American Recordings ...

29. října 2009 v 15:33 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
V aute mam CD changer na sest cedecek a prehrava to i WMA a MP3 a tak mam porad co poslouchat. V minulych par dnech jsem tam mel porad cedecka American Recordings I az IV od Johnny Cashe. Jsou to velice zvlastni pisnicky, ktere nahral az na konci zivota v boude za svym domem s producentem Rick Rubinem (fousaty hipik odpudiveho vzhledu), ale presto maji sve kouzlo a mnozi (vcetne mne) jsou presvedceni, ze je to to nejlepsi, co kdyz Johnny Cash nahral. Kupte si to. Me osobne se nejvic libi American Recordings I nebo IV, ale proti gustu zadny disputat. Zpiva tam tak napul jeho vlastni pisnicky a pisnicky lidove a nebo i pisnicky jinych zpevaku - vcetne treba Beatles nebo The Bridge over Troubled Water od Simona a Garfunkela, ale tak, ze tu puvodni verzi to jen vzdalene pripomina. Zadna kopie jako od Karla Gotta...

Dole pod clankem pripojuji par prikladu z YouTube, abyste vedeli jak to zni a svuj starsi clanek, jak jsem kdysi davno, pred mnoha lety, za mnoha horami a rekami a oceanem (ctou mne ted i mladi Cesi :-)) byl na vystoupeni Johnny Cashe v baru jmenem Lulu. Pokud jste to uz cetli - tak to preskocte...
----

Na půl cestě mezi městy Kitchener a Cambridge u dálnice 401 v jižním Ontariu stával obrovitý K-Mart. Jenže asi časem přestal vynášet - byla to taky pitomost postavit K-Mart uprostřed ničeho. A tak byl K-Mart zrušen a budova prodána. Koupil ji maník jménem John Ireland a udělal tam hudební klub skřížený s barem. Klub to byl světový a bar taky. Jmenoval se Lulu. Vystupovaly tam všechny hvězdy světové hudby, které už nevyžadovaly k vystoupení stadión pro 50 tisíc lidí - protože do toho baru vešlo jen tak 3000 lidí. Hostovali tam Nazareth, i nekompletní Deep Purple, Chuck Berry a B. B. King a John Lee Hooker a místní kanadské hvězdy jako Lee Aaron, Kim Mitchell a nebo i Barenaked Ladies (ano, ta kapela se jmenuje Úplně nahé ženské, i když je to šest tlustých chlapů v šortkách). A různí ti rebelové, jako rockový rebel George Thorogood a countryový rebel Steve Earle - Shania Twain tehdy ještě byla malá holka a žila kousek na sever odtamtud, v Timmins...

A bar to byl taky světový - dokonce nejdelší bar na světě, bylo to v Guinessově knize rekordů a prodávali tam trička s nápisem "LULU - The Home of the Longest Bar in the World". Rekordu bylo dosaženo jednoduchým fíglem, že bar vedl po celé budově a uznejte že budova, kde dřív byl K-Mart, musela být pěkně veliká a všelijak se kroutil a zatáčel - na několika místech se to dalo podlézt - takže bar pokračoval nepřerušen... no atrakce. U baru jsem sedával i já a starý známý Charlie Bronson - Old Stone Face, neboli Stará kamenná tvář. Charlie Bronson, i když vypadá dosti mexicky, se jmenoval původně Karel Bucinsky a narodil se českým rodičům v Pennsylvanii a v tom baru sedával proto, protože John Ireland byl jeho švagr. Johnova sestra Jill, taky herečka, byla Charlieho manželka a tehdy ještě žila.
V Kanadě u baru se nevedou žádné hluboké filozofické úvahy - to není jak u vás v Česku, takže řeč, volně propletená škytáním a říháním, šla asi takto:
H: Chuck! Buchinsky is a Czech name! (Chucku! Bucinsky je české jméno!)
B: I know... and I was christened Karel, not Charles! (Já vím, jsem taky pokřtěný Karel a ne Charles!)
H: ... and I was christened Rostislav, not Ross! (.. a já jsem pokřtěný Rostislav a ne Ross!)
B: Gosh... what they have done to us!? (Šmarjá - co to s námi udělali?)
H: I used to be a Czech! (Jsem bývalý Čech!)
B: I know - how could I miss that! (Já vím - to mi přece nemohlo uniknout!)
H: Where did ya get that Bronson then? (A kde jsi přišel k tomu Bronsonovi?)
B: It's a street in L.A. - looks better on a screen. (To je jméno ulice v L.A. - vypadá to líp na plátně)
H: I used to live on Bronson in Kissimmee. (Kdysi jsem bydlel na Bronsonově ulici v Kissimmee.)
B: Hey! That alone makes us countrymen - let's drink to that! (Hej! Už to z nás dělá krajany! Zapijeme to!)

Atakdále, atakdále... jenže my jsme sem přišli na úplně jinou slavnou starou kamennou tvář - ten den v Lulu vystupoval Johnny Cash. Seděli jsme u stolečku pod jevištěm a zírali jak na Sochu svobody. Johnny Cash není jen zpěvák a už vůbec pouze "country zpěvák" - Johnny Cash je něco jako národní poklad v černém kabátě do půl stehen, národní památník, něco jako socha Radegasta a Jana Žižky na Vítkově v jednom, jestli někdy budou přidávat pátou tvář k těm na Mount Rushmore, tak by tam měla být velká stará kamenná tvář Johnny Cashe. Tvář s tím známým bambulatým nosem a malou babyface bradičkou, tvář, u které slyšíte ten hlas jako zvon, i když tam není.

Johnny s sebou na vystoupení vozil celou rodinu, aspoň se mu nestýskalo, když byl na cestách. A tak ve vystoupení zazněla i píseň předvedená jeho synem Johnem Carterem Cashem, bylo klukovi tehdy tak patnáct let, jistěže i maminka June Carter - Johnnyho manželka - taky zapěla jakousi starší píseň. To všechno ještě šlo, horší bylo, že Johnny je takový dobrák - nebo pod pantoflem, záleží jak se to bere - že sebou tahá celou Carter family, což jsou tři sestry jeho manželky June. Normálně tyhle starší paní zpívaly backup, jako vzadu dělaly uuuu a aaaa a duvap, duvap, duvap, ale jestli byl Johnny unavenej nebo co, nechal Carter Family zapět píseň samostatně a to vám byl fofr. Ten jekot by zastavil rozjetý vlak - a bylo jasno, proč Carter Family má vždy přídomek "legendární" - o takovém vřískotu musely jít legendy už od války.

I June byla nějaká rozjetá a z ničeho nic zcela bezdůvodně začala na jevišti poskakovat, vyzula si boty a v černých punčochách předváděla něco jako kombinaci kankánu a texaského two-stepu. Johnny se na ni podíval přísným okem a June zacouvala do zadní rady a začala dělat uuuu a aaaa, jak měla. Všem nám byly známy pověsti a legendy o užívání drog a přespříliš alkoholu, kterým se měl Johnny údajně oddávat, ale tehdy na tom jevišti byl Johnny určitě jediný střízlivý a s jasnou hlavou.

Co se týkalo repertoáru, tak to byl nejspíš typický mix od nejstarších hitů jako Folsom Prison Blues, přes San Quentin, kde si Johnny sám odpískl, co mu cenzura BBC v tom původním záznamu začátkem šedesátých let "vypískla" jako nevhodné až po pomalé, patriotické písně, co se objevily na dvojalbu k dvoustému výročí založení Spojených států. Johnny sám, jen s občasným brnknutím na kytaru, odrecitoval celou Gettysburg Address. Gettysburg Address není adresa, kde bydlel Lincoln, je to řeč, kterou Lincoln pronesl při otevírání hřbitova na místě bitvy u Gettysburgu v Pennsylvanii, tady se to učí i děti ve škole, jako když v Česku děti recitovaly "Pro koho Lenin žil, všem lidem pro štěstí, teď klidným spánkem spí na Rudém náměstí", tak tady zase děti umějí tu řeč, co začíná "Four score and seven years ago..." Dav diváků, který před chvíli řval a povykoval a vesele po sobě házel prázdné flašky od piva, ztichl a poslouchal.

A tehdy poprvé jsem slyšel i jinou Johnnyho novinku, píseň "The Man Who Couldn't Cry" (Muž, který nemohl plakat) - příběh o člověku, co nebyl schopen uronit slzu, psa mu přejeli, žena mu utekla, ruku ztratil ve válce, odmítli mu vydat knížku, udělal film, ale byl to propadák, pořád žádné slzy, nakonec skončil ve vězení, kde s ním dělali hrozně věci, ale pořád žádné slzy a tak nakonec skončil v blázinci. Měl tam spoustu přátel a často hrál šachy a bylo mu fajn. A pokaždé, když pršelo, tak plakal. Až jednou pršelo čtyřicet dnů a čtyřicet noci v kuse - a on plakal a plakal a plakal. Na čtyřicátý první den zemřel na úplnou dehydrataci. Dostal se do nebe, našel svého psa, připojil si znovu ruku, kterou ztratil před lety a dole na zemi jeho bývalý zaměstnavatel zbankrotoval, vězení, kde byl, vyhořelo a celá země trpěla dlouhodobým suchem.

Dav čuměl (my taky), brady dole a málem jsme zapomněli tleskat. A já jsem vzpomínal a pátral v paměti, jaký jsem měl asi pocit, když jsem kdysi za mlada slyšel nějakou anglickou písničku, třeba Elvise nebo Jerry Lee Lewise a neuměl jsem tehdy ještě anglicky, abych rozuměl textu. Logicky si uvědomuji, že taková doba musela někdy být, ale tehdy mi to tak připadalo, že jsem rozuměl anglicky odjakživa - že to tak bylo vždycky.

A následovala rád osvědčených hitů a všem nám bylo krásně a nic nebolelo. Nakonec Johnny spustil Boy Named Sue (Chlapec jménem Zuzanka), o chlapci, kterému jeho otec dál ženské jméno, aby mu to udělal těžší a udělal kluka odolnějším. Píseň konci zvoláním "kdybych měl syna, tak ho pojmenuji John nebo George, ale nikdy ne Zuzana" - ovšem protože tohle se celé odehrávalo v baru s i tady směšným jménem Lulu, tak to Johnny zakončil s upravenou verzí "If I ever had a son, I wouldn't name him John or George - I would name him Lulu!" (Kdybych měl syna, nepojmenoval bych bych ho John nebo George, pojmenoval bych ho Lulu!) - a společenský unavený dav spokojeně jásal.

A pak už byl konec, vyšli jsme ven, venku bylo 40 stupňů pod nulou a byly Vánoce.



 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 David Werner David Werner | 29. října 2009 v 16:12 | Reagovat

Bronson was born Charles Dennis Buchinsky (some sources note that he was born as Karolis Bučinskis, Casimir Businskis or Karol Buczyński) in Ehrenfeld, Pennsylvania in the Pittsburgh Tri-State area. He was the 11th of 15 children born to a Polish or Lithuanian immigrant father of Lipka Tatar ancestry and a Lithuanian mother. Both his parents were immigrants from Lithuania. His father was from the town of Druskininkai.

2 David Werner David Werner | 29. října 2009 v 16:17 | Reagovat

Hedvicku, doufam ze mas na mysli toho znameho herce a nikoliv jeho bratrance stejneho jmena. ;-)

3 Jaroslav Skopal Jaroslav Skopal | E-mail | Web | 29. října 2009 v 16:36 | Reagovat

Stálo zato  si to poslechnout.

4 Josef Pepa Nos Josef Pepa Nos | E-mail | Web | 29. října 2009 v 17:16 | Reagovat

Holt někde mají Johny Cashe, někde kágebáckého prezidenta + sračky Horáčka a Hapky.

5 David Werner David Werner | 29. října 2009 v 17:23 | Reagovat

[4]: A jako narod stado pasivnich tupcu kterym kagebacky president nevadi nebo proti nemu nic nepodniknou.

6 Miroslav Václavek Miroslav Václavek | E-mail | 29. října 2009 v 17:47 | Reagovat

Johnyho Cashe poslouchám téměř každý den. Někdy víc, někdy méně. Protože dostal od boha neuvěřitelný dar. Ta poslední deska kde jsou i převzaté věci je naprosto úžasná. Díky za tenhle článek Ross. Rezonuje ve mě stejně jako v autorovi.

I hurt myself today
To see if I still feel
I focus on the pain
The only thing that's real
The needle tears a hole
The old familiar sting
Try to kill it all away
But I remember everything

What have I become?
My sweetest friend
Everyone I know
Goes away in the end
You could have it all
My empire of dirt
I will let you down
I will make you hurt

I wear this crown of thorns
Upon my liar's chair
Full of broken thoughts
I cannot repair
Beneath the stain of time
The feeling disappears
You are someone else
I am still right here

What have I become?
My sweetest friend
Everyone I know
Goes away in the end
You could have it all
My empire of dirt
I will let you down
I will make you hurt

If I could start again
A million miles away
I would keep myself
I would find a way

7 OM OM | 29. října 2009 v 17:55 | Reagovat

Panebože, - 40 °C ... to by mě zabilo.

8 Jiří Nedavaška Jiří Nedavaška | E-mail | Web | 29. října 2009 v 20:54 | Reagovat

Zdravím a moc děkuji za vzpomínku na J.C.

9 David Werner David Werner | 29. října 2009 v 21:26 | Reagovat

[6]:Pan ma sado-maso sklony?

10 Nevada Nevada | E-mail | 30. října 2009 v 2:13 | Reagovat

I love Cash even "he killed a man in
prison, just to see him die!" Probably
some liberal democrat.

I found my very favourite one and right now I am finishing writing strings for his new CD-Merle Haggard: "Singing old
standards." Merle stole my heart with
this: http://www.youtube.com/watch?v=zN5d4TY-wHM&feature=related a pozdeji
v Anglii s Tammy:
http://www.youtube.com/watch?v=zN5d4TY-wHM&feature=related

He is also an institution and represents
the best in american outlaw (no whining)
country music. Do you know, he had 38
No.1 recordings?

Love his lyrics and "Sing me back home" makes me cry, Rosto!

11 Nevada Nevada | E-mail | 30. října 2009 v 2:20 | Reagovat

Moc se omlouvam, ten druhej link se
opakoval.
Here we go:
http://www.youtube.com/watch?v=M9Ivl_JxSfk&feature=PlayList&p=2CD58DC055FEB54B&playnext=1&playnext_from=PL&index=95

Enjoy it. Tammy was a real Lady!

12 David Werner David Werner | 30. října 2009 v 2:48 | Reagovat
13 Godula Godula | 30. října 2009 v 8:04 | Reagovat

Tak dnes to byla prilezitost si rozsirit znalosti anglictiny (viz rozhovor). A vidim, ze existuji i pisnicky ktere se daji poslouchat a zpevakum je i docela rozumet, ze to nejsou jen takove ty hrozne "kr^apac^ky". :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama