Červenec 2008

Je výprodej městských bytů krokem správným směrem ?

15. července 2008 v 14:26 | Eva Clarova
V České republice je v současné době téměř 2 miliony domů trvale obydlených, z nichž většinu, téměř 1,8 milionu, tvoří rodinné domy a 200.000 je bytových domů, ve kterých je 2 miliony bytů, z nichž téměř 60 % je v panelových domech. V roce 2001 při posledním sčítání lidu bylo 1,8 mil. bytů či domů v osobním vlastnictví, 650 tisíc družstevních bytů a 1,1 mil.bytů nájemních. Je nepochybné, že se za posledních 7 let tento poměr změnil ve prospěch osobního a družstevního vlastnictví, přesto lze odhadnout, že přinejmenším 800 000 bytů je stále nájemních, z nichž převážná část je s tzv. regulovaným nájmem, a tyto byty jsou většinou ve vlastnictví obcí. Některé se již svého majetku zbavily levným výprodejem, aniž si zbylá část občanů jednotlivých obcí a měst všimla, že se v podstatě vyprodává jejich majetek, který všichni obyvatelé obcí dostali od státu bezúplatně.
Ani v Táboře tomu není jinak, ze 14 000 bytů a domků je 5 300 bytů v majetku města Tábora, to je přibližně 38 % všech bytů na území obce, což je vyšší číslo než republikový průměr. A samospráva je orgán obce, který má rozhodnout o tom, jak s tímto majetkem ( nájemními byty) naložit. Je pravdou, že na území obce se uskutečňuje nová bytová výstavba, kterou se- pokud nesměřuje k osobnímu vlastnictví- může rozšířit fond nájemních bytů ve městě, ale za úplně jiných podmínek, než je tomu u bytů s regulovaným nájmem. Nájemné v těchto nových bytech totiž nevychází z dříve všemožně dotovaného levného bydlení ve státním bytě( ještě v roce 1992 byl totiž nájem necelé 2 Kč za m2), ale z pořizovací ceny bytu, která se pohybuje od 25.000 Kč až do 40.000 Kč za m2 bytu, nájemné by v takovém bytě tedy mělo být přinejmenším 82,50 Kč až 132 Kč za m2 bytu. Na druhé straně je dle zákona č.107/2006 Sb. stanovena cílová hodnota regulovaného nájemného na částku 41 Kč za m2 v roce 2010, která však rok od roku stoupá, protože kopíruje vývoj na realitním trhu, takže lze odhadnout pro rok 2010, kdy končí působnost zákona č.107/2006 Sb., se nájemné vyšplhá až na 50 Kč.

Vzhledem k tomu, že mnozí lidé jsou svou přirozeností spíše příznivci nájemního bydlení a sem patří i lidé nadprůměrně ekonomicky silní, měla by nabídka nájemních bytů v každém zodpovědně vedeném městě, obci, být zachována. Zde se však nabízí otázka, zda žadatelé o nájemní byt mají na mysli nájemné ve výši 90 Kč a více, či 40 Kč za metr, to nechť si budoucí nájemce posoudí sám. . Ale ze statistiky, zveřejněné v NTR, se dá dovodit, že nájemné pro obálkově získaný byt se pohybuje průměrně na úrovni 45 Kč. Znamená to, že oněch 200-400 žadatelů o nájemní byt, tedy žádá byt z fondu města, který na něj přešel ze státu, jde tedy o byty starší a nikoliv o byty s nájmem 90 Kč a více za 1m2 . Zde se však nabízí další úvaha, zda nynější změna pravidel pro prodej městských bytů je to "pravé ořechové" a zda si toto zrovna lidé přejí,vždyť je velký počet těch, co neměli to štěstí a nedostali od státu byt. V neposlední řadě je třeba zvážit,zda je prospěšné, aby zdroj přijatelného nájemného bydlení byl krátkozrace rozprodán a tak " vyschl" pramen ? Vždyť lze poměrně lehce dovodit, že když při vlastnictví 5300 bytů je ročně přidělováno novým nájemcům 80-120 bytů, po výprodeji 2000 bytů to bude jen 60 až 70 bytů ročně.

Nájemní domy ve všech společenských, netotalitních systémech, byly stavěny solventními investory, což bývá i stát či obec, za účelem uložení a zhodnocení volných prostředků pro budoucí využití. Po roce 1992 spadl obcím do klína obrovský majetek a zatím nedoceněný zdroj příjmu v čase budoucím, což politikům- bez vize a s optikou volebního období-zřejmě nedošlo, neboť se v řadě měst tohoto majetku zbavili jeho levným výprodejem. Tím byla nehorázným způsobem okradena skupina občanů, kteří tento majetek rozhodnutím někoho nedostali k levnému užívání. Nyní stojí místní reprezentace před vážným rozhodnutím, zda se připojit k těm, kteří v jiných obcích obrali většinu o možnosti pozdějších zisků a menšině dopřáli nadměrných výhod, nebo nájemní bytový fond zachovat pro budoucí výnosy.Řada politiků to má jasné, zbaví se starostí, prodají a čeká na vděčnost obdarovaných při volbách. Ale je tady otázka ekonomická a možnost dlouhodobého výnosu a tím prospěchu všech občanů ve městě bez ohledu na druh bydlení. Nutno však poznamenat, že nájemní bytový fond je značně zanedbaný vlivem pokřiveného nájemného, které se daří deregulovat až v posledních dvou letech a legislativa, která to umožňuje, současně dává občanům na vědomí, jak výnosné pro obce může být vlastnictví nájemních bytů. V roce 2006 bylo nájemné z 1 m2 asi 18 Kč a to zajišťovalo příjem města ve výši asi 85 mil.Kč, z nichž větší část byla použita na opravy a investice do bytového majetku a menší část na financování nové bytové výstavby . Pro rok 2010 je stanoveno cílové měsíční nájemné na zhruba 45 Kč za m2, což zajistí příjem města na nájemném za všechny byty ve výši téměř 180 mil.Kč. Pak se nabízí jednoznačná úvaha- pokud veškeré zdroje budou použity na zlepšení stavu bytů, jak je tomu ve větší míře již od roku 2007, dojde pak k zastavení zanedbanosti z minulých let, což by se mohlo podařit během osmi-deseti let.. Poté co budou byty a domy opravené, nebude zapotřebí celého ročního objemu nájemného, jehož výši lze odhadnout na několik desítek milionů, by tato částka mohla být dlouhodobě používána na rozvoj města-ku prospěchu všech jeho obyvatel -určitě by to přivítalo i těch 60% obyvatel, kteří nebydlí v levném nájemním bytě.Potřebným je nutné pomáhat a těm pohodlným a línějším, co jen čekají, až jim bezpracně padne velký majetek do klína, je potřeba čelit.

Dlužno též připomenout vynikajícího starostu města Tábora pana Václava Soumara, který městský majetek rozhojňoval, nikoli rozprodával.
etc

Jak na mne psali udani z Ceska...

10. července 2008 v 21:20 | Ross Hedvicek
Vcera, ve stredu 9. cervence 2008, v 5 PM pred mym domem zastavilo modre Crown Victoria government issue a u dveri zazvonil chlapik v obleku, ktery nevypadal jako Jehova Witness. Byl to Special Agent FBI J.R. a prisel vysetrovat udani, ktere na jejich Field Office prislo z Ceske republiky, udajne od osoby jmenem Marek Vorel z Ceskych Budejovic. Byl jsem oznacen za teroristu a udajne pry planuji bombove utoky na tu ubohou Ceskou republiku.

Pozval jsem agenta dal a usadil ho v knihovne meho domu. Velice se omlouval, ze mne s tim otravuje, ze uz si na mne udelali background check a uz vedeli, co jsem zac, co jsem vsechno v minulosti delal, jaka je moje security clearance a jake mam cislo bot. Rovnez se snazili zjistit, kdo je to Marek Vorel a krome toho, ze je to jakysi hokejovy hrac, ktereho jsem neznal ani ja ani oni, zjistili ze je to prachobycejny cesky anonym. Takze bylo jasne, ze je to falesne obvineni, ale ze pry mi to aspon musi rict.

Kdyz uz kluk cestoval tech 60 mil, aby mi to rekl, dosel jsem k nazoru, ze ma narok na zdarma prednasku o politicke situaci v Ceske republice. A tak si posunul pistoli na bok, zacal si delat poznamky a valil oci.

Vysvetlil jsem mu, ze v daleke Ceske republice, kde neexistuje svoboda a demokracie, u moci je porad komunisticka junta, je urcita skupina lidi, ktere neuveritelne seru a vytvareji o me falesne webstranky, stranky nabadajici ctenare ke stiznostem na mou osobu - a to jen proto, ze jim vadi me pravo na svobodu projevu. "A v Ceske republice nemaji svobodu projevu?, divil se agent FBI. "O nikoliv", zakroutil jsem hlavou. "Cesi si predstavuji svobodu projevu jako fotografii zenskych genitalii na prvni strance barevneho magazinu. Svoboda projevu v oblasti spolecenskych vztahu, historie a nebo politicke situace je naprosto zakazana a ti, kteri se tohoto hrichu dopusti, jsou pronasledovani systemem i ceskou luzou - jako v mem pripade". A pokracoval jsem ukazkami z mych knih, clanku, jak jsem byl vyhozen a cenzurovan v Respektu, Lidovkach a na ceske Wikipedii. Maji to v krvi, kreteni, je to geneticke. Udavali za Rakouska, za prvni republiky, za Nemcu i za komunistu. A ted si dokonce hraji na demokracii, ale to udavani v nich zustalo. Agentovo pero jen svistelo.
Dale jsem mu ozrejmil, ze prave vcera Condoleeza Rice podepsala v Praze dohodu o vystavbe americkeho radaru v Ceske republice a ze proti tomu mentalne zaostali Cesi velice protestuji, ze (copyright Bolt) "Ceska republika je porad polokomunisticka a zlodejska zeme, kde plati porad komunisticke zakony a pokracuje se ve zlocinnosti minuleho zlocinneho rezimu a v Ceske republice se snazi vybudovat demokracii, ale vetsina naroda ma porad posunute pravni vedomi smerem na Vychod k zakonu "Davaj suda".

"Je smutne ,ze takova jeste nepripravena, nakazena a nevylecena zeme a jeji narod byla vzata - prijmuta do EU (a NATO) k vyspelym zapadnim statum." A taky (copyright Eduard Vacek) "CR je zbolsevizovana zeme, kde vladne tuhy statni centralismus a pravni bezvedomi, ktere ma tradici jiz od lidove-demokratickych pravnickych jednoletek. Jde stale jeste o boj s tridnim nepritelem, ktery oplyval bohatstvim a odmital je odevzdat tem, kteri jej vytvorili vlastnima rukama. V kotline se mele tradice rovnostarstvi s toleranci zpansteleho velkozlodejstvi. Neverte tomu, ze se zde nekdo snazi vybudovat demokracii, je to jen forma demokratury (zdani a demokraticka slupka). Pokud by tomu tak skutecne bylo, pak by se musely uvest prostrednictvim restorativni justice poskozene veci do poradku. Ve skutecnosti se stale vzdaluje bezpravny stav od deklarovaneho naroku na pravo, zarucene ustavou. Pravni kontinuita doktoru Jicinskeho a Rychetskeho s bolsevickym rezimem tak zustava ve vsech smerech zachovana."

Special agent FBI J.R. byl presvedcen. Vstal a rozloucil se. Pristi udani od tech neo-komunistickych degeneratu z Ceska budou koncit primo v kosi. Dalsi rana valecnym stvacum!
vo

Zamrazené restituce

9. července 2008 v 19:15 | Charles
Když jsem se letos poslední zimní týden v březnu projížděl ve svém autě, přemýšlel jsem,
jestli by nestálo za to pořídit si ještě klimatizaci vzhledem k blížícímu se létu. Touto
myšlenkou jsem se zabýval až do momentu, kdy jsem na radiu BBC (radio Česko) naladil
rozhovor s nově jmenovanou členou rady České národní banky, Evou Zamrazilovou. Na rozhovoru zpočátku nebylo nic zvláštního, neočekávaného, teprve až do momentu, kdy se paní vrchní ředitelka ČNB začla vyjadřovat k otázkám, týkajících se transformace české ekonomiky po roce 1989. Na otázku, zda by měnila některé kroky, které byly provedeny odpověděla, že v zásadě ne, ale že je zásadně proti restitucím, zvláště pak restitucím občanům, kteří opustili republiku (!). Jinými slovy řečeno, je proti navrácení majetku, který komunisti zabavili občanům, kteří odmítli žít v jejich systemu a emigrovali do ciziny a po roce 1989 se právoplatně domáhali svého majetku zpět do jejich vlastnictví.

Docela mě to zarazilo a zbytek rozhovoru jsem už přestal pomalu vnímat a začal přemýšlet, jak
se takováto osoba, s takovýmito bolševickými názory, mohla stát členkou bankovní rady ČNB, která defakto spoluvytváří ekonomiku státu. Chvíli jsem si myslel, jestli se ČNB zpátky nepřejmenovala na Státní banku československou a na hradě nesedí Gustáv Husák. Pokud se ale podíváme na způsob, kterým jsou jmenováni členové banky, tak je vše jasné. Paní Zamrazilovou jmenoval do rady prezident Václav Klaus. Už ve výše zmíněném rozhovoru se spekulovalo, že Klaus dosadil Zamrazilovou do rady protože má podobné smýšlení jako on. Dobře Klausův charakter a události kolem transformace popsal, ekonom, čecho-američan Jan Vaňous v článku pro reflex nazvaném Klaus je zbabělec http://www.reflex.cz/Clanek30872.html

Protože jsem mladší ročník a restituce se naší rodiny netýkaly, tak jsem se o ně dříve moc
nezajímal. Pořád jsem ale nemohl uvěřit, že v našem státě neproběhla, podle normální logiky tak
samozřejmá věc, jakou je navrácení ukradeného majetku původním majitelům. A tak jsem podle
známeho hesla, když něco nevíš, tak JFGI (Just Fucking Google It) našel pár starších článků
týkajících se tématu restitucí, abych zjistil, že tomu tak opravdu jest.

No ale abych se vrátil k tomu hlavnímu, tak klimatizaci si pořizovat nebudu. Stačí si pouštět
v přehrávači rozhovor s paní vrchní ředitelkou a dostatečně vás "zamrazí" po zádech...

PS: rozhovor naleznete zde:
http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/sc/_zprava/433921

Kuš, pane BUSH!

9. července 2008 v 19:01 | Ross Hedvicek
Prikladam nejnovejsi ukazku ceske kultury. Pustit si to muzete z teto adresy.
---
Kuš, pane BUSH!
Hudba a text Jiří Hurych
Ale kuš, pane Bush
Máme pro vás větu strohou
Trhněte si nohou Mr. Bush
Doma vám hrajou tuš
Maj vaše fotky za výlohou
My tu hrajem Yankee go home Mr. Bush
Tak jsem zase viděl jeden novinovej titul
Jestli se chceš dožít rána, tak se ke mně přitul
Až ti o tom povím možná kousne se ti pumpa
Tohleto by nenapadlo lecjakého lumpa
Vypadá to, že tvůj příští klidnej spánek
Bude chránit někdo jinej, už ne českej Janek
Nastěhujou se k nám pěkný americký kluci
Pomůžou nám bránit sametovou revoluci
Připadá mi, že jsme jako národ děsně hraví
Lízt někomu do zadku nás prostě pořád baví
Smrádek ale teploučko je v každý týhle díře
Navíc máme pocit, že nás chrání velký zvíře
Každý velký zvíře ale chrání jenom sebe
A když mu vlezeš do zadku tak neuvidíš nebe
Zato skončíš s rukou plnou smradlavýho bláta
Natlučeš si hubu, tak jak říkal ti tvůj táta
Nejsem si tím jistej, ale asi odsud padám
Jestli je Alláh všemohoucí, tak se vzbudí Saddám
Prstem v mapě ukáže ten emerickej krám
A všichni ti sebevrazi zamířejí k nám
I kdyby nám zaplatili tak se mi to hnusí
Rakety k nám namíří Číňani i Rusi
Zapomenou rychle, že jsme byli kdysi bratři
Když se něco strhne, tak nám dají, co nám patří
----
Chtel bych timto ozrejmit, ze jsem maximalne znechucen Ceskem a Cechy vubec - pricemz nepocitejte s tim, ze bych se snad kvuli tomu prestal na vasi adresu vyjadrovat. To zas ne, moc rad si do vas kopnu... Jen mne mrzi, ze nenachazim nic, co bysme meli spolecne (v coz jsem ja naiva doufal). A jestli mne jeste jednou nejaky hlupak nazve "byvalym Cechem" nebo dokonce "Cecho-Americanem", tak prisamvacku ode mne dostane cyber-virtualne nebo fyzicky nakopano doprdele.

Jak ja to vidim...

9. července 2008 v 1:19 | Ross Hedvicek
Nikdy jsem nenapsal nic
co bych nezazil, nevidel, necitil
a omlouvam se, ze muj styl
by mohl byt basnictejsi vic
a je mi tak lito,
ze uz se mnou neni sranda
jako driv
ze se drzim abych si,
kdyz ta banda blahem planda
neupliv
nedivejte se dolu,
nasadte si klapky, mate zavrati
jde to vsechno rychle,
co kdyz se to znovu obrati?
ja jsem si vedom,
ze je to jen a pouze moje vina
kdo otoci se jednou,
ten v solny sloup at zkameni,
drzte se pri zemi,
mate prece dcery a mozna syna,
VE VLASTNIM ZAJMU
ZAPOMENTE MOJE JMENO A PRIJMENI!

Jak jsem zbaběle utekl... (ale zachránil hokejku)...

