Říjen 2009

Vědecky vzato... jsou blbí jako svině.

31. října 2009 v 18:31 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Jan Sinagl posila sve obcasniky kdekomu - vcetne mne - a doporucuji i vam abyste napsali primo mu a zapsali se na jeho rozesilaci list. Napriklad 27. 10.2009 se Jan Sinagl rozepsal nasledovne:

Náměstek MŠMT pro VŠ Václav Vinš zase zaujal televizní diváky tvrzením, že dotazníky ohledně kvality studia byly zaslány na všechny VŠ. Jistě nepochybuje o tom, že případné průšvihy mu s radostí děkani sdělí, aby tak podpořili své odvolání z funkce?!
Podvody s doktorskými tituly se objevily už i na Universitě Karlově. Jak jinak, tituly se zvládly v rekordně krátké době a odpovědní už spěchají s tvrzením, že se jedná o kvalitní práce. V USA se na takovém doktorátu pracuje 12 let, v Anglii 4 roky a práce musí mít alespoň 100.000 slov. Máme 6x více VŠ na počet obyvatel než např. v Anglii a jejich "kvalita" jak je vidět tomu odpovídá. Brzy asi budeme první zemi na světě (pokud jí už nejsme?), kde se akademickými tituly bude chlubit největší část populace!!!
Myslet si, že ostatní university v zemi jsou čisté jako lilie je naivní. I ony jsou nutně obrazem poměrů panujících v naší zemi. Kde jinde začít s očistou společnosti než u základu každého vyspělého státu, tedy u vzdělání a výchovy.
Připomínka níže ohledně Baťové firemní kultury vypovídá o podstatném: Oslovení "Pane" řekne a přijme osobnost, svobodný člověk, mající úctu před druhým - oslovení "pane doktore" řekne a přijme většinou neosobnost či patolízal!
---

Ano prosim, o ceske nevzdelanosti a primitivnosti jdou svetem uplne legendy - a naopak: Cesi sami si obvykle mysli, ze sezrali Salamounovo hovno. Staci nakouknout na cesky internet. Nekdy pred patnacti lety jsem o tom sesmolil clanecek, ktery slavil neobvykle uspechy i v Cesku a by opakovane v ceskem tisku publikovan - honorar mi ale VZDY zapomeli poslat. Plagiarizace? Ano, ta taky. Casopis REDHOT (Stratosfera s r.o., sefredaktor Antonin Herbeck, jeden vytisk mi zaslali pratele) jej dokonce otiskl v plnem zneni bez meho jmena jako autora coby "SLOVO SEFREDAKTORA" na strane 6. S copyrightem si v Cesku jiste starosti nedelaji, protoze mu clanek doprovodili jako ilustraci fotkou Johnny Knoxville a jeho kamosu ze show Jackass (take bez identifikace). Inu, Cesi...

Nyni zpet k memu postarsimu clanku o ceske pseudo-vzdelanosti. Berte v uvahu, ze je to clanek patnact let stary a vztahujici se k roku 1990. Pochopitelne vim, ze dneska je vsechno jinak a ze je to mnohem, mnohem, mnohem horsi...

----
Podle informace Úřadu vlády ČR bylo na území Čech a Moravy koncem roku 1989 celkem 109 organizací " v oblasti průmyslu a stavebnictví spadajících pod klasifikaci "výzkumný ústav a zaměstnávající přes 21 tisíc lidí - viz http://www.avo.cz/analzmen.htm.

Dle údajů na http://www.vutbr.cz/to.cs/neprehlednete/vysskol.phtml je v České republice 24 veřejných vysokých škol, 22 soukromých vysokých škol, 3 vysoké vojenské školy a jedna státní vysoká škola (policejní akademie), kde pracuje přes 250 tisíc lidí s tzv. "vědeckou hodnosti" (pokud se nepletu, tak známý "ynžynýr" se počítá jako nejnižší vědecká hodnost).

Slavná Akademie věd České republiky (kde akademik Trávníček prohlašoval, že má nad českým jazykem takovou moc, že když to on nařídí, tak se od zítřka bude psát píča s tvrdým y) a která je k nalezení na adrese http://www.cas.cz/en/list.html má 59 specializovaných vědeckých ústavů, od ústavu geoniky až po ústav parazitologie, a před rokem 1990 zaměstnávala přes 100 tisíc "vědců".

Mimo výše uvedené ústavy má každé větší či okresní město nějaký svůj "vyzkumák" - od třeba Zemědělského výzkumného ústavu v Kroměříži, kde slyší trávu růst (a zapíší to a zkoumají to vědecky) až po Výzkumný ústav dopravní techniky v Brně, kde zhruba v roce 1980 zkoumali, zda spoilery nad kabinou náklaďáku ušetří palivo (ve zbytku světa už to bylo vyzkoumáno a používáno přes 30 let) a zda přídavné brzdové světlo za zadním sklem embéčka může jiného řidiče oslnit a způsobit nehodu. Můj odhad je dalších sto tisíc vědců.

Když jsem naklepal do www.google.com české slovo "vědecký", dostal jsem 13800 možnosti. Prostě Češi jsou národ vzdělaný, plný vědců a výzkumníků.

Tedy tak jsem si to aspoň myslel, dokud jsem nenarazil na několik vědecky (jak jinak) pojatých tabulek a statistik, jako třeba země hodnocené podle poměru počtu obyvatel ve vztahu k množství získaných Nobelových cen (Nobelovy ceny za "mír" se nepočítaly, to by tak scházelo, aby i Palestina předběhla Českou republiku), což je na adrese http://members.shaw.ca/delajara/Nobels.html a nebo dokonce zkoumající vztah mezi počtem Nobelových cen získaných obyvateli té které země a průměrným IQ obyvatel té země - což je k vidění na http://members.shaw.ca/delajara/NationalIQs.html.

Tabulka porovnávající počet Nobelovek s počtem obyvatelstva je nejzajímavější a nejlogičtější - i když u zemí s velmi malým počtem obyvatelstva (pod 1 milión dochází ke zkreslení) - tak se stalo, že čistě matematicky je na tom nejlíp Island s jednou Nobelovkou a 273 tisíci obyvatel a Lucembursko s taky jednou Nobelovkou a 429 tisíci obyvatel.


Pár údajů k zamyšlení. Za názvem země: počet Nobelových cen - počet obyvatel v milionech - počet obyvatel v tisících na jednu Nobelovu cenu:
1 - Island - 1 - 0.273 - 273
2 - Švédsko - 23 - 8.911 - 387
3 - Lucembursko - 1 - 0.429 - 429
4 - Švýcarsko - 15 - 7.275 - 485
5 - Dánsko - 11 - 5.357 - 487
6 - Velká Británie - 85 - 59.113 - 695
11 - USA - 242 - 272.640 - 1127
12 - Rakousko - 7 - 8.139 - 1163

Říká se, že při nedostatku svobody nekvete tvůrčí duch - jak je ale pak možné, že Španělsko dokázalo získat i za vlády "fašisty" Franca šest Nobelovek (25. místo, obyvatel 39.168 mil, počet obyvatel v tisících na jednu Nobelovu cenu 6528) a nebo i sousední Polsko, za vlády stejných komunistů jako v ČSSR dokázalo získat sedm Nobelovek (22. místo, obyvatel 38.609 mil, počet obyvatel v tisících na jednu Nobelovu cenu 5516)? Je možné, že by Češi byli jen přízemní švejkové s bezcennými akademickými tituly, neschopní vzletu ducha? Šmankote!

Proč je Československo v téhle tabulce až mezi zeměmi třetího světa? Tak tak že předehnalo Nigérii a Pákistán! Ale bylo to těsně!

Pak jsem začal bádat nad průměrnými IQ z různých zemí na adrese http://members.shaw.ca/delajara/NationalIQs.html - Holandani (109.4) a Němci (109.3) nejinteligentnější, následování Poláky (108.3) - šmarjápano, to je rána českému národnímu sebevědomí, oni se Čecháčci Polákům padesát let pošklebují a teď se vědecky dokáže, že Poláci nejsou vychcaní, že oni jsou prokazatelně inteligentní! Československo zase až vespodu tabulky, jen o chlup nad číslem 100 (100.4) - měřeno na obyvatelích Bratislavy. Hrůza!

Ale nejvíc mne popudila Coxova studie tří set nejznámější géniů - k vidění na adrese http://members.shaw.ca/delajara/Cox300.html - není mezi nimi ani jeden Čech. A pokud chcete něco v češtině - myslím, že je to výstřižek z časopisu Reflex nebo Respekt, nevím - podívejte se, jak to vypadá se studenty - http://www.humintel.com/idioti.htm

Začínají mne jímat temné předtuchy o stavu české vzdělanosti. Vědecky vzato... jsou blbí jako svině.
---
No jako priklad ceskeho pedagoga (co asi takovi cesti pedagogove mohou vyprodukovat?) se podivejte na Matikarku z Bosonoh (nevim kde jsou Bosonohy, nekde v Cesku):


Jak jsem ucil vyslovovat H ...

30. října 2009 v 13:44 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
2009/10/29 PhDr. Yvona .... <.......>
Dobry den, pane Hedvicku,
mohl byste prosim znovu zverejnit Vas clanek s nazvem Jak jsem ucil vyslovovat H? Hledala jsem ho na Vasich strankach, ale nenasla.
Dekuji,
--
Yvona


Rad vyhovuji...
----
Naprostá většina emigrantů do Ameriky zvládá po pár letech angličtinu technicky perfektně, ale většině zůstává v mluvené angličtině něco, čemu se tady říká "accent" neboli přízvuk. Síla přízvuku se liší od osoby k osobě a od jednoho národnostního původu k druhému. I rodilí Američani mají přízvuk a už podle řeči poznáte, jestli ta osoba vyrostla na jihu, v Texasu nebo Brooklynu. Hádání původu osoby podle přízvuku "Where are you from?" je oblíbenou a celkem nevinnou konverzační zábavou vedle konverzace o počasí (a to je tady na Floridě důležité téma, to se vsaďte!). Zajímavé je, že lidi bez vzdělání, jako třeba servírku v restauraci zajímá váš přízvuk a "where are you from?" nepoměrně víc, než lidi se vzděláním a nebo lidí všeobecně sofistikovanější.

Můj vlastní přízvuk připadá místním Floriďanům mírně německý a ti, co o mně vědí, že jsem sem přišel z Kanady, tvrdí že mám francouzský přízvuk. Dokonce mi bylo tvrzeno, že mluvím anglicky s výrazným skotským přízvukem, ale to mi řekl Angličan z Birminghamu, a mám podezření, že to myslel jako urážku. Z toho, že bych měl český přízvuk, jsem dosud obviněn nebyl - to je rezervováno hlavně pro generaci osmašedesátníků, všechno doktoři a inžynýři, kteří se za 38 let za mořem nedokázali naučit mluvit bez přízvuku a dodnes říkají "dz Bítlz". Mám na to svoji teorii, proč to tak je, ale radši ji tady rozvádět nebudu, abych zase neurazil československé vzdělance (to už jsem udělal v minulém článku).

Nedávno jsem seděl v restauraci Olive Garden a dostal jsem od číšníka známou otázku: "Where are you from? Isn't that German accent?"

"Ne, to je z afrikaans. Narodil jsem se v Bloemfonteinu v Jižní Africe, ale teď už jsem dlouho americký občan, takže jsem certifikovaný African-American."

A dál už jsem se jen bavil nad tím, jak překvapeně otevřel oči. Další rána válečným štváčům a politické korektnosti!

Ovšem, anglicky mluvícího Poláka poznáte z dálky, protože Poláci neumějí vyslovit H a místo toho říkají CH. A to rve uši. Což mě přivádí k hlavní vzpomínce tohoto článku.

Jednou jsem učil vyslovovat tři Poláky H. Bydleli ve vedlejším pokoji v Betreuungsstelle Thalham blízko vesničky St. Georgen pár kilometrů od Salzburku a všichni jsme byli flüchtlingové. I když moje angličtina byla mizerná, mezi slepými je jednooký králem a tak jsem učil i to málo, co jsem uměl. Poláci byli za tu dobu dobří kamarádi, slovíčka si pamatovali, ale to H jim nešlo.

Seděli jsme všichni čtyři u stolu, ladili hlasivky vodkou a já jsem předkřikoval: "I have!"

Oni na to sborově: "Aj chev!"

Já na to: "Žádné ch, musíte říci H! H! H!, jako hovno!"

Oni na to se zcela vážným obličejem: "Chovno".

Já: "Žádné chovno - ale hovno!"

Oni: "Prosze pana, chovno, chovno!"

Nastal čas na učení příkladem. Nadechl jsem se a zařval svým sonorním basem basso profundo: "HHHHH!"

"CH!"

"H!"

"CH!"

"H!" a zdůraznil jsem to bouchnutím pěstí do stolu, už tehdy jsem měl zdravých 120 kg, stůl to vydržel.

"CH!" reagovali okamžitě tři Poláci a taktéž to korunovali trojnásobným bouchnutím do stolu.

A tak jsme střídavě bouchali do stolu a řvali "H!" a "CH!" jako tuři, dokud se nerozlétly dveře a nevběhl tam Dušan Apfel, který bydlel v domečku přes cestu a odtamtud slyšel ten řev.

"Čo sa tu robí? Bijete sa?"

"Nebijeme, ale když už jsi přišel, tak můžeme začít!"

Vzdal jsem bouchání do stolu, vzal stoličku, na které jsem seděl, postavil ji ke kraji stolu a stoje jsem se opřel o hořejšek židle jako o řečnický pult. "O Martinu Lutherovi Kingovi jste slyšeli, ne? Představte si, že nejsme v Thalhamu, ale na schodech Lincoln Memorial v D.C.!"

Mí tři žáci si odsedli trochu dál, zřejmě abych na ne neprskal, teď už i s Dušanem, a očekávali řeč. Vypadala asi takto.

"I have a dream that my four little children will one day live in a nation where they will not be judged by their Communist part card but by the content of their character. I have a dream today! - Slyšíte to HHHHHHH? H-H-H, psia krew!

I've been to the mountaintop. And I don't mind. I have been (H-H-H-H!!!!) to the mountaintop. On Dachstein - look from the window. And I've looked over. And I've seen the Promised Land. I may not get there with you. But I want you to know tonight, that we will get to the promised land!"

Poláci i Dušan byli dojati k slzám a nabídli další vodku "na zdrowie!"

V zájmu historické přesnosti nutno poznamenat, že jsem je nikdy vyslovovat H nenaučil.

Po krátkém čase jsem odletěl do Kanady a oni do Bostonu. Když jsme se zase potkali, vyprávěli mi o tom, jak to vypadalo na Logan Airport, když při příletu do USA procházeli přes Immigration. Jacek Szymanski, nejmladší z nich, modrooký blonďák, vypil v letadle přes oceán příliš mnoho neobvyklého alkoholu, protože vodku neměli. Přišli k Immigration a hrozivě vyhlížející úřednice z INS na něho z kukaně vybafla: "Do you speak any English?"

"Bat of korz", ujistil ji dobře naladěný Jacek, který tentýž den přestal používat E ve svém jméně, a stal se z něj Jack. Nadechl se a spustil s patřičným přízvukem: "Aj chev a drím - máj fór lidl čildren bín on d mauntýntop! Ajv sín d promisd lend! End tunajt - ví vil get tú d promisdlend! H-H-H!"

Úřednici vypadla propiska ruky. Místo toho popadla velké razítko a bouchla do jeho pasu velké ADMITTED. A pak už následovala slova, která si bude do smrti pamatovat každý z nás:

"Welcome to America!"
Dusan Apfel



Neco erotickeho pro zeny...

29. října 2009 v 18:54 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Dostal jsem nekolik stiznosti a povzdechnuti, ze porad pisu o politice nebo historii a nic jineho. Snazim se vyhovet touto cestou a prikladam link na velice eroticky commercial. Radsi se pridrzte stolu - at to s vami nesvihne o zem...


American Recordings ...

29. října 2009 v 15:33 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
V aute mam CD changer na sest cedecek a prehrava to i WMA a MP3 a tak mam porad co poslouchat. V minulych par dnech jsem tam mel porad cedecka American Recordings I az IV od Johnny Cashe. Jsou to velice zvlastni pisnicky, ktere nahral az na konci zivota v boude za svym domem s producentem Rick Rubinem (fousaty hipik odpudiveho vzhledu), ale presto maji sve kouzlo a mnozi (vcetne mne) jsou presvedceni, ze je to to nejlepsi, co kdyz Johnny Cash nahral. Kupte si to. Me osobne se nejvic libi American Recordings I nebo IV, ale proti gustu zadny disputat. Zpiva tam tak napul jeho vlastni pisnicky a pisnicky lidove a nebo i pisnicky jinych zpevaku - vcetne treba Beatles nebo The Bridge over Troubled Water od Simona a Garfunkela, ale tak, ze tu puvodni verzi to jen vzdalene pripomina. Zadna kopie jako od Karla Gotta...

Dole pod clankem pripojuji par prikladu z YouTube, abyste vedeli jak to zni a svuj starsi clanek, jak jsem kdysi davno, pred mnoha lety, za mnoha horami a rekami a oceanem (ctou mne ted i mladi Cesi :-)) byl na vystoupeni Johnny Cashe v baru jmenem Lulu. Pokud jste to uz cetli - tak to preskocte...
----

Na půl cestě mezi městy Kitchener a Cambridge u dálnice 401 v jižním Ontariu stával obrovitý K-Mart. Jenže asi časem přestal vynášet - byla to taky pitomost postavit K-Mart uprostřed ničeho. A tak byl K-Mart zrušen a budova prodána. Koupil ji maník jménem John Ireland a udělal tam hudební klub skřížený s barem. Klub to byl světový a bar taky. Jmenoval se Lulu. Vystupovaly tam všechny hvězdy světové hudby, které už nevyžadovaly k vystoupení stadión pro 50 tisíc lidí - protože do toho baru vešlo jen tak 3000 lidí. Hostovali tam Nazareth, i nekompletní Deep Purple, Chuck Berry a B. B. King a John Lee Hooker a místní kanadské hvězdy jako Lee Aaron, Kim Mitchell a nebo i Barenaked Ladies (ano, ta kapela se jmenuje Úplně nahé ženské, i když je to šest tlustých chlapů v šortkách). A různí ti rebelové, jako rockový rebel George Thorogood a countryový rebel Steve Earle - Shania Twain tehdy ještě byla malá holka a žila kousek na sever odtamtud, v Timmins...

A bar to byl taky světový - dokonce nejdelší bar na světě, bylo to v Guinessově knize rekordů a prodávali tam trička s nápisem "LULU - The Home of the Longest Bar in the World". Rekordu bylo dosaženo jednoduchým fíglem, že bar vedl po celé budově a uznejte že budova, kde dřív byl K-Mart, musela být pěkně veliká a všelijak se kroutil a zatáčel - na několika místech se to dalo podlézt - takže bar pokračoval nepřerušen... no atrakce. U baru jsem sedával i já a starý známý Charlie Bronson - Old Stone Face, neboli Stará kamenná tvář. Charlie Bronson, i když vypadá dosti mexicky, se jmenoval původně Karel Bucinsky a narodil se českým rodičům v Pennsylvanii a v tom baru sedával proto, protože John Ireland byl jeho švagr. Johnova sestra Jill, taky herečka, byla Charlieho manželka a tehdy ještě žila.
V Kanadě u baru se nevedou žádné hluboké filozofické úvahy - to není jak u vás v Česku, takže řeč, volně propletená škytáním a říháním, šla asi takto:
H: Chuck! Buchinsky is a Czech name! (Chucku! Bucinsky je české jméno!)
B: I know... and I was christened Karel, not Charles! (Já vím, jsem taky pokřtěný Karel a ne Charles!)
H: ... and I was christened Rostislav, not Ross! (.. a já jsem pokřtěný Rostislav a ne Ross!)
B: Gosh... what they have done to us!? (Šmarjá - co to s námi udělali?)
H: I used to be a Czech! (Jsem bývalý Čech!)
B: I know - how could I miss that! (Já vím - to mi přece nemohlo uniknout!)
H: Where did ya get that Bronson then? (A kde jsi přišel k tomu Bronsonovi?)
B: It's a street in L.A. - looks better on a screen. (To je jméno ulice v L.A. - vypadá to líp na plátně)
H: I used to live on Bronson in Kissimmee. (Kdysi jsem bydlel na Bronsonově ulici v Kissimmee.)
B: Hey! That alone makes us countrymen - let's drink to that! (Hej! Už to z nás dělá krajany! Zapijeme to!)

Atakdále, atakdále... jenže my jsme sem přišli na úplně jinou slavnou starou kamennou tvář - ten den v Lulu vystupoval Johnny Cash. Seděli jsme u stolečku pod jevištěm a zírali jak na Sochu svobody. Johnny Cash není jen zpěvák a už vůbec pouze "country zpěvák" - Johnny Cash je něco jako národní poklad v černém kabátě do půl stehen, národní památník, něco jako socha Radegasta a Jana Žižky na Vítkově v jednom, jestli někdy budou přidávat pátou tvář k těm na Mount Rushmore, tak by tam měla být velká stará kamenná tvář Johnny Cashe. Tvář s tím známým bambulatým nosem a malou babyface bradičkou, tvář, u které slyšíte ten hlas jako zvon, i když tam není.

Johnny s sebou na vystoupení vozil celou rodinu, aspoň se mu nestýskalo, když byl na cestách. A tak ve vystoupení zazněla i píseň předvedená jeho synem Johnem Carterem Cashem, bylo klukovi tehdy tak patnáct let, jistěže i maminka June Carter - Johnnyho manželka - taky zapěla jakousi starší píseň. To všechno ještě šlo, horší bylo, že Johnny je takový dobrák - nebo pod pantoflem, záleží jak se to bere - že sebou tahá celou Carter family, což jsou tři sestry jeho manželky June. Normálně tyhle starší paní zpívaly backup, jako vzadu dělaly uuuu a aaaa a duvap, duvap, duvap, ale jestli byl Johnny unavenej nebo co, nechal Carter Family zapět píseň samostatně a to vám byl fofr. Ten jekot by zastavil rozjetý vlak - a bylo jasno, proč Carter Family má vždy přídomek "legendární" - o takovém vřískotu musely jít legendy už od války.

I June byla nějaká rozjetá a z ničeho nic zcela bezdůvodně začala na jevišti poskakovat, vyzula si boty a v černých punčochách předváděla něco jako kombinaci kankánu a texaského two-stepu. Johnny se na ni podíval přísným okem a June zacouvala do zadní rady a začala dělat uuuu a aaaa, jak měla. Všem nám byly známy pověsti a legendy o užívání drog a přespříliš alkoholu, kterým se měl Johnny údajně oddávat, ale tehdy na tom jevišti byl Johnny určitě jediný střízlivý a s jasnou hlavou.

Co se týkalo repertoáru, tak to byl nejspíš typický mix od nejstarších hitů jako Folsom Prison Blues, přes San Quentin, kde si Johnny sám odpískl, co mu cenzura BBC v tom původním záznamu začátkem šedesátých let "vypískla" jako nevhodné až po pomalé, patriotické písně, co se objevily na dvojalbu k dvoustému výročí založení Spojených států. Johnny sám, jen s občasným brnknutím na kytaru, odrecitoval celou Gettysburg Address. Gettysburg Address není adresa, kde bydlel Lincoln, je to řeč, kterou Lincoln pronesl při otevírání hřbitova na místě bitvy u Gettysburgu v Pennsylvanii, tady se to učí i děti ve škole, jako když v Česku děti recitovaly "Pro koho Lenin žil, všem lidem pro štěstí, teď klidným spánkem spí na Rudém náměstí", tak tady zase děti umějí tu řeč, co začíná "Four score and seven years ago..." Dav diváků, který před chvíli řval a povykoval a vesele po sobě házel prázdné flašky od piva, ztichl a poslouchal.

A tehdy poprvé jsem slyšel i jinou Johnnyho novinku, píseň "The Man Who Couldn't Cry" (Muž, který nemohl plakat) - příběh o člověku, co nebyl schopen uronit slzu, psa mu přejeli, žena mu utekla, ruku ztratil ve válce, odmítli mu vydat knížku, udělal film, ale byl to propadák, pořád žádné slzy, nakonec skončil ve vězení, kde s ním dělali hrozně věci, ale pořád žádné slzy a tak nakonec skončil v blázinci. Měl tam spoustu přátel a často hrál šachy a bylo mu fajn. A pokaždé, když pršelo, tak plakal. Až jednou pršelo čtyřicet dnů a čtyřicet noci v kuse - a on plakal a plakal a plakal. Na čtyřicátý první den zemřel na úplnou dehydrataci. Dostal se do nebe, našel svého psa, připojil si znovu ruku, kterou ztratil před lety a dole na zemi jeho bývalý zaměstnavatel zbankrotoval, vězení, kde byl, vyhořelo a celá země trpěla dlouhodobým suchem.

Dav čuměl (my taky), brady dole a málem jsme zapomněli tleskat. A já jsem vzpomínal a pátral v paměti, jaký jsem měl asi pocit, když jsem kdysi za mlada slyšel nějakou anglickou písničku, třeba Elvise nebo Jerry Lee Lewise a neuměl jsem tehdy ještě anglicky, abych rozuměl textu. Logicky si uvědomuji, že taková doba musela někdy být, ale tehdy mi to tak připadalo, že jsem rozuměl anglicky odjakživa - že to tak bylo vždycky.

A následovala rád osvědčených hitů a všem nám bylo krásně a nic nebolelo. Nakonec Johnny spustil Boy Named Sue (Chlapec jménem Zuzanka), o chlapci, kterému jeho otec dál ženské jméno, aby mu to udělal těžší a udělal kluka odolnějším. Píseň konci zvoláním "kdybych měl syna, tak ho pojmenuji John nebo George, ale nikdy ne Zuzana" - ovšem protože tohle se celé odehrávalo v baru s i tady směšným jménem Lulu, tak to Johnny zakončil s upravenou verzí "If I ever had a son, I wouldn't name him John or George - I would name him Lulu!" (Kdybych měl syna, nepojmenoval bych bych ho John nebo George, pojmenoval bych ho Lulu!) - a společenský unavený dav spokojeně jásal.

A pak už byl konec, vyšli jsme ven, venku bylo 40 stupňů pod nulou a byly Vánoce.




Korespondence Voskovce a Wericha...

28. října 2009 v 17:28 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Peci mych dvou pratel se i ke mne za oceanem dostaly vsechny tri dily nedavno v Cesku vydane korespondence Voskovce a Wericha, pod nazvem Korespondence I, II a III , Jiri Voskovec a Jan Werich, nakladatelstvi Akropolis a Nadace Jana a Medy Mladkovych. V kazdem pripade mne to zaujalo a doporucuji i vam, abyste si to sehnali a koupili.

Jako vetsina prislusniku me generace jsem i ja byl z Voskovce a Wericha uplne gaga - priznavam se. A nejen z nich. Predsceny z divadla ABC s Werichem a Hornickem jsem umel citovat zpameti v dlouhych pasazich.

Ze je tech dopisu na tri pomerne tluste knihy, to nejsem prekvapen, vim ze obzvlast Voskovec byl psavec. Psal spouste lidi - dokonce i autoru techto radku. Dodnes ty dopisy mam schovane - v knihach se nevyskytuji. Netvrdim, ze jsme byli nejaci kamosi, byl jsem jen kluk a Voskovec byl uz stary pan, ale psali jsme si. Dneska jsem stary pan pro zmenu zase ja.

Voskovec mel zvlastni zvyk a to, ze psal sve dopisy na hlavickovych dopisnich papirech ruznych hotelu a nebo mist, kde zrovna pobyval, takze dostat od nej dopis na oranzovem dopisnim papiru hotelu Hyatt bylo normalni (obalka byla taky hotelova, oranzova), ale mam i dopisy s predtistenou hlavickou, kde je adresa ulice jeho bytu v New Yorku. Psal sve dopisy vzdy rukou, drobnym uhlednym, temer zenskym pismem, byt nevahal preskrtnout i celou vetu, kdyz se mu nelibila a nebo psat vertikalne na okraje papiru, kdyz uz mu doslo misto. Oproti tomu Werich, od ktereho mam dopisu jen nekolik, mel dopisy vzdy psane na stroji (pry mu to psala sekretarka a on to jen podepsal) a mel to na sve oficialni Jan Werich hlavicce. A vzdy byly kratke a strucne - Voskovcovy dopisy byly vzdy nekolikastrankove. Clovek jeho mnohomluvnost musel milovat. Stejne je to i u jejich dopisu vzajemnych v techle trech knihach - takze velka vetsina textu je Voskovcova - coz je velice dobre. A Voskovec mi vzdy vykal, kdezto Werich tykal, asi mel bliz k tomu soudruzskemu tykani, i kdyz Werich udajne tykal kazdemu. Proc ne.

Sam si rad pohraju s cestinou a ceskymi vyrazy, ale na Voskovce jsem ani zdaleka nestacil. Napriklad psal o jakesi herecce, se kterou hral kdesi ve Spanelsku a psal "to byla hovadsky krasna zenska" - jen jsem zamrkal nad tim spojenim. Rad a casto pouzival pocestena anglicka slova, coz mi tehdy pripadalo divne a dnes to delam sam. Pokrok nejde zastavit. A ve vsech dopisech pro mne je podepsan jako George nebo George Voskovec - nikdy ne jako Jiri, tehdy mi to pripadalo ohromne, dnes to povazuji za spravne.

Jednou jsem se mimochodem zminil, ze se budu zenit. Za ctrnact dnu jsem dostal dopis s obalkou jakesi letecke spolecnosti a uvnitr mi Voskovec ponekud pochmurne z pozice mnohem starsiho a zkusenejsiho na ctyrech strankach drobneho rukopisu radil, abych to nedelal. Asi zrovna nebyl v dobre nalade. Jeho rady jsem neuposlechl a uz jsem zenaty 31 let.

V ceskem tisku a na internetu jsem nasel nekolik clanku a recenzi, vyjadrujicich se k vydani teto Voskovcovy a Werichovy korespondence, ale vsechny jsou ponekud povrchni, prilis "novinarske", a ani jeden neadresuje to, co z knizek vykouklo na mne a to byl ten rozdil v charakterech techto dvou nepopiratelnych osobnosti. Jako treba charakterove nedostatky Jana Wericha - o tom by se v Cesku nikdo neodvazil napsat, umlatili by ho cepicemi. Semtam si plivnout po Voskovcovi je naopak zcela v poradku - byl to prece jen obycejny emigrant a zradce vlasti.

Z dopisu je napriklad zrejme, ze navzdory tomu, ze Voskovec byl v Americe jen charakterni herec (cti: herec malych roli), tak presto Wericha a jeho rodinu nekdy od konce padesatych let jak financne tak i materialne podporoval, vcetne posilani obleceni pro deti a tak. V te dobe byl Werich znam coby jeden z nejbohatsich hercu, jezdil po Praze americkymi auty nebo i tou ruskou predrazenou Volhou, byl v Cesku super-hvezda - a to mu nebylo blbe? Nebo epizoda, kdyz Werich v padesatych letech prestal odpovidat na Voskovcovy dopisy a asi osm let ho kompletne ignoroval. Ano, vime ze padesata leta nebyla zadna sranda - ale soucasne vime, ze Werich natacel filmy i v padesatych letech, vcetne budovatelskeho Cisarova pekare a Byl jednou jeden kral a porad byl "reditelem divadla" - a to nemel odvahu ani odpovedet celozivotnimu priteli na dopis? To musel ten Werich tem komunistum TAK MOC lezt do riti? Nechoval se on nahodou ke svemu celozivotnimu priteli jako kurva? V tretim dilu korespondence je popisovan i okamzik, kdy se oba na konci padesatych let potkali v Londyne a Werich rika Voskovcovi: "Myslim, ze jsem se opozdil v odpovidani na tve dopisy!" a Voskovec mu to vsechno odpustil.

Coz mne privadi k dalsi veci: Z korespondence je zrejme a nad slunce jasne, ze komunisticky rezim nechal Wericha cestovat na zapad nejen behem sedesatych a sedmdesatych let, ale i behem let PADESATYCH!!! Werich byl v cestovani na zapad omezovan jen absolutne minimalne - v dobe, kdy slusni lide byli zavirani do uranovych dolu, nasilne vstupovani do JZD a temer nemeli co k jidlu! Bylo pro mne ponekud zklamanim, kdyz jsem si po vice a vice prectenych dopisech zacal uvedomovat, ze Werich byl nikoliv stary moudry muz, jak byl tehdy chapan a presentovan, ale ponekud sobecka primadona a bazil jen po potlesku a adoraci luzy, cehoz se mu mohlo dostat jen a jen v Cesku - a proto tam zustaval, i kdyz nemusel. Moudrym flozofem naopak zustava George Voskovec, ktery nikdy neprestal mit rad Cesko, zemi, ktera si to naprosto nezaslouzila a sveho ulisneho, byt vtipneho, pritele Jana Wericha.

Knizky prinasi, obzvlaste treti dil, mnozstvi dosud neznamych informaci, uz jen tim, ze v dopisech se o tom mluvi jako o hotove veci. Jako treba kdyz se Voskovec s Werichem po valecnem pobytu v USA vraceli do Ceskoslovenska, tak se Werich (jako prvni) vracel (jak vy rikate) do "vlasti" coby obcan Ceskoslovenska, kdezto Voskovec tam prijel jen docasne a s "americkymi papiry" (tehdejsi ekvivalent zelene karty), ktere se Werich ani neobtezoval si za 7 let v USA vyridit! To se stalo problemem pozdeji, kdyz byl Voskovec pri navratu do USA o nejakou dobu pozdeji zadrzen a temer rok veznen na Ellis Island pro podezreni, ze je komunista. Tato epizoda zpusobila Voskovcovi celozivotni trauma a i proto nebyl schopen nikdy dopsat sve pameti, protoze tahle cast by vrhala spatne svetlo na Ameriku, kterou on miloval a povazoval za svou vlast. Podezreni zpusobila Voskovcova znamost s Adolfem Hoffmeistrem a jeho (Hoffmeistrova) cinnost na vrcholnych komunistickych organech, ale i Werichova nadsena kolaborace se vsim povalecnym komunistickym. Voskovec to Werichovi nikdy nevycetl.

Snad proto vychazi v celkovem pohledu zpet jako moudry a tolerantni filozof prave George Voskovec a nikoliv Jan Werich - jak si o nem mysli vetsina ceske kotliny. Ale vzhledem k tomu, ze tyhle tri knizky s jejich vzajemnou korespondenci si v Cesku asi malokdo precte, zustane tato informace ceskemu cloveku i nadale dobre utajena. Nac buranum borit modly a kazit idealy, ze?

Knizky jsou krasnym obrazem do dusi dvou lidi. Obrazem mozna necekanym, protoze prinasi ponekud jiny obraz Voskovce a Wericha nez vam predkladaly a predkladaji ty zglajchsaltovane ceske noviny a televize. Protoze svoboda se na cloveku dokaze podepsat. A naopak.
-----

Odkazy:




Video dukaz, ze Jan Werich byl presvedcenim komunista. (diky Boris)



Chvala ceske nenavisti...

27. října 2009 v 20:32 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Pokud nebudete nasledujicim radkum prilis rozumet, nechte si to nekym vysvetlit. Kdyz se bez me vlastni viny stalo, ze jsem se stal v Cesku nechvalne znamym, stal jsem se jedinym autorem psaneho slova, ktery se muze pochlubit nejen fanklubem (to ma vice lidi, to nic neni), ale hlavne klubem nenavidicu = lidi me osobe nepriznive naklonenych. Tedy v podstate ANTIFAN klub.

Jsou dva druhy nenavidicu: Prvni je kritik, velmi sebevedomy jedinec, ktery ac sam nikdy nic nenapsal a pod vlastnim jmenem ani nemluve, se citi povolan odsuzujicim tonem kritizovat nekoho, kdo napsal stovky a tisice clanku a pouziva vzdy vyrazu jako "mimo misu", "prudit" a "blabol". Oni vsichni chodili do stejne skoly a zrejme i tridy, to proto to identicke vyrazivo. Druhy nenavidic je tvorivy a je schopen uplacat z hliny a trochy HTML i webstranku, v anglictine HATE-page, tedy stranka nemajici jiny ucel, nez nekoho pospinit ci zdiskreditovat falesnymi ci prekroucenym informacemi.

Vlastni primitivnost onoho urciteho anti-fanouska pak primo ovlivnovala kvalitu jeho vytvoru. Opravdovi cesti bembeci a ryze ceska bezprizorna hovadka vytvareli podprumerne HATE-pages (= nenavistne stranky), vyzyvajici k psani udani o me osobe na ruzne organy v USA a nebo vytvareli stranky psane primitivni anglictinou (prestoze je znamo, ze ja sam vladnu anglictinou docela dobre) vcetne fotografii, na kterych nejsem ja. Jako treba http://ross.hedvicek.googlepages.com/ - autorem teto debiloviny je udajne Frantisek Fuka, ceska internetova radoby velicina, ktera si i v minulosti zvysovala ctennost svych clanku plivanim po me osobe na serverech jako Lupa, atd. Ja jsem mu nic neudelal.

Ovsem i v Cesku se vyskytli nenavidici me osoby vladnouci vyssi technickou schopnosti a nebojme se to rict, i urcitou sofistikovanosti. Takovou spolecnosti je treba skupinka lidi a jimi vytvorena stranka na ceske Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Ross_Hedvicek. Na me zadosti, aby tuto stranku uplne zrusili, kdyz uz mne tedy tak strasne nanavidi, tato banda zlovolnych spratku nereagovala a nereaguje a pro jistotu i blokuji vsechny me IP cisla, abych jim ani nemohl napsat. I oni se vyznamenali, v zoufale snaze prece jen mit nejaka "data", tim ze v clanku byly fotografie neznamych lidi (udajne mne) a data meho udajneho narozeni - jako z nejake sci-fi. Napred se tam vyskytovalo udajne datum meho narozeni 1915 (to bych byl starsi nez muj vlastni otec) a dukazem melo byt datum v Narodni knihovne CR, to jsem rad, ze mne tam eviduji - byt blbe, v soucasne dobe je tam datum narozeni meho bratrance Jindricha, ktere bylo uvedeno v Pencove dnes uz zase nefungujici databazi (oni si nas soudruzi casto pletli). Opravit mylne udaje ci vylozene falzifikaty v ceske Wikipedii neni mozno - LHANI je v ceske Wikipedii pracovni metodou.

Ovsem absolutni spickou ceske nenavisti je stranka http://hedvicek.unas.cz/, ktera prosla dlouhym a slozitym vyvojem a v poslednich tydnech dokonce zmenila i design. Stranka je v provozu jiz radu let a je stale lepsi a lepsi ve sve snaze mne nejak pospinit. Puvodne se autor, znam pouze jako anonym "Jirka", snazil hrat na citovou strunu ceskych nacionalistu, nacistu a narodovcu a snazil se nejak dokazat, ze jsem Zid, Nemec, pripadne Srb nebo srbsky Zid. American jim nijak nevadil - ty ostatni narodnosti ano. Nepodarilo se.

Pozdeji tyto snahy opustil a ceskeho sovinismu zanechal a misto toho se zameril na me udajne urazlive vyroky. Problemem ovsem bylo, ze me udajne urazky Cechu a vseho ceskeho, ktere mu byly dodany, byly az z 90% naprosty bullshit, vsechno vylhano, vymysleno, nikdy jsem to nerekl. Jirkuv bias byl stejne velkosti jako bias CNN proti Bushovi a bylo to zrejme i tem marxistickym hlupackum z ceske Wikipedie a nechteli ho ani pustit na mou uz tak vylhanou wikipedistickou stranku o me osobe. Takze i na teto fronte nenavidici cesky anonym Jirka prohral. S nenavisti to prehnal.

Vyhlasil tedy na sve nenavidici strance politiku overovani a vetsina mych vymyslenych vyroku ze stranky zmizela. V soucasne dobe se tam nachazi pouze jeden exemplar nesmyslu - me udajne nadavky ve stylu "Cesi ste pice!" To jsem nikde a nikdy nenapsal. Ja vim, soudruzi, ze mne nemate radi, ale nemohli byste mi alespon priznat, ze jsem schopen vam nadavat PONEKUD INTELIGENTNEJI, vy bando mongoloidnich moronu? Navic je zrejme, ze dodavatelem teto pomluvy je jisty Vratislav Kuska, ktereho jsem kdysi urazil tim, ze jsem ho nazval "kolaborantem s Havlovym rezimem", k cemuz se priznavam.

A tak se vyvinula dnesni podoba spickove stranky pomlouvajici a spinici Hedvicka, tedy http://hedvicek.unas.cz/ - soucasnym modus operandi je pouze vytrhavani vet z kontextu a prekrucovani souvislosti. Az na zminenou Kuskovu vyjimku jsem vsechno napsal - pouze v jine souvislosti. Ale to uz Cechum musite odpustit. Oni kdyby museli rict pravdu - ona by jim snad huba upadla. Je to narod lharu - a lepsi to nebude, protoze webstranky nepisou zadni stari komuniste, ale mladi lide, mladi Cesi. Ti Cesi, kteri meli byt lepsi nez ti stari a kteri meli byt svetlou budoucnosti vaseho naroda. Takze ja bych zas tak - soude podle vyseuvedeneho - tak optimisticky nebyl. Bude hur...


Americky humor...

27. října 2009 v 13:49 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
V Cesku je vseobecne znam tzv. "kanadsky humor" (ktery opravdu nema s Kanadou nic spolecneho), tedy kdyz treba nekoho nakopnete do prdele, tak to je podle Cechu jako strasliva legrace hahaha. Americky humor je zase neco jineho - nechejte si to od nekoho vysvetlit. Mne uz se nechce... Prikladam par obrazku s priklady.


Jakpak je dnes u nas doma?

26. října 2009 v 20:23 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Jen jsem si vzpomel na tu pisnicku a tak prikladam par fotek:

Smankote!

24. října 2009 v 20:23 | Rudolf Medo |  Clanky jinych autoru
Vážený pane Hedvičku,

Prosím o zveřejnění tohoto článku:

Charakter nadevše…

Jako kluk jsem emigroval s rodiči do Německa. Poznal jsem tam hodně emigrantu, ale jeden mi utkvěl v paměti moc dobře a to hned z několika důvodu.

Člověk o kterém mluvím ani snad nemůže být lidská bytost. Lidi který utekli se dají dělit na několik skupin. Ti, co šli za blahobytem, těch asi bylo nejvíc, co si budeme nalhávat, řekl bych tak 80 procent. Ti, co utekli z politického přesvědčení tak asi 5% a zbytek asi 15 procent bylo grázlu a zlodějů. Tohoto člověka, o kterém píší nemohu zařadit ani do jedné kategorie, protože bych všechny urazil. Poznal jsem ho na vlastní kůži. Fakt se nedá ani popsat kam až zasahuje lidská drzost. Tento člověk uvádí o sobě že utekl čistě z politického přesvědčení. Tvrdí kdo studoval a dosáhl titul musel být spojenec komunistu. On sám tento titul z dob Komančů vlastní. Veřejně ho ale neuvádí. Kdo jezdil a jezdí do ČR nebo SR je bez páteře. On sám tam jezdí neustále. Kdo udělá něco proti svému přesvědčení je nemorální. On sám falšuje podpis kamaráda pro svůj prospěch. Nejhorší na tom je, že se vší drzosti se parazituje lidech který mu pomohli. Tento člověk myslím bude znám i některým Vašim čtenářům pane Hedvičku.
Tak prosím o zveřejnění, snad si někdo vzpomene o kom mluvím, kdo poznal tohoto zbabělce na vlastní kůži.

Děkuji a zůstávám s pozdravem
Rudolf Medo

----

Smankote - je to mozne?



Cesi co muzou, to zkurvi...

24. října 2009 v 14:20 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Cesi co muzou, to zkurvi. Tvrdim to uz roky, prestoze je mi vzdy a vzdy spilano a nadavano. Dokonce jsem presvedcen, ze je to genetickeho puvodu, ze neni mozne, aby nekdo byl tak nehorazne blby bez priciny. Momentalne banda takovych retardovanych zedniku nici historicky Karluv most. Prilozene fotografie a webstranka jsou ceskeho puvodu (par normalnich tam zrejme jeste nekdo v koutku zustalo) takze se nerozcilujte, ze to zase ti zli emigranti...