Leden 2010

Fotky pro fajnsmekry a badatele...

31. ledna 2010 v 21:31 | Ross Hedvíček |  Clanky osvetove
Welmi welmi mne popudila kritika mych starych fotek - jako kdyby nebylo poznat ze to bylo 30 let pred digitalni fotografii, eh? Prikladam fajnsmekrum neco soucasneho.

Takhle fotka se jmenuje "Egon Erwin Kitsch".
Tahle fotka se jmenuje "Nasi kluci maji ocelove ptaky".
Tahle je "Nase taxi".
A tohle je "Zert ala Kundera".

Tohle je "Laura".
P.S.: Podotykam ze nenosim pricesek ani toupe jako Bosak...

Jak jsem byl u psychiatra...

31. ledna 2010 v 19:35 | Ross Hedvíček |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Napsal mi Ivan Chalupa:

Rosťo,
navštivte nějakého dobrého psychiatra, určitě Vám pomůže. Už jen to, že jste tak pevně přesvědčen o své pravdě a že ji tak agresivně dáváte najevo, svědčí o možnosti duševní poruchy. Neberte to jako urážku a zamyslete se. Návštěva u psychiatra Vám neublíží a pokud se po vyšetření ukáže, že máte opravdu psychické problémy, bude to jen dobře, že jste tam šel.
Ivan

U psychiatra už jsem byl. Vaši domněnku, zda mé přesvědčení o pravdě může být známkou duševní poruchy, jsem mu vysvětlil a on mi na to řekl, že přesvědčení o své pravdě je znak normálnosti a určitého vyššího stupně civilizovanosti. Civilizovanost se měří měrou respektu k lidskému životu. Tím pádem přesvědčení komunistů a muslimů o "své pravdě" je devalvováno necivilizovaností jejich ideologie. A že prý hromadné vzdávání se názoru společnosti (ne pouze jedince) a všeobecný strach mít svůj vlastní názor je symptomem sociální subservilnosti a nedostatku národního sebevědomí a charakteru a že prý se to vyskytuje a je popsáno ve vědecké literatuře pouze u Francouzů a některých východoevropských národů. A pak po mně chtěl, ať mu vyprávím nějaké své sny. Lehl jsem si na jeho koženou pohovku a vyprávěl mu svůj běžný sen o tom, jak mám krev na rukou. Je to stále stejný sen, který se vrací v různých variantách.


Sen se odehrává v takové typické české/moravské ulici, kterou jsem ve skutečném životě prošel nesčetněkrát. Jmenuje se Růžová ulice a je to ulice, která vede od hlavních vrat kojetínského kostela západním směrem - možná v tom západním směru je taky skryt nějaký subliminální (čili podvědomý, pro ty co nechtějí rozumět) vzkaz. Ta ulice se jmenuje Růžová, protože to byla jedna z mnoha židovských ulic v Kojetíně a při jednom z pogromu na židy, což byl folklór tehdejší doby, který si dnešní vlastenci nechtějí přiznat, teklo tolik židovské krve, že voda v prohlubních ulice byla zbarvená do růžova - a tak přišla k názvu Růžová.

No a já v tom snu jdu tou Růžovou ulici, je krásný teplý letní den, na nebi stratocumulus a cumulonimbus, 29 stupňů Celsia, když tu si všimnu, že proti mně podél cesty teče krev a její množství se stále zvyšuje, je to ne pouze potůček, ale přímo potok a přívalová vlna, jako když se břehy Bečvy protrhly u Troubek, protože ji za komunistů nikdo nečistil. A není to židovská krev, z nějakého důvodů je mi jasné, že je to komunistická krev. POTOKY KOMUNISTICKE KRVE!

Já si k tomu takhle dřepnu, napřed jen prstíček omočím, ano, je to teplá krev. Je to celý potok teplé komunistické krve! Pak si namočím obě dlaně, abych věděl, jaký je to pocit mít krev na rukou - a ono nic! Je to ostatně pouze komunistická krev, to snad nejsou ani lidi, jaký pocit má asi řezník, když má ruce od prasečí krve? Jsou komunisté něco lepšího než prasata? Už si nikdo nepamatuje, co všechno způsobili?

A v ten moment se mi to začíná líbit a vyzouvám si boty, ohrnuji nohavice a bosýma nohama šlapu do toho prohlubin plných krve. Komunistické krve - aby bylo jasno. A pomalu v tom přešlapuji a ono to dělá mlocky mlocky a čvachty čvachty a vždycky to tak trochu vystříkne mezi prsty u nohou. Nádherný pocit. Prohlubně plné komunistické krve! A opět se dostavuje onen příjemný pocit a potěšení a já v problubních začínám přešlapovat a podupávat, jako když se tančí srbské kolo, jako jsme to tančili okolo ohně v horách jménem Prokletije (zajeďte si tam) nebo ten tanec, co tančil Řek Zorba. Nádhera! A já v tom skáči a dupu jako Gene Kelly ve scéně ze Singing in the Rain! Bez klobouku!

Z oken domů v ulici se ozývá Bach! Oboe d'amore! To není jen Bach, to není potok, kde tečou nějaké fekálie, to jsou to potoky komunistické krve. A když už je jasné, že mám kalhoty celé postříkané od krve, a teplé krve pořád přitéká více a více, tak už neváhám a do toho proudu si sedám na zadek a plácám rukama okolo sebe a ono to stříká všude kolem a je to úžasné! Vzduch kolem je tak nasycen tou komunistickou krvi, že se mi zdá, že vidím duhu! A pak si do toho ještě i lehnu a hýbám nohama a rukama najednou, jako moje děti v Kanadě, když byly malé, si lehly do čerstvě napadaného sněhu a dělaly "anděla" tak se tomu říkalo, protože obrys ve sněhu připomínal anděla s křídly. A u mně se dostavuje pocit absolutní euforie a tak okolo sebe třískám svýma dlouhýma rukama a samým nadšením řvu: "Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!"
Už je vám to jasné?

Skončil jsem s popisem svých snů a psychiatr se chvíli přebíral nějakými papíry. A pak se zeptal: "Vy jste se narodil v Československu, že?" "Ano, bohužel," potvrdil jsem mu to.

"V tom případě vám nemohu nijak pomoci. Vaše sny jsou úplně normální," pravil psychiatr a naúčtoval mi 125 dolarů. Já už k němu víckrát nejdu.

Video z filmu Hostel, ktery se odehrava na uzemi CR a SR a byl tam i natacen a ktery opet donutil Ameriku si vzpomenout, jak se speluje Czechoslovakia (jinak by na vas uz davno zapomeli - Nedomansky uz je dlouho v duchode).


Ctenar mi pise...

31. ledna 2010 v 3:49 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
(Autor emailu je mi znam - nehodlam ho outovat.R.H.)

Pěknej pozdrav do vzdálené Ameriky Rostislavovi a znovu dík za pěkný články ,který jsou balzámem pro duši. Pocházím taky ze selskýho rodu tak 300 let zpátky(jak se říká ,člověk který se chlubí svými vznešenými předky se podobá bramboře,jeho lepší část je pod zemí) jsem majetnej člověk vlastním 2 španělský kytary,2 foukací harmoniky housle,kerý děda koupil za zlatku od cikána,sbírku básní svého praděda samizdat z r. 1860a v neposlední řadě sukovici z kořene jalovce, kterou mi odkázal děda až nastane účtování s komunisty čehož jsem se bohužel nedožil pozn. tu hůl použval děda,když chodil vykupovat dobytek.strukturovanej životopis jak je dneska moderní to zrovna není uznávám za demonstraci u pomníku 1.května 1962 jsem byl vykopanej z vysoký po nástupu do zaměstnání po 1 měsíci přišli dva chlapci v koženejch kabátech a na hodinu jsem letěl paráda osud celkem byl ke mě docela vlídnej za to že jsem si otevřel hubu a sdělil kolemstojícím na výše uvedeném shromáždění že: policajti jsou pendrekáři, že je tu diktatura a že tu není žádná demokracie jsem obdržel podmínku 1 rok na 4 roky s tím pendrekem jsem nekecal ve 4 ráno 4.května přijel anton na kolej nahnali Nás do něj a nechali smrdět 8 dní na čtyrce ten samej den jsem věděl kdo mě udal byl to milý spolužák,sdělil mi to jinej kluk,kterej byl u Nich a nikterak se tím netajil tak jsem byl v obraze jen ještě doplním,že jsme měli na VŠE AKADEMICKÉ TO SVATÉ PŮDĚ vyšetřovnu jak se eufemisticky říkalo fízlárně,byly to stejně idylický časy,rád na ně vzpomínám to jsem se rozkecal, ale vzpomínky člověk nepotlačí jsou stále s Ním jako věrný stín.

Život je
školní tabulí
a
hadr čas
Nám prošlá data maže
nejvyšší
pomoc v nesnázích
máš
ve své kebuli
a
na konci paže.

a nakonec malej dovětek:
Byl jsem
již dlouho na moři
hnán touhou
po rodném břehu
pohřbily vlny
Mou
v lahvi zprávu
samota svírá
srdce i duši
jak
polní trávu
v hlubokém sněhu.


Oh! Bummer!

30. ledna 2010 v 19:44 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
State of Union Address 2010
It's all Bush's fault!....

Chvili se divejte na tenhle obrazek - opravdu to neni zrcadlova image (knofliky jsou spravne, prstynky na leve ruce taky). Ti dva jsou bud oba uplni moroni, a nebo jejich allegiance je nekde uplne jinde...

Cesta ke stesti...

30. ledna 2010 v 18:55 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Vetsina z vas jste bud mladi nebo z mesta. Ja si pamatuju, jak se na vesnicich zakladaly JZD - zcela dobrovolne, bud pujdes do JZD nebo te od zitra zavrem a tve rodine vsechno seberem. Vsechen dobytek se odvedl do spolecne staje a bylo. Stary Jakub Soldan ze Zavodi (jehoz bratr, byvaly valecny bombardovaci pilot uz byl tou dobou zavreny v Jachymove, protoze se blbec po valce vratil do Ceskoslovenska) uz vedel jak to chodi, tak vstoupil do JZD i se svymi kravami a byl urcen ze bude krmit na novem kravine. JZD bylo vedeno komunisty, tudiz nic nefungovalo - a tim padem nebylo ani krmeni. A tak si Jakub Soldan sedl v kravine plnem hladem bucicich krav na koryto, z kapsy vytahl foukaci harmoniku, ktere se u nas na Hane rikalo "varhanky" a zacal hrat. A kravy zvedly hlavy - tohle bylo neco uplne jine, zapomely na prazdne bachory a poslouchaly.

Prijel predseda Franta Drbal, co byl pred valkou u Selske jizdy, za valky u zlutych a po valce u komunistu, a otec blbyho Franty co nechtel byt nikdo blbe jak on. Stare Drbal, predseda, jezdil na tom uplne prvnim malem motocyklu Pionyr Jawa50, jednosedadlovem, s kulatym zadnim blatnikem. Sedel na tom a kouril fajku, nikdy to nestartoval, akorat se odrazil nohama, pincek naskocil a uz to jelo. Zasadne jezdil jen na prvni rychlostni stupen - na jednicku, a kdyz se ho nekdo ptal, proc jezdi jen na jednicku, proc si nezaradi dvojku nebo trojku, tak rikal: "ja ted jezdim na jednicku a az vyjezdim jednicku, tak si tam dam dvojku..."

No tak ten stary Franta Drbal tam priplkal na tom pincku a vidi, jak tam Jakub hraje na varhanky a rika: "Jakube, co to kurva delas?" a Jakub na to: "No kdyz jim nemam dat co zrat, tak jim aspon zahraju!"

Nutno poznamenat ze stejnou metodu pozdeji zkouseli sovetsti akademici, kdyz doporucovali hrat dobytku vaznou hudbu za ucelem zvyseni dojivosti. Pokud vim, Jakubovi Soldanovi nikdo prvenstvi nepriznal. So it goes...

P.S.: Co jsem tim chtel rict? Nic. Ve vasi situaci ja bych si sedl na koryto a hral na foukaci harmoniku...

----
Prikladam video ze stareho ceskeho fimu "Cesta ke stesti" z roku 1951. Film je zajimavy nejen tim, ze tam hraje slavy cesky herec Deyl (ano prosim, kdo z ceske kultury nekolaboroval, at se prosim postavi, na prstech je spocitame), ale je tam videt i rusky povalecny pasovy traktor - predchudce pozdejsiho DT-54, s kterym jsem taky jezdil a traktor Zetor-25. Takze se nesklebte, pokud mne vzrusuji jine veci nez vas. Nikdy jsem netvrdil, ze jsem jako vy - to bych si musel nafackovat.



Byli jste nekdy na Nepstadionu?

30. ledna 2010 v 18:31 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Az budes chtit
muzes mne potkat
jako obvykle neoholeneho
na plazi Hiva Oa
jak pechuji vuni Jiznich mori
do obalky pro svou lasku
a nalehko jako tramp
piskam si pisnicku o slunci
co nezapada
a prstem pisu do pisku
slova
co se Ti neodvazuji rict
o tom, jak se mi o Tobe
zdavaji Technicolor sny
a jak Te mam rad
a pak se muzu jen posmivat
nevedomemu mori,
jako se teplou vodou snazi
z pisku smyt
Tve jmeno



Kočičí zlato

30. ledna 2010 v 17:59 | Miroslav Vaclavek |  Clanky jinych autoru
Byla hluboká noc a okna jakési budovy na Valtickém nádraží, zářila zlatě do tmy jako plochy vyleštěných drahokamů. Neměli jsme kde spát a tak nás přilákala jako noční hmyz. Když jsem vzal do ruky kliku ode dveří, tak z klíčové dírky vycházel tenký paprsek, který na chvíli osvětlil moji ruku. Stiskl jsem kliku, zatlačil, dveře se otevřely a zezadu se na mě natlačili Milan s Domcem a vpadli jsme dovnitř. Místnost dosud hlučící hovorem ztichla. V polovině vět. Bezprizorná slova vydávala svůj hloupý zvuk ještě vteřinu v koutě. Pak bylo slyšet špendlík upadlý na zem z nástěnky a obrázek se škaredým komunistou vystřižený z novin se vychýlil do cimry. Všechny hlavy se dívaly na nás. Jako by na nás pohlédla stohlavá saň. Esenbáci a Osožáci zabíjející čas služby tlacháním přeplňovali místnost a jejich kruh byl právě dotknut. Ohlédl jsem se za sebe a uviděl kamarády jak kulí oči a vypadlo ze mě něco jako "Pardon." Abych v příštím okamžiku stál zase venku přede dveřmi a vzniklou situaci pojmenoval, "Ty vole."
Ve Valticích byly vinné trhy. Sál tamního zámku lemovaly desítky stánků s víny všeho druhu. Všechny ty Frankovky, Rulandské, Miller Thurgauy, Sauvignony, Tramíny a Veltlíny byly nalévány do titěrných skleniček, které se ztrácely v ohromných dlaních vinařů tvořených mozoly, zdvíhány k nebi, prohlíženy proti světlu, převalovány do nekonečna v ústech jako příboj a poté polknuty aby dospěly k svému cíli v šedé kůře mozkové. Jelikož jsme se tam setkali s delegací z Bruntálu v níž byly všechny známé bruntálské firmy jako Žid s jizvami na zápěstích, nebo Laďa Lón jenž měl neustálou zásobu blonďatých bratrů z kterých pěstoval máničky, bylo veselo. Prošli jsme několikátý okruh kolem stánků když nastal večer a zároveň vyvstala otázka noclehu. Bruntáláci se někam vypařili a my jsme obešli střepy z láhve vína, kterou jsme si koupili na cestu a ona vyklouzla Milanovi z prstů, točila se kolem své osy jako startující Apollo 11, dopadla na kameny před Valtickým zámkem a tam se ne moc hlasitě rozbila. Pukla jako něčí srdce. Smutně jsme se dívali na to boží nadělení a šli na nádraží.
Když jsme vyčerpali možnost noclehu ve světlem prozářené místnosti, uložili jsme se ve spacácích na lavičky, které lemovaly perón.
Probudil mne kopanec do žeber a sprosté nadávky. Milan se držel za zlomenou ruku a Domec nebyl. Uniformovaní si před chvílí upravili služební stejnokroj, u zrcadla nasadili služební výraz, přitáhli si opasek se zbraní a vyšli ven. Voněly fialky visící v květináčích a z lužních lesů přicházelo ticho rušené jen praskotem kostí a kopanci do žeber. "Ty hajzľe" donutil se ke komentáři jeden uniformovaný s nezaměnitelným akcentem a napřáhl se. Milan totiž prohlásil, že si budeme stěžovat na Svobodné Evropě.
"Už majó dost. Nechéte jich," vydal rozkaz jejich náčelník doposud kouřící za rohem a tlupa blbů v ohavných uniformách se stáhla zpět do svého pelechu tlouct špačky a zapáchat nemytýma nohama.
Přisupěl vláček. Nasoukali jsme se dovnitř a usedli na dřevěné plaňky z nichž byl předválečný interiér. U stropu se ironicky komíhala červená rukojeť záchranné brzdy a krajina za oknem zářila ránem.
S Domcem jsme se setkali na nádraží v Olomouci. Přijel odkudsi bosý a v roztrhaném tričku s podlitinou na oku. Potom jsme ještě jednou spolu jeli stejnou tratí. Domů. Do Sudet. Abychom vystoupili do odpoledne a šli alejí z topolů směrem k ulicím města, jehož střechy právě zlátly kočičím zlatem slunečních paprsků. Hledat poklady času.


Ženy

30. ledna 2010 v 17:58 | Miroslav Vaclavek |  Clanky jinych autoru
Když jsem se narodil tak zrovna hráli v rádiu Perný den od Beatles. To mi řekl můj táta. Bylo ráno devatenáctého srpna, roku tisíc devět set šedesát pět po Kristu a asi jsme oba s mámou spali po té fušce a táta si zadělával na zítřejší bolení hlavy. Byl jsem největší dítě v porodnici a chodili se na mě dívat. Téměř pětikilové dítě, které se nevešlo do peřinky. A to je tenkrát nešili v Asii jako dnes. Nikdo z nás nevěděl co ho v životě všechno čeká, tak jak to má být. Dny šly jeden za druhým, zatímco se vesmír v němž žijeme své pošetilé životy rozpínal jako nafukovaný balónek. Rozpíná se i teď kdy píši tyto řádky. Dokud se nevzdálí sobě navzájem natolik, že atomy jež tvoří naše masa a kosti přestanou držet pohromadě a všechna ta sláva se rozplyne. Sic transit gloria mundi. I věky mají své početí, narození, život a smrt. Jako my.
Každý člověk je středem svého jepičího kosmu. Zatímco v blízkosti ženy neustále kolotá roj vesmírných trubců a dělníků, neohrabaných asteroidů co vypadají jako brambor, tak kolem muže obíhají krásné oběžnice a planety žen. Jsou ženy vlasatice, jež jen proletí a pokračují dále do temnot a jsou ženy stálice, jež s muži tvoří nebeské páry, jakým je Země s Měsícem.
Moje první žena měla vlasy plavé jako luna a malá ňadra. Zavřela oči když jsem se stal mužem a sevřela mne Scyllou a Charybdou svých stehen, zatímco mé srdce plulo tělem Odysseu. Její klín měl barvu zralého obilí z horských polí v Sudetách a na těle mramor žilek prosvítající její jemnou kůží. Jako když někdo usne a do tváří mu kreslí barevné stíny listy vlající polednem. Pak pokračovala dál do hlubin času poté co se oblékla.
Některé komety nikdy nemají jméno. Jen tvář a horké tělo. Proletí tak rychle jak přijdou. A v duši po nich zbude jen hvězdný prach a trocha soli. Nikdy nebudu rozumět ženám. Stejně jako letnímu nebi. Jen vím, že jsou na mém počátku i konci.

Ze spaní

Do ulice co končila v kamenné stěně lomu, tekly bílé potůčky vápna a písku. V rezavých barelech v nichž se vápno hasilo, byly hladiny vody sevřené krustami krystalů tenkými jako víčka a trčely z nich ven dřeva, jimiž se vápno sednuté na dno, zase rozmíchalo. Některé domy z rudých cihel zívaly ještě prázdnými okny a jiné, ty z bleděmodrých tvárnic vyráběných z elektrárenského popela, byly pórovaté jako tvář dospívajícího. Když byl konec pracovního týdne tak ulice hlučela míchačkami, sykotem otevíraných piv a hrajících tranzistoráků. Vyrůstaly tam betonové základy i podezdívky z kamenných kvádrů. Vnitřkem hrubých staveb trčely k nebi komíny a trámy krovů vypadaly jako žebra nějakého velkého zvířete ohlodaného supy. Tam tudy vedla jedna z cest.
Jít na jejím konci doleva znamenalo přijít na hráz rybníka, která když jednou po bouřce praskla, tak obnažila jeho dno i se vším bahnem. Bylo to jako nahlédnout do něčí duše. Rýhy v nichž se plazily v posledním zbytku vody ryby, které teď leží s tlustými bílými břichy nahoru jako turistky na břehu moře. Dětské kočárky pro rybí potěr i rezavé rámy kol. Kameny a znamení proudu. Ze stébel trav a orobince rostoucího u břehu visely do prázdna girlandy žabích vajíček v nichž již počal pulsovat život. Teď je ale pomalu slunce sušilo, jedno po druhém a malé černé pohybující se tečky zpomalovaly své pohyby v houstnoucí tekutině uvnitř až ustaly docela.
Když se šlo doprava tak úzká stezka vedla podél potoka vytékajícího z rybníka. Ubíhal pod kapradinami a stvoly kvetoucích rostlin přes malé splavy a přetékal hráze malých jezírek v nichž se ráchaly děti. Tam se míhaly jako šipky malé rybky. Plůdek, který nikdy nestačil pořádně dorůst a skončil v klepetech raků co se pozpátku poděšeně míhali v písku na dně, nebo v kusadlech dravých larev. Pak potok zmizel v černém ústí mostu. Stačilo se přikrčit, rukama se dotýkat vlhkých kamenů na zdech a se zatajeným dechem vidět jak odraz těla dosud patrný na ubíhající hladině potoka černá a mizí, aby se o chvíli později chvěl na druhé straně. Uprostřed zahrady v níž rostly ocúny a kvetly ovocné stromy se svatozáří včel.
Když se ale šlo rovně, tak cesta vedla ke kamennému čelu lomu. Ve svahu tam byla vylámána kolmá stěna v níž byly žíly křemene a slídy. Dávno se v něm netěžilo a už jen roční období ulamovala z jeho stěn pláty kamene, jež se s chrastivým třeskotem jako díly domina, kamsi řinuly u paty lomu. Po obvodu lomu vedl chodník z nějž do prázdna rostly keře a útlé břízy. Úplně nahoře byla hloubka. Dole běhali mravenci po svých stezkách kolem novostaveb. Byl slyšet šum drolících se kamenů a letící oblaka se dotýkala vlasů.
Tam jsem vypustil papírového draka. Stoupal nahoru až se téměř ztratil. Provázek, který jsem držel v rukou se napínal a zase prověšoval, podle síly větru. Kolem nezvaného hosta tam vysoko v oblacích zvědavě kroužili ptáci a já jsem dopsal dopis. Navlékl jsem jej na provázek, naposledy jsem se na něj podíval a pustil ho z prstů. Vylétl nahoru jako pírko a mizel až se z něj stala malá vločka a potom nic. V dopise bylo to jedno slovo, ke kterému když dospěješ, tak podělíš se o něj s bohem, anděly a papírovým drakem. Až budeš spát, napíšu ti ho prstem na záda. A ty jej řekneš ze spaní.


Prazsky OpenCard projekt...

29. ledna 2010 v 17:11 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Dostal jsem tenhle email - autor je mi znam, chce zustat anonymni:

Milý Rosťo !

Jistě ses doslechl o projektu OpenCard, který pod patronátem pražské ODS, zajména pak p. Béma, vzniká a probíhá v Praze. Bude to stát asi devět set miliónů a je to jen pro vztek. Nepochybně se na tom někdo dobře napakuje, jak už je v Česku zvykem. Před pár dny proběhla zpráva, že pražská radnice žádá vyšetření, kdo stojí za společností (jméno mi vypadlo, začíná to od H), která to realizuje. A teď proběhla zpráva, že o převzetí tohoto projektu usiluje Sazka. Jak možná víš, Sazka je dle některých zdrojů přístřeškem pro centrálu pozůstatků StB a šéfuje jí za půl milionu měsíčně jistý zmrd pan Hušák, o kterém se všeobecně ví, že je bývalým a nepochybně i současným agentem StB (viz Cibulkovy seznamy). Když jsem to slyšel, myslel jsem si, že mi jebne. Teď přemýšlím, co by se s tím dalo dělat a napadá mi jedině jít se nechat veřejně zmrazit na schody radnice. Ale tím bych velice ublížil své milující ženě, která za nic nemůže a nejmírnější slovo, které používá pro Česko, je česká žumpa, k čemuž se přidávám. Tak co tedy s tím ? Přinejmenším by to mohlo být zajímavé téma na tvůj blog a pokud se to na tvém blogu objeví, tak slibuji, že odkazy rozešlu všude kam to půjde. Neměl bych nic ani proti případnému zveřejnění této zprávy, akorát že to není žádný literární zázrak, takže přesně v té podobě, v jaké jsem to pod vlivem momentální hladiny nasralínu napsal, bych to na světlo boží nevypouštěl.

---

Takze zase Bem? (Obrazky pochazeji z ceskeho tisku - abych zase nebyl z neceho obvinen - ja nic - ja emigrant!)


Oxford Analytica o Ceske Republice...

28. ledna 2010 v 22:34 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Napred jsem zrusil diskuse, ted to udelam mistnim vlastencum s penou u ust jeste tezsi. Pritomni Anglofilove jiste vi, co to je Oxford Analytica. Poctete si co prave napsali o Vlaste:

CZECH REPUBLIC: Political inflexibility stops reform
Thursday, January 28 2010

Relevant Country Data: Czech Republic |

SUBJECT: Prospects for restarting stalled economic reform.
SIGNIFICANCE: Political parties are still failing to recognise the need for further fiscal, labour market and competition reform. The interim government in place from May 2009-June 2010 looks set now to prove a lost opportunity for change.Go to conclusionANALYSIS: The Chamber of Deputies (lower house of parliament) approved the 2010 budget on December 9 by a single vote, after deputies of the Civic Democratic Party (ODS), which opposed the draft, withdrew from the chamber. The ODS thus signalled to the electorate that, while it did not approve the budget's more populist and contentious provisions, it was not prepared to see the end of the interim government and early elections to the Chamber.

Political background. In May 2009, the ODS-led coalition government of Mirek Topolanek narrowly lost a vote of confidence. In the middle of the worst recession in the Czech Republic since the early 1990s, there was little enthusiasm for early elections, and so an interim technocratic, non-partisan government headed by Prime Minister Jan Fischer was formed from the ODS, the main opposition Czech Social Democratic Party (CSSD) and the smaller Green Party. They agreed to serve until the next scheduled elections to the Chamber of Deputies in June 2010.

The Topolanek government had been controversial, sometimes unwittingly, and the Czech EU presidency in the first half of 2009 was marked by some confusion. The damage to the Czech Republic's reputation as an EU member was compounded by President Vaclav Klaus, whose apparent extreme reluctance to sign the Lisbon Treaty was widely interpreted as owing as much to internal political score settling as to a principled protest by the dignified leader of an EU member in good standing (see CZECH/EU: Klaus opt-out 'victory' will be short lived - November 17, 2009).

The final concessions wrung from other EU leaders were in part aimed at excluding any claims for compensation by descendants of German Czechoslovak citizens killed in or driven out of Czechoslovakia after the Second World War. This simply served to call attention to one of the darker passages of Czechoslovak history, and damaged the reputation of the Czech successor state. Thus, an uncontroversial period of government by a non-partisan administration was attractive to many politicians and voters.

Budget dispute. The interim government has passed two significant economic measures: an austerity programme in September 2009 and the 2010 budget three months later. They are linked economically and politically, although not always in ways the government approved:
Austerity programme. This was needed because the recession was unexpectedly severe, cutting government revenue in 2009 by around 8% and increasing central government expenditure by around 9%, most of it recession-related mandatory payments. The 2009 budget deficit is likely to come out at about 7% of GDP, which will raise public debt as a proportion of GDP to 34% -- still easily manageable and well inside the Maastricht criterion for euro-area entry. The programme as proposed sought to raise taxes, especially on commodities and property, and reduce expenditure, especially by repealing earlier increases in unemployment pay, cutting certain public sector wages and freezing pensions.

2010 budget. In the discussions preceding the budget, the public sector wage cuts were dropped in the face of strong opposition from workers and some politicians. In addition, and especially at the instigation of CSSD representatives, additional social welfare spending was included for 2010, along with higher farm subsidies. Much extra expenditure was not funded by additional revenue or savings, and the planned deficit is between 5% and 7% of GDP, depending on how optimistic a forecast is made for growth.
The ODS opposed these expenditures and hence the budget, as did the technocratic elements in the administration -- but not to the point of bringing the government down.
Economic position. Recession came to the Czech Republic in the final quarter of 2008, and lasted one year. GDP will probably turn out to have fallen in 2009 by about 4%, but 2010 should see 1-2% growth.

Recovery is crucially dependent on the pace of growth in Western Europe, especially Germany. So integrated is the Czech Republic with Western Europe that one of the key elements in its relative performance in 2010 will be the extent to which it is vulnerable to the end of the various schemes in the region for boosting demand by financing old car replacement schemes. As such, it is especially critical that recovery is not accompanied by a rise in unit labour costs, which would damage competitiveness (see CEE: Fixed exchange rate regimes lose competitiveness - June 10, 2009).
Labour market. Unit cost control can sometimes require sacking workers, and the Czech Republic, along with Slovakia, requires especially precise reasons to be given for dismissals: both have the most complex dismissal procedures in Central-Eastern Europe (CEE), and the labour regulations of both are still largely based on the Czechoslovak Labour Code of 1965 (see CZECH REPUBLIC: Labour Code is a half-hearted reform - October 12, 2005).

The Topolanek government failed to take its chance to make the labour market more flexible, despite technical advice to do so from its own National Economic Council -- and its own proclivities. Without improved flexibility, employers are discouraged from hiring, and young workers find it hard to get started. There is too much temporary work and too strong an incentive to expand the informal sector. However, there is little chance of labour market reform before the June elections and, since the CSSD is widely expected to lead the next government, little chance after them.
Wider reform issues. Before the CEE accession wave of 2004, there was speculation that entering the EU would drastically reduce the incentives to further market-oriented reform. New transition-oriented institutional changes would be rare. This speculation has generally proved correct.

In the Czech Republic's case, so confident were its leaders that reforms had been sufficient that from 2007, the country ceased to contract new debt with the European Bank for Reconstruction and Development (EBRD), and dropped out of the EBRD's annual analysis of transition states. In recent years, there is no good evidence that even admitted competitive weaknesses have triggered significant institutional reforms. Nor in the medium run does such change seem likely.

This is because of:
the fractured nature of Czech politics, where consensus on change is minimal;
the even division of support between left- and right-oriented parties;
the nationalism of all parties;
the scepticism, especially in the ODS, about the need for deeper EU integration -- euro entry is not and has rarely been a priority;
positive assessments of aspects of the pre-transition era, especially but not only by the Communist Party;
the blocking power of pressure groups, particularly but not exclusively of public sector workers; and
the conservatism of Czech society.

CONCLUSION: The problems the Czech Chamber of Deputies had passing the 2010 budget are a microcosm of why the country finds it so difficult to institute widely supported institutional reform. So far, geographical position and luck, sometimes perhaps allied to political skill and judgement, have prevented these obstacles to change from seriously delaying Czech convergence on West European living standards. Recovery from recession will once more test the flexibility of the Czech economy, and may again expose the inflexibility of its voters and politicians.

---
Vzhledem k tomu, ze zadny vlastenecky yntelegtual neumi jinak nez rusky, predpokladam, ze mi nikdo nebude sproste nadavat...