Únor 2009

Jak Paroubek kradl salamy...

27. února 2009 v 16:48 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Kdyz uz tady recykluju stare clanky, nesmim zapomenout na tenhle. Urcite jste to uz kdysi cetli. Ale stejne to byl uspech :-)
-------
Pro ty, kteří chtějí vědět už dopředu, o čem to bude, předesílám, že na četné výzvy z české kotliny, moravských a slezských rovin a hor jsem se sám nad sebou hluboce zamyslel a rozhodl se napsat článek, který nebude negativní a nebude urážet národnostní cítění obyvatel ČR a jejich státní představitele, Naopak, dočtete se věci pozitivní, i trochu pochvaly utrousím.

Seděl jsem včera před počítačem a četl a v tom se objevil e-mail z Česka. Jedna dobrá duše mi poslala v příloze "Ještě větší blbec než jsme doufali" fotografii nového předsedy vlády České republiky. A to bylo panečku překvapení! Moje fotografická paměť klikala jako harddrive, když najde bad sector. Toho chlapa já přece znám - tedy přesně řečeno, znal jsem ho před více než třiceti lety. Byl jsem s ním na vojně u VÚ 4425 v Prachaticích. Jiří Paroubek byl ve funkci zástupce velitele pro proviant.

Byl tehdy desátník absolvent a jeho nadřízeným byl věčně opilý chachar z Ostravy podporučík Gavroň. Gavroň byl asi dvacetiletý hoch, který se vyučil horníkem a pak šel na dvouletou důstojnickou školu a stal se z něj lampasák - zástupce náčelníka pluku pro proviant. Typický případ té doby. V Prachaticích zjistil, že je pořád i přes tu jednu hvězdičku blbej jako troky a nemírným požíváním alkoholu dobře zapadl do soudružského kolektivu kolegů vojáků z povolání - během dvou let jsem nikdy neviděl Gavroně střízlivého. Takže provianťákem byl ve skutečnosti Paroubek, zástupce tohoto opilce. Československá lidová armáda měla neuvěřitelně množství zástupců - každý byl někoho zástupcem.

Měl kancelář ve spodním patře tehdy čerstvě postavené jídelny, kde byl sklad potravin a stále dostával opušťáky na schůze Národní fronty, kde seděl za Československou stranu socialistickou již jako dvaadvacetiletý. I Paroubek sám měl taky svého zástupce, kterým byl Maďar z Košic jménem Ďuro, který vykonával funkci skladníka. I když se snažil mluvit slovensky, což mu moc nešlo a tak každá jeho věta začínala magickými slovy "cijebe" a nebo "jebemci".

I coby mladík vypadal budoucí předseda vlády téměř stejně jako teď - byl natolik snědý v obličeji, že jsme si mysleli, že je cikánské národnosti, což tehdy nemělo tolik negativní podtext jako dnes. Měl stejnou bradavici na tváři, tmavohnědé oči a česal si vlasy zprava doleva jako Adolf Hitler - což mu zůstalo.

A na rozdíl od mnoha nepodložených historek o tom, jak v pozdějších letech Jiří Paroubek pracoval v RaJ a cosi o veřejných zakázkách města Prahy, kde dělal ekonoma spolu s ODS dlouhá léta (Češi jsou neuvěřitelně nenávistný a pomlouvačný národ) jsou mé historky podložené, protože jsem u toho osobně byl. A co já pamatuji, tak se Jiří Paroubek choval bezvadně, nikomu neublížil, nikoho neudal - rozhodně ne mne a námětů by pár mohl mít, vzhledem k mé celoživotní tendenci jmenovat věci pravými jmény - a dokonce byl na mne hodnej (a to já si takový věci pamatuji velice dlouho - dokonce i přes třicet let).

A teď to přijde. Budoucí předseda vlády ČR byl na mne hodnej tím, že kradl ze skladu salámy, kterými mne obdarovával. A já jsem mu za to vděčný! Měli jsme hlad! Vojáci měli hlad. A obyvatelstvo Česka si může gratulovat k tomu, že má konečně předsedu vlády, který, když už něco ukradne, tak proto, aby pomohl bližnímu, aby nasytil hladovějícího. Tedy ne proto, aby si koupil byt na Barrandově, chalupu na Vysočině nebo apartmá v Bruselu.

S Paroubkem jsme se poznali hned, jak přišel na útvar, protože byl provianťák a já jsem byl staršina dělostřeleckého oddílu a jako takový jsem měl třikrát do měsíce službu dozorčího v plukovní kuchyni. To byla funkce vyhrazená pouze pro staršiny jednotek a protože nás bylo v Prachaticích asi deset, tak jsme se střídali tak každých deset dnů. Vyfasoval jsem bílý plášť s červenými provázky na rameni a šel jsem se cpát do kuchyně, ale taky hlídat kuchaře, aby se neprali, a fasovat materiál na vaření dole ze skladu od Paroubka.

Všichni staršinové mé doby přišli z VÚ Grabštejn u Liberce, kde nás vyloženě týrali, přes VÚ Babice u Prahy, kde polovina roty spáchala hromadnou sebevraždu podřezáním žil a zastřelením, a ty, co přežili (včetně mne), poslali do Prachatic. Takže není divu, že jsme byli buď úplní psychotici a nebo měli značné kouzlo osobnosti.

Ja jsem měl kouzlo osobnosti. Z druhé kategorie byl třeba Jan Odstrčil z Dřínova u Kroměříže, který poté, co prošel stejnou anabází Grabštejn - Babice - Prachatice jako já, získal zálibu ve mřížích. Vždy, když uviděl mříže třeba na dveřích skladu, tak k ním přiběhl, začal s nimi cloumat, strkat hlavu mezi mříže tak, jak to dělal Jack Nicholson ve filmu The Shining a ačkoliv stál venku a nikdo ho nedržel, tak s mřížemi třásl a nepříčetně řval, až se mu vystupovaly žíly na krku: "Pusťte mě! Pusťte mě! Já už budu hodnej! Já už budu hodnej!". Nakonec z něj taky udělali staršinu.

A jednou jsem takhle vedl vojáky v poledne přes buzerák na oběd do nové jídelny a velel jsem do kroku. "Left! Left! Left-right-left! Left! Left! Left-right-left!" Protože se při velení do kroku jednotce musí řádně řvát, bylo mne slyšet snad až na kopci, na Libině. A z protisměru od jídelny se k nám řítil poklusem major Křupala, kterému jsem chodil pro rum a on mne měl svým způsobem rád, ale řval jak tur: "Ticho, kurva, ticho!"
"Oddíl! Zastavit stát, ráz dva!"
"Jak jsi to velel, Hedvíček?"
"To bolo prosím po cigánsky, súdruh major!", pravil jsem svou snaživou slovenštinou.
"A víš, kde je Sabinov, kokote?"
"Viem, súdruh major!"
"Tak vel česky, kurva uz"
"Vykonám, súdruh major!"
To už se odehrávalo před vchodem do jídelny, kde stal desátník absolvent Paroubek za účelem organizace fronty k výdeji jídla a culil se jak měsíček.

Druhý den byla neděle, kdy se nevařilo a byla tzv. studená strava, nebo často taky nic. Ten den jsem se poprvé vypravil k jídelně s několika vojáky, vylezli jsme na nákladní rampu, kde byl zamřížovaný vchod a za ním dveře do Paroubkovy kanceláře. Párkrát jsem přejel prázdným ešusem po mřížích, což vydávalo zvuk, který si člověk pamatuje celý život, a objevil se Paroubek.
"Paroubku, lid má hlad!"
"Gavroň je pryč?"
"Je."
"Tak počkejte chvíli."
Za chvíli se objevil s náručí chleba a několika salámy, které byly vděčně přijaty.

Postupem doby jsme se seznámili více a stýkali se nejen během mé služby v kuchyni, anebo když jsem vyžadoval krmení hladového lidu. Jednou jsem seděl u Paroubka v kanceláři jen za účelem zabití času a přátelské konverzace. Seděl jsem za jeho stolem, Paroubek seděl na gauči, který tam taky měl, když tu mé bdělé oko padlo pohledem na oficiálně vyhlížející papír. Byla to žádost veliteli pluku o uvolnění desátníka absolventa Paroubka (tedy aby mohl dostal opušťák na více než dva dny) do Prahy na zasedání ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU STRANY.
"Ty jsi vstoupil do strany, ty vole?" - otázal jsem se, jako vždy přímo k věci.
"Jo, hned v osmnácti letech."
"Vždyť jsi stejný pako jako Virag!" Virag byl nabíječ od dělostřelců, myslím že byl z Velkého Krtíša, jestli byl květinář, to nevím, pouze osmnáctiletý, což bylo neobvyklé, který měl nepoměrně velkou hlavu a všeobecně vypadal jako Quasimodo a jeho životní ambicí bylo stát se členem KSČ. Splnilo se mu to, přijali ho za kandidáta asi po půl roce na vojně.
"Ale houby" pravil dotčeně Paroubek," přečti si to pořádně. To není KSČ, to je Československá strana socialistická!"
"Jistě, Československá strana socialistická ve službách komunistické strany. Národní fronta! Stejní kolaboranti jako lidovci! Zklamal jsi mne, Paroubku!" nedal jsem se vykolejit. A tak jsme si hezky povídali a čas nám plynul.

Od doby vojenské služby jsem Paroubka neviděl, snad už jen proto, že jsem se přestal vyskytovat v zemích tábora míru a socialismu, a tudíž nemám ponětí, co z něj v mezidobí vyrostlo. Ale začal určitě dobře, přestože v raném mládí jaksi ideologicky zakolísal. Ovšem jako premiér bude Paroubek lepší než Klaus, lepší než Zeman a lepší než Gross. To je tutovka. Proč? Protože není možné být arogantnější a sprostější než Klaus, není možné být opilejší než Zeman a není možné být hloupější než Gross. Paroubek je great white hope - tedy velká bílá naděje.

A myslím si, že si obyvatelé Česka mohou být jen rádi, že mají Jiřího Paroubka předsedou vlády. Hlad nebude, přestože Češi jsou známí nefachčenkové, nemakačenkové a leváci. Jiří Paroubek to zařídí - a když bude nejhůř, on už určitě bude vědět, kde ukradnout pár salámů a štricli chleba, aby lid hladem netrpěl. A kdyby náhodou nový český premiér přijel na Floridu, tak mu i já do batůžku na cestu zpátky taky pár štanglí salámu. Krást je nebudu - to se tady nedělá. Koupím je ve Winn Dixie.

Bude dobře.


Poznámka: Popsané události a jména osob jsou skutečné, nikoliv smyšlené. Jmenovaným se omlouvám, ale jen trochu.

----

Naplnila "sametofka" ocekavani osmasedesatniku?

26. února 2009 v 19:41 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Vetsina nasledujiciho textu bude asi nesrozumitelna mym ceskym ctenarum, ale za to emigranti budou velice dobre chapat, o cem mluvim. Asi si na par dnu vypnu telefon. Nedavno jsem dostal radu emailu od ceskych emigrantu (v podstate vsichni z generace osmasedesatniku), kteri mi vytykali, ze se v mych clancich obcasne vyskytnou vulgarni vyrazy a to snizuje vaznost mych clanku a potom tedy nemohou byt brany nijak seriozne. Proste tomu chybi dekorum! Doprdele kurvasopa, to jsem se ale nasral! Vulgarnost a sprostota jsou zalezitosti velice relativni. Ja to vidim takhle:

Tim, ze jsem emigroval do kanadskeho Ontaria, jsem se nic zleho netuse dostal supito presto do centra emigrantskeho deni osmasedesatnicke generace. Uz je to davno, uz jsem chvili na jihu, ale znal jsem je kdysi vsechny. Zrzave fousate, sedive modrooke, blondyny s drdoly, zrzave unyle panmamy s trvalou, i ty myslitele s mefistofelskou bradkou. Nikam jsem se necpal, o funkce nezadal a tak jsme vychazeli cele ty roky docela dobre. Zajimava zmena, mozna jen posun, nastala az kdyz v Ceskoslovensku uderila "sametofka".

Nastalo nadsene hykani srovnatelne s tim, co predvadeli Skolnicks v "Revenge of the Nerds" a ja jsem s ocima navrch hlavy sledoval, jak tahle generace zacala "jezdit domu" na mesic ci dva, zaridili si ceske pasy, i kdyz se treba "neupravili" jako pred par lety mnozi jini, jak meli letni byt v Praze, dostavali audience u Havla i Klause, dostavali rady a medaile, zacali "ucit" na ceskych univezitach a nekteri se do Ceska vratili i natrvalo. Oooo, jak jsem jim zavidel! (Just kidding).

S odstupem doby vyslo najevo mnoho dalsich informaci o tehle zajimave generaci (ja proste miluju, kdyz muzu generalizovat :-) ), jak jeste pred osmasedesatym studovali na vysokych skolach, kdyz normalni lidi byli v base, jezdili na staze do Ghany, kdyz normalni lidi nemohli ani na Balaton, jak vydavali v CSSR casopisy a publikovali knihy, jako proste kolaborovali, az se z nich kourilo - a potom v osmasedesatem emigrovali. Nekteri byli dokonce i v KSC - ale jen do osmasedesateho. Potom uz ne. Nejspis proto, ze nebyla zadna Zakladni organizace KSC mezi emigranty - protoze jinak by tam urcite taky vstoupili.

Kdyz pak prisla ta estebacka "sametofka" - bylo to naplneni vseho, co si kdy prali. Bylo povoleno cestovani a mirne podnikani - kvuli tomu prece emigrovali (vsichni ti drzitele politickych azylu z Rakouska, ja jsem zadny nemel)! Na nejake svobode a demokracii uz potom prece prd zalezi, hlavne ze muzeme cestovat! Tak fofrem zpatky do Ceska, lezt komunistum do riti, to ze je tam Hucin zavreny a Wonkova vrazedkyne soudi, na tom prece nezalezi, ze maji kontinuitu s komunistickym rezimem, na tom taky nezalezi! Ale Hedvicek ma v clancich vulgarni vyrazy!

Telefonovala mi vcera pritelkyne z Ontaria (taky osmasedesatnice), jak se divala na CNN na Larry King Show a jak tam Larryho zastupujici komunisticka krava Joy Behar sproste napadala Ann Coulter. Vyjadril jsem se, ze nejen Joy Behar, ale i Larry King a cele CNN (Communist News Network) je banda komunistickych curaku - a zacali jsme diskusi, co je sproste a vulgarni a co neni. Moje pritelkyne mi oponovala tvrzenim, ze Larry je vzdy zdvorily a slusny a tak je prece spravne se na to divat. Tataz osoba by se neodvazila otevrit magazin Playboy, protoze je udajne "vulgarni" - rikaly ji to zenske, se kteryma hraje bridge. A na CNN se diva, protoze v Ontariu na basic cable neni FoxNews. Hm!

Musel jsem tedy vysvetlit - nezarucuji, ze jsem byl pochopen - ze sprostota a vulgarnost neni ve forme, ale v umyslu. Tim padem treba ten magazin Playboy neni vulgarni a uz vubec ne sprosty, prestoze tem divcinam tam chybi spodni pradlo - naopak zdanlive velmi zdvorily a slusny Larry King je vrcholem vulgarnosti a sprostoty, kdyz na svem show opakovane a znova a znova dava hlas a forum PREVAZNE sprostym lidskym prasatum (stejne to plati pro slavne tri televizni hlupaky minulosti, Dan Rather, Peter Jennings a Tom Brokaw, kteri se vzdy predhaneli v tom, kdo prvni udela interview s nejakym vrcholne nemoralnim prasetem, jako Gorbacev, Kaddafi, Saddam, atd.). A je to na Larryho prikaz, ze je zastupovan takovym komunistickym vemenem jako je Joy Behar - je tedy plne zodpovedny!

A stejne pravidlo racte aplikovat na ty osmasedesatniky. Moje clanky jednoduse uz z principu nemohou byt vulgarni a sproste - i kdybych psal hovno a prdel do kazdeho odstavce, ale chovani tehle smutne generace "osmasedesatniku", ktere naprosto nevadi, ze v byvalem Ceskoslovensku (nyni Ceske republice a Slovensku) neni svoboda a demokracie, byvali komuniste jsou stale u moci a v parlamentu, nedoslo k potrestani komunistu, nedoslo k vraceni ukradeneho majetku, system se naprosto nevyrovnal s minulosti a naopak ma legalni kontinuitu s minulym (komunistickym) rezimem je nehorazne vulgarni, sproste a pokrytecke. Nevidim vetsiho pokrytectvi nez jezdit do Ceska na cesky pas kolaborovat s neo-komunistickym rezimem a zaroven vynaset soudy o neci vulgarnosti.

Nedavno jsem emailem dostal zajimavy obrazek, ktery prikladam. Emigranti vetsinou umi anglicky, jiste si poctou. Dle meho nazoru jsou pokrytecti emigranti, kritizujici udajnou vulgaritu v mych clancich, zatimco maji svou hlavu hluboko zarazenou v ceskych komunistickych ritich, na stejne urovni jako Dinka boys na obrazku. Zkuste o tom premyslet, pokud se vas to tyka. Pokud se vas to netyka, jako bych nic nerekl! Nebudte prilis vztahovacni. Tohle zamysleni nakonec neni psano vyhradne a jen a jen pro vas.

Jdu si listovat v casopise Playboy...

P.S.: V zajmu fairovosti oznamuji, ze osobne znam nejmene tri rodiny "osmasedesatniku", na ktere se vyseuvedene nevztahuje. Cest vyjimkam a a kdo se citi, ten se vtipi!


Pihovata divka a Pavel Novak ...

26. února 2009 v 14:55 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Dostalo se mi zpravy ze 11. unora 2009 zemrela soucast nasi minulosti, zpevak Pavel Novak. Neznal jsem ho osobne, byt jsem ho kdysi davno casto potkaval a na par vystoupenich jsem taky byl - byl z Prerova, takze byl mistni hvezda. Tahle poznamka je hlavne pro me ctenare z rad sedivych emigrantu, protoze neverim, ze je nejak znam soucasne ceske generaci.

Pustte si prilozene video - mezi poskakujicimi jsem zaznamenal i Ivu Janzurovou, Vaclava Neckare a Jiriho Hrzana.

Legalita Února 48

24. února 2009 v 17:45 | James V. Jakoubek |  Clanky jinych autoru
Je tak nějak dojemné kterak komunisté všude kde se dá neustále vykládají, že v únoru 1948 vůbec, ale vůbec o žádný puč nešlo, anébž pouze a jenom o ústavní zdolání či překonání vládní krize vyvolané pravicovými silami. Zdolání to pouze a jenom legálními prostředky kterak jest patřičně zdůrazňováno. O žádné násilí z jejich, strany, t.j. komunistů, naprosto nešlo. Z komunistického hlediska jest takovýto argument ba i tak nějak logický, viz Leninovy teze že "... naše, bolševická morálka, jest plně podřízena zájmům třídního boje ... a cokoliv je v tomto směru podniknuto, co je proletariátu na prospěch, jest poctivé a čestné...". Do takovéto logiky se pak vejde ledacos, viz třeba tvrzení několikanásobného vraha, jistého kpt. Miroslava Picha-Tůmy který u soudu duchaplně prohlásil, že on se vinen necítí, neb "oni", t.j. vykonavatelé pokoutních vražd "... buržoasní zákony zásadně neuznávali, pro ně platil jenom zákon třídního boje...!" Z hlediska pak tohoto, násilné zmocnění se moci komunisty v únoru 1948 bylo dle tohoto "zákona" naprosto v pořádku, zvláště když se po té tak nějak "zlegalizovalo", dostalo název Vítězství dělnické třídy a takto se to komunisty do součastnosti oslavuje.

Co předcházelo, či jak a proč k vládní krizi tehdy došlo, nemá smysl zde opakovat. Co ale moc známo není, či spíše se do nedávna nevědělo, jsou některé detaily o přímé účasti NKVD na průběhu komunistického puče. Specificky, proč president Beneš bez odporu schválil vše, co mu Gottwald předložil. O tomto se krátce zmiňuje Pavel A. Sudoplatov ("Special Tasks", Back Bay Books 1995), direktor Specielního oddělení NKVD, které mělo na starosti akce za hranicemi SSSR, jako sabotáže, únosy a likvidaci nepohodlných osob. Beneš byl sovětům zavázán za jejich přímou pomoc při jeho odchodu, či spíše útěku, z okupovaného Československa v roce 1938 kterou zoganizovalo NKVD. Včetně finančního daru 10.000 dolarů který Benešovi předal tehdejší NKVD resident v Praze Pjotr Zubov. Stvrzenku, kterak Sudoplatov uvádí, podepsal Benešův sekretář. K samotným únorovým událostem pak poznamenává:

V únoru 1948 jsem dostal od Molotova rozkaz odejet do Prahy spolu se čtyřmi sty příslušníky Specielních jednotek k disposici místnímu velitelství. Všichni byli oblečeni do civilních oděvů. Do Prahy jsme odletěli několika letadly a přistáli na letišti nedaleko Prahy kde naše vojsko mělo centrálu. Do nedávna byl rezidentem v Praze Boris Rybkin, který po válce vybudoval ilegální síť která měla za úkol provádět sabotážní operace v Západní Evropě a na Středním Východě. Síť s centrálou v Praze byla vybudovaná pod hlavičkou společnosti zabývající se exportem české bižuterie která pak v jiných zemích založila své pobočky. Rybkin, krátce po ustavení této sítě, ale ke konci roku 1947 zahynul při automobilové nehodě.
Molotov si mě tehdy zavolal až do své pracovny kde jsem od něho obdržel rozkaz odejet do Prahy, zde tajně navštívit Beneše a sdělit mu, aby bez problému předal presidentský úřad Gottwaldovi. Pro případ že by se snad zdráhal, měl jsem si sebou vzít onu stvrzenku na 10.000 dolarů a připomenout, jak a kdo mu pomohl utéci před Hitlerem z republiky. Neučiní-li tak, Moskva zveřejní jisté intimní detaily jeho vztahu s Kremlem, včetně této finanční podpory, popis a průběh útěku a jeho spoluúčast na převratu a politických vraždách v Jugoslavii v letech 1938-1940.
Molotov mě upozornil na to, že nemám žádné pověření ani plnou moc jakkoliv zasahovat do probíhajících politických událostí, ale pouze a jenom předat toto poselství a přenechat na Benešovi, jak to on bude chtít provést, zdůraznit ale, že Kreml na tomto požadavku zásadně trvá. Rovněž, nečekat na odpověď a Prahu opustit do dvanácti hodin po schůzce s Benešem. K tomu jsem podotkl, že by bylo výhodnější vyslat k Benešovi někoho s nímž se on osobně zná a tudíž mu i důvěřuje a navrhl jsem Zubova, našeho pražského předválečného residenta. Zubov byl začátkem války na přímý rozkaz Stalina zatčen za jím organizovaný ale
neúspěšný jugoslávský puč Stalinovi původně navržený Benešem. Propuštěn z Gulagu byl v září 1946 a žil na penzi mimo Moskvu. Byl tehdy naprostý invalida, následky to po mučení utrpěné ve vězení. Kulhal a chodil o holi. Molotov mě řekl, ať si již tyto detaily vyřeším sám jak uznám za vhodné. Bylo zřejmé, že on nechce nést naprosto žádnou odpovědnost za to, jakým způsobem se věc provede; jeho pouze a jenom zajímal konečný výsledek.
V lednu 1948 jsme všichni přistáli v Praze a z letiště jsem pak já a Zubov odjeli do města vlakem. Naší ambasádě jsme se vyhnuli a ubytovali se v jednom menším hotelu jakožto představitelé sovětské obchodní mise. V té době byl již Beneš pod značným nátlakem působený sovětskými oficielními představiteli. My jsme měli tento tlak ještě zvýšit. Zdrželi jsme se něco přes týden. Zubov využil svých dřívějších konekcí a eventuelně se mu podařilo setkat se na tajné asi patnácti minutové audienci s Benešem na mě neznámém místě na Hradčanech. Tam mu bez obalu a přímo sdělil vzkaz Moskvy, že nic již nemůže zastavit "základní přeměnu" ("cardinal transformation") jež v Československu v krátké době nastane a to buď ve spolupráci se stávajícím vedením země a nebo bez něho. Zubov k tomu Benešovi sdělil osobní názor, že on, Beneš, je momentálně jediný muž unikátně postavený do posice ze které jen on může zajistit bezkrvavou cestu ke změně moci. Zároveň Benešovi řekl, že od něho ostatně na místě neočekává odpověď, pouze mu sděluje poselství, vzkaz Kremlu. Bylo to bez pochyb svým způsobem truchlivé a zároveň poslední setkání dvou nemocných, bezmocných mužů, na sklonku jejich života.
Krátce po té, jak zněl rozkaz, jsme oba vsedli na nejbližší vlak směrem Moskva. Zubov mě tehdy sdělil, že jak mohl pozorovat, tak Beneš je nemocný, zcela zlomený muž, který ale bez pochyb učiní vše co bude v jeho moci aby zabránil možnému násilí a krveprolití jež v současné značně nejisté politické situaci Československa je na spadnutí.
Po překročení hranic jsem okamžitě zaslal z místního stranického výboru šifrovanou zprávu Molotovovi a Abakumovi, tehdy Komisaři Státní bezpečnosti, že se šifra Leo, tedy Zubov, setkal s Benešem a předal mu vzkaz Moskvy. Během měsíce politická krize v Praze skončila když Beneš pokojně a bez možného a trochu i očekávaného krveprolití předal moc Gottwaldovi.

Krátce po té, kterak Pavel A. Sudoplatov uvádí, "politická krize" skončila a nastalo budování "nové společnosti". Zaminovaly se a ostnatým drátem omotaly hranice kde začal odstřel "narušitelů hranic", tedy lidí kteří se snažili z této "nové" společnosti uprchnout, vybudovaly se desítky věznic a pracovních lágrů, zatkly se stovky tisíc "nepřátel dělnické třídy" a postavily se šibenice k likvidaci kdekoho, včetně skalních komunistů kteří se z nějakých důvodů vládnoucí sebrance znelíbili. Jinými slovy, ustavil se "... Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali: a) upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle ... b) systematicky a trvale porušoval lidská práva, ... c) porušoval základní zásady demoktatického právního státu, ... d) používal k persekuci občanů všech mocenských nástrojů, zejména: popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, (kde) ... používal brutální metody včetně fysického a psychického mučení ... atd, atd, kterak specificky uvádí zákon 198/93. Tedy režim pod vedením Komunistické strany Československa na který, soudě z t.zv. "volebních výsledků" soudobé republiky České, značná část občanstva českého s jakousi nostalgií vzpomíná a po němž zřejmě neustále touží, neb příslušníky této "zločinné a zavrženíhodné organizace" KSČ/KSČM houfně do různých veřejných funkcí, včetně nejvyšších vládních, volí a preferuje. Komunističtí zločinci jsou i nadále též všemožně hájeni a proto ti občané, kteří na zločineckou minulost komunistů upozorňují, jsou i dnes těmito samými komunisty a jejich poskoky, včetně presidenta republiky (registrovaného to agenta StB "Rek" a "Kluk") mocenskými prostředky znovu stíháni a vězněni.

Jest mezinárodní ostudou, že republika Česká, dnes dokonce předsednictví EU zastávající, jest jedinou to zemí z bývalého sovětského imperia, která si komunisty nadále pěstuje a ke zločinným komunistům se hanebně, patolízalsky, takto chová a staví.

Shame on you!!!!


James V. Jakoubek
February 24th 2009
Lakewood, Ohio, USA







Tenhle cernoch mel byt prezidentem...

23. února 2009 v 19:50 Clanky jinych autoru
Cernoch, ktery mluvi, je muj oblibeny cernossky politik, Alan Keyes, byvaly americky velvyslanec. Zacina vetou: "Obama je radikalni komunista" - vrele doporucuji zajit na youtube a jako keywords pouzit "Alan Keyes Obama"



Nasledujici clanek je z magazinu Newsmax.

Alan Keyes: Obama Will Destroy U.S.

Monday, February 23, 2009 8:50 AM

Arch-conservative Alan Keyes is not giving Barack Obama any honeymoon.
After the Los Angeles Times "Top of the Ticket" column picked up Keyes' comments - taken from an impromptu interview posted to YouTube - about Obama from last week, those comments have been the buzz of the web this past weekend.

Keyes, a former U.S. ambassador, ran against Obama in 2004 as the Republican Senate candidate in Illinois.

In his diatribe against the new president, Keyes calls Obama a "radical communist" and says "he will destroy this country" and warns that unless he is stopped, America "will cease to exist."

Keyes also says Obama has failed constitutional muster to become president, since, Keyes argues, Obama was born in Kenya.

Obama has stated he was born in Hawaii. His campaign has released his Certificate of Live Birth - not his actual birth certificate. Hawaii state officials said they reviewed the actual birth certificate and that Obama was born in the state of Hawaii.

Also, Obama's family placed a legal advertisement in a Hawaii newspaper days after he was born.

© 2009 Newsmax. All rights reserved.

Vzdycky jsem mival silny hlas..

23. února 2009 v 18:45 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
To, ze jsem mel silny hlas, to vedel i podporucik Manasek z vojenskeho utvaru Prachatice, kde jsem byl na vojne a tak mne urcil za vyvolavace budovatelskych pisni, kdyz jsme nekde jako pochodovali. Byl jsem vzdycky nejvetsi a musel jsem pokazde stat v prvni rade, tezko se tomu dalo vyhnout.

Podporucik Manasek byl mila postavicka Ceskoslovenske lidove armady, tehdy jeste proti-NATO, byl take znam pod jmenem "ten kokot" a jsem si temer jist, ze je dnes vysokym dustojnikem generalniho stabu Ceske armady, pokud tedy neni primo NATO pridelencem v Bruselu. Ano, jiste ze byl clenem KSC, ale to prece byli vsichni dnesni vysoci dustojnici Ceske armady, ne?

Uz tehdy jsem nosil bryle, a snad proto jsem pripadal podporucikovi Manaskovi v oddile plnem spoluobcanu cikanskeho puvodu nejak vzdelanejsi. To treba jednou prisel z tajne spisovny utvaru, byl ve sverovaci nalade, zavolal mne bokem a pravil

"Hedvicku, ty jsi spolehlivej, ze?"

"Ano, sudruh podporucik!" - pravil jsem slovensky, protoze jednou z mych zabav bylo mystifikovat Manaska, ze jsem Slovak z Velkeho Krtisa.

"Ted jsem prisel z tajne spisovny a vis o tom, ze zapadni Berlin je ve vychodnim Nemecku??"

"Ale co vravite, sudruh podporucik, vazne?" vyvalil jsem na nej oci.

"Uplne vazne", ujistil mne Manasek, "a navic to neni ani nekde na hranici, ale uprostred vychodniho Nemecka! Ted jsem to videl na mape v tajne spisovne. Ale muzstvu to radsi nerikej!"

"Vykonam, sudruh podporucik! - zasalutoval jsem a odesel to zvestovat vojakum, na co ten kokot zase prisel.

Manasek mel jeste jednu prezdivku, rikalo se mu taky "Ztraceny delo". To odejel Manasek jako velitel delostrelecke baterie do Boletic na strelby s sesti delama za vetrieskama a prijel zpatky pouze s peti. Nejlepsi bylo, ze to seste delo nikomu nechybelo. Uplynulo vic jak tyden, kdyz k prachaticke devetarne prijel zlutohnedy skrinovy automobil Robur s napisem Chleb-pecivo z mistni pekarny a za nim mel zavesene delo H-122mm, s tim ze to delo nasel u cesty a jestli to nikomu nechybi. Co mu za to udelali nevim, ale z obycejnych vojaku nikdo zavreny nebyl.

No, ale abych se vratil k tomu vyvolavani ci predzpevovani... To jsme pochodovali s Manaskem pres buzerplatz a kdyz tu prisel povel "Oddil zpivat - Hedvicek zacne!" Nadechl jsem se a zarval
"Aj dont nou bad aj vos tooolt!"

A 30 vojaku za mnou opakovalo "adonobajvavoto!"

Dalsi nadech "Det eskymo pusiz majty kolt!"

A vojaci za mnou "deskimopushajdyhou"

"Prestat!" zavelel Manasek, "zastavit stat!"

"Poslouchejte, Hedvicek, co je to za pisnicku? Tu ja neznam!"

"To je ciganska, sudruh podporucik! Od Krtisa!" slusne jsem odpovedel.

"Vojin Bandri! Je to pravda?"

Vojin Jozef Bandri byl muj kamarad, cigan z Galanty, a umel krasne cesky a tak se pravidelne zucastnoval na me mystifikaci Manaska, ze on je Cech z Prahy, zatimco ja Slovak z Krtisa. Jozef Bandri byl svetlejsi pleti nez ja sam a fungovalo to bezvadne, navic mel pomerne velkou hlavu a tak Manaskovi tvrdil, ze je bratrancem Karla Gotta a ze kdyz mu daji opustak, tak ze Karlovi rekne, aby prijel do Prachatic a zazpival na buzerplatzu "ze zdi na mne tupe zira po trezoru cerna dira", coz byl tehdy hit. Opustak dostal nekolikrat a vzdy se "vratil s neporizenou", protoze "nas Karel byl zrovna na zajezde v Sovetskem svazu a tak jsem s nim ani nemluvil".

"Ano, soudruhu podporuciku, ale ja jsem z Prahy, ale pry je ta pisen v Krtisi velice popularni!" potvrdil vojin Bandri.

"Ale ja chci slyset Pres spaleniste!" naridil Manasek. "Oddil zpivat - a Bandri zacne!"

Bandri tise zaklel ve sve rodne slovenstine a zacal zpivat Pres spaleniste, pres krvave reky...

Tahle vzpominka mi probehla hlavou, kdyz jsem jel tuhle uzkymi cestami centralni Floridy kolem Immokalee a zahledl jsem na jahodovem poli pracovat hromadu lidi - byli to stehovavi Mexikanci, kterych je tady tisice. Bylo horko, pohybovali se pomalu, jako matohy, neprijemna prace, nechtel bych to delat.

"Chces se vsadit, ze reknu odsud z okynka auta jen POUHA DVE slova a vsichni ti Mexikanci budou bezet ostosest jak na olympiade?" nabidl jsem spolujezdci sazku. "Jasne!", zajem projeven.

Zabrzdil jsem prudce, aby gumy zakvicely a aspon par se jich podivalo mym smerem, vystrcil jsem svuj opaleny oblicej z okynka, rukou ukazal na nekolik z dalky se priblizujicich aut (nemel jsem poneti, kdo byl v tech autech, ale to bylo jedno) a hlasem hromovym jako z buzerplatzu v Prachaticich jsem zvolal "Miiiiigraaaaa! Miiiiiigraaaa!" a zacal odjizdet.

Jen pomalu, abych to mohl sledovat.

Strhlo se pandemonium. Mexikanci prastili s kosikama, tam kde kazdy stal a zacali prchat smerem od nas a dal do krovin. Jedenapulmetrovi potomci Mayu bezne provadeli petimetrove skoky za jejichz ladnost by se nemusely stydet ani gazely v Ngorongoro narodnim parku. Bylo to nadherne!!! Stovka malych snedych podsaditych zatopku, kazdy bezici jinym smerem! Behem triceti vterin nebyla na celem poli ani noha - nikde nikdo.

Pro ty kdo nepochopili, o co slo "Migra" je spanelsky vyraz pro INS - tedy americky imigracni urad, a pokud jsou tady v USA ti Mexikanci nelegalne (a jako ze vsichni na tom poli jasne byli) tak na varovny pokrik "Miiigra" jsou zvykli utect a nekde se schovat, aby nebyli deportovani zpatky do Mexika. Takze cele co jsem udelal, byl jen takovy cvicny poplach.

"A proc jsi to zakricel dvakrat? To by stacilo jednou, ne?"

"To je jen pojistka. Aby si byli jisti, ze se poprve nepreslechli!"

A jeli jsme domu. Pekny den byl za nami...

---

A vzapeti na to jsem dostal z Prahy dodatek od jednoho z prvnich ctenaru
Poznamka na doplneni
I ja jsem slouzil v Prachaticich. Soudruha Manaska jsem tam rovnez natrefil a je treba rici, ze na takove se opravdu nezapomina. Historka se ztracenym kanonem se za nas tradovala jako legenda. A coze se kvuli tomu soudruhovi Manaskovi stalo? Jestli ho nekdo bezprostredne po te udalosti - jak se po vojensku rikavalo - resil nevim. Zrejme nedlouho pote vsak byl povysen. Za mne byl jiz porucikem a kdyz ho behem me vojenske presencni sluzby lifrovali na nadporucika, byl z toho docista cely pryc. Ten den jsem ho videl samotneho ve vecernich hodinach na buzeraku. Pohyboval se "poradovym krokem" a ve tme bylo slyset "velim si sam vpravo hled!" A za chvili "velim si sam vlevo hled!". Nejak mne to nedochazelo, co ze to ten Manasek dela...A pak mne to doslo; po prislusnem povelu, ktery si vydal mohl zahlednout na svem rameni tentokrat TRI hvezdy a tak se kochal. A jak asi tehdejsi nadporucik Manasek dopadl? Myslim, ze mas pravdu, takovy odbornik...
Z Prahy zdravi,
Ivan -----
----

Tohle je upozorneni u laguny u hotelu Atlantis na Bahamas. Prislo mi to zajimave.

Relativizace ...

23. února 2009 v 18:14 Clanky jinych autoru
Ucastnik cs-clubu George tam postoval nasledujici:


Vynatok z diskusie o unesenom a (vraj) popravenom pracovnikovi OSN v
Pakistane

Popravili ?
hm, hm, hm, hm,
ja by som napisal, ze zabili, alebo zavrazdili.
BLUE_ADDER
23.02.2009 9:43

Ak ho predtym sudili a vodca unoscov ho odsudil na trest smrti, tak to
bola poprava. Treba to respektovat.
Ropp11
23.02.2009 9:51

ropp
ty to ako vazne...respektujes?
lucinde
23.02.2009 9:55

a preco by to akoze nemal respektovat?! treba to zatracovat len preto, ze
rozsudok nevydal Medzinarodny sud v Haagu?! :) kto dal prave tym a len tym
ludom vydavat rozsudky, kto je dobry a kto zly??
Docertabum
23.02.2009 12:31

docertabum
aha. iste. skoda, ze zdravy rozum je vec, ktora mnohym chyba. upozornujem,
ze sa bavime o teroristoch a o humanitarnom pracovnikovi.
lucinde
23.02.2009 15:29

to je len vec pohladu. teroristi su nieco ako partizani... teroristi
predsa nezabijaju ludi len tak z rozmaru. oni bojuju za nejaku vec. za
uzemie, za stat, za prava mensin... a bohuzial zliznu si to semtam aj
humanitarni pracovnici.... pretoze z "partizanmi sa nevyjednava"...
Docertabum
23.02.2009 16:38

----
Vzhledem k tomu, ze soucasny rezim v Ceske republice a na Slovensku ma pravni kontinuitu s minulym rezimem, povazuji jej za nelegitimni a nemajici narok na jakykoliv respekt. Generalizaci nazoru o obyvatelech Ceska a Slovenska povazuji za prijatelne. Relativne.

Prikladam obrazek z koupaliste TJ Slavoj v Kojetine. Yep. In your dreams. Relativne je to ale stejne.



Jak si vojáček prosťáček povídal s Ludvíkem...

23. února 2009 v 14:49 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Následující vzpomínka bude sebekritická, o tom, jaký jsem byl trouba, a o tom, že každý může být trouba, když neví, s kým se zrovna baví - což je obzvláště platné při dnešní propojenosti světa internetem. V době své základní vojenské služby v komunistickém Československu jsem pobyl tři měsíce ve vojenské útvaru Babice, kam jsem byl odsunut pro nepoužitelnost ve vojenském útvaru Grabštejn, předtím, než jsem byl i odtud vykopnut do vojenského útvaru Prachatice. Co se dělo ve vojenském útvaru Babice (což je malá vesnička u Říčan u Prahy) bylo záhadou i místním obyvatelům, jak mi bylo nedávno sděleno některými z nich. Vědělo se pouze, že je tam vojenský muniční sklad. Ano, muniční sklad tam byl, ale neskladoval pouze náboje ráže 7,62 a dělostřelecké granáty 122 mm, ale i úžasné množství zbraní zahraniční výroby, včetně izraelských Uzi a jiných výrobců mimo země Tábora míru a socialismu, jako třeba M3A1 - neboli "pumpička" - Grease Gun", používající běžné 9 mm střelivo.

Tyto zbraně tam byly dováženy z nám neznámých zdrojů, čeští vojáčci hlupáčci, jako já, je čistili, "zprovozňovali", olejovali, skládali do beden bez označení jen s papírovými visačkami, hlídali ve skladu, pak je nakládali na vétřiesky, které si procvičovaly "kolonu" do Komárna, odkud se po Dunaji ty bedny dostaly na moře a pak k Ben Bellovi, Arafatovi, Che Guevarovi, Carlosi Sanchézovi, či jinému teroristickému praseti, kterého Československá socialistická republika podporovala ve vraždách a masakrech.

Teď si uvědomuji - nikdy jsem tam neviděl semtex (ten jsem poprvé uviděl až mnohem později), asi si to představitelé bratrských lidů fasovali přímo v Pardubicích. Byly tam ovšem i mnohem zajímavější věci, jako všelijaké atomové zbraně, od atomových granátů, atomových min a atomových kufříku (na podrobnosti nebylo radno se příliš ptát, každý měl hrůzu ze Sabinova), až po ruské rakety SS nevímkolik (SS 5 nebo 6) s atomovými hlavicemi připravené odstartovat směrem na západní Evropu.

Z pozdější doby si pamatuji, jaké byly strašlivé demonstrace v západním Německu proti rozmístění amerických raket s plochou dráhou letu. Autobusy placené sovětskou ambasádou rozvážely členy strany Zelených po demonstracích po celém Německu. Předpokládám, že ze stejných zdrojů je strana Zelených placena dodnes. Proč nebyly žádné demonstrace proti atomovým raketám v okolí Prahy, to dodnes nechápu. Nevíte?

My vojáčci, troubové jsme tehdy v Babicích fasovali "atombordel" (pamětníci si jistě rádi zavzpomínají), každý týden úplně nový (proč asi?) a chodili jsme v tom i na jídlo a škrábat brambory. Já sám jsem v tom atombordelu několikrát v noci šplhal po zledovatělém žebříku na komín místní kotelny, kde byla nahoře malá platforma a odkud jsem měl střelbou z těžkého kulometu bránit náš muničák před nalétávajícími americkými Sabres. Kulomet jsem při tom šplhání měl uvázaný na zádech i s náhradní hlavní, kterou jsem musel nahoře na komíně vyměnit, až by se ta původní přehrála (výměna za tepla se nikdy nekonala, protože jsem nikdy nevystřelil). Kulomet byl šíleně těžký a dostal jsem to určené, protože jsem byl největší a nikdo jiný ho neunesl. Takže si to představte - oblečený v atombordelu, masku na obličeji, na hlavě helmu, na zádech plnou polní a přinejmenším padesátikilový kulomet - a teď šplhejte po zledovatělém žebříku na komín, když je venku minus 10. Rozpoložení mé mysli bylo asi zřejmé celému velitelskému sboru, protože ač jsem na ten komín šplhal mnohokrát, střelivo mi nikdy nevydali, protože zřejmě nikdo nevěřil, že bych byl ochoten střílet směrem nahoru po nějakých letadlech.

