Ach, ti ukrutní Američané...

19. prosince 2008 v 4:17 | James V. Jakoubek |  Clanky jinych autoru
Komunisté si neustále stěžují nad útlakem jímž dle jejich názoru procházejí neprávem držení "bojovníci za svobodu", ať již třeba v Guantanamo, Cuba, nebo údajných chudáků zvaných "Miamská Pětka" (Miami Five) a podobných výlupků. Jak jsou všichni tito ubožáci nelidsky mučeni a úžasně trpí "za tlustými zdmi žaláře". Opravdu, zle se v Americe zachází s různými těmi "vlastenci" vzdorujícími imperialistickému útlaku. Něco takového se za komunistů přece nikdy nestávalo, komunisté vždy a všude řádně a lidsky se svými protivníky jednali, lidská práva zásadně dodržovali. Dokonce se poslední dobou rozšířila jakási naprosto nepravdivá zpráva o tom, jak hanebně prý skončil jistý důstojník KGB Oleg Pentkovskij. Lež na lež, soudruzi, nevěřte tomu....!! Práva lidská vždy a jenom porušovali a stále denodenně porušují pouze američtí imperialisté. Podobné řeči na adresu komunistů byly vždy jen pomluvy a nactiutrhání, žejo, soudruzi. Občas se sice proslechlo cosi o údajných násilnostech či nelidském chování dokonce prý českými komunisty páchaném, ku příkladu kterak lživě publikováno v kontrarevolučním roce 1968:


... Lidé byli přiváženi k výslechům jako dobytek s pytlem na hlavě, byli poutáni na rukou a nohou, byli oslepováni žárovkami, honěni karabáčem a mláceni do umdlení. Byli jim vyráženy zuby, oči a kůže pálena rozžaveným železem ... lidé byli po dlouhé dny máčeni ve vaně napuštěné fekáliemi a močí tak, že jim vyčnívala jen hlava, byli šokováni elektřinou a byla jim dokonce drcena varlata, kterýžto úkon byl v tamních odborných kruzích nazýván "telecí bečení" a nebo "rajský protlak"... (část svědectví politického vězně Filipa Jánského, Literární Listy č. 5, 1968).


Již několikrát jsem měl možnost přečíst si v Česku občas publikovanoý výtah z knihy Viktora Suvorova (pseudonym), bývalého důstojníka GRU a KG, kterému se podařillo ze spárů KGB uprchnout. V úvodu do své knihy uvádí initiation noviců, jakési varování co tyto v budoucnu očekává, zpronevěří-li se této bohulibé organizaci. Šlo vždy jen o krátký výsek, zřejmě opisovaný z jednoho zdroje. Zde je tedy překlad textu celého úvodu:



(Inside Aquarium, Prologue)


"My u nás máme jedno velice jednoduché pravidlo. Lidově řečeno, stojí to jeden rubl se k nám dát, ale dva ruble od nás odejít. Jinými slovy, je obtížné k nám přistoupit, ale neskonale obtížnější nás opustit. Z naší organizace vede ven jen jediná cesta - skrze komín krematoria. Pro někoho je to velice čestný způsob, pro jiného naopak ostudná a ukrutná cesta ven. Přesto je ale jen jeden komín pro nás pro všechny, jen jeden jediný způsob, jak naši organizaci opustit. Támhle tím komínem, pojďte se podívat..." a šedovlasý důstojník mě zavedl k velkému oknu. "Dobře se podívejte, to je ten komín..."

Z okna osmého poschodí kde se nalézáme se naskýtá panoramatický pohled na rozsáhlé, nyní zdánlivě opuštěné letiště jehož konec slývá se vzdáleným horizontem. Když se zahledím přímo dolů, spatřím v hustém travním porostu labyrint pískem vysypaných pěšin. Sytá zeleň zahrady je od letištní plochy oddělená tlustou, vysokou betonovou zdí která má na vrchu silnou ochranou hradbu ze stočeného ostnatého drátu.

"To je támhle..." ukazuje prstem šedovlasý důstojník na objemný, čtverhraný komín, přibližně deset metrů vysoký, postavený na ploché, asfaltem kryté střeše. Černá, asfaltová plocha střechy vyhlíží uprostřed zeleně jako vor na hladině oceánu, či spíše jako jakási bitevní loď s nízkým ponorem a obludným, neforemným komínem. Tenký, světlý pramínek kouře právě začal vycházet z otvoru komína.

