Moravský národní poklad.

25. listopadu 2009 v 9:50 | Karel Jemelka |  Clanky jinych autoru
Tak co, moraváci, co myslíte, že jste světu dali? (Nemusíme jen od světa chtít. Důležité je i světu dát). Tak co jsme my Moravané dali světu? Víno? Ale kdež, vína je na světě dost. Lepšího i horšího. Slivovici? Tam je situace obdobná. Je spousta dobrého pití, i když o slivovici se říká, že "kudy teče, tudy léčí". No vidíte, zatím mě napadl pouze "chlast". Proč asi? Je obecně známo, že celý svět svůj boj s alkoholem prohrává. Jediní Moraváci s ním zatím dokázali remizovat.

No schválně, Štramberské uši? Znojemskou pečeni, Valašské frgále, Hanácké převalované svatební koláčky? Někteří řeknou, že našim darem světu byl Komenský. Ale to už taky neplatí. Byl to v podstatě pravičák a utekl na západ. Právem byl nahražen jiným, sovětským vzorem. No schválně pedagogové? Koho byste volili? Komenského či Makarenka?

Tak co, ještě se nechytáte? Dobrá, napovím. Moravským národním pokladem jsou bezesporu Pravé Olomoucké (Loštické) tvarůžky. Prý ukrutánsky chutný smrad. Smrad, se kterým jsem si sám, při své dobrodružné povaze užil své.

Tak se mi zachtělo cestovat. Mám spoustu kamarádů v Rusku. Jmenovitě v okolí Čeljabinsku. Píšeme si, mailujeme, telefonujeme. Někteří známí pouze z korespondence, jiní i osobně známí, protože patřili k mým známým i v době, kdy nesnesitelné kapitalistické zřízení a nesvobody je donutily z této země prchnout do země zaslíbené, země neomezených možností, země, kde zítra znamená včera. Měli odvahu a odešli, ač jim kapitalista hrozil zastřelením, vězením či likvidací a perzekucí celé rodiny. Měli odvahu a naprosto využili všeho, co jim tamní spravedlivé zřízení dovolilo. Užívali toho, co dům dal. Co spadlo z vagónů Transsibiřské magistrály a z toho, co tamní privilegovaní hodili do popelnice. Dostali jednopokoják v bytovce s tureckým hajzlíkem na patře, v kolchozu ukradli dva soby, aby byli mobilní a dostali se do práce a v podstatě jim nic nechybělo. Chleba a vodku dostali na příděl a co víc potřebovali. No jo, to byl život.

Vízum a letenky byly v kapse, tak jsem mudroval, co jim přivést. České sklo odmítli, protože tam se prý pije po vzoru Carských důstojníků a štamprle se třískají o zem po prvním přípitku a pak se pije z flašky. Alkohol, jako Becherovku, Slivovici, Rum či Borovičku by snad přijali, nicméně, od Ruských celníků prý hrozí, že jak na toto přijdou, dají cestujícího do vazby a vypijí to. Cestující prý čeká, až vystřízliví a pak, po kontrole, že už není co vypít cestujícího blahosklonně propouští, neuvědomujíce si, že jeho další spoj je dva dny pryč. Důležité je prý mít v zavazadle holení a nabídnout jim k zahnání kocoviny Kolínskou či Pitralon. To jsou prý o mnoho vstřícnější. Textil byl odmítnut, chodí se prý v medvědích a sobích kožešinách. Tak na co třeba silonky, trička, vypasované rifle, pod které se nic nevejde a člověk v nich může zmrznout. Tanga ani slipy nechtěli. Tanga prý nezahřejí. V módě jsou dámské i pánské "tlumiče vášně", tedy kalhotky s nohavičkami pod kolena z materíálu podobnému českému "filcu", s rozparkem od pupku po bod, kde "prdel" nabývá slušného pojmu "záda". Tak dilema. Čím se trochu zavděčit?

Při jednom telefonátu s kamarádovou manželkou jsem na to kápnul. Kamarád nebyl doma, tak jsme trochu splkli. Říkala mi, "víš, je to měsíc, co Franta našel u magistrály pár kousků uhlí, tak jsme doma zatopili tak, že bylo v bytě nad nulou. Vzali jsme se za ruce a říkali si, jak je dobře, že jsme opustili starou vlast. Jak je dobré žít si po svém z dosahu kapitalistů. Pak začal mít Franta "chlupaté řeči", jenže, víš, jak to je, když je chlapovi zima. Moc řečí, ale fyzicky skutek utek. Čím víc keců a zimy, tím menší tentononc. A tak jsme skončili u jídla. Nechybí nám nic, ale vzpoměla jsem tvarůžky. Frantovi zjihly oči a vyrazily sliny. Tak jsme tam seděli, uhlí dohasínalo a my oba měli v koutcích sliny jak ti dva sobi, kteří nám loni chcípli na slintavku. Víš, ty tvargle to je snad jediné, nač nemůžeme zapomenout. Kdybys aspoň papír od nich dovezl očuchat.

To je ale blbost, co jsem to nasmolil v rozpoložení být politicky korektním antiamerikanistou. Zdá se, že být politicky korektním antiamerikanistou nelze být už z důvodu logiky. Antiamerikanisté musí být lidé, postrádající logiku.

Takže znovu. Samozřejmě, že američanům toho mnoho nechybí a z česka prakticky vůbec nic. Až na ty tvarůžky. Koupil jsem toho tenkrát tuším pět kilo. Zabalil to po krabičkách potravinářskou folií, tak, že každá krabička vypadala jak míč na americký fotbal. Každou tuto hroudu jsem zatavil do folie a všechny jsem zatavil do jednoho pytle. Napasoval do kufru a hajdy na letiště.

Přistáli jsme. S cizineckou kontrolou nebyl v podstatě problém. První zádrhel nastal se záměnou slovíček "many" a "money". Byl to inteligentní člověk a pochopil, že mám komunikační problém. Vytáhl průpisku a papír a začal si se mnou faxovat. Tak jsme si asi sedmkrát vyměnili fax a bylo vše v pořádku. Fláknul mi do pasu barana, usmál se a popřál mi hezký pobyt.

Průšvih nastal u zavazadel. Vešel jsem do celní zóny, kde se odbavovaly zavazadla a ucítil jsem ve vzduchu jemnou vůni tvarůžků. Moje zavazadla byly postaveny v koutě, zcela osamoceny. Jen jsem se k nim přihrnul, byl jsem ulapen celníkem, který chtěl zavazadla kontrolovat. Přikázal položit zavazadla na pult a otevřít. Stalo se. Bože to byl smrad. Celník se chytil za nos a odběhl. Začaly hučet ventilátory a celník zase přiběhl. Vybaven bílými rukavičkami. A nastala prohlídka. Vytahat vše na pult a rozbalit. Držel se za nos a ukazoval na balík tvarůžků. Rozbalil jsem balík s tvarůžkama a nevydržel jsem a musel se taky chytit za nos. "What is.....stink......"? Celník na mne. "Old chesse..that.. himself...eat". Já na něj. A zase odběhl. Za chvíli se objevil na protější straně a táhnul za sebou psa. Statného, nevrlého vlčáka se zarputilým pohledem. Zřejmě protidrogový pes, v silném absťáku. Nedotáhl ho ke mně. Pes se všemi čtyřmi šprajcoval a nechal se táhnout za vodítko přes halu. Hala plná smradu ale pes očividně nereagoval. A ten smrad evidentně nesnášel. Celník ho táhnul do poloviny haly a pak ho nechal a odvedl ho zpátky. Pravděpodobně si uvědomil, že jeho počínání hraničí s týráním zvířat a někomu by se nemuselo líbit. Vrátil se bez psa a stáli jsme naproti sobě, oba si držíce nosy nad rozbaleným zavazadlem. Patová situace. Myslím, že jsme oba nevěděli, jak z toho ven. Oba jsme si drželi nosy a civěli si do očí.

Pomohla náhoda. Najednou se za mnou ozvalo: "Qargel? Das schmeckt gut. Delikatesse die....Olmutzer quargel......". Starší prošedivělý pán si začal prohlížet a čichat ke krabičce tvarůžků. Nadšením se rozplýval a začal celníkovi vysvětlovat přednosti a lahodnou chuť onoho smradu. A celník byl najednou jak vyměněný. Držíce se za nos vyzval onoho pána, ať tedy ochutná. Dostal ode mne souhlas. Zalovil v krabičce a najednou dvě tyčinky strčil do pusy. Byl očividně v sedmém nebi a tak jsem mu tu načatou krabici věnoval s přáním dobré chuti. A celník otočil. Najednou byl jak vyměněný. Skončil s kontrolou.

Onen německy mluvící pán si na mě počkal. Moc mi děkoval za onu krabičku tvarůžků. Vysvětlil mi, že jako dítě bydlel někde v okolí Šumperka a je tedy také moravák. Když končila válka, tak prý mu hrozilo že narukuje k wermachtu. Nezlobí se na mě, že jsme ho i s rodinou odsunuli. Odsun přežil a případné narukování by prý mohlo mít horší následky. Tvarůžky prý od války nejedl ale jejich vůni nezapomene. Škoda, že jsme si nevyměnili adresy. Rád bych mu tvargle posílal třeba dvakrát do měsíce. Němci jednomu, moravskému. Hm, také mu bylo odepřeno. A nebyl proto nenávistný. Tak mě teď napadá, kolik Čechů by pomohlo Němci v nesnázích?

Tak jsem propašoval do Ameriky Moravský národní poklad, tedy tvarůžky poprvé.







 


5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 OM OM | 25. listopadu 2009 v 12:17 | Reagovat

Tak tuhle děsivou delikatesu mít vůbec nemusím.

2 Sudeťan Sudeťan | 25. listopadu 2009 v 14:31 | Reagovat

Zlaté české ručičky se často dávají do souvislosti s Becherovkou, Karlovarskými oplatkami, porcelánem z Eichstadtu/Dauby (Dubí), broušeným sklem a dalšími, ve skutečnosti vypůjčeným sudetoněmeckým kumštem.

Olmützer Quargel
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/evropske-penize/clanek.phtml?id=520437

http://www.janbrezina.cz/index.php/cs/media/komentare/130-udlovani-evropskych-znamek

http://ekonomika.idnes.cz/ceske-speciality-se-dostanou-pod-ochranu-bruselu-fb8-/ekonomika.asp?c=A060316_194756_ekonomika_maf

3 David Werner David Werner | 28. listopadu 2009 v 18:29 | Reagovat

[2]: Das ganze tschechische Volk ist eine Bande von Dieben und Betrügern. Alles haben sie uns, den fleissigen Sudetendeutschen, gestohlen. Wie schon unser grosser Gönner, Obergruppenführer Heydrich dereinst sagte, "Der Tscheche hat in Böhmen nichts verloren". Dieser begnadete Sohn des Deustchen Volkes tat den Tschechen nur Gutes. Zum Dank hat ihn eine Gruppe feiger Verräter, ausgebildet und ausgerüstet im perfiden Albion, ermordet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.