Květen 2009

Moda - novy piratsky klobouk..

8. května 2009 v 18:05 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Jiste si pamatujete ty slavne piratske klobouky, takove trirohe... vypada to, ze se moda opet zmenila. I pro piraty.


Demonstrace v Chicagu...

7. května 2009 v 20:20 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Jsem si jist, ze vam ceske noviny, tak jako nase komunisticke CNN a NBC vali kliny do hlavy o tom, jak je Obama popularni a dokonce ho jeden slabsi na hlavu pohladil po hlave v Praze. Opak je pravdou - Americani si zacinaji uvedomovat, ze s Obamou si prdli do gati... podivejte se na fotky z Chicaga...


Dalsi sireni a preposilani vyslovne povoleno.

Uz se v Praze zase vrazdi...

6. května 2009 v 14:51 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Pred nekolika dny zahynul v Praze za zahadnych okolnosti Tengiz Gudava, byvaly korespondent Radia Svobodna Evropa a Radio Svoboda, a ceska zglajchsaltovana media ANI MUK. Tengiz Gudava odesel z bytu vecer 15. dubna 2009, aby si koupil cigarety. Uz se nevratil. Jeho telo bylo objeveno vice mne nahodne v marnici na druhem konci Prahy. Ceska policie sdelila, ze byl prejet autem - ale uz nic dalsiho. Mezi pozustale patri manzelka Olga, dva synove a dcera.

Gudava se narodil v Samtredia, v Gruzii, gruzinsky otec, ruska matka a ztravil pet let v sovetskem Gulagu, nez byl ze SSSR vykopnut, spolecne se svym bratrem Eduardem, v roce 1987. Povsimnete si prosim, ze to bylo za vlady Mikhaila Gorbaceva, ktereho vy osli v Cesku tolik milujete. Oba odesli do Spojenych statu, kde ziskali americke obcanstvi - to je taky pritezujici okolnost, ze? Pozdeji pracoval v RFE/RL v gruzinskem a ruskem oddeleni a jeho poradum naslouchalu miliony lidi v Rusku. Z radia v Praze odesel v roce 1994 a publikoval i neprijemnou kritiku Radia Svobodna Evropa. V posledni dobe se zabyval rusko-gruzinskou valkou v jizni Osetii.

Ovsem to ohlusujici ticho tech ceskych pseudo-novinaru je primo priznacne. Ti takzvani novinari uz si to nepamatuji, jsou prilis mladi, ale jejich sefove si to budou pamatovat moooc dobre. Georgi Markov. http://en.wikipedia.org/wiki/Georgi_Markov


http://www.rferl.org/content/Tengiz_Gudava_A_Fighter_To_The_End_/1614695.html

http://en.wikipedia.org/wiki/Tengiz_Gudava

http://www.media.ge/eng/news_detailed.php?id_numb=4031

Much Ado About Hedvicek ...

5. května 2009 v 19:56 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Kdyz uz vam tady parafrazuji Shakespeara, dovolte mi prekroutit i neco z Ceska. TOHLE NENI O MNE - ALE O VAS. Tak nejak se jmenovala knizka Vladimira Hucina. Behem poslednich dvou dnu jsem byl upozornen na tri blogy pisici o me osobe - vzdy ve vice ci mene negativnim smyslu. Zamyslel jsem se na tim, proc tomu tak je. Pomineme-li snahu si na mem jmenu zvysit ctennost jejich blogu (= daji-li moje jmeno do nazvu, bude je automaticky cist vic lidi nez jindy, stejne je to se slovem Paroubek), pak je zduvodneni ciste ideologicke. Cim je tak privadim znova a znova do vyvrtky? Moje osoba to nemuze byt, vsichni uz davno vedi, ze nejsem Cech, nemam ceske obcanstvi ani volebni pravo, na nic v Cesku nekandiduju a dokonce tam ani nejezdim (uz to vidim, jak ti nezletili opicaci vresti "on je mimo, mimo, mimo, MIMO, MIMO!!!). Je to proto, CO pisu a jak se to tyka VAS - nikoliv mne.

Existence cenzury je smutnym faktem ceskeho tisku a internetu. A protoze to neni mozne priznat, je vzdy nutno najit jine zpusoby, jak budou nezadouci nazory odfiltrovany z pristupu oku verejnosti. Jednou skupinou, ktera je v ceskem tisku a ceskem internetu pronasledovana jako lovna zver jsou "emigranti" obzvlaste ti kriticti a zijici v zahranici. Jejich hrichem je, ze malo jezdi do Ceska a malo Cesko chvali, jake je svetove. Papirovy tisk je kontrolovan velmi prisne a recept na mramorovanou babovku vzdy vyhraje v soutezi o kousek mista na strance s kritickym nazorem nejakeho emigranta. Na ceskem internetu ulohu cenzoru zastali mladi marxiste (protoze ti stari jsou vetsinou pocitacove neschopni) a honebni sezona je otevrena cely rok.

Krasnym prikladem je situace na ceske Wikipedii, kde asi 15-20 nezletilych ci sotva zletilych spravcu je metodicky vedeno byvalym agentem StaSi a StB a jednim "ucitelem" z ceske vysoke skoly. Pod zaminkou, ze je to "proti pravidlum" je ceska Wikipedie systematicky vycistena od "tridne nespravnych" pohledu a informaci na historii Ceskoslovenska a historickych osobnosti minulosti a personalit soucasnosti. Takze o Masinech, Cibulkovi nebo Hucinovi tam najdete jen ofrnujici a derogativni komentare. To pravidlum mladych marxistu neodporuje.

Dalsi moznosti vyzkouset tu imaginarni svobodu projevu v Ceske republice byvaly blogy na strankach ceskych novin. Ano, byvaly. Tato moznost uz vice mene neni. Kdokoliv mirne kriticky a navic emigrant, je z ceskych novin promptne vykopan a odkazan na zahranicni servery jako blogspot.com. Problem je v tom, ze prumerny cesky ctenar blogspot necte - cte idnes.cz a nebo lidovky.cz - a cilem kazdeho blogera je byt cten. Za tu kratinkou dobu co jsem byl trpen na blogu idnes.cz jsem si udelal nasledujici pruzkum - muj cesky clanek (bez reklamy) na blogspotu si za tyden precetlo 50 lidi, stejny clanek bez reklamy na idnes.cz si za tyden precetlo 5000 lidi - je jasne, ze naprosta vetsina z nich byla pouzi "kolemjdouci" ktere clanek nahodne zaujal. Odtud plynul i muj zajem byt na nejakem vetsim ceskem novinovem serveru - na soucasnem serveru blog.cz mne za par mesicu cetlo ctvrt milionu ctenaru (prestoze vsechny ostatni blogy jsou infantilni uctivaci Hotelu Tokyo). Pokud by tento muj blog byl na idnes.cz - moje ctennost by byla za stejnou dobu nekolik milionu ctenaru. A to prece soudruzi nemuzeme pripustit, ze ano?

A tak jsou pouzity vymluvy, casto extremne detinske, pro vykopavani emigrantu a kritickych hlasu z ceskych blogu a tisku. Jmena onech marxistickych administratoru jsou znama - Adam Javurek (Respekt), Stepan Horn (Lidovky) a nejslavnejsi je Nada Strakova (Idnes - ted uz nekde jinde) http://hedvickuv.blog.cz/0711/devce-jedno-naivni-antisemiticke - i kdyz mam stejne podezreni, ze vsem trem tyto akce byly jednoduse narizeny vedenim starsich zkusenejsich soudruhu.

Ze vyhazuji mne osobne, na to jsem si uz svym zpusobem zvykl - i kdyz u toho pouzivaji ty detinske vymluvy o imaginarnim porusovani pravidel. Mne celkem tihle grazli nemaji sanci umlcet - ja jsem neco, s cim se jeste nepotkali - ale v pripade jinych emigrantu ci kritiku rezimu v Ceske republice je umlcovani a cenzura pomerne uspesna. A to je skoda - a opet: JE TO VETSI SKODA PRO VAS - ne pro ne. Dovolte mi zminit se o docasnem blogerovi Milanu Rezabkovi (zadny nezletily spratek, ale jazzovy muzikant znacneho vehlasu v duchode z Las Vegas), vykopnut z blogu idnes Nadou Strakovou (duvod: zna se s Hedvickem), docasnem blogerovi Peteru Junwirthovi (duchodce z Washington, D.C.) vykopnut z blogu idnes Nadou Strakovou (duvod: zna se s Hedvickem), docasnem blogerovi Vaclavu Jakoubkovi (duchodce z Cleveland, Ohio) vykopnut z blogu idnes Nadou Strakovou (duvod: zna se s Hedvickem), docasnem blogerovi Tomasi Krystlikovi (spisovatel, autor, byvakly redaktor RFE z Mnichova) vykopnut z blogu idnes Nadou Strakovou (duvod: zna se s Hedvickem). Brzo pote byla Nada Strakova povysena do jine funkce. Z blogu na Respektu jsem byl vyhozen po te, co jsem se stal absolutne nejctenejsi a ctenari nejvyse hodnocenym autorem - vyhodil mne udajny "guru ceskeho internetu" Adam Javurek (dnes take uz pracuje jinde) pro udajne podvody se ctenosti (proste nemohli uverit svym ocim, ze mne cte tolik lidi). Z blogu na Lidovkach jsem byl vyhozen administratorem Stepanem Hornem pro blize nespecifikovane porusovani pravidel po te, co jsem byl opet nejctenejsim a ctenari nejvyse hodnocenym autorem a vedl jsem prvnich padesat mist ve vsech tabulkach a zebriccich! Tak si predstavujete svobodu projevu, soudruzi v ceskem tisku a na internetu? Ej, tezko se kraci do Evropy v laptich, co? Ono v tom Bruselu jste vsem pro smich asi uplne opravnene...

Dole uvedene priklady z poslednich dvou dnu jsou zcela v limitech teto doktriny potlacovani svobody projevu. Mlady clovek z blogu idnes Jan Borovicka postoval tuto vylhanou nehoraznost, z niz mne nejvic irituje opakovany nesmysl o mem udajnem spamovani - na krive obvineni nemaji v Cesku zakon ani metr. I vas cesky UOOU (Urad pro Ochranu Osobnich Udaju) vydal rozhodnuti, ze me emaily NEJSOU SPAM - podivejte se sem.

V diskusi pod clankem je i nazor, kritizujici Borovicku za krive obvineni - ten reaguje vztekle...
Víte vůbec, co je to spam (ippokorny, // mail, 04.05.2009 22:11 )

V blogu se autor rozčiluje, že mu někdo posílá spamy. Doporučuji mu se podívat do zákonů, jak jsou v něm řešeny spamy. Podle mě si autor vytvořil svůj výklad zákona a obviňuje někoho, že jeho porušuje. Politická sdělení nejsou spamy. To by pak autor mohl považovat podle svého výkladu za spamy vše, co se mu nelíbí, třeba příkazy svého nadřízeného či třeba upomínky o zaplacení dluhu. Může se to autorovi líbit či nelíbit, ale zákon porušuje podle mě ne pan Hedvíček, ale spíše autor svým křivým obviněním, a to je podle zákona trestné. P.P.


Autor z blogu Lidovek, sam byvaly spolupracovnik StB si po emigrantech plivne casto a rad:

A posledni byl takovy prikrceny, bojacny blog pana Krejciho - kdykoliv pripraveneho mne odsoudit, byt s vyhradou, ze mne stejne vubec necte (tak proc o me pise?)


Takze - jak dal, krajane a rodaci? Je to uplne jasne o VAS, ne o mne...

profit

Setkávání s Emilem Zátopkem

3. května 2009 v 16:18 | Stanislav Berton |  Clanky jinych autoru
S Emilem jsem se poprvé setkal na lehkoatletických přeborech v r. 1942 v Přerově. Stal jsem se dorosteneckým mistrem Moravy v běhu na 80 metrů překážek. Emil byl už tehdy sportem opravdu posedlý. Obcházel atlety a snažil se zjistit, zda je na stadiónu někdo, kdo by mu mohl v běhu na tři kilometry konkurovat. Od našeho trenéra prof. Klempy jsem se dozvěděl, že Zátopek byl objeven v jednom menším městě, kde S. K. Moravská Slávie pořádala v letní sezóně ukázkové závody. Emil Zátopek zvítězil v přespolním běhu. Dostal práci u Baťů ve Zlíně. Trénoval ho Šallé, náš tehdejší rekordman na 800 a 1500 metrů. Po pár měsících se Emil pokusil Šallého předběhnout!

Podruhé jsem se setkal s Emilem u příležitosti olympijských her v Londýně v r. 1948. Dělal jsem tehdy sportovního reportéra pro českou sekci BBC. Košíkáři hráli o zlatou v Harringay aréně. Seděl jsem blízko Emila, což ukazuje fotografie škpt. V. Sábla, kterého jsem znal z Obrany lidu. Zařídil jsem schůzku mezi gen. L. Prchalou, JUDr. Karlem Locherem a Sáblem. Sábl napsal o besedě - tendenční článek do Našeho vojska, mj. upozornil čtenáře na to, že oba pánové měli ošoupané kalhoty. "To jsem rád", řekl generál, "že to Sábl napsal, alespoň se národ dozvěděl, že jsme se neprodali!"

Dr. Locher mě požádal, abych oslovil sokolského funkcionáře dr. Miroslava Klingera a nabídl mu jeho pomoc při event. žádosti o azyl. V kantýně jsem se postavil do řady za Klingera a vyřídil mu Locherův vzkaz. Rychle odhodil prázdný podnos na jídlo a doslova z fronty zákazníků uprchl. Locher a Klinger se dobře znali z předválečné politické činnosti.

V týmu košíkářů byl "master" Chlup, člen Sokola v Brně-Židenicích. Dobře jsme se po léta znali. Přinesl jsem do šatny pár výtisků 1. čísla Českého boje a nabízel hráčům. Jediný Chlup výtisk vzal. Řekl, že do novin zabalí salám v naději, že si nezvyklého obalu nevšimne celník na pražském letišti.

O Emilovi jsem napsal epigram, jako o běžci skvělém, který běží fajn, leč špatným směrem (První kopa trní, 1950). Tehdy jsem netušil, že Emil upsal duši komunistickému režimu.

Zátopka právem obdivoval celý svět. Jak zklamaní museli být někteří čtenáři Rudého práva (10. června 1950) při četbě prohlášení kpt. Emila Zátopka: Rozsudek vynesl všechen československý lid: "Slova pana presidenta (K. Gottwalda), která pronesl na 1. sjezdu Českého svazu mládeže, když citoval starou revoluční píseň "Nechť zhyne starý, podlý svět, my nový život chcem na zemi!´ jsou pro nás vlastně myšlenky, které nás vedou vpřed. Vždyť my již nový život budujeme. A přece se našly zrůdy, které chtěly zničit naši výstavbu a cestu k socialismu. Počínání všech špiónů a zrádců je hanebné a stejně tak pošetilé, protože náš lid, který si vybojoval lepší podmínky pro život, se jich nikdy nevzdá a dějinný vývoj se také již nikdy nevrátí do starých dob. Lidé se přesvědčili o štěstí socialismu, o shodě a spolupráci a nedají si nikdy svá práva vyrvat z rukou.
Diversanti se odsoudili sami svými činy - rozvratnictvím a přípravou války proti vlastnímu národu. Rozsudek je výstrahou pro všechny, kteří by u nás v Československé republice hledali působiště pro své hanebné cíle. Všichni naši pracující budují společně svůj lepší život a každý, kdo by chtěl narušit naši společnou práci, skončí tam, kde skončila banda špiónů a diversantů. Rozsudek vynesl všechen československý lid. Jako příslušník čsl. armády vidím, že rozsudek - toť příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován." (Zátopkovo prohlášení bylo zveřejněno nedlouho po monstrprocesu s Miladou Horákovou a dalšími falešně obžalovanými.)

Z výpovědí bývalého komunistického špióna Josefa Frolíka před Senátem Spojených států amerických (18. 11. 1975) jsme se dozvěděli: Zátopek byl agentem StB od raných padesátých let. Byl údajně jedním z nejcyničtějších donašečů, který udával i svou manželku Danu. Během období tzv. Pražského jara byl nasazen jako agent provokatér, jenž měl účastí na různých operacích kompromitovat režim Alexanda Dubčeka. Navenek vystupoval jako antikomunista a velký liberál (Podle článku Dariuse Nosretiho Dva pohledy, který je správný? Citát z knihy Přemysla Vachalovského a Johna Boka Špión vypovídá II., Noviny, 5. 12. 2000.)

Luděk Pachman, šachový velmistr, zaznamenal Zátopkovu životní filozofii: "Rozhodl jsem se jít s tím, kdo má v ruce moc. Život je krátký a člověk si ho musí pořádně prožít." Námitku, co bude dělat, jestli třeba za dva tři roky bude u moci někdo jiný, vyřídil promptně: "To vůbec nevadí, tak tohle prohlášení odvolám (To udělal podle Aleše Březiny v pokání v pražské televizi. Satellite, 30. 11. 2001) a podpořím zase nový režim. A vůbec, pořád se mluví o humanitě a takových nesmyslech. Vztahy mezi lidmi jsou v podstatě zvířecí vztahy a chce-li člověk žít v klidu, musí být jako ochočené zvíře a ne jako divoké." (L. Pachman Jak to bylo, str. 282, 1974.)

O Zátopkově nemužném charakteru jsem se dozvěděl od L. Pachmana další otřesné informace na sklonku 1998, kdy jsem začal připravovat pořad o Janu Palachovi pro česko-australské Art Spectrum v Sydney. Komunistická vláda zahájila bezcitný propagační protiútok 22. ledna 1969, tři dny po Palachově smrti. V Praze se objevil leták Pravda o smrti Jana Palacha, v němž anonymní autoři napsali, že Palachova sebeoběť byla akcí extrémistických pravicových a protisocialistických sil.

Vilém Nový, člen ÚV KSČ, prohlásil na shromáždění pravověrných prosovětských komunistů v karlínském lokále Čechie a poté v Lokomotivce Česká lípa, že smrt Jana Palacha zorganizovala skupina pěti kontrarevolucionářů, kteří prý Palachovi slíbili připravit roztok studeného ohně, používaného kouzelníky a polykači plamenů, takže se mu nic nestane, jen posilí protiokupační postoj obyvatelstva, a on bude hrdina. Kapalina však byl benzin. Podle Nového byl Palach tzv. Pěticí smrti - prostě zavražděn. Členy Pětice byli: Luboš Holeček, Pavel Kohout, Luděk Pachman, Vladimír Škutina (spolupracovník StB) a Emil Zátopek. Všech pět jmenovaných obvinilo Nového ze lživého nařčení a předvolalo k soudu, neboť Jana Palacha osobně neznali *).

Stání se konalo v červenci 1970 v budově Městského soudu na Karlově náměstí za účasti Pětice, Viléma Nového a veřejnosti. Pachman (bývalý komunista) byl přivedený v poutech (za svou protiokupační politickou činnost). Soudkyně přečetla obžalobu. Zátopek nečekaně povstal, šel k soudkyni a požádal o možnost Novému se omluvit a odvolat žalobu! Zátopek odůvodnil svůj "špatný čin" tím, že byl po sovětské okupaci v srpnu 1968 zcela pod Pachmanovým vlivem, který prý ho donutil štvát proti socialismu. Jelikož vždy byl pro socialismus, požádal Nového o odpuštění. Nový povstal, Zátopka objal, políbili se dvojitým "chruščovem" a Emil se odebral - ne mezi členy Pětice - ale do publika.

Soudkyně se sugestivně podívala na Pachmana a zeptala se, zda někdo ze žalobců má ještě nějakou připomínku. Po kratším výslechu vynesla rozsudek: "Žaloba se zamítá. Žalující nemají právo hájit svou čest před socialistickým soudem, neboť jako známí antisocialisté a pravicoví oportunisté tuto čest stejně již ztratili."

Luděk Pachman mně napsal další šokující informaci: studentští funkcionáři Luboš Holeček a Jan Vlk, Pachmanův spolupracovník, byli přejeti autem - pražské prokuratury! V obou fatálních případech prý šlo o nikým nezaviněnou nešťastnou náhodu.

Jaroslav Seifert napsal v Novoročním rozhovoru se smrtí: "Otvírám okno po půlnoci- celé náměstí pod sněhem. Všecho spí, přátelé i nepřátelé. Mír, ticho kolem - a já bitva v něm. Kéž, mé děti, je vždy tak v příštích nocích, mír všude do věků, Jen jednu válku: v osamělých nocích bitvy, ty velké bitvy v člověku." Jaké bitvy, jaké šarvátky prodělával Emil Zátopek - ochočená existence - po léta ve své duši?

Zátopek zemřel 21. listopadu 2001. Čtyřnásobný olympijský vítěz odpočívá na valašském Slavíně, v Rožnově pod Radhoštěm.


*) E. Zátopek odpověděl na můj dopis 9. února 1999: "Vážený, na Váš dotaz ze dne 12. 12. 1998 Vám sděluji, že jsem se s Palachem nikdy nesetkal, nikdy jsem s ním nemluvil, vůbec ho neznal a o jeho úmyslu se upálit jsem nevěděl. Totéž si troufám říci o Pachmanovi a Škutinovi. V té době jsme se dost často stýkali, určitě by se o tom zmínili. Versi, kterou uvedl Špígl minulého roku, si vymysleli potom komunisté, aby v zájmu konsolidace, očernili ty, kteří se v obrodném procesu angažovali. Až Špígl uveřejní, že jsem vypíchl Žižkovi oko, klidně se na mně obraťte.
S pozdravem Emil Zátopek."