Prosinec 2009

Jazzove drby #2

16. prosince 2009 v 15:28 | Milan Rezabek |  Clanky jinych autoru
Diky celkem neobvykle hezkemu i kdyz kratkemu ohlasu meho prvniho prispevku, budu se snazit drzet slovo a pokracovat pro zanedbane obcany Ceske Republiky a prilehlych oblasti s drby, fakty, srandou a dalsimi povidkami o me prvni lasce: MUZICE.

Nebyl to vzdycky jazz a jelikoz jsem se narodil v rodine ucitele, hudebnika, sbormajstra, akademickeho malire atd., muj zacatek zivota byl okamzite ovlivnen krasou hudby. Tatinek mi koupil housle a od malicka (jeste za valky) jsem zacal chodit na hodiny. Moc jsem to neprozival, protoze jsem musel cvicit, ale tata byl prisny pedagog a hudebni terorista. Dnes mu moc dekuji!

Moje pravidelne a nenavidene cviceni (az 2 hodiny denne) mi prineslo prvni ovoce v sedmi letech, kdyz jsem mel prvni recital a hral perfektne Montiho "Czardasz". Na prcka jako jsem byl to bylo dost narocne, ale pak to zacalo byt zajimavejsi.

Moje sestra Maruska mela gift a jiz rovnez v utlem veku zacala mit koncerty na piano. Jediny rozdil ale byl v genech. Holka hrala betalne, ale muselo se ji to napsat. Ja naopak slysel pisnicku 2x uz jsem ji valel na kytaru. Housle se pozdeji z nutnosti zmenily ve violu a ja byl asi nejmladsi clen plzenske filharmonie, kdyz jsem hral druhou zidli na violu v symfonaku.

Klasika se mi moc libila a tak se pomalu vytvoril sen, stat se skladatelem, dirigentem a studovat na AMU. Z politickych duvodu, ktere starsi ctenari uz znaji, jsem se na skolu nedostal, chemie byla druha choice a v Praze ty kurwy taky rekli NEEE!

Tatinek se ale nevzdal. V Brne na universite potrebovali inzenyry, ja udelal zkousky bez problemu, politicke skraloupy meho zivota nikomu nevadily, ani to ze jsem byl skoro mesic vysetrovan na Borech kvuli nepodarenemu pokusu o ulet do zap. Nemecka - NIKOMU TO NA SKOLE V BRNE NEVADILO. NAOPAK!

Posledni leta v Plzni na gymplu, jsem nebyl stastny hudebne a snazil se najit neco, co by mi vyhovovalo. Kamarad mne predstavil to AFN Munich - Armed Forces Radio, ktere komousi nerusili a ja zacal poslouchat hudbu, ktera na mne udelala velky dojem. Small groups, big bands, garden variety vseho, co si jen clovek mohl prat a porady jako "Luncheon in Muncheon" jsem ocekaval denne velmi netrpelive.

V sobotu odpoledne AFN venovali vsechen cas jazzu a zde muj zajem really perked up. Jenze ja byl houslista a moje touha byla jinde. Bud bici nebo nejaky jiny nastroj a ze vsech to pak vyhrala BASA, kterou jsem zacal jako samouk, ale s velkym hudebnim all around vzdelanim for a kid 16 years old. Na vypujcenou starou basu.

No a s prubehem casu jsem nasel v AFN skupiny, ktere mne ovlivnily hudebne a za to za jsem basista, za to ze hraji a miluji jazz - za to muze jeden jediny clovek jmenem RAY BROWN, jazzova instituce - v te dobe hrajici s triem Oscara Petersona.

Tak jsem zacal kopirovat jeho sola, jeho linky, jak hral blues a vse jsem se s tvrdou praci (az 6 hod. denne) naucil zpameti, protoze jsem byl obdarovan darem, ze slysim pisnicku 2x a uz si ji pamatuji. (Pokud to nebyla "Tie a yellow ribbon!")

V zacatcich na skole v Brne jsem uz mel svoji kapelu, snazili jsme se hrat Les Paula ale nevedeli jsme ze sidil s zrychlovanim sol v garazi. Jiz na skole, jsem zacal hrat s velkou kapelou Erika Knirsche (Milan Chladil zacinal se mnou), Gustav Brom hral jednou s namI k tanci a pozdeji za bizarnich okolnosti, jiz po zakonceni studia - jsem dostal nabidku jako bass player. S nohou v sadre az do rozkroku.

Pamatuji si na concert s Edmundem Hallem, originalnim klarinetistou od Louis Armstronga, ja hral na vysoke zidli, kalhoty od smokingu roztrizene a plno spendliku az nahoru (safety pins.)

NO A V TUTO DOBU SE BASA STALA MYM ZIVOTEM A DNES CHCI ZASVETIT MUJ PRISPEVEK BASISTUM, KTERI MNE OVLIVNILI A POMOHLI MI VYRUST V TO, CO JSEM POZDEJI V USA USPESNE POUZIL JAKO VEHICLE TO PLAY BETTER AND BETTER.

Prvni vec, ktera mne uzemnila bylo to, ze jsem se setkal s Ray Brownem, ktery se stal na rok mym ucitelem, kamaradem a proste idolem pred vsemi. Vzpominam si na show v Ceaser's Palace, kde byl Merv Griffin se svoji kapelou a Wayne byl jako guest. Ray Brown hral s Griffinem permanentne.

Ja tady v te dobe mel poprve na navsteve rodice a nikdy nezapomenu na tatinka, ktery vsude se mnou jezdil a vsichni byli k nemu strasne hodni. Pri zkousce na show, Wayne prijde a rika: "Mas sebou velkou basu?" Ja ze ne, ale ze moho zajet domu a privezt ji.

Wayne chtel totiz zpivat "Fly me to the moon", moje aranzma - aby tata slysel syna a na zacatku bylo dlouhe basove sole, just walking. Pro ty, kteri nerozumi - walking bass je basa, ktera hraje solo, ale jen 4. 4 noty v taktu a vse je melodicke, building the up-coming excitement. On (Wayne) pri tom mluvil, hodne o mne (kvuli tatovi) - ja ale velkou basu nemel.

Ray Brown, already a good friend is standing next to us and tells me: "Why don't you use mine?" Ja spadnul na prdel, ale nervozne jsem nabidku prijal a zkusil jeho senzacni italskou basu (1796), ktera hrala uplne sama. No a abych byl jeste vetsi nervak, Ray si sednul vedle mne na podium a ze bude poslouchat.

Mne se klepaly ruce, muzika se hned natacela, protoze vecer vse bylo z pasku a my predstirali, ze hrajeme. Tak jsem nervozne zacal moje "walking", ale basa byla tak betalna, ze jsem zapomnel kdo sedi dole u me vysoke zidlicky and snapping his fingers... Kdyz jsme dohrali, byl to na poprve CUT, ja davam basu nazpet a dekuji - stale nechteje verit vsemu co se deje. Ray se mne podiva a rekne slova, ktera dodnes nezapomenu: "Milan, you don't need no fuckin' drummer. . . . " Nejvetsi compliment od nejlepsiho basisty, ktery ocenil muj TIME. WALKING!

Ja se totiz nesoustredoval na velkou techniku, ale bral basu jako zaklad, big sound - foundation a to co Ray rekl bylo ultimatni. My time was good a jednou jsem dokonce zkousel s kamaradem zacit hrat s metronomem, ktery on na 10 minut odnesl a kdyz ho prinesl nazpet, muj time byl the same. Ani rychleji, ani pomaleji. Thank you God, protoze to nebylo dedictvi z Ceska, kde si bubenici a basiste mysleli, ze TIME byl magazine.

Prikladam link na Ray Browna, ktery nas opustil v 2002 a ja mel cest byt jednim z jeho "pallbearers", spolu se skupinou znamych a slavnych hudebniku jako Lalo Schifrin, Quincy Jones etc. Bylo nas 12.

Ray byl pro mne to nejlepsi, co kdy existovalo, ale pozdeji, jeste za jeho zivota (byl manzel Elly Fitzgerald), zacala vychazet nova jmena. Ron Carter, ktery hral fantasticky a jinak, ale nebyl to takovy "nice guy". He was actually a rasist prick, just like Miles Davis.

No a jelikoz jsem nikdy nestagnoval jako spousta starnoucich hudebniku, poslouchal jsem a dodnes posloucham celou hudebni scenu a po roce, kdyz jsem se delil v Bostonu o apartma s Miroslavem Vitousem (1966) - jednim z nejtechnictejsich a nejnenavidenejsich basistu (byl to egotistic prick), jsem byl u zrozeni skupiny Weather Report, kterou Miroslav zalozil spolu s Joe Zawinulem, ktereho jsme ztratili nedavno.

Miroslav se s nikym nesnasel - ani se sebou a tak Wather Report najednou mel noveho basistu, ze ktereho se vsichni podelali. Neuveritelny natural talent, ktey se bohuzel nedozil delsiho veku, protoze ho nekde v baru v Miami, skupina mistnich blbcu, ubodala k smrti. Kvuli nejake buchte. Jmenoval se JACO PASTORIUS.

Myslim, ze jsem toho pro dnesek napsal vic nez jsem planoval a doufam, ze to nekoho snad bude zajimat. Prikladam jako obvykle nekolik linku - dnes je ve studio basistu, kteri hraji jinak, neuveritelne a tak jen zavistive posloucham.

RAY BROWN WAS THE MAN AND THANKS TO HIM + FEW OTHERS, I AM HERE TODAY. SEE YOU RAY - JUST HOPE NOT TOO SOON. Jeste mi zbylo par not.

mlady Ray, ktery mne ovlivnil

pozdeji, stale fantasie

Jaco a Joe Zawinul

one insane Mexican friend (62 years old!)

Milan++++


P.S.: Just popped in the house - forgot my painkillers and due to the weather have a "little" pain. Nevis, jak dlouho jsem se shanel po tech filmech - Donahue byl dobrej, akorat tam nebyla cela kapela. Jen co se veslo do dvou Turbo-prop Aerocommanders - my favourite fix wing anytime.

Litaval jsem pravy sedadlo, nekdy i ve smokingu a pilot, one star AF gen. Ted Timbers, ktery ztravil more let v NATU litaje Phantomy, mne i obcas nechal ridit. Wayne mi zaplatil multi-engine licenci, protoze vedel, ze ma zadarmo co-pilota a ja zazil s panem generalem hodne srandy, o ktere budu vypravet v pokracovani "Jazzovych drbu".

Jako na pr. letime rano po show do Denveru delat venku Bob Hope's show a ja vzdy normalne obsluhoval radio. Tentokrat se ale na mne Ted podiva a rika: "Go ahead, call the tower, but do it in Russian!!!!" Ja myslel ze se zblaznil, ale on to myslel vazne. Tak jedu "Aero-commander Whiskey November 1769 (Wayne Newton in Vegas) - Izvinite pozaluista.....a uz si to ani dnes rusky nepamatuji. Po zavolani bylo ticho a asi po 20 - 30ti vterinach, Ted grabs the Mike and says, "Hey guys, this is general Timbers with a precious cargo - my commie co-pilot forgot he is in USA. So tell please those Phantoms to relax. We don't mean any harm. Danke schoen!"

True story, cross my black heart! Ted je muj soused, stale jeste zije a rad to potvrdi.

Milan++++

"My Way" aranzma bylo pro celou kapelu + 40 strings a byl to spravnej closer - "TORCH SONG!"
STANDING OVULATIONS GUARRANTEED.

Povidani o psech a Psohlavcich...

15. prosince 2009 v 18:15 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Sedel jsem nedavno v restauraci s Tonym. Tony je neco jako prakticky psycholog a motivacni recnik. Zivi se tim docela dobre. Prave skoncil prednasku. Dal si caesar salad, mashed yams a grilled swordfish. Ja jsem mel insalata gargana a lasagna bolognese. Restaurace se jmenovala Macaroni Grill, tady na Tamiami Trail.

"No povidej napred ty," vycenil na mne ten jeho strasny chrup, ktery mu zavidi vsechny kone v Kentucky. "Ja jsem uplne umluveny. Jak jsi se mel v Cesku? Uz je to tam lepsi? Uz se dali dohromady?"

"Nevypada to tak. Spis je to horsi nez to bylo," informoval jsem. "V tom devadesatem patem to jeste vypadalo tak nejiste, ze se to mozna zlepsi, ze jeste nevi jak by vlastne ta demokracie a kapitalismus mely spravne fungovat. Ovsem ted uz je jasne, ze je to vyprava uplne opacnym smerem. Vsichni tam kradou a lzou, podvadi a zproneveruji. A s drzym ksichtem si jeste mysli, ze jsou nejchytrejsi na svete, ze jsou neco jako Svycarsko blizkeho a stredniho Vychodu a jen oni sami vi nejlepe, jak se vsechno ma spravne delat. Maji ohromny pocit nadrazenosti vuci Polakum, Slovakum, Rumunum atd, ale pocit menecennosti predevsim vuci Nemcum a pak si to kompenzuji obzvlaste na Ukrajincich, pricemz Cesi jsou sami potomci stepnich Slovanu. Kdyz na ne nekdo vybafne, tak nasadi svejkovsky ksichty a lizou mu boty. Kdyz odejde, nebo i kdyz se jen otoci, tak za nim plivaji, ale tak aby to on nevidel. Vsude je ta historicka predposranost, ktera zpusobila, ze za vlady tech minulych komunistu Cesi sami ublizovali vlastnim lidem jese vic, nez to vyzadovala Moskva.

Ameriku nenavidi snad 99% obyvatelstva, urcite vetsi procento nez v Iraku, ty neuveritelne proti-americke kydy v tech jejich ruzovych novinach to se neda ani cist, to je uplna recka tragedie, jen sednout si a plakat! - ale vsichni by sem chteli jezdit - nejlepe nacerno si nejak privydelat. Na to, ze prave bylo padesate vyroci proti komunistickeho povstani v Plzni si nikdo v novinach ani nevzpomel - ale o tom, jak zli americti vojaci vrazdi v Iraku tehotne iracke maminky strelami z raketometu, to je tam na prvnich stranach!

Nemaji radi emigranty, protoze emigranti se meli cele ty roky dobre nekde na zapade, a tim vlastne podle nich emigranti a exulanti "zradili" - tim ze se meli lepe .... a ted jezdi zpatky do Ceska a chteli by vratit jejich puvodni, komunisty zabavene majetky a jak oni k tomu ti chudaci tam prijdou, co si to ukradene od komunistu koupili? Oni to sice nekoupili, ale dostavali za kolaboraci s komunisty, ale to uz si jako nikdo nepamatuje. Na nepamatovani jsou velmistri, s oblibou rikaji "zijeme v soucasnosti" - pricemz nikdy neslyseli co rekl George Santayana "Kdo zapomina na minulost, bude si ji muset zopakovat".

To zlodejstvi je v nich uplne zabudovane jako math-coprocessor v Intel chipu, ta snaha nekoho osidit ci prechcat je uplne patologicka, to je jako podmineny reflex u Pavlovovych psu! Jsou to notoricti lhari a lzou ze zvyku i kdyz to neni ani trochu nutne, jsou to dokonali zavislaci na lhani bez nehoz nemohou zit. Vsichni tam jen pocitaji, ze za par let pujdou do duchodu a budou pobirat penize od statu - zadarmo! Oni uplne blahem slintaji pri te predstave, ze budou brat penize a nebudou muset nic delat! Reknes "duchod" a vidis jak jim gryndy tecou po bradach! Tito psohlavci maji naprogramovano v jejich psich hlavach jen par jednoduchouckych pravidel: 1. Kdo nekrade, okrada sam sebe a svoji rodinu. 2. Mame to uz za par (do duchodu; to je co maji v psich hlavach od 40 let, a nekdy i drive).Ti maji ten komunismus tak zazrany v dusich, ze to asi tezko pujde dostat ven, jak je to tam zakotvene."

"To je ono", pravil Tony, "zakotvene - kotva je to klicove slovo. U Pavlovovych psu to bylo tak, ze Pavlov zazvonil na zvonek, kdyz jim nesl zradlo a ten zvonek se stal tou kotvou, tim signalem - ze pak uz psi slintali pri kazdem zvoneni, i bez zradla."

Otazka byla jasna: "No a kdyz je ten podmineny reflex tak dobre v tech psech zakotveny - jak tu kotvu pak vytahnes - je mozne dobre zazity reflex nejak prebit nebo pretransformovat nebo premenit v jiny?"

"No jiste - musis na miste toho stareho reflexu vytvorit novy tim, ze vytvoris nejakou novou kotvu. A tu vytvoris zase nejakym silnym efektem, ktery si ten pes - nebo ti lidi - budou dlouho pamatovat a bude to u nich stalym startovacim mechanismem urciteho chovani."

"Napriklad?"

"No zakladni situace je, ze pes uslysi zvonek a zacne slintat, protoze vi, ze dostane zradlo. To je jednoduche jako trojclenka v matematice. Akce a reakce. Ovsem v okamziku, kdy je podmineny reflex zakotven, pak uz ten pes slinta, i kdyz zradlo neni v dohledu."

"Ano!" - souhlasil jsem. "Uplne jako Cesi! Ti vidi, ze Klaus je prezidentem, tak uplne slintaji blahem, protoze vedi, ze pokracuje doba, kdy se bude dal beztrestne krast, dal se bude privatizovat, dal pujcovat penize z bank s umyslem je nikdy nevratit a koupit si za to hotely na Kanarech, pricemz zlodeji vi, ze nikdy nebudou potrestani, protoze nejen ze pravni system nefunguje, ale je sam zkorumpovany jak zrezavela pumpa na typicke ceske vsi. Ale vsem to tak vyhovuje a nikdo s tim nehodla nic delat. Nejvice to vyhovuje zakonodarcum, kteri si bud sami nebo pres jejich rodinne prislusniky a prislusnice a pres zname a zname jejich znamych prikradaji ke svym kralovskym platum, ktere si sami priklepli a demagograticko-egokraticky schvalili.

A protoze podmineny reflex je zakotven, tak slintaji porad, i kdyz uz je vsechno rozkradeno a neni z ceho dal krast... Napred okradli slechtu, pak udavali zidy Nemcum aby se zmocnili jejich bytu a majetku. A tem nepatrne malo zidum co prezili Auschwitz, Bergen-Belsen atp, a vratili se do CSR rekli : 'My uz nevime, kde jsou ty vase osobni cennosti, ktere jste si u nas uschovali nez jste sli do koncentraku'. A o nemovitosti okradaji zidy dodnes, kdyz uredne rikaji 'My vam nebudeme nic vracet, nebot my jsme vam nic nezabavili.' Zidovske majetky byly totiz zkonfiskovany nacisty a CSR zkonfiskovala majetky temer vsech Nemcu, vcetne nenacistu, a nema tedy podle CeskoZlodejske perverzni tj zvracene psohlavske "logiky" co vracet zidum, no ne ?

Pak okradli 3 miliony sudetskych Nemcu, tj. jednu tretinu obyvatelstva tehdejsi CSR, pak kapitalisty, pak okradli kdejakeho tehdejsiho holice a sevce a zemedelce, pak okradli kdekoho menovou reformou 1953, pak okradali emigranty a exulanty, a pak Velky Transformator + Velky Vasek zorganizovali nejvetsi PIRATIZACI v modernich povalecnych dejinach, a kradou dal a dal a dal bez konce. A obycejni lidi stejne jako ten blbej pes si nakonec ani nevsimnou, ze se vlastne ani nenazrali, jen jsou celi poslintani, maji porad hlad a boli je ocas, od neustaleho vrteni!"
"Spravne" - pravil muj psychologicky guru - "a reseni teto situace s reflexem, ktery uz je k nicemu, je prave nahrazeni stareho reflexu novym, coz je spojeno s novym zakotvenim toho noveho reflexu!"

"A jak ho zakotvis?"

"U psa jednoduse. V okamziku, kdy zacne zbytecne slintat, tak psa jemne potahni za obojek, dej mu jemnou facku za ucho, jemne mu stiskni cumak a nebo ho zase jen jemne placni po cumaku. Vse velice jemne - bez toho, ze by psovi byla zpusobena bolest. To zrusi starou kotvu a pak muzes vytvorit novou s novym reflexem."

"A co u lidi? Jak to tam funguje?" - zacinal jsem mit temnou predtuchu.

"U lidi je to uplne stejne - jen to nekdy musi byt duraznejsi - obzvlast kdyz jde o cele narody. Podivej se do dejin. Japonci meli podmineny reflex jako narod, kdyz znasilnili a vyvrazdili Mandzursko a Nanking. Tri sta tisic mrtvych. Zakotveni tohoto reflexu bylo zruseno bombami na Hirosimu a Nagasaki - a najednou byli normalni!"

"Takze myslis, ze kdyz Cesi zavrazdili akorat 50 tisic sudetskych Nemcu a tisice Cechu a Slovaku v komunistickych koncentracich a jachymovskych dolech (dodnes na to tam umiraji) a pak uz jen kradli, kradli a zase kradli, ze bude mozno ten jejich podmineny reflex zrusit treba pomoci B52-ek nebo B2-ek, nebo treba jen tim lepancem po cumaku a nebo placnutim pres drzku? Bude nutno pouzit B-52ky z Diego Garcia nebo B2ky z Missouri, aby z Ceska udelali parkoviste pro BRD, pro Polaky (ti aspon bojovali hrdinne u Monte Casino, jejich Solidarnoscz zbourala komunizmus, zatimco Cesi skoncili s komunizmem az po odstoupeni Todora Zivkova, tedy az po Bulharech), Rumuny (ti se nezucastnili invaze v 1968, zatimco Cesi obsadili sami sebe) a Slovaky (ti v roce 1948 volili mene komunistu nez Cesi)? Nebo bude skubnuti za obojek, lepnuti po cumaku ci placnuti pres drzku stacit?"

"No doufejme, doufejme!" - zasmal se Tony. "Zavezes mne ted na letiste, jo?"

"Jiste."
-------------

Zdroje:


Vyprávění o kožené bundě ...

14. prosince 2009 v 3:57 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Tuhle před pár dny jsem vešel do skříně (ano, milé děti, u nás se skříň neotvírá, u nás se do skříně vchází, tak mne zase nerozčilujte tím, že mi budete opravovat moji češtinu) a všiml jsem si na věšáku své staré kožené bundy. Neměl jsem ji na sobě už roky - který blázen by taky chodil na Floridě v kožené bundě, že... dneska je venku 39 stupňů Celsia. Florida to jsou šortky a sandály na věčně časy a nikdy jinak!

Ale na severu, v Kanadě, tam byly takové bundy populární - dokonce i v televizi. V CBC - tehdy to vedl ten levicový Tom Watson, co dával peníze komunistickým bratrům McKenna, aby natáčeli filmy plivající po kanadských letcích z druhé světové války a myslel si, že je to svoboda projevu - skoro jak v Česku ... No a Barbara Frum, dneska už nežije, byla to matka toho přechytralýho Davida Fruma, co je v každým "think tanku" ve Washingtonu, měla show, jmenovalo se to National a tam ji pravidelně sedávali - a dobře komentovali - tři chlapi v kožených bundách, podobných jako ta moje.

První byl Gwynne Dyer, Newfie, který se motal vždy tam, kde se něco dělo (včetně Ruska a východní Evropy), a podle celkové rozcuchanosti a neoholenosti a té propocené kožené bundy vždy vypadal, jako by se právě vrátil z probíhající bitvy a ještě udýchán reportuje po zprávách dychtícím divákům. Gwynne učil na Canadian Forces College v Torontu, pak na britské Royal Military Academy v Sandhurstu a měl na to kvalifikaci - sloužil jako námořní důstojník napřed v kanadském námořnictvu (1956-64, 1966-68), potom pro změnu v americkém námořnictvu (1964-66) a nakonec ještě i v britském námořnictvu (1968-73) - takových případů se moc nevidí... a všechno to zvládl v té kožené bundě (kožená bunda jasně viditelná na webu).

Druhý chlap v kožené bundě byl Eric Margolis, Američan, podobně vymóděný, na rozdíl od Gwynna bez bradky, ale navíc s brýlemi "government-issue" s černými rámečky, takže vypadal poněkud úřednicky - což byl ovšem zcela mylný dojem. Eric býval taky třída v mnoha kategoriích, na vojnu šel jako dobrovolník, což v tom roce 1967 nebylo zrovna obvyklé, a rovnou na dva roky do Vietnamu. A i v pozdější letech, kde se něco dělo, tak tam Eric byl, v roce 1980 byl v Afganistanu - oficiálně jako reportér... ale děly se věci.

Slyšel jsem ho jednou vyprávět, jak se snadno sestřelí ruská helikoptéra stingerem - "Takhle si to hodíte na rameno," vyprávěl Eric s jiskrou v oku, "má to jenom 35 liber a to je ten systém 'fire and forget´..." pak se zarazil, nasadil vážnou tvář a pravil: "Tak jsem to viděl používat mudžahedíny, když jsem byl v Afganistanu jako novinář...". No jo! Dobrodružství se na Erica lepilo, i když je sám nevyhledával. A jednou jsem v televizi sledoval jeden z posledních únosů dopravního letadla (zaplaťpámbu, že je těm hrůzám už konec), když letadlo z Madridu přistálo v New Yorku a únosce, než se vzdal, tak propustil pasažéry z letadla - kamery byly "on" a jedna z postaviček, která vyklusala z letadla, byl právě Eric. A taky že jo, za chvíli už reportoval na televizní obrazovce, koženou bundu - s límcem malebné vyhrnutým - oblečenou, jak byl pasažérem na obyčejné lince z Madridu do New Yorku.

Eric je chodící encyklopedie vojenských údajů - něco jako Tom Clancy. Což mi připomíná, že Tom Clancy je na obalech všech svých knížek vyfocený taky právě v kožené bundě - jenže on má ten WWII bomber jacket, to je úplně jiný typ. Tom ale nikdy nebyl "in service" - on byl jen pojišťovací agent, co zajímavě psal. Pamatuji si, jak na mne Tom dštil oheň a síru kvůli radaru Tamara "guilty by association!" a nic nepomohlo moje vysvětlování, že když tu věc v Česku vynalezli, tak já už jsem tam roky nežil.

Tu moji koženou bundu jsem si tehdy dovezl z Pákistánu, je z kůže himálájského jaka, světle hnědá s tmavými tečkami - stala to tehdy jen 110 dolarů! Skoro zadarmo! Koupil jsem ještě jednu švagrovi, když to bylo tak laciné, a poslal do Československa, on je myslivec, aspoň mu na honech nebude zima. Když jsem pak po letech přijel na návštěvu do Česka, dovezl jsem témuž mysliveckému švagrovi čepici se zlatým vyšitým nápisem NRA a zlatým vyšitým listím na horní straně kšiltu, tady se tomu říká scrambled eggs (míchaná vejce), takže když šel někde střílet z té své brokovnice, tak vypadal jako generál z mysliveckého spolku. Švagr vzpomněl i na tu bundu a pravil: "Doufám, žes tam nebyl něco organizovat pro fešnou Benazir?" Ti lidí v Česku mají přehled o světě, to by jeden žasl... "To sotva - Bhutto byla komunistka, jako její otec", vysvětlil jsem. "Děti komunistů nikdy nemůžou být normální demokrati, tak si dávejte bacha na všechny ty vaše Klause, Rumly a Mlynáře! To jsou všechno děti komunistů!

A ten třetí chlap v té kožené bundě se jmenoval John Hasek. John Hasek byl hlavně voják - novinářem a spisovatelem se stal až o hodně později. Hasek strávil v kanadské armádě třicet let, napřed jako důstojník u pěšáků, tedy Royal Canadian Regiment, později byl prvním velitelem Canadian Armed Forces Parachute Team, který se jmenoval The Skyhawks, a ještě později už jako major ve štábu National Defence Headquarters v Ottawě v sedmdesátých letech a jako "strategic policy adviser" začátkem let osmdesátých.

Mezitím John Hasek sloužil v Ghaně, Vietnamu a na Kypru, kde snad sloužil úplně každý kanadský voják, ale taky i v západním Německu na německé straně Šumavy začátkem šedesátých let. Ve Vietnamu byl John Hasek i v roce 1973, tentokrát jako příslušník kanadské části ICCS (International Commission for Control and Supervision of the Ceasefire in Vietnam), kde s ním byli i vojáci polské a maďarské armády, kteří byli na tyhle akce trénování v Zagani v Polsku, kde jsem byl zase já a chtěli mne zastřelit (někdy mám dojem, že historie se pohybuje v kruzích a jakékoliv dvě osoby kdekoliv na světě mohou prokázat spojení někdy během času prostřednictvím osoby třetí) a Hasek jim nikdy neřekl, že mluví i česky a tudíž pasivně rozumí polsky bez problémů. V knize vzpomíná, jací ti údajně UNO polští oficíři byli komunističtí hajzlíci s nenávisti všeho amerického a dělali všemožné podrazy, jen aby pomohli komunistickému severnímu Vietnamu. Ani v tom směru se dodnes nic nezměnilo a kolikrát si na to vzpomenu, kolik asi z těch komunistických lumpů z polské (a nebo české) armády dnes sedí v Bruselu jako "pověřenci u NATO" a jen čekají na to, aby na to NATO udělali nějaký podraz ve prospěch Rusů... ajajaj to bude ostuda!

Po odchodu z armády vedl John Hasek Employee Assistance Program pro Halton Regional Police (představte si pod tím, co chcete), učil na Canadian School of Management, byl dopisovatelem pro britský Army Quarterly and Defense Journal. Do celonárodního (kanadského) povědomí se Hašek dostal jako autor knihy - ne, nenapsal Švejka, napsal knihu jménem The Disarming of Canada. Toronto (vydalo Key Porter Books, 1987). Knížku mám tady před sebou, vysvětluje, proč je kanadská armáda jednou z nejslabších složek NATO (to bylo prosím pěkně předtím, než do NATO vzali ty švejky z východní Evropy!), jak levicový liberalismus Trudeauovy vlády (stejní idioti vládnou v Kanadě dodnes, tentokrát s Chrétienem v čele) dokázal zničit obranyschopnost Kanady - knížka, že které by si současní vládcové České republiky mohli vzít ne jedno, ale několik dobrých poučení. Jen kdyby chtěli - oni ovšem nechtějí.

Až pak se najednou objevila zpráva, že John Hasek měl nehodu v Jugoslávii, někde v chorvatských horách, kde vyšetřoval činnost kanadských vojáků, kteří tam tehdy působili. Je několik verzi, že na jeho auto začali místní banditi střílet, že najel na cestě na minu a nebo že byl zasažen granátem. Hasekův bratr to nazývá v každém případě "vraždou". Stalo se 23. června 1993, bylo mu padesát pět let.

V Česku ho nikdo neznal, a přesto se v některých novinách objevila po novém roce 1994 krátká zprávička: Zemřel novinář John Hasek (1938 -1994). John Hasek, kanadský novinář českého původu, zemřel v sobotu 1. ledna 1994 ve Vojenské nemocnici v Praže. Od počátku konfliktu v bývalé Jugoslávii spolupracoval s některými našimi médií, mimo jiné i s Českou televizi. V červnu 1993 byl za nevyjasněných okolností těžce zraněn v Bosně. Českým lékařům se ho v bezvědomí podařilo dopravit do Prahy, kde byl hospitalizován od 30. června. Z bezvědomí se však od té doby již neprobral.

Obzvlášť dojemné mi na tom připadá to "českým lékařům". No jo, "sovětští vědci" a "čeští lékaři" - z toho jsem měl vždycky strach.

No... takže tak to bylo s tou koženou bundou...



Praha - to ruske mesto ...

13. prosince 2009 v 15:48 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Na internetovem serveru Novinky jsem objevil neco, co uz jsem davno tusil, obzvlaste po cteni diskusnich prispevku nekterych mych nenavidicu - jako Krebs, Johanes a zbytek tech soudruhu. Prikladam puvodni clanek - kdybych to psal ja, bylo by to urcite zaujate - takhle to mate primo od komunisty provereneho novinare z CTK - pochutnejte si:

Každý dvacátý obyvatel Prahy pochází ze zemí bývalého SSSR

Víc než dvacetina dnešní pražské populace pochází ze zemí někdejšího Sovětského svazu. Vyplývá to z údajů ministerstva vnitra. Nejvíc povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu z celkových skoro 150 000 cizinců mají v metropoli kromě Slováků Ukrajinci a Rusové. Spolu s příchozími z jiných postsovětských republik tu tvoří polovinu cizinců s registrovaným pobytem.


Ukrajinců a Rusů je v hlavním městě celkem přes 67 000; imigrantů z Moldavska, Běloruska, Kazachstánu a Uzbekistánu dohromady asi 8 500. Ruská a ukrajinská komunita se liší zejména sociálně. "Když to hodně zjednoduším, tak ruská komunita je spíš podnikatelsky zaměřená a bohatší, ukrajinskou pak ve většině případů tvoří lidé zaměstnaní, oproti ruské komunitě sociálně slabší," řekla ČTK mluvčí ministerstva Jana Malíková.
Zatímco v celé ČR představují registrovaní cizinci čtyři procenta populace, v Praze je to asi 12 procent. K 30. červnu 2009 mělo v hlavním městě hlášený dlouhodobý nebo trvalý pobyt 148 129 cizinců. "Tento počet v posledních letech výrazně narostl. V průběhu minulých pěti let se počet cizinců v Praze téměř zdvojnásobil," uvedla Michaela Pozníčková z odboru azylové a migrační politiky ministerstva. Poslední dobou prý do Prahy míří také ti, kteří kvůli krizi přišli v regionech o práci. Za ní do metropole dojíždí podle odhadů pravidelně dalších 20 000 cizinců hlášených v okresech Praha-východ, Praha-západ a Kladno.

Nejvíce cizinců žije v Praze 4

Stejně jako v celé ČR je v hlavním městě mezi cizinci nejvíc Ukrajinců. K 30. červnu jich bylo 50.285. Následovali Slováci, kterých bylo 19 897, a Rusové. Těch bylo 16 747. Desetitisícovou hranici překročili ještě Vietnamci s 10 330 povolenými pobyty. Za nimi se umístily komunity Číňanů, Moldavanů a Američanů, které měly přes 3000 členů.
Čtěte také: Počet cizinců v ČR od listopadu 89 vzrostl třináctkrát
Nejvíc cizinců, 28 967, má hlášený pobyt ve správním obvodu Prahy 4, která je zároveň největší pražskou městskou částí. Následuje obvod Praha 5 s 24 110 lidmi a Praha 9 s 23 637. Nejkoncentrovanější skupinu cizinců představují Vietnamci; více než polovina z nich má povolený pobyt právě ve správním obvodě Prahy 4.
Ukrajinci nejčastěji bydlí v deváté, páté a čtvrté městské části; v Praze 9 bydlí víc než čtvrtina z nich. Stále mezi nimi převažují ti, kteří žijí na ubytovnách. Ty leží zejména v okrajových částech Prahy 5, Prahy 6 a ve Stodůlkách. Pojmou i několik stovek nocležníků. Patří většinou velkým stavebním firmám. Přibývá ale také těch, kteří dávají přednost ubytování v soukromých bytech, zejména na velkých sídlištích - na Chodově, Hájích, v Petrovicích, Řepích, Zličíně, ve Stodůlkách nebo Černém Mostě.

Ukrajinci trvalý pobyt narozdíl od Rusů nemají

"Pro občany Ukrajiny pobývající v ČR je obecně typický relativně nízký podíl osob, které zde žijí na základě trvalého pobytu, přičemž v Praze je tento podíl ještě nižší a činí pouze 27 procent," uvedla Pozníčková. Většina Ukrajinců tu má povolen pobyt dlouhodobý a přijíždí kvůli práci. Nacházejí uplatnění zejména ve stavebnictví nebo průmyslových odvětvích vyžadujících fyzickou práci, většinou pomocnou s nízkou kvalifikací. Ženy pracují často jako uklízečky či pokojské. "Poměrně velkým problémem je nelegální zaměstnávání a různé formy kvazilegálního zaměstnávání," doplnila Pozníčková. Často se prý stává, že Ukrajinci přijedou do Česka s turistickým vízem, překročí délku povoleného pobytu a najdou si nelegálně práci.
Situace Rusů je odlišná. Jde o třetí nejpočetnější skupinu cizinců v Praze, k 30. červnu představovali 11 procent z nich. Zároveň 60 procent Rusů s povoleným pobytem v Česku žije právě v Praze; 63 procent z nich má povolení k dlouhodobému pobytu. Přes 6000 Rusů ho dostalo díky účasti v právnické osobě. Nejvíc, asi 4000, mělo k 30. červnu registrovaný pobyt v Praze 5, 2000 až 2500 pak v Praze 4,6,9 a 10.
Ukrajincům členství v družstvech a obchodních společnostech umožňuje především snadnější získání povolení k práci. U Rusů existuje podle ministerstva podezření, že díky členství v nich získávají snazší vstup na území ČR. "V řadě případů se jedná pouze o formálně zakládané společnosti, jež zajistí jejím členům zákonnou možnost ke koupi nemovitostí," uvedla Pozníčková. Užívají je prý potom pro vlastní potřebu, nebo je krátkodobě pronajímají.
V roce 1997 byl v Praze jen jeden ruský obchod a jedno kadeřnictví, dnes to je 24 obchodů prodávajících ruské zboží, kolem 15 salonů krásy, pět filiálek ruských a ukrajinských vysokých škol a minimálně šest mateřských školek, uvádějí internetové stránky ruskojazyčných novin Pražskij ekspress.
Podle Pozníčkové ale Rusové nemají obvykle na rozdíl od Ukrajinců nebo Vietnamců o živnost zájem. V metropoli se v posledních třech letech počet takových lidí pohybuje mezi 580 až 600. To kontrastuje s celkem 7678 ukrajinskými živnostníky. Ti představují 40 procent všech zahraničních podnikatelů v Praze, což je nejvyšší podíl. V rámci celé ČR to je výjimka. V ostatních regionech totiž mezi zahraničními živnostníky převažují Vietnamci. Rusové také představují nejpočetnější skupinu cizinců mimo země EU, kteří v Česku pobývají kvůli studiu. V Praze jich má kvůli tomu hlášený pobyt 900.
V letech 2001 až 2007 získalo české občanství 2377 Ukrajinců a 588 Rusů.

Cizinci s povoleným pobytem v Praze k 30. 6. 2009
Státní příslušnostabsolutní početpodíl (v %)
Ukrajina50 28533,9
Slovensko19 89713,4
Rusko16 74711,3
Vietnam10 3307,0
Čína38382,6
Moldavsko33942,3
Spojené státy31862,2
Velká Británie28902,0
Německo28441,9
Polsko22451,5
Bulharsko21441,4
Kazachstán20341,4
Francie16281,1
Bělorusko15591,1
Uzbekistán14671,0
Ostatní23 64116,0
CELKEM: 148 129, z toho občané EU: 37 541 (25,3%) a občané třetích zemí 110 588 (74,7%)



Takhle dnes musite psat v Praze:

A tohle jsou prazske tance:


P.S.: Jo a nenadavejte mne - nadavejte vasemu CTK!

Jazzove drby ...

13. prosince 2009 v 4:51 | Milan Rezabek |  Clanky jinych autoru
Jelikoz jsem dospel k nazoru, ze mi chybi psani a o politice s Vlastikovymi clanky psat nechci, rozhodl jsem se, ze s Rostovo povolenim rozjedu v klubu jednou tydne maly seminar a pokusim se seznamit pratele, kteri maji zajem o muziku s mymi zazitky, hudebni theorii a praci ve studio vubec a pak hlavne, co se delo v Las Vegas, kdyz Las Vegas bylo jeste stare dobre Las Vegas.

Rovnez drugs, scandals, alcohol a dalsi Tiger Wood kind of influence na mistni scenu.

Frank Sinatra byl jeden ze zpevaku, ktery se stal Mr. Las Vegas uz davno a i kdyz jsme postavili 16 mil krasne silnice - Frank Sinatra Drive, ja mam task force, kde se snazime prejmenovat STRIP na FRANK SINATRA BOULEVARD. A doufam, ze se nam to podari - mam uz pres 300,000 podpisu a 10 oddanych pracovniku, kteri pracuji na petici. Chceme dosahnou milionu a pak to predlozime nasi COUNTY.

Frank si to zaslouzi. On a Rat Pack and Buggsy Siegel maji na vsem nejvetsi zasluhu. Mormoni a Howard Hughes prisli pozdeji. Dokonce jsem i nabidnul County, ze se vzdam jmena me krizovatky - kdyz nam povoli Boulevard prejmenovat.

Jedna z kapel, ktera byla dost doma v SANDS kde jsem ztravil 9 let, byl COUNT BASIE. Vse o nem se da vygooglovat, ale par veci jen zname jen muzikantum a s tim se chci delit. Malo lidi trebas vi, ze to byl miloucky "teplous". Ja to vim, protoze "hit on me", very nicely and did not get upset, when I told him, that I have a boyfriend lover, who is very very ZARLIVY!

Basie mel bileho trumpetistu jmenem NEAL HEFTI, ktery je zodpovedny za tight sound, aranzma atd. Protoze byl bily a Basie byl rasista, nechtel mu dat credit. Ale stejne Neal napsal more krasnych pisnicek a nejslavnejsi se stala : LIL' DARLING, COZ BYL NEJVETSI HIT V HISTORII JAZZU.

Napsal toho jasne vic, a rovnez slavneho, ale Lil' Darling byl "BASIE'S TRADEMARK!" jako "April in Paris. A s tim zacala jeho cesta nahoru. Kapela zacala mit distinctive sound, presna jako svycarske hodinky a ja nikdy nezapomenu na Lake Tahoe 1970 New Year's eve, kde Basie hral "k tanci" a ja mel v te dobe svoje trio. (Meli jsme contract na lounge na 2 roky!) Basie hral 40 min. a my 20. Basista Walter Page tam mel girl a potreboval cas ztravit s ni nahore na pokoji tak mne na kolenou prosil, jestli bych nezaskocil. Basie mne znal, hral jsem s nim nekolikrat pred tim a tak to byl DEAL.

NEJLEPSI NEW YEAR'S EVE V MEM HUDEBNIM ZIVOTE. Zatim co Walter vital 1971 "inter pedes", ja zamilovane swingoval s Freddy Greenem, kytaristou, ktereho nemohlo nic rozhazet. Nohu pres nohu a vlastne taky udelal Basie-mu sound. Malo piana, kytara jen strumming - rytmicka a tak kazda skladba byla erekce. Ja hral velkou basu.

SUMMARY: Sound of the band was invented by white trumpet player Neal Hefti a Count nerad daval kredit belochum. RACIST!

Prikladam sound Lil' Darling a timto konci moje prvni lekce.

Enjoy.




Ucastnici zajezdu...

13. prosince 2009 v 4:06 Clanky osvetove
Jak uz jsem psal, moje nedavna navsteva z Ceska mi privezla pul kufru ceskych DVD. Zda se ze mam zasobu na par let dopredu. Vcera vecer doslo, zcela namatkou, na film Ucastnici zajezdu, pomerne novou ceskou "komedii" z roku 2006, natocenou podle podle knihy Michala Viewegha. Mi zahranicni cternari asi nevi, kdo je Michal Viewegh. To je prosim neco jako Alois Jirasek soucasne Ceske republiky, naprosta jednicka na ceskem kniznim trhu a pise jeden bestseller za druhym. Jeste ze nepise nic na internetu, protoze to bych v nem mel vaznou konkurenci. Pise hlavne pro ceske zeny a divky a ty po nem jedou jak slipka po mrmlu. Pokud se ale drzi jen tisteneho slova, nic takoveho nehrozi - a jak mi bylo receno, Cesi uz nectou tak moc jako driv a knizni nakladatele zivori. Je to skoda.

Rovnou predesilam, ze tohle byl jeden z mala ceskych filmu, ktery nebyl vylozene pitomy a nebylo nutne si brat prasky na nevolnost a proti prujmu. Prave naopak - ja tenhle film vylozene chvalim, ano ano. Ano, byly tam momenty, ktere me byly z hloubi duse protivne, jako nektere typicky ceske charaktery a nebo zabery z prazskych ulic - ovsem ty mely svuj ucel a celkovy prijemny dojem z filmu to nepokazilo. Strucny dej je, ze nahodne vybrani typicti reprezentanti ceske spolecnosti jedou autobusem na tydenni pobyt k blize nespecifikovanemu "Jadranu".

Hlavni postavou je necesky sympaticka Anna Polivkova, ktera i kdyz zdedila oblicej a nos po tatinkovi, tak je trvale prijemnym elementem celeho filmu. Jeji postava zaplatila dovolenou jejim rodicum, kteri se celou dobu hadaji jako psi. Jeji maminku hraje Eva Holubova, o ktere jsem si podle vzhledu myslel, ze je predvalecna generace, ale ted jsem na internetu zjistil, ze je o mnoho let mladsi nez ja (fiiiha!) a ktera se nedavno jeste vic proslavila tim, ze outovala Vaclava Klause jako homosexuala s prizviskem "Kikina" . To jsou veci, jo.

Dalsim prijemnym prekvapenim filmu jsou dva sympaticti cesti homosexualove. Jo, to za nasich casu nebyvalo. Jeden z homosexualu se postara i o nejhumornejsi moment celeho filmu. Oficialni pruvodkyne zajezdu - dezurnaja (a film se pritom ma odehraval v soucasnosti! Zda se, ze ty ruske zvyky v ceske spolecnosti vymiraji jen velmi pomalu.) velice organizuje spolecenskou zabavu pro rekreanty, neco ve stylu ROH rekreace "Andel na horach" a vecer zpiva k tanci a vyhlasi "damskou volenku" - dalsi pripominka tech primitivnich a degradujicich "tanecnich zabav a plesu" ceske minulosti (mozna to neni minulost, co ja vim?). Takze vyhlasi "damskou volenku" a v ten moment se jeden z homosexualu vymrsti, dvorne se ukloni svemu gay priteli a zada o tanec. A hned bylo jasne kdo je dama a kdo je zasuvka a kdo je zastrcka. Ja jsem rval smichy!

Jedine dve herecky, ktere jsem si pamatoval z minulosti byly Jana Stepankova a Kveta Fialova, ktere tu stareckou demenci ani moc nemusely hrat - i kdyz obzvlast Jana Stepankova ma porad ten graciozni vyzor starnouci holywoodske hvezdy - neco jako zestarly Tony Curtis. Obe maji ve filmu nekolik peknych scen, jako kdyz Fialova porad nekde vidi sveho davno zemreleho manzela a Stepankova vzdy zachranuje situaci. Moc mile stare damy a ani se Stepankova nemusela snizovat k humpolacky buranskym gagum pro ceske publikum jako ta scena, kdy ji vypadavaji falesne zuby pri usmevu.

Stare damy ponekud zastinily spatny dojem z mladych herecek - doufam doufam doufam ze ty mlade (vyskytovaly se tam takove dve uzasne husy) tu jejich prisernou pitomost a primitivnost opravdu jen hraly, ze to byla jen role. Pridavam jen vyrok jednoho meho postarsiho pritele z Ceska, ktery tvrdi (je to mirne vulgarni, kdyz tak to preskocte), ze: "Ty dnesni mlade Cesky jsou takove neuveritelne pice, ze jsem jen rad, ze uz jsem starej a uz se mne to netyka a nemusi mne to zajimat!" (konec citatu).

Film je necesky hladce plynouci a ta ceska trapnost tam temer neni ani znat - snad s vyjimkou dvou postav ridicu autobusu, kteri maji nejvetsi starost o jejich podsalky. Tam ty sceny zavanely sverakovskou trapnosti a humorem jako z "Jachyme, hod ho do stroje! Rodina upocenych buranu s dvema detmi, jejichz otec v zaveru mele a mele o tom, jak si po tydnu abstinence zase da ceske pivo - to je rovnez taaaak ceske - o jejich homofobii vuci jejich teplym spolu-ucastnikum zajezdu ani nemluve. Ale asi bylo umyslem ukazat, ze je to opravdu "cesky" film.

Sam nejsem zadny americky puritan, moje byvale zamestnani jako DJ ve striptyzovem baru Sundowner v Niagara Falls je znamo, jsem i dlouholetym predplatitelem casopisu Playboy (kvuli clankum a tem uzasnym interview), ale i ja jsem nekolikrat prekvapene zamrkal nad nekterymi scenami. Jako treba kdyz Anna Polivkova nabidne jinemu rekreantovi, ze se pred nim bude svlekat a on zatim muze masturbovat. Uplne vazne. Velmi nadejny zacatek sceny se ale zvrhl do surrealismu, protoze se nakonec nesvlekla a nebo jen velmi naznakove a on si na tu masturbaci vzal potapecske bryle s dioptrickymi skly. To uz jsem hykal jako velbloudi na ceste z Meccy do Mediny.

Jsem zcela pro vsechny druhy sexualniho zertovani, ale opakovane popichovani a presvedcovani asi jedenactileteho chlapce (jeho asi patnactiletym kolegou), ze je homosexual, mi pripadalo na hranici nevkusnosti. Cele to postavila na hlavu hlavni hrdinka Anna Polivkova, ktera jakoze vylecila pochyby jedenactileteho radoby-homosexuala tim, ze ho vzala do rozpadle kabiny jakesi stare lodi, rozepla si halenku a nechala toho maleho kluka, aby ji osahal prsa, jestli ho to jakoze "vzrusi". Film implikuje, ze prave to se stalo a cesky divak si spokojene oddechne. O jednoho buzika min. Mne to pripadlo az kriminalni. V nedavne dobe tady v USA byla rada pripadu, kdy vetsinou velice mlade (25 let) a fesne pani ucitelky mely sexualni vztahy se svymi 15-tiletymi zaky. Vsechny tady skoncily v base. Nepovazuji to za spravne, protoze si myslim, ze jak zaci, tak i pani ucitelky byli vzajemne spokojeni a mrzi mne, ze kdyz mne bylo patnact, tak jsme meli za ucitelky jen stare baby. Ale stejne jedenact let - to uz je moc. Co je moc, to je moc.

Celkove to byl prekvapive mily film, zadna trapna sverakovstina jako Tmavomodry svet nebo Vratne lahve, byt fakt, ze se to vsechno melo odehravat DNES a ne kdysi v davne komunisticke minulosti, vidim jako ponekud strasidelny. Urcite je pro ceske filmy svetlo na konci tunelu - i kdyz ten tunel je porad zatim velice temny a to svetylko je malinke a strasne daleko.
----

Tady je par fotek jedne te americke ucitelky co ji zabasli za sex s 15-ti letym zakem - Debra Lafave. Tim nechci rict, ze v Cesku nemaji pekne ucitelky - ale zadna z nich neucila zrovna mne.


O Češích a Papuáncích

11. prosince 2009 v 20:21 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Četl jsem nedávno o výzkumech amerického antropologa Marvina Harrise v horách Papui-Nové Guineje. Tamější hory jsou místem, kde lze nalézt jedny z nejpodivnějších letišť na světě. Všechna ta letiště jsou vybudována místními obyvateli, Papuánci, ozdobenými náušnicemi v nose a peřím na hlavách (vybavuje se mi lidová písnička že Slovácka "jenom někteří, kteří majú na hlavách červené peří!"), kteří jsou stále jednou nohou v primitivní minulosti.

"Zaměstnanci" těchto podivných letišť vyhlížejí do světa moderní technologie, pátrajíce na obloze po nákladních letadlech, jejichž přílet očekávají už téměř půl století. V noci budují ohně, aby osvětlili hrubé přistávací dráhy vysekané v džunglí. Každé to "letiště" nápadně připomíná spojeneckou leteckou základnu z doby druhé světové války, včetně hangáru, rádiové místnosti, vysílací věže a dokonce i jakýchsi maket letadel, všechno vyrobeno z dřeva, palmových listů a bambusu.

Antropolog Marvin Harris to vysvětluje takto: "Papuánci očekávají přílet důležitého letu, nákladní letadlo naplněné konzervami, oblečením, tranzistoráky, hodinkami a motocycly. Letadla budou pilotována předky z minulosti, kteří se vracejí zpátky k životu. Tak proč jenom to zpoždění? To je divné! Opeřený Papuánec vchází do rádiové místnosti a vydává instrukce do "mikrofonu" vyrobeného z plechovky. Vzkaz je odeslán skrze anténu, tvořenou liánou a jakýmsi plazivým vínem: ,Jak mne slyšíte? Přepínám!´"

Jinými slovy - domorodci očekávají, že jejich mrtví předkové jednoho dne přiletí "domů" a rozdělí se o "kořist", či o výsledky jejich nadpřirozeného nákupního výletu. Tyto primitivní "Cargo cults", jak jsou nazývány, nezlomnou víru, že "ti, kteří nabyli bohatství, mají povinnost to bohatství rozdělit mezi ostatní", popsal Marvin Harris. Základem tohoto primitivního rovnostářství je skutečnost, že v papuánských primitivních podmínkách všichni mají více či méně stejnou fyzickou sílu. Z čehož dále vyplývá, že pro jedince je téměř nemožné nashromáždit více "dobrých věci, které život poskytuje ", než on či jeho bezprostřední rodina je schopna účinné ochránit. Kdykoliv někdo v primitivní společnosti získá něco, o co by měli jeho sousedé zájem, musí to buď úkryt nebo rozdat. (A teď zkuste na tuto premisu aplikovat známou situaci z Česka, kde jeden soused má kozu. Ten druhý by mohl mít svou kozu, ale on si radši přeje, aby tomu prvním sousedovi jeho koza chcípla.) A když se tedy Papuánci snaží nějak realizovat jejich touhu po určitých věcech, jejich "selský rozum" jim radí, aby tyto výrobky či zboží obdrželi jako "dar", což následně způsobilo spontánní výskyt "cargo" kultu.

Pokusy domorodců dojít k nějakým výsledkům se setkaly s naprostým fiaskem - i když podle jejich "selského rozumu" dělali všechno správné. Mýtili džunglí pro přistávací dráhy, budovali letištní věže, natahovali "dráty" vysílaček. Všechno tak jak to mělo být - tak proč to krindapána nefunguje? Odpověď: Starý způsob chápání nových podmínek - pokud domorodci zůstanou u způsobu chápání , jak byli navykli ve staré společnosti, pak je téměř zaručeno, že porozumění moderní technologií je mimo jejich dosah. V určitém smyslu, tato paradigma, neboli názor na svět, funguje jako software - program do počítače. Umožňuje lidem zpracovat informace použitím společného vzoru, formovaného předchozí zkušenosti, která nové informace spojuje. Neschopnost domorodců spojit moderní detaily s myšlením z doby kamenné nás pak může přivést až k situacím daleko od dešťových pralesů Papui-Nové Guineje.

1. To, co dává v životě smysl, je vzor skutečnosti, který, jak lidé mají tendenci věřit, existuje. Detaily bez spojení ke "smyslu" zůstávají obvykle nerozluštitelné, nejen lidem z doby kamenné, ale komukoliv.
2. To, co "dává smysl", může být ve skutečnosti mezera či slepé místo v tomto paradigmatu chápání skutečnosti.
3. Jakýkoliv "názor na svět" (paradigma), bere v úvahu skutečnosti, důležité v ekonomických či politických podmínkách, ve kterých je paradigma vytvořeno.
4. Čím primitivnější jsou podmínky, v nichž je "názor na svět" vytvořen, tím méně skutečnosti bude realisticky pochopeno a vysvětleno, předtím než budou začleněny do paradigmatu.
5. Existující a zavedené paradigma je v podstatě nevyvratitelné jen poukázáním na důkaz, hovořící jinak. Jak napsal Keith Thomas: "takový systém víry je vybaven vzdoruschopností, činící ji vyloženě imunní vůči vnějšímu argumentu". Lidé, jejichž kultura hrubé překrucovala fakta (třeba po dobu 42 let), se vždy zuřivě brání přijmout širší a tolerantnější názor na svět, mnohdy i navzdory ekonomické skutečnosti nebo skutečnosti vojenské porážky - jak my víme: lidi z Česka nepřesvědčíš!
6. Tendence zachovat neproduktivní a nerealistické světové názory je jen zdůrazněna, když včleněné fantazie zahrnují redistribuci bohatství.
7. V traumatických dobách (války, změny sociálního systému, atd.), kdy světové názory jsou nejčastěji předmětem změn, se objevuje tendence k neracionálnímu vysvětlování události. V primitivních podmínkách, v nichž se lidské společnosti vyvinuly, funkce, které jsou nyní plněny vládami a zákony, byly nařízeny prostřednictvím náboženství a tabu systému. Rovněž mentální charakteristiky, které dříve pomáhaly lidským bytostem přežít - jako schopnost nevšímat si nedůležitých věci a nebo tendence zmatkovat pod tlakem - mohou být nyní velkou zátěží. V moderním prostředí, schopnost ekonomii a politických institucí vůbec fungovat, je závislá na rozumném vysvětlení rychle se měnících skutečností. Jestliže moderní společnost prochází traumatem, pak se legrační "cargo" kult může rychle stát nacistickou stranou.

No tak to asi je s Papuánci. A že v tomhle článku nebylo nic o Česku? Opravdu?
A hadanka pro ctenare: Kdo uhodne co to je? Vztahuje se to k clanku.


Jak jsem si hral na zahrade misto obeda...

11. prosince 2009 v 15:02 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Nasledujici clanecek je vysledkem slovni prestrelky v diskusnim listu SME-L nekdy v srpnu 1997, kdy jeste nebylo jasne jak to u vas dopadne a ze dojde k druhe normalizaci, mezi clovekem jmenem Dalimil a clovekem jmenem Rosta - proto je to odliseno i barevne, nejen temi malymi sipkami na leve strane. Takze Dalimil je modre, Rosta zelene a co bylo jeste predtim, to je cervene. Minulost je mnohdy cervena.

--------------------------------------------------------------------------------
At 08:22 AM 8/16/97 GMT, Dalimil wrote
>>Opatreni se vztahuje i na emigranty, co znamena ze treba emigrant ktery byl
>>v v KSC od roku 1960 a z v roce 1966 ho strana vyslala ucit do Ghany, a v
>>1968 emigroval do Kanady a dnes je vazenym profesorem na UW a Dalimilovym
>>kamosem, si svych 8 let bude muset taky odpracovat - v CR nebo v SR nikoliv
>>v Kanade...
>>Tak, tohle je pro mne dulezite... muzeme zacit diskutovat.
>> >>Rosta
> >Mluvis o manualni praci jako o trestu.
--------------------------------------------------------------------------------
Mozna bych to mohl upresnit - mluvim o praci, ktera neni ridici, coz ve vetsine je manualni. Ostatne je treba se poucit i od komunistu samych (ne, nejsme jako oni, ale vedeli co je co), kdyz cloveka odsoudili k nejakemu trestu tak to byla prace vzdy drsne manualni, nikdy - opakuji NIKDY - to nebyla prace ridici. Moznosti ze Kovac byl velkym sefem na Kube a v Londyne z TRESTU je absurdni - tomu muze verit jen par idiotu na Slovensku, u kterych je to stejne jen zbozne prani a nikoliv vira.

--------------------------------------------------------------------------------
>I to je zajimave. Co me se
>tyce, Standuv projekt (vysilani ucitelu anglictiny do Cech) je daleko
>dulezitejsi nez Standa odhazujici bahno. Ne ze by mu to uskodilo, je
>kulatouckej. Mohl bych jmenovat dalsi, velice uzitecne veci, ktere
>Standa udelal. Tady i tam. Ovsem to se nepocita, ze jo. Protoze
>(mozna) platil clenske prispevky do nevhodne organisace.
--------------------------------------------------------------------------------
Uznavam ze Reinis toho udelal spoustu dobreho... ja bych ho navrhl na REHABILITACI jako politicke vezne z padesatych let (a budeme se taky tak pretvarovat a ve skutecnosti nic pro pravou rehabilitaci neudelame, jo?) - tim by se to vyrovnalo a polepsenym komunistum by se dostalo stejne spravedlnosti jako "rehabilitovanym" politickym veznum.

--------------------------------------------------------------------------------
>Nevim, jestli Stanislav Reinis kdy patril do KSC ci ne. Je mi to
>sumafuk. Ja taky patril do Pionyra, v CSM jsem nebyl cirou nahodou.
>Jo, delal jsem na UV CSM, i pres to neclenstvi. Dokonce jsem i bydlel
>v hotelu ktery uzivali clenove UV KSC, hotel Praha? Uz si nepamatuju.
>No ten, jak tam u recepcniho stolu sedel soudruh dezurny se samopalem
>v kline.
--------------------------------------------------------------------------------
No povidej povidej, vyzvatlej nam neco na sebe.. :-) Ja ti taky neco vyzvatlam.. kdyz jsem byl dite peti-lete, tak jsem dostal narizeno (tedy moji rodice) ze musim chodit do PRED-SKOLNI skolky. A skolka trvala do 4 hodin a v poledne byl obed. Soudruzka reditelka skolky Kolkova dostala prikaz z MNV, ze maly Hedvicek nebude dostavat zdarma obed s ostatnimi petiletymi, ale bude vyslan si hrat na zahradu skolky - zatimco ostatni deti jedly. Duvod: Hedvicek je dite kulaka, tudiz ne dite delnickeho ci proletarskeho puvodu. Moje maminka protestovala a sla i na Narodni vybor, ze ty obedy pro me zaplati... ne, nebylo mozno... a tak jsem si hral behem poledni prestavky na zahrade skolky, snedl jsem svacinku z domu, mel jsem ji v takove cerne leskle kabelce na kterou se dalu prilepil obtisky! - a kopal jsem tunely v piskovisti... krasne tunely jsem udelal a uvnitr se propojovaly!
--------------------------------------------------------------------------------

A soudruzka reditelka-ucitelka Kolkova (spolu s manzelem Frantou Kolkem) byla o radu let pozdeji jednou s hlavnich tvari OBRODY 1968 a byla vyfocena kdyz se znovu stavela socha Masaryka pred nadrazim... a pak se to zase zmenilo a Franta Kolek byl jednim z normalizatoru socialistickeho zemedelstvi po dubnu 1969... a zivot sel dal a ja si vsechno pamatoval...

--------------------------------------------------------------------------------
Ty jsi ovsem tou dobou spal v hotelich pro UV KSC, a pracoval jsi pro UV CSM, i kdyz jsi nebyl clenem :-))) - to je dobre...

--------------------------------------------------------------------------------
>Zena patrila do CSTV, hrala stolni tennis. Ja taky, i kdyz pred
>triceti lety. Ona snad jeste ma prukazka v supliku. Svazarm a ja
>nevim co jeste. Ktere organizace nebyly komunisticke?
>Je zajimave, jak v jedne stati dokazes prohlasovat rozumne veci a
>ptakoviny, jednim dechem.
--------------------------------------------------------------------------------
Jo na ptakoviny ja jsem expert... pamatuji si (ja si hlavne pamatuji veci kdyz jsem byl malej, neni to zajimave?), ze muj kamarad s kterym jsme hrali kulicky, Mirek Vildunq mel vzdycky jen maminku, tatinek se tam nevyskytoval - no stavaly se takove veci.. a on se najednou ten tatinek objevil, puvodni a originalni, zadny nahradnik! A byl podobny na Mirka! A byl sedivy, velice stary a byl ohnuty do pravouhleho predklonu jako trojuhelnikove pravitko ze skoly. Zeptal jsem se otce, kde pan Vildunq byl, otec se rozhledl a pak mi rekl ze pan Vildunq byl prave propusten na amnestii z Jachymova, kde byl poslednich deset let (aaa, tak proto nebul u nas v Kojetine, zajasal jsem) a ze je stejne stary jako muj otec. Memu otci bylo tehdy 35 let.
--------------------------------------------------------------------------------
Takove ptakoviny ja si pamatuji - ovsem jini treba hrali ping-pong pro CSTV a treba jezdili s narodopisnym souborem do Francie a tyhle veci nikdy nevideli a tedy ani si je nemuzou pamatovat... how the fuck I am supposed to know????
--------------------------------------------------------------------------------
>Jo, potrestat vinne, umerne k jejich vine. Po radnem procesu.
--------------------------------------------------------------------------------
Jojo, po radnem procesu ...... dal v Polni ulici - asi 20 baraku od nas, tam kde se Polni napojovala do Olomoucke ulice tam bydlela pani Drabkova, a ta mela dva kluky, Mirka a Tomas (Tomas byl trochu starsi nez ja, tak s tim jsem nebyl kamos) a jako dilem nahody taky nemeli tatinka. Pani Drabkova byla holicka. Strihala u ni doma v kuchyni - za korunu. Vzdycky jsme k ni prisli, ona nam udelala ostrihani "na blba" (coz je dnes oblibeny uces U.S.Marines a rika se tomu "buzz-cut") a zase jsme sli... A i pan Drabek se jednoho dne objevil. Ne tak sedivy, ale stejne pokriveny... kdosi nam na ulici rikal, ze byl "radne odsouzen" - cimz se asi myslel nejaky "radny proces"... a co udelal? "Nejspis byl nejaky snatkovy podvodnik" pravil informator na ulici... Hmmmm... Netuse zda snatkovy podvodnik je neco opravdu zleho jsem informoval doma rodice. Kdo ti to rekl? Stary Kroupa! Tak se starym Kroupou se uz nikdy nebav, nebo nas dostanes do pruseru! Je to komunista, a udaval za Nemcu a udava dneska a bude udavat za kazdeho rezimu! ... tim to bylo vyrizeno... a co udelal pan Drabek? Oni nejsou puvodne z Kojetina, on jsou z Prachatic na Sumave a on prevadel lidi pres Sumavu, a ted se vratil z kriminalu a prisel za rodinou kterou z Prachatic vystehovali. Vystehovali? Ja, vystehovali, tak jak z Kojetina vystehovali staryho Uhra do Brna a mel zakazano vubec prijet do Kojetina i kdyz tady mel manzelku a deti a mohl sem prijet jen parkrat tajne v noci... hmmm - od te doby delim zlociny na slusne a neslusne... a vim ze PROCES jeste neznamena SPRAVEDLNOST...
--------------------------------------------------------------------------------
Pan Drabek pak brzo umrel, i kdyz stary taky nebyl.. a pani Drabkova taky a Tomas se zabil na motocyklu na moste pres Moravu na ceste do Chropyne a Mirek odesel v osmasedesatem za hranice a dodnes zije v zapadnim Berline..
--------------------------------------------------------------------------------
>Porad se ohanis Zapadem.
--------------------------------------------------------------------------------
Neohanim - byla to chvalyhodna akce a byl jsem predplatitelem i na to televizni vysilani jsem se dival v nedeli rano nebo kdy to byvalo...
--------------------------------------------------------------------------------
>Jednim ze zakladnich principu je "presumption of
>innocence", teda ze dokud se ti vina nedokaze, tak jsi pokladan za
>nevinneho.
--------------------------------------------------------------------------------
Kez by to mohl rict pan Vildunq, pan Drabek, muj otec, mi strycove a tak dal... a klidne se vztekej ty chytra hlavo, ja jsem se tam narodil, a zil jsem jen takovy obycejny normalni zivot, zadne heroicke akce jsem nikdy neudelal, nezapaloval jsem zadne ruske tanky jako Slavicek, ani jsem nespal v hotelech pro UV KSC, ani mne KSC nevyslalo do Ghany jako Standu.... jsem snad proto horsi nez vy? Rekni kurva REKNI!!!! Jsem horsi pro to ze si pamatuji a vy si ODMITATE pamatovat???
--------------------------------------------------------------------------------
Rosta

---
Tot vse: Kdyz jsem v roce 1995 navstivil Ceskou republiku, vzal jsem do auta svou maminku a jeli jsme navstivit jejiho bratra (meho stryce). Byl uz taky pochopitelne v duchode a velice si stezoval, ze se mel za komunistu lip - ze kdyz jel na rekreaci ROH na podnikovou chatu, tak ze mu ROH zaplatilo i benzin do jeho Ziguli, kterym tam jel - a ted mu pry neda nikdo nic! Moje matka s nim hlasite nesouhlasila a nakonec se znacne pohadali. Mezi jinym moje matka vzpomnela vyseuvedenou historku, jak mi byly ve skolce upirany kvuli tridnimu puvodu i svacinky. Stryc odborar tomu pochopitelne odmital uverit, coz inspirovalo moji matku ke vzpominani na vic a vic dukazu a vetsimu kriku.

Nakonec si uvedomili, ze na sebe rvou jako blazni a ja tam sedim na gauci s ocima navrch hlavy. A stryc Fanos povida: "Tak co Rostiku, nevratis se zpatky do Ceska?"

Zdvorile jsem se usmal, ten zapad se na me za ty roky prece jen podepsal a povidam: "No kdyz vas tak pozoruju, tak radsi ne."


Nejnovejsi zebracke turne Vaclava Klause...

10. prosince 2009 v 4:36 Clanky jinych autoru
Nas clovek v Sao Paulu mi prave poslal fotografie z posledniho zebrackeho turne Vaclava Klause, tentokrat do Brazilie. Navsteva byla popsana v predchozim clanku na tomto blogu. Pochopitelne hloupy Vasek a jeho kamarilla delali zase jen ostudu...


Případ nepovšimnuté knihy

10. prosince 2009 v 3:44 | Tereza.Spencerova |  Clanky jinych autoru
Rodiče šéfa diplomacie Karla Schwarzenberga využívali k levné práci vězně z kárného a později sběrného tábora Lety u Písku. Uvedl to týdeník The Prague Post s odvoláním na nové vydání knihy Bouře amerického autora Paula Polanského.
Nabízíme vám text, který na toto téma vyšel už v roce 2003.

Upozornění: následující stránky se vracejí do doby před vypuknutím druhé světové války a nejsou vhodné pro ty, kteří nechtějí znát historii pracovního tábora v Letech, pro ty, kteří nechtějí vědět, jakou roli při jeho vzniku sehrál šlechtický rod Schwarzenberků, ani pro ty, které nezajímá, jak s tím vším souvisí otec našeho exprezidenta Havla.

Historie, kterou vám chci vyprávět, se začala odvíjet 6. prosince 1939, kdy se nad schwarzenberským panstvím zcela nečekaně přehnala živelní pohroma. Nejprve se spustil déšť a o něm dva dny, které se zdály nekonečné, padaly neuvěřitelné přívaly sněhu; bylo ho tolik, že pod jeho tíhou popadalo čtyřicet procent smrků, borovic, buků, jedlí, kaštanů, javorů, jasanů, topolů, olší a bříz. Deset tisíc hektarů schwarzenberských lesů, hlavního zdroje příjmů tohoto šlechtického rodu, se během dvoudenní kalamity proměnilo v neproniknutelnou spoušť polomů.

Když konečně přestalo sněžit a kníže z věže svého zámku obhlédl panství, byl zděšen. Podle prvních skromných odhadů by s dělníky, kteří byli v okolních vesnicích k mání, náprava škody trvala patnáct až dvacet let. To by se ale pro Schwarzenberky, kteří byli mezi tehdejšími největšími vlastníky půdy v Čechách na jedenáctém místě, fakticky rovnalo bankrotu.

Pomoc v nouzi

Kníže měl své panství rád, řádně se o ně staral a spatřoval v něm pokračování rodové tradice. Co by tedy pro jeho záchranu neudělal! V září 1939 napsal spolu s dalšími dvanácti českými šlechtici prezidentu Benešovi dopis, v němž ho naléhavě žádal, aby se nevzdával Sudet. Když pan Němci obsadili české země, poslal kníže a jedenatřicet jeho vznešených přátel dopis také prezidentu Háchovi, kde se hrdě přihlásili k Čechům, a to i přesto, že většina jejich předků pocházela z Německa nebo Rakouska.

Při pohledu na tu spoušť ale knížeti nezbylo než se zhluboka napít svého oblíbeného šampaňského a obrátit se na protektorátní správu znovu. Tentokrát už ale nepsal prezidentovi, namísto toho vyslal svého advokáta na 5. odbor ministerstva vnitra, by u tamního zástupce ředitele zjistil, jestli by ministerstvo nemohlo na jeho panství zřídit tábor a poslat do něj pracovní sílu, která by pomohla při likvidaci poničeného lesa.

V protektorátu v té době na základě výnosů z let 1927, 1931 a z počátku března 1939 existovalo už patnáct pracovních táborů, do kterých byli sváženi kriminálníci a osoby vyhýbající se práci. Úřady Schwarzenberkovu advokátovi vyšli vstříc, zřejmě i proto, by Němcům ukázaly, že se Češi s nepohodlnými jedinci z vlastních řad dokážou vypořádat i bez německé pomoci, a tak v létě 1940 opravdu vznikl pracovní tábor v Letech u Písku, jehož jediným cílem bylo pomoci Schwarzenberkům z nouze.

Potíže s lidmi

Jako první se v táboře objevily dvě stovky dělníků ze Slovenska, ale knížeti se příliš nezamlouvali Pracovat uměli, to ano, ale v té době už byli občany cizího státu. Ministerstvo je nemohlo do tábora deportovat nastálo a kníže jim ke své nelibosti navíc za dřinu v lesích musel vyplácet mzdu.

Nespokojenost o něco později nastala i s první várkou 640 českých vězňů, které dodalo české ministerstvo vnitra, protože většina z nich nebyla těžké práce v lese vůbec schopna. Podle dochovaných dokumentů bylo jednomu z nich už třiasedmdesát, mnohým přes šedesát. Většinu četníci zatkli za to, že v hospodách hráli karty v pracovní době, další byli invalidé, kapsáři… Suma sumárum mezi nimi nebylo víc než třicet mužů schopných práce v lese.

Na řadu tedy přišli - po určitém váhání ze strany Schwarzenberků - Židé. Práce bylo dost, tak byli deportováni z celého píseckého okresu. A aby se předešlo výše zmíněným potížím, dostala policie příkaze zatýkat pouze chlapce a muže ve věku od šestnácti do pětačtyřiceti let. Byli práceschopní a nemuselo se jim platit, spíš naopak - měli být jen a prostě, v souladu s přáním Němců, "upracováni". Ostatní Židé si měli na transport do koncentračních táborů počkat doma.

Potíže s "pracovní silou" v té době nepostihly jen knížete Schwarzenberka, nýbrž i podniky rodiny Havlových. Sám Miloš Havel, jehož bratranec byl údajně jedním z dozorců v letském táboře, kde patřil k nejbrutálnějším, udal gestapu šest svých židovských podílníků na Barrandově, za což ho říšský protektor Reinhardt Heydrich odměnil tím, že mu připsal jejich podíly. Heydrich měl ostatně rodinu Havlových v oblibě; chodíval na šampaňské do Lucerny, odkud do Let putovalo několik číšníků - stačilo, když z nepozornosti vylili skleničku. V Lucerně se ostatně Heydrich nechal vyfotografovat s malým Václavem Havlem, naším budoucím prezidentem. V den jeho narozenin si ho v paláci Lucerna pěkně posadil na koleno a při pohledu do objektivu se zeširoka usmál…

Vyřešili to Cikáni

Ani Židé však Schwarzenberkovy lesy od polomů nezachránili - byli to vesměs intelektuálové, právníci, lékaři, v lese toho moc nezmohli, a tak se z pohledu knížecí rodiny proměnili jen v pouhé hladové krky. Zbavili se jich poměrně rychle: nákladní vozy je odvezly na nádraží a odtud už směřovali rovnou do Terezína.

Jakmile veškeré pokusy sehnat pracovní sílu mezi Čechy či Židy selhaly, obrátila se pozornost všech zúčastněných na Cikány. Po prvních pochybách o smysluplnosti takového kroku - nedůvěra v jejich pracovní schopnosti byla už tehdy přece jen příliš velká - byly ke konci roku 1942 do Let, tábora původně určeného pro 380 lidí, navezeny více než dva tisíce Cikánů, v mnoha případech celé rodiny. Z mužů se vyklubali zdatní dřevorubci, ale starci a malé děti si do tábora z velké části přijeli pro smrt, obvykle z rukou českých dozorců. Našly se mezi nimi sice výjimky, které neztratily lidskost, ale většinou nedopadly dobře. Pro nadbytečnou lásku k vězňům je udali sami jejich kolegové. Nikomu to nevadilo - v Německu Cikány už od roku 1933 zavírali do Dachau a v masarykovském Československu, kde byl v roce 1927 vydán výnos omezující kočování pobudů, neměla většina Cikánu nárok ani na občanství.

A zbytek příběhu už je smutně známý. Část romských vězňů skončila v koncentračním táboře v Osvětimi, z Let jich na konci války vyšlo živých jen pár. Kníže Schwarzenberk, kterému Němci nakonec zabavili sídlo, ale dál mu do menšího zámečku dodávali nedostatkový benzin do jeho packardu, byl po válce oslavován za předválečné vlastenecké postoje. Havlovi měli Lucernu, Barrandov a všechno ostatní. Ačkoli se celou historií táhne výhradně česká, a ne německá niť, podle dobových emocí se vlastně ani nic moc nestalo.

Vlepená stránka

Předchozí řádky jsou velmi stručným shrnutím více než dvousetstránkové knihy Bouře, kterou u nás sepsal a vydal Američan Paul Polansky. Tento jednašedesátiletý (sic) chlapík z Idaha a bývalý juniorský mistr USA v boxu v střední váze do Čech přijel v roce 1994, původně jako genealog, aby vypátral původ jakési americké rodiny. V třeboňském archivu přitom narazil na nedotčené balíky dokumentů týkajících se pracovního tábora v Letech To téma ho chytlo.

"Přišel za mnou jen tak z ulice a ukázal mi, co zatím nashromáždil," vzpomíná Fedor Gál, majitel vydavatelství G plus G. "Ohromilo mě to a dlouho jsem nad tím textem váhal. Dával jsem ho číst svým přátelům, aby mi poradili, jestli to mám vydat. Většina z nich byla na rozpacích." Jejich pocity nejspíš nejlépe vystihl slovenský profesor Peter Zajac, který na zadní obálce knihy napsal, že "Polansky (…) před námi otevírá tušený, avšak úzkostlivě skrývaný svět našeho studu za to, co nechceme vidět."

Paul Polansky sbíral materiály ke knize pět let a pomáhala mu v tom mimo jiné i Romka, jejíž matka protrpěla pobyt v Letech na vlastní kůži. "Polansky mi přinesl kila xeroxových kopií dobových dokumentů," konstatuje Fedor Gál. "Přesto mi údaje o Havlových a Schwarzenberkovi, které zveřejnil ve svém textu, připadaly tak neuvěřitelné, že jsem pro jistotu vyslal svého právníka, aby je ještě jednou ověřil, pro klid svědomí. Výpisy z katastrů a místní kroniky nabízejí hodně prostoru pro spekulace. Třeba když právník našel v archivu v knize katastrů mezi dobovými stránkami psanými ruku vlepený čerstvý strojopis, který dokládal Havlovo vlastnictví Barrandova. Neměl jsem ale kapacitu, ani motivaci hrabat se v tom vážněji."

Mlčeti zlato

Krátce před vydáním knihy se s Polanským v jedné pražské literární kavárně sešel Karel Schwarzenberk, potomek hlavních "hrdinů" knihy Bouře a někdejší kancléř prezidenta Havla (a nynější ministr zahraničí za zelené, pozn. red). O předmětu jejich hovoru máme jen svědectví Paula Polanského, a i to jen z druhé ruky. Schwarzenberk Polanskému navrhl, že věnuje nějaké peníze pro pietní místo v Letech.

"Když jsme při příležitosti vydání knihy v roce 1999 uspořádali tiskovou konferenci, z mnoha pozvaných novinářů na ni přišel jen jedný, a ani ten pak o ní nenapsal ani řádku. Knihkupci ji nechtěli, nikdo o ni neměl zájem, prostě se rozhostilo naprosté ticho. Bylo to zvláštní ale o důvodech toho stavu nechci spekulovat, i když názor samozřejmě mám. Máme zřejmě ve zvyku problémy řešit tak, že je zameteme pod koberec," říká Fedor Gál.

Krátce nato praskla v patře nad skladem nakladatelství voda a celý náklad Bouře zničila. Pojišťovna škodu zaplatila a příběh pozoruhodné knihy se uzavřel. Zůstalo jen pár výtisků a Paul Polansky odjel z České republiky do Kosova, kde se začal starat o romský uprchlický tábor.

To nemůže být konec

Možná někoho napadne, proč o této nepovšimnuté knize píšu až teď, kdy je například Václav Havel už jen soukromou osobou, a nikoli mnohými zbožňovaný prezident. Je to prosté: dřív se mi ta kniha do ruky nedostala a o faktech v ní uvedených jsem neměla ani potuchy. A ani teď nechci Václava Havla nebo Karla Schwarzenberka nijak skandalizovat. Za své rodiče přece nikdo nemůže a na to, abych z odstupu času hodnotila, jak se kdysi zachovali jejich předci, si netroufám. Kdo ví, jak bych se v takové vypjaté době zachovala já? Je se mi vtírá na mysl pár otázek, a to pěkně neodbytných. Třeba tahle: Když se Václav Havel jako prezident uměl za celý národ omluvit Němcům za odsun - což podlé mého učinil vcelku správně --, proč v sobě nenašel sílu a neutrousil také pár slov o "barrandovských" Židech a neudělal to jen za svou rodinu? Bylo by to přinejmenším gesto moudrého muže, za kterého se tak rád vydává. Bez této omluvy vypadá jeho postoj vůči odsunu jen jako velmi pokrytecká snaha udělat ze sebe apoštola pravdy a někomu se tím zalíbit.

A zajímalo by mě také, proč si té knihy tak ostentativně nikdo nevšiml. My Češi se rádi stavíme do pozice nevinných a bezmocných obětí, nejprve nacismu, pak komunismu, ale Bouře otevřeně vypovídá o našem, českém, nenacistickém a nekomunistickém, čistě lidském podílu na tom všem. Rádi vykreslujeme masarykovské Československo jako oázu demokracie, ale přitom jsme - v rámci udržení tohoto ideálu - nuceni důsledně zamlčovat jeho stinné stránky. Byl to snad ten důvod, proč o knihu nikdo neměl zájem? Je snad tohle důvod, proč první tři oslovení překladatelé odmítli Polnského text převést z angličtiny do češtiny? Nebo vadilo, že nám do minulosti vrtal nějaký cizák? Nebo si snad někdo nepřál, aby se o této knize vůbec vědělo?

Odpovědi na tyto otázky neznám a nejspíš se jich asi nikdy ani nedopátrám, protože si je každý z nás nese sám v sobě. Vím ale, že čím déle si budeme sami před sebou zastírat své dějiny, tím déle nám bude trvat, než pochopíme, kdo vlastně jsme, než poznáme svou národní identitu.
"Říkal jsem Polanskému, že po přečtení jeho knihy mám dojem, že nemá Čechy rád. On se jen usmál a řekl, že je to právě naopak," vzpomíná Fedor Gál. Tomu rozumím.

Tereza Spencerová, Mladý svět č.12/2003


PS.
Místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL) k nynějšímu opětovnému vydání Bouře týdeníku The Prague Post řekl, že obvinění, která Polansky vznesl, je nutné vzít vážně: "Jestliže to, co Polansky říká, je pravda, (Schwarzenberg) bude muset s něčím přijít a usmířit se se svojí minulostí."


Takze hloupy Vasek cislo 1 vyfoceny s Heydrichem, hloupy Vasek cislo 2 vyfoceny in flagranti se svym KGB ridicim dustojnikem Rebjonkem... Co jste to tam za lidi?