Prosinec 2008

I pro vás si přijdou chlapi v kožených kabátech...

4. prosince 2008 v 18:15 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Jsem dostatečně starý na to, abych si pamatoval poválečnou módu kožených kabátů. Kožený kabát, většinou hnědý, jen někdy černé barvy, naháněl strach a byl spojen se spoustou asociací. Údajně to bylo oblíbené oblečení příslušníků gestapa (ty jsem osobně nezažil, ty druhé ano) a komunistické gestapo to jen převzalo - metody, konfidenty, kabáty, všechno. Já vím, že jsem často obviňován z generalizace a to plačící čeští vlastenci nemají rádi, já ale považuji generalizaci za docela efektivní analytickou metodu. V hnědém koženém kabátě málokdy vězel někdo obtloustlejší, téměř vždy to byl člověk poválečně hubený, střední postavy, ostře řezaných rysů, jako z těch zfalšovaných fotografií Lidových milicí z února 1948, vždy to byl kuřák. Na hlavách měli tihle týpkove rádiovku a nebo bekovku, tyrolské klobouky úplně zmizely - byla by to příliš silná asociace s německým gestapem a naši grázli se přece jen chtěli trošinku odlišit, aspoň vizuálně.

A téměř vždy měli chlapi v kožených kabátech služební motocykl (ano prosím, SLUŽEBNÍ). To si vy mladí vlastenci už nepamatujete, vy si nepamatujete ani spartaka, natož Jawu 500 Ogar, tak buďte zticha, odpusťte si neinformované komentáře a čtete, ať se něco dozvíte. Motocykly musely být v té šílené zemí přihlášeny i na vojenské správě, kdyby náhodou váleční štváči z Vólstrítu chtěli zničit výdobytky míru v JZD Kojetín, tak majitel motocyklů Jawa 250 pérák a nebo CZ 125 kývačka musel osobně přijet na vojenskou správu do Přerova a odevzdat motorku armádě, aby na ní vojáci mohli uniknout na Ukrajinu a zaujmout obranné pozice. Tohle nařízení platilo snad až do osmašedesátého roku. Chlapi v kožených kabátech ovšem měli své stálé motocykly, většinou dvouválce třistapadesátky a pětistovky. Tmavočervené barvy - jiná se nedělala.

Móda kožených kabátů skončila taky okolo osmašedesátého, kdy byla vystřídána módou světlých textilních kabátů, kterým se říkalo baloňáky, protože kdysi byly údajně vyráběny z balónového plátna. Já nevím, já bych v takovém balónu letět nechtěl. Chlapi v balónových pláštích trochu přibrali na váze, ale jinak to byli stejná prasata, jako ti chlapi v kožených kabátech. Původní chlapi v kožených kabátech pochopitelně trochu zestárli, odložili kožené kabáty do skříní a nafasovali šedivé uniformy příslušníků závodní stráže a začali sloužit jako vrátní v různých národních podnicích.

Jednou jsem se stal předmětem písemné stížnosti velitele závodní stráže Stanislava Kubáně (střední postava, hubený, kuřák, ostře řezaná tvář, kožený kabát ve skříni) řediteli Jaromíru Příkopovi, protože jsem údajně Kubáně poslal do prdele přesto, že byl ve službě! (Mimo službu to bylo dovoleno.) Jistěže to nebyla pravda, nic takového bych si nedovolil! Všechno jsem popřel a Příkopa mi písemnou stížnost ukázal. Začínala slovy "Vážený Soudruh Řediteli!" (s velkým S a velkym R). Příkopa předvolal Kubáně, mne pokáral ("Za co, soudruzi? Za co?" vzkřikl jsem) a Kubáňovi řekl, ať mu už nepíše blbé stížnosti. Využil jsem okamžiku a ještě před ředitelem jsem se otázal Kubáně, proč píše Soudruhu Řediteli s velkými písmeny, když to má být s malými. Kubáň nezaváhal ani vteřinku a vysvětlil, že je to proto s velkými písmeny, protože Příkopa je velký ředitel a taky velký soudruh.

Na chlapy v kožených kabátech jsem si vzpomněl v souvislosti s omezováním svobody projevu v blogu Respektu. Přestože mé články čte tisíce lidí, zastalo se mne jich tak možná deset. Zbytek je potichu. Jistě je vám znám citát Martina Niemöllera - velmi typická středoevropská postava, napřed byl kapitánem německé ponorky v první světové válce, pak se stal farářem, který podporoval Hitlera a byl sám nacisty oslavován, pak se postavil proti nacistům, po válce zůstal farářem, ale takovým komunistickým, dostal od SSSR Leninovu cenu míru v 1967 - prostě takový německý Pithart - který napsal v roce 1945:

First they came for the Communists,
and I didn't speak up,
because I wasn't a Communist.
Then they came for the Jews,
and I didn't speak up,
because I wasn't a Jew.
Then they came for the Catholics,
and I didn't speak up,
because I was a Protestant.
Then they came for me,
and by that time there was no one
left to speak up for me.

Můj překlad je:
Napřed si přišli pro komunisty,
ale neříkal jsem nic, protože jsem nebyl komunista.
Pak přišli pro židy,
ale neříkal jsem nic, protože jsem nebyl žid.
Pak přišli pro katolíky,
ale neříkal jsem nic, protože jsem byl protestant.
A pak přišli pro mne,
a tou dobou už nezbyl nikdo
kdo by se za mne ozval.

Tím chci říci, že pokud to budete pořád trpět mladým neokomunistům, starým exkomunistům a spolupracovníkům StB (ověřte si to laskavě na http://www.cibulka.com ,že nekecám), tak i pro vás si přijdou chlapi v kožených kabátech. Nebo baloňácích. Už brzo.


Tento článek byl uveřejněn na http://www.cs-magazin.com



Nekamenujte proroky! Kamenujte pro neco jineho!

4. prosince 2008 v 17:05 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
At 10:42 AM 12/4/2008, jsem dostal email od <Vylen@seznam.cz>
Prestante me laskave obtezovat svymi spamy!!!! Nepreji si, abyste na tuto adresu cokoli posilal!!! pokud to nebudete repektovat, podam trestni oznameni.
Namocil jsem pero v kalamari a odpovedel:

Vazeny nestastniku,

vase adresa neni v mem rozesilacim seznamu a prestante mne drazdit svymi priblblymi ceskymi protesty a vyhruzkami trestnim oznamenim. Prostudujte si prosim prilohu, clanek z casopisu Profit (myslim, ze je to priloha Hospodarskych novin) ktera zcela jasne vysvetluje, ze me emaily nejsou vubec trestne - a to jsem jmenovite uveden! - a jsem tudiz vicemene pod ochranou ceskeho zakona a Uradu pro ochranu osobnich udaju.

Nechcete-li tedy, aby vam na dvere vaseho panelaku zabouchali chlapi v kozenych kabatech a pekne cesky vam to vysvetlili, tak prestante s planymi vyhruzkami a
zalezte do svy komurky
a studujte tam brozurky.
A cpi si, cpi si, cpi si,
do hlavy Hedvickovy spisy.
Az je budes mit v hlave nacpany,
budes z toho cely sebrany.

S pratelskym pozdravem

Ross Hedvicek
---
Dodatek:

V 11:50 AM 12/4/2008, jsem uz mel odpoved od <Vylen@seznam.cz>
Podavam oznameni pro obtezovani!
A tak jsem opet odepsal:

Ano prosim, sdelte mi patricne podrobnosti co nejdrive - dekuji.

Rosta
(s heslem "Vratte mi nepritele - a jdete do haje a nebo do prdele!" - copyright Jiri Dedecek, predseda ceskeho PEN)


Topolánek: Česko se chová ke své emigraci hanebně

3. prosince 2008 v 15:28 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove




V Brně bylo otevřeno Muzeum exilu


V jihomoravské metropoli bylo tuto sobotu otevřeno Muzeum českého a slovenského exilu 20. století. Soustřeďuje mimo jiné doklady z uprchlických táborů včetně dobové korespondence a fotografií, zvukové i obrazové záznamy, dobové publikace, pozůstalosti po exulantech, kroniky či uniformy a prapory. Během několikaletého badatelského výzkumu vznikly také desítky videorozhovorů s představiteli českého a slovenského exilu po celém světě, které zaznamenal ředitel muzea Jan Kratochvil. Podle něj by se jeho návštěvníky měli stát hlavně studenti, a to nejen z Česka, ale přinejmenším ještě ze Slovenska. Otevření muzea se zúčastnil i premiér Mirek Topolánek. Prohlásil, že Česko se chová ke své emigraci dlouhodobě hanebně a do českého chování se stále vrací předsudky vůči emigrantům z hluboké minulosti. Podle něj se Čechům stále nedaří najít celonárodní shodu mezi těmi, kteří zůstali v Česku, a těmi, kteří odešli. ČRo, 29.11.2008


Vyseuvedeny pripis jsem dostal emailem od Jana Sinagla (dekuji). Zaujalo mne nejen, ze si cesti ehm... "novinari" stale pletou vyznamy slov "exil" a "emigrace", ale hlavne to, ze Topolanek rekl pravdu! To se v Cesku muze? To je neuveritelne! Mozna, ze je premierem? Obycejny clovek porad musi drzet v Cesku hubu a nebo vriskat jejich nenavistnou propagandu, ze?

Prezvykejte si to jeste jednou, ja to porad nemuzu rozdychat: "Premiér Mirek Topolánek prohlásil, že Česko se chová ke své emigraci dlouhodobě hanebně a do českého chování se stále vrací předsudky vůči emigrantům z hluboké minulosti. Podle něj se Čechům stále nedaří najít celonárodní shodu mezi těmi, kteří zůstali v Česku, a těmi, kteří odešli."

To jsou veci, to jsou veci!

Ross Hedvicek
(nikdy exulant, byvaly emigrant, nyni pouze American)


Where's Waldo?

2. prosince 2008 v 17:09 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Dostal jsem nedavno radu emailu k tematu, ktere jsem povazoval za uzavrene - Ludvik Soucek a ceskoslovenska vojenska "mise" v severni Koreji a jeji podil na pokusech a muceni zajatych americkych vojaku behem korejske valky. Zajimave je, ze cim je pisatel zabednenejsi, tim je agresivnejsi v popirani zrejmeho. A cim jsem starsi, tim vic jsem neochoten odpovidat na uplne blbe otazky. A prosba: Moc vas prosim, pokud jste uplne blbi - nectete me clanky!!! Prosim! Ja sve clanky pisu pro tech nekolik tisic vyjimek z Ceska, kteri zustali normalni (z tech deseti milionu), ne pro bezneho "spotrebitele".

Nevim, jestli se v Cesku vyskytuje hra/kniha Where's Waldo - ale moje deti to mely v oblibe. Prikladam tedy fotografie z ceskoslovenske vojenske "mise" a hrajte si. Ktery z nich to je?

http://www.youtube.com/watch?v=qkpYsVkW-n4

Doporucene cteni:







Ponocný Jan Sluníčko...

2. prosince 2008 v 15:36 | Jiří Wolf |  Clanky jinych autoru
Ponocný Jan Sluníčko, téže Tambor-bubeník královského města Prahy -, dále velký patriot Malé Strany a Starého města a nakonec buditel sluníčka, to vše v jedné osobě pohádkář Jan Buchtelík V., dovoluje si Vám poslati emailovou adresou článek pro potěšení Pražanů a především dětí na den 5. prosince.

Tak jako v předešlých letech, tak i letos zahájil o první adventní neděli své poutě starou Prahou ponocný z Malé Strany Jan Sluníčko. ( Posílám Fotku), a před svátkem dobrotivého a štědrého pana Mikuláše vyrazil s pekelným mandátem přes den až do setmění - než se vyrojí pekelníci - tambor královského města Prahy, aby řádně vybubnoval vzkázání. (Ještě pošlu fotku tambora v akci ze Staromáku)
-----------------------------------------------------------------------------------
Pekelný mandát 5. prosince 2008 ze Staroměstského náměstí
-------------------------------------------------------------------
"Dnes po večerním klekání navštíví naše královské město štědrý pan Mikuláš se slavným doprovodem. Za pomoci krásných andělů budou hodné děti bohatě obdarovány sladkou nadílkou, zato malá zlobidla čeká štíplavá odměna na zadečky. Skrze královského tambora slyšte pozorně, lide Pražský, vzkázání z pekla od samotného knížete Lucifera. Je rodičovskou povinností, by všechna malá zlobidla byla bez hádek, rvaček a dohadování neprodleně vydána pánům čertům ku metličkovému ztrestání a ti nenapravitelní raubíři ku odnesení do pekla! Darebníčci ať si nedělají žádné velké naděje, že ujdou potrestání. Špinavých pytlů je přehršel a stejný počet je i rohatých ďáblů. A kdož by z rodičů, snažil se vlastním tělem brániti výkonu pekelné spravedlnosti, takový buntovník bude téže čerty na místě seřezán metlicí! Tak všem na vědomí peklo dává, by nikdož z měšťanů nemohl se při řádění čertů vymlouvati, že o Luciperově mandátu ničehož nevěděl!"
------------------------------------------------------------------------------------
Dříve se na ryncích četl předlouhý seznam dětiček, které do setmění měli rodiče připravit na cestu do pekla, ale od veřejného čtení bylo před třemi lety upuštěno. Mamči s výkřikem: "Ježíšmárjá, ten můj andílek je na seznamu také", utíkaly rychle domů, aby se tam zabarikádovaly před pány čerty, jiné hrůzou omdlévaly a některé slabší povahy se na místě nervově hroutily. . Ono přijít ze dne na černou noc o malého raubíře není vůbec žádná legrace.
---------------------------------------------------------------------------------
Dobrá rada.

Pro všechny rodiče, kteří dnes ráno čtou své Metro, je tu jedna moc dobrá rada, kterak nepřijít o svého malého andílka. Protěž pozorně čtěte: Ještě do večera máte jedinečnou možnost naučit svého prcka skákat v pytli. Některé děti se ve školkách učí hopsat už několik týdnů před svátkem Mikuláše a věru musím je pochválit, velmi tvrdě trénují. Někde se dokonce uspořádávají závody skákání v pytlích, ale kolem nás je stále ještě hodně mrňat, která se hopsat ještě nenaučila a to je věru moc zlé. Hopsání v pytlích, které bylo v minulosti olympijskou disciplínou pochází z Čech, a je onou záchranou před čerty, kterou vyzrazuji. Tím se ovšem stávám největším nepřítelem pekla! Ale co bych pro záchranu malých a dobrých duší neudělal. Když si rohaté příšery odnáší naše mrňata, tu na dlouhé cestě do pekla dycinky udělají zastávku v hospodě, aby se řádně na zbytek cesty posilnili rumem a také se navzájem pochlubili svými úlovky: To já si, hoši, nesu do pekla starostovic Jiřinku. To bude náš kníže valit oči, koho že si na zádech nesu!" Dětičky, kterým z pytlů kouká jen hlava, zanechávají ďábelníci stát venku před nálevnami, protože děti do hospody nesmí! Na to je přísná Magisterální vyhláška, kterou musí na zemi dodržovat i čerti. A zatímco se rohatí oškliváci napájejí v šencích rumem, tu lapené děti mají velkou příležitost odhopsat domů k rodičům. Za caparty už zloduchové nazpět letět nesmí. Které děťátko se hopsat nenaučilo, takové navěky propadává peklu. A proto se není ani čemu divit, že se ještě dneska po celý den hopsání v mateřských školkách poctivě dopilovává, aby si pekelníci utřeli pod nosem jen dlouhou nudli! Nu, a já všem capartům držím palce, aby těm ďáblíkům utekli, protože každá naše správná Česká pohádka musí skončit jen dobře a to i ta dnešní za kterou děkujeme především našim předkům. Mějme se, lidé rádi, nebuďme na sebe zlí jako jsou čerti, a mějte také rádi naše krásné předvánoční a vánoční tradice. Váš pohádkář Buchtelík V. z Prahy.