Červen 2009

Kdyby civilizace nebyla..

15. června 2009 v 16:45 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Kdyby civilizace nebyla, tak by ji nekde mezi Prahou a Bratislavou vynalezli...


Jak a proč jsem se mihnul ve vedení ODS...

15. června 2009 v 15:03 | Eda Seibert |  Clanky jinych autoru
Exkurse zpátky o dvacet let - jak a proč jsem se mihnul ve vedení ODS.

Nebyl jsem před r.89 žádný disident, v r. 68 jsem družstevně stavěl a proti okupaci protestoval jen houkáním na věžovém jeřábu naší stavby, trvalo mi to dlouho, až do r. 85, kdy jsem konečně pochopil, že změnit se u nás něco může jen se změnou systému, který produkoval čím dál víc vzdělaných lemplů, snažících se sehnat nějaké teplé místečko v kanceláři a cokoli smysluplného produkovat jim bylo ponižující a eklháf. Ostatně moje práce byla posměchem i kamarádům z "kavárny" Divadelka v Pardubicích, do které jsem někdy i denně chodil. Scházela se tam veksláci, kurwy, hospodští, sportovci - jak elita, tak i spodina společnosti a samozřejmě se tam čas od času objevili i tajní, ale ty jsme většinou znali. Holky tam byly za dvojku červenýho, nebo za dvě. Po r. 89 jsem se byl podívat do svého svazku a divil se tu, kdo na mne z mých "kamarádů" taky chodil zpívat.

To jsem již měl za sebou množství staveb jako stavbyvedoucí, o tu práci tenkrát mnoho stavařů nestálo, chodit v blátě, nechat se peskovat shora od vedení a zdola od pracujících ( mně stavařina bavila, docela mi to šlo, byl jsem rozvedený a jako takový "úderná pěst dělnické třídy") - taky se jim mnoho dělat nechtělo a býval na stavbách různý "lidský materiál". Nemyslím jen rozvedené, opilce, taky mnoho potrestaných pro různé kriminální delikty, o nichž vyprávěli celkem věrohodně i podrobně. Většina jich láskou k režimu nehořela, naopak. Já jako bezpartijní šéf jsem musel vlkům sloužit a jejich nelásku k rodné straně jsem chápal. Jednoho z mistrů u mě dělal údajný "kopečkář", moc šikovný a podstatně starší kolega a teprve když jsme se po letech spolu sblížili a on pochopil, že mi může věřit a pak se spolu sami dva u mě v kanceláři silně ožrali, tak z něj vypadlo, za co seděl. Vyprávěl mi na přeskáčku svůj příběh a bylo mi jasné, že to snad ještě nikde nikomu cizímu nevypravoval. Byl v r.49 mládežnický aktivista nár. socialistické strany, při zatčení byl na rande, na návsi ho sebrali a nenechali ani rozloučit s rodiči, odvezli do Litomyšle, zmydlili, odsud do Pardubic na Zámeček, tam ho dovedli na místo popravy Ležáckých žen a mužů a fingovali popravu, výslechy střídalo mlácení, potom ho dovezli na Pankrác a tam zažil ranní vyvádění na popravy. Skončil jako mladistvý v base pro mladistvé v Zámrsku. A byl rád, že ho po letech nechali udělat průmyslovku a dělat mistra. Franta Walsch taky teprve v opici úsečně vyprávěl, jak jako sudeťák musel do války a pak se jako jeden ze 6.000 vrátil v r.1956 od Stalingradu, jak zažil 16 útoků za den a střílel z kulometu do 2m vysoké hromady mrtvol, až se kulomet rozžhavený do ruda zadřel, poslední útoky už na ně šli vojáci se selským nářadím a vojáky hnal před sebou důstojník s naganem. Oba se ale při vyprávění i v opici sakra kontrolovali, aby nás náhodou nikdo třetí neslyšel a v běžném životě se vždy chovali velice nenápadně. To ti různí zloději se o svých zážitcích vyprávět nebáli, rádi sdělovali podrobnosti z basy i prezentovali svůj vztah k režimu. Ono se to na stavbě bralo jako hrdinství.

Po celou dobu mého zaměstnání v n.p. přicházeli ke mně na stavbu na praxi chlapci z VŠ, bylo jich asi 14, ale jen dva se hodili k řízení prací na stavbě, většinou nebyli schopní řídit stavbu, ale byli ochotně všehoschopní za pohodlný život. Když je nevzali na doktora, nebo na Umprum či jinou školu, tak aby měli titul, jak si přáli rodiče, udělali stavárnu. Po 89 se lidi nezměnili, dělat nebude rukama nikdo, není to in, cílem je získat peníze za každou cenu a prací se u nás nezískávají už dlouho, úředníci se množí spolu se zákony jako králíci, učňovské školství je na padrť, kdo se dnes učí na zedníka, tesaře nevím, nikoho ve svém okolí, ani široko daleko u známých a přátel neznám. A už to nemá pomalu ani kdo učit.

Někdy v r. 87 na jaře jsem četl článek v RP o mrhání investičními prostředky a napsal do vlády, že si z peněz na rozvoj Krkonoš, tehdy se tomu říkalo účelové prostředky (dnes dotace), které byly určeny na specifickou činnost a tedy infrastrukturu - inženýrské sítě, čistírny a úpravny vody, staví v Peci VaK rekreačku za 20 mil. Můj dopis šel podle zákona o padajícím hownu na Český výbor lidové kontroly, ten to dal krajskému VLK a ten KNV, odboru výstavby, kam si mě zavolali a čtyři hodiny zpovídali. To byl odbor, jehož šéf byl předseda partaje na KNV, člen KV KSČ, odbor, který tu stavbu povoloval. Jistěže to byla jen ztráta času na obě strany.( Dlouho po listopadu jsem dva roky s manželkou jezdil do Hradce dělat znaleckou školu, u zkoušek byl předseda komise - šéf partaje z KNV a samozřejmě jsme zkoušky oba neudělali.)

Můj dopis šel tehdy do ztracena, jen mně ředitel koncem roku odvolal z funkce. Nepomohla suplika chlapů ze stavby na vedení závodu a podniku, OV, KV, ani na ÚV strany. Na návštěvě u strýce v Praze, doc. Řeháka, který byl min. dopravy v r. 68, než ho v r.69 vystřídal tuším Indra a on potom učil dlouho na dopravní VŠ v Žilině, jsem ten příběh vypravoval. To snad ne, povídal a šel někam zavolat. Jeli jsme taxíkem na ÚV, tam čekal liftboy z StB, dovedl nás do velké kanceláře a tam byl malej brejlatej strejda, zase jsem vypravoval to samé. Podal mi ruku na odchodu a povídá mi - neboj se soudruhu, já to zařídím. Děkuju ti soudruhu, my "soudruzi" jsme si tykali a šli jsme ven. Kdo to byl, venku povídám strýci ? Ty ho neznáš? To je osmý muž státu, člen politbyra, šéfredaktor RP, určite ti pomůže.

Asi za tři týdny přijel na stavbu redaktor RP Nývlt, rovnou z Kambodže a obešel si stavbu, vyslechl chlapy, kteří všichni stáli za mnou a mne, vzal si ode mne stížné listy a odjel. Předával jsem stavbu kolegovi a vybíral si dovolenou. Byl jsem u rodičů, když za mnou do pokoje máti přinesla telegram - dostav se zítra na závod. Když jsem byl ve funkci, většinu věcí pro stavbu jsem na závodě prosadil, uznávaný šéf stavby nejvyšší důležitosti, tzv. závazného úkolu st. plánu. Když jsem byl odvolán, nemluvil tam se mnou ani vrátný, kamarádi na chodbě se rychle vytratili do svých kanceláří. Přišel jsem k sekretářce - jé Edo, to je výborné, že jste tu, pojedete se s. ředitelem a s.Burkertem ( předseda ZV KSČ, říkali jsme mu majitel strany) do Pece. Cestou v autě T603 nepadlo ani slovo. V Peci čekal redaktor RP, krajský tajemník strany a celé osazenstvo stavby. Na schůzi v jídelně stavby mě na "doporučení" strany ředitel znovu jmenoval do funkce. Do manžestru on, člen OV nevěděl, odkud fouká vítr. Po schůzi v kanceláři se majitel strany ptal, bude -li se o tom něco psát. Ne, když to tak dobře dopadlo. Za týden 21.3.87 máti přiběhla v ruce s RP - podívej, na tři čtvrtě stránky článek o tobě. Když v té době vyšla krátká zmínka v RP o někom, tak to byla událost, že výstřižky této zprávy plnily nástěnku na podniku, článek tohoto rozsahu byl něco skutečně neuvěřitelného a tak jsem se stal jakousi extra postavou celé firmy. Proč a že jsem jen nástroj někoho, to jsem ale také dlouho nevěděl. V té době měl přijet Gorbačov a naši soudruzi nevěděli, zda nebudou muset také po ruském vzoru u nás dělat perestrojku, určitá část se jich na to už připravovala, vznikl prognostický ústav a byli vybíráni noví lidé do vedení státu. Jistě i disidenti vědí své. A můj příběh a článek o něm byl jen součástí propagace toho, jak je strana spravedlivá i k nestraníkům, což bylo dříve neobvyklé.

Byl jsem zván na různé besedy do TV v Hradci k zákonu o podniku, dokonce se v hradeckém rozhlase účastnil první přímo do etéru přenášené besedy . Měla trvat 40 minut a hodinu před ní přišli i dva zástupci odboru výstavby z KNV. Když mě viděli, prohlásili, že buď budou přítomni oni, nebo já a ředitel ČR musel rozhodnout. Řekl, že mě pozval a oni tedy poslouchali besedu ve vrátnici. Bylo to na konci pracovní doby a všichni pracovníci rozhlasu zůstali přesčas, aby o to nepřišli. Po půl hodině, kdy se tři zástupci VaKu - majitel strany a výrobní náměstek, ekonomický a personální chválili, co vše v Krkonoších postavili a já se nedostal vůbec ke slovu, jsem jim utrhl a k sobě si přisunul mikrofon, povídám - tak vás tady už půl hodiny soudruzi pěkně poslouchám, jak se tu chválíte - vy jste vlastně nepostavili nic, to stavební firmy vám vše postavily, hlavně jste tady zapomněli říct, že si stavíte za peníze na rozvoj Krkonoš za 20mil. rekreačku, co mi k tomu chcete říct ? Sebrali mi mikrofon zase oni a překřikovali se až do konce besedy - naši pracující si to zaslouží, dělají údržbu v těžkých podmínkách, v blátě… A když beseda skončila, ještě jsem si vyslechl, s jistým zadostiučiněním, že jsem pěkná svině…

Tak ještě aby to předlistopadové období bylo kompletnější. Když jsem musel ze stavby "odvelet" spolužačku své dcery, která mi tu psala faktury a já je pak musel psát každý měsíc tři dny sám, tak jsem naštěstí potkal jiné děvče, které mělo v práci kopírku a mé výtvory mi fotila. Když jsme potom byli na výstavě Repro v Praze, to už jsem u ní bydlel, dozvěděl jsem se, že není protizákonné mít kopírku soukromě. Požádal jsem o povolení soukromé činnosti k rozmnožování tiskopisů zdejší úřad na městě. Za dva dni přišlo jak jinak, zamítnutí. Přes okres, kraj a MV jsem po měsíci docílil povolení, ale neměli jsme kopírku. To jsme už plánovali rodičovství. Budoucí tchán, který vymyslel unikátní stroj, jel kvůli němu do tehdy západního Německa, s dvěma soudruhy a tak jsem chtěl, aby mi poslal 200 marek a budu si moct pro ni jet. Nějaké marky jsem měl z Pece vyvexlované.. Přijel a prý nešlo to, ale tlumočnice Češka chce Petrof piáno. A za něj dá 4.500 marek, kopírka tam je slušná i za polovic, že si můžu i vybrat. Poslal jsem jí prospekty, koupil jí v Hradci Petrofa a tam jsem se ptal, jak s ním do Frankfurtu ? No naložte ho na přívěsný vozík, dnes doložka už není takový problém. Tak jsem ho tak zabalené dovezl domů a přemýšlel, jak bych se dopídil pasu z "čistírny" a vyvezl piáno na západ..

Do seznamu vládních staveb stavby v Peci prosadil zdejší předseda MNV, přes svého známého soudruha Potáče. Provedl jsem je jednou po stavbě a za rok v sobotu odpoledne přišel soudruh sám. Evidentně se mu líbilo, že tu maká asi 50 lidí. Když byla stavba hotová, někdy o prázdninách 89, jsem mu drze napsal, že jsem ten a ten, že jsem neměl 4 roky dovolenou, anžto jsem řídil tak důležitou stavbu, dnes hotovou a že se chci oženit a jet do Italie na svatební cestu. A ejhle - asi tak když jsem měl piáno dva týdny doma, tak mi přišel devizový příslib. Vrácení pasu a víza nebylo tak složité, jak jsem původně myslel a tak jsme v září mohli vyjet. Stovka škodovka a za ní vozík s piánem, vařičem, proviantem a stanem, přes Habartice, tam celnice po odbavení volá - a kampak vezete to piáno ? Do Frankfurtu paninko. Nad Odrou ? Ne, nad Mohanem. Tak výjezdní doložku ! V Eisenachu plotové koridory, kulometné věže, kontroly, no velký oddech po nich. Piáno hrálo perfektně hned po složení, kopírky jsme taky vybrali asi tři s tím, že se pro ně stavíme na zpáteční cestě. U kamaráda v Rotweinu jsme tři dny slavili shledání a jejich svátek, až když jsem odjížděl, tak jsem se mu zmínil o kopírce - za hodinu jsem měl na vozíku repasovanou velkokapacitní Tošibu. Koupili jsme si pro nás novinky - mikrovlnku, friťák a hadříky, stavili se ještě u několika kamarádů v Mnichově, poseděli s nimi ve Svobodné Evropě tehdy s Karlem Krylem, v Kostnici s kamarádem zubařem Bodamské jezero projeli na lodi, navštívili Salcburg s kolegou z Ingstavu.a jeli domů do socialistického ráje. Netušili, že jen ještě na chvíli. Na hranicích v Železné Rudě chtěli celníci vidět svatební dary, ale zabalená kopírka přes celý vozík jim kupodivu mnoho neříkala. Tak jsme měli doma snad první soukromou kopírku v socialistickém Českozlodějsku. Museli jsme evidovat kopírované materiály, shánět papíry a prášek, no a pak po 17. listopadu se u nás tiskly letáky i do Prahy.

O půlnoci 17.11.89 jsem skákal radostí při poslechu Svobodné Evropy a zprávě, že v Praze zmlátili studenty - na výročí Opletala jim to nemůže projít. Uhodl jsem to dobře a hned jsem se bláhovec zapojil u nás v OF, na závodě v Hradci Králové byl u ustavení, zvolen do ZV a dozorčí rady, odvolával ředitele a schvaloval nového, jezdil na okresní radu do Semil každých 14 dní 70 km, na sněmy do Prahy, kolotoč událostí nestíhal sledovat. Počátkem prosince jsem ve Špalíčku dole na Václaváku říkal Sedláčkovi, šéfovi KC OF - každá revoluce si obsadí nejdříve armádu a vnitro - v Pardubicích už SNBáci pálí dokumenty. Nebojte se, máme tam své lidi. Bál jsem se od začátku, moc nevěřil, ale myslel si, že je to pravda. Ano, měli tam komančové své lidi. Někdy v červnu na sněmu, v čele seděl namátkou Jičínský, Fišera, Kučera, Pithart, Havel a další jsem oslovil Pitharta - V březnu jste ve svém proslovu o honech na čarodějnice postavil komunisty na nohy a dal gól do vlastní branky, měl by jste dostat žlutou kartu. Okecal to a tak jsem podle vzoru z Parlamentu dal technickou, abych předběhl les rukou, hlásících se o slovo. V té době OF Hodonín vydalo seznamy ředitelů firem a institucí okresu a víc než 95 % předlistopadových šéfů bylo stále ve funkcích. Tak jsem říkal, že mi na moji kritiku mnoho neodpověděl a že svojí kritikou hodonínských seznamů dal další gól do vlastní branky, že by měl dostat kartu červenou. Potlesk v sále přerušoval pískot a Fišera, který vedl sněm to bryskně zahrál do autu - není to technická připomínka, další diskutér. A tak se vlastně začaly třídit názory v OF a odpor k jeho prokomunistickému vedení byl počátkem jeho rozkladu. Ještě si pamatuji na jeden sněm, kdy se celé tři dny připomínkovaly stanovy OF.