"To někdo opouští organizaci?" ptám se.

"Kdepak" zasmál se šedovlasý důstojník. "Komín mimo jiné též skouží jako zdroj energie a tepla a také jako ochránce našich tajemství. V tuto chvíli se právě pálí tajné dokumenty. Je daleko spolehlivější tyto spálit než uložit někde v ústraní. Když někdo opouští naši organizaci, kouř je zpravidla daleko hutší, s olejovým nádechem. Jestli i vy do naší organizace vstoupíte, tak pak jednoho dne tímto ortálem vystoupíte vzhůru k nebesům. Ale to není důvod, proč jsme vás dnes povolali. Organizace vám tímto dává poslední možnost odstoupit od vašeho úmyslu k nám vstoupit. Proto také, abyste si mohl utvořit konkretní obraz co vás eventuelně očekává, jsem pověřen vám promítnout krátký film. Posaďte se."


Začíná černobílý film. Bez titulků, ozvučení, či jakéhokoliv uvedení. Rovněž očividně jde zřejmě dle značného poškrábání o dosti obehraný film.

Nejprve se objeví velká a vysoká, ponurá místnost bez oken, cosi mezi tovární dílnou a kotelnou. V pozadí lze pozorovat železné dveře pece které vypadají jako vstup do malého hradu ke kterým na podstavci směřují jako do tunelu dvě kolejnice. Několik zřízenců v šedých ochranných kombinézách stojí poblíž pece. Zřejmě topiči. Pak se v obraze objeví rakev. Jde tedy o krematorium, pravděpodobně to samé, které mě před chvílí oknem ukazoval šedovlasý důstojník. Muži se sehnou a přistavenou rakev položí na kolejnice. Dveře pece se pomalu otevřou a rakev, kterou zřízenci jemně popostrčí, se i s neznámým svým obyvatelem zvolna vydá do ohnivého žáru. Ihned poté se na plátně objeví detail obličeje živého muže. Tvář je zbrocena potem, dle všeho následek to žáru vycházejícího z otevřené pece. Obličej muže je zabírán ze všech stran, zdá se, že záběry nemají konce. Pak se kamera od obličeje muže začne pomalu odtahovat až zabere celou jeho postavu. Neznámý muž není oblečen do ochranného obleku jako ostatní zřízenci. Má na sobě černý, i přes značnou roztrhanost zřejmě drahý oblek. Pod sakem je mu vidět uvázaná kravata. Muž je upoután tenkým ocelovým lankem k železným nosítkám které jsou opřeny o zeď tak, aby měl přehled po celé místnosti a mohl pozorovat dění kolem pece.

Pak zřízenci obrátí svoji pozornost k nosítkám připoutanému muži. Pozornost tato má ale děsivý následek. Muž ze sebe očividně vydá mohutný výkřik. Zvuk sice slyšet, mimo bzučení promítačky, žádný není, je ale zřejmé, že muž přímo strašlivě řve, až se snad i okna třesou. Čtyři zřízenci nejprve položí nosítka s upoutaným mužem na zem a pak je zase zvednou a položí na kolejnice vedoucí k peci. Muž vyvíjí přímo nadlidský odpor aby jim v tom zabránil, odpor, který je zřejmý z výrazu jeho obličeje. Na čele mu tepe žíla naběhlá k prasknutí. Ale ani jeho snaha kousnout do ruky nejbližšího zřízence nikam nevede, zuby se mu jen
zasekly do jeho vlastního rtu a tmavá krev mu začíná stékat po tváři dolů. Jeho tělo je zřejmě velice dobře k nosítkám upoutané, ale muž se i přes to svíjí jako chycený lizard. Zmítá celým tělem a hlavou začíná bít do postranic nosítek. Je zřejmé, že mu již nejde o samu záchranu života, ale o rychlou, snad i snadnou smrt. Pokouší se rozhoupat nosítka a spadnout z vyvýšených kolejí na betonovou podlahu a tak snad ztratit vědomí. Člověk v bezvědomí se zřejmě pak ani žáru plamenů již nebojí. Ale zřízenci zřejmě vědí co činí a nosítka pevně drží v rukou. Spoutamý muž je naprosto bezmocný.

Říká se, že člověk v poslední chvíli života může i zázraky provádět. Že v posledním záchvatu pudu sebezáchovy všechna síla svalů, zbývající mentální a psychologické zdroje, nezkrotná vůle k životu se v jeden okamžik soustředí k poslednímu i když zcela marnému úsilí přežít. Muž na plátně zřejmě právě tímto posledním úsilím prochází. Celé jeho tělo je vypjaté přímo k prasknutí. Připomíná divokou lišku chycenou v pasti která se snaží překousnout si chycenou nohu a tím se osvobodit. Jde o nadlidský, nemožný výkon. Ocelové lanko jímž je upoután snadno vzdoruje jeho marné snaze. Nosítka, zvolna a bez zádrhů, se lehce šinou po kolejích k peci. Dveře pece se pomalu otevírají a blesky plamenů začínají bílým žárem olizovat elegantní polobotky spoutaného muže. Muž se pokouší ohnout nohy v kolenou a tím alespoň na okamžik zvětšit svoji vzdálenost od žáru pece. Marně. Záběr kamery se zblízka zaměří na jeho ruce. Tenké ocelové lanko je do jeho rukou hluboce zaříznuto, jen konečky prstů jsou volné a jimi se snaží zpomalit pohyb nosítek směrem k ohni. Bezvýsledně.

Pak se náhle, těsně před otevřenou pecí, nosítka zase zastaví. Další osoba, oděná stejně jako ostatní zřízenci, dává rukou pokyn kterým se zastavuje celý proces. Čtyři zřízenci poslechnou, zvednou nosítka s upoutaným mužem a znovu je postaví tak jako dříve ke zdi. Co se to děje? Proč se tento hrůzný proces náhle zastavil? Důvod se hnedle objasnil. Další rakev je přivážena do místnosti krematoria. Ozdobná a velice elegantní. Jde zřejmě o jakousi vysoce postavenou osobu, proto odsouzenec musí na svůj konec znovu trochu posečkat. Zřízenci přenesou ozdobnou rakev na kolejnice a jedním postrkem ji vyšlou otevřenými dveřmi na její poslední cestu do žáru pece. Dveře pece se zavřou. Promítačka jemně vrčí a záběr zavřených dveří pece na plátně se nemění. Trvá to nekonečně dlouho. Konečně zase dojde na spoutaného muže. Zřízenci ho znovu položí na kolejnice směřující k peci. Znovu je možno vnímat neslyšitelný poslední řev vražděného. Znovu blízký záběr jeho obličeje. Studuji jeho tvář a snažím se v ní najít známku šílenství - je snadnější pro šílence nechápajícího plně okolní jev, takto příšerně opustit tento svět. V mužně pohledném obličeji nic takového patrno ale není. Ten jen vší mocí které je v posledním okamžiku schopen marně vzdoruje svému osudu. Nic jiného, než silný řev mu již totiž nezbývá. Bohužel, či snad i díky, zvuk jeho posledního projevu nebyl pro posteritu zachován. Pak nastal rychlý konec. Jeho drahé, kožené polobotky olíznou první plameny. Oheň se prudce rozhoří, zřejmě kyslík je pumpován do pece. Zřízenci nejblíže u otevřených dveří před náhlým žárem odskočí na obě strany. Zbývající dva pak prudce postrčí nosítka se svíjejícím se mužem kupředu a ta mizí v rozpáleném vnitru krematorní pece. Dveře se zavřou. Po chvíli pak zmlkne i bzučení promítačky...

"Kdo to byl?" ptám se, aniž bych skutečně čekal odpověď.

"Plukovník. Bývalý plukovník. Pracoval v naší organizaci na velmi důležitých místech. Ale zradil nás. Opustil nás. Proto jsme ho z naší organizace vyloučili. Taková jsou naše pravidla, náš vnitřní zákon. Nikoho nenutíme, aby se k nám, do naší organizace, dal. Kdo nechce, ten nemusí. Proto tedy, nechcete-li se k nám dát, stačí to jednoduše říci a odmítnout. Ale jakmile se k nám dáte, jestliže do naší organizace vstoupíte, jste náš. Patříte k nám celou svojí osobou, bytostí i duší. Beze zbytku. Včetně drahých bot, kravaty a elegantního západního obleku. Tak to prostě je....! Proto vám nyní dávám poslední možnost než učiníte konečné rozhodnutí. Poslední minutu která rozhodne o vašem budoucím životě."

"Já ani tu minutu nepotřebuji."

"Na tom nezáleží, patří to k pořádku, k našim pravidlům. I když tuto minutu nechcete, naše organizace vám ji i přes to dává. Zde ji tedy máte. Seďte, nemluvte a přemýšlejte. Šedovlasý důstojník postavil přede mě veliké stopky a zmáčkl knoflík. Dlouhá, tenká ručička se vydala na jeden jediný oběh ciferníku....

Znovu v mysli vidím tvář bývalého plukovníka v posledním okamžiku jeho života když mu plameny již zachvátily nohy a hlava, plná života, s tepnou tepoucí uprostřed čela a vytřeštěnýma očima očekávající okamžitou, ukrutnou smrt mučivým žárem, stále ještě ve volném, životodárném prostoru. Jeho nezkrotnou touhu přežít. Přesto jsem již ale v duchu přesvědčen, že jestliže mě do této organizace přijmou, budu této sloužit tak jak lze ode mne očekávat. Vím, že je to velice seriozní a mocná organizace a to, co je mě o ní známo, vyhovuje mému temperamentu. Zároveň si též v duchu uvědomuji, že jestliže je mě souzeno opustit svět tuto skrze tento čtverhraný komín, tak to rozhodně nebude v naparáděné rakvi s kdovíjakými poctami... Toto zajisté neodpovídá mé povaze.

"Minuta uplynula. Chcete ještě jednu?" zeptal se důstojník.

"Nikoliv".

"Ještě jednu minutu?"

"Ne..."

"Dobrá, tak tedy k věci. Soudruhu kapitáne, považuji si za čest být prvním, kdo vám blahopřeje k členství v našem tajném bratrství, ve veřejnosti známém pod jménem Hlavní Zpravodajské Ředitelství Generálního Štábu (Chief Directorate of Intelligence of the General Staff), krátce GRU. Nyní vás přijme k pohovoru generál-plukovník Mesčerjakov, zástupce šéfa GRU a poté generál-plukovník Lemzenko z Ústředního Výboru Strany. Jsem přesvědčen, že budou s vaším členstvím souhlasit. Doporučuji vám ale netvářit se příliš důležitě, či překypovat horlivostí, i když neškodí spíše položit několik otázek než být příliš zticha. Potom projdete serií psychologických testů a šetření. Nebojte se jich. Budete-li se chovat tak jako se chováte nyní zde, bez problému jimi projdete. Soudruhu kapitáne, do budoucna vám přeji jen to nejlepší."


****************************


Úvod knihy Viktora Suvorova (pseudonym) "Inside Aquarium". Podtitul: "The Making of a Top Soviet Spy".


James V. Jakoubek

Překlad z angličtiny

Lakewood, Dec. 18th 2008
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Godula Godula | 19. prosince 2008 v 9:15 | Reagovat

Tajne sluzby jsou tajne sluzby. U nich nemuze byt kazdy. To jsou lide schopni vseho a kteri se nezastavi pred tim, pred cim se normalni clovek zastavi. Nic si s nimi nezacinat. A kdyz si neco zacnete, pak se nedivte. Vzpomnel jsem si jak kdysi v osmdesatych letech vysla knizka Philip Agee: Byl jsem agentem CIA. Bylo to v kdejakem knihkupecti. Ale myslim, ze vetsina lidi tomu nevenovala pozornost vcetne me. Ze si rekli To je jenom zase komunisticka propaganda. No a dnes pred par lety davali v TV dokument o CIA a byla rec i o Philipu Ageem. Zalovil jsem v pameti. No a dovedel jsem se ze to byla pravda. A tim ze utekl a prozradil agenty, tak pripravil hodne starosti svym byvalym sefum.

