Září 2008

Jedine v Americe ...

12. září 2008 v 18:14 | Ross Hedvicek
Vcera jsme meli takovy divny prvni maj v Punta Gorda, nejen proto, ze bylo 11. zari 2008, sedme vyroci "9/11". Meli jsme tu pruvod... Tisice lidi staly podel hlavni ulice a mavaly vlajeckami - americkymi pochopitelne. Ulici projizdel autobus, pred nim spousta policajtskych aut, po stranach policajti na motocyklech a za autobusem dlouha snura - stovky - bikers. Bikers mozna na nekoho pusobi strasidelne - ale v kazdem pripade jsou to patrioti.
V autobuse bylo 21 zranenych Marines z vojenske nemocnice v Camp Lejeune, North Carolina, kterym mistni pobocka VFW (Veterans of Foreign Wars) zorganizovala (a Charlotte State Bank a Punta Gorda Chamber of Commerce zaplatila - takze pro vojaky to bylo zadarmo) petidenni pobyt tady u nas u more v hotelu. Vojaci byli v kazdem pripade prekvapeni - vdecnost se neocekava. Cizi lide ji trasli rukama a vietnamsti veterani (kterych je tady mnoho) jim odnaseli zavazadla do hotelu. Vetsina z nich, byt zranenych v dalekem Iraku nebo Afganistanu, nikdy na Floride nebyla.
V sobotu v 10 rano bude v Laishley Parku setkani pro ty, kdo nestihli stat vcera podel cesty a mavat.
Only in America...
Video je na adrese
A video - podobne tomu poslednimu - jini vojaci na letisti:

Reagan v sukni...

12. září 2008 v 15:31 | Ross Hedvicek
Ani tem neuveritelne hloupym ceskym komunistickym novinarum neuniklo (ctou prece Guardian a Pravdu), ze John McCain jmenoval sveho kandidata na vice-prezidenta - a to zenu - guvernerku z Aljasky Sarah Palin. Zpusobil tim nehorazne zaludecni krece nejen hlupackum z Evropy, ale hlavne mistnim americkym mediim. Nekteri televizni politicti komentatori dostavali takove nekontrolovatelne zachvaty vzteku, ze museli byt propusteni ze svych pozici - protoze uz se nechovali civilizovane (mozbna by si Cesko mohlo vzit priklad) - jako treba Keith Olberman a Chris Matthews.

Prikladam nekolik kreslenych vtipu, ktere lepe nez mnoho slov vysvetli - o co tam jde.

Let´s roll

12. září 2008 v 14:33 | Miroslav Václavek
Spojené státy americké jsou už od dob svého vzniku trnem v oku mnohým státům, ideologiím a vůdcům, které sice již dávno vzal čert, ale epigonů mají bohužel stále dostatek. Již v osmnáctém století kdy byla deklarována nezávislost Britských kolonií v Severní Americe byla tato část světa tou nejbohatší a s nejvyšší životní úrovní.
Je tomu proto, že dávné lidské tužby a sny došly na tomto kontinentu naplnění. Nikoliv ve slovech, ale v činech. Rozlehlé prostory nového světa lákaly všechny pro něž je život výzvou nikoliv přežíváním. Zrodil se Američan. Je stvořen z toho nejlepšího co tato planeta měla. Od britských osadníků z lodi Mayflower dávného středověku hledajících svoji zemi zaslíbenou a svobodu, až po uprchlíky z komunistického světa doby nedávno minulé hledících zachránit si holou kůži. Nejvyšší hodnotou Američana je proto nutně svoboda. Slovo přivádějící k šílenství ty jejichž idejí je zotročovat. Ty pro něž je koncentrák ať s hákovým křížem nebo s hvězdou rudou na bráně či mešita s dětmi zakovanými do řetězů za každým rohem normálním stavem společnosti. Ty kteří se rozhodli, že získají monopol na lidské duše a i s těly jež obývají je zamknou pod zámky strachu a otroctví. Jak je musí píchat do jejich očí podlitých krví nenávisti vlajka s hvězdami a pruhy a hrdý národ jenž ji dobrovolně a s láskou vztyčuje u svých domů.
Proto ta strašlivá nenávist. Dobře ví, že Američan je ochoten za svoji zemi i za svobodu jiných umřít. Ví, že když nacista nebo militarista rozpoutá válku přistane invazní člun u jeho pobřeží a přes moře zbarvené americkou krví se vylodí američtí vojáci. Od pláží Omaha až na Iwo Jimě. Už znají, že když komunista zaútočí jak v Koreji nebo ve Vietnamu padne sto tisíc Američanů - ale desetkrát tolik komunistů a rudé sukno nepokryje zemi od pólu až k pólu. Nyní se další co zatoužili po americké krvi a světovládě přesvědčují, že hromadná vražda amerických občanů spáchaná 11.9.2001 muslimy se rovněž nevyplácí. Protože americký občan nepíše nápisy po zdech. Američan zavelí LET´S ROLL! Byť k poslednímu boji. Jako v uneseném letadle Boeing 757 letu číslo 93 společnosti United Airlines, který skončil v polích Pensylvánie. Stejně tak uslyšely hory Afghánistánu jakožto i Mezopotámie ozvěnu tohoto Let´s roll.
Jako už tolikrát v historii když americký voják pažbou své zbraně rozbíjel zámky u kriminálů celých národů. Být Američan něco znamená.
A podivejte se na tohle video - http://www.youtube.com/watch?v=osTrMe76kes

Pohled ceskeho burana...

8. září 2008 v 14:44 | Ross Hedvicek
Dostal se ke me link na videa jakehosi manika, nazyvajiciho se "theCyberHawk", zrejme je to emigrant z Canady. Mluvi uzasnou prazskou cestinou a jeho videni situace se neda nic vytknout - byt je to velice strasidelne. Ale pravdive az mrazi.
Prvni je "Pohled ceskeho burana"
a druhy je "Ta vase povaha ceska - part 1"
Uzijte si to.

"... a za co jste byli zavreni vy?"

4. září 2008 v 16:52 | Ross Hedvicek
Predevcirem jsem jako obvykle ziral na televizi na probihajici Republican National Convention v St. Paul Minnessota. Mluvil Fred Thompson, chlapik, ktery by podle mne mel byt prezidentem. Mluvil hlavne o McCainovi, o dobe kdy byl mucen a veznen komunisty ve Vietnamu a o McCainove prebytku zivotnich zkusenosti, kteremu se ten osel Obama nemuze ani rovnat. Brit Hume tise zasl (jako ja) a pak povida: "To byla nejlepsi politicka rec od dob Ronalda Reagana! Jak je mozne, ze Thompson nemel vetsi uspech v primarnich volbach?" Moje odpoved je, ze se drzel prilis vzadu a volici o nem nevedeli. Pak i lepsi kandidat prohrava. Celme smutnemu faktu, ze volic nevoli na volebnim listku jmeno LEPSIHO kandidata, ale jmeno kandidata, ktere zna!
17. a 24. rijna 2008 probehnou v Ceske republice volby do Senatu. Ve volebnim okrsku Prerov kandiduje cesky narodni hrdina Vladimir Hucin. A podle ruznych anket nad nim vedou i komuniste. Hucin prohral s komunisty uz v nekolika nedavnych volbach, i kdyz je kvalifikovanejsi a lepsi kandidat nez vsichni komunisti dohromady. Je to podle mne i jeho chyba. Je prilis plachej. Takze prichazi nedolik doporuceni od politickeho veterana za vodou (obrazne i skutecne):
Hucin se potrebuje ZVIDITELNIT do te miry, aby i ten nejvetsi hlupak v Prerove (jehoz hlas se pocita) nabyl presvedceni, ze Hucin je to prave orechove. Obvykla namitka, kterou dostavam z Ceska od lidi, kteri hodne kouri a hodne piji pivo, je ze predvolebni reklamni kampan stoji penize a ty nejsou. Je to naprosto blba namitka. Reklamni kampan se da udelat i bez penez - zcela na bazi dobrovolnicke pomoci. Najmout reklamni agenturu umi kazdy hlupak. Sluzby ceskych reklamnich agentur jsou nejen neucinne, ale hlavne neuveritelne predrazene. Ignorujte ty snoby!
Vyzyvam vsechny ustrasene a prikrcene priznivce Vladimira Hucina k dukladnemu prostudovani tohoto clanku a nasledne k cinum! Dale popisu ruzne predvolebni techniky pouzivane v predvolebnich dnech v Kanade a USA a byt je Ceska republika necivilizovany barbaristan, predpokladam a doufam, ze zadna z nich neni u vas ilegalni. Vas, ano vas ctenare techto radku z Prerova a okoli, vyzyvam k pomoci Vladimiru Hucinovi - a to prosim ZADARMO! Protoze to delate pro sebe! Veskera pomoc a cinnost musi byt dobrovolnicka, zadarmo. Kdo si nechava za predvolebni pomoc platit, to neni politicky spojenec, ale bezcharakterni had.
Takze poslouchejte, mile deti...
Vladimir Hucin by si mel ustanovit predvolebni stab, nejlepe v miste organizace, za niz kandiduje (KAN nebo KPV) a ten by mel koordinovat cinnost dobrovolniku - tam byste se meli hlasit. Chapete to? Nepisu moc rychle?
1) PRESS THE FLESH - Hucin by mel prozkoumat mapu a zjistit, v kterych mistech jeho okrsku je tradicne nejvic volicu a na ty se soustredit. Coz neznamena, ze byt mel uplne zapomenout na Kokory, kde pujde volit 10 lidi. Pak by mel vsechna tato mista navstivit, s patricnou publicitou, oznamenim mistniho rozhlasu, vykrikovanim z tlampace na strese kombiku Skoda 1202 a PRESS THE FLESH !!! Coz v cestine znamena podavat ruku, kazdeho pozdravit (kdyz jsem byl naposledy v Cesku, tak jsem kazdeho s kym jsem se stretl pohledem, pozdravil. Ti prosti cesti lide byli v soku!!! To pes nezral!) a pozadat " V nadchazejich senatnich volbach - volte prosim pro mne. Jsem kadidat cislo 45!". Pusobi to zhruba na kazdeho druheho prochazejiciho. A za Hucinem by mel stat DOBROVOLNIK (vy?) a podat kazdemu, kdo byl ochoten si s Hucinem potrepat rukou letacek s informacemi. A kde se postavit je taky dulezite. Treba pri vychodu z prerovskeho nadrazi rano, kdyz vychazi lide od vlaku, po skonceni smeny pred Kazeto nebo Prerovske strojirny a nebo u vychodu z pasaze, tam kde byla Statistika a ta galerie nebo co. Akce "PRESS THE FLESH" se da delat naprosto bez penez - jen s par dobrovolniky - jen nesmite byt plasi. Pokud jste plasi - pak nemate co delat v Senatu.
2) CANVASSING - coz je v podstate kontaktovani lidi v jejich vlastnich pribytcich (asi jako kdyz obchazi Jehovisti nebo HareKrishna). Tuhle techniku jsem pred desitkami let praktikoval v Kanade jako dobrovolnik pro poslance kanadskeho parlamentu Johna Reimera. John sel po jedne strane ulice, ja po druhe a zvonili jsme na zvonky. Kdyz me otevreli a Johnovi ne, tak John presel na chvili na mou stranu a zase: potrepani rukou, volte pro mne a tady mas letacek a jdeme o dum dal. Timto zpusobem jsme zistali tisice hlasu pri volbach a John byl poslancem pres dvacet let. Tato metoda u vas funguje taky - vyzkousel to jeden muj kamarad z Kosic a byl zvolen (na druhy pokus) do mestskeho zastupitelstvi. Opet je to predvolebni metoda bez naroku na penize - jen cas kandidata a dobrovolniku.
3) TABOR LIDU a, GULAS - pred volbami je treba NEKOLIKRAT svolat volebni miting (cesky zbolsevizovany vyraz je "tabor lidu, eh?"). Doporucuji hojnou ucast dobrovolniku a rodinnych prislusniku a usporadat to nekde, kde neni treba zadat o nejake povoleni mistnich fasistickych uradu - treba na Hornaku pred Muzeem, pred obchodnakem u Hvezdy nebo v nedeli odpoledne v Michalove u restaurace. Je treba pozvat i nejake umelce. Treba Pepu Nose a nebo Ziggy Horvatha - ten kdyz tam zazpiva "Infekce doby" - tak budou pritomne babicky ucuravat blahem jako mala stenatka po koberci. Je treba zajistit pritomnost mistnich hvezd - prijde bavic Kaiser a mozna prijde i kouzelnik! Je treba nabidnout volebni gulas - to prilaka vsechny darmozrouty z hospod a bezdomovce - ti prece maji taky volebni hlas, ne? Gulas bude zadarmo (az dojde, tak dojde), vsechno ostatni prodavat: balonky, sklenenou vatu, hot dogy. Jako vrcholny bod programu bude Hucinova volebni rec.
4) VOLEBNI REC - smutnym faktem je, ze Hucin by se mel naucit vyjadrovat. Chapu, ze kazdy nemuze byt literat a mistr zkratky jako ja, ale neco by se s tim melo udelat. Priklad: Kdyz ja bych napsal "Dal jsem mu do drzky, ze z nej krev strikala jak z Krizikovy fontany." - tak Hucin by to vyjadril slovy "Pouzil jsem hmatu a chvatu a prudce jsem ho uderil do spodni casti tvare." Uznejte, ze to nezni zas tak moc dobre. Tak se vyjadruje podpraporcik mestske policie a ne politicky kandidat. Hucin by mel mit pripravenou, dobre napsanou a zpameti nacvicenou politickou rec, kterou bude opakovat furt dokola na vsech tech mitincich, taborech lidu, do radia a televize. Jeho volebni rec by mela sumarizovat jeho politicke cile, jeho historickou snahu o svobodu a demokracii v Ceske republice, jeho kratky zivotopis se zduraznenim, ze byl veznen za komunistu i za dnesnich neokomunistu, upozornit na to, ze i dnes kandiduje pro komunistum ve vsech stranach a skoncit poukazem na to, ze byl za dnesni (byt imaginarni) moznost svobody projevu, demokracie a svobodnych voleb veznen, A zakoncit to retorickou (recnickou) otazkou ci zvolanim: "... a za co jste byli zavreni vy? "
Neni uz cas na to, abyste se porad bali. Porazen muze byt jen ten, kdo se zastavi.

Sdeleni Vladimira Hucina ...

2. září 2008 v 19:01
Vladimir Hucin mi poslal nasledujici sdeleni:
Predmet: Varování pred pracovníkem BIS Frantiskem Stárkem !
Datum: 02.9.2008 13:47:11
----------------------------------------
Ve stredu dne 27.8.2008 byl na Príbramsku v rámci spolecenské akce bývalých
politických veznu kontaktován predseda KPV Prerov Frantisek Preslicka nekdejsím
pracovníkem BIS plk.Frantiskem Stárkem (prezdívka "CUNAS"), který projevoval
intenzivní zájem o mou osobu. F.Stárek se snazil presvedcit F.Preslicku, ze jsem
se v BIS dopoustel nezákonného jednání a ze bývalý reditel BIS Olomouc Ing. Petr
Cástecka tyto nezákonnosti podporoval. F.Stárek se také negativne vyjadroval na
adresu bývalého reditele BIS Stanislava Devátého. F.Preslicka od pocátku k
F.Stárkovi zaujal neduverivý postoj, který byl navíc umocnen celkove odpudivým
vzezrením F.Stárka. F.Stárek se snazil u F.Preslicky získat duveru, naléhal, aby
se F.Preslicka napil vína a i jinak se podbízel, nabádal F.Preslicku, aby sel
ven z místnosti a tak pod. F.Preslicka si vsiml, ze je s F.Stárkem focen
nejakými osobami a to i presto, ze si to neprál. O setkání s F.Stárkem
informoval F.Preslicka dne 2.9.2008 na výborové schuzi KPV v Prerove.
K osobe F.Stárka upozornuji, ze je o nem pojednáno v knize "Vladimír Hucín -
není to o mne, ale o nás" napr. na str. 228 a 258. Z aktivity F.Stárka je
zrejmé, ze se tento nechvalne známý pracovník BIS pokousí ovlivnovat vedení KPV
Prerov proti mé osobe, proti bývalému rediteli BIS Ing. Petru Cásteckovi a proti
JUDr. Stanislavu Devátému a to i poté, co mu musí být známy výroky
osvobozujících rozsudku a dalsí skutecnosti s tím související.
Vladimír Hucín
----
Poznamka R.H.: Prikladam fotografii ctyr soudruhu z BIS ze sluzebni cesty do Adrspasskych skal.

Franta ...

2. září 2008 v 18:43

Dopis z Le Havru ...

1. září 2008 v 21:20 | Ross Hedvicek
Kurta Vonneguta jsem v podstate neznal, ale jeho knizky jsem mel rad cely zivot. Potkal jsem ho vlastne jen jednou, pred jeho prednaskou, kterou mel koncem osmdesatych let v jednom z mnoha divadel ve Stratfordu, Ontario. Setkali jsme se v kavarne kousek od divadla na strafordske hlavni ulici, ulice se urcite jmenovala King Street. V Kanade se hlavni ulice v kazdem meste jmenuje King Street. Vonnegutovi velice lichotilo, ze ho ctou i v Ceskoslovensku - byl jsem pro nej "ceskoslovensky ctenar" . Dokonce i tu Coca Colu, co jsem tam vypil, zaplatil on. A tak jsem delal "ceskoslovenskeho ctenare" - nechtel jsem ho ranit skutecnosti, ze uz radu let ziju dvacet mil od Stratfordu a s Ceskoslovenskem mam spolecnych uz jen par vzpominek. Pro ty, co zajima, kdy to presne bylo: Bylo to ten stejny tyden, co Skvorecky poradal v St. Jacobs promitani jeho filmu Zlocin v santanu, byl tam i Ota Ulc, Standa Reinis - proste "nabito, natriskano - samej spisovatel!"
Vonnegutovi jsem vypravel o tom zvlastnim ceskem vydani jeho knizky "Slaughterhouse Five" (v ceske verzi Jatka cislo 5), oficialne byl jako prekladatel uveden Jaroslav Koran (pozdejsi prazsky primator), ale nepotvrzena suskanda pravila, ze ten preklad udelal prave Skvorecky, ale vzal to na sebe Koran, protoze tam nemohlo byt Skvoreckeho jmeno. Jestli to byla pravda jsem se nikdy nedozvedel, ale to tehdy nebylo dulezite. Dulezite bylo "JAKY" to byl preklad - jazykove dobry, ale neuveritelne cenzurou proskrtany. Cokoliv mohlo byt v puvodnim textu brano jako "proti-sovetske" (treba sceny o kradeni hodinek a znasilnovani vojaky Rude armady) bylo jednoduse vyskrtano. Byt jsem cetl vsechny Vonnegutovy knihy, koupil jsem si je jako paperbacky v antikvariatu na St.Paul Street v St.Catharines, jen Jatka cislo pet a Snidani sampionu jsem cetl i v cestine a reknu vam, ty ceske preklady, to je uplne jina kniha nez original (to je taky citat).
Vonnegut se tim naramne bavil a velice se smal. Pravil jsem, ze preklady knih do cizich jazyku a dabingy filmu do cizich jazyku by se mely nejakou novou Zenevskou konvenci o intelektualnich zlocinech zakazat a ze, i kdyz jsem sam osoba multi-lingualni a proti cizim recem nic nemam, ze by melo byt povinnost kazdeho obyvatele planety mluvit anglicky. A pokud nebude anglicky rozumet, tak na nej budeme mluvit hlasite, v nadeji, ze anglictine lepe porozumi. A ten kudrnaty dedula se smal tak, ze rozlil jeho kafe na ubrus. Ja jsem svou Coca-colu drzel v ruce. Cist knihy v prekladu je jako soulozit pres igelitovy sacek od mleteho cukru! To s tim sackem jsem nezkousel, ale vypravel mi o tom muj spoluzak Jarek Jedlicka ze zemedelske skoly v Prerove. A tak jsem Vonnegutovi nakonec vypravel i o Jarkovi Jedlickovi.
Vetsina z nas na te skole jsme byli vice ci mene unikati - ovsem Jedlicka byl uplny exot. Hned v prvnim rocniku se ozenil a pak nosil do skoly omluvenky za nepritomnost, protoze "zakladal rodinu". Na skolou organizovanem lyzarskem zajezdu vrazil ve stylu Sonny Bono do smrku, zpusobil si zraneni praveho ramene a z duvodu trvaleho zraneni byl pak navzdy osvobozen od telesne vychovy a nebyl odveden na vojnu, dostal modrou knizku, protoze nemohl zvednout pravou ruku a nemohl by salutovat! Asi pet let potom jsme se potkali ve vlaku z Prerova do Kojetina, bavili jsem se o tom zraneni a ze nemuze zvednout pravou ruku. Napadlo mne se ho zeptat, jestli umi rukou udelat Sieg heil!? Umel, vysekl to naprosto predpisove - asi se mu to casem uzdravilo.
Meli jsme ucitele, jmenoval se Stanislav Knop, proti tomu byl porucik Dub ze Svejka uplny nyvy intelektual. Ten po Jarkovi jel tak moc, ze zaridil, aby ho reditel skoly Jaromir Opatril vyloucil ze studia a vyhodil ho ze skoly. Tyden se nedelo nic a pak sel najednou Knop na 14 dnu na marodku. Kdyz prisel zpatky, porad mel hlavu plnou krevnich podlitin, podbite oci a takove veci. Na nas dotaz nam rekl, ze doma maloval a spadl z zebriku oblicejem na kbelik. Suplujici ucitel nam ale rekl, ze Ing. Knop byl vecer v Olomouci (kde bydlel) prepaden neznamym pachatelem a dukladne zmlacen. Jestli u toho utocnik kricel "What's the frequency, Kenneth?" neni znamo. Jarek mel ale dukladne alibi. Takze tenhle Jedlicka byl autorem te historky s igelitovym sackem od mleteho cukru.
Kurt Vonnegut zemrel 11. dubna 2007 a pred par dny se mi dostal do rukou vzpominkova kniha "Armageddon in Retrospect", sbirka dopisu a drive neuverejnenych clanku.
Zaujal mne tam Vonnegutuv dopis jeho rodicum, kdyz se vracel z valky zpatky domu, do Ameriky. I kdyz porusim svou vlastni zasadu o pitomosti prekladu, prelozit to musim:
----
29. kvetna 1945
Vojin prvni tridy K. Vonnegut, jr. 12102964 U.S. Army
Komu: Kurt Vonnegut, Williams Creek, Indianapolis, Indiana
Mili lide:
Bylo mi receno, ze vam nic vic nez ze jsem "ztracen v boji"nerekli. Pravdepodobne jste nedostali ani zadny z dopisu, ktere jsem vam psal z Nemecka. Takze toho mam hodne co vysvetlovat - tudiz:
Byl jsem valecnym zajatcem od 19. prosince 1944, kdyz nase divize byla roztrhana na kousky Hitlerovym poslednim zoufalym utokem pres Lucembursko a Belgii. Sedm fanatickych obrnenych divizi na nas zautocilo a oddelilo nas od zbytku Hodgesovy Prvni armady. Ostatni americke divize se stahly. My jsme dostali rozkaz zustat a bojovat. S bajonety se proti tankum moc dobre nebojuje. Dosla nam munice, potrava a zdravotni zasoby a nase ztraty, raneni i padli prevysovali ty, co stale jeste mohli bojovat - a tak jsem se vzdali. 106ty batalion pry dostal Prezidentske uznani a nejake britske vyznamenani od Montgomeryho, ale ja pochybuju, ze to vubec melo cenu. Byl jsem jeden z mala, kteri nebyli zraneni. Aspon za to dekuji panu Bohu.
Potom nas nadlidi odpochodovali, bez jidla, vody nebo spanku, do Limbergu, asi sedesat mil vzdaleneho, kde nas nacpali, po sedesati kusech do malych dobytcaku. Nic hygienickeho - kravince lezely na podlaze. Misto, kde si lehnout nebylo. Takze polovina z nas stala a ta druha polovina spala. Na vedlejsi koleji toho nadrazi v Limbergu jsme ztravili nekolik dnu, vcetne Vanoc. Na Stedry den Royal Air Force zacalo strilet na nas neoznaceny vlak. Zabili asi stopadesat nasich vojaku. Na Vanoce jsme dostali trochu vody a pomalu se zacali presunovat pres cele Nemecko do velkeho zajateckeho tabora v Muhlburgu, jizne od Berlina. Z dobytcaku nas pustili na Novy rok. Pak nas prohnali varicimi sprchami, aby nas odvsivili. Mnozi z toho soku, po deseti dnech hladu, zizne a mrazu, ve sprchach zemreli. Ale ja ne.
Podle Zenevskych konvenci, dustojnici nemaji povinnost pracovat, kdyz jsou vzati do zajeti. Ja jsem, jak je vam znamo, vojin. Sto padesat takovych menecennych bytosti nas bylo odsunuto 10. ledna do pracovniho tabora v Drazdanech. Ja jsem byl jmenovan jejich velitelem, protoze jsem umel trochu nemecky. Bylo to uplne nestesti mit takove sadisticke a fanaticke dozorce, jako jsme meli my. Lekarske osetreni a obleceni nam bylo odepreno. Museli jsme vykonavat tezkou praci extremne dlouhe hodiny. Nas pridel potravy byl 250 gramu cerneho chleba a jedna naberacka nesolene bramborove polevky denne. Dva mesice jsem se zoufale snazil nejak vylepsit nasi situaci, ale oni se na mne jen blbe usmivali. Tak jsem dozorcum rekl, co s nimi udelam, az prijdou Rusove. Trochu mne ztloukli a byl jsme zbaven sve velitelske funkce mezi zajatci. Biti neznamenalo moc - jeden z nasich kluku zemrel hlady a dva dalsi byli zastreleni esesaky, ze kradli potravu.
Zhruba 14. unora prileteli Americane, nasledovani R.A.F.. Spolecne znicili cele Drazdany - mozna to nejkrasnejsi mesto na svete a zabili 250 tisic lidi ve dvaceti-ctyrech hodinach. Ale mne ne.
Po naletu nas zajatce zamestnali vynasenim mrtvych z proti-leteckych krytu; zeny, deti, starci; mrtvi od tlakove vlny, pozaru a nebo uduseni. Civiliste nam nadavali a hazeli po nas kameni, zatimco my jsme nosili mrtve na obrovske pohrebni hranice, kde byli spalovani.
Kdyz general Patton obsadil Lipsko, odehnali nas po vlastnich do Hellexisdorfu na sasko-ceske hranici. Tam jsme zustali, dokud valka neskoncila. Nasi dozorci utekli. A toho stastneho dne si ruske letectvo usmyslelo, ze z letadel vycisti posledni zbytky nemeckeho odporu tam kde jsme zrovna byli. A tak rusti piloti (v americkych P39) strileli po nas a bombardovali nas. Zabili ctrnact americkych zajatcu. Ale mne ne.
Osm z nas ukradlo konske sprezeni a vuz. A pak jsme cestovali a loupili celou cestu pres Sudety a Sasko celych osm dnu a zili jsme si jako kralove. Rusove maji radi Americany. Rusove nas zastavili az zase v Drazdanech. Odtamtud nas odvezli na americke linii v Land-Lease Fordech nakladacich. A pak uz jsme odleteli do Le Havru.
Momentalne vam pisu z klubu Cerveneho krize v Le Havre, repatriacniho tabora pro valecne zajatce. Krasne mne tady krmi a staraji se o mne. Lodi odjizdejici do Statu jsou nacpany k prasknuti, tak asi budu muset byt trpelivy, ale stejne doufam, ze do mesice budu doma. Az budu doma, dostanu 21 dnu lecebneho pobytu v Atterbury, asi 600 dolaru usle mzdy a - k neuvereni! - 60 dnu dovolene!
Mam toho jeste velice moc co vypravet, zbytek bude muset pockat. Nemuzu tady dostavat postu, tak mi nepiste. 29. kvetna 1945
Love, Kurt jr.
----
Tak to byl dopis Kurta Vonneguta rodicum. Dopsal jsem, zabublal a rozhledl se okolo sebe. Casto pisu ponoren do tepleho jacuzzi (Marat to delal taky tak, jmeno naseho okresu je Charlotte, musim si davat bacha), vedle chladnejsiho bazenu, okolo susti kralovske palmy. A vzpomel jsem si na sve vrstevniky a davne kamarady. Copak s nimi dnes asi je? Nebyli jsme taky kdysi zajatci? Rano vstanou, napijou se piva z hnede flasky, obliknou modre monterky s provazkem okolo pasu (s hygienou to v Cesku nikdy moc neprehaneli), vezmou kladivo a hrebiky a jdou opravovat kralikarnu. Jako by nebyli. Intelektualne nebo fyzicky - vsechny je zabili. Jenom mne ne.
---