Velitele byli lampasáci poměrně nízkých šarží - poručíci a nadporučíci. Ovšem pravidelně a velmi často se tam objevovali lampasáci vyšších hodností i civilisté, ano mnozí trochu opálenější a cikáni to nebyli. Jednou se tam u nástupu objevil major s velkým břichem, vysoké postavy, jen o trochu menší než já. Moje fotografická paměť ho okamžitě identifikovala, protože jsem ho předtím viděl v televizi, v dětském pořadu Vlaštovka s Olgou Čuříkovou - nebylo na co se dívat, lidi čuměli i na Vlaštovku. Po rozchodu jsem ho oslovil otázkou: "Nejste náhodou spisovatel Ludvík Souček?" "Ano jsem." A tak začala naše známost. Představil jsem se mu coby jeho nadšený čtenář, skutečně jsem vlastnil a přečetl všechny jeho knihy, nejnovější tehdy byla trilogie Cesty slepých ptáků.

A teď přijde řada disclaimerů a dementi. Přestože jsem se se Součkem v následujících dvou měsících setkal alespoň třicetkrát v délce jedné hodiny až půl dne (on jednoduše nařídil mým velitelům, ať mne přivedou, několikrát mne to zachránilo od škrábání brambor a šplhání na komín), nebyl jsem jeho kamarád, slušně jsem mu vykal, byl to velmi opatrný vztah tehdejší doby mezi vojákem základní služby a lampasákem komunistické armády.

Neměl jsem tehdy ani ponětí o Součkové osobní historii, o tom, že byl v korejské válce, kde se s největší pravděpodobností podílel na lékařských experimentech na zajatých amerických vojácích. Nikdy jsem se nedověděl, co tehdy Souček v Babicích dělal, očividně měl každý den pár hodin volno, že bych se na to zeptal, bylo nemyslitelné.

Mně imponovalo, že jsem v době nejhoršího vojenského trápení objevil svého oblíbeného spisovatele - on se zřejmě nudil a asi ho potěšilo, že potkal nadšeného čtenáře vlastních knížek. Oboustranně jsme zabíjeli čas co nejpříjemnějším způsobem. A tak si vojáček, prosťáček povídal s Ludvíkem.

Téma bylo vždy UFO a co kde Souček napsal. Prostě nadšený fanoušek diskutuje se svým oblíbeným spisovatelem. Diskutovali jsme Josefa Allena Hynka, dál mi číst průklepy svých nových povídek a něco, na co jsem tehdy čuměl a z čehož se později vyklubal překlad knížky Ericha von Dännikena (rovněž na tenkém papíře ve strojopise). Byl jsem asi jeden z prvních, co četli Dännikena v češtině, tedy kromě překladatele samého.

A pak se Souček v Babicích přestal objevoval, nevím proč, nejspíš to, co tam dělal, nebo proč tam byl, skončilo. Potkal jsem ho pak ještě jednou, naposledy, asi za 14 dnů, když mě rozbolely zuby a byl jsem poslal k zubaři. Do budovy posádkové správy v Praze, ošklivá budova s průjezdem na malém náměstíčku naproti úplně novému obchodnímu domů Kotva. Sedím v křesle u vojenského zubaře a do místnosti vstoupil Ludvík Souček. "Co máš?" zněla otázka. "Pětka a šestka vlevo dole", odpověděl jsem jako vždy přímo k věci. "Vstávej! Toho si beru na starost!" zavelel Souček mně i přítomným lampasákům-doktorům, u kterých se těšil zcela jasné autoritě. A tak jsem najednou byl protekční případ.

Po pár dnech řada (okolo deseti) vojáků v Babicích spáchala hromadnou sebevraždu podřezáním se žiletkami a zastřelením (já ne) a ti, co zůstali, byli posláni buď do Prachatic, nebo do Handlové do jakýchsi dolů. A tak jsem skončil s Babicemi.

Po pár letech jsem seděl zase u zubaře v Kanadě, už jako certifikovaný zrádce vlasti a kanadský zubař se mi díval na tutéž pětku a šestku vlevo dole. "Vy jste byl v jihovýchodní Asii?" byl jsem tázán. "Letos určitě ne!" popřel jsem to. "Vždyť máte zuby plně amalgámu! Vždyť je to jedovaté!" Pak už jsem věděl: "To mi dělali v Československu během vojenské služby." "Strašné, strašné", zubař nepřestával kroutit hlavou. Ovšem, pak se milostivě uvolil, jako správný lidumil, mi za necelých deset tisíc dolarů všechny ty amalgamové zuby odvrtat a udělat z jakéhosi moderního materiálu. Pojišťovna zaplatila zhruba půlku, já druhou půlku a zuby mám dodnes nedotčené ty z toho nového materiálu.

A až v zahraničí jsem se dozvěděl spoustu podrobností z životopisu mého oblíbeného spisovatele z mládí, o tom, jak byl v Koreji, jak byli američtí zajatci z Koreje převáženi do vojenské nemocnice ve Střešovicích a jak ještě i v době, kdy si se mnou Ludvík Souček vyprávěl v Babicích o UFO, byli ve Slunné ulici v Praze drženi američtí zajatci z války ve Vietnamu - kluci zřejmě stejně staří, jako jsem tehdy byl já. Domů do Ameriky se ze Slunné ulice už nikdy nevrátili. Ke konci sedmdesátých let, v době před Součkovou smrti, vyvinuly americké úřady a příbuzní zmizelých amerických vojáků velký tlak na Československo s žádostmi o vyšetření těchto případů. Je známo i to, že několik agilních příbuzných se dostalo až přímo k Součkovi. Zda u toho ve Slunné ulici byl i tentokrát Ludvík Souček, se dnes už dá jen spekulovat (že byl u toho v padesátých letech, se nedá odkecat).

V Česku se celá záležitost dodnes popírá, zamlžuje a lže se o tom, kde může, zřejmě v souladu s výrokem Arthura Schopenhauera: Die Zeitgeschichte ist mit der Lüge infiziert wie eine Hure mit der Syphilis - současné dějiny jsou infikovány lží jako děvka syfilidou). Ani současný, údajně demokratický český režim nemá zájem vnést více světla do této oblasti. Je ironické, že poslední Součkovo dílo se jmenovalo "Tušení světla". "Tušení" bylo asi pořádně zajímavé, protože už dokončený manuskript se beze stopy ztratil poté, co Souček sám byl zavražděn sovětským KGB 26. prosince 1978 v Praze ve věku 52 let. Byly obavy, že by mohl promluvit. Ale to už jsem popsal v jiném článku.

Mí starší čtenáři asi přesně chápou, o čem píši - a mí mladší čtenáři, tedy vy v Česku (kde je lidí s černým svědomím a temnou minulostí víc než dost), vy si dávejte pozor, abyste trošku znali historii těch dobráckých starších pánů, co vás učí ve školách a dělají vám někde vedoucí - může se stát, že se bavíte s doktorem Mengele, aniž to tušíte. Mě se něco takového kdysi dávno stalo.

---
Mam tady asi 20 minutovy televizni sot ze skladu atomovych zbrani v Ralsku - az se naucim to sem vkladat do blogu, tak to sem dam - pokud nekdo nevite, kde je to na Youtube.

Zatim si to muzete stahnout z tehle adresy http://www.rezek.biz/skl.htm


Píseň o rumu...

20. února 2009 v 19:01 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
I když jsem celoživotní téměř-abstinent (na parties a svatbách si připíjím, a když mne bolí břicho, tak vypiji budweiser, pak mne rozbolí hlava a zapomenu, že mne bolelo břicho), tak přesto zajímavá stříbrná nit vinoucí se mým životem je rum.

Začalo to až v době mé základní vojenské služby v Prachaticích na Šumavě, VÚ 4425. Mým velitelem byl kapitán, později major Ladislav Křupala, beznadějný alkoholik. Každé ráno, když se dopotácel na rotu, jsme hádali, v kolik hodin začne pít - už v osm a nebo až před polednem? Mne to zajímalo, protože jsem byl ten, který mu rum nosil. Fungovalo to takhle: "Staršina k veliteli!" Staršina byl ruský výraz pro funkci skladníka dělostřeleckého oddílu a to jsem byl já. Ve většině útvarů byl staršina voják z povolání, ale u nás to byli zakláďáci - protože jsme byli útvar "prvního sledu" a předpokládalo se, že jak na nás Američani z Německa vlítnou, tak budou v Písku za půl hodiny, i kdyby šli pěšky, a tak ministerstvo obrany nechtělo plýtvat kvalitními kádry vojáků z povolání na tyto funkce. Staršinou jsem se stal nejen proto, že jsem měl 198 cm výšky a okolo 100 kg váhy (co samo o sobě zaručovalo určité kouzlo osobnosti), ale i pro to, že jsem prokazatelně uměl číst a psát a bylo známo, že nepiji. Další voják, který uměl číst a psát byl můj kamarád cikán Jozef Bandri z Galanty, který ovšem tuhle schopnost tajil a tvrdil že číst neumí, že akorát umí řídit vétřiesku. Tak ji řídil.

"Tuná som, súdruh major!" zahlásil jsem se slovensky. S nadřízenými jsem mluvil zásadně slovensky, protože všechny své opušťáky jsem dostával do Velkého Krtíše. Ve Velkém Krtíši jsem nikdy nebyl, ani nikdo jiný z útvaru, bylo to až na maďarských hranicích a nejel tam vlak. Což bylo vynikající, protože k jednodennímu opušťáku se přidávaly dva dny na cestu tam a dva dny na cestu zpátky.

"Tady jsou peníze!" pravil s těžkým povzdechem Křupala, jako by na jeho bedrech ležela odpovědnost za obranyschopnost všech zemí Varšavského paktu. Asi ležela. Sebral jsem peníze, věděl jsem už, že je tam přesně třicet tři korun padesát haléřů a strčil je do kapsy. "Dovolte mi odísť, súdruh major", zařval jsem co nejsilněji mohl, protože křik ještě víc zhoršoval Křupalovo bolení hlavy.

"Jdi už do prdele", vydal svolení Křupala. Tam jsem nešel, ale šel jsem dolů do města, do Prachatic. U dévéťáka jsem na dotaz prohlásil, že jdu na rozkaz majora Křupaly do papírnictví koupit kopíráky, lepidlo anebo kružítko pro počtáře, co počítali, jak daleko dostřelí naše děla vzor H-122, která měla na hlavních pod nátěrem ještě viditelné hákové kříže. Do papírnictví jsem nikdy nešel, ale zastavil jsem se v Městské knihovně Prachatice, ta pamatovala ještě Mistra Jana Husa, v normálním knihkupectví a v Supraphonu - prostě mé drobné radosti. Až na cestě zpátky jsem až téměř u kasáren v malém Pramenu pod podloubím koupil flašku tuzemského rumu, vyrobeného v Seliko Přerov za 33,50, strčil ji pod kabát do podpaží a šel zpátky do kasáren.

Křupala se ožral jako hejtman Sagner a všechno bylo v pořádku. A další den nanovo. Tato moje kolaborace s lampasáky mi později zachránila život v Polsku, když jsem měl být popraven sovětskými vojáky. Tentýž Křupala se mezi ně vřítil a při nedostatku rumu v Polsku vyměnil můj život za dvě flašky polské vodky. Ze svého - nikdy tu vodku pak ode mne nechtěl.

S Křupalou jsme měli komplikovaný vztah. Za mé časté přestupky proti vojenské kázni, jako neuposlechnutí rozkazu, urážka nadřízeného, neúčast na ranní rozcvičce (nezúčastnil jsem se jí celkem 700 krát z 730 dnů) a za nenastoupení k výkonu trestu mne pravidelně trestal třemi až sedmi dny vězení, které jsem nikdy nenastoupil. Druhý den ráno už jsem byl zase volán k pravidelnému úkolu doručování rumu a už neměl to srdce mne poslat do basy, když z mých rukou právě obdržel rum!

Problém nastal až při odchodu do civilu. I když jsem nikdy do vězení nenastoupil, tak onen trest vždy vyšel v plukovním rozkaze a byl zaevidován. A tak když se na konci vojny objevilo, kdo bude kolik nasluhovat basy, tak se tam objevilo, že Hedvíček 65 dnů! Přes dva měsíce! No to bylo prostě nepřijatelné. Takže nastoupila zase flaška tuzemského rumu, tentokrát do rukou četaře absolventa, který vykonával všechnu práci v evidenčním oddělení, protože lampasák, který ji měl dělat, byl také neustále intoxikován. Četař absolvent se postaral, že veškeré záznamy o mých trestech se nenalezly a já jsem šel domů jako všichni ostatní.

Celé ty roky jsem si naivně myslel, že rum je český vynález. O jaký jsem to byl blouma! Celá jeho historie začíná cukrovou třtinou. Ano, správný rum není vyroben z lihu z řepné melasy a přidáním rumové tresti - správný rum je vyroben z melasy z cukrové třtiny. Historie rumu se tedy pojí s pěstováním cukrové třtiny. Poprvé se začala pěstovat u Papuánců na Nové Guineji, odtamtud se dostala do jihovýchodní Asie a Indie, odtud do Palestiny a křižáci (taky mají nějaké zásluhy) ji přinesli do Evropy. V 15. století byla cukrová třtina až na Kanárských ostrovech.

Tou dobou do toho vstoupil Kryštof Kolumbus. Poté, co se do Španělska s náramnou slávou vrátil ze své první výpravy s loďmi Santa Maria, Nina a Pinta, začal se Kryštof připravovat na novou výpravu do Karibiku. Nová výprava vyrazila v roce 1493 se 17 loďmi a 1200 námořníky. Cestou se stavili doplnit zásoby na Kanárských ostrovech, kde naložili i mladé výhonky cukrové třtiny a aniž to tušili, položili základy činnosti, která poháněla karibskou ekonomiku dalších 500 let.

První plantáž cukrové třtiny byla na ostrově Hispaniola (dnes Haiti a Dominikánská republika), pěstování bylo úspěšné a cukrová třtina se rozšířila i na ostatní karibské ostrovy. Pěstování třtiny ale vyžadovalo množství pracovních sil a ty bylo nutno najít. Ukrajinci a mladiství Češi a Češky se tehdy ještě po Karibiku nepotulovali jako dnes a tak okolo roku 1520 začal obchod s africkými otroky.

Cukr se z cukrové třtiny získává lisováním třtiny a odchytáváním šťávy do velkých nádob. Šťáva se vaří a po ochlazení krystalizuje jako cukr. Co zbyde, je černá, hustá a lepkavá šťáva zvaná melasa. Melasa se zpočátku jednoduše vyhazovala a až okolo roku 1650 si někdo na ostrově St. Maarten (Svatý Martin) všiml, že melasa, ponechána na slunci, kterého je tady dostatek, začala kvasit. A to byl začátek přeměny černého odpadu do tekutého zlata, jménem RHUM a později rum.

Na britských ostrovech, kde mají zálibu říkat věcem jinak, než všude jinde (trucku říkají lorry - copak je to nějaký papoušek?) dali rumu velmi dobrodružné jméno Kill-Devil. Jestli to ďábla zabilo, není známo, ale známo je, že původní síla nového nápoje zabila řadu nových ochutnávačů. Zachoval se dokument britského námořnictva, který nařizoval vydávat půl pinty rumu (160 proof) všem mužům posádky (za muže se tehdy počítali i desetiletí hoši) každý den. Jestli to vypili najednou, opatrně usrkávali anebo si tím mazali bolavé nohy, bylo na příjemcích. Obvykle to vypili najednou a začali se prát a všeobecně dělat nepřístojnosti a problémy. Problémy spojené s vydáváním rumu začaly být tak závažné, že v roce 1740 vydal Commander in Chief of the West Indies admirál Vernon příkaz, že vydávány rum musí být smíchán s vodou v poměru quart vody a půl pinty rumu. Ředit rum vodou byl v očích námořníků veliký hřích a začali novému nápoji posměšně říkat grog - podle pláště, který admirál Vernon nosil a kterému se říkalo grogram. Jméno grog se ovšem ujalo.

Koncem osmnáctého století začaly karibské ostrovy vyvážet rum (nebo rhum) do Anglie v tak velkém množství, že rum na britských ostrovech téměř vytlačil do té doby nejpopulárnější nápoj - gin. Nápoj rum punch se stal tak populárním, že jen Londýně samotném bylo přes 300 punch houses. Britské kolonie v Americe také dovážely velká množství karibského rumu a platily za lihovinu dřevem a sušenými rybami. Když to viděla Anglie, snažila se zvýhodnit své vlastní lihovary a pálenky tím, že zakázala přepravu a obchod s rumem mezi koloniemi a nařídila na dovoz rumu do Ameriky vysoké daně. To způsobilo výstavbu lihovarů na východním pobřeží Ameriky a přímý dovoz melasy z karibských ostrovů a naděje Anglie na dominanci ve světě rumu se rozplynuly.

Amerika se tím stala části tzv. atlantického trojúhelníku. Melasa byla na lodích dopravena do Nové Anglie, což je severovýchodní pobřeží Ameriky a prodána. Lodě pak byly naložený rumem a odpluly k africkému pobřeží, kde lihovinu vyměnili za otroky. Otroci byli odvezeni na karibské ostrovy a prodáni majitelům plantáží. Prázdné lodě byly naloženy melasou a odpluly zase na sever do Nové Anglie, kde vyložily melasu, naložily rum a tak dále, a tak dále...

Rum se na ostrově Sint Maarten začal vyrábět roku 1650 a začátkem devatenáctého století na ostrově bylo 58 plantáží s 9869 akry cukrové třtiny. Zrušení otroctví přineslo i konec plantáží s cukrovou třtinou, přestalo být ziskové. Poslední velké plantáže a palírny byly na ostrově zavřeny v roce 1920.

I když se dnes cukrová třtina pěstuje na řadě míst - na Barbadosu, v Indii, na Mauritiu, na Fidži, v Austrálii a dokonce i v USA (Maui, Kauai), na Floridě (Immokalee), přesto jediným místem, kde se cukrová třtina stále sklízí tím nejprimitivnějším způsobem za použití otrocké práce je dnes Kuba, kde otroctví sice bylo zrušeno, ale Fidél Castro za pomoci komunistů celého světa uchovává dodnes otrokářský systém. Pamatuji se, že lihovar Kojetín zpracovával kubánskou melasu ještě před několika málo lety - i čeští komunisté, stále ještě nepotrestáni, nesou svůj díl viny na přežívání otroctví na světě.

Tuzemský rum vznikl v Rakousku a v Německu jako náhražka zámořského rumu za napoleonských válek v Evropě, kdy byly narušeny cesty od přístavů do vnitrozemí. Lid chtěl chlastat a neměl co. Vynalezl se tzv. Innländer Rum (tuzemský rum), dodnes k maní v Rakousku a v Česku (byť pod změněnými názvy, které si vynutila EU), v Německu vymizel. Byl k dostání za časů NDR pod pojmem Ersatz-Rum nebo jeho míchanice s pravým zámořským Verschnitt-Rum.

Takže dlouhá cesta rumu, od původního tropického Kill-Devil, přes Rum Runners až po dnešní Bacardi nebo Rhum Agricole, což je lihovina vyrobená ne z melasy, ale přímo že zkvašené stavy vymačkané z cukrové třtiny, vedla až k tuzemskému rumu, vyráběnému v Seliko Přerov z řepy cukrovky a tresti z kyseliny mravenčí, co tak chutnal majorovi Křupalovi v Prachaticích a jedné mé přítelkyni v Přerově, se kterou jsme slavívali narozeniny (měla narozeniny o den dřív než já a slavívalo se tehdy dlouho předlouho až naše narozeniny vždy nějak splynuly). Všechno nejlepší k narozeninám, Evo!


Rosťa,
reportující z ostrova Sint Maarten, Netherland Antilles.




O cene zivota a stupnich civilizovanosti...

20. února 2009 v 16:13 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Kdyz jsem byl vojackem zakladni sluzby v Ceskoslovensku, tak jsem cast tech dvou roku stravil v Polsku, vetsinou ve vojenskem prostoru jmenem Zagan, blizko mesta Zielena Gora, nebo Jelenia Gora, uz nevim.

Zagan nebylo jen tak obycejne mestecko s velkym vojenskym prostorem vedle. Za valky se Zagan jmenovala Sagan a byla sidlem zajateckeho tabora Stalag Luft III (presneji Stammlager Luft III) a byli tam zavreni sestrelene posadky spojeneckych letadel. Je to asi 160 km jihovychodne od Berlina, ale uz na dnesnim polskem uzemi. Tehdy to bylo ale Nemecko a jako misto na zajatecky tabor to bylo vybrano schvalne, protoze si mysleli ze tam bude nemozne se prokopavat ven tunely - puda je tam bud piscita a nebo cisty pisek, tam kde neroste tech par stromku, to vypada jako poust. Polaci tam cvicili sve vojaky, ktere pak posilali v ramci OSN na Suez. I presto se zajati vojaci z tabora nekolikrat prokopali a tyto udalosti se pozdeji staly nametem filmu, ktere jste urcite videli "The Great Escape" a "The Wooden Horse". V Cesku se timto tematem zabyvala kniha "Utek ze Saganu" od Arnosta Valenty http://www.praha14.cz/MC/letci/valenta.html

V mych casech uz to ale nebyl Sagan, ale Zagan a probihalo tam cviceni vojsk Varsavske smlouvy "Stit". A tam se mi stala takova zajimava prihoda, ze jsem mel byt zastrelen. To tehdy opily Rus, ktery mel "devetaka", coz bylo neco jako velitel tabora na jeden den s neomezenou pravomoci, dospel k nazoru, ze se upevni moralka muzstva, kdyz nekoho necha exemplarne zastrelit. Vydal se mezi ty stany hledat vhodny terc a nasel mne. Namiril na mne sveho Tokareva a musel jsem pred nim jit k brane, kde usporadal jednominutovy stanny soud a ze straznych (vsichni rusti, tedy sovetsti vojaci) ustanovil popravci cetu - celkem 5 vojaku. Ja si dycky myslel, ze popravci ceta musi mit sest lidi..

Odvedli mne na strelnici a pripoutali zelizkama ke sloupu, co na nem visivaly terce pro strelbu z pistole. Situace zacinala byt vazna, shromazdovali se divaci a ja jsem jen doufal, ze nekdo sezene nekoho z tech par ceskych oficiru, co tam byli s nama a doufal, ze budou schopni chuze nebo behu a proklinal jsem se, ze jsem se z Prachatic nesebral a nejak se neprostrilel na druhou stranu.

Jak jste si ale urcite sami vydedukovali, tak mne nakonec nezastrelili, prestoze uz meli nabito, protoze se z davu vyritil major Krupala, prave z tech Prachatic, maly tlusty muzicek s velikym brichem, tenkyma nozickama a cernyma kruhama pod ocima, co vypadal (kdyz byl strizlivy) jako herec Ilja Prachar, toho uz si asi nepamatujete a v obou rukou zdvizenych nad hlavou mel po flasce polske vodky a dychavicne vyrazel vykriky jako "tavarysc!", "padazdi!" a "druzba" ("druzba" byl cesko-rusky vojensky vyraz a znamenal ozrat se do nemoty). No bezici Krupala by byl za jinych okolnosti srandovni pohled, ale tehdy to byla zachrana, tehdy ten Krupala byl, jako by tam vjely Alfa a Bravo companies U.S.M.C. na Hummers s namirenymi kulomety a rocket-launchers na strechach.

Moje poprava byla odlozena na neurcito a konala se "druzba", ktere jsem se nezucastnil. Od te doby vim, ze lidsky zivot ma cenu. V mem pripade je to dve flasky polske vodky, v celkove hodnote necelych 200 zlotych.

Na vyseuvedeny pribeh jsem si vzpomnel, kdyz jsem se nedavno dostal do diskuse o civilizaci a civilizovanosti. Ja jsem jako obvykle branil "svou" Ameriku, mi protivnici argumentovali tim, ze treba v Cine byla civilizace uz pred 5000 lety, v Indii tak nejak podobne a tak, takze se to eventualne zvrhlo na to, zda je civilizace kvalitativne meritelna.

Takze ja ted tvrdim, ze uroven civilizace je primo umerna respektu k zivotu a lidskym pravum ucastniku one civilizace. Dneska rano jsem dobrovolne sjel s autem do prikopu, abych udelal misto sanitce, ktera jela zachranovat nevimkde a nevimkoho - svetla blikala a sireny jecely. To je tady bezne a udelal by to kazdy, jednoho dne ta sanitka muze jet pro mne a urcite budu rad, kdyz ji ostatni uhnou i za cenu chvilky nepohodli. Mel jsem v poslednich par letech moznost sledovat, do jakych extremu dokaze tady u nas jit spolecnost i lekari, aby zachranili treba jen jeden lidsky zivot. Tady ma lidsky zivot vetsi cenu nez dve flasky vodky. V televizi vidim letadla, jak leti pres pul sveta, aby privezly namorniky z americke valecne lodi Cole, kteri byli zraneni pri utoku teroristu.

A pak slysim, jak matka meho kamarada zemrela ve veku 49 let kvuli neschopnosti slovenskych lekaru, ctu o tom, jak podobni "dochtori" malem zabili slovenskeho presidenta, a vidim, jak v Rusku nemaji zajem o zachranu 118 namorniku z potopene ponorky a jak radioaktivni zamoreni okolo Cernobylu a zivot-ohrozujici radiace je porad "nicevo". Civilizace. V Cine, s jejich 5000 lety "civilizace" zabijeji novorozenata injekci formaldehydu do hlavicky pri porodu, protoze dite je treba "neplanovane" a neschvalene mistnimi urady. Umrtnost novorozenych holcicek je v Cine dodnes desetkrat vyssi nez novorozenych chlapecku. Civilizace. V Indii omami vdovu chloroformem a vhodi ji zaziva do pohrebniho pyre jejiho zemreleho manzela. Dela se to dodnes. Civilizace.

Civilizace jsou ruzne a civilizovanost ma mnoho stupnu. A kdyz ctu o elektrarne Temelin, o tluceni demonstrantu v Praze, o mizerne urovni lekarske pece v Ceske republice a na Slovensku, o zachazeni s cigany, o anti-semitismu mezi beznymi "obycejnymi" lidmi, o nenavisti k emigrantum - tak mne jima podezreni, ze ona ta Ceska republika na moc vysokem stupni civilizovanosti asi nebude. Dokonce si myslim, ze cena lidskeho zivota se tam udrzuje porad jeste okolo tech dve ste zlotych ci dvou flaskach vodky.
----

Fotka z Zagane - ten opaleny vepredu jsem ja.