Prosinec 2009

Cernosi proti komunismu. V Praze.

9. prosince 2009 v 21:27 Clanky osvetove
Ctenar Jenda mi poslal tuhle fotku. Ja zasnu. Laik se divi - odbornik zasne.


Brýle Jaro Filipa

8. prosince 2009 v 3:38 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Pred sesti lety v dubnu jsem se jel podívat i na Slovensko. Ono ani ne tak na Slovensko jako spíše pouze do Bratislavy. Vlado nás čekal už na rakouské straně přechodu, myslím, že se to jmenovalo Berg. Na hraničním přechodu jsme byli v podstatě odmávnuti - žádný problém. Tou dobou už jsme měli za sebou zkušenosti s zfašizovanými příslušníky České policie na přechodech do České republiky, takže to bylo jako pohlazení po duši. Za hranicemi, na Slovensku, už jsem jel jen za ním, nemusel jsem hledat cestu, no bezva. V Bratislavě jsem byl naposledy 20. srpna 1968, takže jsem si ji vlastně ani nepamatoval, jestli tam ten velký most tehdy byl nebo ne - nevím.

V ulicích Bratislavy to stejné, Vlado přede mnou kličkoval ulicemi, já jsem jen dával pozor, abych byl pořád za ním. Spustil jsem si okénko u auta, abych se nadechl bratislavského vzduchu. Každé město má svou vůni. Poznám se zavřenýma očima Videň, Washington, Paříž, Cleveland, Kaposvár.... Několik hlubokých nádechu... a nic. Žádná vůně ve vzduchu jako v maďarském Kaposváru, žádné vibrace, žádné déja vu.

Na déja vu jsem citlivý. Loni na podzim jsem měl návštěvu z Česka a potřebovali víza na Bahamy. Konzulát je v Miami, v Ingraham Building na Second Avenue. Je to jeden z nejstarších mrakodrapu v Miami, postavený v roce 1926. Nikdy jsem tam předtím nebyl - my, místní, víza na Bahamy nepotřebujeme.

Vejdeme do dveří a v ten moment mi to bylo jasné. Déja vu. Nikdy jsem tady nebyl, ale už jsem tady někdy musel být. Na druhé straně lobby - vstupní haly v přízemí - u výtahu, bylo mramorové pódium a za ním seděl vrátný, který zapisoval, kam kdo jde. Černoch aspoň osmdesátiletý. Měřil si mne už zdálky.
"Hello!" pravil jsem svým sonorním basem. Vrátný vstal - už jsem si zvykl, že mám určitě kouzlo osobnosti, ovšem tenhle vrátný stal v pozoru.
"Welcome back, sir!" řekl vrátný a díval se skrze mne asi metr za mne, asi jako se díváte na drill seržanta, takový ten voodoo pohled.
"Isn't there Victor's upstairs on the second floor?" - vynořovaly se mi v hlavě věci, které jsem minutu předtím netušil.
"Not anymore, they moved out in 1990."
"Ahh... a where is then Bahamian Consulate?" - vrátil jsem se rychle k příčině mě přítomnosti v lobby.
"Suite 818, sir."
"Wasn't that Henry Waxmann's office?"
"Consulate is there since 1955, sir", pravil informovaný vrátný. Ten určitě věděl i kde má el chupacabra hnízdo.
"I must be mistaken, thank you."
Vystoupili jsme v osmém patře z výtahu a já jsem věděl, že musíme zahnout doleva. Nevím proč.

V Bratislavě to tak nebylo. Jel jsem za Vladem a jeli jsme k bratislavskému krematoriu, do urnového háje - navštívit hrob Jara Filipa. Je to hodně vysoko v takovém kopci. Ale ještě předtím jsem dostal dárek. Jarovy brýle i s hadříkem na čištění a v pouzdru z plastiku. To prý proto, kdybych se někdy chtěl podíval na svět Jarovýma očima, bylo mi řečeno tou měkkou slovenštinou, kterou rád poslouchám, ale nejsem schopen napodobit. Jarovýma očima... drsněji už to ani nemohlo být řečeno a mé vlastní oči byly hned plné slz, že jsem skoro ani řídit nemohl.

Po návštěvě u Jara jsme zase kličkovali Bratislavou a šli se podívat do hospody Stoka - jen tak, ze sentimentálních důvodů. A v pět hodin jsme byli očekáváni v restauraci Nevada, která byla za tím účelem uzavřena - opět zařídil Vlado, který tuhle akci celou zařizoval a financoval - jídla dostatek a pití teklo proudem, dohola ostříhaná ochranka, taky najatá a zaplacená Vladem, seděla u dveří a pila minerálku. Přicházeli přátelé ze sme-l - kolik jich celkem bylo, nevím, pamatuji si tak prvních padesát, protože pak mi to už začalo splývat a optika se rozostřovala. Ne, nepil jsem žádný alkohol, ale byl jsem mohutně dojat a mí přátelé byli všichni lidé inteligentní a pravidlo tam je, že inteligentní člověk má fousy. Knír a bradu. Buď černé nebo šedivé - podle věku. Aspoň na Slovensku tomu tak je. V Česku ne. Tam zase mají ta lesklá saka. Paka. No, bradatých tam bylo a je. Víc bradatých v jedné místnosti se sešlo až minulý měsíc v Kábulu, když zasedala Loya Jirga - jejich parlament. Ovšem ti měli i turbany. Slováci turbany nenosí. Zatím.

No, bylo to velice milé, příjemný kontrast k mým dalším i předešlým zážitkům. A Slováky chválím. Celkem jsem strávil na Slovensku 11 hodin a bylo to moc příjemné. Žinčicu ani drienkovicu jsem nepil.

Vrátil jsem se pak domů a šel jsem na pláž. Jaro tam už seděl. Povídali jsme si o vlnách. A o tsunami. Vlna vzniká větrem, přílivem a odlivem, působením Měsíce, Slunce, případně jiných planet. Tsunami zemětřesením a tím, že podmořská tektonická porucha vytvoří na mořském dně velikánský hrb, podmořské pohoří, které nadzvedne tu masu vody nad sebou a mořská hladina, která je všude plus minus stejně úrovně, najednou má někde strašlivou masu vody, která je několik vteřin či minut třeba deset, padesát nebo i sto metrů nad úrovni ostatní vody - dokud tedy zákony fyziky nezavládnou a voda se nezačne zase vyrovnávat a v tom okamžiku vytvoří tu velkou vlnu - tsunami.

Další dva rozdíly mezi vlnou a tsunami jsou čas a vzdálenost. Vzali jsme Jarovy rolexky a měřili čas. Čas mezi vlnami narážejícími do pláže byl mezi pěti až dvaceti sekundami. V případě tsunami by ten čas byl mezi deseti minutami až dvěma hodinami. Vzdálenosti mezi vlnami se říká wavelength - vlnová délka. Vrchol naší plážové vlny je od dalšího vzdálen sto až dvěstě padesát metrů. U tsunami je to pět set kilometrů a více.

"Ale i tyhle plážové vlny dokážou ničit." pravil Jaro. "Sedím tady pod tím altánkem před Weston's každý den a vlny odnesly té pláže aspoň sto metrů do hloubky." "To jo, ale i tyhle ničivé plážové vlny mají jen krátkou dobu trvání a rychlost tak maximálně dvacet mil za hodinu. Tsunami má stovky mil a hodiny času na to, aby nastřádala energii. Čím hlubší voda, tím rychlejší vlna. Proto taky tsunami může dosáhnout rychlosti až šesti set mil za hodinu, když se řítí přes oceán, a přesto ji lodě neucítí (protože je to jen plynule nazvedne, není tam žádný prudký hrb). Z letadla tsunami taky není vidět. V roce 1960 bylo podmořské zemětřesení blízko pobřeží Chile a poslalo to vlnu napříč Pacifikem. Vlna byla asi jen metr vysoká. Ovšem o dvacet ctyři hodin později, když dorazila k pobřeží Japonska, už byla tsunami sedm metrů vysoká a zabila 200 lidí."

Vytáhl jsem z kapsy ty brýle a posunul jsem je přes stůl před Jara. "Byl jsem na Slovensku a dostal jsem tvoje brýle. Tady jsou. Snad ti nechyběly...," vysvětlil jsem. Jaro se usmál, vytáhl brýle z pouzdra, nasadil je na nos, podíval se vlevo a vpravo, brýle sundal, strčil je zpátky do pouzdra a podal mi je: "Nech si je na památku. Já je nepotřebuju." A začal na okraji dřevěného stolu hrát jako by tam měl klávesy piana a zpívat (jeho angličtina se za poslední dva roky zlepšila téměř do perfektnosti - asi tam někde trénuje):
"I can see clearly now,
The rain is gone,
I can see all
Obstacles in my way"...

No, a tak ty brýle pořád mám tady v šuplíku.



Pád komunismu a Britské Listy.

7. prosince 2009 v 17:15 | Robert Buchar |  Clanky jinych autoru
Nedávno jsem browsoval Britskými Listy a zcela náhodou narazil na jméno Igor Lukeš. Ne že bych v BL hledal nějaké informace, ale čas od času je projedu abych zkontroloval jak se vyvýjí levicová indoktrinace v české kotlině. Protože pana Lukeše znám tak jsem zabrzdil a podíval se blíže o co se jedná. Pan Čulík se ve článku "Gorbačovovi při pádu berlinské zdi telefonovali zděšení Thatcherová a Mitterand..." zmiňoval o konferenci v Bostnu, specielně o Lukešově přednášce na téma rozpadu komunstického systému v Evropě, specielně tom, že se system nerozložil zásluhou disidentů, ale plánovitě zevnitř. Hned jsem pookřál. To je téma kterým se zabývám už sedm let. Hned jsem panu Čulíkovi napsal, že na toto téma mi právě v Praze vychází kniha "Revoluce 1989" a přiložil jsem pro zajímavost jednu kapitolu z uvedené knihy. Pan Čulík mi odepsal, že je to zajímavé a že o tom napíše někdy v úterý, jen co se vrátí zpět do Británie. Současně mě upozornil že si myslí, že moje myšlení je ovlivněno paranoidními zastaralými představami důchodců o Rusku, protože Rusko dnes nikoho neohrožuje, je slabé a nevládne tam už "jednotná ideologie". V tom okamžiku mně došlo, že jsem na špatné adrese a že on ten článek v BL vlastně myslel ironicky.

Především je mi k nevíře, že někdo může označit například Vladimíra Bukovského za "důchodce s paranoidními zastaralými představami" o Rusku. Co pan Čulík o Rusku vlastně ví? Po přečtení jeho dojmů z Bostnu si dovedu představit, že jeho dojmy z návštevy Ruska které nedavno popsal v BL jsou zcela mimo mísu--pohled turisty z projíždějícího rychlíku. Dokumenty které Bukovsky získal z tajných archivů KGB a z Gorbačevova Institutu v Moskvě mluví samy za sebe a nedají se ignorovat mávnutím ruky. Pokuď někdo pochybuje o jejich autenticitě tak bz se měl dát vyšetřit. Dovolím si citovat několik úryvků z rozhovorů s Vladimírem Bukovským, Jonem Pacepou a Pete Bagleym, které jsem natočil v letech 2005-2007.

Vladimír Bukovsky: "Změny byly předem moc dobře připravené. Existovaly nějaké alternativní plány, přípravy pro druhou a třetí úroveň důležitosti, vůdce a elity. Vše se provádělo pomalu, začátek byl na konci 70. let a pokračovalo to po celá 80. léta, zejména za vlády Jurije Andropova. V tu dobu byl plán vypracován, takže Gorbačov jej nevytvářel, nebyl jeho organizátorem. Byl vybrán jako nejvhodnější člověk k jeho zavedení. V televizi vypadal dobře a byl mladý. Dokázal hovořit bez předlohy, bez čtení připraveného textu. Byl to vychytralec, ale nebyl otcem celého plánu. Plán mu předalo předchozí sovětské vedení. Tento plán bral samozřejmě v úvahu všechny možné scénáře a byl zaveden počátkem 90. let. Konkrétně v letech 1990-1991. Hodně věcí se dělalo v tajnosti. Mocenské struktury, tajná policie a podobně. Obrovské množství kapitálu bylo vypumpováno ze zabezpečených vkladů někam do zahraničí, aby mohl být použit později.

Přestože oficiální komunistická struktura odešla, hodně z té nomenklatury zůstalo u moci. Zejména KGB a její agenti. A skrz ní řídí politický i veřejný život i podnikatelskou sféru. Ze strany tajných služeb staré východní Evropy a Sovětského svazu probíhalo mnoho operací, aby se infiltrovaly do pozic moci, státní správy či zákonodárství, do obchodních společností a dokonce i do organizovaného zločinu. Takže moc nebyla nikdy úplně ztracena. Strana a její ideologie zmizely. Byly prostě zrušeny dějinami. Nebyly potřeba. Avšak hodně prvků bývalého systému přežilo, zejména nomenklaturní moc. Později, během několika let, se cítili dostatečně jistí, aby vyšli do popředí a nakonec jsme ve většině evropských zemích a v Rusku zažili opětovné vynoření komunistické moci. V podstatě přišla v podobě moci KGB. Ten nejhorší možný scénář. A to je výsledek nedokončeného díla. Komunismus nikdy nebyl nezvratně zničen a nikdy nebyl žádným soudem odsouzen a zavržen. Žádná obdoba Norimberského procesu se nekonala, ani nic podobného. Komunismus byl jen raněn, přišel o hodně pozic, ale nezmizel. A Západ určitě nepatří mezi vítěze.

KGB byla vnitřní součástí celé Gorbačovovy perestrojky. Například, veškeré západní části operací, které byly, vycházely z KGB. V roce 1985, kdy už bylo v kruzích známo, že se Gorbačov stane generálním tajemníkem, tak KGB spustila obrovskou kampaň na Západě, v níž jej představila jako nastupujícího skvělého liberálního reformátora a bůhví co. Byla to masivní kampaň v západním tisku zorganizovaná KGB. Její aktivita se tady dramaticky zvedla v předvolební kampani v roce 1985. A poté, co byl Gorbačov jmenován do funkce. Při dezinformační kampani byli velice vynalézaví, když se snažili předvést politiku perestrojky a glasnosti coby reforem k nastolení demokracie. Nikoliv jako odchýlení na záchranu režimu. A měli úspěch. Většina politiků a lidí s vlivem na veřejné mínění na Západě tomu skutečně uvěřili. Bylo moc těžké jim dokazovat, že to tak není. Takže KGB byla v tom hlavním smyslu hodně nápomocná v propagaci nové politiky, Gorbačovovy politiky, v zahraničí a zároveň se stala tou ústřední silou v zavedení a prosazování této politiky uvnitř země.

Andropov byl jedním z otců těchto změn. Dokonce už koncem 70. let, ještě než se v roce 1982 stal generálním tajemníkem, tak vybízel určité skupiny expertů, aby vypracovali alternativní scénáře. Počínaje zahraniční politikou a později ekonomickou oblastí ve strukturálním smyslu. Většina toho, co se snažil Gorbačov zavést, bylo teoreticky vypracováno za Andropova expertními skupinami, nad kterými dohlížela buď KGB nebo ústřední výbor mezinárodního odboru nebo obě tyto složky. Ekonomické záležitosti byly vypracovány spolu s některými západními ekonomy levicového smýšlení, se socialisty v Rakousku, v určitém výzkumném středisku vytvořeném KGB specificky jen proto, aby bylo daleko od Sovětského svazu a nedráždilo tak některé ideology v Politbyru. Tak to udělali v Rakousku. A nejen to. Andropov se angažoval ve školení příští generace elit. Vytvářel ji. Druhý stupeň, třetí stupeň, bylo to velice pečlivě roztříděné. Dodnes máme některé politiky přicházející do popředí, kteří byli připravováni za Andropova. To se pořád děje. Umím si představit, že hodně toho, co se odehrávalo ve východní Evropě, bylo během té doby připraveno v různých výzkumných centrech. Sám Gorbačov to přiznal na jedné schůzi, kdy jej kdosi obviňoval, že reformní program perestrojka byl špatně promyšlený a nepřipravený. Tehdy na to řekl: "To není pravda, soudruzi! Když jsem převzal moc, existovalo sto a dva rozsáhlých výzkumných dokumentů, které formulovaly, co by se mělo udělat." Takže přiznal, že není strůjcem. Bylo to připravené. A kdo dohlížel nad přípravami? Andropov".

Jon Pacepa který se stýkal s Andropovem osobně, a v podstatě pro něho řídil Jásira Arafata a Mohamara Kadáfího, dodává: "KGB hrála mnohem větší a povětšině neznámou roli v dějinách Kremlu. Za rouškou marxismu v tichosti převzala původní nástroje ideologie a stala se pravou rukou vládce při správě země. Avšak jenom hrstka lidí pohybujících se v té nejtěsnější blízkosti vůdců zemí sovětského bloku věděla, že komunistická strana v Sovětském svazu nakonec nehrála větší roli, než jakou hrálo Leninovo nabalzamované tělo v kremelském mauzoleu".

A na závěr bych ještě přidal Peta Bagleyho který byl toho času šéfem operací CIA pro východní Evropu: "V případě pádu komunistických režimů ve východní Evropě určitě existovala ruka, o níž jsme nevěděli. A případy Československa, Maďarska a zcela jistě i Polska nebyly tak čisté, jak jsme o nich mohli číst v novinách. V tomto ohledu existovala jiná pravda, která byla tak dobře skrytá, že pochybuji o tom, že se ji kdy v plném rozsahu dozvíme. V čím zájmu došlo ke změně vlády ve východní Evropě? Jistě, je snadné říct, že si sovětský svaz chtěl udržet svou říši ve východní Evropě. Ale podíváme-li se na okolnosti a uvědomíme-li si jejich potřebu provést chtě nechtě změny, pak se musíme ptát, zda to bylo jejich dílo či nikoliv. V tomto ohledu existuje možnost, že s touto nevyhnutelnou budoucností počítali a využili ji k zachování své vlastní moci, k udržení svých vlastních peněz a k pokračování korupce, kterou již měli za komunistického systému. A možná tedy mají stále moc, i když nyní je to moc tajná a moc peněz, nikoliv moc držení vlády. V podstatě lze říct, že pravda se ve většině případů liší. Myslím, že to každý zná ze své vlastní zkušenosti. Věci prostě nejsou vždy takové, jaké se zdají být. A to je to, o čem hovořím".

Nevím jaký tisk pan Čulik čte ale je jasné, že do BL překládá jenom články levicově zaměřené které se mu hodí. Od člověka kteý neustále poučuje o objektivitě a vyváženosti medií bych očekával trochu víc. Kdyby se zajímal také o jiné zdroje než je Guardian třeba by se dočetl, že podle MI5 aktivity SVR a FSB v Británii jsou dnes znovu na úrovni období Studené války. Když jsem po mém příchodu do USA pracoval jako kameraman pro CBS tak platilo, že každá story musela být vyvážená, to znamená že musela obsahovat názor obou stran. Britské Listy by tímto testem nikdy nemohly projít. Ale proč to tady vlastně všechno píšu. Pan Čulík se do diskuse na téma 'pád komunismu' po svém navratu z Bostonu už nevrátil a na můj email neodpověděl. Předpokládám, že se mu nechce polemizovat s názory se kterými se sám neztotožňuje. Takže se tu nabízí otázka: mají BL svou vlastní agendu nebo je pan Čulík jen tak naivni a v podstatě patři do té kategorie kterou Lenin kdysi nazval "useful idiots"?


Robert Buchar
Chicago
---

Poznamka R.H.: Domnivam se, ze nazyvat pana Culika uzitecnym idiotem by bylo zbytecnou lichotkou - Culik neni idiot a vi co dela. Staci se podivat na jeho postoje v minulosti nedavne i davnejsi - a nakonec, podivejte se i na jeho zivotopis! Culik neni emigrant, Culik se do UK vystehoval s plnym vedomim StB (taky vam dovolili se vystehovat? Nee?) a zatimco v UK, netaji se spolupraci s Janem Kavanem. Dle meho nazoru jen uplny idiot muze brat vazne ultralevicove Britske listy - ale Culik sam? To neni zadny idiot a uzitecny uz vubec ne.







O Konfederaci polepsenych veznu...

6. prosince 2009 v 22:17 | Vladimír Hučín |  Clanky jinych autoru
MUDr. Naděžda Kavalírová jako důkaz, že pod svícnem je největší tma.
06.12.2009 19:21:42
----------------------------------------
Dne 4.prosince 2009 byl v Lidových novinách na str.11 zveřejněn článek od
předsedkyně KPV MUDr. Naděždy Kavalírové pod názvem "Vyznamenaní si řády
zaslouží" a dne 3.prosince 2009 byl na ČT1 uveden pořad " Máte slovo". V tomto
pořadu se jako by řešily záležitosti kolem bývalých spolupracovníků StB,
kolaborantů komunistického režimu a vůbec smysl Ústavu pro studium totalitních
režimů za účasti jeho ředitele Pavla Žáčka a jeho sametového oponenta Stanislava
Pence. Také se hovořilo o žabomyších peticích, které mají podpořit či zpochybnit
osobu ředitele USTR Pavla Žáčka. Pro mne jako pro bývalého politického vězně
před 17.listopadem 1989, ale i po něm je iritující to, že se zde řešilo, zda
jistý pravdoláskovník z okruhu Václava Havla Joska Skalník byl či nebyl
spolupracovníkem StB a neřeší se třeba jak zveřejnit zločinné aktivity a seznamy
členů Lidových milicí, jak identifikovat členskou základnu Svazu
československosovětského přátelství a jak upozornit na další vlastizrádné a
kolaborantské organizace včetně SSM s jejichž pomocí se komunistickému režimu
podařilo občany desítky let držet na uzdě.

Zmíněný pořad "Máte slovo" byl zakončen tím, že bývalá svazačka Michaela Jílková
vyzvala Žáčka a Pence k podání rukou, což se nakonec i stalo. Ale vrátím se k osobě
MUDr. Kavalírové, neboť ta si jistě dle mého názoru pozornost zaslouží a to už
i z toho důvodu, že je díky doporučení samotného prezidenta Václava Klause
nejvýše postavená v Radě USTR.

A proč tyto okolnosti zmiňuji? Především z toho důvodu, že tato bývalá politická
vězenkyně je někdejší dlouholetá činovnice Svazu československosovětského
přátelství (SČSP) a Československého svazu žen (ČSŽ) a za pomocí těchto
vlastizrádných organizací se za období tuhé normalizace dokonce dostala na
vedoucí místo referenta v mocenském orgánu Ministerstva sociálních věcí ČSSR,
kde působila plných 16 let !!! Dost dlouho jsem se zabýval otázkou, proč MUDr.
Kavalírová jako předsedkyně KPV při každé příležitosti blokuje informace z mého
utajovaného soudního procesu např. tak, jak to předvedla na sv. Hostýně v
průběhu srazu politických věznů, což je ostatně i obsahem dokumentárního filmu
Martina Vadase "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína, který byl se značnými
obtížemi nakonec odvysílán v České televizi dne 5.prosince 2006.

V případě MUDr. Kavalírové jde o naplnění přísloví, že pod svícnem je největší tma. Ano,
mne uráží, že na čelném místě KPV je osoba, která se takto zpronevěřila po r.
1968 a to kolaborací se sovětskými okupanty a dnes je dokonce i předsedkyní Rady
USTR. Já byl opakovaně vězněn za protisovětskou činnost a tak mám za to, že v
čele Rady USTR by měl být člověk naprosto nezpochybnitelný. Jak potom může tato
instituce něco někomu o komunistické totalitě vysvětlovat a dokazovat, když v
jejím čele sedí prosovětská komunistická kolaborantka a ani Žáčkovi nebo Pelcovi
a spol to nijak nevadí.
MUDr. Kavalírová je zřejmě mimořádně otrlá žena, která se i v době mého
nezákonného zatčení a věznění v r. 2001-2002 velice ráda jako členka
představenstva KPV producírovala po nejrůznějších rautech, předávání vyznamenání
a na dalších teatrálních ceremoniích ač věděla, že mé zatčení je dílem pomsty
postkomunistických struktur. Nemůže se tedy tato žena dnes divit, že se od ní
veřejně distancují takové osobnosti protikomunistického odboje jako je Zdeňka
Mašínová a řada dalších.
Uměle udržovaná gloriola MUDr. Naděždy Kavalírové je trapná, ale především
pro vývoj USTR nebezpečná, stejně jako korupce za pomocí státních vyznamenání a
generálských hodností.
V Přerově dne 6.prosince 2009
Vladimír Hučín


Svoboda? Nekulturní národ s vagínami na každém nároží!

6. prosince 2009 v 20:35 | Jiri Wolf |  Clanky jinych autoru
Pravda se nedá ukřičet, ni umlátit klackem a proto musím počítat s tím, že moje subjektivní pravda se nebude líbit většině lidí. Psal jsem o zapáchajících dívenkách v narvaných jansách. Každému, kdo mi nadává, bych doporučil, aby si v těch letních vedrech zkusil jízdu nevětranou tramvají a autobusem. Nechápu, proč v těch jansách vůbec, naše cuchtičky jezdí. Možná, že mnohé nemají na jiné oblečení, krátké kalhoty, sukně atd. Další schovávají nepěkné nohy, jiným dělá dobře, že jim jansy pěkné tvarují pozadí. Jedno mají ale naše cuchty společné. Fakt smrdí! Vesměs všechny američanky, které jezdí do Prahy, nosí v létě sukně nebo krátké kalhoty a nesmrdí. Je radost k nim čuchat. Ale abych začal psát svou další pravdu, snadno dokazatelný fakt, která se nebude moralistům pranic líbit. Píši jen o tom, co se opravdu stalo a o čem jsou důkazy.

Krátce po roce 199O navštívil Prahu můj kamarád z USA Stuart Rawling, spoluautor knížky "Dobrý voják Wolf". První jeho cesta vedla na Václavské náměstí, kde mu v podvečer na obou stranách chodnících matky nabízely 13-14 děvčata, jak jinak, než k sexu! Tehdejší státní policie tomu mlčky přihlížela. Procházeli jsme kolem stánků PNS na kterých byl vystaven nový časopis LEO. V USA se pornografické časopisy mohou prodávat jen zabalené a občanům od 18 let. V některých státech dokonce až od 21 roků. V žádném případě nesmí být vystavovány na obdiv kolemjdoucích. To v Praze tomu bylo jinak Časopis Leo byl vystavován na stáncích - určitě si na tuhle ostudnou hrůzu hodně lidí ještě dnes pamatuje - , a ze dvou stránkách na chodce vykukovaly dívenky s roztaženými vagínami. Někde v tom časopise byla dokonce velká vagína samostatně. Policie proti tomuto prodeji nic neměla, protože prodejce přece nedělal nic špatného, tedy nezákonného!

Byla tu svoboda a v ní se může všechno. Školní děcka chodila kolem toho porna a projevovala velký zájem. Strašně jsem se styděl. Po celé Praze se takto prodávalo Leo ale i další nové pornografické časopisy! Tyhle pornografické výstavy mohly trvat asi 4-5 let. (Snad právě tahle kuriozita lákala do Prahy turisty z celého světa, podobně jako dnes, kdy za každou cenu získat turisty, jsou v nočních klubech provozovány ostré soulože a lesbické hrátky na stolech přímo mezi nadrženými hosty).

Tenkrát Stuart řekl: "Přijel jsem, na vlastní oči jsem také spatřil, a již chápu, proč se v USA o bývalém východní bloku říká, že jsou to necivilizované a nekulturní národy. Je to pravda, co se v našem tisku píše. Naprostá morální deformace a strašná demoralizace lidí. To vše je tu znát na každém kroku". To řekl velmi vzdělaný člověk z Californie. Abych obhájil svou zemi, řekl jsem mu: "Ale kdepak, Stuarte. Tak je pouze nově pojatá demokracie tohoto národa osvobozené od komunistické totality. Oni jen tím celému světu dokazují míru a velikost nabyté svobody. Stuart si odplivl. "Prodávat vlastní děti! Pornografie na každém kroku! Zloději, podvody, ne, to opravdu, Jiří, nepatří do demokracie". Vícekrát můj kamarád do Čech už nezavítal.

I když jsem mu mnohokrát napsal, že v novém Česku došlo k výrazným změnám, on stále mi nevěří. Jsme pro něj nadále nekulturním národem s vagínami na každém nároží. Jiří Wolf.



Je kazda blondyna hloupa?

5. prosince 2009 v 23:05 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove



A tenhle asi neni blond, ale spis jen sedivej...


Arre yourrr paperrs in orrderr?

4. prosince 2009 v 15:29 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove

Neco veselejsiho...

3. prosince 2009 v 19:50 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Jednoho meho ctenare napadlo, ze bych mel predlozit nejen neco veseleho, ale navic i z Ameriky. Neverim, ze to muze fungovat, protoze uz i me predchozi pokusy selhaly. Tak jako emigrantum uz davno nejsou k smichu ceske vtipy, tak vetsinou ani cesky ctenar nenachazi vtip v zamorskych situacich. Prilozena fotografie ma byt nejnovejsi rodinna fotografie Tiger Woodse.


Cesi smrdi? Vazne?

3. prosince 2009 v 15:57 | Ross Hedvicek a Jiri Wolf |  Clanky osvetove
Jedna moje ctenarka si pred chvili stezovala, ze tohle Wolf prehnal, ze ma dve netere v tomhle veku a ze to neni pravda a ze smrdi jen stari, a stari chlapi ze maji pocurane kalhoty (proc se tam ta zena stredniho veku furt kouka?) - soucasne si ale povzdychla, ze nepisu nic veseleho a legracniho. Ja kdyz jsem Wolfuv komentar cetl, tak jsem padal ze zidle smichy. Posudte sami:

Jiří Wolf | E-mail | Neděle v 23:22 | Reagovat
Smrad, příšerný smrad se line v dopravních prostředcích zvláště od mladých děvčat. Od 14- 2O let! Zvláště v letních měsících, kdy sice mají hole pupíčky, - aby na sebe upoutaly veškerou pozornost a tak dostaly nějakého chlapa - ale přitom jsou narvány do těsných texasek, které nevětrají a v rozkroku se přehřívají. Teče z nich pot a smradem je lze přirovnat k bezdomovcům. Ty jansy mají ke všemu sešlapané, protože si neumí kalhoty založit. Dostaly tak označení pražské cuchty a tohle označení jim sedí! Dnes už se neříká, že pražandy chodí pěkně oblékané. Pěkně oblékané chodí děvčata na Moravě, především potom v Brně.

Většina žen a to především v Praze chodí po celý rok a to i v létě v kalhotách. Je to příšerná móda. Mnohé ženy, které provozují anální sex - i to je dnes v Čechách velká móda - zapáchají při každém tichém upšouknutí. A není to jen plyn, který jde z nich a jenž zapáchá. Jízda v dopravním prostředku je mnohdy opravdu na pozvracení! Dalším problémem je, že v autobusech a tramvajích není řádné větrání, tedy klimatizace. Když v parních měsících dojde k dopravní zácpě a autobus MHD stojí půl hodiny na místě a praží do autobusu slunce, nepomůže cestujícím ani ten nejsilnější deodorant.

Sám jsem to zažil. Začal jsem se silně potit, ostatní také a za dvacet minut jsem smrděl jako zapocená vrata od chlíva! Spousta lidí tuhle nehygienickou dopravu prostě vzdala a jezdí do práce auty. Ze 100 procent aut, řídí na 90 procent jeden řidič! Pražský řidič dobře ví, že od nikoho nedostane přenosnou nemoc, může si v autě zakouřit, najíst, popíjet kávičku, bez ostudy si upšouknout, pěkně si sedí, nemusí se s nikým hádat, žádný kapesní zlodějíček ho neokrade, má v autě klimatizaci a v zimě si může dle libosti zatopit. To vše je rozhodující, aby používal vlastní dopravní prostředek. I tak jsou ve špičkách snad všechny dopravní prostředky narvané. Ohledně sušiček. Já mám pračku se sušičkou a nedám na tohle mašinku dopustit. Dobrou noc, Jiří Wolf z Prahy
---

Tak tedy dobrou noc :-) - uplne nova informace pro mne je, ze analni sex je v Cechach velka moda a ze to zpusobuje extra svezi prdy. To neznam. To vite, ziju tady v te puritanske Americe a analni sex provozuji pouze mistni Arabi a s tema ja se nekamaradim - takze mi to uniklo. I kdyz... leccos jsem tusil - ocituji kousek ze sveho stareho clanku "Zmrtvychvstani u benzinky na Hulinske ulici.

"Při své první návštěvě České republiky v roce 1995 jsem byl navštívit i kamaráda z autoškoly v Kroměříži Jardu Čumpelíka. Ovšem tou dobou už nebyl v autoškole, nýbrž starostou města Hulína. Zavolal jsem mu "jééé - přijeď!" a tak jsem jel. Nasadil jsem papachu a v davu by mne nikdo nerozeznal. Auto jsem měl půjčené od švagra - starý zelený Žiguli 1500 - sedli jsme se synem do auta, stáhl jsem okýnko u řidiče a začal nastavovat venkovní zrcátka. Syn to se zájmem sledoval, jak s tím kroutím a pak pravil: "Ááá - to musíš manuálně! - ano zrcátka v Česku se nastavují manuálně!

I oblečení jsem měl poněkud "undercover". Své kapitalistické oblečení jsem pověsil do skříně a půjčil si oblečení od švagra - starou bundu s roztrhanými lokty, český vypadající košile a tak. Pak jsem šel osahat pneumatiky jeho embéčka a podívat se na jeho motor a špínu jsem si systematicky zanesl okolo nehtů a pod nehty, přestal jsem si mýt vlasy a přestal jsem se holit. Jako závěrečný "touch-up" jsem se šel vyčurat za roh, schválně proti zdi, aby mi to stříkalo na kalhoty a na špičky bot, kde to zanechalo i po zaschnutí ony typické tečky. Pak jsem byl spokojen. Vypadal jsem "česky" a už mne nikdo neotravoval, nezkoušel ke mně mluvit anglicky jako na Karlově mostě a pohyboval jsem se naprosto anonymně a nepoznán."

Takze tak to asi bylo. A laskave nadavejte Wolfovi a ne me :-)
----

Prikladam video jedne vyrazne se potici ceske mlade divky jmenem Zuzana (jeji cesky akcent je vyrazny), ktera je zrejme nekde v USA, temer urcite ilegalne, ale pochybuji o tom, ze dela uklizecku ve WalMartu.



A pridavam neco na uklidnenou - tuhle pisnicku si pamatuji jen ti z nas, kteri jsou opravdu, opravdu stari - ale bylo to moc hezky, ze?