2 Pepa Nos Pepa Nos | E-mail | Web | 19. prosince 2008 v 14:15 | Reagovat

V roce 1978 se mě STB pokusilo zabít poprvé (pravděpodobně chemikálií v poštovní zásilce), v roce 1984 2x (v Ruzyňské věznici zřejmě chemická látka v jídle, v blázinci pro kriminálníky velkou dávkou plegomazínu - žlutá sračka píchaná údajně na uklidnění), v roce 1990 STB poškodilo auto tak, aby se posádka auta ve velké rychlosti zabila, což se nám málem stalo.  

Do těchto pokusů nepočítám 12tihodinové vyhrožování usmrcením vším možným způsobem na estébárně v "Gottwaldově".

3 Pepa Nos Pepa Nos | E-mail | Web | 19. prosince 2008 v 14:15 | Reagovat

V roce 1978 se mě STB pokusilo zabít poprvé (pravděpodobně chemikálií v poštovní zásilce), v roce 1984 2x (v Ruzyňské věznici zřejmě chemická látka v jídle, v blázinci pro kriminálníky velkou dávkou plegomazínu - žlutá sračka píchaná údajně na uklidnění), v roce 1990 STB poškodilo auto tak, aby se posádka auta ve velké rychlosti zabila, což se nám málem stalo.  

Do těchto pokusů nepočítám 12tihodinové vyhrožování usmrcením vším možným způsobem na estébárně v "Gottwaldově".

4 Peliga Peliga | 19. prosince 2008 v 14:59 | Reagovat

U americkych tajnych služeb ted bude v Obamastanu nova praxe usmrcovani. Zkratka vas negrici usoustaji k smrti...

5 Ondra Ondra | 19. prosince 2008 v 18:59 | Reagovat

Vždycky je lehčí upozornit na chyby druhých než přiznat vlastní. Pamatuju jak Hedviček tady vítězoslavně ukázoval pořadí států podle počtu popravených, aby demonstrovak že Čína, Irán a Saudská Arábie popravují více lidí...Mě by teda nikdy nenapadlo takové státy s USA srovnávat:)

6 Der Fallschirmjaeger Der Fallschirmjaeger | 19. prosince 2008 v 20:32 | Reagovat

ja vzpominam na pradavny tv porad s jednim US chlapkem ktery dostal od nejake statni 3-pismenkove org za ukol se nekoho navzdy zbavit. Oni pry to zaridili tak ze pozvali tu osobu i s rodinnymi prislusniky na rybareni dosti daleko na mori a te osobe + prislusnikum se clun po jiste dobe proste rozpustil a ti 3-pismenkari proste je tam nechali se splouchat mezi zraloky.

Ptali se toho soudruha jestli nemel a nema ethicke problemy a on rekl ze ne ze ty jeho obeti nikdo nenutil aby sly rybarit :-)

7 Jaromir Masa Jaromir Masa | E-mail | Web | 19. prosince 2008 v 22:31 | Reagovat

Bude asi nutno pripustit, ze komunisti maji lepsi propagandu respektive reklamu. I kdyz pripustime vyber televiznich serialu a filmu jakozto prostredek k zblbnuti divactva a budeme se snazit o uritou korekci, je fakt, ze ve vetsine kriminalnich filmu americke provenience jsou policiste, o politicich ani nemluve, zvlaste ve vyssich funkcich liceni jako vynikajici spolupracovnici vselikych mafii. Ze je to jen produkt blbych rudych intelektualu, to neni zduvodneni, ale jen vymluva. Ty  filmy, lze se domnivat, jsou urceny americkym konzumentum a kdyby nereflektovaly vubec skutecnost, tak by na ne v Americe nikdo nechodil. Je sice pravda, ze ucebnicovi policajti, politici a kriminalnici jsou smesni a neverohodni, jinymi slovy, ze urcitye zkresleni skutecnosti plyne z potrebneho dramatizmu, ktery nevyprodukuji herci, ani kdyby jeden druheho umlatili k smrti, je pravda, ze tento zanr se blizi urcitemu klise jako byla comedia dell arte, ale, jen pohadky to proste byt nemohou, je nutno pripustit urctou pravdepodobnost, ze tomu tak skutecne je. Ostatne pamatuji casy, mozna se pletu a mam to z vypraveni rodicu, kdy se evropane smali americkemu stylu zivota prave charakterizovanemu chicagskym predmestim, gangstery. Nic takoveho az do cca 70. let minuleho stoleti v Evrope nebylo.

Pokud jde o vychodni organizace, vzpominam na dokonce carsko rustinarske extempore o tom, ze ruske nazvy ruzneho druhu muceni jsou vlastne cinske. Ruske elity maji hodne davno zapomenute orientalni krutosti. Proto nesouhlasim vubec s pouzivanim slova elita, jak ho pouzivaji soucasni sociologove, zvalste kdyz na mou otazku okdpovedeli kladne, ze Hitler byl elitou. Fuj tajxl.

8 Tons Tons | 20. prosince 2008 v 0:49 | Reagovat

Tady neni o cem diskutovat. Bud chceme byt na strane americanu nebo "tech druhych" - at uz jsou kdokoliv. Ja chci byt rozhodne na strane americanu, at uz jsou ti druzi kdokoloi.

9 vonpetrinerhehe vonpetrinerhehe | E-mail | 20. prosince 2008 v 1:40 | Reagovat

Re  GODULA;  Agee  nestal  CIA  ani  za  ranu  pesti  do  nosu.  Myslim,  ze  se  uchlastal  na  Kube.  Rozhodne  ho  nikdo  neupalil  zaziva,  jako  Olega (podplukovnik  Generalniho  Stabu  Rude  Armady, ktery  zemrel  proto,  aby Kennedy  mohl  bezpecne  blokovat Kubu  a stat se  slavnym).

10 Luis Luis | 20. prosince 2008 v 2:40 | Reagovat

Komunismus je Satanova cirkev se vsemi nalezitostmi a praktikami.

11 Luis Luis | 20. prosince 2008 v 2:43 | Reagovat

Ja si teda nepamatuji na to, ze se nekomu rozpustila lod, ale zase si pamatuji, jak umirali vychodonemecti sportovci, kteri utekli  do SRN. A abych nechodil moc daleko, tak na dolozeni toho, ze vse funguje pri starem a ze se nic nezmenilo tady pripomenu Livitenka, ktery byl otraven Plutoniem z Reze u Prahy.

12 BIS-eek, usa BIS-eek, usa | 20. prosince 2008 v 2:51 | Reagovat

Joo, 11 islamokomunistu na Guantanamo se priznalo k planovanym unosum a destrukci na USA pude. A to po 3 letech kdyz byli zadrzeni v Afganistanu a Iraku.

13 BIS-eek, usa BIS-eek, usa | 20. prosince 2008 v 2:55 | Reagovat

Ja spolupracuji stale s bolseviky, rozbijim utecenecke krajanske spolky v cemz mi velice dopomahaji prdelackuy, duchodkyna.

14 turzin turzin | E-mail | 21. prosince 2008 v 14:11 | Reagovat

torture was made to come out, Rumsfeld singed totrue order, america is sinking ship / Cely muceni bylo narizeno a podepsano Rumsfeldem, bylo udelano aby vyslo na povrch, amerika se potapi, americka armada konci, pomer zoldaku ke kontraktorum 1:1. na pude USA uz brzy zacnou pusobit UN peacekeeper forces. Uzijte si to americky svine, to mate za jugoslavii a kosovo !

15 Vlastik Vlastik | E-mail | 21. prosince 2008 v 19:15 | Reagovat

To Turzin - Kdyz se potopi Amerika, tak kdo bude zase vytahovat Evropu az se take zacne topit? Clovece, uvedom si, ze mozna Amerika a Evropa je na stejne lodi.

16 Emigrant Emigrant | 21. prosince 2008 v 22:20 | Reagovat

Turzine co ze jsi tak najednou otocil? Vzdyt se snad drive rikalo rusakum ze jsou svine, a prali jste si aby ti Americani vas z toho komunistickyho raje nejak dostali.

17 turzin turzin | E-mail | 24. prosince 2008 v 5:41 | Reagovat

uz se z toho konecne proberte z toho bipolarniho videni sveta, nejsou zadny dve strany(levice pravice, republikani demokrati), zadny dva tabory(komunisti/amerika), zadny dve figurky(obama/mccain), jsou lidi v pozadi a ti to tady po tisicileti ridi vy hloupi sasci :) NEW WORLD ORDER ---

18 Drahoš Drahoš | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 14:11 | Reagovat

Souhlasím, fajn článek a říkám si: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama