(Dokonceni predchoziho clanku)
Američtí politici, kteří si bezpochyby uvědomovali "vo co go" museli svým způsobem útok na Pearl Harbor uvítat. Svět byl už tehdy natolik "globalizován", že už tehdy se všechno týkalo všech. Američané, nebo alespoň jejich politici si to dnes zcela zjevně, na rozdíl od nás, uvědomují.
Jinými slovy, tehdejší přístup americké veřejnosti byl zcela shodný s naším dnešním přístupem k našim dnešním nebezpečím, hrozícím ze strany muslimského fundamentalistického (nebo korejského bolševického) fanatismu. Jenže my dnes nemáme ani tu omluvu, že bychom si neuvědomovali co naší civilizaci vlastně hrozí. Ve svém klasickém čecháčkovství zase spoléháme na to, že nás se týkat nebude, my s tím zase nějak vyjebeme, no a při nejhorším, no tak co, tak se nechám obřezat a budu dělat klencáky směrem k Mekce, v bolševický partaji už jsem byl.
"1950-1953: USA podporují jižní Koreu proti útoku jejího severního souseda, znepokojeného Americkou vojenskou přítomností"
"1951-53, Korea. Vojsko, námořnictvo a bombardování včetně vyhrožování atomovými zbraněmi. USA a Jižní Korea bojují s Severní Koreou a posléze i s Čínou aby to skončilo patem. Vyhrožování atomovou bombou v roce 1950 KLDR a v roce 1953 Číně. Dodnes tam mají USA základny a silnou vojenskou přítomnost. (do Iráku v 2003 nejsilnější mimo území USA)"
Tak pravil soudruh Trodas. Jak si to mám vysvětlovat? Ono je zločinem podporovat někoho proti útoku někoho jiného? Nebo snad byl útok oprávněný na základě americké přítomnosti? Skutečnost je poněkud jiná. Válka V Koreji byla válkou OSN (ani zdaleka se jí nezúčastnili pouze Spojené státy) proti jednoznačné komunistické agresi ze strany Číny a severní Koreje.
"1953, Irán. Komandos pod režií CIA svrhávají demokratickou vládu v Iránu premiéra Mossadeqa a dosazují diktátora Shaha".
Milý Trodasi, Spojené státy rozhodně žádného "diktátora Shaha" v roce 1953 nedosadily. Poslední iránský šáh (Muhammad Réza Páhlaví) vládl v Iránu od roku 1941 do roku 1979, kdy byl svržen fundamentalistickým náboženským fanatikem Chomejním, hlásajícím mimo jiné vytvoření celosvětového muslimského chalífátu, zavedení práva šaríja tamtéž, kterému do té doby zcela symptomaticky poskytovala útočiště polokomunistická sladká Francie.
Tento ukrutný diktátor (Páhlaví) dle informací uvedených zde (
http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/496232-muhammad-reza-pahlavi), "vládl ve vnitřní politice tvrdou rukou ..." a věznil asi 2 200 politických vězňů. Jak vidíš, proti komunistickému režimu břídil. A břídil i proti tomu, co v Íránu následovalo.
Navíc tato, podle Trodasova názoru Amerikou dosazená loutka udržovala dle stejného zdroje "...dobré vztahy i s Československem a dalším státy komunistického bloku". Můžu to potvrdit. Sám jsem byl, coby dítko školou povinné, nakomandován k jeho vítání. Dost samostatná "americká loutka", že? Nezdá se, že by nám byl tehdy Páhlavího politický teror příliš vadil.
1976-92, Angola. Operace komandos kdyz CIA podporuje Africké rebely.
"Vyhlášení nezávislé Angoly bylo s Portugalci domluveno na 11. listopad 1975. Konkurenční osvobozenecká hnutí, UNITA a FNLA, se snažila obsadit hlavní město. MPLA jej za pomoci sovětských raketometů obsluhovaných Kubánci uhájila, a tak to mohl být Neto, kdo vyhlásil nezávislost Angolské lidové republiky a stát se jejím prvním prezidentem".
A dále:
"Angolský konflikt se tak zpřehlednil na boj dvou stran: MPLA, podporované Kubou a SSSR a podporující Africký národní kongres a SWAPO, proti UNITA, podporované Jihoafrickou republikou a USA."
Jinými slovy, vměšování ze strany Sovětského svazu a jeho nohsledů je podle soudruha Trodase v pořádku. Vždyť komunistická diktatura je přece zákonitou, historicky nejvyšší formou vlády a čert vem Gulagy, miliony mrtvých po Stalinech, Pol Potech a dalších komunistických bonzech. Na druhé straně, když se někdo odváží této "historické zákonitosti" bránit, je zločinec.
Tohle píšu při plném vědomí toho, že v Angole, ale i jinde stáli místní vůdcové jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou, jak se každý může přesvědčit , když si otevře odkazy uvedené výše. To ovšem není problém USA, ani kohokoliv jiného. Pouze dotyčných států a společností samých, právě tak, jako je to v našem případě v současnosti problém výhradně náš.
1990-91, Irák. Bombardování, invaze a námořní blokáda Iráckých a Jordánských přístavů, letecké údery. Víc než 200 000 obětí při invazi do Iráku a Kuwaitu, bezletové zóny vyhlášeny nad jižním a severním Irákem (Kurdská zóna na severu a Šiítská na jihu), destrukce Irácké armády ve velkém.
1991, Kuwait. Namořní úder, bombardování a vojáci použiti k dosazení Kuwaitské královské rodiny zpět na trůn.
To, že soudruh Saddám před tím neváhal dotyčným Kurdům, tedy svým vlastním občanům nalít na hlavu sarin, či jaké svinstvo to bylo, to soudruh Trodas jaksi pomíjí. Vždyť soudruh Husajn byl po léta ve velice srdečných vztazích se Sovětským svazem. Právě tak pomíjí, že neváhal napadnout suverénní sousední stát a tváří se, jakoby se jednalo o jakési osvobození a jeho armády byly obyvatelstvem Kuvajtu vítány náručemi šeříků.
Trodasi, Tebou výše popisované akce nebyly jakousi svévolí ze strany mezinárodního společenství (válka v Zálivu opět nebyla samostatnou akcí armády USA, ale společnou akcí mnohem širší aliance včetně arabských států samých), ale odpovědí na jednoznačnou agresi ze strany Iráku. Tvoje argumentace, že "namořní úder, bombardování a vojáci použiti k dosazení Kuwaitské královské rodiny zpět na trůn" má asi tolik logiky jako tvrzení, že po Druhé světové válce bylo zločinem USA dosazení prezidenta Beneše a exilové vlády zpět na Pražský hrad.
Naučí se někdy tahle zabedněná, levičáckými intelektuály demoralizovaná Evropa, že proti bláznivým diktátorům je potřeba zakročit dřív, než civilizovanému světu přerostou přes hlavu? Asi ne. Svaz evropských socialistických republik se vyznačuje stoprocentní akční impotencí a vůči muslimskému světu uplatňuje politiku naprosto shodnou jako před Druhou světovou válkou vůči Hitlerovu Německu. Jak byla tato politika úspěšná, to dnes všichni víme.
Naprostá impotence SESR zvláště zazářila v případě občanské války v byvší Jugoslávii, jejíž popis je snad zlatým hřebem Trodasova díla.
Pokud soudruh Trodas lže a překrucuje historické události staršího data, které si z vlastní zkušenosti málokterý čtenář pamatuje, je to z jeho pozice propagandisty logické a racionální. Jen málokterý čtenář bude tak důsledný, aby šel a jeho jednotlivá tvrzení si z nezávislých zdrojů ověřil. Právě na to lidé jeho typu spoléhají.
Pokud ovšem začne lhát o věcech, které si všichni pamatujeme, je to propagandistické faux pas.
1999: USA bombardují Srbsko aby svrhli Miloševiče, jenž se vypořádával s agresivitou gangů Kosovských Albáncu
Cituji ze zdrojů zde
http://cs.wikipedia.org/wiki/Slobodan_Milo%C5%A1evi%C4%8D a zde (
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%8Dansk%C3%A1_v%C3%A1lka_v_Jugosl%C3%A1vii).
Miloševićova úloha v Kosovu
Jeho omezování autonomie Kosova a další zásahy proti tamnímu obyvatelstvu iniciovaly vznik Kosovské osvobozenecké armády (UCK). Když zásahy Jugoslávského státu proti kosovským Albáncům dosáhly charakteru státního útlaku a vyhánění ze země, NATO zareagovalo vojenským útokem, který měl charakter zejména leteckého bombardování vojenských cílů a vládní, vojenské, dopravní a průmyslové infrastruktury Jugoslávie. Osmitýdenní bombardování vyústilo v předání Kosova pod mezinárodní správu.
Zvýraznění provedená mnou, konec citátu.
Kosovo však bylo poslední, nikoliv první částí balkánského konfliktu, jak se nám snaží soudruh Trodas namluvit a také důvody Kosovského konfliktu byly poněkud jiné. Pokud si to sami nepamatujete, nebuďte líní a osvěžte si paměť. Kdo byl Slobodan Miloševič, tento chrabrý obránce před albánskou agresí? Cituji:
Slobodan, 20.8.1941, Požarevac (Jugoslávie). Už na gymnáziu vstoupil do Svazu komunistů Jugoslávie. Vystudoval práva. Pro své organizační schopnosti bývá označován jako "génius aparátu". Právě tyto schopnosti stály u jeho politického úspěchu. V roce 1986 se stal předsedou Komunistické strany Srbska později přejmenované na Socialistickou stranu Srbska. V roce 1989 byl zvolen prezidentem Srbska. Jeho autoritativní pojetí vlády a srbský nacionalismus jsou uváděny jako jeden z důvodů rozpadu Jugoslávie. Když se udržení stávající podoby Jugoslávie ukázalo na počátku 90tých let jako neudržitelné, zaměřil se Miloševič na budování tzv. Velkého Srbska. To bylo příčinou krvavých konfliktů v Bosně a Hercegovině a Kosovu. V roce 1995 se z prezidenta Srbska stal prezidentem Svazové republiky Jugoslávie. V této funkci vydržel až do roku 2000, kdy byl nucen přenechat svůj post demokraticky zvolenému nástupci Vojislavu Koštunicovi.
Konec citátu. Nepřipomínají vám náhodou hesla typu "Srbsko je všude, kde žijí Srbové" předválečné sudeťácké "Heim im Reich" ? V obou případech se tomu rozumělo ne tak, že se ti, či oni přestěhují "heim", ale tak, že dotyčná území budou od jednoho státu odtržena a k jinému přičleněna.
Důsledky této politiky?
Nejprve začaly ozbrojené střety mezi Slovinci a Srby kontrolovanou Jugoslávskou lidovou armádou. Trvaly jen deset dnů v roce 1991 jsou nazývány Slovinská válka za nezávislost.
V letech 1991 - 1995 probíhala Chorvatská válka za nezávislost. Tyto problémy přineslo hlavně vyhlášení nezávislé republiky Srbská krajina s hlavním městem Knin, loajální k v té době již výhradně prosrbské Jugoslávii. Srbské území nyní zabralo strategické oblasti Chorvatska, což nechtělo chorvatské vedení nově vyhlášené republiky dopustit. Boje nakonec skončily vyhlášením nezávislého Chorvatska s jeho východní částí pod správou OSN a likvidací Srbské krajiny.
Poslední byla válka v Bosně a Hercegovině (1992 - 1995). Právě tato poslední byla nejzuřivější a nejničivější. A to především díky tomu, že zde bylo obyvatelstvo národnostně velmi promíchané a tedy spory o jednotlivá území byly veliké. Došlo během ní k masovým vraždám, vyhánění obyvatelstva (Sarajevo, Srebrenica) a ničení kulturního dědictví. Uzavření míru v roce 1995 (a rozdělení země podle etnického klíče) však stále neukončilo násilí mezi všemi národy státu, proto jsou zde přítomné mezinárodní síly NATO.
Další částí války byla válka v Kosovu (od 1999) konflikt mezi Srby a Albánci. Ukončen mezinárodní okupací Kosova pod vedením OSN. Po té v roce 2000 až 2001 se boje přesunuly do sousední Makedonie, kde byly ukončeny po dosažení politických ústupků.
Konec citátu.
Z vlastní zkušenosti můžu říci, že Slovinci, Chorvaté, Bosňáci, ale kupodivu i někteří Srbové v podstatě shodně tvrdí, že politika bělehradské vlády byla shodná s přístupem moskevské vlády k ostatním svazovým republikám a ke státům "socialistického bloku" vůbec. Také výsledky byly shodné, či vlastně horší. Vyústily v občanskou válku.
Takže všechno bylo trochu jinak, než se nám snaží Trodas namluvit. Už jste z dikce pochopili na čí straně stojí Trodasovy sympatie ?
Napočítal jsem deset použití obratu "vyhrožování atomovými zbraněmi", aniž se soudruh Trodas jedinkrát obtěžoval upřesnit, konkrétně kdo, kdy a při jaké příležitosti "vyhrožoval". Spojené státy podle pana autora atomové zbraně vlastnily a tudíž jimi rovněž vyhrožovaly.
Některé položky z výčtu amerických zločinů působí až zábavně. Cituji:
1948-49, Čína. Vojáci jsou nasazení v zadržovacích bojích a evakuování Američanů před vítězstvím komunistů.
1958, Irák. Vyhrožování atomovými zbraněmi aby Irák nenapadl a neobsadil Kuwait. (Jaký zločin bránit našemu favoritovi v napadení někoho jiného, že? Kdy, kdo komu konkrétně "vyhrožoval" se autor neobtěžuje uvést)
1958, China. Vyhrožování atomovými zbraněmi aby se Čína nepokusila zabrat Taiwanské ostrovy. (dtto)
1986, Bolívie. Vojáci USA "pomáhají" při zásazích proti farmářům pěstujícím koku (Ti lumpové! Navíc se nezakročovalo proti farmářům , ale proti narkobaronům.)
1989, Libye. Dvě libyjské stíhačky sestřeleny. (Poté, co nad mezinárodními vodami, které Libye prohlásila za "své" napadly americká letadla - poznámka autora).
1989, Panenské ostrovy. Vojáci vysláni na uklidnění situace po hurikánu Hugo. (No to už přestává všechno!)
1990, Libérie. Vojáky evakuovaní civilisté během občanské války. ( Vrcholné svinstvo!)
1992-94, Somálsko. Vojáci, námořní síly a bombardování bylo použito USA když vedli okupaci pod záštitou OSN. Útoky byly vedeny hlavně proti Mogadishu klice.( Mimochodem, co je to "Mogadishu klika". Možná, že se mýlím, ale Mogadišu je, tuším, město v Somálsku, nebo snad ne?)
1997, Libérie. Vojáci USA byli pod palbou během evakuace zahraničních občanů. (Lumpové!!!!)
1997, Albánie. Vojáci USA byli pod palbou během evakuace zahraničních občanů. (Ještě větší lumpové!!!)
1998, Afghánistán. Útok střelami s plochou dráhou letu na bývalé CIA výcvikové tábory pro Islámské radikály, jenž byli údajně strůjci útoků na abmasády USA v Tanzánii a Keňi. (Ať žijí islámští radikálové! Alláhu Akbar!)
1999, Jugoslávie. Bombardování a útoky střelami s plochou dráhou letu. Silné údery USA pod hlavičkou NATO poté, co se Srbové odmítli stáhnout ze svého území v Kosově. NATO následně okupuje Kosovo. ( Ze svého pane autore? Mimochodem, skloňujeme: Kosovo, bez Kosova a tedy "v Kosovu, nikoliv "v Kosově")
2000, Yemen. Namořnictvo USA pod útokem - útok na USS Cole do ni udělal slušně velkou díru a zabil 17 námořníků (No podívejte se na ně, na ty americký vrahouny!)
2001, Makedonie. Vojáci z NATO a USA rozmstni aby oddělili a odzbrojili Albánské rebely. (Jak tohle koresponduje se shora uvedeným autorovým tvrzením, že : "USA bombardují Srbsko aby svrhli Miloševiče, jenž se vypořádával s agresivitou gangů Kosovských Albáncu", to mi nějak nejde do hlavy.)
Kopírováno včetně pravopisných chyb. Leč dosti již, začíná to být poněkud nudné.
Zajímalo by mne však jedno. Jedná se skutečně pouze o výplod intelektuálně poněkud nesmělého jedince, nebo se tady někdo snaží promyšleně infiltrovat velmi populární a čtené stránky, spoléhaje se jednak na sílu psaného slova a navíc slova psaného tam, kde nebude z komunistické propagandy podezříván. Jaký punc důvěryhodnosti to tomuto komunistickému výpotku dodá !
Vždyť to uveřejnil D-FENS!
Nezapomeňme na jedno, propaganda byla něco, co se od komunistů učil i Goebbels s Hitlerem.
Zdraví vás Katoda