Listopad 2008

Co se deje v Cesku...

28. listopadu 2008 v 17:07 | Ross Hedvicek
Ctu tady noviny a brada mi pada prekvapenim. Vaclav Klaus chce odejit z ODS a vytvorit vlastni proti-EU stranu! Mu uz uplne jeblo?
Mozna by nebylo spatne, kdyby Klaus opravdu odesel a s nim odesli z ODS i vsichni ostatni komunisti a jini rusofilove, ktere tam Klaus natahal - ale to by asi bylo zadani prilis mnoho.

Znamy mystifikator (pamatujete, jak si nasazoval falesne fousy a pronasledoval zkorumpovane prazske taxikare? - nenasel nikoho, asi jako O.J. Simpsom hleda "opravdove vrahy") a narkoman (ano, to se v ceskych novinach taky nedoctete) Pavel Bem, ktery naaranzoval svuj udajny vystup na Everest tak dobre, ze tomu cesti Honzove dodnes veri asi jako ze Sametofku zorganizovalo par studentu, ma svoje nove plany. Chce se stat predsedou vlady (a potom prezidentem) a za tim ucelem se musi napred stat predsedou ODS. Proto, jak oznameno v tisku, pristi tyden vyzve Topolanka na kongresu ODS na souboj o kreslo predsedy strany. Kordy nebo pistole jak na Kocku?


Potom uz to pujde vsechno jako na dratku. Predseda strany, pak predseda vlady a nakonec prezident. Proc ne? Ceska republika uz mela prezidenta uplneho hlupaka, potom zase rezidenta KGB - proc by nemohla mit za prezidenta kokain-snupajiciho megalomaniaka?

Cesi jsou svetovi.

Jan Amos Komensky byl Madar!

26. listopadu 2008 v 23:04 | Ross Hedvicek
Nebudu vas napinat dlouhym povidanim. Posledni ceska modla na hlinenych nohou padla. Masaryk byl nemanzelskym synem rakouskeho mecenase, Milada Horakova, nebyla to co predstirala, Klaus neni Klaus, ale Pruzinsky, Sovak nebyl Sovak, ale Schmitzer a Karel Ctvrty neumel cesky. A ted tohle!

Ucitel narodu, Jan Amos Komensky (1592-1670) nebyl "Komensky", coz byla pouha prezdivka podle vesnicky, kde jeho rodice bydleli, ale byl madarske narodnosti a jmenoval se SZEGES. Jeho rodice byli certifikovani Madari jako polena a jak vam kazdy emigranty nenavidici cesky Honza rad potvrdi - narodnost se v Cesku urcuje podle rodicu. Kdyz byli rodice Cesi, dite prece nemuze byt American, to je jasne, ne? Kdyz jsou rodice Vietnamci, dite nemuze byt Cech, ze? Kdyz jsou rodice cigani, tak dite nemuze byt Cech - tak je to spravne! A tak ani Jan Amos Komensky, jehoz rodice byli Madari, nemuze byt Cech, byt se narodil v Komni, Nivnici nebo Uherskem Brodu (to se pani Szeges-ova pekne nabehala, nez vsechny ty tri mista stihla - kezet csokolom!) - ale zase jen Madar!

Jan Amos Komensky byl Madar! Co ted budeme delat - smankote? Co reknou lidi?

Chapu, ze je to strasna rana. Na co ti chudaci Cesi budou ted hrdi? Komenskeho rodice odesli z Madarska/Uher v 16. stoleti a rodinne prijmeni Szeges je prominentne uvedeno v pred casem objevene Komenskeho posledni vuli (Milada Blekastad, monography of Comenius). http://no.wikipedia.org/wiki/Milada_Blekastad

Informace je to natolik citliva, ze se prumernemu ceskemu Honzovi ceskymi medii taji. Napriklad v anglicke Wikipedii tato informace je, ale v ceske uz neni (neni to typicke?) - to by prece urazelo ceske narodni citeni! To nesmime! Lhari zasrani... Nastesti v cizich jazycich se tato informace vyskytuje docela bezne, a tak moznost, ze cesti wikipedisticti hnupove ji budou vymazavat je docela mala a odsouzena k neuspechu.

Takze jeste jednou - pokud jste vyseuvedene nepochopili napoprve. Jan Amos Komensky nebyl Cech, ale Madar a jmenoval se Janos Szeges. http://hu.wikipedia.org/wiki/Comenius

Tak a muzete se jit zase busit v prsa, moroni z mongolskych stepi...


Emigrace nebyla jen prebrodit Rio Grande...

26. listopadu 2008 v 19:24 | Ross Hedvicek


Zase tam v Cesku vedou jakesi zabomysi valky. Pres Jiriho Vanka se ke me dostala vymena emailu mezi radou lidi z Ceska, ktera vrcholi tim, ze John Bok velmi prisne kara Jana Sinagla. Prisne a dost blbe - abych tedy nenapinal. Email je dlouhy, ale prikladam ho zde cely, aby vam nic neuniklo - muj komentar je pod textem.

----- Original Message -----
From: John Bok
Sent: Sunday, December 17, 2006 3:59 AM
Subject: RE: Podivni Motejlove, Jemelici a Holeckove -

Na hrubou diru zasadne patri hruba zaplata

Je priznacne, ze Sinagl, ktery statecne opustil komunisticke ceskoslovensko, aby jako prumerny emigrant cosi nepodstatneho delal ve Svycarsku a zase se statecne vratil az davno po listopadu do Ceske republiky, nas poucuje o tom, co je to demokracie a pravni stat, co to je moralka a byt statecny a halasne dava najevo svuj nesouhlas se vsim, co nesouhlasi s nim. Nevim proc vlastne utekl do ciziny, nevi to nikdo. Snad to vi on sam. Jsem presvedceny o tom, ze by se pri prvnim vyslechu ve sluzebnach StB sesypal a byl by ochotnym praskacem a ze by po prvni CPZ nebo vazbe vybleptal i to, co by nevedel. Kdyby byl skutecne tak cestny a statecny, jak se svym teatralnim vystupovanim snazi presvedcit verejnost, nebyl by odesel. Ach ano, kazdy se muze zmenit. Proc vsak az tehdy, kdyz uz za to nehrozi vyhazov z prace, odebrani zakladnich prav, telefonni linky, ridicskeho prukazu, pasoveho dokladu, uplatneni sve profese vzdelani, zakazu deti studovat.

Tim, jak si prisvojuje pravo na jedinou pravdu, tu jeho, kterou vnucuje druhym, je zcela podobny komunistum nebo presneji kdejakemu fanatikovi, kteri maji patent na vse a kteri jsou humusem pro vznik jakekoli totality. Kriklouni, kteri hodne krici, toho vetsinou ve prospech druhych maloco udelaji.

Kdybych nebyl presvedceny o tom, ze pan Sinagl je dusevne chory, musel bych mu za vsechny invektivy, ktere za tu kratkou dobu po svem navratu, co se snazi svoji nicotnost za kazdou cenu zviditelnit, nafackovat, tak jak to udelal pan Macek psychopatovi Rothovi.

Pravdou je, ze jsem pri nasilnem zachazeni justicni straze s pani Masinovou pri soudnim jednani ve veci pana Hucina nevyvadel jako Sinagl, za to jsem je durazne vyzval, aby se k ni chovali slusne a snazil se jim v tom zabranit. Urazet soudce a vyhrozovat mu, tak jak to provozoval Sinagl, muze sice pusobit efektne, ale nijak to nekultivuje justicni prostredi a uz vubec to neni v prospech prosazeni prav nespravedlive souzenych. Na rozdil od Sinagla jsem byl duvernikem pana Hucina a kdybych nesmyslne a postpubertalne trojcil jako Sinagl, asi bych nemohl absolvovat vsechna soudni jednani, ze kterych byla podle a neopodstatnene vyloucena verejnost.

Nebyl to Sinagl, kdo hned po zatceni vyzval s Premyslem Vachalovskym prezidenta Havla, aby udelil Vladimirovy abolici a kdo napsal "Zalujeme", ktere odmitly vydat vsechna media, nebyl to Sinagl, kdo z kolegou ze Salamouna nebo s Premkem Vachalovskym navstivil Vladimira v Pankracke veznici a mel konflikt se zmetkem vysetrovatelem Starym a nebyl to Sinagl, kdo podal tr. oznameni na zalobkyni Sromovou, nebyl to on , kdo podal navrh na karne rizeni se soudcem Jelinkem, ktery hrube upiral v nemalo situacich Vladimirovo pravo na spravedlivy soud. Nakonec i to se zlepsilo. Tusim, ze Sinagl dodnes tezce nese, ze duvernikem nebyl on. On "statecny bojovnik" za lidska prava.

Ve Svycarsku by byl za sve jednani, invektivy vuci institucim a jedincum davno zalovan nebo stihan a pravdepodobne vypovezen ze zeme, pokud by byl ve stavu cizince, jako je ve vztahu k Ceske republice. To co je mu v teto zemi tolerovano dokazuje, ze je tu vuci blaznum vice tolerance nez ve Svycarsku.

Jsou jedinci, kteri by chteli byt, pro vyhody, ktere to prinasi, obcany vice statu. I to samo o sobe neco vyjadruje. Spisovatel Honza Benes je obcanem USA, a ac ho k jeho materske zemi poutaji nejen rodne koreny, materstina a vse co dela vlast vlasti, zustal verny zemi, ktera mu poskytla domov a prava, ktera mu byla v jeho rodne zemi upirana. I to je vizitkou charakteru.

Sinagl by chtel byt ceskym obcanem a zaroven si ponechat to svycarske. I to hovori o charakteru.
Nehodlam s troubou jeho formatu polemizovat ci si dopisovat. Nestoji mi za to, nebot svuj cas, pili, energii a intelekt venuji necemu mnohem potrebnejsimu. Pomoci tem, kteri z vetsiny nemaji tolik publicity a podporu verejne znamych osob, jakou ma pan Uzunoglu, ktery take patri k lidem, kdyz neni po jejich, tak jste nepritel. Mnohym z tech, kteri freneticky, nekriticky a bez znalosti spisoveho materialu si take honi sve triko ve veci pana Uzunoglu, vuci kteremu se organy cinne v trestnem rizeni zachovaly jednoznacne nezakonne az trestne,krivdy a nespravedlnosti na bezpoctu neznamych a pro media a verejnost bezvyznamnych lidi, jsou zcela lhostejne.
Kym opravdu Sinagl je, dokazuje svym nazorem, ze jenom protoze je o tom presvedceny, mi doporucuje abych vyhodit ze spolku Salamoun pana Jemelika. Jinak si o mne, dle neho, budou myslet lide, ze jsem take zmetek. Jaci lide? Jako je on? Necht si to mysli.

Jaksi mu unika, ze jsou to zpusoby, ktere pouzivali a pouzivaji komuniste. Vylucuji partaje. Obcanska sdruzeni se drzi demokraticky a nikoli diktatorskych zasad. Ve spolecenstvech, kde lide vykonavaji svoji cinnost dobrovolne a nezistne, se demokraticky voli a o tom, zda bude nucen nekdo opustit jejich rady, rozhoduje valna hromada, nikoli diktatori ndbo predsedove na prani Sinagl.. Jak videt ani pobyt ve Svycarsku nezbavil Sinagla bolsevicke nakazy.

Nemohl by uz nekdo verejnosti sdelit, cim byl a co delal tento "rytir bez vady a hany" pred tim, nez emigroval. Kdyby Sinagl vykonal jen desetinu toho, pro nespravedlive stihane, jako muj kolega a pritel pan Zdenek Jemelik, mohl by si, i pres svoji predlistopadovou zbabelost zbeha, mozna prisvojit moralizovani druhych, kterym nesaha ani po kotniky. Nakonec se ukazuje, ze si Sinagl a Paroubek jsou v mnohem podobni, jen s tim rozdilem, ze jeden se k moci dostal a ten druhy ze zavisti, ze ji nema, stal bojovnikem za jakesi svobody. Jinak pouzivaji obdobny slovnik. Vlastne pardon, Sinagl pouziva Parobkuv. Aspon co se sibalu tyce.

Tusim, ze Sinagl skrzeva paranoiu velikasstvi, ma dojem, ze mu na jeho maily, kterymi kdekoho obtezuje, musi kazdy odpovedet. Mel by se nechat vysetrit na psychiatrii. Urcite by se ulevilo jemu i mnohym jinym. Jesteze neni jemu podobnych lidi tolik, jako jim zminovanych gembleru. To by pak opravdu byla nase spolecnost ohrozena. Lide posedli utkvelosti mohou byt nebezpecni.
Myslim si, ze by Sinagl mel dat prednost svycarskemu Naturalu 95 a nejen jemu, kdyz mu vse ceske tolik vadi. Mohl by se pak o 1/3 dostat dal, coz bych mu ze srdce pral.

John Bok
V Praze 17.12.2006
­­­­­­­­­­­­-
Jan Sinagl neni zadny muj oblibenec, ale musi se mu priznat, ze ma casto pravdu. Na ceske pomery PRILIS casto. Neni pak pochyb, ze velke mnozstvi lidi drazdi a sere. I ja dostavam jeho emaily, neobtezuji mne a jsem tomu rad. Jan Sinagl si nehraje na funkcionare, naopak John Bok k tomu ma uz chvili vyrazne sklony. Predhaneni se, kdo je koho duvernikem hranici se smesnosti. Casto opakovana doporuceni z Ceska na adresu emigrantu - o tom, ze by se meli nechat psychiatricky vysetrit uz jsou taky stara vesta.

Z celeho sporu mne zaujalo jen nekolik veci: Sinaglovi je vycitana emigrace (ano, prosim!), pak udajna neslusnost k ceskym velicinam a organum a tajemne naznacovani, co Sinagl delal pred emigraci. Nevim a je mi to jedno (ja jsem jezdil hovnocucem - muze to nekdo trumfnout?), pokud emigroval, ma u mne znaminko plus. Pokud se z te emigrace vratil a je neslusny k ceskym neo-komunistickym velicinam - tak u mne ma druhe plus.

Osobni historie Johna Boka je mi znama, a ze prosel vezenim a dlouholetym sikanovanim ze strany lidi, kterym dnes temer leze do zadku, to neni vina Jana Sinagla nebo neco, co by mohlo byt Sinaglovi vycitano. A vycitat nekomu emigraci - to uz je opravdu prilis. To uz vam vsem v Cesku opravdu jebe? Emigrace nebyla jen prebrodit Rio Grande. I jen obycejny zivot a prace v normalni civilizovane spolecnosti ma v mych ocich mnohem vetsi kredit, nez zivot disidenta v komunismu. A jeste navic ve svetle toho, ze to disidentstvi dodnes neprineslo ty spravne vysledky. A nebo to je to kuri oko, na ktere Sinagl slapl? Promarneny zivot v disentu a dnes jsou u moci stejni komuniste jako predtim? To je opravdu na psychiatra. Ale kdo by se mel nechal vysetrit? Sinagl urcite ne.

Ceska republika a ceska spolecnost se svou geneticky imprintovanou nenavisti vraci zpatky do Mongolska. Nikoliv do Evropy. Vite o tom, ze za vlady Cingischanova syna Ogedeie v roce 1241 se hranice Mongolske rise prekryvaly s hranicemi "zemi socialistickeho tabora" - Mongolska rise koncila pred Vidni, ale obsahovala pozdejsi Ceskoslovensko, Madarsko, Polsko, atd.? No neni to zajimave? Ejj, moc tezko se kraci do Evropy v laptich. Ceska spolecnost casto s velkym nadsenim prijme za sve vselijake zcestne ideologie davno po tom, co uz vsude jinde vysly z mody, at uz je to anti-semitismus, komunismus, anti-amerikanismus a nebo nezduvodnitelna nenavist vuci emigrantum.

A Bokovo karani Sinagla, ze neni slusny k ceskym neo-komunistickym soudcum a justicnim organum je pak uz jen absurdni tresnickou na vrcholu dortu. Bokuv kamarad Havel najmenuje KOMUNISTICKE soudce do DOZIVOTNICH funkci a Bok chce nekoho nabadat, aby byl k takovym soudcum slusny? Vy ostatni tohle muzete preskocit - John Bok rozumi anglicky: ARE YOU OUT OF YOUR FUCKING MIND???

Ctenar mi vcera poslal mailem Jirankuv kresleny vtip. Jsou tam dve jeho typicke ceske postavicky a jedna kaze druhe: " Tady se vzdycky hodne udavalo, pane. Za Nemcu i za komunistu. Ale slusne, dycinky slusne!"

Na co si to tedy porad hrajete, voresi?

(recyklovany clanek)


Defiance...

25. listopadu 2008 v 18:45 | Ross Hedvicek
Povim vam pribeh z valky, ktery mi nevypravel T. Texas Taylor...

Tuvia Bielski (1906-1987) se narodil v zidovske rodine v zapadnim Belorusku, ve vesnici Stankiewicze, ktere tehdy patrilo Polsku, coby jeden z deseti bratru. Mezi lety 1927 az 1929 byl Tuvia v polske armade. Do historie vstoupil Tuvia coby velitel velmi neobvykle partyzanske skupiny, ktera fungovala v lesich Naliboki behem druhe svetove valky. Jeho cilem nebylo napadat zeleznice, cesty a pripadne okupujici nacisty, ale zachranit Zidy, kteri byli v nebezpeci odsunu do koncentraku. V sirsim kontextu doby byl Tuvia Bielski dulezitejsi a efektivnejsi nez treba Oscar Schindler.

Rodina Bielski (10 synu a dve dcery) byli obycejni sedlaci ve vesnici Stankiewicze blizko mestecka Navahrudak (Novogrudek). Po utoku Nemcu v cervnu 1941, se Navahrudak stal zidovskym ghettem, kde byla rodina Bielski v prosinci 1941 vyvrazdena. Ctyri bratri z pocetne rodiny uprchli: Tuvia, Zus, Asael a Aharon a spolu s 13 dalsimi uprchliky z ghetta vytvorili zaklad partyzanske skupiny.

Tuvia mel sve unikatni zasady. Hlavni byla, ze "radsi zachranim jednu starou zidovskou babku, nez abych zabil deset nemeckych vojaku". Nemejte ale predstavu, ze Tuvia byl nejaky "nejsme jako oni" havloidni troubelka. Zajati nemecti vojaci byli vzdy strileni, protoze si partyzani nemohli dovolit drzet zajatce a pustit je z duvodu prozrazeni nemohli. Prisnost byla i na jeho vlastni partyzany - je znama epizoda, ze Tuvia zastrelil sveho vlastniho pobocnika, protoze zanechal ziveho Zida na pospas Nemcum a nezachranil ho. Nakonec to dopadalo tak, ze bratri Bielski vybudovali v lesich Naliboki znacne velky zemljankovy tabor, kde zilo (a prezilo valku) pres 1200 muzu, zen i deti. Tabor mel nejen synagogu, ale i sve dilny, ktere vyrabely boty, obleceni, zbrane, pekarnu a nakonec materialne podporovali i jine partyzanske skupiny z okoli.

I pres velice dobrocinne aktivity Tuvie a jeho bratru - vetsinou jen zachranovali Zidy, jen prilezitostne odpraskli nejakeho policajta nebo mistniho kolaboranta, nakonec Nemci vypsali na Tuviu odmenu sto tisic Reichmarks za dopadeni a v roce 1943 usporadali velky zatah na jeho partyzanskou skupinu. Zatah byl neuspesny, Bielski se i s tisicem civilistu jen stahli hloubeji do lesu do bezpeci. Kdyz v lete 1944 Ruda armada osvobodila Belarus, z lesu se vynorilo 1230 muzu, zen a deti a napochodovali do Navahrudaku.

Asael Bielski byl naverbovan (zrejme nasilim, jak to tehdy chodilo) do Rude armady a padl v bitve u Konigsbergu v roce 1945. Tuvia zavetril, sovetska vlada jasne nebyla to prave orechove a po valce se vratil do Polska a pres Moldavii a Rumunsko odesel do Palestiny, kde se tehdy zacal formovat zidovsky stat Izrael. V Izraeli mu IDF (Israeli Defence Forces) nabidli vysokou vojenskou pozici za jeho hrdinske ciny minulosti, ale Tuvia odmitl a az do smrti v roce 1987 pracoval jako taxikar v New Yorku. Pohrben byl v Jeruzaleme s poctami vyhrazenymi izraelskym narodnim hrdinum. Vsichni jeho prezivsi bratri se taky usadili ve Spojenych statech, Belorusko uz nikdy nenavstivili. Coz mi pripomina tu typickou slabomyslnou otazku emigrantum "A uz jste se byli podivat doma?". Co by tam asi hledali?

K pribehu bratru Bielski se vztahuji dve knihy: Defiance, kterou napsal Nechama Tec, a The Bielski Brothers, kterou napsal Peter Duffy. A zde zacinaji tzv. kontroverze. Vriskot prichazi hlavne z polske strany. Je zminovan prikaz Bor-Komorowski (prikaz cislo 116), ktery udajne narizoval polskym partyzanum strilet zidovske partyzany. Knihy se nikde nezminuji o masakru v Naliboki (128 polskych mrtvych) v roce 1943, byt je vic a vic jasne, ze masakr byl spachan "sovetskymi partyzany" a ne partyzany bratru Bielski, kteri v te oblasti ani vubec nebyli. Peter Duffy v jeho knize navic jeste napsal, ze Armia Krajowa byla spojenec nemeckych okupantu. Tak to uz do toho opravdu slapl. No dely se strasne veci, co my dnes vime. V Cesku zase pry meli hodne a slusne komunisty. K dalsimu domacimu studiu a pochopeni polsko-zidovskych vztahu doporucuji zhlednout starsi filmovy dokument Claude Lanzmanna "Shoah".

V roce 2006 History Channel vysilal dokumentarni porad s titulem "The Bielski Brothers: Jerusalem in the Woods", ktery napsal a reziroval Dean Ward. A nejlepsi nakonec: Reziser Edward Zwick natocil holywudskou velkoprodukci "Defiance", ktera jak je dobrym holywudskym zvykem historicka fakta ponekud prekroutila (k nepoznani) - i kdyz zakladni pribeh zustava. Charakter Tuvie Bielski je ve filmu ztvarnen Danielem Craigem, tedy novym James Bondem. Povazuji jen za spravne, aby si herec hrajici fiktivniho hrdinu zahral i hrdinu historickeho. Film Defiance prijde do americkych kin 31. prosince 2008.

V jedne scene filmu rika Tuvia/Craig "Our revenge is to live" - coz je obdobou znameho emigrantskeho porekadla "Zit si dobre je ta nejlepsi pomsta". (I kdyz semtam si do nich kopnout taky potesi, dodavam ja). Slovo Defiance se da prelozit desitkami zpusobu, vetsinou okolo vyznamu odpor ci neuposlechnuti. Ja to, ve vyseuvedenem kontextu, prekladam jako "odmitnuti umrit". A o tom to cele je ... :-)
----






Chronologický přehled událostí během roku 1985

21. listopadu 2008 v 14:39
Mirek Vaclavek kdesi vyhrabal nasledujici. Naramne jsem se pri cteni bavil a rad se podelim. Rosta

---------
Chronologický přehled událostí během roku 1985
leden

Nový rok 1985 připadl na úterý.

5.ledna začala v Morkovicích plesová sezóna. Zahájil ji ples pracujících, pořádaný již tradičně Místní organizací Komunistické strany Československa. Účast-podle možnosti.

12.ledna pořádali ples myslivci z mysliveckého sdružení Hubert. Protože na plese byla velmi dobře zásobená kuchyň, byla také početná návštěva.

18.ledna uspořádaly pracovníci Místní lidové knihovny v Morkovicích besedu se spisovatelem Zdeňkem Zapletalem.

19.ledna pořádal Sdružený klub disko-ples. Na plese nehraje kapela, ale tančí se při reprodukované hudbě.

25.ledna pořádal ples výbor Sdružení rodičů a přátel školy při Základní škole v Morkovicích.

27.ledna se konala výroční členská schůze včelařů.

31.ledna proběhlo 1.zasedání pléna Místního národního výboru v Morkovicích v tomto roce.
únor

4.února se konala výroční členská schůze Místní organizace Svazu československo-sovětského přátelství.

9.února pořádala Místní organizace Socialistického svazu mládeže diskotéku.

16.února uspořádala jednotka Lidových milicí ve spolupráci se Základní školou v Morkovicích na hřišti u školy Den lidových milicí. Bylo to ukázkové cvičení pro žáky školy.

19. a 21.února proběhly výroční schůze Jednotného zemědělského družstva Svazu československo-sovětského přátelství v Morkovicích. Po skončení schůzí se konaly taneční zábavy.

22.února proběhlo v malém sále Sdruženého klubu slavnostní shromáždění k výročí únorových událostí. Účastnilo se ho 65 občanů.

24.února pořádal výbor Místní organizace Českého svazu žen v Morkovicích pro děti dětský karneval. Účast dětí byla veliká. Přišlo jich na 350.
březen

2.března se uskutečnil v Morkovicích koncert Pěveckého sdružení moravských učitelů. Zároveň oslavil i člen tohoto sdružení, učitel Základní školy v Morkovicích Jan Churý, 60 let. Sbor uskutečnil dvě vystoupení: v 15 hodin pro děti a v 17 hodin pro dospělé.

2.března došlo k zásadní změně ve sportu v Morkovicích. Dosavadní sportovní organizace Slavoj byla zrušena a přešla pod Jednotné zemědělské družstvo SČSP Morkovice. Důvodem byly náklady na pořádání sportovních akcí.

6.března proběhla výroční schůze Závodní organizace Svazu československo-sovětského přátelství v jednotném zemědělském družstvu v Morkovicích.

Počátek měsíce března byl již tradičně ve znamení Mezinárodního dne žen. Uspořádaly je pro své zaměstnankyně jednotlivé morkovské závody a to: 7. a 9. března Jednotné zemědělské družstvo Československo-sovětského přátelství. 7.března se při té příležitosti uskutečnila ve Sdruženém klubu estráda bratří Pantůčků z Brna. 8.března uspořádal oslavu Zadrev Morkovice.

10.března proběhla při příležitosti svátku žen besídka dětí pro matky v Mateřské škole v Morkovicích.

16.března pořádali členové Socialistického svazu mládeže ve Sdruženém klubu taneční zábavu.

19.března přednášel František Hanák pro zájemce o své návštěvě v Japonsku.

23.března pořádali taneční zábavu sportovci.

28.března proběhlo plenární zasedání MNV.

30.března se konala v klubu společenská zábava.

31.března se přešlo na letní čas.
duben

2.dubna proběhla Morkovicemi štafeta Dukla-Bratislava-Praha. Tato celostátní štafeta byla organizována na počest 40.výročí osvobození.

8.dubna bylo pondělí velikonoční. V tento den se stále ještě dodržuje tradiční mrskut.

Ve dnech 10.-14.dubna se uskutečnila v malém sále Sdruženého klubu výstava miniatur.

13.dubna se uskutečnila v klubu taneční zábava.

29.dubna došlo za účasti představitelů Okresního národního výboru v Kroměříži a představitelů Místního národního výboru v Morkovicích k slavnostnímu otevření dvou nových školských zařízení: areálu nové mateřské školy a budovy desetitřídního pavilonu základní školy.

24.dubna účinkovala na koncertě v Morkovicích v sále Sdruženého klubu hudební beatová skupina Stanislava Procházky mladšího.

Poslední den měsíce dubna byl již plně ve znamení májových oslav, které byly toho roku obzvlášť slavnostní, neboť zapadly do rámce 40.výročí osvobození Československa Sovětskou armádou.

Oslavy 40.výročí osvobození, které se v Morkovicích vzpomínají vždy na 1.máje, neboť právě toho dne byly Morkovice osvobozeny, začínají vždy v předvečer toho dne, a to 30.dubna pietním aktem, kdy členové Místní organizace svazu protifašistických bojovníků spolu s poslanci Místního národního výboru v Morkovicích položí věnce u pomníku padlých obou světových válek před hřbitovem.

Téhož dne večer se konala slavnostní schůze ve velkém sále Sdruženého klubu. Schůze proběhla jako slavnostní zasedání Místního národního výboru v Morkovicích-Slížanech, Místního výboru Komunistické strany Československa v Morkovicích a Místního výboru Národní fronty. Slavnostní schůze byla zahájena hymnami. Po nich následovalo kulturní pásmo složené z vystoupení žáků Základní školy v Morkovicích a pěveckého sboru Sdruženého klubu. Po kulturní části následoval slavnostní projev, který ke 40.výročí osvobození Československa přednesl předseda Místního výboru Komunistické strany Československa František Tichý. Po projevu následovalo předání medailí a čestných uznání zasloužilým členům komunistické strany a občanům. Celou schůzi vedl Ivan Šebestík, člen Místního výboru Komunistické strany Československa a byl na ní přítomen i předseda Okresního národního výboru v Kroměříži Antonín Jablunka. Nejprve byly předány občanům pamětní medaile ke 40.výročí osvobození Československa. Medaile předal člen předsednictva Okresního výboru Komunistické strany Československa v Kroměříži Antonín Jablunka těmto občanům: Jaroslavu Hýskovi, Miroslavu Hýskovi, Antonínu Urbanovi, Miroslavu Pátíkovi st., Antonínu Novákovi, Václavu Matouškovi, Ludvíku Mazurovi st., ing. Ladislavu Tesařovi a Vladislavu Olšinovi. Čestné uznání Rady Okresního národního výboru v Kroměříži za výsledky v socialistické soutěži měst a střediskových obcí, kde obec Morkovice-Slížany získala 2.místo v roce 1984 převzali představitelé Místního národního výboru v Morkovicích předseda Miroslav Pátík a tajemník František Brňovják. Čestné uznání rady Okresního národního výboru v Kroměříži za dlouholetou práci v národních výborech obdrželi z rukou předsedy Okresního národního výboru v Kroměříži Antonína Jablunky Emilie Mazurová, Ladislav Zaoral.
Čestné uznání Místního výboru Komunistické strany Československa v Morkovicích obdrželi: Josef Plánička, Josef Závojský, Rudolf Sláma, Antonín Jablunka, Jaroslav Hýsek st., Oldřich Horák, Jindřiška Ohnoutková, Emilie Březinová, Emilie Mazurová, Růžena Pátíková, Ladislav Zaoral, Jarmila Krejčí, Miloš Bleša, Aloisie Slámová, Bohumír Sláma, Josef Hýsek, Ladislav Hudeček, Jaroslav Minks, Vítězslava Gazdová, Edmund Procházka a jeho manželka, Drahomíra Pláničková, Věra Šebestíková, Blažena Minksová, Františka Hýsková a Miroslav Pátík ml. Čestná uznání předal předseda Místního výboru Komunistické strany Československa v Morkovicích-Slížanech František Tichý. Předseda Místního národního výboru v Morkovicích-Slížanech pak předal čestné uznání rady Místního národního výboru v Morkovicích-Slížanech jednak organizacím a jednak občanům. Medaile obdržely tyto organizace: Místní organizace svazu protifašistických bojovníků v Morkovicích, Místní organizace českého svazu žen v Morkovicích a Jednotné zemědělské družstvo Československo-sovětského přátelství v Morkovicích, z občanů pak ing. Vymazal, Josef Mlčoch, ing. Bohumil Hanáček, Zdeněk Janček, Stanislav Horák, ing. Josef Burian.

Následujícího dne 1.května proběhly v Morkovicích oslavy 1.máje V době od 6 do 7:45 hodin provedl obecní rozhlas budíček. Potom koncertovala na seřadišti, které bylo tentokrát na náměstí před nákupním střediskem, dechová hudba Kroměřížské konzervatoře. Koncert trval až do začátku slavnostního shromáždění do 9:00 hodin. Vlastní oslava byla zahájena houkáním sirén, hymnami a projevem zástupce Okresního výboru Komunistické strany Československa Zd. Milerem, který vedl okresní delegaci. Jejími členy byli dále místopředseda Okresního národního výboru v Kroměříži ing. František Durďák a poslankyně Jana Pekařová.
Z manifestace byla odeslána rezoluce okresní mírové radě. Po skončení manifestace odešli účastníci v průvodu přes Náměstí, Husovo náměstí, náměstí Svobody a Sokolskou ulici do ulice 7.listopadu a na letní kino. Průvodu se zúčastnilo 1 298 dospělých občanů a 756 dětí. V průvodu nesli účastníci 8 transparentů, 20 vlajek a zúčastnily se ho 3 krojované složky: sportovci, požárníci a myslivci. Před letním kinem uspořádalo jednotné zemědělské družstvo výstavu zemědělských strojů. Na letním kině pak proběhlo kulturní pásmo a sportovní vystoupení.

V májových dnech v souvislosti s oslavami proběhly i další výstavky: ve dnech 1.-10.května v malém sále Sdruženého klubu výstavka 40 let Morkovic, kde byly vystaveny kroniky a fotografická dokumentace k nim, což se těšilo značné pozornosti občanů; v jídelně administrativní budovy Jednotného zemědělského družstva v Morkovicích proběhla výstava keramiky a cukrovinek.
3.května byl zahájen normální provoz v Mateřské škole v Morkovicích.

18.května se uskutečnil májový koncert. Vystoupil na něm jednak pěvecký sbor Sdruženého klubu v Morkovicích, jednak pěvecký sbor z Maďarské lidové republiky.

21.května uspořádala závodní organizace Svazu československo-sovětského přátelství v Jednotném zemědělském družstvu v Morkovicích besedu o československo-sovětské smlouvě o přátelství a spolupráci.

23.května proběhlo plenární zasedání Místního národního výboru v Morkovicích-třetí v tomto roce.

26.května proběhla za krásného počasí na hřišti u školy místní spartakiáda. Vystoupilo na ní v osmi skladbách kolem 880 cvičenců. Ve skladbě rodičů s dětmi vystoupilo 128 cvičících, z nichž polovina byla místních. Skladbu nacvičila učitelka Adamčíková. Ve skladbě nejmladších žáků vystoupilo 120 dětí, skladbu nacvičily učitelky základní školy Marie Ledvinová, Libuše Trávníčková, Jana Koplíková, Milena Morongová a Marie Karlíková. Skladbu mladších žákyň, ve které cvičilo asi 66 dívek, nacvičily učitelky Marie Belková a Božena Němcová. V další skladbě se představilo asi 60 hochů, kteří vystoupili s raketami a míčky. Toto cvičení mladších žáků nacvičily učitelky Hana Růžková a Dagmar Formánková. 108 žáků - starších - cvičilo ve skladbě s devítimetrovými lany. Tuto skladbu nacvičili učitelé Jaroslav Dostál a Josef Albrecht. Moderně pojatou skladbu předvedly starší žákyně, kterých vystoupilo 147. Skladbu nacvičily učitelky Bronislava Albrechtová a Eva Hladná. Na hudbu Antonína Dvořáka (Slovanské tance) cvičilo pak 144 žen ve skladbě s barevnými šátky, kterou nacvičila učitelka Bronislava Albrechtová. Závěr místní spartakiády patřil vystoupení 72 mužů, s nimiž skladbu nacvičil učitel Josef Albrecht. Cvičenci z Morkovic vystoupili nejen v Morkovicích ale i v řadě místních a okrskových spartakiád ve Zdounkách, Zborovicích, Koryčanech, Pačlavicích, Troubkách, Litenčicích, Chvalčově, Nové Dědině, Bystřici pod Hostýnem, Žalkovicích a na okresní spartakiádě v Kroměříži.

2.června pořádali členové Socialistického svazu mládeže ve Slížanech kácení máje.

15.června pořádali členové Socialistického svazu mládeže taneční zábavu.

16.června vystoupila v sále Sdruženého klubu hudební skupina Futurum II. z Brna.

25.června se konalo v sále Sdruženého klubu skupinové shromáždění pionýrské organizace Základní školy v Morkovicích.

27.června navštívili Morkovice Sovětští turisté z oblasti Kurganu. Bylo jich 40. Navštívili zařízení jednotného zemědělského družstva, Základní školu v Morkovicích, Zadrev. Místní odbočka Svazu československo-sovětského přátelství v Morkovicích a jednotné zemědělské družstvo pro ně uspořádalo družební večer.

30.června proběhla na hřišti u školy soutěž požárních družstev žen.
červenec

4.července se konalo plenární zasedání Místního národního výboru v Morkovicích.

9.července proběhla schůze organizace Svazu československo-sovětského přátelství v jednotném zemědělském družstvu.

Ve dnech 17.-20.července uspořádala pobočka Československého červeného kříže ve Slížanech spolu s organizací Socialistického svazu mládeže třídenní zájezd do západních Čech.

20.července odjeli na zájezd do Brna na výstavu Myslivost a příroda včelaři z Morkovic.
srpen

3.srpna odjeli na zájezd do Moravského Krumlova a Znojma zahrádkáři.

17.srpna uspořádali členové Socialistického svazu mládeže taneční zábavu.

23.srpna uspořádalo jednotné zemědělské družstvo dožínky.
září

Ve dnech 21. a 22.září proběhlo v Morkovicích finále XXI. ročníku soutěže fotbalových teamů jednotných zemědělských družstev o Zlatý pohár Zemědělských novin. Bylo spojeno s řadou kulturních akcí: 21. září uspořádali morkovští družstevní fotbalisté pro účastníky vinobraní a 22.září vystoupila ve Sdruženém klubu hudební rocková skupina Citron. Finálového utkání se zúčastnila tato družstva: fotbalový team Jednotného zemědělského družstva v Morkovicích-Slížanech, Jednotného zemědělského družstva 25.února ze Slatiny, Jednotného zemědělského družstva Labe z Trávčic a Jednotného zemědělského družstva Javorník ze Štítné. Finálovou soutěž vyhrálo družstvo z JZD Javorník ze Štítné, naši družstevní sportovci obsadili 3.místo.

19.září se konalo plenární zasedání Místního národního výboru v Morkovicích-Slížanech.

27.září proběhla členská schůze Místní organizace Svazu československo-sovětského přátelství v Morkovicích
říjen

11.října byla ve Sdruženém klubu taneční zábava.

19.října se konala výroční členská schůze morkovských požárníků, která zvolila nové vedení organizace. 20.října byl pak ustaven nový výbor.

20.října odpoledne vystoupil v Morkovicích na koncertu družby jugoslávský soubor Pelagič.

Téhož dne večer vystoupil ve Sdruženém klubu na estrádě populární zpěvák a konferenciér televize Josef Zíma se svými hosty.

21.října se konala výroční konference Sdruženého klubu v Morkovicích. Byla na ní zhodnocena činnost v uplynulém roce a zvoleno nové vedení Sdruženého klubu.

V době od 23. do 28.října se uskutečnila ve Sdruženém klubu výstavka filatelistů.

23.října proběhlo v sále Sdruženého klubu skupinové shromáždění pionýrské skupiny Základní školy v Morkovicích.

23.října uspořádali členové organizace Československo-sovětského přátelství v Jednotném zemědělském družstvu v Morkovicích besedu na téma Velká říjnová socialistická revoluce a dnešek.

V době od 26. do 28.října uspořádala Místní organizace svazu zahrádkářů v Morkovicích v malém sále Sdruženého klubu výstavu ovoce, zeleniny a léčivých rostlin. Léčivé rostliny zde vystavoval sběratel Cvek z Hoštic.
listopad

2.listopadu konalo myslivecké sdružení Hubert hon.

7.listopadu uspořádala místní organizace Svazu československo-sovětského přátelství v Morkovicích na oslavu výročí Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku v r.1917 lampiónový průvod.

8.listopadu se konala veřejná oslava v malém sále Sdruženého klubu v Morkovicích.

17.listopadu pořádali hon myslivci mysliveckého sdružení Svazu československo-sovětského přátelství.

19.listopadu uspořádala sociální komise při Místním národním výboru v Morkovicích besedu s důchodci.

23.listopadu uspořádal Sdružený klub Kateřinskou zábavu.

Téhož dne se konal druhý hon mysliveckého sdružení Hubert.

Ve dnech 25.-30.listopadu se uskutečnila prodejní výstava nábytku ve velkém sále Sdruženého klubu. Výstavu uspořádaly prodejna nábytkářského průmyslu z Kroměříže.

30.listopadu pořádali sportovci v sále klubu taneční zábavu.
prosinec

7.prosince se konala místní konference Komunistické strany Československa v Morkovicích. Byl na ní zvolen výbor Komunistické strany Československa v Morkovicích.

12.prosince proběhlo plenární zasedání Místního národního výboru v Morkovicích-poslední v tomto roce.

22.prosince se uskutečnila pro děti estráda s názvem Večerníček s Jitkou Molavcovou.

Téhož dne večer hostil morkovský Sdružený klub populárního herce z Prahy Františka Filipovského, který přijel do Morkovic na estrádní vystoupení se svými hosty. Mezi nimi byla i známá konferenciérka a hlasatelka televize Dagmar Dvořáčková.

22.prosince se konal rovněž hon mysliveckého sdružení Svazu československo-sovětského přátelství.

25.prosince byla v klubu Štěpánská zábava.

30.prosince uspořádali myslivci sdružení Hubert hon.

31.prosince na "Silvestra" uspořádali veselé rozloučení se starým rokem kynologové.


Tak kdo je pro progres ?

20. listopadu 2008 v 14:36 | Sven F. Rehulka
Je to ještě skoro dva měsíce, než (v lednu 2009) skončí presidentské období G.W.Bushe, tedy než začne tak zvané "střídání stráží" .

Nevím, zda to bude vůbec možno nazvat "stráží", až nastoupí administrativa Barack Hussain Obamy !
Jeho nic neřikající slibování všeobecných změn v USA, lze vysvětlovat všelijak. Zatím se jasně vyjádřil pouze v tom, že chce okamžitě stáhnout americké jednotky z Iraku, zrušit Guantanamo a diplomaticky jednat se současnymi nepřáteli - tedy, obdoba neslavného odchodu z Vietnamu !

Dále prohlásil, že v této finanční, krizové situaci, hodlá užít státní fondy k "záchraně" amerického automobilového průmyslu.
To trochu neodpovídá jeho předešlým, "zeleným" prohlášením z předvolební kampaně, kdy sliboval progresivní, skoro socialistické změny.
Americký automobilový průmysl, je vlastně svým vlastním hrobařem !

Už po léta, je každému soudnému člověku zřejmé, že ač jsou americká auta kvalitní, spolehlivá a pohodlná, jsou ale zároven zbytečně velkoobsahová, tím pádem i velkospotřebová.
Proto tam už dlouho úspěšně dobývala trh malá a střední auta japonská a evropská. Připočteme-li k tomu světové vydírání arabskými producenty petrolu (společenstvím OPEC), je jasné, že Obamův plán na užití státních bilionů dollarů k podpoře tohoto průmyslu, je jenom "bičováním chcíplé kobyly" !
Samozřejmě, nepřátelská, levicová media, nakloněná politice Demokratické strany, to budou vychvalovat, jako státnické a vlastenecké rozhodnutí.

Kdyby něco podobného udělal Bush, jistě by vykřikovali, že podporuje tradiční velkokapitál a připomínali by jeho rodinné vztahy s texaskými petrolejáři.
Ovšem, jen málokdo ví a ještě méně je v tisku uveřejněn fakt, že přímým rozkazem presidenta Bushe, už od roku 2003, byly vyčleněny 2 biliony dollarů, na vývoj motoru používajícího místo petrolu, či dieselu, energii, získanou směsí kyslíku a vodíku, kdy odpadem je pouze vodní pára !
Zatím to je vše v pokusném stadiu, u General Motors, modifikovaný Chevrolet Silvera je zkoušen Defence dept. - I další firmy zkouší tento oxygen-hydrogen system, zatím, ovšem překáží vysoká cena, nedostatek pump i tradice !

Množství výborných vynálezů, které nám dnes připadají samozřejmé, přišlo do civilního života, až po vojenském výzkumu a použití, což se týká i tohoto typu pohonu vozidel.
Naproti tomu, vedení Republikánské strany, odmítá Obamovu záchranu "klasického" autoprůmyslu, jako umělé udržování dinosaurů při životě a naopak tvrdí, že tyto peníze by měly být základem nového autoprůmyslu, který v USA pomalu nabývá popularity a intensity - výroba elektroautomobilů !
Už několik let tam jezdí auta s (nám) sympatickým jmenem : Tesla a Volt, plus několik dalších, bateriových, nebo hybridních typů .( jako v Australii jezdí japonská, hybridní Toyota.).
Jak by takovéhle rozhodnutí připravilo "oteplovače" i další enviromentalisty o propagandu, netřeba zdůraznovat !

Není to nic nového, nejen ve sci-fi knihách a filmech, ale i ve skutečnosti, byly tyto druhy motoru už vyvinuty a vyzkoušeny, at už úspěšně, nebo neúspěšně.
Zatím však vždy vše utichlo. Bylo to vysvětlováno tím, že vynálezci byli uplaceni automobilovým, nebo olejářsko-těžařským průmyslem, nebo když nechtěli prodat, i zavražděni !
Co je na tom pravdy, nevím, je také možné, že amaterský vynález mohl pracovat na papíře, ale nikoliv ve skutečnosti, nebo neekonomicky, ale to už je jiná otázka!
Je jisté, že odpovědi dostaneme (snad), až do Bílého domu nastoupí Obama a spol., ale všechny předpovědi jsou jen "sázkou do lutrie" !

Psáno 17. listopadu 2008., tedy na výročí - jak říká Aston : "kdy na devatenáct let byl poražen komunismus v Česku" ! (asi jako devítihlavá san - ríkám já !)
Nejen Češi, ale i Američané, by potřebovali Bruncvíka !

Sven F. Rehulka , Carlton , NSW


Falesny clovek ...

19. listopadu 2008 v 22:05 | Ross Hedvicek
Jiste si dovedete predstavit, ze mi coby "by-product" mych clanku pise stovky lidi. Tohle mi prave napsal jeden, co ma vyhrady k vasemu rezidentovi...

Cituji:

-----
Václav Klaus je:

- falešný ekonomický odborník (na Západě mu nic netisknou ani mu nic
necitujou -- mají ho rády jen bláznivé spolky popíračů globálního
oteplování)

- falešný docent (docenturu dostal v roce 1991 na FSV UK ještě v době,
kdy platily komunistické předpisy -- Klaus tedy nemusel sepsat a
obhajovat disertační práci, titul dostal jen za to, že je Klaus; zdá
se, že se v tom angažoval Bohumil Doležal, za odměnu se stal šéfem
Klausových poradců -- až do doby, kdy na Doležala prasklo, kdo ho
platí ze zahraničí)

- falešný pravičák (odmítal privatizovat státem vlastněné komerční
banky; favorizoval státní monopol pro polostátní Telecom)

- falešný profesor (Klausova profesorská habilitační práce je natolik
kvalitní, že ji musí na VŠE držet pod zámkem)

- falešný heterosexuál (normální člověk by měl milenku dle potřeby a
načapán by byl náhodou; Klaus je s milenkou načapán vždy před
prezidentskou volbou, aby neutralizoval spekulace o své osobním
životě; místo aby s milenkou šel poobědvat do nějaké normální
restaurace s diskrétním prostředím, "omylem" s ní obědvá v Erpetu, kde
je narváno)

Nemám nic proti homosexuálům a uznávám, že i homosexuální levičák má právo na existenci. Vadí mi ale to Klausovo hrozné pokrytectví...


Zaryti Cesi a Kundera...

19. listopadu 2008 v 16:46 | Ross Hedvicek
Nebylo pro mne prekvapenim, ze kdyz se provalilo Kunderovo udani agenta-chodce Dvoracka, ze vetsina zarytych Cechu hned zacala vriskat a piskat jak cerstve nalihnuta housatka. Byt ja sam jsem o tom ani vlastne nepsal, vrhlo se i na mne nekolik vlastenecky vulgarnich primitivu a jeden pomerne zdvorily pseudo-historik ze Svycarska, ktery mne ale znacne snobskym zpusobem zprcal jak belici, ze nemam zadne ceske skoly, zadne tituly (a co "cesky narodni buditel"?) a vim o tom vseobecne prdlajs.

Cele mi to pripadlo stejne, jako kdyz Bill Clinton dostaval v Oval Office blowjob a vyslo to najevo - najednou pro vsechny ty bezcharakterni Demokraty to nebyl zadny problem a vlastne bylo vsechno v poradku. Komunisti nikdy nemeri stejnym metrem - at uz nasi nebo vasi.

Napred mi bylo velmi pedanticky sdeleno, ze:
----
Musim Vam proto velmi skromne pripomenout, ze data o clenstvi Milana Kundery v KSC si dnes jeste nelze jednoznacne a verohodne overit, pokud jde o zlom 40. a 50. let. Vi se vsak vseobecne, ze :

a. vstoupil do KSC v roce 1947, poprve byl vyloucen priblizne na podzim 1949 (a to na zaklade soukromeho dopisu svemu priteli Jaroslavu Dewetterovi, ktery zachytila policie a jenz se posmesne vyjadroval o tehdejsim rezimu). Dodejme, ze na rozdil od svych pratel Dewettera a Jana Trefulky NEBYL Kundera vyloucen z vysokoskolsk�ho studia (patrne proto, ze jeho otec byl tehdy rektorem brnenske JAMU) ;

b. byl znovu prijat do strany priblizne v letech 54-55 (MK sam na toto tema uz leta mlci), a byl vyloucen v cervenci 1967, bezprostredne po IV. sjezdu Cs. svazu spisovatelu, na nemz pronesl velmi znamy projev (byl s nim soucasne vyloucen Ivan Klima a Antonin J. Liehm ; kratce nato byly zastaveny Literarky - ovsem to jsou vsechno naprosto elementarni udaje pro kazdeho, kdo se informovane zabyva krizi let 67-69);
----
A na zaver mi tenhle loon ze Svycarska doporucil, ze pokud potrebuji informace, ze se mam dotazat na urednich mistech - jen ty jsou dostatecne duveryhodna - cimz jasne myslel StB.

Mezitim se vynorila rada dalsich novych skutecnosti, jako treba ze onen strazmistr Rosicky, co Kunderovo udani sepisoval byl vlastne nekde uplne jinde (asi mel bezecke zavody), pripad vysetroval jakysi kriminalista, ktery si uz sice nepamatuje ani jak se jmenuje, ale urcite vi, ze v tom byla nejaka vrazda! Rovnez se prihlasila clenka KSC od kvetna 1945 (dnes clenka KSCM) Filomena Tutenkamenova, dnes osmdesatileta duchodkyne, ktera mistoprisezne prohlasila, ze udaje jsou spatne, protoze presne v 16 hodin, dne 14.3.1950 ona osobne masirovala Kunderovi scrotum. A uznejte, kdyz vam masiruji scrotum, nemate naladu nekoho udavat. Kundera musi byt nevinen! Ne, ze je, on MUSI byt nevinen! A basta!

Naprosto fundovany nazor, ze Kundera je nevinen vyslovila i skupina jedenacti zahranicnich levicovych spisovatelu, kteri sice o tom nic nevi, Kunderu nikdy nepotkali a o Cesku vi prd, ale vi, ze Kunderovi se krivdi. 17 let, ktere Dvoracek ztravil v uranovych dolech je nezajima. Dvoracek nebyl komunista.

Dostal jsem i tenhle email, autorem je Richard Kluzak:

Jsem Kunderův současník (ročník 1928) a mám situaci konce čtyřicátých a padesátých let na univerzitě přesně v paměti. V diskusích o vzniklé kauze by měly být zdůrazňovány následující skutečnosti. V době zatčení pana Dvořáčka na koleji byl pan Kundera kolejním důvěrníkem. Jen pamětníci dosud vědí, co slovo "důvěrník" tehdy znamenalo: kolejní důvěrník, ročníkový důvěrník na fakultách (hlavní činitel při vylučování studentů z vysokých škol), uliční důvěrník (udělující posudky) atd. Byly to funkce sloužící k politické represi a byly velmi obávané.

Důležitá je dále skutečnost, že v dané době jednou vyloučení členové komunistické strany nebyli zásadně znovu přijímáni - s jedinou výjimkou: soudruh Kundera. K takovému znovupřijetí byly nutné trvalé servilní aktivity, veřejné proklamovaná naprostá oddanost straně, v jejímž rámci bylo zajisté i "podání zprávy" policii. Pan Kundera pak skutečně dosáhl vytouženého znovupřijetí.

Je naprosto nepochopitelné, že se k článku v Respektu mohla nestoudným způsobem vyjádřit jakási skupina spisovatelů, nyní nazývaná "Kunderova jedenáctka". Členové a členky této skupiny vůbec nezkoumali příslušný archivní doklad, ani se o to nepokoušeli, o situaci v padesátých letech na českých kolejích a vysokých školách nemají ani ponětí, nikdo z nich sám ta čs. padesátá léta neprožil. Jejich vyjádření dokonce hanobí práci historiků, přičemž oni sami neopodstatněnou kampaň proti autorům článku v Respektu podporují. Ani slovem se nezmiňují o tehdejší oběti - ta je těm spisovatelům a spisovatelkám zřejmě zcela lhostejná. Jejich vyjádření nemohu označit jinak než jako drzost.

Přeji všem pracovníkům Ústavu pro studium totalitních režimu a podobných institucí, aby nadále neochvějně pokračovali ve své práci, zejména v odhalování dosud neznámých nebo dosud skrývaných archivních materiálu, aby se nebáli zuřivých i zbabělých útoků různých Zaorálků a individuí jemu podobných a důrazně na ně odpověděli.
--------------

O zarytosti Cechu jdou svetem legendy. Tenhle pribeh o zarytem Cechovi jsem slysel v nekolika verzich, v jedne neslo o zaryteho Cecha, ale o zaryteho komunistu. Podle mne ale neni mezi zarytym Cechem a zarytym komunistou zas tak velky rozdil.

Tedy: Jde emigrant po plazi na Lido v Benatkach (zajedte si tam, mate to kousek). A jak si tak deti hraji a zahrabavaji se do pisku, ze jim jen hlava kouka i on prijde na misto, kde je jasne zahrabany clovek, jen oblicej je mu videt. A u hlavy ma zapichnutou ceskou vlajecku, aby bylo jasno!

"Co tady delate?" - taze se emigrant a skloni se k nemu.

"Ja jsem prosim zaryty Cech!" - pravi ten oblicej z pisku.

Emigrant se hluboce zamysli, pak nadzvedne koleno a vsi silou mu dupne na oblicej a vzkrikne: "ALE MALO! ALE MALO!"


Československý vojenský odboj na Západě

19. listopadu 2008 v 15:40 | Tomáš Krystlík


Abychom zachovali symetrii v historii zahraničního odboje za druhé světové války, měli bychom se zabývat jak východním, tak západním odbojem. Popisovat odboj východní, tedy historii čs. armády v SSSR není ale nutné. Na rozdíl od odboje na Západě pokrývá spolehlivě historii ozbrojeného odboje Čechoslováků v čs. jednotkách vytvořených v Sovětském svazu jediná publikace, a to kniha Ericha Kulky: Židé v Československé Svobodově armádě [Kulka 1990].

Kde všude byly čs. jednotky na západních a afrických bojištích nasazeny, je známo a v textu bude zmíněno jen okrajově. Pomineme-li bojovou činnost a chceme-li československý vojenský odboj na Západě vystihnout jen několika charakteristickými slovy, pak nejvýstižnější jsou tato: antisemitismus, šovinismus, závist, zlodějina.


Urychlené vyhánění letců z protektorátu

Kam mohli čs. letci před Němci s letadly uletět? Nejblíže to bylo na Slovensko, což po 14. 3. 1939, kdy Slováci vyhlásili samostatnou republiku, nepřicházelo v úvahu. Byla možnost přeletět do Polska, ale zde hrála roli ještě příliš živá vzpomínka na účast Polska při záboru čs. území. Zbýval přelet do Jugoslávie nebo Rumunska. Jakákoliv podobná akce ale hraničila s vojenskou vzpourou, neboť rozkaz hlavního štábu jasně diktoval: "žádné letadlo, ani vojenské, ani civilní, nesmí opustit letiště." Většina československých letadel neměla k podobné akci potřebný dolet, letci na takový dálkový přelet nebyli vůbec cvičeni a navíc 15. 3. 1939 ráno bylo počasí pro létání naprosto nevhodné, protože chumelilo, byly plískanice a mlhy. Ostatně, proč by měli s letadly prchat? Slovanská duše si v emigraci nelibuje.

Teprve pozdě odpoledne, když se počasí dočasně zlepšilo a letci se mohli i se stroji pokusit uprchnout, neučinil to ani jeden. To už přistávaly na některých českých letištích německé spojovací letouny. Generál Vicherek to komentoval takto: "(Odlet) musil riskovat každý velitel, resp. jednotlivec sám, ale pokud vím, v oné době na to nikdo nepomyslil, neboť jsem doma nikdy od nikoho neslyšel, že by se byl někde stal alespoň pokus o něco podobného. Jestli se dnes (1941) o tom mluví zde v zahraničí jinak, mám dojem, že to už je kombinace pozdější, podle vývinu situace, a někdy i zlý úmysl z osobní ješitnosti." [Vicherek]

Němci při přebírání českých letišť, postupovali vcelku korektně a ponechali dokonce českým leteckým důstojníkům osobní zbraně a zpočátku i část letecké výzbroje. Brzy vešla ve známost nabídka RLM (Říšské ministerstvo letectví), podepsaná samotným ministrem a velitelem Luftwaffe Hermannem Göringem, na zařazení československých letců a pozemního personálu do služeb německého letectva. Prozatím se uvažovalo asi o 1500 pilotech a mechanicích, kteří by "po malé výměně odznaků", jak se v nabídce hovořilo, mohli být převzati za velmi výhodných podmínek jako smluvní zaměstnanci RLM. [John] Na některá letiště přijely i náborové komise Luftwaffe a zároveň RLM požádalo československé ministerstvo národní obrany o podchycení těch letců, kteří se dobrovolně přihlásí k přelétávání československých letadel na soustřeďovací letiště v Německu. Tak se konaly odvody českých vojenských pilotů k Luftwaffe. [Kulka 1992] Generál Vicherek uvádí, že Göring měl zájem o všechny české vojenské piloty: "Asi po 16. 3. přišla telefonická depeše od našeho leteckého atašé v Berlíně škpt. let. Malého, že maršál Gőring chce všechny čs. letce umístit v německém civilním letectvu (zde A. Vicherek omylem zaměnil Luftwaffe za civilní letectvo) a aby se mu do 24 hodiny poslaly seznamy, kdo by chtěl vstoupit do těchto služeb." [Vicherek]

V hlášení tehdejšího plukovníka Jaroslava Vedrala o odbojové činnosti v roce 1939 pro prezidenta republiky a ministra národní obrany z 23. 7. 1941 je uvedeno: "...přišel za mnou plukovník letectva Stanovský, velitel leteckého pluku 5, jak čelit náboru našich letců pro Luftwaffe. Kolem 75% letců se tam hlásilo, dokonce celý druhý letecký pluk v čele s velitelem pluku - legionářem." [Vališ-Dvořák]. Podle generála Vicherka se přihlásili téměř všichni piloti 2., 3. a 5. leteckého pluku. [Vicherek] Čs. letci za to měli dostávat kromě platu jednak zahraniční přídavek, zdarma ubytování a stravování v Berlíně a konečně pojištění pro případ úmrtí 50 000 RM, pro případ zranění 100 000 RM. [John] Kromě lákadla finančního zajištění je třeba si uvědomit, že létání působí na piloty mnohdy jako droga. Německou nabídku kromě vojenských letců zvažoval i letecký personál, a to nejen vojenský, ale i dopravního letectva.

Někteří z těch, kteří pro Luftwaffe přelétávali letadla, za dalších pár týdnů odešli za hranice, jiní nabídky Luftwaffe dát se plně do jejích služeb využili. Poté, co 26. 4. 1939 přeletěly dva letouny B-71 do SSSR [John] a gestapo začínalo vyšetřovat první ilegální odchody československých letců přes hranice, Němci nabídku velkorysé spolupráce s českými letci pak utlumili a nakonec vyzněla do ztracena. Ve výše zmíněném hlášení plukovník Jaroslav Vedral dále uvádí: "Dohodli jsme se požádat Anglii a Francii o přijetí našich letců do jejich letectva. Zašel jsem za podplukovníkem Houškou, aby to zprostředkoval skrze příslušné vojenské atašé v Praze, což se stalo. Asi třetí den Londýn odpověděl zamítavě, odůvodňuje to nemožností v míru přijímat cizí státní příslušníky do britské armády a tím spíš do letectva. Obávali jsme se s podplukovníkem Houškou, aby stejně neodpověděla Francie. Dohodli jsme se předložit dodatečně dokumenty, že Němci jsou skutečně ochotni přijmout československé letce. Originální spisy o tom šel jsem si vypůjčit ke generálu Slezákovi (krycí jméno pro brigádního generála Aloise Vicherka a v jeho nepřítomnosti mi je zapůjčil plukovník letectva Berounský. Opis německé nabídky doplnili jsme ještě ústním slibem, že českoslovenští letci, až je Němci blíž poznají, budou moci i létat, za což budou dostávat letecké příplatky v markách, což při výhodném kursu oproti koruně československé bude královským platem proti dřívějšku. Chtí-li tedy Francouzi v příští válce bojovat proti československým letcům, může se tak stát, nepřijmou-li je do svých služeb. Slib o létání nebyl sice pravdivý, mohlo se tak však stát později a my chtěli takto donutit Francouze, aby nám vyšli vstříc. Krátce nato došla zpráva z Paříže o ochotě přijmout naše letce jako pěšáky do cizinecké legie." [Vališ-Dvořák]

----

Zbytek clanku je na adrese

Tento blog nedovoluje prilis dlouhe clanky. Dekuji.


Ceska kultura v hlubinach zumpy ...

17. listopadu 2008 v 16:06 | Ross Hedvicek
Nepripravenost ceskeho naroda na alespon castecnou svobodu projevu a vliv cizich kultur se projevuje dnes a denne upadkem vseho ceskeho kulturniho. Nic puvodniho nejsou schopni sami vymyslet a tak kopiruji a plagiarizuji ten nejhorsi odpad z celeho sveta. Nakupuji beckove a ceckove americke filmy (protoze jsou lacine) a krmi tim ceskeho divaka - neni divu, ze si potom prumerny cesky hloupy Honza mysli, ze "americke filmy jsou spatne". Ano, zadne jine, nez spatne mu nebyly predlozeny! Z muziky zase ceska mladez nadsene prijala RAP, v Cesky znamy coby "Hip-hop" a na stejnou muziku sklada ty nejprimitivnejsi texty.

Pamatuji si (matne) z davne minulosti, ze pisnicky Hany Hegerove byly prijemne a definitivne byly povazovany za kulturu. Ovsem ted Hana Hegerova zpiva HIP-HOP - poslechnete si to zde http://www.youtube.com/watch?v=TB4BKRFKilY

Sice to nikdy nebylo moje oblibene - ale pred ctyriceti lety se i ten bozsky Kaja Gott dal poslouchat - ovsem ted se dal dohromady s jakymsi teroristicky vypadajicim nemeckym rapperem a zpiva Forever Young http://www.youtube.com/watch?v=M693kAyzeIU Kam to vsechno speje? Svet se riti do riti!

Ale abych nad ceskou kulturou uplne nelamal hul - prikladam dva zajimave priklady. Porad tvrdim (a nikdo mi nedokazal opak), ze komunista nedokaze vytvorit umeni - ovsem vypada to, ze se to nevztahuje na spolupracovniky StB :-) Rad bych zde oficialne uvedl, ze Nohavicu za jeho podepsani spoluprace s StB nijak neodsuzuji - byla to jeho volba zustat v Cesku, pak nemohl jinak. Vsichni, kdo v Cesku zustali, byli svym zpusobem spolupracovniky StB - s podpisem nebo bez podpisu. A pak vznikaji ty paradoxy, ze jedine, co se z Ceska da nazvat kulturou, bylo vytvoreno spolupracovnikem StB.

Poslechnete si starou pisnicku od Jarka Nohavici - "Pane prezidente" - http://www.youtube.com/watch?v=2iih3c504tw a nepolitickou pisen Stary muz - http://www.youtube.com/watch?v=TYJOXGJM41I

A zarecitujte si basnicku:

Viktor Dyk: Pisen vesnickeho sprymare (1911)

Kupredu jdeme je-li vhodna chvile,
vhodna-li chvile jdeme zase zpet;
pri kteremkoli tak nas vidim dile:
ne zli, ne dobri - tak neco uprostred.

Vabeni vecne vsim, co pro nas cizi,
sumarit jdeme v chladny pro nas svet;
uprostred cesty tato nahle mizi,
ne svi, ne cizi - tak neco uprostred.

Zvedneme ruku, opet zas klesne,
dnes ohen v nas a zitra zase led.
Hrozi se dne a zitra sotva hlesne,
zivi ne, ne mrtvi - tak neco uprostred.

------

Dyk to vedel uz pred sto lety, pred Masarykem, nacismem i komunismem - je to u Cechu geneticke, vsichni jste vesnicti sprymari...


Rosta (stary muz)