Jihoameričtí generálové/diktátoři mají, především v liberálně vždymoudré Evropě, fámu tupých a brutálních pravičáků. Vděčí za to syndromu po zkušenostech s Hitlerem a Stalinem. Ani jeden z jmenovaných zločinců však nebyl, na rozdíl od zmíněných Jihoameričanů, vojákem. Byli to nevzdělaní a primitivní politici.
V následujícím příspěvku chci poukázat na pár zajímavostí, pro upřesnění této fixní idey.
- V Jižní Americe (jakož dříve i jinde) byli vojáci synonymem discipliny, patriotismu a úcty vyšších humánních hodnot (čest, statečnost, nepodplatitelnost, věrnost a sebeobětování). Své profesi se věnovali z přesvědčení (nebyli zdaleka tak dobře placeni jako by byli v civilním sektoru).
- V letošní studii brazilských univerzit, byly vojenské akademie s odstupem na prvním místě. To navzdory, že Brazílie měla dodnes nejmenší výdaje na zbrojení na světě. Situace, která se pod vlivem venezuelského levicového diktátora Chaveze začíná měnit.
- Aby se tam někdo stal generálem, musel prokázat morální a jiné kvality, aby též získal autoritu a obdiv svých podřízených. Na rozdíl od politiků; kupř. českých. Tito, snad výraz Noblesse oblige nikdy neslyšeli. Český politik je, na rozdíl od zmíněných generálů, mamlas bez zásluh a cti.
- Ne všechny vojenské puče vznikly tak, jak vás to učí ve škole. Byly situace, kdy obyvatelstvo na ulicích demonstrovalo a žádalo, aby vojsko udělalo pořádek a odstranilo neschopné a zkorumpované politiky*). Situace ve které se kupř. současně nachází ČR. Snad se u nás nenajde nikdo, kdo by od kteréhokoliv z předsedů současných politických stran očekával nějaké řešení. Podobně bláhové by ale bylo snít o vojenském puči, ta zmíněná vojenská elita u nás již dávno neexistuje.
*) Tak byla 1964 nastolena poslední brazilská diktatura, která trvala až do roku 1985. Podobné demonstrace probíhaly v Chile před pučem generála Pinocheta, kdy zástupy hospodyň vyšly do ulic bušíce na kastroly a pánve vařečkami (dožadovaly se úzkoprofilového zboží jako zubní pasty, hygienických vložek a toaletního papíru).
Jistě, udělat si obrázek o někom neznámém a tak zprofanovaném je těžké. Ne, že bych obdivoval diktátory, jen se pokusím pár citáty vyvážit názor o některých z nich.
Maršál Camilo Castelo Branco
U příležitosti oficielní návštěvy prezidenta (a též generála) Charles de Gaulle v Brazílii se odehrál následující rozhovor:
de Gaulle: Pane maršále, vždy mne zajímalo, kdo je to "jihoamerický diktátor" a proč jich historie má tolik.
Castelo Branco: Pane prezidente, jihoamerický diktátor nemusí být nutně voják jako my dva. Extrémně ho těší moc a extrémně ho netěší ji pustit. Já opustím vládu 15.3.1967. A Vy, vážený pane, jaké máte plány?
- Patriotismus je pokus udělat z Chile zemi majitelů a ne proletářů.
- Prakticky jsme vyčistili zemi od Marxistů.
- Je jich spousta co chtějí abych umřel, já ale nemám ani rýmu.
- Kdybych byl diktátor, tak bych ještě dnes vládnul.
- Byl jsem jen kandidátem na diktátora, nikdy jsem však opravdovým diktátorem nebyl. (to je pravda, v té době žádný jihoamerický či východoevropský stát tak svobodný nebyl)
- Víte kdo mne doporučil stát se šéfem armády? Komunistická strana, ano oni, ale sakramentsky se se mnou spletli.
- Všechno co jsem dělal, všechny akce, všechny ty problémy co jsem měl, věnuji Bohu a Chile. Bránil jsem, aby se Chile stala komunistickou zemí.
- Odsouzeními OSN jsem si akorát naplnil knihovnu.
- Lituji těch ztrát a trpím jimi, je to ale vůle boží. On mi promine, pokud jsem se dopustil excesů. Já si ale nemyslím, že bych se jich dopustil.
Admirál Merino
- S tiskem mluvil jen v úterý a bránil se jednoduchou frází: Nejsem politik, jsem námořník. Mam právo říkat co chci.
- Měl ve zvyku dělit Chilany na "nativos y moscovitas" (rozené Chilany a Chilany-Moskvany). Komunisty označoval "humanoidy" (na rozdil od "humans" = lidi).
Generál João Batista Figueiredo
- Dávám přednost pachu koně před pachem lidu.
- Co mám opravdu nejradši? Polnici a kasárny, to je moje.
Figueiredo s Reaganem
Přitom to byl právě Figueiredo, který neohroženě a úspěšně provedl přechod (pomalý, ale plánovaný) k parlamentní demokracii. Figueredovy komentáře byly tak "politicky nekorektní", že jich sem raději více nedávám. Přesto i jeho zapřísáhli oponenti se na ně těšili a dovedli je ocenit (vyšly dokonce knižně).
Maršál Lott (Henrique Batista Duffles Teixeira), ministr obrany a kandidát na brazilského prezidenta u příležitosti 1959 turné Marlene Dietrich.
- Novinář: Jak na Vás zapůsobil maršál Lott?
- Dietrich: Měkké oči a mírumilovné chování.
(Přestože tenkrát všichni mluvili anglicky, tak jak Lott tak prezident Kubitchek s Dietrich hovořili francouzsky.)
Marlene Dietrich a maršál Lott v Rio na letišti, kde si při loučení šestkrát stiskli ruku.
Tak a teď se podívejte na naše současné politické představitele. Pokuste se o nich, jen jako cvičení, napsat něco pozitivního, byť i tendenčně (jako třeba já tady). Materiálu máte na webu víc než dost.
Apropos Dietrich.
Její otec byl pruský důstojník. Za Hitlera emigrovala do USA, stala se Američankou and .... She sang for the Allied troops on the front lines in Algeria and France, and went into Germany with Generals James M. Gavin and George S. Patton. When asked why she had done this, in spite of the obvious danger of being within a few kilometers of German lines, she replied, "aus Anstand" - "it was the decent thing to do." Když se dozvěděla, že její sestra byla bachařkou v koncentračním táboře, přerušila s ní styky. Ano, žádná tlustá čára za minulostí! Do Německa se pak již nevrátila. Zemřela v Paříži and .... Her body, covered with an American flag, was then returned to Berlin, where she was interred at the Städtischer Friedhof III, Berlin-Schöneberg, near her mother's grave. 2002 dostala post mortem německé občanství.
Při představě co ho ještě čeká musí na pana Hedvíčka jít mrákoty.
p.s.
Během svého turné Dietrich ad hoc natočila jeden tehdejší brazilský country hit "Luar do Sertão" (Měsíc v country). Přestože dnes na youtube existuje na sto interpretů této písně, její verze je ta nejlepší. Zpívá ji portugalsky s těžkým německým přízvukem. I když v "sertão" nikdy nebyla, vystihla ambiance dokonale (nevím jestli ji též zpívala v jejím pověstném hermelínovém kožichu). Sertão = country se v Brazílii nazývá prostředí velmi podobné tomu, jak ho znáte z filmu Limonádový Joe; spousta prostoru, času, hvězd a málo lidí.
p.p.s.
A těm co se "Luar do Sertão" nelíbil tedy link na pěkné záběry z Ria , tady bude naopak lépe zvuk vypnout:
Vladimír | 
Zde hledá
Marlene Dietrich nedostala post mortem nemecke obcanstvi, nybrz cestne obcanstvi Berlina:
Dietrich was made an honorary citizen of Berlin on 16 May 2002.
http://en.wikipedia.org/wiki/Marlene_Dietrich
Postum erhielt sie am 16. Mai 2002 die Ehrenbürgerschaft Berlins (unter nach wie vor heftiger Kritik von Teilen der Berliner Bevölkerung).
http://de.wikipedia.org/wiki/Marlene_Dietrich