Srpen 2009

Konecne overena Hedvickova fotografie!

16. srpna 2009 v 17:41 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Jsa soustavne zadan, abych potvrdil ci autentikoval fotografii - postuji zde nasledujici: Nevim, cim je zpusobena posedlost vetsinou mne negativne vidiciho publika mou fotografii - zda chteji videt jestli mam siroke slovanske celo, krvi podlite oci ci slinu, kapajici mi z typicky cesky rozsklebenych ust, aby mohli vitezoslavne vzkriknout: ano, on je jako my, je nas, je to Cech, do tjurmy s nim!

Ujistuji vas, ze zadna z mych udajnych fotek mne nezobrazuje: Ten cigansky vypadaji clovek ani neni cigan, je to muj kamarad, zijici tady na Floride, ten sedivy clovek na kresle taky nejsem ja, ale jiny muj kamarad, ktery uz ani 5 let nezije a nemam poneti kdo byl ten clovek, obvineny z me totoznosti uverejneny na komunisticke ceske Wikipedii.

Chci tedy zajemcum nabidnout cerstvou a overenou fotku clena Hedvickovy rodiny - Oreo Hedvicek. Seznamte se!



Deratizer aneb Predsudky jsou zalozeny na skutecnosti...

13. srpna 2009 v 16:32 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Dostal se mi do rukou televizni serial CSI: Miami na DVDs a tak travim volne chvile sledovanim serialu bez reklam a jedna epizoda za druhou. Je to krimi-serial, nenarocne, strili se tam, vrazdi se tam, proste odpocinkova podivana. V hlavni roli je David Caruso, ktere sve herectvi zalozil na tom, ze nekde stoji a pozuje, vzdy jedno rameno vys a strida to. Pak si nasadi cerne bryle nebo si je sunda, zahledi se do kamery a nebo zapadu slunce a rekne vetu. Treba jako: "At the end of the day, if we don't hang together, we die alone." nebo "You know what they say "You lie down with the Devil, you wake up in Hell". " Muj syn tvrdi, ze David Caruso chodil na lekce herectvi k Steven Seagal - ja ovsem vim, ze je to"metodicke herectvi podle Stanislavskeho".

No uzasne srandovni serial. Naprosto extremni sceny, jako treba najdou zavrazdenou zenskou v parku, znasilnenou a pokousanou a jsou na ni chlupy z gorily. Ja sam bych asi zacal hledat Tarzana, nikoliv David Caruso. Ten si sunda bryle a prohlasi: "Alright, be on the lookout for an Eastern European male with bad teeth who may have access to an ape." V ten moment uz jsem se tak smal, ze jsem skoro nemohl dychat.

Kdyz se na serial divate v rychlem sledu - pak si povsimnete urciteho opakovani scen nebo patterns. V prvnich dvou sezonach jsem si povsiml ctyr pripadu, kdy Medical Examiner zkouma zavrazdeneho a pravi "ma velmi spatne zuby, urcite je z vychodni Evropy!" Zcela jasny predsudek - ale zalozeny na skutecnosti. Vychodoevropane maji vetsinou spatne zuby a nebo zaplombovane hroznym zpusobem. I me se to stalo. Muj vlastni zubar se mne pri prvni navsteve jeho ordinace v Kanade ptal, jestli mi ty zuby spravovali v jihovychodni Asii, kde zvykaji betel. Dnes uz mam jisteze zuby pospravovane podle posledni zapadni mody.

A nebo skoro kazda mlada zena, vysetrovana CSI:Miami je "vychodo-evropskeho puvodu" majici tu sirokou tvar a hovorici s tezkym "vychodo-evropskym prizvukem". Vsechny se zivi jako prostitutky, maserky a nebo au-pair a vsechny maji prosla turisticka viza, pripadne jejich pasy cervene barvy drzi pasaci v trezoru. Opet predsudek zalozeny na skutecnosti. Ovsem kdyz jako zacnou mluvit mezi sebou "vychodo-evropsky" tak je to neco neurciteho, zadny z jazyku vychodni Evropy. Ja nechapu, proc si nepozvou Karla Rodena, ten jim v tom serialu zahraje kvalitniho vychodo-evropskeho zlocince i s prizvukem a zubama. A ma v tom praxi! Opet predsudek zalozeny na skutecnosti...

Pred par dny jsem se jen tak mimochodem zminil o skladbe Alese Brichty Deratizer, ktera i podle Lidovych novin na mem stole neda spat v Cesku hodne lidem. Podivejte se zde:



Jeden Brichtuv priznivce mi poslat text teto skladby, protoze v tom kravalu se to tezko chyta...

Možná, že žijem na odvrácený straně
rozum je bitej, z potlesku bolej dlaně
jen papouškujem nesmysly odevzdaně
a nastavujem svý tváře další ráně
Možná, že žijem na odvrácený straně
táta je Měsíc, Slunce svítí jen na ně
sto je prej málo, tak dvěstě procent daně
oni si žerou a chrochtaj namlsaně
Někdy se to nedá …
Politici dělaj z každýho vola
na ulici kradou cikáni kola
už by to vyřešit měl
nějakej deratizer
Do maminky chtělo by se ti vracet
ať nemusíš ze všeho tady zvracet
fakt by to vyřešit měl
nějakej deratizer
To je ta věc, co trápí mě i tě
jak poznaj v Mongolsku mongoloidní dítě
o co se bozi vlastně přetahujou
a do čeho se černý opalujou
Možná, že žijem na odvrácený straně
stá lež je pravdou, opakujem jí za ně
máme se dobře, vládněte požehnaně
však jednou dojde i na vás "milované"
Někdy se to nedá …
Politici dělaj z každýho vola …

A byl jsem upozornen, ze ona politicky nespravna radka je "na ulici kradou cikani kola". A co by asi meli krast? Ty vase Ziguliky a Moskvice ci germanizovane Skodovky? Je to opet predsudek zalozeny na skutecnosti...

I ja mam sve vlastni predsudky vuci Cechum. Asi o nich vite. Jsou nejspis taky zalozeny na skutecnosti...


Sbohem a nashledanou ...

13. srpna 2009 v 15:19 | Jiří Iliev |  Clanky jinych autoru
Sbohem a nashledanou, pane profesore!

Královopolský chrám Nejsvětější Trojice, pátek 7. srpna 2009.
Chrámové dveře nějak nebylo možno zavřít. Lidé stáli mezi otevřenými křídly a již toto bychom mohli pokládat za symbol nekonečnosti, neohraničenosti bytí velkého člověka.
Nebyl velkým politikem, umělcem, malířem či hercem… byl učitelem.
Ale nejen to.
Pohřeb pana profesora Ludvíka Sukupa, pedagoga gymnázia na Slovanském náměstí se stal velkým i když smutným setkáním.
Otevřené chrámové dveře symbolizovaly přesah jeho bytí, rozpětí jeho duše, která proudila jakoby na slunečních paprscích z prostor chrámu ven, hladila domy a stromy, ulice, Slovanské náměstí i jeho Poděbradovu, do Králova Pole, které měl rád a se kterým byl spjat celým svým životem středoškolského profesora i obyvatele této čtvrti. Jeho oči jakoby nás hladily, celá třída byla podmaněna jeho milým úsměvem, vždy přátelským, nikdy ironickým jak také připomněl promlouvající důstojný pán Landa v tento den.
Knězova slova nad jeho rakví opět precizovala charakter a vlastnosti oblíbeného pedagoga, jehož jméno se stalo synonymem pro označení královopolského gymnázia.
Při četbě z listu svatého apoštola Pavla Římanům "Bratři! Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě…" jsme se opět setkali s naším panem profesorem, kterému jsme kamarádsky přezdívali pro jeho otcovský vztah ke studentům Ludva… To nebyl pan profesor, který se od třídy odděloval katedrou. Ne, to byl Ludva, Ludvík nebo Ludvíček, jehož katedra byla právě mostem, který nás spojoval. Ten stůl nebyl onou hranicí, že jsme byli na opačném konci než pedagog, ale naopak byl společným naším stolem, pomyslně jsme mu zakulatili rohy, stolem ke kterému jsme usedali ke společnému stolování a vstřebávání duchovní stravy.
Znovu vchází do třídy, vždy v obleku, s vázankou… Na úrovni a s nadhledem. Jak říkával, že vše je nutno vidět "pod zorným úhlem věčnosti." Vždy růžolící, v dobré náladě, pouze s "ápětkovým" sešitem v ruce máchne rukou ode dveří k oknům a zvolá:"Saditěs, gospoda". A z naší strany následuje smích i očekávání, jak nás bude v této hodině dějepisu pan profesor vzdělávat…
K několika momentům je nutno se vrátit… Vybavuji si jeho průpovídky, kterými zpestřoval výklad o době feudalismu ("Sedlák si dal poležajev a Franta šel na pole ej uchněm".) Rovněž k vyhnanství na Sibiři dodával: "Však kdyby Vám zamrzl záchod, ony by vás přešly revoluční myšlenky." A přecházíme k zakladateli dogmat K. Marxovi. K. Marx řekl: Nutno o všem pochybovat….A Ludva doplnil: "Tudíž i o Marxovi."
Když se narazilo na projev některého tehdejšího husákovského potentáta, komentoval to pan profesor slovy: "No někdo mu to sepíše, on to pak překoktá, protože to čte poprvé. Kdyby si to psal sám, kdy by mu zbýval čas na lumpárny." A to už jsme nemohli….Nebo při vyprávění o Králi Slunce: "Než král projížděl ulicemi, rozházely se lidem peníze a lumpi mu tleskali a provolávali slávu. To se dělá pořád."
Přišly i vážné okamžiky - to když jsme probírali roky 1938 a 1939 a protestovali jsme, že jsme se měli bránit a naši předkové měli zasáhnout do dějinného chodu. Tehdy pan profesor řekl: "Když se vám nelíbí, jak vaši předkové rozhodovali, že se nebránili, že nic neudělali, řekněte si, jak vy jste ovlivnili a můžete ovlivnit historii…" Mohli jsme jen sklopit oči a vzpomenout na naše prožitky a zásah do dění v roce 1968…
Pan profesor byl i dobrým fotbalistou. V roce 1970/71 se stalo legendární fotbalové utkání profesoři kontra studenti. Celé gymnázium obsadilo lavice a tribuny na mači "študáci kontra profesoři". Nastoupili vybraní borci a !jedenáctka "profesorů posílená školníkem Čiháčkem. Tělocvikář štíhlý Rutar, éterický Šulc, atletický Chládek a miláček štěstěny Ludvík Sukup , jinak profesor češtiny a dějepisu.
Dosud vládlo napjaté ticho. To se změnilo Ludvovým příchodem.
Ludvík předstoupil před přepadávající tribuny, obřadně odložil oblek, pečlivě složil kalhoty (z davu se nesl výkřik "Puky na puky"). Natáhl tepláky a snožmo přeskočil zábradlí na hrací plochu. Vypukl aplaus a děj se mohl rozvinout. V tu chvíli se tribuny otřásaly skandováním: "Ludvík, Ludvík…" i když vlastně studenti fandili těm na druhé straně barikády. Atmosféra připomněla skutečný fotbalový zápas. Ludvík se přeměnil v ohnivou kouli, bere naše borce útokem, pozor, Chládek fauluje, ale míč se kmitá mezi Ludvíkovýma nohama a Ludva proráží nepřátelskou obranu. Naši borci mají co dělat, pozor…Ludva vzpomíná na svoje fotbalové mládí a jde na věc…
Krásná vzpomínka je i na školní výlet s Ludvíkem, kdy tvořil odlehčující protiklad naší přísné, ale také velice hodné "matce třídní Mařeně", jak jsme přezdívali naší dobré třídní… Zůstaly krásné snímky , na nichž je Ludvík mimo jiné mezi spolužačkami s pampeliškovým věnečkem na hlavě. Nezkazil žádnou legraci…Opravdu vše jako správný dějepisář nazíral "pod zorným úhlem věčnosti".
I na naši třídní profesorku měl Ludvík krásnou, i když i "černohumornou" vzpomínku.
Havaroval na motocyklu nedaleko školy a ležel zakrvácený na dlažbě. V této vážné chvíli šla kolem naše třídní "Mařena" , s hrůzou na něho pohlédla a nevěřícně zvolala. "Ludvíku, probůh, jsi to ty?" Když nám tuto příhodu pan profesor vyprávěl, přes vážnost situace jsme se váleli smíchy.
Náš ročník nastoupil na gymnázium v roce 1969. Ale i do našeho života se vkrádala totalitní blbost. Ludvík vzpomínal, jak student při vstupu do jídelny pozdravil soudružku dozorující profesorku: "Dobrý den, paní profesorko." A tato mu opáčila:"Já nejsem paní." Student pohotově přešlap napravil:" Promiňte, slečno profesorko". A Ludva doplnil, že ona dáma je ve vyšším věku… Možná i tato soudružka měla projev ve školním rozhlase a uvedla :"V okně seděli studenti a komíhali nohami…" Tato hlasatelka jistě byla jako zástupkyně politicky uvědomělá, ale my a s námi Ludvík jsme se nemohli udržet smíchy. Ludvíkovi vypadly oči na katedru, pak k nim položil i svoji blonďatou hlavu a vážnost té dámy, byla-li nějaká, zmizela v nenávratnu.
Opět bylo symbolické, že nad zemřelým Panem profesorem (tentokrát jedině s velkým P) se loučili i jeho žáci - páter J. Zachoval a a důstojný pán J. Landa z Královopolské farnosti. Připomněli mimo jiné jeho pevné postoje v době totality. Vždyť jeho výuka otevírala studentům oči, dokázal studenty vyburcovat k zamyšlení nad dějinami, nad totalitní blbostí a vše prostupující lží.
Také rozloučení jeho kolegy, básní Víta Slívy se skladbou Modlitba za přítele promluvilo i za nás všechny, kterým po něm zůstalo v životě velké volné místo.
Jeho odchod nám v tento pátek rozostřoval vidění a stahoval plíce. Přestávali jsme v tuto chvíli vidět jasně a realisticky a chrámový vzduch dosud čistý a průzračný houstl a stal se nedýchatelný. A pak se opět pohled vyjasnil a my s úsměvem opět nadechli. Ty slzy, které nám kalily zrak v tuto těžkou chvíli vystřídal šibalský pohled, ústa nám rozzářil úsměv. Tak by to jistě pan profesor chtěl. Znovu na nás jakoby pohlédl svýma modrýma očima a zapadající slunce se odrazilo v jeho blond kudrnách, které nám připomínaly některého z jím vzpomínaných římských státníků či prosvítalo za ním jako svatozář. Na správném místě, u toho nejpovolanějšího.
Sbohem Ludvo, náš milovaný pane profesore. Či spíše "Na shledanou, Ludvíčku" neboť jako křesťane víme, že se opět nahoře setkáme.
Tentokrát v nebeské třídě, kde budeme ve Vaší dobré společnosti navždy….Vedl jste nás a povedete ještě dále…
Někdo říkává, že každý je nahraditelný. Oponuji - ne není. To možná zůstalo z doby totality. Osobnost nahraditelná není a každý je jiný. A osobnost Pana profesora, našeho Ludvíka, nahraditelná není zcela určitě. Věříme, že se dočká toho, že jeho jméno ponese nějaká instituce, třeba zrovna jeho gymnázium na Slovanském náměstí. I tyto návrhy a myšlenky zazněly při setkání jeho bývalých studentů před královopolským chrámem. Gymnázium Ludvíka Sukupa.

Nebyl velkým státníkem, malířem či hercem… byl velkým, dobrým člověkem, otcovským přítelem a velkým učitelem života…


Jiří Iliev

Uz davno nejsme mali...

13. srpna 2009 v 15:00 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Cesky vlastenec, trouba, nenavidic emigrantu Miroslav Psenica, pisici pod pseudonymem (a takto porusujici lidovkovy Kodex blogera) Marek Barlej (je to vysledek spatne znalosti anglictiny, co chcete po Cesich: Psenica = Jecmen = Barley = Barlej) opet nervove nevydrzel a zplodil dalsi slaboduchy utok na mou osobu, doprovazenou mou udajnou, mne nezobrazujici podobiznou, prevzatou z meho udajneho blogu, ktery stvorili vlastenci z Ceska (a nikoliv ja) a majici za ucel mne nejak zdiskreditovat. Cim nevim - asi ceskou primitivnosti.

Poctete si - smysl mi - krome snahy mne nejak napadnout - neni prilis jasny.

http://barlej.bigbloger.lidovky.cz/c/96763/Jednou-nebudeme-mali.html

Nemohu se vyjadrit "tancem a pisni" (jak se to delavalo v Ceskozlodejsku) ale vyjadrim se taky basni:

A vyrostu
a me oci uvidi
daleko do zmen musim jit
v case ktery jsem proplytval

Prilis casne na zapad slunce
narodil jsem se mezi ctyrmi zdmi
a zadna z mych tvari
nemohla videt budouci dalky

----

A mohu vas ujistit pane Psenico, ze jsem opravdu American jako bic, at uz se vam to libi nebo ne - s pasem a vsim vsudy. A opravdu jsem toho v zivote dokazal vic nez vy, vy jedna upocena hospodska existence - co jste vy najezdil, to jsem ja uz nacouval! A nechal jsem se geneticky testovat (psal jsem o tom v jinem clanku, je to tady velka moda) a mezi mymi predky je Cechu min nez mezi vasimi predky slusnych lidi. A presto porad umim cesky daleko lip nez vy, vy jeden blabolici ynzenyre...

Několik vět 2009

12. srpna 2009 v 15:06 | Nevim kdo |  Clanky jinych autoru
Prislo mi emailem tohle (pro ty tupejsi podotykam, ze nejsem autorem toho textu):
-------

Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali. Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.

Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.

Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických. Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni. Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.

Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší. Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho "oficiální" roční plat. Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem - akciemi na doručitele.
Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci. Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.

Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské nikoli české.

V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další.

Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic. Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost. Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.
Necháme se stříhat jak ovce.
Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor. Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme si mozky stupidními seriály.
Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.
Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.
Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.
Svou lenost pak omlouváme filozofií, že "jsou stejně všichni stejní" případně "tihle budou ještě horší".

Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.
Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu.
Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme.
Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.

Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat.
Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.
Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou.
Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální "fanoušky", ochotné jim odpustit úplně cokoli.

Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát. Kolikrát jsme už slyšeli, že "není koho volit", mnozí volit nechtějí a nepůjdou.
Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem.
Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten "vyhozený"?
Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?

Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.

Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích.
Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.

Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: "A proč jste s tím tehdy něco neudělali?" Připravujme si dnes odpověď pro naše děti.

Nemusíte to podepisovat.
Můžete to poslat dál.


Deratizer mne nevzrusuje...

10. srpna 2009 v 19:11 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Pred par dny se vratili mi pratele z Prahy a coby drazdidlo
mi dovezli asi tydenni zasobu Lidovych novin. To je ale ubohost, co tam v tom Cesku vydavaji za denni tisk - Veselin Vackov odstoupil z funkce sefredaktora, nevim komu to dali, ale mozna by nebylo spatne zvazit lidovkoveho blogera Jiriho Hermanka do teto funkce, aby ty potrouble noviny dostaly zase nejaky smrnc. Na prvni strane vzdy korupce, korupce, korupce, opili ridici, nepopularni Paroubek, vtipkujici Klaus a "Bemuv muz vykryl uder".

Na druhe strane vzdy nejnovejsi vyvoj okolo primitivniho nemelodickeho hluku Alese Brichty jmenem Deratizer (toliko povyku kvuli pisnicce, kterou neni nikdo schopen si zahvizdat), potvrzujici, ze ceska hudba zemrela s Haslerem, Ingrisem a Jezkem. Od te doby nic - tedy az na par dole uvedenych vyjimek:














Pisou mi telatka z Ceska...

10. srpna 2009 v 17:06 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Po par poslednich clancich mi zacaly psat i telatka z Ceska - tedy pomerne mladi lide, kteri vlivem systematicke propagandy soucasneho neo-komunisticke rezimu v Cesk republice nemaji zadne informace o tom, jak to bylo docela nedavno a furt se jen divi a divi - jako telatka.. Protoze je mi jasne, ze ta nova generace je funkcne negramotna a cokoliv delsiho nez 255 znaku esemesky je pro ne "prilis dlouhe" - prikladam par videi z YouTube. Staci kliknout, moroni, vy budoucnosti ceske kotliny...





Strach Cechuov ze vseho zapadniho...

7. srpna 2009 v 19:45 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Vsichni vite, jak moc miluju statistiky, generalizovani a ruzne pruzkumy a tabulky - vcetne svych vlastnich. A uz jsem o tom driv psal. Tvrdim nasledujici: Prumerny cesky uzivatel internetu se BOJI (ano, je to strach!) jakychkoliv websites, ktere uz podle nazvu "nejsou ceske". Odtud plyne ta obliba primitivnich stranek jako lide.cz. Muj vlastni test byl nasledujici: Vim, ze mne cte urcita skupina lidi a vsem clankum delam stejnou reklamu (= rozesilaci seznam). Ovsem kdyz postuji svuj clanek na adresu http://ross-hedvicek.blogspot.com/ tak mi tam prijde maximalne 50 lidi denne (protoze se Cesi boji te adresy koncici na .com), kdezto kdyz postuji uplne identicky clanek na http://hedvicek.blog.cz tak tam prijde pres tisic lidi denne (dvacetkrat vic, prozatim pres 330 tisic navstevniku za 9 mesicu) - a ja tvrdim, ze je to kvuli tomu, ze adresa blogu konci na .cz.

Uz jsem se zminoval o pripadu, kdy jsem mel ve svem dome navstevnika z CR, kteremu jsem do jeho pokoje dal i pocitac - "at si hraje". Anglicky umel tak nejak prumerne - ale trvale zil v Cesku. Protoze jsem byl casto zadan o ruzne zasahy na onom pocitaci, nemohlo mi uniknout, ze onen clovek navstevoval temer vyhradne ceske websites. A extremnim pripadem bylo, ze kdyz chtel jit na nejake porno (nic proti tomu), tak sel na CESKE porno site! Je nad mou schopnost chapani uverit, ze by byl rozdil mezi nahou zenskou s obcanstvim CR a nahou zenskou z ciziny. (Ted je mi tady septano do ucha, ze jsem blbec, ze ta ceska zenska je urcite neoholena! - ja to vzdavam.)

Na stejnou notu: Blogy na idnes.cz patri v Cesku k nejnavstevovanejsim. Tvrdim, ze kazdy muj clanek by mel pres 10 tisic navstev a muj blog by byl s velkym naskokem nejnavstevovanejsi na idnes.cz, v podstate nejnavstevovanejsi v Ceske republice. Toho si byli hlupaci jako Eva Pallotto, Rudolf Havlik, Fasulis a administratori Dvorak a Nada Strakova dobre vedomi a proto mne tak rychle vyhodili. Takze mne mozna nevyhodili z politickych duvodu, ale z duvodu obycejne CESKE zavisti. Co je lepsi? Mam se kvuli tomu citit lip?




Cesi potrebuji generala Pershinga...

6. srpna 2009 v 18:28 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Dostal se ke mne tenhle "motivacni plakat", ktery vysvetluje, jak to kdysi resil general Pershing. Napadlo mne hned, jak by asi staricky general vyresil vsechny ty "vlastenecke" Cechy - a obzvlast ty anonymni...?


Uctivá žádosť...

6. srpna 2009 v 14:29 | Kojot |  Clanky jinych autoru
Prosil by sem týmto a uctivě žádal redakciju tehoto listu aby už napřisčě nedávali k článkom fotografije teho pána Paróbka. Vite, na ňa každá jeho fotografija lebo ukázka ve správách pusobi jak ten mulat na béka v tej korindě. Šak toťka sem sem vlezl zase na jakéhosi Kojota. Kliknu a čumi na ňa Páróbek z reklami na jakósi polívku. Tak sem tó mišó třískl, až z teho te kolečka létale. Nešlo to dať dohromade protože už hovno vidim aji s téma brélama. Tož sem našel ten mobilefón a volám staré, co šla na nákupe, ať kópi miš. Cez cely město chudák leťela aby kópila miš. A donesla ze Zverimexa tu biló, co se tym hadi krmijó. Šak si chudák myslela, že sem se uplně zbláznil a kópil si na stary koleniska ešče hada k temu všeckému zvěřincu, co doma máme.

Šak sem aji do té televize už psal, ať mi tam teho Paróbka furt nedávajů, lebo ňa šlak trefí. A co ňa, šak aji moju panimámu. Tá s tym má furt špundus. Furt to lupátko, co se s tym ty dva programy vekslujú drži v hrsti a hlidá televizu, esli nedávajů Paróbka. Šak tá televíza ani neodpověděla. Copak nésu tým akcionářem, co za akcije plati? Šak stará ňa už aji před správama do hospody posílá. Říká, ať rači neco tam potřískám než doma. Šak doma už ani taléřa ani hrnka néni, šecko to k vuli Paróbkovi zařvalo a pomáli néni z čeho žhrať. Co ňa névic sere, že přindu aji o te bylinky, když s tym hrnkem třisknu. Šak téch bylinek tam mám pět. Jednu na oči, jednu na ledvine, třeti na to stravováni a zaživani, štvrtů na teho němca, co mi furt ty bryle, mobilefón, kliče a peníze skovává. Pátů na te óde, co sa majů ohýbať a už sa nechců ohýbať. A šak už sem myslel, že ňa stará má enem na tu moju penziju, ale to bych ji ubližil. Ona mi do teho čaja cpe ešče jednu bylinku, co zase má za učel, aby se ten ód, co se ohybať nemá furt neohébal. Vážim si ji za to. Chce abysem mohl kdy chcu. Šak sem chtěl, naposled před pětima rokama na vánoce. Asi se s tó bylinkó netrefila. Ale nevi, že já vim a o to vic je mi téch bylinek líto. Nemožu ji řicť, že už vyhazuje peníze za zbytečnó bylinku.

Šak gdyby enem já sem tým Paróbkem trpěl. Staró co chvila odvezó s nervama a co to zvířectvo co doma máme. Siamské kocór Ferda ten leti z gauča pod gauč a mranči jak najaté enem teho Paróbka zbléskne. Šak uš sem řikal staré ať naučime Ferdu s lupátkem. Ten má lepči reakciju neš Ty. Ten teho Paróbka ohlidá. Neš se Ty spamatuješ, tak dycky neco zařve. Toťka se Ferda pod gaučem strachy o svoju kožu posral. Já sem tédeň podezřival staró, že má větry, neš se přišlo na kočičárňu pod gaučem. A Ferda dycky béval čistotné a na ten svuj hajl chodil. Musel měť hrozné strach že se tam pokadil. Andulák Pepek. Šak teho sem prokókl. Ten dycky dělá mrtvého. Spadne z bidélka, lehne na záda a dělá mrtvého, ani očima nemrkne. Šak gde on z té klece može? Pod gauč za Ferdó? Ten by s nim zatočil, komunista jeden. Ten by mu okázal co je to třída a třidni nenávisť a třidni boj.
Néhorši na tem je, že aji ty rybičky, němé tváře, tým trpijó. Toťka sem večeřal a stará s tým lupátkem zadřimla a Paróbka neohlidala. Chytl sem solničku a třískl ňó teho Paruba po čelisku. Šak už sem myslel, že aji ta televiza zařvala. Nezařvala. Mám tu ruskó, s velkó tlustó obrazovkó, co aji v zimě topí. Před desetima rokama aji barvy ukazovala. Ze šeckích téch barev už ostaly enem dvě. Černá a bílá. Máme našetřené na novó, ale proč to vyhazovať, kdyš to ešče dvě barvy má. Aji stará říká, že počkáme, až se vyšušká jedna z tých dvuch a potem kópíme novó. Šak na co kupovať novó. Totá má dva programy a na obóch je Paróbek. Potřebuju měť televizu na sto programu gdyš na všeckéch bude Paróbek? A že už má enem dvě barvy? Šak nepotřebuju viděť, esli Paróbek majů bradavicu ešče hnědú nebo už rudú.

No a toš tá solnička se temu Parubovi odrazila od čeliska a žblunkla do akvárka. Copak mám mořsky Pávi očka, abi měli slanó vodu? Moseli sme Pávi očka pochytať cezánkem a vodu vyněniť. Pávi očka byli ve flaši od oharku a dacan Ferda je převrátil. Stará dvě zašlápla a třech se nemožu dopočétať, protože ty asi zežhral mlsoň Ferda. Zrovna ty népěkňéjši samečky. A celé večír byl v prdeli, protožě sem přišel o ten fajny seriál, Gynekológija v ovocnym sadu.

Prosim Vas dávéte teho Paróbka akoráť do rádyja, enem ho prosim Vás nedávéte do teho rádyja po drátu. To já poslóchám a mosel bysem teho Paróbka za ty dráty až do kvartýru téma rórama protahóť. Šak bysem ho potem mosel tak vylískať, že by to bylo víc potlesku jak v Národním divadle, kdyš končí Prodaná nevjesta.
Tož řeknite sami, co já to mám za život s tým Paróbkem? Šak ho sice chápu, taky s tým zvířectvem měl patáliju, když mosel papóška Roka dať pryč, protože byl tym komunistickym špiónem a bonzoval na něho. Šak aji tu kočku mu taky gdosi odbóchl. Ale moje zvířátka jim zrovna trpěť nemosijó.

Uctivo děkuju za viřizení tejto mojej poniženej supliky.
S pozdravom, Na svět mir.

autor: Kojot