3. července 2008 v 16:06 | Ross Hedvicek
Byl jsem pozadan o link na tento starsi clanek. Blog, kde drive byl, byl zrusen (ne mnou), takze to davam sem. Je to stare, ale treba jste to necetli. Rosta
----------

Nedávno jsem se z Česka dozvěděl, že emigranti zbaběle utekli a nechali ty ostatní tam úpět pod komunistickým jhem a teď by ještě chtěli vracet nějaký majetek, dacani. Přimělo mne to ke zpytování svědomí a vzpomínání, jak jsem já sám zbaběle utekl.

Když jsem byl ještě malej, tak metr nad zemí, bylo mi asi sedm roků, tak jsem chtěl být parašutistou. Vyskočit z letadla a zařvat "Geronimooooooo!" a pak jen padat tím prázdnem - no měl jsem to dokonale prosněno a promyšleno. A skoky jsem i v tom jarem věku trénoval - do historie vstoupily pouze dva a to Skok z Havelovy stodoly a Skok přes Brixovu zídku. Skok z Havelovy stodoly byl způsoben balónem, který se na té střeše zachytil, když jsme si s ním hráli a já jsem tam vylezl, balón jim shodil dolů a pak sám skočil. Jenže jsem neměl natrénováno to skulení se do strany po dopadu a dopadl jsem úplně zpříma a do podřepu tak, že mi má vlastní brada třískla do mých vlastních kolenou a vyrazil jsem si čtyři horní zuby. Naštěstí to tehdy byly ještě zuby mlíčňáky a tak mi za nějakou dobu narostly zuby nové a protože tam měly dost místa, tak ty horní narostly větší a když jsme si hráli s Luďkem Mlýnkem na Indiány, tak jsem dostal indiánské jméno Malý bobr. A zůstal jsem Malý bobr - i když jsem strašně chtěl být Vinnetou.

Parašutistou jsem se nakonec nikdy nestal, v Česku to nebylo možné, to musel být jeden buď voják z povolání a nebo nějaký zuřivý svazarmovec a nejspíš i donašeč pro StB, a když už jsem mohl, tak už jsem byl starší a měl spoustu jiných zkušeností, jako třeba přistávání s hořícím letadlem na letišti Heathrow v Londýně a na nějaké skákání někam už jsem neměl ani pomyšlení. A taky jsem vyrostl, a parašutisti jsou stejně všechno mrňouskové nedomrlí padesátikiloví, a na mých 130 kilo a dva metry bych potřeboval určitě nějaký dvojitý padák - a to mi nestálo za ten trabl.

A ten druhý skok - tedy Skok přes Brixovu zídku, to bylo tak. Dostal jsem na vánoce hokejku. Krásná hokejka to byla, dřevěná, nalakovaná a krásně rovná - tehdy se zahnuté hokejky ještě nevyskytovaly, to bylo vynalezeno až za dvacet let potom. Vzal jsem černou elektrikářskou izolačku a tu spodní část hokejky jsem tou páskou omotal až po ten nalepený pásek vespod, co ta hokejka měla jako hrdlička okolo krku. A šel jsem na kluziště za chlapeckou školou u kostela. Původně to byla farská zahrada, ale Mezník usoudil, že farář nepotřebuje tak velkou zahradu a přidělil škole napřed půlku farské zahrady na hřiště/kluziště a pak i ten zbytek na "pozemky". Mezník byl komunistický předseda MNV v Kojetíně od února přes celá padesátá léta a tak se vžil do povědomí, že když pak umřel a soudružka učitelka nás děti že školy táhla na náměstí k radnici se dívat na pohřeb, tak jsem se blbě zeptal, že když teda tenhle Mezník umřel, kdo bude nový Mezník? Chápal jsem to jako funkci nikoliv jako jméno... přiznávám, že jsem byl tupej...

A tam na to kluziště jsem šel bruslit a hrát si s tou novou hokejkou. Kluziště - tedy bývalá farská zahrada - bylo za velikou zdí ze všech stran, z jedné strany nad zdí byla pavlač, z další strany park plný křovin a bylo to jak ve Foglarových Stínadlech. Za tou zdí byla Růžová ulice, která se nejmenovala podle růží, ale podle barvy - strašidelná ulice, která se jmenovala Růžová podle toho, že když kdysi v minulosti byly pogromy nebo něco takového, tak tam bylo zabito tolik lidí, že krev tekla stružkami u chodníku a prostředkem ulice a protože nejspíš byla zředěná vodou nebo čím - tak vznikla růžová barva a jméno té ulice.

A na tom kluzišti se moje hokejka zalíbila cigánovi jménem Pavel Daniš. Cigáni Daniši bydleli na náměstí vedle spořitelny (tehdy se nesmělo říkat banka, to znělo tak prvorepublikově, mohlo se říkat jen spořitelna a nebo záložna) a policajtů a děcka chodili s námi do školy. Pavel Daniš byl aspoň o 3-4 roky starší než já, tedy tak 10-11, ale chodil do stejného ročníku jako já, ale jiné třídy, já jsem byl A a on byl B. A byl mnohem větší a silnější, jak jinak. A začal se se mnou o tu hokejku přetahovat. Hokejku jsem držel oběma rukama a prostě jsem ji odmítl pustit. Byla to moje hokejka a věděl jsem, že určitě stála hodně peněz a že jsme jako rodina hodně peněz neměli. Táta jezdil traktorem v STS, nikam jinam jako kulak nesměl jít do práce a máma nechodila do práce vůbec nikam, protože to měla z národního výboru zakázaný - taky právě kvůli tomu kulactví. Teprve až začátkem šedesátých let jí dovolili jít do práce do mlýna v Kojetíně. Taková tehdy byla doba a mně to bylo jasné. Hokejku si nedám vzít.

Tou dobou už byla úplná tma, muselo to být někdy začátkem ledna někdy okolo šesté hodiny večer. Když jsem v tom přetahování začal prohrávat, byl jsem přece jenom malej (kdyby mne Daniš potkal jen o deset let později, tak se strachy posral), tak jsem se vyškubl a dal na útěk. Uznávám, že to bylo zbabělé, ale neviděl jsem jinou možnost. Vzdát se hokejky nepřipadalo v úvahu. Nejkratší cesta domů, do bezpečí byla Podvalím okolo starého kláštera, pod kostelem - tam byl další takový park, tam se schovám. Dál jsem se tedy na úprk, celkem úspěšně, ale byl jsem pronásledován. Když jsem se schoval v křoví v parku na Podvalí naproti Ivanovu baráku, tak mne cigán Daniš rychle našel a začal se se mnou už drsněji rvát o tu hokejku. Dostal jsem pak kopanců a facek, ale hokejku jsem nepustil a zase se dal na útěk.

Proběhl jsem okolo benzínky a přes tržiště a už jsem byl skoro doma v Mlýnské ulici, když v tom mi blesklo hlavou, že naše vrata budou určitě zamčený a klíče jsem neměl a než zazvoním a přijdou mi otevřít, tak mne cigán doběhne, teď už musel být určitě pořádně rozzuřený, dá mi přes hubu a hokejku mi sebere definitivně. Ovšem spásná myšlenka mne napadla při pohledu na Brixova vrata. Brix byl můj strýc, soukromý zemědělec, jeden z těch co nikdy nevstoupili do JZD i za cenu obrovských obětí a negativního vlivu na budoucnost děti, nikdy nemohli jít ani na střední školu, o vysoké ani nemluvě, a i "do učení" mohli jít jen do některých oborů... jo, byly to zajímavé časy, dneska v Česku všichni předstírají, jako by to nikdy ani neexistovalo... No a věděl jsem, že Brixovy vrata nikdy nebyly zamčený, protože hned za vraty měli Brixovi psi boudu - psi se jmenovali Punťa a Čikina a přes ty nikdo cizí neprošel - Brix vrata nikdy nezamykal a říkal, že až ho přijde "komise" znárodnit do JZD, že to musí napřed vysvětlit to znárodňování Punťovi a Čikině. To bylo jasné. Jenže mě zase Punťa a Čikina znali - byli jsme sousedi, ne?

Tak jsem tam vlítl do Brixových vrat, proběhl kůlnou (Punťa s Čikinou se po mně jen podívali, neřekli nic), proběhl okolo hnojska, strýc Brix vystrčil hlavu z chlíva: "Rostíku, co se děje?" - " Honí mě cigán!" a utíkal jsem dál. Brix, sám černý jak viks, vytáhl vidle trojky zapíchnuté v hnojsku a očekával věci příští. Já jsem mezitím doběhl až za chlívy, kde byla k zídce mezi Brixy a naším dvorem, z Brixovy strany naházena hromada dřeva a nařezaných špalku. To jsem věděl, protože jsem to měl očíhnuté z naší strany už před tím. Po té volně naházené hromadě dřeva jsem vylétl jako střela a z vršku zídky jsem se odrazil a skočil do našeho dvora, nad hlavou oběma rukama držíce hokejku jako parašutisti při tréninku drží flintu (to jsem viděl v jakémsi filmu) a s výkřikem "Geronimo!" jsem dopadl do našeho vlastního hnojska, co jsme měli za zídkou - dopadl jsem do měkkého.

Můj otec cosi dělal pod šopou, tak mě v té tmě neviděl a vyšel ven, co se děje. "Cigán Daniš mně chce sebrat hokejku!" a utíkal jsem dál do bezpečí. Nebezpečí už ovšem dávno nehrozilo - cigán Daniš se dál na ústup už před první obrannou linii - což byl Punťa s Čikinou.

Takže všechno nakonec dobře dopadlo. A pak za víc jak dvacet let jsem zbaběle utekl znova. Tehdy jsem si ale zachránil jen charakter, čisté svědomí a budoucnost svých děti. Hokejku už jsem zachránit nestačil.

Je tam pořád někde...
wgarbl

O rozdílech mezi chytrými Čechy a hloupými Američany

1. července 2008 v 14:24 | Katoda
Existuje v Čechách jistý bavič jménem Petr Novotný. Ne, že bych bez jeho humoru nepřežil, ale následující historka je ilustrativní. Vyprávěl, jak při návštěvě Spojených států volal z bytu svého přítele v New Yorku kamsi na západní pobřeží. Nedovolal se, či snad volaný nebyl přítomen, poděkoval, položil. "Ty ses nedovolal?" Reagoval majitel bytu. "Tak počkej!" Pak prý kamsi zavolal, aby hovor nezpoplatňovali, že nebyl úspěšný, hotovo. Neuvěřitelné! Pan Novotný je ovšem Čech a povídá příteli: "Počkej, to jim prostě řekneš, že hovor nebyl úspěšnej, oni ti ho nezapočítaj´ a nic si neověřujou ? A co kdybych se dovolal a pak jim řek, že né?" Přítel se prý zarazil, zaváhal a reagoval zcela symptomaticky: "A víš, že tohle mně nikdy nenapadlo?"
Nevím, zda to takhle skutečně funguje, nevím zda si celou historku pan Novotný nevymyslel, ale je skutečně názorná. Osobně mám více zkušeností s Evropou a vím, že kdyby na vás ve Švédsku prasklo, že jste z kanceláře odnesl byť propisovačku za pár halířů, tak jste společensky "mrtvej muž", potažmo mrtvá žena, aby se feministky neurazily. Ty lidi mají zafixováno snad až v genech, že určité věci nejsou "košer" a že se prostě nedělají. Jednoduše řečeno, kdo krade je zloděj a se zlodějem nechci nic mít. Pro běžného Čecha postoj naprosto nepochopitelný. Možná, že právě tohle měl Kant na mysli, když ho do úžasu uvádělo "hvězdnaté nebe nad hlavou a mravní zákon ve mně".
No a teď si to srovnáme. "Od 18-ti jsem jezdil pracovat /na cerno a nekdy i na slepo/ do zahranici...pracoval jsem v nekolika statech,stopem projel pul Evropy a nejakou dobu zil v USA.. ...nikde jsem nepoznal tolik hloupych lidi jako v USA" Uvádí pan Tomáš Vaněk ve svém e-mailu, který se součástí článku "Ceska mladez neni zdegenerovana ... nebo je?".
Rozeberme si to! Pan Vaněk nám zcela bezelstně, ba s jistou hrdostí sděluje, jak "na černo" tedy ilegálně (pro Čechy pro jistotu překládám: protizákonně) "..pracoval v několika státech..". Zda-li tato věta zahrnuje rovněž U.S.A., to pro jistotu neuvádí. Jedná se totiž o zjevné porušení zákona a jeden nikdy neví. Co kdyby chtěl mezi ty blbce vyrazit znova, někdo si všimnul toho, co tady plká a šel si to ověřit, že?
Pan Vaněk rovněž neuvádí, zda věta o cestování autostopem se týká také Spojených států, ale s největší pravděpodobností ano. Proti autostopu v podstatě nic nemám., pouze ale za té podmínky, že následně nebudu toho, kdo mne svezl považovat za hlupáka. Aby ho vozili, na to byli zjevně ti "hloupí lidé" dobří dost.
A tohle je přesně důvod, proč si průměrný Čech myslí, že je inteligentnější, než ti ostatní. To jsem s nimi vyběhnul/vychcal/vyjebal, alternativně, to jsem si nakrad, to jsem si na něm namastil kapsu.
A obráceně. Ten kdo si nakradl je téměř středem obdivu svého okolí. Kdo nekrade, okrádá rodinu. Říká se to tak, ne? Nekrade jen ten, kdo nemá možnost a ten je následně pln morálního rozhořčení.
Skandovaně prosím: Kdo ne-skáče- není-Čech....hop!....hop!...hop!
Nevím, zda je pan Vaněk uváděn v úžas hvězdnatým nebem nad hlavou. Zato stoprocentně vím, že obdiv k mravnímu zákonu v něm by rozhodně nebyl na místě.
Co ostatně očekáváte od národa vyznávající následující zásady. (Citát ze super-levičáckého a programově anti-amerického "Trodasova diskusního fóra" zde):
1 - Žij, aby jsi mohl odpočívat!
2 - Miluj svoji postel, je to Tvůj chrám !
3 - Když Tě přijde někdo navštívit, aby sis odpočinul, stůj (lež) při něm!
4 - Odpočívej přes den, aby jsi v noci mohl spát!
5 - Práce je posvátná, proto se jí ani nedotýkej!
6 - Nikdy nedělej zítra to, co můžeš udělat pozítří!
7 - Pracuj tak málo, jak je to jen možné. Co je potřeba udělat, nechej udělat jiné.
8 - Uklidni se. Nikdo ještě nezemřel z nicnedělání, ale při práci by sis mohl ublížit!
9 - Když pocítíš potřebu pracovat, pohodlně si sedni, aby Tě to přešlo!
10 - Nezapomínej, že práce je zdravá! Proto ji přenech nemocným
Konec citátu.
Jako obvykle vše vkusně doplněno řadou "smajlíků", které jsem nekopíroval. Ono totiž umisťovat prefabrikované malůvky je méně duševně náročné, než formulovat myšlenky (pokud tedy autor nějaké má). Ostatně, třetí bod v paskvilu uvedeném výše mi při nejlepší vůli nedává smysl : "Když Tě přijde někdo navštívit, aby sis odpočinul, stůj (lež) při něm" ?
Hmmmm, jak moudré! A jaká ukrutná legrace! Autor jistě snídal plllllnýýýý talíř vtipné kaše.
Vzpomínáte si ještě na to, co jsem napsal o tradici Českého Honzy a o své nechuti k ní?
Kdo ne-skáče- není-Čech....hop!....hop!...hop!
A tihle lidé, chlubící se tím, jak "na černo" pracovali a jak je různí "hloupí lidé" zadarmo vozili mají na druhé straně tu drzost cítit se téměř uraženi, že nemohou do Spojených států bez vstupních víz. Jak to, že ti hlupáci ještě nepostavili Českému Honzovi slavobránu? A kde je uvítací výbor? Já mám přece nárok!
Běžel na jednom televizním kanálu v Čechách program, kde se jeho autoři ptali lidí po ulicích na různé prosté věci v rozsahu toho nejzákladnějšího vzdělání. To jsme se dozvěděli věci! Na jižním pólu je ukrutné horko, kynolog je ženský lékař, zemská osa je z litiny a Země se otáčí od východu na západ. Melasa je ženská co tancuje v báru u tyče, potažmo, cituji: "Krmení pro dobytkový zvířata, zvláště pro koně".
Naprosto symptomatické byly důvody, proč byl program zastaven. Tím důvodem byly snad tisíce rozzuřených dopisů spílajících dotyčné redakci, že si dělá legraci, opět cituji, "z normálních lidí".
Inspirován tímto pořadem, začal jsem se nenápadně ptát sám. I zjistil jsem, že když se zeptáte, kdože jsou ti dva páni a dvě paní kolem sochy svatého Václava na stejnojmenném pražském náměstí, nedostanete správnou odpověď ani v jednom případě z deseti.
Nesouhlasící vlastenci nechť napřed zkonfrontují naučný slovník a teprve potom ať mi začnou nadávat.
Zeptat se v Čechách na rozdíl mezi Washington DC a státem Washington, podobně na hlavní město Austrálie má totožný výsledek. Tupý pohled kastráta tura domácího a něco jako: " Di do prdele woe, koho to zajímá!".
Na vlastní oči a uši jsem u přijímacího řízení do zaměstnání, ve kterém je znalost zeměpisu setsakramentsky důležitá zažil, že adepti nebyli schopni dát dohromady ani hlavní města evropských států a Andorru hledali v Africe. Andorra nebo Angola, hodinky nebo holinky, obojí se natahuje.
No a perlička nakonec. Těsně po naší textilní "revoluci" vyrazila jedna mladá, středoškolsky "vzdělaná" kolegyně s přítelem do Vídně.
Po návratu se nás zcela bezelstně ptala: "Hele, kde je vlastně ve Vídní ta eiffelovka? My sme ji nikde nemohli najít!"
Přísahám na holej pupek, že si nevymýšlím. Něco takového se ani vymyslet nedá!
Kdepak, nikde na světě není tolik hloupých lidí jako v Americe.
Kdo ne-skáče-není-Čech... hop!.....hop!...hop!

Váš Katoda