Červen 2008

Cesi a radar - dokonceni...

11. června 2008 v 15:09 | Katoda
A patnáct procent Čechů volí komunisty o jejich oranžových souvěrcích nemluvě! Opakuji: Že nás hanba nefackuje!
Leč dál. V čele signatářů se skví jméno Noam Chomsky. Bližší se o tomto "nejvlivnějším intelektuálovi světa" dozvíte (http://cs.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky#Biografie ). Tady jen na okraj. Pan Chomsky je synem utečence z Běloruska. Za největší nebezpečí pro svět považuje Spojené státy. Politicky vyznává anarchosyndikalismus (http://cs.wikipedia.org/wiki/Anarchosyndikalismus ) a libertánský socialismus (http://wiki.csaf.cz/afaq:a ). Proč se se svými názory nevrátil do vlasti svého pana otce, do toho světa míru a socialismu, kde většinu jeho ideálů již realizovali, tak to mi tedy skutečně nejde do hlavy. Podle názorů dotyčného pána a následně pana inženýra Tamáše, kdyby Spojené státy, potažmo západní Evropa zničily své zbraně, učinil by tak mírumilovný Írán okamžitě také a stejně by tak byl kdysi učinil jistý mírumilovný Adolf Hitler a následně mírumilovná Varšavská smlouva na jejíž plány jsem si vás dovolil upozornit výše. Ano, pan Noam Chomsky je jeden z těch, co je jistý Vladimír Iljič Uljanov, přezdívaný též Lenin, nazýval "užitečnými idioty". Užiteční z jeho úhlu pohledu rozhodně byli a idioti jsou zcela určitě z jakéhokoliv úhlu pohledu.
Už chápete proč většinu svých příspěvků končím slovy "levičácký intelektuál do domu, hůl do ruky"?
Ale pokračujme! Koho to tu máme dál? Á ano, Prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc.; historik, vysokoškolský pedagog U.K. Dle Wikipedie narozen 16.6.1932 v Praze. Dle Cibulkových seznamů byl pán téhož jména, téhož data narození, dnes působící na Universitě Karlově v seznamech spolupracovníků StB registrován jako "Posel" a "Hron" (k ověření opět http://www.cibulka.com/ ).
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.; historik, Univerzita Hradec Králové podle údajů uvedených http://www.hradeckralove.org/cz/Magistrat/odbory/usek_nam_kultura/odbor_kultury/_vyr_ceny/_Prehledvyrocnichcen.html , tedy na seznamu osobností navržených na udělení jakýchsi výročních cen narozen v roce 1930 a autor mnoha cenných historických prací jako "Boj dělnictva v Pardubickém kraji 1919", "Z dějin revolučního dělnického hnutí", "Osvobození východních Čech Rudou armádou" a dalších. V Cibulkových seznamech registrovaný jako "Svobodný" svazek 10722.
Nenudí vás to? Mně totiž ano. Jeden vedle druhého levicoví intelektuálové, komunističtí fízlové, oficíři a zbytek hlupáci. Proti tomu zbytku není dost důkazů. A to jsme se ještě nedostali ke jménům jako Erazim Kohák, levý alternativ Petr Uhl, estébácký konfident Jan Kavan, ano ten co po něm na ministerstvu zahraničí nalézali záhadné trezory plné ještě záhadnějších peněz a který angažoval komunistického superagenta Srbu, chystajícího vraždu Sabiny Slonkové.
Člen komunistického hnutí "Obroda", soudruh Šabata, vůbec nemluvě o řadě obskurních institucí a organizací iniciativu podporujících, v čele s Komunistickou stranou Čech a Moravy a Muslimskou unií, Českou stranou sociálně demokratickou (bolševiků) a Socialistickým kruhem, Všeobecným svazem muslimských studentů v ČR a "Ček Árya Sabhá Árjasamádž České republiky (?), a tak dále, a tak dále.
Do prdele, vzbuďte se!
Otázka poslední. Proč?
Odpověď zní "finlandizace". Zase nevíte co to znamená? Znamená to následující. Rusku a jeho velmocenské politice by velmi vyhovovalo, kdyby se celá západní Evropa nacházela ve stavu, ve kterém se za studené války nacházelo Finsko. Tedy ve stavu zcela bezbranného státu, který VELKÉ RUSKO nechá milostivě existovat pokud se mu to hodí do krámu a které vymaže z mapy za pár hodin, když se mu to hodit přestane.
Pokud se totiž domníváte, že agresivita a imperiální politika Ruska zmizely zároveň se jménem "Sovětský svaz", jste na omylu. Kdybychom totiž namísto stavby soch a pomníků našim národním velikánům více četli jejich díla, leccos zajímavého bychom se dozvěděli.
V prvním díle své knihy Rusko a Evropa ukazuje profesor Masaryk zcela jednoznačně na řadě příkladů (zejména na názorech tehdejších ruských intelektuálů a jejich dílech), že tito vždy považovali "svatou Rus" za povolanou změnit a spasit svět. Ruský imperialismus není komunistický vynález. Je v té zemi tradiční. Vždyť Rusko je jediným státem na světě, které se nezřeklo svých koloniálních držav. Protože co jiného je Sibiř od Uralu po Tichý oceán? Kolonií, nebo, v horším případě, územím anektovaným v historicky zcela nedávné době. Takže ani v tomhle nebyli ruští bolševici původní, ti pouze dali tradičnímu ruskému imperialismu nový kabát. Tyto ambice nezmizely se Sovětským svazem ani z Ruska dnešního.
Přesně proto by ruští vůdcové uvítali "finlandizaci" celé Evropy. Konvenční evropské armády by ani dnes Rusku nevzdorovaly déle než několik týdnů, spíše můžeme mluvit o dnech. Jedinou odstrašující silou je jaderný potenciál NATO. Jaderným potenciálem ovšem Rusové disponují také. Kdyby ovšem vznikla účinná protiraketová obrana, byla by ruská jaderná hrozba do značné míry anulována. A to nelze připustit!
Pro ty méně důvtipné snad názorný příklad. Bude vám vadit, když si váš soused natáhne nahoru na plot drát pod vysokým napětím, když se nechystáte dotyčného souseda vykrást? Asi ne, maximálně si pomyslíte, že dotyčný už trpí stihomamem. Jestliže ovšem již měsíc plánujete jak mu barák vybílíte, pak se ovšem vaše pocity okamžitě změní a začnete horem pádem vymýšlet, čím vším vás ten drát ohrožuje.
A to je případ Ruska. Když se na věc podíváte z tohoto úhlu pohledu, pak je protiraketová obrana skutečně proti Rusku svým způsobem namířená. Tuto tezi ostatně potvrzují naše mírové holubičky samy tvrzením, že obrana vyvolá závody ve zbrojení. Mezi kým prosím? Studená válka (alespoň na papíře) skončila a jediný, kdo v současnosti roztáčí odstředivky na výrobu nových jaderných pum i bez naší protiraketové obrany je Írán.
Proč by měly vypuknout závody ve zbrojení mezi Ruskem a USA, když žádná strana nemá (alespoň na papíře) , vůči druhé agresivní úmysly?
Troufám si tvrdit, že Spojené státy neměly agresivní úmysly nikdy. Kdyby je měly, proč by nevyužily napřed svého absolutního monopolu a do poloviny šedesátých let drtivé převahy v jaderných zbraních? A proč ti zlí imperialisté nepřepadli Rusko po rozpadu Sovětského svazu, když bylo několik let po všech stránkách na kolenou?
Vždyť podle toho, co do mne bolševik od dětství vtloukal, bylo tohle přesně to, co měli zlí imperialisté udělat. Jak budeme slabší, okamžitě nás přepadnou a vezmou nám výdobytky!
Takže na ty závody nám zbývá pouze Rusko. "SLAVNY ČESKÝ NÁROD" ovšem nenávidí Američany.
Copak si skutečně myslíte, že by Hitler zahájil válku, kdyby si (naštěstí mylně) nemyslel, že je silnější?
Nebo si snad myslíte, že by slavná Varšavská smlouva nezahájila válku podle shora uvedených plánů, kdyby se jen na okamžik domnívala, že soupeř je slabší?
A tak se zahájí obvyklý ruský postup. Nepřítele je třeba rozleptat zevnitř. Dnes je veřejným tajemstvím, že všechna ta "Hnutí nezúčastněných" a "mírové iniciativy" všeho druhu byly v době studené války organizovány a placeny ze Sovětského svazu. Tak proč to nezkusit znovu ? V takové České republice máme spoustu svých lidí. Ti blbečkové je nejen nezavřeli, ale ještě je nechají vychovávat další generaci. Do čela pak pár užitečných idiotů opájejících se svou moudrostí, jasnozřivostí a ušlechtilostí a kteří vůbec nechápou o co ve skutečnosti jde a hele, hnutí "Ne základnám" je na světě!
Soudruh inženýr Tamáš ovšem ani zdaleka tak hloupý není a je si plně vědom všeho výše uvedeného. A tak buď z přesvědčení, nebo proto, že se na tom dá vydělat zahajuje svou činnost mírové holubičky.. Já si osobně nemyslím, že by pana inženýra podporovalo takové procento lidí jak sám tvrdí, přesto může být toto procento značné. Odpovídalo by to přesně české lokajské povaze. Když mi něco hrozí, neodvážím se ani pípnout, podepisuji se proti něčemu, co jsem ani nečetl a tiše si přikrádám. Například kšeftováním s benzínem kradeným okupačními vojsky. O to jsem však statečnější, když mi nehrozí nic. Pak jsem proti všemu. Víte, že bych se vůbec nedivil, kdyby ostatní členové NATO nehleděli na Českou republiku poněkud přezíravě?
A snad douška nakonec. Na stránkách "Ne základnám" odpovídal starosta Trokavce na položené dotazy Zde je jedna jeho odpověď.
OTÁZKA | Jan
Pane starosto, v rámci akce "Javor" byl v prostoru Míšov -Borovno (teda cca 3 km od Trokavce) vybudován depot pro ruské jaderné zbraně(viz http://www.fortifikace.net/pov_javor_javor.html). Jaké jste měl v té době povolání a jaké aktivity jste proti stavbě depotu pro útočné (!) jaderné zbraně vyvíjel?
ODPOVĚD | 12:40
Přistěhoval jsem se do Trokavce až 1. 9. 1999.
Takže v roce 1969, o který se podle článku jedná, jsem pracoval jako elektrikář údržbář v jedné fabrice a čerta starého jsem věděl, že se 273 km daleko (vzdušnou čarou) staví pod zemí nějaké bunkry. Takže nemohu sloužit s nějakou "vyvíjenou aktivitou".
Nezeptám se Vás na Vaše "aktivity" proti tomuto zařízení, protože mě to nezajímá. Já bojuji proti radaru a nezajímá mě, jestli jste v mládí jedl zelí nebo ne, nebo jaké jste vyvíjel aktivity proti čemukoliv
Konec citátu.
Pan starosta tedy bydlel celých 273 kilometrů od Trokavce a tedy se přítomností skladu ruských útočných jaderných zbraní necítil ohrožen a jejich přítomnost považoval za asi tak závažnou, jako to, zda tazatel jedl v mládí zelí.
Je třeba k tomu něco dodávat?
Váš Katoda

Cesi a radar - cast 2

11. června 2008 v 15:07 | Katoda
A opět jen zcela mimochodem, vedle toho, že antiraket má být pouze deset (dle definice jsou určeny k odvrácení omezeného útoku, což jistě porušuje onu strategickou rovnováhu), slyšeli jste od soudruha Janečka, Tamáše a dalších o všech těch úspěšných zkouškách? No bodejď by vám to vykládali! Ono by se potom špatně vymývaly mozky pseudoargumentací o "narušení strategické rovnováhy".
Shora uvedené informace čerpají z oficiálního webu Ministerstva obrany. Hromadné "sdělovací" prostředky se však nikdy (na rozdíl od informací o hrdinských činech soudruha Tamáše) jejich sdělením neobtěžovaly.
Připomínám, že členem NATO (i když to tak skutečně nevypadá) je i Česká, a chce se mi napsat socialistická, republika.
A pouze na okraj. Rusko chystá obdobný systém, který má čelit totožným, tedy arabským a především Íránským hrozbám. Kolika antiraketami bude disponovat není známo. Ten snad strategickou rovnováhu nenarušuje? Nebo je rozdíl v tom, že tento systém je ruský? Co myslíte? Zkuste se na to zeptat soudruha Tamáše !
Otázky třetí: Kdo demonstruje, kdo se angažuje?
O osobě samotného pana Tamáše není potřeba se zmiňovat. Ostatně k tomu ani neexistuje dostatek podkladů. Přes veškeré úsilí se mi nepodařilo nikde sehnat jakékoliv životopisné údaje soudruha humanisty. Nikde na Internetu nejsou tyto (jistě pouze z vrozené skromnosti) publikovány. Zlí jazykové tvrdí, že se jedná o neúspěšného ekonomického emigranta do Spojených států. Ověřit se to nedá, ale psychologicky to sedí. Nedostatek schopnosti se (narozdíl od tisíců jiných emigrantů) v USA uchytit, se u pana inženýra zvrhla ve frenetickou nenávist. Navíc mi osoba pana Tamáše silně zavání megalománií. Viz velkohubá prohlášení, že reprezentuje sedmdesát pět procent národa, dále povýšené rozhodování s kým se bude bavit a s kým ne, popřípadě to, že pro jeho veličenstvo jsou partnery pouze oficiální vládní činitelé. Bližší zde (http://www.blisty.cz/art/33432.html ). Jinými slovy, zase jeden samozvaný, nikým nevolený pitomeček. Nutno ale podtrhnout, že pitomeček značně nebezpečný.
Na stránkách "iniciativy" "Ne základnám" ( http://www.nezakladnam.cz/cs/22 ) naleznete jméno "zmocněnce petičního výboru pro styk s úřady", jistého Rudolfa Převrátila. Stránky "Viditelný Macek" (http://www.viditelnymacek.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=128602&menu= )tvrdí, že se jedná o bývalého komunistického agenta. Tak přišlo ke slovu staré dobré "důvěřuj, ale prověřuj" a výsledkem bylo zjištění, že dotyčný aktivista byl registrován jako "Expert", svazek 25925 a 2592588 přímo v centrále StB. K ověření zde (http://www.cibulka.com/ ).
No a dále tady máme čackého pacifistického starostu obce Trokavec, takto bývalého oficíra komunistické Československé armády. Soudím, že pán kolem šedesátky. Tak by mne zajímalo, jaké aktivity pan starosta vyvíjel v době akce "Javor". Cože, vy nevíte co bylo? Samozřejmě, od

soudruha Janečka a jemu podobných se to nedozvíte! Tak se poučte zde (http://www.fortifikace.net/pov_javor_javor.html), nebo tady (http://www.fortifikace.net/pov_sov_sklad_let_jad_munice_na_vinici.html )a proboha taky tady (http://www.fortifikace.net/pov_javor_javor_52.html ) a tady (http://www.fortifikace.net/pov_nezar_122_rb_hranice.html )! Tak co, líbí, líbí? A nikdo ani nepípl!
Pro ty nejlínější cituji:
"Depoty pro uložení sovětských jaderných hlavic v Československu.
V polovině šedesátých let souhlasil první tajemník ÚV KSČ a prezident ČSSR Antonín Novotný pouze "s rozmístěním strategických zbraní s jejich specializovanou obsluhou (v počtu asi 8 000 lidí), ale ne s posádkami s konvenční výzbrojí a větším počtem vojáků". Dne 15. prosince 1965 podepsali sovětský ministr obrany Rodion Jakovlevič Malinovskij a jeho československý protějšek Bohumír Lomský, zmocněný 17. listopadu 1965 k tomuto úkonu prezidentem Antonínem Novotným, "Dohodu mezi vládou SSSR a vládou ČSSR o opatřeních ke zvýšení bojové pohotovosti raketových vojsk". Její podstatou bylo vybudování tří speciálních jaderných depotů na československém území v rámci akcí "Javor 50", "Javor 51", "Javor 52". Výstavba objektů, oficiálně evidovaných jako "spojovací kabelové útvary", měla československá strana, jež také celou akci financovala, ukončit do konce roku 1967, kdy je měla převzít do své výlučné kontroly sovětské speciální jednotky. Pro vybudování depotů byly vybrány tři lokality, každá několik kilometrů od velkých měst: Bělá pod Bezdězem, vzdálená přibližně 10 kilometrů od Mladé Boleslavi, Míšov (Borovno) - 30 kilometrů od Plzně, a Bílina, ležící 25 kilometrů vzdušnou čarou od Ústí nad Labem. Smlouva byla uzavřena na deset let a její platnost se měla automaticky prodlužit na další období, pokud ji nevypoví jedna ze zúčastněných stran jeden rok před uplynutím její splatnosti. Stavba tří jaderných depotů se však značně protáhla a nebyla v původním termínu ukončena. První dva jaderné depoty československá strana předala sovětským speciálním jednotkám v dubnu 1969, třetí objekt v Bílině byl předán v prosinci 1969 a sovětská jednotka jej obsadila v únoru 1970. Přísně utajené depoty byly mimo kompetenci sovětské Střední skupiny vojsk, dislokované na československém území po srpnové intervenci, a podléhaly výlučně generálnímu štábu v Moskvě (jednotkám 12. hlavní správy ministerstva obrany SSSR), jež také rozhodoval o případném předání jaderných hlavic. Československá generalita do těchto objektů neměla jakýkoliv přístup. Všechny tři vybudované komplexy měly stejné parametry: 2x speciální podzemní sklad, technické zařízení pro jejich provoz, dvoupodlažní budovu pro kanceláře, štáb, učebnu, jídelnu a ubytování pro 170 vojáků. Československé stavební podniky dále postavily v každé lokalitě 24 bytových jednotek, garáže, kinosál, klub, fotokomoru, čítárnu, knihovnu, kotelnu a příjezdové komunikace. V Bělé pod Bezdězem a Míšově byla navíc postavena nákladná vodárenská zařízení (v Míšově rovněž elektrifikovaný chatový tábor). V prostoru Bíliny vyrostl také 25 metrů dlouhý plavecký bazén. Celkové náklady na vybudování a provoz tří depotů stály československou stranu celkem 430,56 miliónů Kčs (z toho zodolněné objekty 173,91 mil. Kčs, týlové stavby 30,3 mil. Kčs, údržba a provoz v letech 1969-90 pak 226,35 mil. Kčs).
Konec citátu.
Obce Míšov -Borovno jsem nezvýraznil náhodně. No, jen si najděte tuto lokalitu na mapě ! Máte? Taky jste došli k tomu, že sklady sovětských mírových útočných jaderných hlavic neležely dál, než zhruba tři kilometry od slavné obce Trokavec se svým ještě slavnějším starostou? Kdepak tehdy byl a co dělal dnešní soudruh starosta?
Když si naše mírové holubičky spolu s tehdejšími vládci uspořádají protiamerickou demonstraci ve vzdálenosti tří kilometrů od bývalého skladu útočných jaderných zbraní je to od jedněch arogance a od druhých důkaz jejich absolutní dutohlavosti.
Jaký div, když nás potom ruský ministr zahraničí pochválí za vzorné protiamerické postoje. Že nás hanba nefackuje! V podstatě bychom si jen historicky zasloužili, kdyby nám na ty naše tupé české palice něco spadlo.
Proto opakuji otázku. Jaké pacifistické iniciativy tehdy vyvíjel nynější starosta Trokavce Jan Neoral? Odpovím si sám. Řval na buzerplacech na budoucí "obránce" socialismu. Ti obránci jsou v uvozovkách úmyslně. Ještě se k tomu vrátím.
Jeden by vůbec nevěřil tomu, kolika zarytými pacifisty komunistická Československá lidová armáda, pevná to součást Varšavské smlouvy disponovala.
Na stránkách shora uvedené iniciativy(http://www.nezakladnam.cz/cs/19_o-iniciative ), naleznete jméno Prof. Ing. Jiří Matoušek, DrSc.; expert v ochraně proti zbraním hromadného ničení a odzbrojení, Masarykova univerzita, Brno. Jak přirozené, expert na odzbrojení, univerzitní profesor je proti umístění (ať už jakékoliv) základny na našem území.
Přirozené by to bylo, kdyby se pan profesor nestal expertem na zbraně hromadného ničení v řadách koho? No přece v řadách komunistické Československé "lidové" armády a Varšavské smlouvy, kteréžto řady opustil až (jaká náhoda) v roce 1989. Na stránkách časopisu Universita obrany (číslo 8 http://www.google.cz/search?hl=cs&q=Prof.+Ing.+Ji%C5%99%C3%AD+Matou%C5%A1ek+plk.+v+z%C3%A1loze+and+%C5%BEivotopis&btnG=Hledat&lr=lang_cs ) se dočtete následující. Pan profesor pracoval v řadách ČSLA od roku 1954. V období "normalizace" byl i přes své zásluhy o věc komunistické armády zbaven velení Vojenského výzkumného ústavu 070, za což se mu po roce 1989 nové "nekomunistické a porevoluční" ministerstvo obrany omluvilo.
Nové ministerstvo "demokratického státu" se mu omluvilo za to, že to staré ho nenechalo vyvíjet ať už jakékoliv prostředky k boji proti imperialismu, tedy k boji proti jiným demokratickým státům. Taky máte pocit, že svět se zbláznil?
Pan profesor, inženýr, doktor věd tedy usilovně pracoval v řadách bloku připravujícího plány na obranu světa míru a socialismu jako například ( http://armada.vojenstvi.cz/povalecna/studie/8.htm ).
Tak já nevím, byl jsem pouhým uchem, ale plány následujícího typu mi jako obranná doktrina rozhodně neznějí , cituji ze shora uvedeného materiálu: "V prvním hromadném jaderném úderu silami raketových vojsk Československého frontu, frontového letectva a s podporou dálkového letectva přiděleného frontu zničit hlavní uskupení vojsk prvního operačního sledu 7. polní armády USA,24 prostředky jejího jaderného napadení, místa velení a stanoviště navedení letectva....... Celkem vyžaduje operace použít 131 jaderných raket a atomových bomb, z toho 96 raket a 35 atomových bomb.25 V prvním jaderném úderu použít 41 raket a atomových bomb. Na splnění bližšího úkolu spotřebovat 29 raket a atomových bomb. Při plnění dalšího úkolu použít 49 raket a atomových bomb. V záloze frontu ponechat 12 raket a atomových bomb. Za využití výsledků prvního jaderného úderu vojsky frontu, v součinnosti s jednotkami 1. západního frontu, rozdrtit hlavní uskupení vojsk 7. polní armády USA a 1. polní armády Francie,26 v součinnosti s operačním vzdušným výsadkem z chodu překročit řeky Neckar a Rýn, ve střetném sražení rozdrtit strategické zálohy protivníka přicházející z hloubky a ke dni D 7-8 ovládnout prostor Langres, Besancon, Epinal. Po dosažení cílů operace být připraven k rozvinutí dalšího postupu ve směru na Lyon."
Skutečně nejsem vojenským odborníkem, ale tohle mi rozhodně jako obranná doktrína nezní. Tohle mi zní jako chladnokrevný plán na rozpoutání agresivní války, za použití jaderných zbraní od samého počátku, která se logicky musela stát válkou světovou.

Nečekejte srandu....

11. června 2008 v 14:47 | Katoda
Lépe rozsvítit byť malou svíčku,
než nadávat na temnotu.

Nečekejte srandu....protože tady jde veškerá sranda stranou. "Tak se nám zase sešli. Bylo jich několik set, ale to nevadí aby mladé soudružky reportérky na Nově vnitřně rozechvěle nereferovaly o tisících jež se jako prvomájový proud slil v jednu mohutnou řeku pokroku. Sešli se komunisté, nacisté a islamisté. Rovněž lesbické ženy pod duhovou vlajkou (jen počkejte až vás Rafsandžání pověsí na oprátku) a pacifisté. Squateři, feťáci, lumpenproletariát, prostí (především duchem) všeho druhu, Sociální demokraté, zkrachovanci, ministerští defraudanti přistižení před pár lety opilí za volantem, nacionalisté, mladí hlupáci a staré protřelé politické kurvy ošlehané mnohými politickými školeními mužstva. Pátá kolona Kremlu (jež města v Rusku plánuje chránit právě takovým štítem jako má být ten Americký) a Teheránu. Pronášely se projevy. Hrozilo se kapitalismu. Spílalo se Americe. Plamenně se hovořilo o ožebračování lidu. Americké vlajky se nesly vyvěšené hlavou vzhůru, ale ty Íránské byly samozřejmě vyvěšeny řádně a dle regulí islámského socialismu. Prezidenta Bushe si pověsili na šibeničce a přísahali si věrnou lásku až za hromadný hrob. Mezitím bratrská Čínská armáda masakrovala Tibeťany. V Íránu se tou dobou točily odstředivky na obohacený Uran do jaderných hlavic jakožto šílené káči naší smrti poháněné bičem naší blbosti a mezikontinentální raketa Šaháb 6 čeká pouze na vyzbrojení a zadání souřadnic. V Severní Koreji umřel další milion lidí hlady a byla sestavena další balistická raketa. O tom ale ani muk soudruzi demonstranti. Vy máte odjakživa už tu svoji pravdu jedinou zvláštního ražení." Takto komentuje jednu z protiamerických demonstrací ve svém článku "Demoška" Miroslav Václavek na svých stránkách zde (http://vaclavek.blog.idnes.cz/) .
Otázka první: Proti čemu to vlastně shora uvedení demonstranti vlastně protestují? To, a mnoho dalšího se dozvíte tady (http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=8756 ), nikoliv však z televize. Ptáte se proč? Blbá otázka, ve "veřejno-právní" televizi "bývalého" bolševika Janečka, nebo v komerčních televizích, které nemají na podobné podružnosti čas? Nedostávalo by se ho na Ošklivky Katky, reality šou, slabomyslný humor pánů Gencera a Suchánka a hlavně na propagaci všech těch veleleštěných prdů a megaprdů.
Otázka druhá. Co nám vlastně hrozí?
Když tedy Tomáš Haas v článku (http://www.fragmenty.cz/j1250.htm )napsal, že přes Evropu žádné rakety na Ameriku nepoletí, měl pravdu. Alespoň pro tuto chvíli. Z toho navíc vyplývá, že ten imperialistický radar a s ním spojených deset antiraket by tady v této chvíli bylo výhradně pro naši bezpečnost.
Opakuji, výhradně pro naši bezpečnost, protože co se týče bezpečnosti svého vlastního území, obejdou se Spojené státy bez naší spolupráce (o "pomoci" nemůže být vůbec řeč) a to i v budoucnu. Tedy potom, co iránští fanatici vyrobí střely dlouhého a mezikontinentálního dosahu a vybaví je příslušnými jadernými hlavicemi. Mimochodem, už jste z jakéhokoliv informačního zdroje v tomto neokomunistickém státě slyšeli zmínku o tom, že antiraket má být pouze deset?
S evropskou účastí by pak celková situace vyhlížela následovně:
Na vysvětlenou. Modře označená část Evropy je část pokrytá obranou antiraket dlouhého doletu umístěných v Polsku, žlutě označená by byla pokryta antiraketami krátkého dosahu PAC-3 (Patriot), Aegis (lodní systém), atd. Tyto systémy jsou určeny k ničení cílů v počáteční a sestupné části letu střely.
Něco podobného ovšem neúspěšný ekonomický emigrant do USA, pan inženýr Tamáš a jemu podobní nepřipustí. To mu jeho humanistické smýšlení nedovolí.
Na straně 33 se mimo jiné dočtete, že:
• (Projekt) Podporuje princip nedělitelnosti bezpečnosti spojenců
Proti tomu průměrný Čech nic nemá. Rozdíl je ovšem v chápání. V civilizovaném pojetí to znamená, že na bezpečnostních opatřeních se budou spojenci podílet. V českém pojetí to znamená: "Koukejte se mne postarat a nic ode mne nechtějte!"

Ceske pivo jsou chlazene chcanky ...

10. června 2008 v 18:45 | Ross Hedvicek
To prosim netvrdim ja - to je muj zkraceny preklad clanku z Prague Post - na teto adrese
Kam to Cesi az dopracovali? Uz nejsou schopni byt svetovi ani v tom pivu????

Volna mista pro ceske zajemce o praci v zahranici...

9. června 2008 v 20:12 | Ross Hedvicek
Je to na Aljasce a plati v dolarech. Akorat musite umet ridit pickup truck a utikat. To prece umi kazdy Cech...

Kladivem na carodejnice a Bucharem na komunisty...

9. června 2008 v 18:50 | Ross Hedvicek
Vcera vecer jsem se s sedmiletym zpozdenim konecne dostal k pozornemu zhlednuti filmu Roberta Buchara Velvet Hangover. Film je z roku 2000 a uz jsem pred lety videl jeho cast na navsteve u znamych, ale tehdy mne pohled na hovoriciho Jiriho Menzela natolik rozcilil, ze jsem zacal vrhat zbytky vecere ze stolu na televizni obrazovku a kulturni vlozka musela byt zrusena a nastalo cisteni kobercu.
Film je vlastne vyborne sestrihanou serii rozhovoru se ctrnacti ceskymi filmari a hlavnim tematem (od ktereho hovorici umelci casto odbocuji) je ceska filmova Nova vlna ze 60. let, co se delo v ceskem filmu behem normalizace a co se tam deje ted, v te jejich demokrature. Film stylem velice pripomina slovensky film Ivo Brachtla a Dezo Ursinyho (s hudbou Jaro Filipa) Casu malo a voda stoupa - o kterem jsem psal uz drive. I v tomto pripade plati, ze kdyz posadite komunismem poznamenaneho umelce (ceskeho nebo slovenskeho) pred kameru a nechate ho trochu filozofovat o svete, pak je jen otazkou nekolika malo minut, nez dotycny umelec zacne mluvit jako uplny blbec. Funguje to spolehlive. Robertovi Bucharovi patri dik za zmapovani ceskeho filmoveho ne-zazraku. Tvurce filmu v kazdem pripade moc dobre znal sve pappenheimske a mel je prectene jako slabikar. Film je nutno videt. Pokud mate porad jeste nejake iluze o Cesku, pak prednostne na lacny zaludek.
S velkym naskokem nejzajimavejsim hovoricim celeho filmu je kameraman Stanislav Milota, pritel Vaclava Havla, ktery, aniz by mu prestal vyznavat svou oddanost, na nej zcela bezelstne odhaluje, co je vlastne Vaclav Havel zac, jaky mizerny charakter a jaka nemoralni spina. Milotova blizkost Havlovi je veci historicke skutecnosti. Ostatne Stanislav Milota je stejna osoba, ktera svetu potvrdila (ne v tomto filmu) Havlovo predsametove vyjednavani s KGB v Manesove ulici (aby mohl byt presidentem, ano KGB mu to schvalilo). Pro pripadne zajemce - detaily jsou v me knize "Sametovy tunel" (ISBN 80--86851-61-3)na strane 38 v casti "Co nikdo nechce slyset."
Uroven dotazovanych jde z extremu do extremu a z rohu do rohu: Ivan Passer jako by se i dnes bal rict neco kritickeho a jasneho a "call a shovel a fucking spade", smankote proc? Jan Nemec je zaslouzene zklaman nejen ceskou kinematografii, ale i Ceskem vseobecne - a proc se tedy blbec propanajana vracel z USA? Jen proto, ze jsou s Havlem temer bratranci? Jiri Krejcik, v dobe rozhovoru jednaosmdesatilety (on taky patril do Nove vlny? to mi uniklo), uz ani moc nekritizuje, ale jen unavene vysvetluje principy ceskeho krivactvi, nemoralnosti a udavacstvi.
Ve filmu se v mensim rozsahu objevi i barrandovsky "biznismen" Jaroslav Boucek, z ktereho Klausuv kagebacky kapitalismus tahne jako z nemytych ust, Jan Sverak, ktery rozpacite vysvetluje svuj ateismus (to ostatni chape divak i bez nej) a produkt nove ceske pakultury Sasa Gedeon. Uplne telatko. Ten mluvi tak hloupe, ze je toho ditete komunisty Zavadila cloveku az trapne lito. Stejne nevyrazny a bez chuti a bez zapachu jsou i Jaroslav Brabec a Zuzana Zemanova.
Ovsem i tenhle film ma sve hvezdy. Kladnou hvezdou je Drahomira Vihanova, ktere se krome kolaborace s komunisty v minulosti neda nic vytknout. Dneska ma jasno a vidi veci s prijemnym sarkasmem - ovsem je nutno kvuli dopracovani se k bodu jasna ztravit zivot v zumpe? Tezko rict - byl to jejich zivot.
Muzskou kladnou hvezdou filmu je Antonin Masa, rovnez dnes vidici veci primo - se stejnou podotazkou: Bylo to vsechno nutne? Dopracovat se ke stari, sedive hrive skrze skrze brody sracek? Nevim uz ktery z vypravecu se zminuje i o Jirine Stepnickove, jejim pokusu o emigraci, o tom, ze ji komuniste zabavili vilu, kterou pry jeji syn Jiri Stepnicka dodnes nedostal zpet. A ze se nejak snazil! Jeste v roce 1986 hral onen syn Jiri Stepnicka Klementa Gottwalda. Toho Gottwalda, ktery nechal zavrit jeho matku. To vite, herec zahraje vsechno. Obzvlast cesky herec. A tak to jde porad dokola - v ruznych variacich.
Nekde uprostred je Karel Vachek, intelektualne sedici rozkrocmo na plote behem celeho filmu. Tak nejak mi pripominal ruske pseudointelektualy kakofonicky busici do kytary a zpivajici fatalisticke rymy umele chraplavym hlasem, aby zneli jako Vysockij nebo Okudzava. Tak tohle jako ma byt ta vase "kultura"?
Daleko nejnegativnejsi postavou a vedle Miloty nejcastejsi vypraveckou je Vera Chytilova. Je to baba sedmilharka, potrhla a blazniva, uplna Cruella de Ville. Snazi se posluchace presvedcit o tom, ze se ji komuniste bali a proto ji dovolili natacet filmy. Jo, komunisti se ji bali. Takovou kravovinu ji muze sezrat jen nejak mladez narozena po roce 1989 a nebo prumerni Cesi se svym vlastnim spatnym svedomim. Povazte: Ze pry se komunisti bali, ze vyskoci z okna a tak ji radsi davali penize na filmy a zachazeli s nim jako s nomenklaturnim prominentem. Jaka to bezvadna idea: Vyskocit z okna! Nekteri z okna nevyskocili, ale byli z toho okna rovnou vyhozeni. Jako treba Jan Masaryk. O nem ovsem Chytilova s protekci u UV KSC filmy netocila ani nemluvila.
Kralem krysou celeho filmu je ale bezesporu Jiri Menzel - celou dobu se tvarici tak prazacky moudre. Nezminuje se o jeho prorezimnich a hovadsky komunistickych filmech, ktere natocil za normalizace, jako treba Kdo hleda zlate dno? (s dnes rovnez progresivnim Janem Hrusinskym v roli ridice Tatry 813 na stavbe prehrady) - natocenou udajne dle knihy napsane Klementem Gottwaldem (ano, prosim!) a nebo dodnes oblibenem filmu "Vesnicko ma strediskova", coz je taky komunisticka nehoraznost. Ale to v Cesku prece nevadi, tam se dodnes se zajmem divaji na Mrazika nebo 30 pripadu majora Zemana - co od takoveho naroda muzete cekat? Kulturu? Umeni? Ale prosimvas... budicek!!!!
Kralovskou korunu svemu krali krysovi Menzel (udajne podle opakovaneho tvrzeni ve filmu pouze Menzel a Chytilova "prolezli kominem" - cesky idiom jako krava, dejte si chutnat) nasadil tvrzenim, ze nema nic proti umelcum v KSC a dokonce si mysli, ze pokud je nekdo umelec a nema jinou moznost sve umeni predat svetu nez kdyz vstoupi do KSC, pak ten umelec (podle Menzla) mel povinnost do toho KSC vstoupit a nikdo nema pravo ho odsuzovat. Po vyslechnuti teto moudrosti jsem nezavisle dospel k nazoru, ze Jiri Menzel je nejen vul, ale i Cech jako poleno. Uplny prototyp. Tim proutkem meli serezat jeho a ne naopak. Mozna ho taky meli majznout mokrym hadrem pres tu jeho blbou drzku.
Film konci jizlivym zaberem ceskeho politickeho a filmoveho prostituta rezisera Otakara Vavry, jak odchazi z odrbane budovy prazske FAMU. Asi tam ten komunisticky paskrivec vyucuje Novou vlnu. Kdyby zila Svetla Amortova, urcite by tam dnes ucila taky.
Film skoncil, byla uz pulnoc. Vstal jsem z gauce pred televizi a bylo mi jasne, ze i kdyz s ceskym narodem mam spolecnou cast davne minulosti, tak uz s nim nemam nic spolecneho v pritomnosti a uz vubec ne v budoucnosti. Coz se vztahuje hlavne na kulturu. Cili jak pravil kdysi Gustav Husak: "Takhle tedy ne, soudruzi!".
-----------
Film Velvet Hangover (Sametova kocovina) je uveden na IMDB na adrese
http://www.imdb.com/title/tt0265688/
a je taktez k dostani coby kniha pod nazvem Czech New Wave Filmmakers in Interviews (by Robert Buchar) - ISBN 0-7864-1720-X
---
Ano, a takhle unikatne svetova je i ceska kinematografie...

Tuseni podrazu v Tuseni podrazu... (knizni recenze)

9. června 2008 v 18:43 | Ross Hedvicek
Prave se mi dostala do rukou kniha Ondreje Neffa Tuseni podrazu (ISBN 978-80-00-01942-0). Po me posledni recenzi, filmu Vratne lahve, mi ctenari z Ceska (a pouze z Ceska) sdelovali, ze uz po precteni par uvodnich radku byli trapeni prudkou anti-peristaltikou. Volim tedy poucenou taktiku a zacnu pochvalami: Neffova knizka je ctiva a celkem doporucuji si ji precist i tem, co obvykle nectou "fikci", natoz sci-fi. Ono toho sci-fi v tom moc neni - je to spis takovy propagandisticky kousek, maskovany jako sci-fi detektivka, psana prekvapive dobrou cestinou. Neff umi dobre cesky, coz se neda rict o te nove dnesni rusifikovane generaci ceskych psavcu.
Nasleduje kratka odbocka s "background verifications": Ondreje Neffa osobne neznam a pres internet jsme si vymenili jen par zdvorilych emailu. V drivejsich letech, kdy jeste Neff redigoval Neviditelneho psa sam mi v jeho magazinu uverejnil desitky mych clanku k oboustranne spokojenosti. Pak zacala Psu vladnout podesena Splitkova a jeste podivnejsi Wagner a ja jsem se najednou pres noc stal na Psu zakazanym autorem. Horce jsem zaplakal (ale jen kratce) a nasel si jine, zelenejsi pastviny, ktere prokazaly, ze na tom prodelal vic Neviditelny pes nez ja. Neffovi jsem nic nevycital. V breznu 2002 jsem publikoval svuj clanek o vrazde Ludvika Soucka pod nazvem Tuseni doktora Soucka a clanek se stal velkym hitem a dockal se pozornosti nejen sci-fi publika. Ondrej Neff na Psu uverejnil svuj komentar k clanku, kde mne kupodivu ani moc nekritizoval z faktualniho hlediska, ale spise jen krotce frflal a bublal, co jsem si to zase dovolil.
Ano, dovolil jsem si na ceske pomery moc. Ja sam jsem Soucka osobne znal z doby sve zakladni vojenske sluzby, Neff ho zase znal coby zamestnanec tehdejsich komunistickych novin. A pak pet let nic. Asi pred rokem se Ondrej Neff ozval emailem, zda svolim k pouziti meho clanku v jeho pripravovane knize Tuseni podrazu. Jiste, ze jsem svolil s tajnou nadeji, ze mi pak posle podepsany vytisk (jak se tady u nas bezne dela) - zmylil jsem se, v Cesku se to nedela, vytisk nikdy neprisel, musel jsem si ho nechat prateli koupit.
V knize Tuseni podrazu je cast meho clanku doslovne citovana na stranach 60 a 61a stava se puvodni premisou zapletky celeho pribehu. Problemu se tam vynoruje hned nekolik - to, co jsem napsal ja, byla obycejna literatura faktu, kdezto Neff se to snazi cele znevazit posunutim do roviny fikce nebo az sci-fi. Uz tady zacina prvni z cele rady podrazu - snaha ovlivnit a posunout zpitomeleho ceskeho ctenare do dojmu, ze vsechno co pise Hedvicek, je stejna fantasmagoricka sci-fi jako pise Neff. Ano, chapu, ze principem sci-fi je pomichat pravdiva fakta s fantazii s cilem privest ctenare do "Pomykova", akorat kdyz se to ted zacalo tykat i mne, tak uz nejsem tim sci-fi tak nadseny jako driv...
Rovnez se stupnuje me vlastni - temer subliminalni - hodnoceni. Na strane 60-61 jsem jen chladne citovan, na strane 76 uz je to vsechno "Hedvickova kravina", o par stran dal jsou to uz uplne "Hedvickovy blaboly". Zajimaveho hodnoceni se dostava i samotnemu Souckovi - na ruznych mistech knihy je Neffem (prostrednictvim ruznych literarnich postav) Soucek nazyvan plagiatorem, kompilatorem ukradenych materialu, opisovacem nesmyslu a jinymi veskrze malebnymi, vsak temer vzdy hanicimi prizvisky. Je licen coby alkoholik, travici kazde odpoledne ve vinarne misto v kancelari, zurivy komunista, estebak par excelence a vubec lidska svine, zaslouzici nebyvale literarni poplivani. Zalistujte si a posudte sami, co muze byt sci-fi a co je jen autorova pomsta.
Brano jen prisne historicky, Soucek byl nepochybne zlikvidovan sovetskou KGB, protoze vedel prilis mnoho o pokusech na americkych zajatcich v Praze v dobe korejske a vietnamske valky. To je tema, ktere soucasny cesky neo-komunisticky rezim privadi jeste k vetsi zurivosti nez treba bratri Masinove. Pri vysloveni slovniho spojeni "pokusy na zajatych Americanech v Praze v dobe korejske a vietnamske valky" dostavaji cesti mocnari epilepticke krece a maji u ust penu, jako by meli slintavku a kulhavku. Pokusy potvrdil i uprchly general Jan Sejna, coz je jednim z duvodu, proc je dnes Sejna tolik hanen, tupen, diskreditovan a znevazovan temi ruznymi UDV a Irenejema Kratochvilama.
Ondrej Neff nabizi ve sve knize nekolik jinych naprosto vedecko-fantastickych moznosti. Soucka mohli zavrazdit Cinani (smankote proc?), ale prednost se dava tomu, ze ho zavrazdili Americani. Jo, primo CYJA... mandelinka bramborova se tam nevyskytuje. Tady se Neffovo sci-fi meni v propagadistickou proti-americkou agitku. Americani jsou take hlavnimi zloduchy cele knihy, prostrednictvim ceske pobocky fiktivni americke firmy Mobilia, vlastnene americkou General Electric. Zlodusi take jezdi po Praze vozidly znacky Hummer a navstevujici americti kapitaliste jsou v posledni scene knihy po zasluze potupeni, poslapani, pobliti a pokaleni (uzasny naturalismus!). Uz jen kvuli tomu bude mit kniha u slaboducheho Ameriku-nenavidiciho ceskeho ctenare zaslouzeny uspech. Zakladni syzet kopiruje zapletky a situace z ruznych Souckovych romanu a povidek (to chvalim, je to sympaticke), vcetne klasickych "nacistickych spiknuti" a ruznych podzemnich bunkru a nacistickych tovaren po Praze.
Velice sci-fi byla i varianta, ze Soucek svou vlastni vrazdu jen fingoval a ve skutecnosti prezil a cele ty roky az dodnes zil ve svem bungalovu/dome v Klanovicich pod jmenem Martin Andel, pokud tedy zcela volne necestoval po svete coby "zahadologicky expert" na utraty StB a nenavstevoval mista jako Peru ci jina exotika. Tedy neco jako soucasny prezidentsky kandidat Dienstbier, ktery zase pro KGB pobyval v Indonesii a snazil se tam organizovat vojensky puc ve prospech pro-moskevskeho kandidata. Uplna sci-fi. Prece byste necemu takovemu neverili? Takovy sympatak se sedivym knirkem? Agent KGB v Indonesii v dobe, kdy slusni lide byli zavreni v uranovych dolech?
A jen pro poradek strucny nastin deje: Mladistvy (takze si komunismus nepamatuje), velmi inteligentni a mimoradne nadrzeny David Kacer (mne osobne neustale pripominajici Petra Nachtmanna) je fanouskem knih Ludvika Soucka a chce vypatrat tajemstvi Souckova posmrtne zmizeleho rukopisu Tuseni svetla. Neffovy fascinujici popisy prazske soucasnosti v roce 2007 osciluji mezi super-Prahou (ehm, ehm, dovolte abych si pochybovacne odkaslal) plnou aut Hummer, Lincoln Navigator a myslenky ctoucich mobilnich telefonu, ktere jsou rozdavany dabelsky-zlymi americkymi firmami, ktere chteji ziskat nadvladu nad svetem (co ma co delat Praha se svetem?), tim ze budou kontrolovat mysl ceskych vlastencu a Prahou opacneho konce spektra, se sado-masochistickymi bordely v holesovicke trznici, duchaplnymi dialogy o tom, jak je mozno si honit ptaka pod kabatem a rozpadajicimi se budovami byvalych tovaren. Nebudu vam kazit poteseni z knihy, je to lepsi nez Harry Potter a dobri cesti vlastenci nakonec slavne zvitezi, stale zivy doktor Soucek si uziva duchodu v Klanovicich (nebo ne?) a zli Americane jsou porazeni, potupeni a poslani zpatky za ocean, kam patri. Co si muze prumerny cesky ctenar prat vic?
A zaverecny dojem? Jen flashback do 5. rijna 1988, kdy Senator Lloyd Bentsen pravil Danu Quaylemu: "Senator, I knew Jack Kennedy. Senator, you're no Jack Kennedy." Mohu-li tedy parafrazovat: "Ondreji Neffe, ja jsem znal Ludvika Soucka. Ondreji Neffe, vy nejste zadny Ludvik Soucek."

Kdo židli má, bydlí, kdo bibli má...

9. června 2008 v 18:34 | Ross Hedvicek
Na štelářku kousek od počítače mi leží bible. Bible kralická z roku 1613 v modrých plastikových deskách. Už ji mám dlouho. Prošel jsem tehdy vrátnicí ve Flüchtlingslageru Traiskirchen a venku stáli nějací misionáři u stolečku a rozdávali bible ve všech možných jazycích. Jen tak zadarmo.

Byl jsem certifikovaný Flüchtling, legitimaci mám dodnes schovanou, všechno, co jsem vlastnil, byla košile na sobě, a tak jsem si jednu vzal. Sice jsem v ten moment nevěděl, k čemu mi to bude - ale kdoví... Stejní misionáři taky rozdávali pohlednice. Nevím proč. Snad abychom někam napsali. Vzal jsem si taky jednu pohlednici. Byla na ní umělecky vyvedená fotografie zasněžené větve s rudými jeřabinami. Pohlednici jsem poslal svému zaměstnavateli v Československu. Byla polovina října. Na pohlednici jsem napsal: "Posílám vám všem pohlednici s rudými jeřabinami s blahopřáním k výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Ty rudé jeřabiny jsou sice asi trochu namrzlé, ale snad to projde, slyšel jsem, že v ČSSR namrzlost nevadí. Rosťa z Rakouska."

Pohlednici jsem odeslal, ale bible mi zůstala a cestovala se mnou pak světem a mám ji dodnes. Sem tam si v ní čtu. Je to čtení hlavně pro emigranty. Vezměte si třeba Žalm 31, 12-14: "U všech nepřátel jsem v pohánění, a nejvíce u sousedů svých, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou" (to je, jako když emigrant přijede na návštěvu do rodného města). "Vyšel jsem z paměti jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená" (to je, když emigrant přijede na návštěvu za příbuznými). "Nebo slýchám utrhání mnohých, strach jest vůkol, když se proti mně spolu radí, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou." (to je, když emigrant přijede do staré vlasti vyřizovat dědictví po předcích).

A tak to jde dál a dál. Říkám vám - bible a žalmy obzvlášť byly napsány pro emigranty, pro nikoho jiného. Třeba Žalm 30, 10: "Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sestoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou?" (tu scénu úplně vidím: to je, když emigrant přijede do staré vlasti a dostane tu známou otázku: "A nechtěl by ses vrátit?") Nebo Žalm 32, 3: "Já, když jsem mlčel, prahly kosti mé v úpění mém každého dne" (emigrant je při návštěvě tázán: "A proč jste vlastně tehdy emigrovali? Abyste měli lepší auto než embéčko?")

Žalmy lze použít i v situaci, kdy se emigrant bláhově a neúspěšně snaží příbuzným vysvětlit, že uctívání Havla a Klause opravdu není řešení pro jejich problémy - například Žalm 32, 9: "Nebývejte jako kůň a jako mezek, kteříž rozumu nemají, kteréž uzdou a udidly, ozdobou jejich, sevříti musíš, aby se k tobě nepřiblížili".

A pro ty, kteří mi budou téměř určitě nadávat (někteří), nebo se budou mi to budou snažit "vysvětlit" (jiní), mám jiný citát. ze Žalmů 37, 12-13: "Zlé myslí bezbožník o spravedlivém a skřípí na něj zuby svými. Ale Pán směje se jemu; neb vidí, že se přibližuje den jeho".

Loni na Vánoce u mne byli na návštěvě přátelé z Bratislavy. Zrovna jsem se hrabal v knížkách ve svém oblíbeném knihkupectví, když tu mi padla do oka bible. King James Version, iluminated, family edition, takové ty zlatavé středověké obrázky, velká mohutná kniha, vepředu spousta místa na rodinné záznamy, jako to dělali první osadníci na Plymouth Rock. A tu jsem si vzpomněl na své přátelé z Bratislavy, zrovna se mnou nebyli, abych se zeptal, ale chudáci žijí tam někde v paneláku v Dlhých Lánoch nebo Petržalce nebo kde, určitě nemají rodinnou bibli, přivezou si jednu z Ameriky - a tak jsi jim jí koupil k Vánocům jako dárek.

Dárek jsme s manželkou přinesli a předali. Když obdarovaná zjistila, že je to bible, nadechla se a vyvalila oči jako ten protidrogový pes na letišti v Miami, když si čuchl k mému kufru, ve kterém jsem měl velký balík olomouckých tvarůžků a pak zatajila dech, asi jako když někomu podáte flašku s nitroglycerinem a řeknete, teď to nesmíš pustit nebo bude velká rána. Chvíli jsem se bavil výrazem v její tváři a pak jsem jim vysvětlil, že je to jen vánoční dárek, nic víc. Opravdu jsme se mezitím nestáli Mormony ani Svědky Jehovovými a nebudeme s nimi chtít o bibli "diskutovat" (nebo jak říkají v Česku "polemizovat") ani s nimi nebudeme chtít zpívat žádné nábožné písně.

Zdálo se, že je to uklidnilo, a víc jsme se o tom pak už nebavili. Jen se mi tehdy znova vybavila ona scéna před vrátnicí v Traiskirchenu, jak jsem před mnoha a mnoha lety dostal tu svou bibli v modrých plastikových deskách.

Malta byla druhá Jalta, aneb Z Mnichova přes Jaltu na Maltu

5. června 2008 v 21:54 | Ross Hedvicek
Nekomunističtí občané Československa měli posledních sedmdesát let přímo neuvěřitelnou smůlu a byli coby otloukánci východní Evropy okopáváni ze všech stran (s výjimkou druhé světové války, kdy Polsko a baltské státy dopadly mnohem hůř). Hlavními podrazy (nepoužijeme-li komunisty zprofanovaného slova "zrada") na Československu byla mnichovská dohoda (9/1938), později dohody jaltské (2/1945) a maltské (12/1989). Tyto tři hlavní podrazy vůči Československu byly učiněny ze zahraničí cizími mocnostmi.

Češi sami se ovšem neradi dávají zahanbit a kopance zahraniční se vždy snaží triumfnout horlivým vlezdoprdelismem a pitomostmi jim tak vlastními a tak tři zahraniční podrazy Mnichov - Jalta - Malta byly snaživými Čechy znásobeny svinstvy vlastní výroby - jako byla zrada samozvaného prezidenta Beneše, který odjel v roce 1943 za Stalinem do Moskvy, a následujícím "košickým programem" zajišťujícím vliv SSSR v ČSR, v roce 1948 další zrada prezidenta Beneše předáním moci komunistům (proto mu dnešní čeští neokomunisté odhlasovali, že se ten lump "zasloužil o stát"), v roce 1968 to byla Dubčekova a Smrkovského zrada na národu a v roce 1989 to byla Havlova + Klausova vlastizrada - dvou Venoušků českých, nehezkých.

Okolnostmi podrazů z Mnichova a Jalty se různí autoři zabývají už 60 let - nikoliv v případě Sametového podvodu. Důvodem je, že strůjci Sametového podvodu jsou stále ještě u moci, a tak se autoři z bývalého Československa bojí, i když bát se nemusí. Autoři ze zahraničí na to hledí jako žába z kyšky (na Moravě) a jako husa do flašky nebo vyoraná myš (v Čechách).
Účelem těchto řádků je prosvítit toto téma (post)moderní metodou syntézy analýz, za použití nejen nových informací, ale hlavně informací již dříve publikovaných a veřejnosti buď neznámých, nebo médii potlačovaných, případně nezaslouženě diskreditovaných. Odborníci mezi čtenáři jistě ocení syntézu moderní rekonstrukce a postmoderní dekonstrukci.

Nejlepším příkladem je Analýza 17. listopadu 1989 od Miroslava Dolejšího (*20/11/1931, +2001, komunisty dvakrát odsouzen: na 23 a 11 let, odseděl si 9 a 8 let, komunisty dvakrát rehabilitován), která vzbudila značný zájem již roku 1990. Bohužel, jeho analýza je směsicí faktů (v části I) a primitivního, ale v České republice tak populárního antisemitismu, tj. nehezkých českých blábolů o úkladných židech a zlých svobodných zednářích (v části II). Antisemitismus se opakovaně vyskytoval i u jiného, neznámého a zřejmě také osamělého autora (viz kapitola 5), jehož výbornou sbírku faktů vám předložím očištěnou od antisemitismu.
Všeobecně doporučuji u obou autorů (Dolejšího i onoho neznámého) jejich antisemitismus ignorovat (autoři jsou jen produkty prostředí, které je obklopuje a tito dva jsou jasní Češi) a soustředit se na neoddiskutovatelná fakta, která uvádějí.

Tato, jinak neodpustitelná tolerance vůči antisemitským autorům může být zdůvodněna například existenci dnes veřejně přístupných informací (jako třeba The Main Enemy by Milt Bearden and James Risen, with subtitle The inside story of the CIA's final showdown with the KGB), které v době, kdy Miroslav Dolejší psal svou zprávu, nebyly ještě vydány a nemohly mu být známy (a přesto přesně potvrzují jeho závěry).

Zpět k tématu. V neděli 18/12/1988 (tedy rok před Sametovým podrazem) se stále ještě viceprezident, ale už zvolený prezident George Bush setkal ve své kanceláři v západním křídle Bílého domu s Henry Kissingerem. Dále přítomni byli James Baker a Brent Scowcroft. Henry Kissinger přišel s nápadem, který ve svých dalekosáhlých důsledcích způsobil nejen Sametový podraz, ale i dnešní situaci v ČR a SR.

Kissingerův nápad byl následující: "You are about to become the first president with a real opportunity to end the Cold war. Why not discreetly negotiate a deal? Gorbachev would promise not to use violent force to suppress reform and liberalization in Eastern Europe; in exchange, the West would promise not to exploit any economic or political changes that occurred there at the expense of ,legitimate´ Soviet security interests - Stanete se prvním prezidentem s opravdovou příležitosti ukončit studenou válku. Proč bychom se s nimi nemohli diskrétně dohodnout? Gorbačov slíbí, že nepoužije násilí k potlačení reforem a liberalizace ve východní Evropě a my mu za to slíbíme, že nebudeme využívat ekonomických a politických změn, které se tam dějí, proti ,legitimním´ bezpečnostním zájmům Sovětského svazu."

Vysvětlení pro ty, kterým tato "diplomatická mluva" není jasná. Bush byl slabý prezident (mimo jiné nedotáhl do konce první válku v Iráku, vyzval Jihoiráčany (šíity) k povstání proti Saddámovi a pak je nechal napospas Saddámovým helikoptérám - letadla měl Saddám zakázána) a bylo jasné, že bude slabým prezidentem už i předtím, než se jím stal. Bylo to dáno okolnostmi - ostatně po Reaganovi musel být nezbytně každý slabým následovníkem. Navíc chtěl být "mírovým prezidentem" a byl přesvědčen, že osobními vztahy s lidmi jako Gorbačov lze dosáhnout více než trváním na principech. Bush nikdy nepochopil, že komunisté jako Gorbačov neuznávají principy elementární lidskosti, natož slušnosti - za vlády komunisty Gorbačova byli v Ázerbájdžánu a baltských státech lidé rozválcováváni tanky, zrovna tak jako v Číně na Tian-an-menském náměstí. To ale dnes nikdo rudému zločinci Gorbačovovi nepřipomíná, ani jeho spoluodpovědnost za okupaci ČSSR od roku 1968, ani že za vlády Gorbačova došlo k v SSSR k rozšíření vývoje a výroby biozbraní - najděte si v internetu zadáním "Ken Alibek" do vyhledávače).

"Bush created the impression that he cared more about his friend in Kremlin than about the principles of freedom and independence" - Bush vyvolával dojem, že mu víc záleželo na jeho příteli v Kremlu než na principech svobody a nezávislosti. (Beschloss-Talbott)
Co mu tedy Kissinger navrhoval bylo dohodnout se s Gorbačovem, že výměnou za to, že Sovětský svaz povolí větší míru svobody (nikoliv ovšem úplně svobody) a částečnou demokracii ve východní Evropě a nezmasakruje-li obyvatelstvo vazalských států tak, jako to udělal Sovětský svaz v NDR v roce 1953, v Maďarsku v roce 1956 a v ČSSR 1968, se Spojené státy nebudou snažit východoevropské země zamerikanizovat a nebudou protestovat, když komunisté zůstanou de facto (i když třeba ne de iure) u moci.

18/12/1988 je tedy začátkem Sametového podrazu. Pak už to bylo zorganizováno velice rychle.
15/01/1989 přilétá do Moskvy Henry Kissinger a v kapse má "soukromý" dopis stále ještě viceprezidenta Bushe pro Gorbačova s návrhem, jak to s tou východní Evropou zařídit.
16/01/1989 jsou Praze zatýkáni demonstranti vzpomínající upálení Jana Palacha. Je zatčeno celkem 800 lidí. Tentýž den se Kissinger v Kremlu potkává s Gorbačovovým spolupracovníkem Alexandrem Jakovlevem, který napřed vyzvídá, o co vlastně Henrymu jde, před tím než bude "připuštěn" ke Gorbačovovi. Kissinger vysvětluje Jakovlevovi, proč jednání o východní Evropě musí zůstat tajná: "American public opinion would never allow the U.S. government to explicitly accept the need for Eastern Europe to remain under Soviet domination - Americké veřejné mínění by nikdy nepřipustilo, aby americká vláda otevřeně přijala potřebu východní Evropy zůstat pod sovětskou kontrolou." A o to právě šlo: že východní Evropa zůstane pod exkomunistickou kontrolou.

O dva dny později, ve středu 18/01/1989 je Kissinger přijat v Kremlu Gorbačovem, za přítomnosti pouze tlumočníka a Anatolije Dobrynina, který byl předtím 23 let velvyslancem v USA, nyní poradce Gorbačova. Kissinger předal Bushův dopis a Gorbačov je nesmírně polichocen skutečností, že mu americký prezident píše už týden předtím, než může oficiálně psát na hlavičkovém papíře Bílého domu jako prezident.

Gorbačov se poradil s dvěma spolupracovníky. První byl Anatolij Černjajev, komunistický aparátčík, se kterým se znal od padesátých let. Černjajev vyjádřil úžas nad tím, že jim Bush východní Evropu předhazuje jako neohlodanou kost a podivil se "jistému rozporu: Bush
slibuje kontinuitu, ale navrhuje, že by mohl změnit americkou politiku - certain contradiction: Bush promised continuity, yet suggested that he might change American policy". Ale, to je přece báječné!

Druhým byl Gorbačovův asistent pro východní Evropu, Georgij Šachnazarov, který Gorbačovovi doporučil, aby Kissingerův plán bral všemi deseti. A tak dva lidé, o kterých lidé v Československu asi nikdy neslyšeli, Černjajev a Šachnazarov, rozhodli o komunistické dominanci nad východní Evropou i v dalším miléniu.

Další důležitá a související datumy a události:

20/01/1989 George Bush nastupuje do funkce prezidenta USA.

28/01/1989 Kissinger přijíždí do Bílého domu a informuje Bushe, Bakera a Scowcrofta o svých jednáních Gorbačovem, Bakerovi se to celé příliš nelíbí a žádá o názor své dva experty na východní Evropu, kterými jsou Rozanne Ridgway a Thomas Simons. Oba dva Kissingerův plán odsoudí jako zcela špatný, scestný a nemorální. Oba jsou vzápětí přehlasováni Dennisem Rossem, který má za to, že jednání s Gorbačovem o východní Evropě je "common sense". Tehdy ještě nikdo netušil, jak nám jednou Dennis Ross vyroste.
Další osobou v téhle akci zapojenou, kterou tehdy nikdo neznal (a dneska ano), byla Scowcroftova asistentka jménem Condoleeza Rice, která sice tehdy nerozhodovala, ale jako expertka na Československo a Rusko (studovala u ex-českých profesorů Korbela a Broma) připravovala "možná scenária".

07/03/1989 Během soukromého setkání v paláci Hofburg ve Vídni se sovětským komunistickým ministrem zahraničí Eduardem Ševarnadze říká James Baker: "We really hope that you succeed - Opravdu doufáme, že uspějete".

25/10/1989 Gorbačov v Helsinkách oznamuje to, co později mluvčí ministerstva zahraničí Gerasimov nazval Sinatra doctrine: Sovětský svaz dovolí svým vazalským státům "do it their way - dělat si to jak chtějí", což značně připomíná Brežněvův výrok "eto vaše dělo! - to je vaše věc".

09/11/1989 Berlínská zeď je otevřena a Bush není příliš potěšen: "I am not going to dance on the wall - Nepůjdu na tu zdi tančit", protože se bojí, že to popudí Gorbačova.

2 - 3/12/1989 Malta Summit. Bush a Gorbačov dosahují shody (tajné) o baltských státech i o východní Evropě všeobecně: Gorbačov slibuje, že nepoteče krev a Bush slibuje, že mu v tom případě nebude dělat problémy ("not to create big problems for you"), ať si to tam tedy zařídí, jak chce. Zápisy z druhého dne rozhovoru na Maltě jsou jen dalším potvrzením závěru Miroslava Dolejšího. Nepodepsali žádnou veřejně dostupnou dohodu, ale z dějin víme, že i dohody mohou být neveřejné a že i veřejně přístupné dohody mohou mít tajné dodatky. Navíc je zvykem mezinárodní dohody dodržovat podle hesla pacta sunt servanda (dohody se dodržují, jak říkali už staří Římané) téměř všude, kromě Česka. Na Maltě dne 02/12/1989 jednali George Bush a Michail Gorbačov za přítomnosti ministrů zahraničí Eduarda Ševardnadze a Jamese Bakera a amerického poradce pro národní bezpečnost Brenta Scowcrofta. Přitom padly následující klíčové výroky:
George Bush: "I hope you noticed that while the changes in Eastern Europe have been going on, the United States has not engaged in condescending declarations aimed at damaging the Soviet Union. There are people in the United States who accuse me of being too cautious. It is true I am a prudent man, but I am not a coward, and my administration will seek to avoid doing anything that would damage your position in the world. But I was insistently advised to do something of that sort - to climb the Berlin Wall and to make broad declarations. My administration, however, is avoiding these steps, we are in favor of reserved behavior. - Doufám, že jste si všiml, že během probíhajících změn ve východní Evropě Spojené státy nevydaly žádná schvalující prohlášení namířená k poškození Sovětského svazu. Ve Spojených státech jsou lidé, obviňující mne z přílišné opatrnosti. Je pravda, že jsem uvážlivý člověk, ale nejsem zbabělec a má vláda se bude snažit vyhnout se čemukoliv, co by poškodilo vaše postavení ve světě. Bylo mi opakovaně doporučováno, že mám právě udělat něco takového jako třeba vylézt na berlínskou zeď a proslovit velké prohlášení. Má vláda se ale snaží takovýmto krokům vyhnout, dáváme přednost rezervovanému chování."

Michail Gorbačov: "I welcome your words. I regard them as a manifestation of political will. It is important for me. - Vaše slova vítám. Považují je za výraz politické vůle. Je to pro mne důležité."
Gorbačov to pochopil správné. Tak jako západní státníci v Mnichově a na Jaltě, tak George Bush znovu předhodil východní Evropu všeobecně (a oběti komunistů zvláště) napospas dravé exkomunistické zvěři, ještě rudé krví svých obětí.

Gorbačov pochopil, že žádná obdoba norimberských procesů se konat nebude a že exkomunisté budou moci pokračovat ve výkonu svojí ekonomické, manažerské, správní, právní a zákonodárné moci. Den na to, 03/12/1989, se Václav Havel v Praze setkává se dvěma důstojníky KGB v Mánesově ulici za přítomnosti svého přítele, kameramana a disidenta Stanislava Miloty a dovídá se, že bude dalším prezidentem ČSSR. Stanislav Milota tuto schůzku po dalších deseti letech potvrdil Lidovým novinám (čeští "historici" nadále předstírají, že o tom nic nevědí). "Účastnil jsem se jedné takové jakoby tajné schůzky s KGB v jednom konspiračním bytě v Mánesově ulici," řekl Milota, který se jako jeho důvěrný přítel v Havlově nejtěsnější blízkosti pohyboval v týdnech po 17. listopadu a prvních pět měsíců roku 1990 působil jako vedoucí jeho prezidentského sekretariátu. 4. prosince 1989 tiskárna politické správy Pohraniční stráže dostala rozkaz tisknout plakáty "Havel na hrad." Bez souhlasu komunistů se v Česku neupekl ani rohlík. Plakáty "Havel na hrad" tisklo StB.

Zajímavou historkou je i ta o hádce Havla s komunistickým šéfem Československé televize. Citujeme doslova (původní autor nám není znám): "Tak dobře, ať je po tvém, ty svině." Těmito slovy ukončil 16. prosince 1989 hádku s budoucím prezidentem Václavem Havlem tehdejší šéf Československé televize Miroslav Pavel. O sporu píše v nedávno vydaném Havlové životopisu britský politolog John Keane a potvrzuje ji i Stanislav Milota. Oč se oba muži přeli? Havel v té době nebyl veřejnosti příliš známý a potřeboval se před volbou dostat do televize. Ředitel ČST Pavel mu však k jeho žádosti odvětil, že je nevýznamnou politickou osobnosti a rozhodně nedostane prostor v hlavní zpravodajské relaci. To Havla tak rozčílilo, že na Pavla křičel: "Jen počkejte, až se stanu prezidentem. ... Dlouho nevydržíte. Zajistím, abychom se vás zbavili. Budete nikdo!". Pavel nakonec se slovy: "Tak dobře, ať je po tvém, ty svině." ustoupil. Havel se stal prezidentem, Pavel byl brzy vystřídán.

Po něm ovládnul československou televizi spolehlivější exkomunista Jiří Kantůrek, jehož žena, také soudružka, Eva Kantůrkova pak obsadila teplé místo na havloidním ministerstvu kultury, kde měla za poststranický úkol zamítat podpory nehavloidním spisovatelům a umělcům. V českém Kdo je kdo se soudružka Kantůrková svým členstvím v KSČ nepochlubila, ale v krátkém soukromém rozhovoru se ke své rodné straně bez váhání hrdě hlásila. Na otázku, co říká tomu, že nejvýznamnější moderní český básník, imunolog MUDr. Miroslav Holub (*13/09/1923), je řádně registrován v CRS jako agent "Rosťa", se exsoudružka Kantůrkova rozčílila: "Ale, co to říkáte za nesmysly, vždyť je to nás nejlepší básník!" Její výtok je klasickou ukázkou růžové babskoslovanské logiky: nejlepší nás básník nemůže být agent StB. V zápětí na to přiskočila poblíž poslouchající soudružka a odtáhla naší soudružku pryč od netaktního tazatele. Z titulu svojí funkce v havloidním minikultu pak s. Eva devótně vlezdoprdelisticky poděkovala SRN za přebohatý příspěvek k otevření domů zahraniční kultury v Havlistánu. Plivat na Němce to Češi rádi a okrádat je (i jako turisty) také, ale stát s nastavenou čepicí v ruce se Švejkové nestydí. Pro ty, kteří neznají zkratku CRS. Pod ní se skrývá Centrální registr svazků též známý jako Cibulkův registr svazků, který mu dodal David Eleder, plavec, který byl nalezen utopen v půl metru hluboké vodě - stěží náhoděnka náhoda, stala se mu nehoda.

Údajně poslední komunistický prezident ČSSR Gustáv Husák (jeden z vůdců Slovenského národního povstání, spolusoudruhy odsouzen na doživotí, vězněn v létech 1951 - 1960, tudíž přinejmenším dvakrát větší disident než Havel, navíc se potom Gusta ještě sbližoval s pracujícím lidem ve Sběrných surovinách n. p.) rezignoval až 10/12/1989. Zmínění dva důstojníci KGB, kteří byli permanentně umístěni v 1. správě StB, odcestovali spolu s dalšími čtyřmi KGBáky do Moskvy den před Vánocemi. Češi byli vždy poslušný národ, Rusům ke kontrole obyvatelstva stačilo pouhých šest svých lidí (a 17 tisíc zaměstnanců 1. správy StB). Kde asi dnes těch 17 tisíc dacanů pracuje? Všichni jsou soukromí podnikatelé s lesklými fialovými saky a pseudointelektuálsky prošedivělými bradkami jako má exkomunista soudruh Pithart, bývalý člen "organizace zločinné a zavrženíhodné", jak říká zákon č. 198/1993 Sb.?

To, že došlo k domluvě o ponechání exkomunistů v klidu a pokoji, se projevilo, když po pádu NDR Honeckerův nástupce Krenz byl odsouzen (k mírnému trestu a podle zákonů NDR) za spoluvinu na odstřelu lidí u berlínské zdi, se Gorbačov se nechal slyšet, že takové soudy jsou proti tomu, co bylo domluveno.

29/12/1989 Československý parlament, obsazený 100% komunisty a jejich pomahači, volí za prezidenta Václava Havla. Kohout snesl vejce.

03/10/1990 Východní a západní Německo se sjednocuje.

13/01/1990 "Krvavá neděle" ve Vilniusu (Litva), patnáct zabitých Litevců

20/01/1990 "Krvavá neděle" v Rize (Lotyšsko), sovětské "Černé barety" zabíjejí čtyři Lotyšce.

25/10/1991 Gorbačov rezignuje a Sovětský svaz přestává existovat.

Průměrně pravdivá česká Wikipedie

5. června 2008 v 19:22 | Ross Hedvicek
Není tajemstvím, že současné vedení české Wikipedie, což je hlouček extrémně levicových vysokoškolských studentů vedených postarším upraveným emigrantem a konfidentem StB, a já nemáme stejný názor na to, jak se má česká Wikipedie vytvářet. Jedním z hlavních principů, na kterém byla vytvořena původní americká Wikipedie (česká Wikipedie je vlastně jen jazykovou pobočkou) je princip NPoV - tedy Neutral Point of View. Důvodem vyžadování tohoto NPoV bylo zajistit, aby tato internetová encyklopedie byla nezaujatá, un-biased, bez extrémních náhledu na věc. Tedy velice rozumný názor a princip. Ovšem jinde rozumné věci jsou v Česku chápány značně nerozumně.
Česká republika se, jak známo, nikdy nevyrovnala se svou komunistickou minulosti, ba právě naopak - Havlovi komunističtí právníci (Jičínský a Rychetský) nechali Havla prosadit zákon o právní kontinuitě s komunistickým režimem, čímž nejen de facto, ale hlavně de iure ustavili a uzákonili legalitu komunistického režimu. Máte pravdu, pokud se domníváte, že něco takového je v přímém rozporu se zákonem č. 198/1993 Sb. O protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, který v paragrafu 2 uzákoňuje: "(1) ... byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do listopadu 1989, zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. (2) Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii...".
Zákon č. 198/1993 Sb. pojmenovává, ale netrestá zločiny spáchané (ex)komunisty jako (cituji): "programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, hospodářský úpadek, justiční zločiny a teror, destrukce tradičních principů vlastnického práva, zneužívání výchovy, popravování, vraždění, žalářování, tábory nucených prací a mučení." Ano, milí čtenáři, platných zákonů dosud neznalí: zákon č. 198/1993 Sb. vám umožňuje i veřejně říkat a psát o přemnohých z vašich představitelů (ministři, senátoři, soudci, zastupitelé, rektoři a profesoři), ze "byli/jsou bývalí členové organizace zločinné a zavrženíhodné".
Ale to je "vysoká politika", tím se můžeme zabývat jindy. Česká Wikipedie se pohybuje na jiné úrovni, mnohem nižší, přímo suterénní - na úrovni průměrného českého studenta, u něhož přinejmenším jeden z rodičů byl v minulosti členem KSČ. To je prosím profil VŠECH tzv. správců české Wikipedie (místní veličina jménem Cinik není oficiálně správcem, i když má překvapující vliv. Cinik by dostal výjimku, pochází z katolické rodiny, ale vyznačuje se psychickými poruchami jiného druhu).
Čeští wikipedističtí správcové, se svým geneticky-marxistickým rodinným pozadím a zcela rudým vzděláním, tedy pochopili onen NPoV - Neutral Point of View po svém a vytvořili pravidlo o zprůměrované pravdě, podle které je současná česká Wikipedie tvořena. Český wikipedistický NEUTRÁLNÍ POHLED NA VĚC je průměrem názoru více lidí a protože názory komunistů nejsou v České republice zakázány (tak jako názory nacistů v Německu), viz vysvětlení výše, pak názor komunistů na věc má zastoupení minimálně 50%ní (většinou více).
Není se pak co divit, že v české Wikipedii nenajdete PRAVDĚ PODOBNÝ (podobnost s titulem Vadasova dokumentu o Hučínovi není náhodná) popis většiny historických události posledních šedesáti nebo osmdesáti let. Nenajdete tam PRAVDĚ PODOBNOU informaci o Mašínech (no, bodejť ne!), Hučínovi, Cibulkovi, komunistických zločinech, komunistických vězeních a táborech, uranových dolech a čemkoliv se vztahem k životu v komunistickém Československu po roce 1948. I když se tam nějaké informace najdou, vždy jsou důsledně ZPRŮMĚROVÁNY tak, aby reflektovaly i názory českých komunistů a jejich dětí. Asi jako kdyby v německé Wikipedii bylo heslo o Auschwitzu a muselo být formulováno tak, aby bylo neutrální, tedy aby nepřinášelo informace nepříjemné německým nacistům. A celkový počet obětí holocaustu by byl snížen z 6 miliónů na 3 milióny. To je přece přijatelné pro obě strany, ne?
Pravda vůbec není důležitá. Tak se to dnes řeší v české Wikipedii. Jediné nevylhané informace v české Wikipedii jsou hesla o květinách a rostlinách (i když v případě rudých karafiátů bych si nebyl jist ani tam).
Já sám jsem se bohužel asi negativně zasloužil o to, že v české Wikipedii nenajdete ani solidní informací o emigrantech, jen neokomunisticke paskvily, podobající se článkům v Rudém právu a Tvorbě. Omlouvám se miliónu Čechů a Slováků v zahraničí za to, co jsem způsobil. (Just kidding!)
V české Wikipedii existuje dokonce i heslo o mé osobě, které je klasickou ukázkou toho, o čem tady píši - překrucování, pomluvy a lži. Nepřítel je nepřítel, že ano! Jsou tam uváděny linky k citátům, které jsem nikdy neřekl, ani nenapsal, jsem obviňován z věcí, které jsem nespáchal, divoce se tam spekuluje o mé osobní historii (jen aby to vyznělo pro mne co nejhůř), v minulosti tam visely fotografie zcela neznámých lidí s informací, že jsem to prý já, vedou se tam sáhodlouhé diskuse o tom, zda jsem, nebo nejsem americký občan (jsem) a v textu je překrucovaná i se mnou nesouvisející historie (že prý jsem emigroval do "pro emigranty RESTRIKTIVNÍHO Rakouska" - kde na takovou hňupovinu přišli, nevím, asi to má vyznít pro mne negativně).
Takže, až se budete někomu klást onu typickou blbou českou otázku: "A jaké jsou vaše zdroje?", tak můžete svůj dotaz doplnit: "Doufám, že jste ty pitomosti nenašel v české Wikipedii?"