Dopis z Le Havru ...

1. září 2008 v 21:20 | Ross Hedvicek
Kurta Vonneguta jsem v podstate neznal, ale jeho knizky jsem mel rad cely zivot. Potkal jsem ho vlastne jen jednou, pred jeho prednaskou, kterou mel koncem osmdesatych let v jednom z mnoha divadel ve Stratfordu, Ontario. Setkali jsme se v kavarne kousek od divadla na strafordske hlavni ulici, ulice se urcite jmenovala King Street. V Kanade se hlavni ulice v kazdem meste jmenuje King Street. Vonnegutovi velice lichotilo, ze ho ctou i v Ceskoslovensku - byl jsem pro nej "ceskoslovensky ctenar" . Dokonce i tu Coca Colu, co jsem tam vypil, zaplatil on. A tak jsem delal "ceskoslovenskeho ctenare" - nechtel jsem ho ranit skutecnosti, ze uz radu let ziju dvacet mil od Stratfordu a s Ceskoslovenskem mam spolecnych uz jen par vzpominek. Pro ty, co zajima, kdy to presne bylo: Bylo to ten stejny tyden, co Skvorecky poradal v St. Jacobs promitani jeho filmu Zlocin v santanu, byl tam i Ota Ulc, Standa Reinis - proste "nabito, natriskano - samej spisovatel!"
Vonnegutovi jsem vypravel o tom zvlastnim ceskem vydani jeho knizky "Slaughterhouse Five" (v ceske verzi Jatka cislo 5), oficialne byl jako prekladatel uveden Jaroslav Koran (pozdejsi prazsky primator), ale nepotvrzena suskanda pravila, ze ten preklad udelal prave Skvorecky, ale vzal to na sebe Koran, protoze tam nemohlo byt Skvoreckeho jmeno. Jestli to byla pravda jsem se nikdy nedozvedel, ale to tehdy nebylo dulezite. Dulezite bylo "JAKY" to byl preklad - jazykove dobry, ale neuveritelne cenzurou proskrtany. Cokoliv mohlo byt v puvodnim textu brano jako "proti-sovetske" (treba sceny o kradeni hodinek a znasilnovani vojaky Rude armady) bylo jednoduse vyskrtano. Byt jsem cetl vsechny Vonnegutovy knihy, koupil jsem si je jako paperbacky v antikvariatu na St.Paul Street v St.Catharines, jen Jatka cislo pet a Snidani sampionu jsem cetl i v cestine a reknu vam, ty ceske preklady, to je uplne jina kniha nez original (to je taky citat).
Vonnegut se tim naramne bavil a velice se smal. Pravil jsem, ze preklady knih do cizich jazyku a dabingy filmu do cizich jazyku by se mely nejakou novou Zenevskou konvenci o intelektualnich zlocinech zakazat a ze, i kdyz jsem sam osoba multi-lingualni a proti cizim recem nic nemam, ze by melo byt povinnost kazdeho obyvatele planety mluvit anglicky. A pokud nebude anglicky rozumet, tak na nej budeme mluvit hlasite, v nadeji, ze anglictine lepe porozumi. A ten kudrnaty dedula se smal tak, ze rozlil jeho kafe na ubrus. Ja jsem svou Coca-colu drzel v ruce. Cist knihy v prekladu je jako soulozit pres igelitovy sacek od mleteho cukru! To s tim sackem jsem nezkousel, ale vypravel mi o tom muj spoluzak Jarek Jedlicka ze zemedelske skoly v Prerove. A tak jsem Vonnegutovi nakonec vypravel i o Jarkovi Jedlickovi.
Vetsina z nas na te skole jsme byli vice ci mene unikati - ovsem Jedlicka byl uplny exot. Hned v prvnim rocniku se ozenil a pak nosil do skoly omluvenky za nepritomnost, protoze "zakladal rodinu". Na skolou organizovanem lyzarskem zajezdu vrazil ve stylu Sonny Bono do smrku, zpusobil si zraneni praveho ramene a z duvodu trvaleho zraneni byl pak navzdy osvobozen od telesne vychovy a nebyl odveden na vojnu, dostal modrou knizku, protoze nemohl zvednout pravou ruku a nemohl by salutovat! Asi pet let potom jsme se potkali ve vlaku z Prerova do Kojetina, bavili jsem se o tom zraneni a ze nemuze zvednout pravou ruku. Napadlo mne se ho zeptat, jestli umi rukou udelat Sieg heil!? Umel, vysekl to naprosto predpisove - asi se mu to casem uzdravilo.
Meli jsme ucitele, jmenoval se Stanislav Knop, proti tomu byl porucik Dub ze Svejka uplny nyvy intelektual. Ten po Jarkovi jel tak moc, ze zaridil, aby ho reditel skoly Jaromir Opatril vyloucil ze studia a vyhodil ho ze skoly. Tyden se nedelo nic a pak sel najednou Knop na 14 dnu na marodku. Kdyz prisel zpatky, porad mel hlavu plnou krevnich podlitin, podbite oci a takove veci. Na nas dotaz nam rekl, ze doma maloval a spadl z zebriku oblicejem na kbelik. Suplujici ucitel nam ale rekl, ze Ing. Knop byl vecer v Olomouci (kde bydlel) prepaden neznamym pachatelem a dukladne zmlacen. Jestli u toho utocnik kricel "What's the frequency, Kenneth?" neni znamo. Jarek mel ale dukladne alibi. Takze tenhle Jedlicka byl autorem te historky s igelitovym sackem od mleteho cukru.
Kurt Vonnegut zemrel 11. dubna 2007 a pred par dny se mi dostal do rukou vzpominkova kniha "Armageddon in Retrospect", sbirka dopisu a drive neuverejnenych clanku.
Zaujal mne tam Vonnegutuv dopis jeho rodicum, kdyz se vracel z valky zpatky domu, do Ameriky. I kdyz porusim svou vlastni zasadu o pitomosti prekladu, prelozit to musim:
----
29. kvetna 1945
Vojin prvni tridy K. Vonnegut, jr. 12102964 U.S. Army
Komu: Kurt Vonnegut, Williams Creek, Indianapolis, Indiana
Mili lide:
Bylo mi receno, ze vam nic vic nez ze jsem "ztracen v boji"nerekli. Pravdepodobne jste nedostali ani zadny z dopisu, ktere jsem vam psal z Nemecka. Takze toho mam hodne co vysvetlovat - tudiz:
Byl jsem valecnym zajatcem od 19. prosince 1944, kdyz nase divize byla roztrhana na kousky Hitlerovym poslednim zoufalym utokem pres Lucembursko a Belgii. Sedm fanatickych obrnenych divizi na nas zautocilo a oddelilo nas od zbytku Hodgesovy Prvni armady. Ostatni americke divize se stahly. My jsme dostali rozkaz zustat a bojovat. S bajonety se proti tankum moc dobre nebojuje. Dosla nam munice, potrava a zdravotni zasoby a nase ztraty, raneni i padli prevysovali ty, co stale jeste mohli bojovat - a tak jsem se vzdali. 106ty batalion pry dostal Prezidentske uznani a nejake britske vyznamenani od Montgomeryho, ale ja pochybuju, ze to vubec melo cenu. Byl jsem jeden z mala, kteri nebyli zraneni. Aspon za to dekuji panu Bohu.
Potom nas nadlidi odpochodovali, bez jidla, vody nebo spanku, do Limbergu, asi sedesat mil vzdaleneho, kde nas nacpali, po sedesati kusech do malych dobytcaku. Nic hygienickeho - kravince lezely na podlaze. Misto, kde si lehnout nebylo. Takze polovina z nas stala a ta druha polovina spala. Na vedlejsi koleji toho nadrazi v Limbergu jsme ztravili nekolik dnu, vcetne Vanoc. Na Stedry den Royal Air Force zacalo strilet na nas neoznaceny vlak. Zabili asi stopadesat nasich vojaku. Na Vanoce jsme dostali trochu vody a pomalu se zacali presunovat pres cele Nemecko do velkeho zajateckeho tabora v Muhlburgu, jizne od Berlina. Z dobytcaku nas pustili na Novy rok. Pak nas prohnali varicimi sprchami, aby nas odvsivili. Mnozi z toho soku, po deseti dnech hladu, zizne a mrazu, ve sprchach zemreli. Ale ja ne.
Podle Zenevskych konvenci, dustojnici nemaji povinnost pracovat, kdyz jsou vzati do zajeti. Ja jsem, jak je vam znamo, vojin. Sto padesat takovych menecennych bytosti nas bylo odsunuto 10. ledna do pracovniho tabora v Drazdanech. Ja jsem byl jmenovan jejich velitelem, protoze jsem umel trochu nemecky. Bylo to uplne nestesti mit takove sadisticke a fanaticke dozorce, jako jsme meli my. Lekarske osetreni a obleceni nam bylo odepreno. Museli jsme vykonavat tezkou praci extremne dlouhe hodiny. Nas pridel potravy byl 250 gramu cerneho chleba a jedna naberacka nesolene bramborove polevky denne. Dva mesice jsem se zoufale snazil nejak vylepsit nasi situaci, ale oni se na mne jen blbe usmivali. Tak jsem dozorcum rekl, co s nimi udelam, az prijdou Rusove. Trochu mne ztloukli a byl jsme zbaven sve velitelske funkce mezi zajatci. Biti neznamenalo moc - jeden z nasich kluku zemrel hlady a dva dalsi byli zastreleni esesaky, ze kradli potravu.
Zhruba 14. unora prileteli Americane, nasledovani R.A.F.. Spolecne znicili cele Drazdany - mozna to nejkrasnejsi mesto na svete a zabili 250 tisic lidi ve dvaceti-ctyrech hodinach. Ale mne ne.
Po naletu nas zajatce zamestnali vynasenim mrtvych z proti-leteckych krytu; zeny, deti, starci; mrtvi od tlakove vlny, pozaru a nebo uduseni. Civiliste nam nadavali a hazeli po nas kameni, zatimco my jsme nosili mrtve na obrovske pohrebni hranice, kde byli spalovani.
Kdyz general Patton obsadil Lipsko, odehnali nas po vlastnich do Hellexisdorfu na sasko-ceske hranici. Tam jsme zustali, dokud valka neskoncila. Nasi dozorci utekli. A toho stastneho dne si ruske letectvo usmyslelo, ze z letadel vycisti posledni zbytky nemeckeho odporu tam kde jsme zrovna byli. A tak rusti piloti (v americkych P39) strileli po nas a bombardovali nas. Zabili ctrnact americkych zajatcu. Ale mne ne.
Osm z nas ukradlo konske sprezeni a vuz. A pak jsme cestovali a loupili celou cestu pres Sudety a Sasko celych osm dnu a zili jsme si jako kralove. Rusove maji radi Americany. Rusove nas zastavili az zase v Drazdanech. Odtamtud nas odvezli na americke linii v Land-Lease Fordech nakladacich. A pak uz jsme odleteli do Le Havru.
Momentalne vam pisu z klubu Cerveneho krize v Le Havre, repatriacniho tabora pro valecne zajatce. Krasne mne tady krmi a staraji se o mne. Lodi odjizdejici do Statu jsou nacpany k prasknuti, tak asi budu muset byt trpelivy, ale stejne doufam, ze do mesice budu doma. Az budu doma, dostanu 21 dnu lecebneho pobytu v Atterbury, asi 600 dolaru usle mzdy a - k neuvereni! - 60 dnu dovolene!
Mam toho jeste velice moc co vypravet, zbytek bude muset pockat. Nemuzu tady dostavat postu, tak mi nepiste. 29. kvetna 1945
Love, Kurt jr.
----
Tak to byl dopis Kurta Vonneguta rodicum. Dopsal jsem, zabublal a rozhledl se okolo sebe. Casto pisu ponoren do tepleho jacuzzi (Marat to delal taky tak, jmeno naseho okresu je Charlotte, musim si davat bacha), vedle chladnejsiho bazenu, okolo susti kralovske palmy. A vzpomel jsem si na sve vrstevniky a davne kamarady. Copak s nimi dnes asi je? Nebyli jsme taky kdysi zajatci? Rano vstanou, napijou se piva z hnede flasky, obliknou modre monterky s provazkem okolo pasu (s hygienou to v Cesku nikdy moc neprehaneli), vezmou kladivo a hrebiky a jdou opravovat kralikarnu. Jako by nebyli. Intelektualne nebo fyzicky - vsechny je zabili. Jenom mne ne.
---
 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leonid Leonid | 1. září 2008 v 22:25 | Reagovat

Rossi, Vonneguta jsem četl vždy rád. Tak jsem jeho dopis uveřejnil zde:

http://www.militaria.cz/cz/clanky/miscellanea/svobodnik-kurt-vonnegut-jr-12102-us-army.html

Kdyby bylo nutné poslat někam honorář, dej mi vědět. Srdečně, -lk-

2 Ros´ta Ros´ta | E-mail | 2. září 2008 v 14:05 | Reagovat

Dopis výborný , ale autor neznámý.

3 Luis Luis | E-mail | 2. září 2008 v 14:32 | Reagovat

Jo,clovek tady potkava zajimave lidi a pri zajimavych prilezitostech. To se v cesku nestavalo. Asi tam zadni nezili.

Moc pekne a z toho psani cisi dobra nalada. To jsem rad.

4 jony jony | 2. září 2008 v 15:42 | Reagovat

Moc pekne psani a cteni, a ten konec jak tam pises to je Excelentni, Karma a pis.

5 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | 2. září 2008 v 16:58 | Reagovat

to (2) Tobe je Kurt Vonnegut neznamy? Hm!!!

6 Milan Rezabek Milan Rezabek | E-mail | 2. září 2008 v 17:09 | Reagovat

Dekuji za pripominku nadherneho cteni - musim opet zreorganizovat garaz. (Knizky nastradane za 25 let, vsechny steny v pokojich jsou knihy

a uz to neni kam davat. Manzelka se totiz zblaznila a kupuje JEN hard covers v COSTCU.)

A kdyz nedam knizku nazpet odkud jsem ji vzal,

znamena to obrizku se "samurai sword"- ale stale mam na katolika dost.

Vonnegut ma pravdu ze si musime dat bacha co

predstirame ze jsme. A vubec napsal toho hodne

a moc nadherneho.

Luis ma hezkou poznamku na potkavani zajimavych

lidi "mimo oblasti Ceske Republiky". I love it!

7 Pavel N. MATUSTIK Pavel N. MATUSTIK | E-mail | 2. září 2008 v 17:54 | Reagovat

Moc hezke povidani, Rosto.  Potesil jsi mne. Diky.

Pavel

8 SpaceDefender SpaceDefender | 2. září 2008 v 19:00 | Reagovat

Zajimavych lidi, knih, casopisu a novin bylo , je, a bude vzdy a fsude po malu z naslednych duvodu :

1. Vetsina lidi a tiskovin jsou podprumerni/e

2. Complexificace si vydupkava specializaci tj de facto fragmentaci predmetuuuu zajmuuu.

V CSSSR nebylo mozno koupit knihu ci casopis ci noviny zahraniczni krome v knige.

Cim vice jazyku humis tim vic trpis na ynformation overload ktery se te snazi overlordovat.

Stastny to postarsi lid v CeskoZlodejsku ktery nehumi jinak nez chechsky hezky, tisk je jim prilis drahy, takze czumi do chechsky bedny a cpou se buczkem se zelim of course ze kyselim a nadavaji na emericzany, cigany, zidy, zednare,a vubec co neni chechske hezke. Blahoslaveni jsou tito chudi duchem a vesmes i telem, ceka na ne kralofstvi pozemske, uz aby v nem byli i se svymi (s)vudci.

9 Pierino Pierino | 4. září 2008 v 3:12 | Reagovat

Hmmm hezky a jeste pridavam pozdrav ze St. Catharines... je krasnej den a uz kolem Niagary dozrava vino....

10 Hrdy klenot Vasti Hrdy klenot Vasti | 4. září 2008 v 14:09 | Reagovat

Akce dokumentů  

  53. brigáda pasivních systémů a elektronického boje

Autor: Petr Milčický — Poslední změna: Neděle 30.09.2007 08:45

Vážení spoluobčané, návštěvníci našich webových stránek, přátelé, kolegové,

srdečně Vás vítám na internetové prezentaci 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje. Je mi ctí Vám představit tento vysoce specializovaný a špičkově technicky vyzbrojený vojenský útvar Armády České republiky. Jsme součástí Velitelství společných sil a podřízené jednotky máme dislokovány kromě Opavy a Českých Budějovic ve všech koutech naší krásné země.

Jsme novodobým a současně jediným pokračovatelem bohatých tradic elektronického vojska u nás. Velmi si vážíme skutečnosti, že můžeme navazovat na takové průkopníky pasivních sledovacích systémů jakými byli KOPÁČ, RAMONA nebo TAMARA, systémy které jsou světovou odbornou veřejností dodnes uznávány za technické klenoty naší nedávné historie. Současně jsme patřičně hrdi na důvěru, která nám byla vyjádřena skutečností, že jsme byli pověřeni sloučením nástupců těchto průzkumných systémů s aktivními elektronickými prostředky rušení do jednoho celku. Tím se dostaly takzvaně pod jednu střechu schopnosti zjišťovat případné příznaky ohrožení České republiky a trvalá připravenost na vedení elektronické války při obraně naší vlasti nebo při součinnosti s našimi spojenci.

Jsme tvrdě pracující tým, který má trvale na paměti zvyšování své odborné způsobilosti ruku v ruce s mílovými kroky technického vývoje. Dovolte nám tímto prostřednictvím poskytnout Vám co nejobjektivnější a volně přístupné informace v rámci zákonů České republiky a právních norem Ministerstva obrany. Vstupte tedy na naše virtuální území a seznamte se s profesionály ve svém oboru.

Přeji Vám příjemné chvíle strávené na těchto stránkách.

velitel 53. brigády PS a EB                  

podplukovník generálního štábu Mgr. Petr Milčický

11 Jenda Jenda | 4. září 2008 v 14:53 | Reagovat

2: Spacedefender – Nepodceňuj Čechy a jejich radary!

Velkým důkazem rozumu je moudré užívání hlouposti.

Plout s proudem je tak důležité, že mnohdy velká moudrost spočívá v hlouposti anebo jejím afektování. Musíme s hloupými žít a oni jsou v převaze.

Dokonce moudrost musí jít s módou a když zrovna není v módě spočívá v tom že děláme hloupého.

Myslím, že ani ty a ani Bigbloger se tím v Americe neřídíte, škoda mohla by tu být větší sranda.

p.s.

Na anglickém znění webu jsou KOPÁČ, RAMONA a TAMARA prezentováni jako czech tech jewlery (z Gablonze)

12 Miroslav Václavek Miroslav Václavek | E-mail | Web | 4. září 2008 v 18:26 | Reagovat

Živého mě ty svině nikdy nedostanou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.