Když se volilo koncem roku 90 nové vedení OF, nechtěli jsme, aby prokomunistická politika byla dále zaštítěna vedením OF v navržených osobách Rychetský, Dientsbier či ml. Palouš. Také jsem byl na konspirační schůzce části delegátů, bylo nás tam cirka dvacet, kde padl návrh na Klause, který se v té době jevil jako antikomunista. Bylo dohodnuto, že ho navrhneme a tak jsem obcházel delegáty našeho kraje a přemlouval je pro Klause. Povedlo se a to nemohli hoši z vlády unést. Další sněm byl rozdělovací a po rozdělení většina poslanců, celá vláda, část delegátů šli zakládat do Ypsilonky Občanské hnutí. Zbylí delegáti seděli roztroušeni po Lucerně a někteří začali odcházet. Exnerovi, který sněm vedl říkám - vezmi mikrofon a pozvi je do předních řad. Sesedli jsme se a nic. No tak dej mikrofon dolů, Jirko a zahaj diskuzi. Asi 40 delegátů hovořilo o vstupu komančů do budoucí strany. Většina byla proti. Už jsem to nemohl poslouchat, bylo mi to jasné a povídám. Rozhlédněte se kolem, kolik tu zůstalo poslanců - Hruška, Malý, Gandalovič - asi pět. Jestli chceme vyhrát volby, musíme vyhledávat osobnosti, které stranu povedou. A ty komunisty si prodiskutujte na svých okresech a na ustavující sněm přijeďte s mandátem. Pak přišel Klaus ( který už ty své osobnosti do čela měl -Havlík, Macek, Čermák a už si je ani nepamatuju), šli jsme s ním dolů na Jungmanovo náměstí do hospody, pobyl chvíli a odešel, zapomněl i zaplatit.

Na první sněm nové strany ODS - ustavující kongres v Olomouci jsem zase jel jako delegát našeho okresu, s mandátem 40:3 . Delegáti byli rozděleni do sekcí pro program, organizaci a stanovy, ve které jsem zůstal já a chtěl jsem názor okresu tlumočit. Předběhl mě ostravák a když mluvil, Klaus kroutil hlavou se strany na stranu. Když domluvil, Klaus bouchl do stolu a řekl, jestli tohle dáte do stanov, tak v takové straně já nebudu. Všichni jsme se zalekli, bylo před volbami, Klaus byl už tehdy autorita a bylo po diskuzi - o komančích. Když odešel ke Graubnerovi na oběd, delegáti sekcí se sešli v jednom sále a do usnesení kongresu jsem dal návrh, celým kongresem přijatý, aby nebyli voleni pět let do funkcí. Další kongres v Plzni ještě nezačal, Klaus si vzal mikrofon a povídá Co jste to na minulém kongresu odhlasovali za usnesení, to chcete odstřelovat naše ministry, Dybu , Kočárníka a Stráského ? A zase potlesk a pískot a bylo po usnesení. Tak od počátku fungovala demokracie v ODS. Pak před parlamentními volbami přijel Klaus k nám na mítink a prohlásil tu, že by rád, kdyby na čelném místě kandidátky kraje byl jeho dlouholetý přítel doc.Stráský. Velký aplaus. Po mítinku rada okresu s ním šla na večeři a každý mohl k bohovi něco pronést. Všechny pochvaly odezněly a přišla řada na mne. Pane předsedo, svého času jsem volil v Pardubicích nějakého Kempného, nikdy jsem ho tam neviděl a nevím, že by něco užitečného pro ně udělal. Myslíte, že je dobře, že chcete, aby váš dlouholetý přítel vedl kandidátku kraje ? Všichni měli zabořený hlavy v talíři a Klaus se narovnal, přehlédl je a opovržlivě pronesl Pchá, jestli chcete srovnávat Kempného se Stráským ?

Ale pane předsedo, já vám nechci kazit večeři, vždyť vy víte, kam já mířím. Ta bývalá mocná taky dosazovala své lidi z centra do krajů, okresů, do míst a dokonce do fabrik a já myslím, že ty metody bychom neměli opakovat. Ale byl připraven. Navrhlo ho sdružení v Litomyšli, schválil to okres Svitavy, je to podle stanov. Ještě několik kontroverzí jsme spolu měli, pamatoval si mě, kvůli zákonům o sociálním a zdravotním pojištění, když jsem je prohlásil jen jako jinou formu daní a chtěl, aby byly odděleny od st. rozpočtu, ale aby je také vybíral FÚ, neboť jsou odvozeny od daně z příjmu, odpadnou kontroloři.. Ne, peníze byly prožírány a dnes se tvrdí, že nebude na důchody. Zákon o hospodářské komoře, když nařídil Dybovi zmatovat povinné členství novelou zákona a tím roztříštit podnikatele, kteří nemají zastání proti státu se mi také hrubě nelíbil. To jen tak namátkou, bylo toho víc, třeba sponzorské večeře, kdy po mně za večeři s Dybou jako předsedovi komory chtěli 20 tisíc a my je ani v kase okresu neměli a tak dál. No a tak po třech letech jsem na protest proti směru politiky ODS na sněmu okresu vystoupil a některé soudružky a soudruzi od nás tleskali. Až o dost později čekalo stranu LTO, schweic konto a Sarajevo…
Eda Seibert, Jilemnice


Ceska kriminalita v zahranici...

12. června 2009 v 19:10 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Cesky narod a ceske vladni organy maji velmi dobre dokumentovanou historii ve lhani - obzvlast, kdyz se to nehodi jejich nacionalistickym a sovinistickym cilum - pak je proti nim iransky Ahmadinejad s jeho popiranim Holocaustu uplny amater. Priklady? Jen od konce valky: Kolik Nemcu bylo zavrazdeno pri odsunu (skutecnost je, ze okolo ctvrt milionu, oficialni verze nekolik desitek lidi)? Kolik od valky uteklo z Ceskoslovenska emigrantu (skutecnost je, ze okolo milionu lidi, oficialni verze nekolik desitek tisic). Jiste budete vedet o dalsich prikladech. A z nedavne doby: Pred asi dvema lety oznamilo americke ministerstvo zahranici, ze v USA je okolo ctvrt milionu Cechu ilegalne. A zverejnila to tehdejsi Mlada Fronta cili Idnes nebo jak se ted jmenuji. Strhl se pokrik a skripeni zubu a ceske ministerstvo zahranici oznamilo (ti dementi vydali dementi), ze ne, ze je to jen asi padesat tisic. Nekolik dni na to se podrekl jeden soudruh z ambasady ve Washingtonu, ze on vi o 119 tisicich. A tak dal a tak dal. Proste lhari. Cesi.

A ted se podivejte na tenhle oficialni clanek: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/ve-svete-je-podle-diplomatu-ve-vezeni-689-cechu/381830

Cituji: Praha - Česká diplomacie evidovala po světě k prosinci 2008 celkem 689 Čechů ve vazbě a ve vězení. Z toho bylo zadrženo 75 českých občanů za drogové delikty. Ministerstvo zahraničí o tom dnes informovalo na tiskové konferenci k začátku letní turistické sezony. Neuvedlo, kolik Čechů bylo vězněno k předchozímu období v prosinci 2007.

K loňskému prosinci bylo nejvíce Čechů, celkem 156, v rakouských věznicích. Následuje Španělsko s 91 Čechy za mřížemi a Německo se 77. V USA je to 75 lidí. Letos navíc registruje ministerstvo zahraničí dalších 22 nových případů pašování drog občany ČR. Například na Slovensku letos přibyly čtyři případy, po dvou pak v Ekvádoru a v Peru. V jihoamerických státech se v poslední době množí případy Čechů zadržených s drogou. (Konec citatu)

Ha! Uz to z nich leze jak z chlupate deky! Podle ceskych diplomatu je v zahranicnich vezenich 689 Cechu - tedy za predpokladu, ze kazdy zavreny Cech honem telefonuje na ambasadu a necha se zaregistrovat. Haha. Nejlepsi gol je, ze v USA je zavrenych pouze 75 lidi. In your dreams, Virginia... Uz pred nekolika lety, kdyz jsem se s tim v souvislosti z tou zpravou z Mlade fronty zabyval, bylo v americkych federalnich vezenich okolo 2500 Cechu.

Vsunme vysvetlivku: Americky penalni system ma tri stupne - Local (mistni), State (statni) a Federal (federalni) a to podle zavaznosti zlocinu, ktery spachate. Local nebo mistni basa se jmenuje JAIL a zavira se tam jen na par dnu nebo tydnu, kdyz se nekde poperete nebo opijete a takove legrace. Zjistit, kolik Cechu je v mistnich basach je v podstate nemozne - v Americe zadna takova centralizace neexistuje. State PRISON uz je pro lepsi a vymakanejsi provineni spachane na statni urovni - a opet zjistit, kolik je tam Cechu by vyzadovalo telefonovani do padesati uradu po cele Americe - prilis mnoho prace, za to mi ti paskrivci nestoji. Ovsem zjistit kolik je Cechu ve FEDERAL PENITENTIARY uz mozne je, a to i bez spoluprace ceske ambasady.

Takze si sednete, spolknete to, co mate v ustech a zapijte to, at vam nezaskoci. Dle informace U.S. Department of Justice a podrizene agentury Federal Bureau of Prisons je v soucasne dobe v americkem federalnim penal systemu 4116 osob, ktere byly pri booking identifikovany jako osoby s obcanstvim Ceske republiky. Z toho mnozstvi je pouze 995 osob zenskeho pohlavi - mene nez ctvrtina! Duvod je jednoduchy: Prostituce neni federal crime! Proto ty udajne krasne ceske holky sedi ve statnich a mistnich vezenich - odkud informace nemam, ale radove taky musi jit do tisicu. Mimo to je ve federalnim systemu pres 500 osob, u kterych se statni prislusnost nedala spolehlive zjistit, ale circumstantial evidence napovida, ze jsou tez ceskeho puvodu. Takze strizlivy odhad: Necelych pet tisic Cechu ve federalnich vezenich a prinejmensim stejny pocet ve statnich a mistnich vezenich - ale ti tam asi nebudou tak dlouho a brzo se vrati do Ceska a budou psat chytre a zkusene blogy na idnes.cz jako Eva Pallotto nebo ten "telegrafista".

A jina svetova zalezitost: Cesi uz od roku 1990 stale drzi druhe misto v poctu cizich statnich prislusniku v americkych vezenich - a to hned za Mexikem. Honduras je treti.

V onom clanku neni zadna informace, kolik Cechu je ve vezeni v takovem Singapuru nebo Malaysii a kolik z nich uz dostalo na prdel tou jejich specialni rakoskou. To by mne zajimalo! To si uz budete muset vyhledat sami - ovsem na informace ceskeho Ministerstva zahranici bych moc nespolehal. Ti budou zase lhat az se jim od ust bude prasit... jako vzdy. Lhat, lhat a lhat - to je cesky modus operandi.

Co ale muzete ocekavat od obyvatel zeme, kde prezident republiky lze o sve podvodne ziskane profesure a neexistujicich "prednaskach" v zahranici, jeho vlastni mluvci je presvedcen, ze 9/11 si udelali Americani sami a nejpravdiveji a nejpravdepodobneji zni cigan z Chanova, ktery si stezuje, ze ho "gadzove" diskriminuji? Proc jsou Cesi narodem lharu, jeste to povazuji za normalni a kazdy kdo jim na to poukaze, je "nepritel republiky"?
---




Den na plazi...

12. června 2009 v 16:48 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
OVSEM V CINE !!!! Poteste se. Tak nejak vypadala plaz v Mamaji, Rumunsku pred 40 lety.. pamatujete?

A ted se zamyslete:

Kde tam asi maji zachody?

Kde parkuji auta?

Kde jsou plavcici?

Jak se tam vubec opalite a zaplavete si?

A s uvazenim jak ted v Cesku nenavidite Vietnamce - ted si predstavte, ze tihle vsichni k vam co nevidet prijedou na nakupy... Co budete delat? Prosit Putina o pomoc?

Tohle neni o Cesku...

11. června 2009 v 17:15 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Tenhle blog nebude o Cesku (ani slovo!) ale o Americe. Klidknete si na link a prehravejte hlasite. Autorem je teenager z Alabamy, ktery to vytvoril pro jeho matku na schuzi jejiho spolku.


Uz ho zase vyvadeji...

11. června 2009 v 15:43 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove





A vy v Cesku delate co?

10. června 2009 v 17:15 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove

V Kauflandu v Usti nad Labem

10. června 2009 v 14:56 Clanky jinych autoru
XX mi poslal naledujici text a fotky:

Dnes jsem na¹el v Kauflandu zajímavou akèní nabídku, a je¹tì víc jsem se
pobavil, èekáním a pozorováním, jak bude personál reagovat na upozornìní, ¾e
mají tuto unavenou zákaznici v regále, byla to groteska jak od Chaplina !!!
ps.: doufám, ¾e se mi podaøí odeslat fotky......



Vyjimka a nebo pravidlo?

Colt

9. června 2009 v 22:23 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove