Září 2008

Bert Brady

24. září 2008 v 18:20 | Ross Hedvicek
Posilam link na YouTube video. Nemam pochyb, ze lide z Ceska absolutne nebudou chapat, proc by to melo byt zajimave.

Přiznání emigranta ke čtyřicátému výročí okupace Československa

22. září 2008 v 16:13 | Stanislav Moc
Letos uplynulo čtyřicet let, co jsme my, "osmašedesátníci", přijuchali na Západ a zapadli do zdejších demokracií. Určitě víte, že jsme to měli lážo plážo, jak tvrdili ti, co přišli před námi a pak ti, co přišli po nás, ale hlavně ti, co zůstali doma a nepřišli vůbec.
Byli jsme taková ta privilegovaná generace! Ne snad tím, že bychom se nějak zasloužili, ale tím, že jsme rozpoznali, co se děje a že taková příležitost se hned tak nenaskytne. K tomu, abychom se vyhnuli všemu, co mělo doma následovat. My, budoucí odpadlíci, jsme věděli a nechtěli čekat, až se komunisté nějak dohodnou a zase začnou po rusku objímat, líbat a hlavně hledat viníky současného stavu. A tak jsme vypadli. Do USA, do Kanady, Austrálie a značná část zůstala v Evropě. Evropou nemyslím tehdejší východní Evropu, hráz Socialismu a Tábor Míru. Tam nepospíchal nikdo i když pak mnozí z naší "vlny" se upravili a odpřisáhli, že nebudou špinit dobré jméno naší socialistické vlasti v zahraničí.. Slib nejen splnili, ale domů pak jezdili na dovolenou s krásným pocitem privilegovaných, kteří všechny a všechno přečůrali. Zde na Západě se nad takovými prkotinami, jako že někdo dostal azyl a pak si klidně jezdil na dovolenou tam, kde mu hrozila perzekuce na jejímž základě ten azyl dostal, vůbec nepozastavujeme. Nevím proč, ale je to tak. Lážo plážo, pravím!
Zde v Austrálii před čtyřiceti lety na nás emigranty se zlatými ručičkami a ještě lepšími řečičkami, čekali už na letišti!Hudba vyhrávala a přepychově vypolštářované limusíny už čekaly, aby nás rozvezly po hotelích. Pečená kuřata (nebyli to holubi?) nám nosili na stříbrných podnosech až do pokojů a pak trpělivě čekali až se zotavíme z té dlouhé cesty. Teprve pak nám nabízeli zaměstnání, kde jsme si mohli vybírat podle našich kvalifikací. Mně třeba nabízeli celou lékárnu! Fakt! Prej, jste chemista, pane Mok, dáme vám lékárnu ať děláte v oboru. No, já chemista byl, ale industriální čili průmyslový a to jsem ještě měl štěstí, že než jsem se ve Spolaně Neratovice vyučil lučebníkem, že ten středověký název alchemistů změnili na chemika, jinak si mě s drogistou nespletl určitě nikdo. Do lékárny jsem se moc nehrnul, abych někoho neotrávil. Většinou se našinci tolik neupejpali a své kvalifikace značně nadhodnocovali. Mnohý kreslič, či jen obkreslovatel plánů, se zde stal architektem, stavitelem nebo aspoň strukturálním inženýrem. Holt jsme to měli lehké, stačilo jen mlžit. Ti, co uměli lhát byli nejvyhledávanější.
"Na Universitu nechcete?", šeptal mi nadšeně úředník státního departmentu práce. Kdepak na Universitu! Až jsem se strachy zapotil, tam bych se musel učit! Kdepak, já chtěl jezdit na koni, střílet krokodýly a šoust... (slovo redakčně kráceno). Znal jsem ovšem jednoho, který to vzal, když mu slíbili slaboproud a pak byl rád, když na Universitě skončil jako elektrikář-údržbář a devět let tam vyměňoval vadné žárovky a zářivky. Domů samozřejmě jezdil. Většinou přes Německo kde si pronajal Mercedesku a všude vykládal, jak na té Universitě vyučuje slaboproud. Měl to slabo holt v hlavě.
Já, abych se přiznal, to začínám mít v hlavě pomíchané taky. Vždy, když přijedu do své bývalé vlasti a sedím s někým v hospodě, zdá se mi, že nic nevím a ničemu nerozumím. Pozorně naslouchám tamním znalcům australských poměrů, jak že jsem se měl v té Austrálii skvěle a ty možnosti! Jistě, přiznávají, neměl jsi to ze začátku lehké, ale pak! Kdežto oni? Ach, bože, jak trpěli! Strašný to bylo, ale vůbec se nediví, že lidé dnes volí komunisty dál, protože ... přece jen, když to dnes porovnají, tak za komunistů bylo líp! Byly jistoty, které dnes nejsou....
Já jen přikyvuji, přece jen mě máma slušně vychovala, Stanoušku neper se!, zapřísahala mě a tak já se držím a ještě nikomu jsem ji neubalil i když chuť by byla. Jenže to bych se u nás ufackoval. A tak se nehádám, naopak souhlasím, jak jen já to měl v té Austrálii lehký, jednoduchý a krásný. K lepšímu dávám, jak ke mně do obchodu jednou zavítal sám budoucí předseda vlády, rukou mi potřásl a když jsme se představili, tak se mě zeptal: "A jakpak je, Stane"?
A já skromně, ale jadrně po česku: "Stojí to za hovno, Johne!"
On mi tam hned a na místě, slíbil, že když ho budu volit, tak zjedná nápravu a bude lépe.
Oba jsme svůj slib splnili a John se skutečně stal ministerským předsedou s mou pomocí a nápravu zjednal. Lépe bylo a tak jsem obchod za menší peníz prodal a stal se samoplatícím penzistou. To doma neznají, takovou kategorii, kdy jeden může jít do penze kdy chce, ale musí si tu penzi platit sám. Od nikoho nic nedostane a když má náhodou víc než státem placení penzisté, tak mu ten samoplat stát zdaní. Inu, žijeme tu v ráji!
Také, když jsem se před posledními volbami opět setkal s Johnem, on na pódiu a já v davu, nemohl jsem si pomoci, abych na něj nezavolal, že už to zase stojí za hovno! Ani nezareagoval a nic mi neslíbil. Takže jsem ho nevolil a on šel od válu. Kvůli mně... načež se na mne mí čeští posluchači obvykle utrhnou: "Tady ale není koho volit!"
Ale je, milánkové, rád bych řekl, ale mlčím, neboť uznávám stará česká přísloví. Bohužel není chytrých a tak nemá cenu napovídat.
Uplynulo čtyřicet let, co se má, ale nejen má, cesta rozešla s národem českým. Nemůžeme za to ani jeden. Národ ani já. Vzniklo hodně fám. Nemám sil ni chuti je vyvracet. Měl jsem se jako prase v žitě, věř si tomu kdo chceš. Já fakt za to nemůžu, že se to všechno tak zamotalo, že aby se v tom prase vyznalo. Ovšem české prase se nevyzná kromě tlačenice v ničem. A tak přece jen napovím. Žádné stříbrné podnosy, kuřata a limuzíny, milánkové, všechno jsem si vymyslel! Hlad jsem měl a byl vděčný, když byla práce. Jakákoliv práce! Mák jsem si, jak vám se o tom ani nezdálo. Zocelilo mě to. Nic nemám zadarmo, nezáviďte mi.
Standa Moc, Austrálie
Foto: Emigrant Standa Moc na rece (Sazava to nebude).

P.S: Ackoliv mi Stanislav Moc posila sve clanky primo, tento specificky jsem prevzal z mailu rozesilaneho Janem Sinaglem. Pana Sinagla vcasne neuvedeni tento skutecnosti velmi urazilo a velmi se mu omlouvam.

Američané, zvolíte-li Obamu, má vyhráno Osama !

22. září 2008 v 14:57 | Sven F. Rehulka
Media celého (zatím) svobodného světa, se už několik měsíců úplně zalykají nadšením, nad presidentským kandidátem Demokratické strany - Barack Obamou.
Je mladý, naplnuje sen Martin Luther Kinga ("I have dream..."), tedy je to tak zvaný "African-American" -(mimochodem, to je termín, který nechápu, protože žádný normální Američan si neříká : "Europian-American"), ale to jen tak mimochodem, to je na nich, jak daleko si vše v té politické korektnosti libují !
Media vynášely jeho zainteresovanost v socialních organisacích, jeho progresivní plány pro budoucno, výborné vyjadřování na podiu, prostě, samé "plusy" !
Už méně bylo řečeno o tom, že většinu mládí strávil na Hawai u prarodičů a v Indonesii, kam se jeho matka podruhé vdala ( ráda exotiku) a kde se Obamovi dostalo muslimského školení (tvrdě to popírá !)
V USA, kde byl pár posledních let jedním z nejmladších senátorů, se stýkal s radikálními přáteli (kazatel jeho farnosti je černý rasista), jeho vlastní žena má konekce s "Black Panthers", prostě, rozhodně ne "kosher" !
I tady u nás, v Austrálii, se nad Obamou media rozplývají, nejen levicové ABC a SBS, kde cokoliv nalevo od středu je pro ně jedině to správné, ale i komerční stanice uváděly grafikony a předvolební sázky, jako na koně při Melbourne Cup.
Nikdy, ovšem, komentátoři nezapomněli poznamenat, že kandidát Republikánské strany - John Mc Cain je starý (72), při čemž zapomněli, že Ronald Reagan, jeden z nejlepších amerických presidentů, byl ještě starší, když jej zvolili !
Mc Cain, který sice není orátor a rhetorik jako Obama, však už ve svém životě dokázal, že je pravý Američan !
Za války ve Vietnamu, byl stíhacím pilotem US. Navy a při jedné akci byl sestřelen, zajat Viet-Congem a vězněn v Severním Vietnamu komunisty.
Po pět let, za hrozných podmínek, ale morálně nezlomen, naopak byl vůdčí silou pro spoluvězně v "Hanoi Hiltonu".
Protože pocházel z bohaté a vojenské americké rodiny ( táta - admirál), Vietnamci mu nabízeli lepší podmínky a dřívější výměnu za jejich zajaté komisaře - ( v tom prý figurovali i západní zrádci typu Hanoi Jane Fonda a australského Quislinga - Wilfred Burchetta ).
Mc Cain odmítl a na svobodu se dostal, fysicky poničený, až při oficielní výměně zajatců, po pařížské konferenci.
Je to konservativec, ale nikoliv "ztuhlý", často nesleduje "linii strany", jak by to nazvali bolševici, věří v Pána Boha, ale není fanatický fundamentalista, prostě, je to správný Američan !
Málokterý člověk, který aktivně prožil válku, ji má rád, Mc Cain není "valečný štváč" , ale ve svém programu právem prohlásil : "Musíme dopadnout Osamu Bin Ladina, i kdybychom měli jít na konec světa !" a musíme úspěšně dokončit války v Iraku i Afganistanu, zničit vražedný Taliban a alQuaedu !
Staré latinské rčení - " Si Vis Pacem Para Bellum " říká - (volně): Chceš-li mír, bud připraven na válku !" Snad proto,slavná 9mm pistole dostala jmeno Parabelum ( v USA - Luger).
Všichni Mc Cainovi odpůrci, levicová media, al Jazira, manželé Clintonovi, mnoho hollywoodských draftdodger-herců a junkie hereček i "bývalých" politiků už presentovalo Obamu jako příštího amerického presidenta a i on sám tomu začal věřit. Do funkce kandidáta na vice-presidenta, si Obama vybral zkušeného Joe Bidena, který vyvažuje svou zkušeností a dlouholetým členstvím v Senátu Obamovo mládí. Pak, ale, přišla bomba !
John Mc Cain si do funkce vice-presidenta vybral ženu ! Aljašskou guvernerku, mladou, sportovní, mámu pěti dětí, nezkorumpovanou křestanku, která zase svými názory dodala víru ve volební vítězství nejen americkým Republikánům, ale všem slušným lidem Svobodného světa. Sarah Palin, o které jsme donedávna nic neslyšeli, jistě bude tou pravou osobou na svém místě a funkci, John Mc Cain ví, co dělá !
Někdo se může ptát, proč o tomto píši v krajanských Novinách v Austrálii. Proč ?
Volby v Americe se dotýkají nás všech, jistě víte, že pan vydavatel Novin jistě 6rád otiskne názory všech Čechů a Slováků, at už ze "starých zemí", nebo žijících na Západě. Demokracie je diskuse a svoboda jsou informace !
9.9.2008. Sven F. Rehulka , Carlton NSW Australia

Maly Jenda mi to vysvetlil...

22. září 2008 v 14:40 | Ross Hedvicek
Pred par minutami jsem dostal tenhle email:
Date: Mon, 22 Sep 2008 14:21:36 +0200 From: "Jan Svec" <jan3svec@gmail.com> Subject: Zdravim
Dobry den p. Hedvicku, hned na zacatek bych vas rad informoval o mem veku, je mi pouhych 15 let, tudiz se omlouvam predem za nejake nejasnosti. Nesouhlasim v podstate s nicim o cem pisete, sam zijete v uplne jine zemi a hodnotite stav v nasi republice jen podle obcasnych navstev, vyvozujete ze zkusenosti s par lidmi "objektivni" nazory o cele zemi, neni to hloupe?
Aha, jenomze to byste nemohl hodnotit zemi, ktera poslednich 100 let vykoristuje pul sveta valkami a zije na ukor ostatnich bez jakychkoliv problemu se zemi, ktera se poslednich 100 let akorat trapila, po R-U, 1.SV, 2.SV a samozrejme 50 let totality, ktera nas zruinovala do posledni kapky, vcetne moralky.
Jasne, je to tu "spatne", je to tu spatne asi jako vsude v postkomunistickych zemich, no to mi povezte, asi ve zbylych 15 zemich taky experimentoval Klaus a Havel a mohou za to oni? Nebo tomu tak neni? Souhlasim s potrestanim komunistickych zlocincu, s tim ale souhlasi samozrejme vsichni, nesouhlasim s trestanim lidi, kteri studovali za KSC apod. ktere ve svych clancich neprimo urazite take. Ostatni nemohou za to, v cem jste byl vychovavan vy a ze jste odesel do ciziny, nekdo se chtel mit dobre a vycitat mu to? Nevim proc, to je hold lidska povaha a je jedno jestli jste v USA, nebo v CR.
Jiz nyni se pripravuji v 18 na zalozeni strany a pripravuji si program, skutecne verim tomu, ze bych s tim nekam mohl dojit, za deset, dvacet let treba i do toho parlamentu. Koncepce mladych neposkvrnenych snilku je dle meho nazoru to, co skutecne momentalne potrebujeme, hrabeme se v bahnu socialismu, volenim CSSD se jeste navic dostavame o desitky let zpatky, importovat socialismus do kapitalismu, to je vubec nejlepsi, fakt. Mozna, ze je chyba, ze tu nezijete a nevidite na vlastni oci, ze se to meni, sice ne tak rychle, jak bychom si predstavovali, ale kdo ma vedet, co je spravna volba? Nevi to cela vychodni, ani zapadni Evropa, ani USA, nikdo se s podobnou situaci nikdy v historii nesetkal.
Ale abych se vratil k tem zmenam, jen za tech 15 let to mam moznost vnimat na vlastni oci, vidim, jak se zlepsuje prace policie, sam tedy policii plne duveruji, aspon te mistni, vidim, jak se zlepsuji podminky ve skolach v praxi, system vyuky, opravdu to jde nahoru, to nejsou ideologicke kecy, to je realita. Rozhodne se lepsi prostredi v mestech, opravuji se pamatky, cisti se vzduch, zvysuje se zivotni uroven obyvatel. Jezdim kazdych pul roku do Danska uz od mych 2 let (mame tam zname), takle ty zmeny mohu rovnou porovnavat se situaci ve vyspele Evrope. Jako maly jsem to vnimal jako cisty raj, pamatuji si co me ohromovalo, dnes to je bezne i u nas, mnohe veci jsou dokonce u nas i lepsi.
Nevim proc mate tak negativni postoj k nasi republice, uprimne me to moc mrzi, kazite jmeno nasi zeme v zahranici a uvedomte si, ze jsme taky jen Cesi, jsme vlastenci a chceme zmenu, neni malo lidi jako jsem ja, neni to "zkazena mladez" ci jak jste nas nazval. Prave vy jste priklad typickeho Cechacka, pozna neco noveho a hned rozumuje a mysli si, ze muze poucovat 10 milionu obyvatel, mylite se a urazi me to. Dekuji za precteni, nashledanou.
----
Jsem z toho uplne v Pomykove (nebo jak to rikaji Slovaci...)

Proc jsou Cesi nejhloupejsim narodem sveta?

18. září 2008 v 15:44 | Ross Hedvicek
Vzdy jsem tvrdil, ze v Americe je vsechno nejlepsi. Zeme, auta i lidi. A ze mame i nejlepsi hlupaky na svete - ze proste americky hlupak je hloupejsi nez cesky hlupak. Mistrem sveta v hlouposti je uz radu let reziser Michael Moore, nasledovan Oliverem Stone, Katie Couric, Dan Rather, Oprah Winfrey, Michelle Obama a dalsimi vylupky.
Priznavam, ze jsem se mylil! Cesi maji daleko lepsi hlupaky a slintajici idioty! A zda se ze je jich tisice. Od prazskeho Hradu, Snemovnu az po redaktory Halo Novin.
Takze pokud hledate odpoved na otazku v titulku - zde je: Narod, ktery produkuje takoveto nazory, nemuze byt normalni.
----
Zbabělci bez svatozáře
PRAHA - Režisér Miroslav Kačor včera představil novinářům a dalším zájemcům dokumentární film nazvaný Svědomí hrdinů, k němuž napsal i scénář. Snímek pojednává o teroristických činech bratrů Josefa a Ctirada Mašína a jejich kompliců, z nichž ještě žije a pochybné aureoly si užívá Milan Paumer. Ve filmu hovoří také pamětníci a pozůstalí po Mašíny zavražděných nevinných českých občanech, ale i lidé, kteří mají pro zločiny Mašínů pochopení.
Promítání dokumentu se uskutečnilo díky záštitě Vojtěcha Filipa, místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předsedy ÚV KSČM. Filip vysvětlil, že poskytl Kačorovi prostor, aby mohl podat objektivní, vyváženou, veřejnoprávní informaci o těchto událostech, neboť toho nebyl schopen nikdo jiný z čelných politiků, o tom, co se odehrávalo v období od 12. září 1951 do října 1953. Pohled, který se o činech Mašínů a jejich skupiny prezentuje v České republice, je pohledem, který není ani nějakou politickou vizí mojí, nejsou to moje oči, není to moje úvaha o té situaci, ale je to jenom podnět k zamyšlení, aby lidé věděli, o čem je řeč, prohlásil Filip. Protože je řada těch, kteří podle Filipa mluví o bratrech Mašínech, a neví, že v noci z 12. na 13. září 1951 byl zavražděn strážmistr Oldřich Kašík v Chlumci nad Cidlinou, který nepodlehl ráně ocelovou tyčí, ale ani výstřelům z pistole, a smrtelná byla až třetí rána.
Místopředseda Poslanecké sněmovny poukázal na další zločiny mašínovců: V noci z 27. na 28. září 1951 po násilném odzbrojení strážmistra Jaroslava Honzátka a přesilou pod hrozbou zastřelení na stanici byl Honzátko omámen chloroformem a pak byl podřezán skautským nožem Ctiradem Mašínem. Druhého srpna 1952 bylo přepadeno auto s výplatami pro hedvíkovský Kovolis a přitom byl zastřelen pokladník Kovolisu Josef Rošický, který se ukradení peněz snažil zabránit. Na jaře 1953 bylo ukradeno sto kilogramů donaritu z dolu Kaňk u Kutné Hory, který měl sloužit podle svědků k vyhození vlaku do povětří. Pátého září 1953 po zapálení jedenácti stohů na Olomoucku mašínovci těžce zranili hasiče Leciána, který jel tyto hořící stohy hasit, přičemž mu zranili jedno oko tak, že oslepl. A v říjnu 1953 přešli hranice do tehdejší NDR, kde zastřelili několik příslušníků Lidové policie, přičemž jednoho z nich ze zálohy, aniž je vůbec ohrožoval. Jména těchto policistů jsou známa a v Německu údajně stále platí zatykač na oba bratry Mašíny.
Na adresu režiséra Kačora Filip řekl: Jsem rád, že jsou lidé odvážní, kteří se nebojí konfrontovat názory různých lidí, aby si z nich udělali ostatní obrázek... To je, proč jsem převzal garanci nad tímto filmem. Přitom Filip dodal, že není přítelem žádného ústavu pro studium totalitních režimů, aby do veřejnosti vnášel kauzy, které se stanou rozdělující čárou české společnosti, která je takto dělena mnohokrát, mnohými a na mnoho částí. Mým přáním je, aby česká společnost byla sama dostatečně integrovaná, aby mohla v nadcházejícím úkolu předsednictví Evropské unie sloužit jako jednotná předsedající země, nikoliv zmítaná politickými excesy, zdůraznil místopředseda Poslanecké sněmovny.
Film má řadu momentů, při nichž člověku až zatrne. To například v okamžiku, kdy radní města Sadská Petr Skála nachází porozumění pro zločiny mašínovců, pro něhož nebyli lupiči, neboť peníze si opatřovali na odboj a prý nekradli proto, aby se sami obohatili. Také Přemysl Sobotka, předseda Senátu, má ve filmu pro české teroristy pochopení a hrdě se hlásí i k tomu, aby jim bylo uděleno prezidentem ČR vyznamenání. Diváku zatrne, když zhlédne, jak z popudu svého vedoucího požádali mladí skauti z 53. střediska Junáka v pražských Vysočanech bratry Mašíny, žijící v USA, aby jejich jménem mohli poctít svůj oddíl, k čemuž od nich pochopitelně dostali souhlas. Osmnáctiletý Jakub však pohlíží na Mašíny kritickým pohledem a svým způsobem naznačuje jejich zbabělost, neboť měli pokračovat v boji doma a neutíkat do Ameriky, což by považoval za větší hrdinství. Sugestivní a přesvědčiví jsou ve filmu zejména Karel Honzátko - Peroutka a Stanislav Rošický, synové zavražděných (strážmistra Honzátka a pokladního Rošického), a také pamětník Bohuslav Drahotský. Jejich výpovědi jsou nejpravdomluvnější a citově nejbarvitější.
17. září 2008, (jel)
- - - - - -

Jak je to s temi americkymi volbami...

18. září 2008 v 15:25 | Ross Hedvicek
Z emailu a internetovych diskusi je uplne jasne, ze v Cesku nemaji poneti, kdo je kdo v americke politice. Doufejme, ze prilozeny obrazek pomuze.

Jen pro ty, kdo umi anglicky ...

17. září 2008 v 23:13 | Ross Hedvicek
Prikladam dva linky na velice zajimave video o Islamu. Je to anglicky. S prekladem se nehodlam zdrzovat - je vasi povinnosti se naucit anglicky, jinak do te "evropy" opravdu nepatrite (tak jak se spravne domniva rusofil Klaus).
Poteste se:

Jak mi to ta pani Zatloukalova nandala ...

17. září 2008 v 15:41 | Ross Hedvicek
Dostal jsem pred chvili email:
Vázený pane,

Práve jsem precetla vasi poslední zprávu, odkazy na net nectu.
Nevím, kde zijete, ale asi ve státech, tak jsem vám jen chtela ríci, ze mi pripadáte klasický nasáklý tím , cemu ríkám USimage. Kdyz jsem tam byla na návsteve u dcery, která zije asi 6 let v NY, tesila jsem se moc, ale jaké bylo mé zklamání.
Tedy v jednom bychom se tam rozhodne meli ucit - a to je práve budování toho image. Vsichni se tvárí, vcetne snad tech homelesu, ze zijí v té nejkrásnesí, nejbohatsí zemi na svete, kde kazdému desne zálezí na osudech lidí okolo, zatímto u nás kazdý nadává na kdeco.
Pritom realita je dost jiná - spína v metru i ulicích, dcera ríkala, ze v cínském budetku na rohu ulice prodává i malé díte tak 10 let a kazdému je naprosto fuk, ze je tam ráno a kolikrát do 10 vecer.
Jo jednoznacne úzasné sbírky v muzeích, to je pravda, ale normální zivot?
Zákonem daný nárok na dovolenou 6 !!! pracovních dnu v roce....
Je fakt, ze Cesi mají i dost negativních vlastností - ale vlastne kdo na svete takový není - kazdá zeme dala svetu velikány i sycáky, vsude jsou úzasní lidé a zvírata, kterí se nechovají jako lidé.
Mozná jsem ovlivnená tím, ze jsem vyrustala v totalite, i kdyz v totalitou postizené rodine, ale neodolala jsem, abych vám nenapsala, ze jsem zatracene ráda, ze zijju tady v krásný cisný zemi, kterou bych za USA nevymenila ani za nic.
Táta me ucil, ze politika byla , je a vzdycky bude pekný svinstvo, myslím ale, ze to platí bez rozdílu vsude, tedy i v té vasí krásné demokratické Americe.
Eva Zatloukalová
----
Tak mi to pani Zatloukalova nandala. Pekne od plic mi to natrela. Ja se snad samou hanbou odstehuju do Bulharska nebo co...



Kratka dlouha cesta...

15. září 2008 v 19:46 | Ross Hedvicek
Chtel bych privest vasi pozornosti webstranku Fedora Gala "Kratka dlouha cesta". Prectete si vsechny ty texty, prohlednete fotografie a podivejte se na film. Je to vsechno na adrese http://www.kratkadlouhacesta.cz zaklikejte si.
Nekdy v roce 1986 jsem v Kanade na televiznim kanalu PBS videl devitihodinovy film Claude Lanzmanna Shoah - http://en.wikipedia.org/wiki/Shoah_(film) . Prepinal jsem kanaly a najednou uslysel polstinu. Polsky jsem castecne umel, rozumel uplne vsechno, mel jsem Polsko procestovane a ztravil jsem tam i cast sve vojenske sluzby - bylo mi to blizke. Az do toho okamziku. Pak jsem zacal poslouchat a chapat, o cem ti stari lide mluvi - v tom filmu moc mladych neni, stejne jako v Galove filmu. Od te doby uz nejim polsky salam, od te doby jsem v Polsku nebyl (byt jsem mohl) a vidim to vsechno najednou trochu jinak.
Galuv film, texty, fotky a webstranka bude mit zrejme podobny ucinek na mnohe mladsi a naivni lidi z Ceska - na mne uz ne. Uz nejsem mlady, uz nejsem naivni a tohle vsechno mi bylo znamo uz driv. Ale i tak je to porad smutna pravda.
Nejsem znam nejakou intelektualni krotkosti a predklonenym ceskym respektem ke komukoliv - mam tedy otazku na Fedora Gala - byt se treba urazi: Kdyz vezmeme do uvahy celou tuhle historii a zvazime ze k predkum mame mit uctu a povinnost se poucit, stejne tak vuci potomkum mame povinnost odpovednosti. A kdo tuhle odpovednost nema - jednoduse neni dobry rodic. Jak jsi pak Fedore mohl pripustit, aby tvoje deti a vnoucata zily v Cesku? Clovek prece neni doma tam, kde se narodi! A ty jsi ultimatni priklad toho, ze ta teorie "jsem doma, kde jsem se narodil" je narodovecka pitomost. Narodil jsi se v Male pevnosti Terezin - narodil jsi se v koncentraku, coz je samo o sobe strasne. Jsi tam snad doma? Proc by mely byt tvoje deti trestany zivotem v te proklate kotline?
Ja nevim - asi jsem precitlively...
----
Takze jeste jednou - jdete na http://www.kratkadlouhacesta.cz

Když fakta vítězí nad iluzí

14. září 2008 v 14:52 | Otto Drexler
Tomáš Krystlík konečně otevřel svůj šuplík a po nemalých peripetiích se mu podařilo docílit vydání své knihy, která je souborem přibližně poloviny jeho stěžejních textů o československé historii. Je jisto, že pokud něco přežije Tomáše Krystlíka, bude to právě tato kniha. Budoucím generacím se navždy stane vhodnou pomůckou při vypořádávání se s českou minulostí 20. století..
Radím všem, kteří si nechtějí kazit svá mínění o československé historii, aby tuto knihu nečetli. Není totiž výsledkem nějakého zapšklého pamětníka, který si v ní vybíjí své minulé mindráky. Je naopak výsledkem poctivého studia pramenů, které buď zapadly (např. Feierabend) či zrovna jim u nás není dopřáváno přílišné pozornosti (budiž příkladem Wenzel Jaksch). V přístupu k tématu je kniha inovativní. Krystlík se nesnaží filozofovat o Masarykovi, Benešovi nebo Dubčekovi, nesnaží se konfabulovat a popouštět svou fantazii o dějích minulých, nýbrž vytrvale cituje z celé škály děl, která jsou mnohým neznáma. Jedinečnost jeho práce spočívá právě v systematickém zmapování značné části historické literatury, která bývá zamlčována a přitom je nezbytnou součástí k pochopení celé pravdy.
Krystlíkova kniha nezjevuje Pravdu o československé historii. Zjevuje fakta. Fakta, která leží kdesi pohozená a nikomu se nechce je zvednout, protože je to příliš namáhavé a znepříjemňuje to život. Proč se pídit po faktech, když žiji ve své krásné "pravdě" a nechci si ji ničím a nikým narušovat! To je myšlení mnohých z nás. "Mám svou představu a nikdo ať si ji nedovoluje zpochybňovat, i kdyby proti nám mělo stát sto věcných argumentů!" S touto představou bojuje Krystlík od první do poslední stránky. Napadněme fakta v ní vyjevená, máme-li důkazy, že se Krystlík mýlí! Ale ať se neopovažujeme ani slovíčkem pošpinit tuto knihu, nemáme-li ve svém arzenálu nic jiného, než naše nepodložené představy.
Je velmi lehké s rozhořčeným tónem tuto knihu odsoudit, ale co tím zmůžeme? Docílíme uspokojení ze sebe sama, že jsme Krystlíkově "propagandě" nepodlehli? V takovém případě ale dáváme jen na odiv svou neschopnost racionálního myšlení a uvažování. Poplivávání Krystlíkových textů totiž není ničím jiným. Neschopni ustoupit z dlouhodobě vžitých představ, nebereme na vědomí fakta nová, a co je nejhorší, naše svědomí se přitom neocitá v sebemenším zahanbení. Je zřejmo, že naše iluze jsou pro nás vším, zatímco fakta ničím. Budiž každému ponecháno jeho právo na iluze, ale jen do té míry, pokud fakta se nestávají obětí těchto iluzí a nejsou záměrně měněna v jejich prospěch či přímo kvůli nim ignorována.
Respektujme ty, kteří považují odsun Němců z Československa za správný čin. Pak ale požadujme, aby i oni respektovali fakta kolem odsunu a nesnažili se je zamlouvat či přímo vyvracet. Jestliže nejsme schopni připustit a odsoudit, že tento "transfer" se děl krajně nelidským způsobem, v důsledku čehož zemřely desetitisíce lidí, a tyto postupy byly ještě podporovány význačnými politiky ze všech stran, pak sami se zařazujeme kamsi do Divokého východu a zcela rezignujeme na schopnost rozumného myšlení. Jsme zcela poplatni našim, ani po šedesáti letech neutuchajícím, emocím. V 21. století ale není na propírání těchto emocí místo.
Tomáš Krystlík se ve své knize nesnaží ohýbat před českými velikány, jeho největším cílem je předkládat fakta, která existují. A vůbec nepomůže, když je zameteme pod stůl. Jedinou možností je vzít je na vědomí a konfrontovat je s fakty krásnějšími, líbivějšími. Naše budoucnost nevede přes vyzdvihování pozitivního a zamlčování negativního. To je znásilňování dějin a něco takového svobodně existující národ nemá zapotřebí.
Krystlíkovu knihu ale nelze považovat za bibli správných československých dějin. Jednak je svým rozsahem nedostačující, ale především by bylo chybné všechny Krystlíkovy úsudky bez výhrad přejímat. Jak jsem již uvedl, není to zjevení Pravdy nýbrž faktů, s nimiž je nutné dále pracovat. Nic není černobílé. Pan Krystlík by patrně odpověděl, že klást Pravdu někam doprostřed mezi extrémy je ještě horší. Jsem ale přesvědčen, že černobílé vidění s hledáním Pravdy někde uprostřed nejsou vylučující se protiklady, nýbrž pouze dvě metody, které jsou v důsledku vlastně velmi podobné. Modernímu člověkovi by totiž neměla chybět schopnost kritického myšlení - i u největší autority bychom se neměli bát kritiky, která je na místě, ale ani chvály, má-li být vyslovena. Je nezbytně nutné odvyknout stylu "účel světí prostředky", když se nejdřívě zformuluje postoj a na něj se nabalují hodící se fakta.
Když si přečteme Čapkovy nebo Nejedlého pamflety o T. G. Masarykovi, nutně nabudeme dojmu, že to byl skvělý člověk a státník, jehož podobiznu by bylo vhodné si vyvěsit doma na zdi nebo jeho bystu strčit na polici. Když ovšem otevřeme Krystlíkovu knihu a přijmeme ji za pravdu zjevující, těžko dojdeme k jinému závěru, než že byl Masaryk pokřivený charakter. Tedy, kde je pravda? Byl Masaryk skvělý nebo naopak špatný člověk? Nebo je snad pravda uprostřed? Věřte, že pravda bude taková, jakou si ji uděláme. Každý má právo na svoji pravdu. Neexistuje "nejlepší Pravda". Jsou jen způsoby, které jsou správné a ty, které jsou špatné. Mezi ty špatné patří nepochybně bezvýhradné přejímání názoru jiného mnohdy tradovaného školou a předky. K rozumnému úsudku nás může dovést jen vlastní cesta poznání, při které je zapotřebí mít oči otevřené a nezavírat je ve chvílích, kdy viděné by se mohlo stát nežádoucí. Pokud tohoto budeme schopni, pak jsme schopni zaujímat racionální postoje nejen k vlastní historii, nýbrž ke všem otázkám lidstva.
Tomáš Krystlík: Zamlčené dějiny, Nakladatelství Alfa, Praha 2008, ISBN: 978-80-87197-06-6
-----
A podivejte na zkracene, zhustene verze zanmych filmu - neco jako kondenzovane mleko.
Pulp Fiction:
Casino:
The Departed:
The Big Lebowski:
Scarface: