri tom vlastne, vedic o svem stavu s nama prisel rozloucit.
Na pohreb jsem jel s velenim utvaru. Pohreb se konal v Kosicich, odkud Lojza pochazel. Vsechno bylo takove absurdni, uz od zacatku . Leteli jsme tam ze Kbel vojenskym specialem. Poprve v zivote jsem videl komunisticky pohreb , bez kneze, se dvemi prapory- cervenym a cernym a s proslovy politruka a veleni utvaru, kteri tentokrat a snad poprve mluvili o Lojzovi a jeho zivote pozitivne. Byl jsem doopravdy z toho co jsem videl otresen a zacal jsem se z toho v tichosti za Lojzu modlit. Paneboze, to je tvoje vina, co se tady odehrava, ty jsi to dopustil. Dobre vis, ze ten clovek vubec takovy, jak se to tady jevi, nebyl. Otcenas mi vysel do zvuku pochodu padleho revolucionare, ktery jsem od te doby nemohl vystat. Pak me napadlo, ze se takovyto konec muze prihodit i me. Od toho pohrbu jsem prestal s jakoukoliv kontrolou svych postoju a vstoupil do otevreneho, takrka dvouleteho konfliktu s KSC.
Po pohrbu nasledovala smutecni hostina - v podstate jako by se nic nestalo. Pro Lojzovu zenu to vlastne bylo vysvobozeni. Dostala se zpet domu na Slovensko, pryc z nenavideneho Vimperka, vdovsky duchod po manzelovi dostatecne zabezpecil vychovu trech deti a zustala jen trpka vzpominka na utrapeneho cloveka, kterou snad rychle rozptylily nove udalosti. Brala to vsechno velmi statecne a ja se ji jen omluvil za to ze jsem pro Lojzu udelal tak malo.
Doktorovi Kubaskovi jsem hned na pohrbu rekl, ze je svine s krvavyma rukama. On byl pak od utvaru velmi rychle prevelen, uzcite s ohledem na tuto udalost.
Do kasparkove revoluce tehdy zbyvaly necele dva roky.
Ruda Flegr | 
D
Zde hledá
Proc nenapisete knihu? Je zajimave jake to bylo na druhe strane.