Červen 2008

Carthago delenda est!

4. června 2008 v 21:21 | Ross Hedvicek
Tak jsem si precetl v novinach:
Jordan Summons Danish Cartoonist on Blasphemy Charges
Wednesday, June 04, 2008
FC1
A Danish cartoonist and ten newspaper editors have been summoned by Jordan's public prosecutor on charges of "blasphemy" for reprinting cartoons of the Prophet Muhammad, it is reported.
According to the Copenhagen Post, prosecutor Hassan Abdullat has subpoenaed the 11 Danes for drawing and reprinting cartoons they say offend Islam, charging them with "threatening the national peace."
Under Jordanian law, reproducing images of the Prophet Muhammad inside ­ or even outside the country ­ is illegal under the Jordanian Justice Act, the newspaper wrote.
A lawyer representing "The Prophet Unites Us," a Jordanian group angling for the prosecution, said that if the Danish journalists did not appear in Jordan for legal proceedings, the next step would be to inform Interpol and seek their arrest.
But the Danish foreign ministry said that the journalists would not be forcibly deported, as the printing of the controversial cartoons is not a punishable offense in Denmark.
Jordanian courts have not issued an indictment, but lawyers are hoping the case will help establish an international law against slandering religion, according to Danish reports.
Abdullat has summoned Kurt Westergaard, a cartoonist facing death threats for his depiction of the Prophet Muhammad wearing a turban in the shape of a bomb.
Abdullat also subpoenaed the editors of ten newspapers that reprinted the infamous cartoon in March, the paper reported.
The summons came just one day after the Danish embassy in Pakistan was destroyed in a bombing that killed 6, apparently a reprisal for the reprinting of the cartoons.
A tohle o tom pisou v Dansku: http://www.cphpost.dk/get/107525.html
Hledel jsem na to jako jelen a premyslel, jestli v Jordansku maji ceske pravniky. Ti uvazuji taky tak podobne. A ceska vira v "mezinarodni organizace" je prece uplna a absolutni. Takze usmudlany "pravnik" z primitivni zeme, kde civilizovany a demokraticky zakon je nahrazen vladou nasilne a netolerantni ideologie, vydavajici se za nabozenstvi zada civilizovanou zemi, aby mu vydala sve obcany k potrestani za neco, co v pravnim state neni a nemuze byt trestne - svobodu nazoru! To je jako kdyz komunisticti pravnici pred lety zadali o vydani zlocinnych ceskych emigrantu za zlociny, ktere byly zlociny jen Cesku - a tupa ceska luza na to jen prikyvovala (a prikyvuje dodnes) "no takove jsou zakony, s tim se neda nic delat! (pro neverici pripominam DNESNI pripad Roztocil, ktereho ten polo-sileny spolek Salamoun presvedcil, aby se vratil zpatky do Ceska - PODROBIT SE SPRAVEDLNOSTI! - pripadne pripady DEMETER, HRUBANT nebo WONKA). To neni davna minulost - to je vase soucasnost! Jste tam uplne stejni bembeci jako ten magor pravnik tam kdesi v Jordansku!
Kato starsi byl sveho casu opravnene presvedcen, ze "ceterum censeo Carthaginem esse delendam". Ja se domnivam, ze Ceska republika, Jordansko a dalsi primitivni zeme, ktere neuznavaji svobodu projevu, MUSI BYT BOMBARDOVANY, dokud nezacnou byt normalni.

Případ Jiří WOLF

1. června 2008 v 1:08 | James V. Jakoubek
Zpráva Helsinki Watch and Physicians for Human Rights,

červenec 1988
Případ Jiří WOLF
ÚVOD
Dne 5. května 1988 odjeli dr. Kirschner a dr. Lawrence doprovázeni vládním zrízencem jménem Valko do města Valdice v severovýchodních Čechách, kde v bývalém klášteře české Ministerstvo spravedlnosti zřídilo věznici t.zv. 3. kategorie. Tam na ně již čekali velitel věznice pan Kordik s hlavním lékařem dr. Votrubou a úředním tlumočníkem, též zřejmě zaměstnancem Ministerstva spravedlnosti.
Po vzájemném představení přednesl dr. Lavrence přání setkat se s následujícími politickými vězni - Jiřím Wolfem, Františkem Veisem, Josefem Romerem a Walterem Kaniou (později bylo organizaci PHR sděleno, že W. Kania byl 26. května 1988 propuštěn). Velitel Kordik na toto sdělil, že instrukce z Prahy ho opravňují povolit setkání pouze s Jiřím Wolfem. Dr. Lawrence pak požádal o informace týkající se zdravotního stavu ostatních tří jmenovaných vězňů, délku jejich odsouzení a jaký je stav, je-li vůbec jaký, jejich odvolání. Po vznesení této žádosti požádal pan Kordik o dovolení se vzdálit a z druhého konce místnosti někam telefonoval. Po několika minutách se vrátil se sdělením, že podobné informace, mimo vězně Jiřího Wolfa, nemá povolení o nikom jiném sdělovat. Dr. Lawrence a dr. Kirschner pak začali oba představitele věznice, pana Kordika a dr. Votrubu zpovídat o poměrech Valdické věznice.
Dle podaných informací těchto dvou vězeňských oficiálů, a též později i Jiřího Wolfa, věznice kategorie 3 je věznicí s nejpřísnějším režimem. Vězňové zařazeni do této kategorie mají povolenu pouze jednu návštěvu za rok a to v trvání jen jedné hodiny. Dále mají za povinnost denně pracovat a to ve střídajících se směnách - od 6ti ráno do 2, od 2 do 10, a od 10 do 6. Psaní dopisů - jeden dopis jednou za tři týdny. Povolen je jeden balíček o váze maximálně 2 kg, jednou za rok. Věznice 3. kategorie je určena pro nenapravitelné kriminálníky, kteří byli minimálně třikrát odsouzeni, či zločince, kteří spáchali ty nejtěžší zločiny (kupř. vraždu), i když je možno i tyto provinilce třebaže byli odsouzeni za zabití zařadit do mírnějšího vězeňského režimu, ba i do kategorie 1, pokud šlo o první prohřešek a zároveň o zločin spáchaný v pohnutí smyslů. Běžní recividisté, pachatelé nenásilných činů jsou obvykle posíláni do 2. kategorie a opětovní zločinci obvykle končí ve věznici typu Valdice. Jiří Wolf by státem považován za opětovného a nenapravitelného kriminálníka, neb ten byl za podobné zločiny odsouzen již třikrát. Jinak vězeň za dobré chování může být přeřazen z kategorie 3 do věznice kategorie 2, či dokonce i do kategorie 1.
Podle dalšího sdělení představitelů věznice pana Kordika a dr. Votruby je vězňům poskytováno osobní volno za účelem kulturní zábavy jako je televize, četba knih, či různé vzdělávání dle přání vězňů a pak jsou jim také poskytovány t.zv. "společenské kurzy" ("socialization classes" in English??) které jsou ale podmiňovány dobrým chováním a jsou pod přímou kontrolou t.zv. "vnitřní vězeňské správy" (dle všeho, prachobyčejná a stupidní politická indoktrinace, pozn.JVJ). Denní povinná vycházka v trvání 20 minut je pro vězně trpící různými zdravotními problémy či tělesným zraněním dle potřeby takového vězně patřičně modifikována. Tabákové výrobky pro kuřáky jsou k disposici ve vězeňské prodejně kde si je vězňové mohou dle potřeby zakupovat, což je jim pak strháváno z jejich měsíčního výdělku který činí paušálně 1,200 korun. Alkohol všeho typu je ve věznici absolutně zakázán a s jinými návykovými drogami problémy nejsou.
Co se lékařské péče týče, tak dle sdělení dr. Votruby ve Valdické věznici trvale, t.j. 24 hodin denně, působí, či ordinuje, celkem pět všeobecných lékařů s možností k okamžitému přivoláním 15ti různých specialistů, pokud taková situace nastane. Na otázku, kde tito lékaři ordinují a kolik vězňů má on sám ve své péči, či kolik jich v nedávné době viděl, dr. Votruba odpověděl, že nemá úřední povolení informace tohoto typu sdělovat. K tomuto pak jak dr. Lawrence tak dr. Kirschner konstatovali, že bez žádaných a ověřitelných informací je pro ně naprosto nemožné odhadnout a posoudit kvalitu a adekvátnost lékařské péče věznice. Na toto hned dostali od obou představitelů věznice, pana Kordika a dr. Votruby, ujištění, že tato péče jest "dostačující" ("sufficient").
Oba oficiálové dále sdělovali, že vězeň s akutními problémy má možnost návštěvy lékaře 2x denně a týdení lékařská prohlídka je reservovaná pro ty vězně, kteří trpí chronickým onemocněním. Oba dva pak popsali jako hlavní medical problém předstírání různých nemocí a potíží za účelem vyhnutí se pracovní povinnosti a pak sebepoškozování následkem hladovky či dokonce sypání si rozdrcené tuhy z tužky do očí na vyvolání očního zánětu (proto jsou z tohoto důvodu psací potřeby povětšině zakázány). Dále bylo podotknuto, že zde ve Valdické věznici jsou soustřeďováni vězňové z celých Čech trpící cukrovkou a případné případy vyžadující operativní zákrok jsou dále referovány do Prahy. Všichni pacienti - vězňové - trpící chronickým onemocněním, které vyžaduje odbornou therapii jsou pod pravidelnou kontrolou a péčí specialistů interní medicíny, kterak tito dva oficiálové tvrdili, a jakákoliv žádost vězňů dožadující se konsultace se specialistou jest zcela rutinně honorována.
Dr. Votruba dále sdělil, že co se týče psychiatrických problémů, tak tyto jsou ve Valdicích velice vzácné. Když už ale k těmto případům přece jenom dojde, takový vězeň je pak posílán na léčení do Prahy a po patřičné léčbě a s předepsanými léky se pak vrací zpět do Valdic. Dr. Votruba dále prohlásil, že místní psychiatři působící zde ve Valdicích občas předepisují silné uklidňující medicamenty těm vězňům, kteří způsobují nadměrné výtržnosti. Všechny tyto a podobné případy ovšem podléhají jeho osobnímu schválení a zároveň tyto předepsané medicamenty procházejí jeho osobní kontrolou, aby se zabránilo již zmíněnému sebepoškozování, či úmyslnému předávkování. Dále sdělil, ale bez bližších podrobností či údajů, že ve Valdicích v minulosti též došlo k několika dokonaným sebevraždám.
Dr. Votruba pak dále podrobně popsal tři specielní diety pro pacienty - vězně trpíci cukrovkou, žaludečními problémy a hypertention. A velice zdůrazňoval, že omezování potravy se zásadně nikdy nepoužívá coby forma trestu, protože hlavním posláním jest "úmysl vězeňského systému udržovat vězně v pracovní schopnosti". Chlubil se zejména tím, že za jeho vedení jsou Valdice proslulé výbornou a vydatnou stravou a že mnozí vězňové, když byli převedeni do vězení 2. katergorie, shodně prohlašovali, že strava ve Valdicích jest oproti novému vězení daleko lepší.
Oba dva, jak pan Kordik tak dr. Votruba, shodně prohlásili, že v jejich věznici nemají žádný problém s homosexualitou, protože zde jsou vězňové drženi v "malém kolektivu o deseti osobách" a z tohoto důvodu k této aktivitě neexistuje vhodná příležitost a ani možnost.
Když byli tázáni na dostupnost léků typu Cimeditine či běžného supelmentu kalcia, prohlásil dr. Votruba, že sice běžně k používání nejsou, ale když jsou dle lékařského posouzení potřebné, tak se dovezou. Rodinní příslušníci vězňů se občas pokouší jim dopravit nějaké ty vitaminy či v lékárnách běžně dostupné léky, ale něco podobného není povoleno z prostého důvodu, zde tyto léky a vitaminy jsou na požádání "vždy dostupné". Během tří let působení ve funkci šéflékaře ve Valdicích dr. Votruba neviděl jeden jediný případ, kdy někdo z rodiny byl nucen vězněnému příbuznému přinést nějaké zde nedostupné léky. Dr. Lawrence při této příležitosti požádal o povolení dát Jiřímu Wolfovi, jako humanitní gesto, jím přinesené vitaminové supelmenty, bylo mu ale řečeno, že toto naprosto nepřipadá v úvahu.
Interview s Jiřím Wolfem
Po úvodním setkání s představiteli věznice byli dr. Kirschner a dr. Lawrence zavedeni do vnitřní části věznice. Prošli skrze dvoje ocelové dveře s mohutnými zámky a vešli do kanceláře o rozměrech cca 5x6 metrů se dvěma velkými okny směřujícími do vnitřního nádvoří tohoto bývalého kláštera. Přítomni byli též dr. Votruba, pan Valko z ministerstav a tlumočník. Po chvíli bylo možno skrze okno spatřit blížící se postavu se skloněnou hlavou, s rukama sepjatýma za zády a doprovázenou dvěma uniformovanými střážnými kteří kráčeli několik kroků pozadu. Za několik okamžiků poté pak do místnosti vstoupil Jiří Wolf; oba strážní zůstali na chodbě.
Z blízkého pohledu byl Jiří Wolf bledý, vyhublý muž velice krátce ostříhaný. Měl na sobě červenou košili, bundu z hrubého sukna a džínsy (později nám řekl, že mu bylo vyjímečně povoleno pro naši návštěvu obléci si svůj oděv). Interview trvalo přibližně hodinu a půl a vedl je převážně dr. Lawrence. Jiří Wolf byl schopen povětšině udržovat s námi oční kontakt, třebaže chvílemi sklonil zrak před sebe na desku stolu a velmi často poškubával hlavou, očividný to nervosní tik. Po celou dobu rozmluvy se ani jednou neusmál.
Jiří Wolf udal datum svého narození 5. leden 1952. Byl až do svého zatčení zaměstnán jako dopravní inspektor pražského metra. V roce 1978 byl zatčen za svoji aktivitu v organizaci "Výbor proti diktaruře" (Committee Against the Dictatorship). Oba jeho rodiče zemřeli na tuberkulozu když mu bylo 16 let. Krátce po jeho zatčení v roce 1978 se s ním jeho manželka dala rozvést. Má jednoho syna se kterým se v době našeho interview již čtyři roky nesetkal. Jeho první rozsudek v roce 1978 byl 3 1/2 roku, ten byl ale na návrh prokurátora zvýšen o šest měsíců na celé 4 roky za údajnou pomluvu a urážku veřejného činitele, neb Jiří Wolf u soudu prohlásil, že byl ve vyšetřovací vazbě několikrát policisty zmlácen. Větší část tohoto prvního rozsudku pak ztrávil ve věznici Minkovice a posledních devět měsíců pak zde ve Valdicích.
Po jeho propuštění v roce 1982 se zapojil do činnosti Charty 77, organizoval vydávání "samizdatu" kde publikoval články zabyvajícími se poměry v komunistickém vězení a to i přes pravidelné měsíční výslechy tajnou policií a důsledném varování, aby této aktivity zanechal. 19 měsíců po svém propuštění byl znovu zatčen a to na základě svých článků o poměrech v čs. vězení. Byl tehdy obviněn ze "sabotáže" dle články 98/2/2 trestního řádu a odsouzen na šest let vězení. Údajně se pokusil předat svá sepsání o českoslovenkých věznicích velvyslanectví nejmenované západní země v Praze.
Jiří Wolf původně vážil 70 kg. a během věznění v Minkovicích ztratil 20 kg. Nyní se jeho váha ve Valdicích stabilizovala kolem 65 kg., třebaže, jak se vyjádřil, má neustálý pocit hladu. Jeho spoluvězňové, ze "solidarity", se s ním dělí o část stravy - při jedné příležitosti, když použíl potravinový lístek který mu dal spoluvězeň aby dostal dodatečnou potravu, byli oba za tento prohřešek pokutováni pokutou 500 korun. Jeho cela má dle jeho popisu přibližně stejné rozměry jako tato místnost ve které jsme hovořili. V cele je v jednom koutu sociální zařízení, umyvadlo s tekoucí vodou a podél stěn pak pět dvojitých paland pro deset vězňů. A jedno velké okno. On sám má povoleno denně 20 minut na osobní cvičení či vycházku na vězeňském dvoře. Mimo toho a osm hodin povinné práce, zbytek dne či noci tráví na cele. Dostává jednu kostku mýdla na měsíc a celá cela jednu roli toaletního papíru pro všech deset vězňů také na měsíc. Z toho důvodu jsou všichni téměř celý měsíc nuceni používat novinový papír.
Co se jeho zdraví týče, momentálně se cítí celkem uspokojivě (třebaže si později stěžoval na nějaké chronické bolesti) a proto v tu dobu neužíval žádné léky. Co se ale psychologického stavu týče, je na tom vcelku dosti špatně a ve svých dopisech sestře se o tom vždy zmiňuje. Jeho nervozní tik začal před pěti lety, hned po jeho novém zatčení a neustále se zhoršuje. Důvod pro to uvedl jeho celkové zcela nesmyslné věznění vcelku za nic, za činnost i dle platného zákona údajně povolenou. Několikrát požádal o neurologické vyšetření, ale jeho žádosti byly vždy zamítnuty vedením věznice. Koncem roku 1986 signatářka Charty 77 Libuše Šilhanová napsala presidentu Husákovi stížnost v jeho prospěch a pak v prosinci byl Jiří Wolf poslán do Prahy na všeobecnou lékařskou prohlídku, včetně rentgenu hrudi, ale nikoliv na neurologické šetření.
Jiří Wolf o sobě řekl, že dle jeho pozorování zřejmě trpí všeobecnou hysterií a částečně stihomanem, neb se mu zdá, že je všem jen k smíchu. Velice špatně spí a mívá divoké vězeňské sny. Má též žaludeční potíže které přičítal kouření a proto tak před půl rokem kouřit přestal, ale nijak to nepomohlo. Proto požádal vedení věznice o převedení na celu k nekuřákům, ale i tato jeho žádost byla vedením věznice zamítnuta. Mimo to si vzhledem k těmto neustálým žaludečním problémům zažádal o změnu diety, také tato žádost byla vězeňským lékařem zamítnuta. Mimo těchto problémů špatně vidí a proto již několik let nosil brýle. Dle vězeňského řádu mu ale jeho brýle zde byly zabaveny a vyměněny za vězeňské, které se mu ale krátce na to rozpadly a byly k nepotřebě. Když požádal o jiné, bylo mu řečeno, že má nárok pouze na jedny brýle jednou za rok a proto na další musí čekat až rok uplyne. Z toho důvodu již celých šest měsíců pracuje u soustruhu bez brýlí. Když mu sestra v březnu 1988 přinesla brýle jiné, byly mu na příkaz vedení věznice zabaveny. Mimo to si pan Wolf stěžoval na ušní bolesti a částečnou ztrátu sluchu způsobenou nadměrným hlukem v dílně kde vězňové musí pracovat bez jakékoliv ochrany proti hluku.
Mentálně je na tom mizerně, má trvalé depresivní stavy. Na otázku, zdali se zabýval myšlenkou na sebevraždu, odpověděl "ano", ale jen obrazně a nijak o tom jak toto provést, hlouběji nepřemýšlel. Také zjistil, že začíná mít problém s pamětí, zdá se, že zapomíná a občas ho přepadává noční můra. Také špatně spí, zejména, když má noční směnu. Jeho směny se mění každý týden a na tuto neustálou změnu denního rytmu se nemůže zvyknout. Krátkodobý a nutně povrchní mentální test provedený dr. Lawrencem ukázal Wolfovu zaměřenost na osobu, čas, místo a okolnosti (to be oriented to person, time, place and circumstances). Popřel zároveň, že by trpěl viděním či halucinacemi. Byl schopen správně vyjmenovat představitele jak USA, tak SSSR a též správně interpretoval abstraktní myšlenky. V takto zběžně podaném testu učinil Wolf, dle dr. Lawrence zcela očekávaně, tři běžné chyby, což svědčí o mírné ztrátě pozornosti.
Jako vězeň v kategorii 3 má Jiří Wolf povolenu jednu návštěvu v trvání jedné hodiny za rok. Navštěvuje ho jeho sestra, a to pravidelně každý březen. Vždy se ho ptá, jestli od ní v lednu dostává blahopřání k narozeninám. Wolf ale ani jednou za celé čtyři roky co je uvězněn, toto blahopřání od sestry neobdržel. Má sice povoleno jednou za tři týdny napsat jeden dopis, což on pravidelně činí, ale tyto dopisy sestra nedostává a nikdo prý nemá tušení, co se s nimi děje, zdali je vůbec správa věznice odesílá. Ona sama mu jen při návštěvách sděluje, že jeho dopisy dostává jen "občas" a také, že i ona mu pravidelně píše. Přesto ale on, kupř. v roce 1987, po celých šest měsíců od sestry neobdržel ani řádku, přestože dle jejího tvrzení mu ona v té době napsala čtyři dopisy. Také má povolen jeden balíček o hmotnosti 2 kg za rok, který mu sestra raději každý březen přináší osobně. Mimo to, občas mu vedení věznice ukáže dopisy adresované na jeho jméno a odesílané z různých zemí, až z Australie, ale tyto mu nikdy nejsou vydány.
Jiří Wolf je též neustále trestán za stížnosti týkající se jeho zdravotního stavu a proto z toho důvodu odmítání pracovat ve značném hluku a bez brýlí. Za posledních šest měsíců byl potrestán celkem čtyřikrát - jednou na 15 dní a třikrát po deseti dnech. Během těchto trestů byl vyjmut z politického oddělení a umístěn na celu obývanou osmi profesionálními kriminálníky. Jak se vyjádřil, v této cele byl vystaven častým homosexuálním útokům kterým se ale byl doposud schopen ubránit. Jako další formou trestu bylo omezení potravy, jeho zaručená denní dávka 40 dkg. chleba byla v té době snížena na 30dkg. (toto sdělení zcela kontradiktuke s ujišťováním dr. Votruby, že snižování potravy jako formy trestu se "nikdy neužívá"). Jiří Wolf popsal typický jídelníček: snídaně - kus chleba, černá káva a dvě vejce, knedlíky s kusem masa k obědu a rýže či brambory s mrkví k večeři. Tento jídelníček se mění každých 15 dní. Na to, co měl předchozí den k večeři, si ale nemohl vzpomenout.
Na závěr interview požádal Jiří Wolf dr. Lawrence o psací pero "na památku". Dr. Lawrence mu podal své kuličkové pero a dr. Kirschner též přidal své. Tlumočník ale řekl, že tyto dary budou muset být schváleny velitelem Kordikem který právě před tím opustil místnost. Když se pak Kordik vrátil, prohlásil, že nic takového vězeňská pravidla nedovolují. Jiří Wolf pak s ironickým a kyselým úšklebkem oběma doktorům jejich pera vrátil, potřásl oběma rukou a poděkoval jim za návštěvu. Pak opustil místnost. Za pár okamžiků byl spatřen jak následován dvěma strážnými, s rukama složenýma na zádech, přechází přes klášterní nádvoří, zpět na svoji celu.
Překlad z angličtiny
James V. Jakoubek
May 30th 2008
---Na Amazon.com si muzete koupit knihu (v anglictine) Good soldier Wolf popisujici zkusenost Jiriho Wolfa. Je naprosto nepodstatne jestli tomu polepseni "politicti" vezni jako Dobak veri nebo ne.