Leden 2010

České hyeny...

10. ledna 2010 v 7:26 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Jak už jsem dříve psal, jedním z příjemných benefitů mého grafomanství je to, že mi řada (spokojených) čtenářů často posílá různé knihy, abych si je přečetl, a co tomu jako říkám. A tak, když zrovna nejsem postrachem českého internetu a nejhorší noční můrou neokomunistických českých novinářů a marxistické české mládeže, tak spokojeně ležím na gauči a čtu. Jsou to knihy výhradně historické - tedy přinejmenším to, co v Česku považují za historii.

Jako negativní příklad uvedu knihu Jiřího Šolce Po boku prezidenta http://www.kosmas.cz/knihy/136966/po-boku-prezidenta/ s podtitulem František Moravec a jeho zpravodajská služba ve světle archivních dokumentů, kde autor s jasnou vlastní agendou se snaží udělat z Františka Moravce úplného idiota. Vzhledem k tomu, že Jiří Šolc napsal řadu podobných knih s vojenskou/zpravodajskou tematikou a má přístup do vojenských archivu současné ČR, lze mít důvodně podezření, že autor "není nekomunista". Mne ovšem maximálně rozčílil citací "důvěryhodných zdrojů". Například cituje výpovědi politických vězňů z padesátých let (včetně "anglických letců" a bývalých zpravodajců) a co vypovídali k tématu, zatímco byli mučeni různými Grebeníčky a Doubky. A to prosím tenhle český historik-trouba považuje za věrohodnou informaci. V padesátých letech StB moc dobře věděla, že Moravec už dávno pracuje pro Pentagon (OKAPI) - jak asi mohly vypadat vymučené výpovědi jeho bývalých přátel? Pochvalné pro Moravce? Ano, Moravec byl nejspíš vůl, ale z jiných důvodů: 1) Byl zažraný český vlastenec. A to začíná vypadat jako velká charakterová vada (obzvlášť ve světle poslední doby). 2) Z neznámého důvodů mu nevadilo pracovat pro člověka, jako byl Beneš. Další charakterová vada.

A teď něco z Česka, co zaslouží pochválit: Před pár lety se mi dostala do rukou kniha Jaroslava Pospíšila Hyeny http://knihy.abz.cz/prodej/hyeny Je to převážně o partyzánském hnutí na Zlínsku před koncem druhé světové války, a že to vlastně nebylo to, co to se později předstíralo být. Je to naprostý bořič mýtu o partyzánském hnutí a něco, co česká veřejnost potřebovala jako koza drbání.

Ovšem, před pár dny (byt kniha vyšla už 2003) se mi dostalo do rukou volné pokračování této knihy, od stejného autora Jaroslava Pospíšila s názvem Hyeny v akci http://knihy.abz.cz/prodej/hyeny-v-akci která nejen překonala tu první knihu, ale hlavně předčila má vlastní očekávání (a to jsem pěkně prosím náročný čtenář). Autor volně navazuje na historii z první knihy a pokračuje poválečnou historii Zlínska, střední Moravy, ale občas i Prahy (pokud to má souvislost se sledovanými události) a ve finále zabrousí až do USA a Austrálie mezi emigranty a exulanty (to jsou dvě odlišná zvířata) až zhruba do roku 2000. Knihu maximálně doporučuji i všem emigrantům, protože kniha jmenuje jména - a já jsem je znal! Jsem si jist, že je budete znát taky.

Kniha je sympatický tlustá - téměř 700 stran a zabývá se nejen poválečnou historii Zlínska a Gottwaldovska (včetně detailů, jak došlo k přejmenování) a jmenuje jména i tam. Dočtete se, kdo asi zavraždil Augustina Schramma (a Jana Masaryka), o tom jak komunisti a vrazi jako Vávra-Stařík emigrovali do Francie, co to byla Akce Světlana a jak komunističtí provokatéři jako Antonín Slabík emigrovali do Austrálie a stali se z nich vedoucí činitele exilového hnutí v Austrálii či jako JUDr. Vlastislav Chalupa (neboli agent StB mjr. Král) zase emigroval do USA a stal se vedoucím činitelem exilového hnutí v USA. Začíná vám svítat, proč jsou "exulanti" poněkud jiní tvorové než my, "obyčejní emigranti"? A divíte se, že si Škvorecký nechal Havlem zakázat vydání Rambouskovy knihy o Mašínech?

V úvodu knihy autor cituje oficiální bullshit, tedy že v letech 1948 až 1989 byla bilance vlády komunistů 244 popravených, 8000 umučených a ubitých a přes 100 000 dlouhodobě vězněných (k tomu statisíce rozvrácených rodin a nešťastných dětí), aby v průběhu knihy tato slova sám vyvrátil. Autor jmenuje jména - TISÍCE jmen - a člověku jde mráz po zádech, když si uvědomí, kolik těch jmen zná. V knize jsou stovky fotografií - těch, co byli zabiti, popraveni, umučeni - a nemám pochyb o pravdivosti jediného údaje. Což mne přivedlo po přečtení prvních pár stovek stran k zamyšlení. Jen ze Zlínska/střední Moravy kniha dokumentuje (jména a fotografie) lidí, kteří byli popraveni komunistickým režimem a je jich daleko více, než výše uvedených 244. Už jsem dal na vědomost, že naprostou většinu českých historiků považuji za komunistické lháře, ale tady je nutno prohlásit za LEŽ i oficiální českou verzi o 244 popravených za komunismu. To už jste v Česku všichni natolik potroublí formalismem, snobstvím a úctou k vrchnosti a jejich údajům? Je rozdíl mezi zavražděným LEGÁLNĚ (v nelegálním systému) a zavražděným "bez soudu" (= nelegálního soudu)? Proč pořád Češi dělají rozdíl mezi "popravenými" (244) a "umučenými" (8000)? Že by z dosranosti a protože tam mají kontinuitu s komunistickým režimem (ano prosím, ten idiot Václav Havel)? Cítí se pozůstalí o něco lépe, když se dozví, že jejich otec nebyl "umučen", ale "popraven"? Tímto tedy vyzývám k nazýváni věci pravými jmény (přestaňte být Češi!) a uvádění údaje jako "8244 ZAVRAŽDĚNÝCH KOMUNISTICKÝM REŽIMEM" - cokoliv jiného je necivilizované!

Kniha Jaroslava Pospíšila Hyeny v akci je něco, co byste si určitě měli přečíst. Pokud vás to "nezajímá" - pošlete mi prosím adresu a já vám z eBay objednám nějaké krmivo pro dobytek.

Když jsem se o výše uvedeném nedávno zmínil na několika internetových fórech, okamžitě mi bylo řečeno, že o tom nikdo nevěděl a "jak jsme o tom měli vědět?", když o tom nemluvilo rádio, nezpívala televize a nepsaly noviny? Měli jste o tom vědět! Měli jste se dívat okolo sebe! Dívejte se okolo sebe i teď! Hledejte symptomy. Je třeba dívat se okolo sebe. Když se nedíváš, dříve nebo později narazíš držkou do zdi. Mne úplně fascinuje ta česká sebestylizace do "nic nevědění" a "všechno vědění" v ten stejný okamžik. Už si, kurva, vyberte, chytrolíni - buď jste nejchytřejší na světě (Hašek na Hrad!) a nebo jste jen obyčejná východoevropská tupá hovádka (Iváňuška Duračok)! Anebo třetí možnost: jste jen prolhaní pokrytci. Vyberte si!

Na závěr bych rád oficiálně oznámil, že si nemyslím, že úplně všichni Češi jsou hyeny. Vždy jsou výjimky a jsem rád, že zrovna vy jste jednou z nich. Jen bych byl rád, kdyby vás bylo víc. Jak kdysi zpíval Jiří Dědeček: "Málo slušnejch lidí, málo slušnejch lidí žije mezi náma - kam se poděli? Emigrovali a nebo umřeli?"

"There's a man goin' 'round takin' names.
And he decides who to free and who to blame.
Everybody won't be treated all the same.
There'll be a golden ladder reaching down.
When the man comes around.
The hairs on your arm will stand up.
At the terror in each sip and in each sup.
For you partake of that last offered cup,
Or disappear into the potter's ground.
When the man comes around.

Ryba smrdí od hlavy i na Vánoce

10. ledna 2010 v 6:55 | Eda Seibert |  Clanky jinych autoru
Nedávný průzkum společnosti Sanep ukázal, že 52 % občanů je nespokojeno se stavem společnosti a 60 % dokonce tvrdí, že nemáme demokracii. Proč tomu tak je není nutné rozvádět. Je fakt, že demokracie má jiné mechanismy v Rusku, Bělorusku, sousedním Polsku, Německu a Holandsku, ve Švýcarsku, USA atd. A jak je to s ní u nás ? Blížíme se USA či Rusku ? Proč se asi o praktické stránce nejstarší demokracie Evropy ve Švýcarsku nepíše nejen u nás, ale ani v západní Evropě a politici mají při zmínce o ní osypky a hledají důvody, proč nelze její postupné zavedení aplikovat u nás a proč politici nehledají způsoby, jak ji postupně uplatnit ?

Nedávno vznikla nová politická strana TOP 09 z recyklovaných politiků a hned měla publicitu jako žádná jiná, dokonce přímý přenos z ustavení přenášela TV. Proč asi vznikla a není to náhodou zase další způsob skrytých dirigentů, jak podchytit ještě doufající aktivní občany a pak je pacifikovat, příklady DEU, US jsou zcela evidentní.

Nenahradila nespolehlivou předlistopadovou nomenklaturu KSČ poslušná a ekonomicky závislá současná stranická suita, kosmeticky upravovaná k volbám, vyrábějící úředníky jak na běžícím pásu pomocí zákonů ? Není to náhodou jedna z inovací perestrojky socialismu po r. 89 ? Proč mimoparlamentní strany nemají žádnou publicitu, ani prostor k vysvětlení svých názorů ? Pročpak asi je dnes tak vehementně ve státní správě vyžadováno "vzdělání" a nemá náhodou původ snaha dosáhnout ho za každou cenu, viz plzeňská kauza, v příkladu docenta či dokonce profesora vysoko postaveného ? Kdo vlastně řídí náš stát a kam je směřováno hospodářství amatéry ve funkcích ? Učňovské školství v troskách, cizokrajní námezdní dělníci, nahrazující vyučence a neznající fundament řemesla jsou ten grunt hospodářství ? Nebo to snad jsou úředníci sotva ovládající PC ? Kolik u nás lidí něco opravdu smysluplného vyrábí a kolik je v poměru k nim neproduktivních zaměstnanců či podnikatelů, jejichž počet vzrůstá parabolickou křivkou ? Nespokojenost s politikou praktikovanou "volenými" zástupci, volenými zmenšujícím se množstvím voličů, jsou výsledkem naší demokracie, pro mnohé tristní a není divu, že flustrace narůstá. A nespokojenost se stavem a způsobem demokracie, jejím praktickým prováděním. Bez zábran a studu. Ne darmo se říká, že příklady táhnou, ale také, že ryba smrdí od hlavy. Jak dlouho ještě bohužel nezáleží, jak je nám podsouváno, jen na voličích. Ti volební zákony nezmění.

Státní rozpočet bohužel ani v budoucnu nemůže být jiny. Předchozí režim měl své vyvolené, tzv. nomenklaturní pracovníky. Ředitel st. podniku nemusel být odborně erudovaný, vyučený švec mohl řídit třeba OSP, pokud byl kovaným straníkem. Podnik odborně řídili jeho náměstci, on vlastně podle dnešního názvosloví svým nejvyšším platem tuneloval státní kasu. Bylo normální, že neschopný ředitel byl časem "vykopnut vejš", mnohdy až na ministerstvo. Aby jeho místo bylo opodstatněné, vymýšlel tu zbytečné směrnice, vyhlášky a nařízení, které byly prováděny, kontrolovány zvětšující se armádou byrokratů.

Co se změnilo ? Noví úředníci se vyrábějí jednoduše, třeba novými zákony. Pro názornost například ten z r.92 o zdravotním a sociálním pojištění. Sociální pojištění je vypočítáváno z příjmu a nebyl problém, aby ho vybíraly finanční úřady, v době počítačů předaly na patřičný účet, ubylo by úředníků i kontrolorů. Poslední změna stavebního zákona tak zmnožila byrokratické úkony a zaměstnala všemožné úřady a projektanty, že podrobný popis úředních rozhodnutí vedoucí k ohlášení či stavebnímu povolení by vydal na několik stran. Také v době vzniku čtrnácti (!) KÚ bylo proklamováno předání pravomocí krajům a radikální snížení početního stavu úředníků ministerstev. A mohl bych uvádět další a další příklady. Úředníci všemožných stáních institucí i samosprávy jsou jistě skrytým zdrojem úspor na straně výdajů státního rozpočtu. Samozřejmě že neomylná poslanecká sněmovna, vyrábějící zmetky (zákony), tento zdroj nevidí, ale hlavně ani vidět nechce. Tam je také ten zakopaný pes. Neustále rostoucí potřeba úředníků státní správy i samosprávy. Revize zákonů již schválených a uvážlivé změny, případně nové zákony nehrozí. Toho nejsou současní, ale jistě ani budoucí poslanci schopni.

Ona nehrozí ani žádná radikální změna volebních zákonů, která by mohla dát voliči pravomoc opravdu si svého poslance vybrat - není v dohledu. Takže je to uzavřený kruh. Tento druh poslanců, stranických vazalů, mnohdy neschopných i všehoschopných, bude stále jen tunelovat stát a zadlužovat budoucí generace. A u volebních zákonů, tedy i do komunálních voleb, začíná jakákoli změna v současné společnosti.

22.12.09 Eda Seibert, Jilemnice

Freddie Mercury asi nema na mysli Pravdu a Lasku - ale konec je stejny..

Cenzura v ceskych knihovnach...

9. ledna 2010 v 20:57 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Napsal mi muj ctenar:


V internetové čítárně knihovny po zadání stránky www.hedvicek.blog.cz se tato krátce objeví a v zápětí browser Firefox exituje.
Jinými slovy, blog pana Hedvička v knihovně, na rozdíl od většiny jiných, číst nemůžete.

Proc Cesi nenavidi?

8. ledna 2010 v 22:26 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Dostal jsem email od cloveka, ktery se nekdy podepisuje jako Vrana, nekdy jako Kronus. Poteste se, prikladam v plnem, nezkracenem zneni.

Dobrý den pane Hedvicek,
přečetl jsem Vaši stať na téma umrtí p. Sklenáře a jsem trochu v rozpacích. Trochu mi to duchem připomíná fotbalový manschaft, který má vcelku solidní tah na bránu ale zcela nepochopitelně střílí mimo soupeřovu bránu a dokonce si málem dá vlastní gol........
To že tento fešák si to tzv.hodil mne napadlo ihned po přečtení článku v BL, potvrdila to jeho "ctitelka" Tydlitátová svým rádoby filozofickým pojetím svého " nekrologu". Ani jsem tuto skutečnost nechtěl zapracovat do svého krátkého článku na svém blogu. Spekuloval jsem o příčínách,ale to již je nad rámec všeho publikovatelného a nakonec o mrtvých jenom dobře, by´t jde o nepřátele.......
Mám obavu, že jste ale vylil i vaničku s dítětem. Osobně jsem vždy ostražitý před metodologií, které tak krásně Macchiaveli řekl, že je nenezpečné razit tezi, že nepřítel mých nepřátel je apriori přítel. Ono mít za "přítele" Tydlitátovou a Sklenáře le opravdu jeno mna netu. Garantují Vám, že bližší soužití s nimi při Vašem osobnostním profilu by velice rychle vyeskalovalo v konflikt a nejenom slovní !
To že Sklenář byl sodomita, opilec a fe´ták je pro mne v posledních dvou parametrech jenom potvrzením tušeného. Jsem si vědom, že talentovaní lidé k tomuto inklinují. Ono ale platí, že nikoliv svět okolo či lidé v něm jsou problém, ale fe´ták či ochlasta samotný je PROBLÉM. Přijetí první teze znamená se identifikovat s marxistickým determinantem.
Víte pane Hedvicek, určitě víte, že každá krize je šance na změnu ! Bohužel Sklenář měl pocit a žil v sebestredném omylu, že předělá svět a že všichni budou skákat, jak on píská. Hluboký OMYL. Mám také svět v naší banánové Chazarii u zadku,ale to neznamená, že kromě pohrdání a vypláznutému jazyku mu budu škodit. On semele vždy Vás , nikoliv Vy jeho. Na to dojel Sklenár a dojede na to i Vámi adorovaná Tydlitátová , majíce pocit, že ona je tím vyvoleným manichejským ztělesněním dobra !
Všeho do času !
Víte, někdo se uchlastá, někdo ufetuje, jiný má lues a někomu z toho cvakne. Ony ale dějiny razí, že svět je rád klamán, tak se tradují utilitaristické lži, že K.Havlíčka uštvaly c.a.úřady, K.Čapka čeští fašisté, že Lenin či Gottwald byli vzorní manželé a přitom nějako se opomíjí jejich syfl, u manželky E.Beneše si nikdo neklade otázku, proč porodila velice postižené dítě a proč její osobní lékař byl po roce 1945 držen dle retribučních dekretů z amřížemi atd............
Rád si dále od Vás cokoliv přečtu a budu-li , potřebu, dám Vám zpětnou vazbu.
Kronus Jaroslav

---

Pan Vrana/Kronus Jaroslav (to pouze ceske prehazovani poradi jmena a prijmeni je fascinujici - je to tak vyrazne slovansko-stepni zvyk!) je pomerne znamy stalker (cesky ekvivalent toho slova neznam) profesorky Very Tydlitatove na blogu Tydne a jinych osob. Takze pro tentokrat predpokladam ze nebudu svymi vlastnimi stalkery a jinymi hlupaky z Ceska tak jako v minulosti obvinovan, ze jsem si ten email vymyslel.

Nebyl jsem zadny osobni pritel Filipa Sklenare. Pouze jsem ho zapadne a civilizovane toleroval a respektoval - to se tady dela a clovek si na to rad a rychle zvykne. Mel zcela odlisne zajmy a zivotni styl nez ja. Sklenar byl netolerantni homosexual - ja jsem tolerantni hererosexual. Mam radsi zenske a to nejradsi vyslecene. Ctu Playboye, National Review, Newsmax a takove veci. Jsem clenem NRA. Proste nebe a dudy. Ale mam toleranci a respekt vuci jinym. To v Cesku nemaji. Tam porad musi nekoho nenavidet. Buzeranty, zidy a nebo emigranty. V Cesku toleruji jen komunisty!

Je to jen znova a znova ten stejny stary problem - Cesi nejsou dostatecne civilizovani, jsou naprosto neprivykli svobode a demokracii, respektuji pouze bic a okovanou botu. Uz i Reinhard Heydrich si pochvaloval, jak jsou Cesi dobri pracovnici a jak prekracuji plany, kdyz vyrabi cokoliv potrebne pro Risi. To jak cesky narod prekracoval a plnil ukoly petiletych planu za komunistu je nam vsem starsim (krome tech nezletilych hlupaku) dobre znamo. To se pochopitelne Vranum, Kronusum, Johanesum, Krebsum, Pepem a tem zbyvajicim zamestnancum armadniho pocitacoveho strediska ve Valasskem Mezirici, BISky v Praze a tem par potroublym dobrovolnikum naramne libilo. Nikdo nesmel ani ceknout o homosexualech, Zidech ci emigrantech - vsechno bylo v poradku. A oni by chteli ty stare poradky zase zpatky. Mozna se jim jejich prani vyplni. V Ceske republice prave probiha DRUHA NORMALIZACE, tak za nejakou dobu bude zase vsechno pri starem poradku.


Česka kulturní nedostatečnost... a méněcennost?

8. ledna 2010 v 4:35 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Nejsem znám tím, že bych psal politicky korektně, ale už v titulku jsem se sám zcenzuroval. Správné slovo by totiž znělo: primitivnost nebo necivilizovanost. Když mi před několika lety vyšla v Praze knížka Jak Paroubek kradl salámy, sdělil mi vydavatel, že byl opakovaně předvoláván kvůli mé knize na policii "podávat vysvětlení", protože "občané" posílali udání, že byl porušen zákon a kniha je protičeská. Přesto kniha strhla všechny rekordy a po dvou vydáních a dotisku je zcela vyprodána - v českém nekulturním knižním světě výkon nevídaný.

Rok nato vydavatel připravoval vydání mé další knihy Sametový tunel. Kniha sice není "protičeská", ale za to obsahuje velmi detailní informace o pozadí sametového podvodu získané trpělivým listováním v knihovně amerického Kongresu - tedy ne z českých zdrojů. To byl asi problém a ukázalo se to hned zpočátku. Tiskárna, které vydavatel zadal tisk druhé knihy, mu poslala velmi rozčilený e-mail odmítající zakázku z důvodu, že kniha je (ano, uhádli jste) protičeská. Knihu nakonec vytiskla tiskárna na moravské Hané, zřejmě netrpící tak silným českým šovinismem jako ta pražská.

Naď vydáním mé třetí knihy se v současné době vznáší otazníky. Kolik knih poezie unese mongolský trh?

Po vydání mých obou knih se mi dostalo (nemám pochyb, že totéž se přihodilo i vydavateli) nebývalé pozornosti českého čtenářstva. Bydlím na Floridě, z Česka je to daleko, telefony jsou drahé. Přesto čeští čtenářové neváhali utratit pár korun - telefony zvonily tak často, že jsme je museli na noc vypínat a nakonec jsme si změnili číslo. Několikrát jsem byl i pochválen, vždy s prosbou abych nikde nezveřejňoval jejich jméno: "to víte, nechci mít problémy", ale to byly jen výjimky, pravidlem byly nadávky, výhrůžky, hrozby zmlácením i smrtí - prostě takoví normální kulturní Češi. Poněkud více sofistikovaní hlupáci české provenience šli až tak daleko, že na mne posílali stížnosti a falešná obvinění různým americkým úřadům (v naději, že mně způsobí problémy). Tak se stalo, že mne přišlo vyšetřovat i FBI - ale odešli pouze s názorem o českých primitivech a udavačích.

A teď vyšla kniha Tomáše Krystlika Zamlčené dějiny, vynikající dílo, které doporučuji. V diskusi pod článkem se autor zmiňuje, že některá česká knihkupectví odmítají knihu prodávat, protože je údajně protičeská - a je jmenováno knihkupectví (i internetové) Kosmas. Přesto jsem si všiml, že i v internetových nabídkách, které knihu nabízejí, se dole v komentářích objevují nenávistné komentáře. Způsob, jakým si v Češku představují svobodu a svobodu projevu, je prostě fascinující. Jsem si jist, že český vydavatel Leninových spisů neměl žádné problémy s útoky a výhrůžnými telefonáty.

Ej, uchněm - těžko se kráčí do Evropy v láptích, co? Už jenom kousek, že?


P.S.: Dostal jsem email od kritickeho ctenare. Clanky mi pomerne chvali, poezii jsem se mu nezavdecil - nazyva to zverstvy - poctete si:

Vazeny pane,

soude podle nekterych Vasich textu stale jeste nemate v pocitaci cestinu, nebo mate a nepouzivate. Tak Vam pisu timto specialnim jazykem IT idiotu.

Nechodim se na www brouzdat moc casto, takze jsem od Vas cetl v poslednich letech jen obcas neco. Vzpominam si, ze to bylo dost dobry. Pisete chytre o zajimavych vecech. Ale holt to leckdy neni uplne na 100% overeno, a zas kdyz je to overeno, tak si to hodne lidi bere k srdci ba i jinam, takze se dost naserou.

A ted poprve jsem spatril i Vasi poesii. Tedy vanocni a silvestrovske rymovani a ukazky z celozivotni tvorby. Zpocatku jem myslel ze jsou ty versovanky promyslenym utokem na Vas - nejaky hacker Vam je podstrcil na Vas blog aby z Vas udelal nesvepravneho kaspara. Ale zacina to vypadat ze pachatelem tech zverstev jste opravdu Vy sam.

Tak bych Vas chtel poprosit : zakladate-li si na titulu "nejvice nenavideny autor ceske soucasnosti" (a ja Vam ho z celeho srdce preju), publikujte sve poeticke prujmy pod pseudonymem. Jinak Vam ctenari neuveri ani to, co je hola pravda, majice Vas za posahaneho grafomana. A to by byla skoda.

Preji prijemny den a uspesny rok.

Ales Chramosta

P.S. Nechtel jsem Vas urazit, nastvat, ani donutit ke konverzaci. Na odpovedi netrvam.



Maly unaveny Filip Sklenar 1978 - 2009

7. ledna 2010 v 17:50 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
O Vanocich 2009 dle vlastnich slov "odesel z vesmiru" Filip Sklenar. Podle zprav na interenetu na selhani srdce, byt by si vetsina lidi co ho znali i jen vzdalene tipla sebevrazdu. Mozna to bylo jako s bizony v Yellowstone, cehoz si povsimli uz pred casem mistni zverolekari. Bizon, ktery je v zajeti, kde nechce byt, si jednoduse lehne a bizoni silou vule si zastavi srdce a zemre. Technicky je to zastava srdce - prakticky sebevrazda.

Filip Sklenar se narodil v Bystrici pod Hostynem, mistech, ktera jsem duverne znal a mel rad, sice o generaci driv, ale prece - Bystrice, Chvalcov, Rusava, Tesak, Hostyn... Narodil se ve spatnou dobu a na spatnem miste. Komunismus sice uz v podstate nezazil, ale vyrostl v te psychicky nejzkorumpovanejsi dobe, kterou ceska kotlina kdy zazila. Filip Sklenar byl prototypem soucasne ceske mladeze. Nevi nic o vlastni historii, zebricek hodnot se jim zhroutil, nechapou co bylo spatneho na komunismu, co museli prozit jejich rodice a prarodice a ze to bylo zbytecne a tak sve frustrace vybiji na vecech a institucich, ktere si to ani moc nezaslouzi, jako treba cirkev, nabozenstvi a nebo treba emigranti. To posledni se ale na Filipa nevztahovalo, jako jeden z mala se mne dokazal zastat, coz ze stovky blogeru na Tydnu dokazal jen on a Vera Tydlitatova - zbyvajici stovka ustrasene sere pri zdi.

Pres to, ze byl v tomhle smeru vyjimecny - jasno nemel, inklinoval k anarchismu a zalezelo mu na uznani od lidi, na jejichz uznani by zalezet nikomu nemelo, jako treba na uznani od neo-komunistickych Britskych listu. Byl homosexual, drogovy zavislak a alkoholik, byl neustalym provokaterem se vztekem na vsechno okolo nej - byl vyrazne cesky a presto byl lepsi nez prumerna dnesni ceska mladez, ktera nic nevi, nic nezna, ale nic ji nezajima, protoze vsemu rozumi lip nez ostatni a kdyz nejakou informaci potrebuji, tak jim to reknou na televizi.

Kdyby se Filip Sklenar narodil na nejakem uplne jinem miste, mohl byt tolerovan svym okolim vic nez byl tolerovan u vas - a mohl jeste oblazovat svet svym vztekem a poezii. I kdyz ted urcite oblazuje ty v nebi - jak znamo starozakonni vynalezci toho systemu nemeli homofobni predsudky a je free, je volny jako ptak
.
Poctete si na http://felipesavicky.blogspot.com/


Spravedlnost a demokracie...

7. ledna 2010 v 0:04 Clanky vzpominkove a recyklovane
John Locke kdysi napsal, že "free people need to agree on some ground rules in order to live together in harmony" (svobodní lidé potřebují se dohodnout na nějakých základních pravidlech, tak aby spolu mohli žít v harmonii).

John Rawls specifikoval "přirozené snahy a povinnosti jako:
* podporu spravedlivých institucí (support just institutions)
* vzájemný respekt (mutual respect)
* vzájemnou pomoc (mutual aid)
* neubližování (do not harm)
* udělat svou část (do your fair share)
* dodržovat slíbené (keep your promises)

Teď už nevím, kdo to byl, ale znělo to jako "there is no democracy without freedom and there is no freedom without justice" (není demokracie bez svobody a není svobody bez spravedlnosti).

Celý ten řetězec začíná svobodou, pokračuje spravedlností a končí u demokracie. Slovo svoboda nemám příliš rád, je to takové zprzněné a pomatlané slovo, požvýkané a oslintané komunistickými držkami - raději mám freedom.

Svoboda znamená svobodu projevu, svobodu vyznání, svobodu shromažďování a právo na soukromí. Lidé by měli být schopni žít si, jak chtějí, za předpokladu že tím nebudou ohrožovat svobody a práva jiných. Tomuhle říkám politické svobody. Politické svobody samy o sobě jsou bezcenné, pokud nemáte prostředky, jak jich užít. Tedy - pokud nemáte peníze, střechu nad hlavou, potravu a příležitost svou situaci nějak vylepšit - k čemu je vám pak svoboda? Proto svoboda musí být nejen politická, ale i ekonomická. A tady se začínají vynořovat první nepříjemné aspekty jako třeba vrácení majetku emigrantům - Ééé, taková svoboda se nám nehodí!

A dostáváme se ke spravedlnosti. Spravedlnost je systém, který - a to prosím bez časového omezení - zaručuje, vynucuje a dohlíží na dodržování svobod jednotlivce - ekonomických i politických. Opakuji, že žádná práva jednoho člověka nemohou být vynucena na úkor práv jiného. Pokud k tomuto porušení dochází, nastupuje princip zločinu a trestu, kdy porušovatel je za porušení práv jiných trestán systémem omezením svých vlastních.

A opakuji znova - svoboda není možná bez spravedlnosti a demokracie není možná bez obou.

Ještě trošku odbočím k jednomu výrazu, který je často používán v Česku a na Slovensku - je to "právní stát". Různí demagogové a ztumpachovělí posluchači to často používají ve smyslu "demokracie". Omyl, velký omyl. Právní stát není stát, kde mají nějaký právní rád ve smyslu vytištěných a parlamentem odsouhlasených zákonů - to by pak byla právním státem i Středoafrická republika, jejíž prezident Jean Bedel Bokassa byl lidožrout a žral své občany k obědu či večeři. Právní stát je stát, který dodržuje PRÁVA svých občanů - tudíž i práva na dodržování jejich práv - neboli právo na spravedlnost.

A teď si ten řádek nahoře přečtěte ještě jednou a přemýšlejte se mnou. Je možné, aby řekněme 10% příslušníků společnosti celých 40 let utiskovalo zbývající, omezovalo je v jejich právech, bezdůvodně je věznilo, vraždilo, okrádalo a pak se ze dne na den prohlásilo za demokraty - a při totální absenci trestů za minulé zločiny - se chtělo podílet na vytvoření demokratické společnosti?

Ó, nikoliv - chybí nám tu ona spravedlnost, že ano? Jste skutečně svobodní, když nemáte spravedlnost? Bez spravedlnosti není svobody a demokracie.

Takže ještě jednou ten správný postup je:
Napřed musíte být svobodní.
Pak musíte zajistit, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost.
A pak můžete začít budovat demokracii.

Cože? Vy nechcete? Většina národa je proti tomu? Ale to je nemilé... to nemáte ani svobodu, ani spravedlnost, ani demokracii - žijete stále v tyranii.

Pak jděte někam. Mějte se hezky.


Rosťa

P.S. Pokud přemýšlíte o řešení - co takhle občanská neposlušnost? Je to svou podstatou čin, reagující na vnitřní nespravedlnosti v dané společnosti, které jsou v rozporu s pojetím spravedlnosti veřejností či občany. Občanská neposlušnost je oprávněná a ospravedlnitelná, jestliže jsou splněny všechny tři následující podmínky:

1) Jestliže nespravedlnost je závažná a jasná, hlavně taková, která brání v odstranění dalších nespravedlnosti. Což jistě zahrnuje vážná omezení principu svobody a porušení principu rovnoprávnosti.

2) Jestliže normální výzvy k politické většině byly v dobré vůli učiněny a nebyly vyslyšeny.

3) Jestliže není velký počet takových menšin s podobně platnými nároky, protože pokud by příliš mnoho menšin zvolilo občanskou neposlušnost, pak by ústava a systém nemohl fungovat. V tomto případě je řešením z těchto různých menšin vytvořit politickou alianci zaměřenou k vytvoření většiny. Ovšem, je třeba dávat pozor, aby aliance byla vytvořena za účelem získání či udržení svobod a spravedlnosti, nikoliv vytvořena pouze k získání moci! To je pak aliance mezi stranami s rozpornými zájmy a to nemůže fungovat. Přesně to se stalo v případě slovenské SDK - aliance za účelem získání moci - nikoliv aliance za účelem získání svobod a spravedlnosti.


(březen 1999)


Cenzura na Lidovkach znovu a znovu a znovu...

6. ledna 2010 v 20:14 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Na blogu Lidovek se pred nejakou dobou objevil novy bloger Vladimir Bosak. Podle toho co psal na svem blogu a podle fotek, ktere tam uverejnoval nesporne sympaticky chlapik. I kdyz osobne to byl zrejne znacne rozvraceny a rozporuplny charakter. Neprijemne mladi, kdysi podepsal Chartu77 (ted uz nevim, zda to spis neni minus nez plus), pak emigroval (nepochybne plus) a zil nekde v Californii, kde nacuchl temi americkymi idealy o svobode a svobode projevu a tak (plus a plus). K Bosakovym minusum patrilo, ze navzdory tomu, ze mu kdysi v roce 1959 StB zabilo otce byl ochoten se vratit do Ceske republiky (velike minus) a navic jeste spolupracovat s temi zdegenerovanymi Husakovymi detmi v USTR a BIS a takovych tech pro-ruskych mongoloidnich organizacich (minus a minus).

Nemohlo trvat dlouho a i Bosak zacal ohrnovat ret nad tim podivnym chapanim svobody, spravedlnosti a demokracie, ktere ti kurganovi stepni Slovane provozuji v dnesni Ceske republice. A ohrnoval ret jen velice mirnym, nesmelym az normalizovanym zpusobem - par nesmelych komentaru a spousta peknych fotek.

Pak se dostal do sporu s osobou s divnym jmenem Kosicky Patrik Mgr. [patrik.kosicky@ustrcr.cz] (Kosicky je zrejme titul, Patrik prvni jmeno a Mgr. prijmeni - aspon ja si to tak vysvetluji) - k videni zde http://bosak.bigbloger.lidovky.cz/c/117805/ustrk.html

A nasledovalo vykopnuti z blogu:

6. 1. 2010 11:44:08 lukacova
Dobry den, jelikoz jste opakovane porusil Kodex blogera (poruseni obcanskych prav jinych lidi, poskozeni jejich dobreho jmena...viz. [http://info.bigbloger.lidovky.cz/c/2433/Kodex-bl]) a do redakce prisla rada stiznosti, jsme nuceni vas blog zakazat. S pozdravem G.L.

dobry den,
vas blog i pristup na nej jsme zrusili proto, ze jste opakovane porusil Kodex blogera (poruseni obcanskych prav jinych lidi, poskozeni jejich dobreho jmena...viz. [http://info.bigbloger.lidovky.cz/c/2433/Kodex-bl]).

stepan horn
www.lidovky.cz

A Vladimir Bosak odpovedel takhle:

kodex
Bloger ma pravo svobodne vyjadrovat sve nazory. Nesmi vsak pri
tom porusovat obcanska prava jinych lidi, poskozovat jejich dobre
jmeno anebo zasahovat do jejich soukromi s vyjimkou pripadu , kdy
tyto osoby a nebo organizace samy konaji v rozporu se zakonem i
dobrymi mravy a zverejneni je ve verejnem zajmu.

Kodex blogera jsem neporusil.

Vladimir Bosak

Spousta dalsich zajimavych detailu je na adrese http://hermanek.bigbloger.lidovky.cz/clanok_disk.asp?cl=117856

Dovolte mi tedy, abych zde oficialne jmenoval Gabrielu Lukacovou a Stepana Horna jako nejnovejsi cleny Dvorany slavy hlupaku ceskeho internetu. Zduvodneni je: Vyhozeni Bosaka a soucasne trpeni sprostych utoku na emigranty - napriklad blogerem Barlejem a Hermankem. Priklad: http://hermanek.bigbloger.lidovky.cz/c/117338/V-Kojetine-se-vrazdilo-Nebyl-tam-nahodou-znamy-cesky-bloger.html




Emigrant, který se vrátil do Česka na důchod ...

3. ledna 2010 v 17:02 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Měl jsem nedávno návštěvu. Jako lidé hodně si pamatující sem tam diskutujeme i takové věci, jako je věk důchodcovský a co se dělá v důchodě. A kdosi připomněl společného známého, zde za mořem univerzitního profesora, který odešel na důchod do Česka, do jakési chaloupky pod horami a teď velice pláče a skřípe zuby, jakou to udělal pitomost. Všichni jsme s námahou posbírali zbytky české psyché v našich duších a zlomyslně jsme se zasmáli: Dobře mu tak, blbovi, kdo ho nutil, aby tam lezl? A tak jsem si vzpomněl na Emanuela Viktora Vosku a začal jsem svým návštěvníkům vyprávět jeho příběh.

Viktor Emanuel Voska se narodil v Kutné Hoře v roce 1875, původním povoláním byl sochař a kameník, už ve svých devatenácti letech, v roce 1894, utekl do Ameriky, aby se vyhnul stíhání za "politické delikty". Jaké "politické delikty" to tehdy byly, dnes už asi těžko přesně zjistíme, jisté ale je, že E. V. Voska měl do průměrného Čecha velice daleko. Politickým zaměřením byl sociální demokrat, což v tehdejší době ještě nemělo nepříjemnou asociaci levičáctví a kolaborantství s komunisty, kterou to má dnes v Česku.

Po příjezdu do Ameriky se velice rychle projevil jako schopný podnikatel ve stavebnictví a stal se i spolumajitelem lomů na mramor. Brzy začal organizovat sociálně demokratické hnutí mezi krajany, vydával a redigoval časopisy Pravda, Rozhled a Hlas lidu. Vzhledem ke svým finančním možnostem se již v době před první světovou válkou stal mecenášem a jedním z hlavních představitelů československého zahraničního odboje. Jeho dům v New Yorku hostil nejen T. G. Masaryka a jeho syna Jana Masaryka, ale i Vojtěcha Beneše a řadu dalších osobností.

Začátkem první světové války, v roce 1915 zorganizoval E. V. Voska z příslušníků české menšiny v USA kontrašpionážní síť, odhalující špionážní činnost německých a rakouských diplomatů proti USA a dohodovým mocnostem. Tyto události později popsal v knize Spy and Counter-Spy by E. V. Voska & W. Irwin. A nebyly to malé akce, mnohé měly celosvětový dopad a historické důsledky. Například na osvobozenecké hnutí a nezávislost Indie. Ano, prosím. Kdyby E. V. Voska nezasáhl do historie, tak dneska nikdo nevěděl, kdo to byl Mahátma Gándhí, a otcem indického národa by byl Bagha Jatin. Velmi stručně: Bagha Jatin chtěl osvobodit Indii od Britů, ale měl nápad, že se spojí proti Britům s Německem, od kterých chtěl zbraně a jinou pomoc. To skrze svou kontrašpionážní síť zvěděl E. V. Voska, který byl proamerický, probritský a protiněmecký, takže o tom řekl T. G. Masarykovi, který jako správný český Brettschneider to šel udat úřadům - anebo možná jako vlastenec - to se liší podle toho, z které strany se na to díváte. Takže od Vosky se to dostalo k Masarykovi, od Masaryka k Američanům, od Američanů k Britům. Bagha Jatin zemřel po přestřelce s policii 10. září 1915. A Indie si musela na demokracii ještě 30 let počkat, tak jako si na demokracii bude muset ještě 30 let počkat i současná Česká republika. Mahátma Gándhí byl v té době ještě v jižní Africe. O celém tom případu se zmiňuje i T. G. Masaryk v anglické verzi "The Making of a State" - česká verze je asi o něčem úplně jiném.

Malá československá encyklopedie dále praví: V roce 1917 vstoupil E. V. Voska do americké armády a v hodnosti kapitána působil jako styčný důstojník mezi československými legiemi a americkou armádou, od roku 1918 řídil středoevropské oddělení zpravodajské sekce amerického generálního štábu, byl poradcem prezidenta Wilsona a prostředníkem mezi Wilsonem a T. G. Masarykem. Od roku 1919 žil v Československé republice, politicky pracoval v sociálně demokratické straně a publikoval řadu dokumentárních prací o československém odboji za první světové války. Ve třicátých letech se angažoval v protifašistickém hnutí, organizoval pomoc emigrantům z nacistického Německa a v letech 1936-37 stál v čele výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. Po příchodu nacistických okupantů byl zatčen 16. 3. 1939 gestapem (to byla rychlost!), záhy však byl podmínečně propuštěn. V červnu 1939 se mu podařilo odjet do Velké Británie a odtud do USA, kde se zapojil do formujícího se československého zahraničního odboje. V letech 1941 až 1945 zajišťoval jako americký zpravodajský důstojník, teď už v hodnosti plukovníka, v Turecku spojení se střední Evropou. V roce 1945 se vrátil do ČSR.

A to byla chyba. V té době bylo E. V. Voskovi už 70 let, a že přemýšlel o důchodu, se mu nemůže mít za zlé. Ovšem, když důchod, tak v nějaké civilizované zemi, ale ne v Česku! 5. června 1950 (ve věku 75 let) byl E. V. Voska zatčen a čtyři roky vězněn bez soudu. Teprve 18. března 1954 byl obviněn ze zločinu vojenské zrady (přitom nikdy nebyl příslušníkem československých ozbrojených sil), které se měl dopustit tím, že "v druhé polovině roku 1945 z příkazu zpravodajské centrály OWI přišel z USA do Prahy, aby jako agent americké špionáže proti SSSR sloužil v lidové demokratickém Československu válečným plánům imperialistů proti zemím Tábora míru". Ironií je, že OWI neboli United States Office of War Information (OWI) byla vládní organizace pro distribuci informací, mimo jiné založila stanici Hlas Ameriky, tedy novináři, žádní špióni. Navíc to byla organizace prolezlá komunisty a sympatizanty Sovětského svazu a byla oficiálně zrušena už 31. srpna 1945.

České spravedlnosti ovšem takové detaily nemohou překážet - jistě si rádi vzpomenete, že současná Česká republika má PRÁVNÍ KONTINUITU se stalinistickou Československou republikou té doby, zásluhou soudruhů Havla a Rychetského. Fuj! Fuj! Fuj! E. V. Voska byl v roce 1954 ve věku 79 let odsouzen k trestu odnětí svobody na deset let. Vinen zločinem vojenské zrady. Takže posledních deset let života - mezi věkem sedmdesát pět a nedožitých osmdesáti pět let prožil E. V. Voska ve věznicích v Ruzyni, Valdicich, Leopoldově a opět v Ruzyni. V roce 1956 utrpěl tento starý muž ve vězení zlomeninu krčku pravé kyčelní kosti. Jeho dcera pro něj žádala přerušení jeho trestu za účelem léčení. Generální prokuratura v Praze zaslala vyjádření, že podle rentgenového snímku je zlomenina ve stadiu hojení a proto nebyly shledány důvody k přerušení trestu ani jinému opatření.

V knize "Z letopisů třetího odboje" je situace popsána ještě jinak. Dochoval se dopis Voskova spoluvězně z Leopoldova, jak se stařec nemohl pohybovat a trvale ležel ve vězeňské nemocnici. Tomuto spoluvězni, který nakonec sám napsal žádost o jeho podmínečné propuštění, dalo velkou námahu, než Vosku přiměl, aby ji podepsal. Starý muž odmítal dožadovat se čehokoliv od těch, kteří pomáhali držet komunistickou totalitu na nohách.

K projednání žádosti musel být Voska dovezen na vozíčku. Uskutečnilo se 17. června 1958 a úřední protokol o něm konstatuje ve slovenštině, protože se to odehrálo u Krajského soudu v Nitře, toto: "Náčelník NPT a krajský prokurátor žiadosť odsúdeneho nedoporučili. Krajský súd uvážil, že odsúdený, bývalý továrnik, po dlhé roky pracoval pre špionážne agentúry zapadných imperialistických mocností. Na verejnom zasedaní prehlásil, že vôbec nevie, prečo bol zatknutý a prečo si odpykává trest, nakoľko sa ničeho nedopustil. Z toho treba vyvodiť, že doteraz odpykaný trest svoj prevýchovný účel nesplnil a že teda nie sú dané podmienky pre podmienečné prepustenie odsúdeneho. Z týchto dôvodov krajský súd žiadosť odsúdeneho zamietol. Proti tomuto usneseniu nie je prípustný opravný prostriedok."

Nic se sice nepodařilo obviněnému dokázat, ale neprojevil dostatečnou vůli k převýchově. Voska propuštěn nebyl. Z vězení se dostal až na amnestii v roce 1960. Pár dnů poté, 1. dubna 1960 zemřel. Bylo mu osmdesát čtyři let.

Můj další host, zcela nečeského původu, z toho měl oči navrch hlavy:
"To opravdu tak v Česku zachází se svými důchodci?"
"Ale jo," povídám pochmurně. "Zavírají je do basy, vraždí pro pár korun, vyhánějí z knihkupectví, šidí je v taxíku, pouští do nich elektrický proud na zadních sedadlech taxíků, o tom jsem ti přece už vyprávěl, ne? A navíc je ještě obviňují, že jsou zátěží pro společnost, že berou příliš vysoké důchody za nic. Takoví už jsou Češi. Ale je třeba se na to dívat relativně. V Indii zase házejí vdovy zaživa na pohřební hranice za jejich manžely. Ať už chtějí nebo ne. To v Česku nedělají. Česko je proti tomu pořád ještě civilizovaná země. Poměrně,"
"Poměrně," přitakal můj host.


Zdroje:
* Spy and Counter-Spy by E.V. Voska & W. Irwin, pp98, 108, 120
122-3, 126-127;
* Thé Making of a State by T.G. Masaryk, pp50, 221, 242;
* Indian Revolutionaries Abroad by A. C. Bose, pp232-233
* Z letopisů třetího odboje - Zora Dvořáková, nakladatelství Hříbal, Praha, ISBN 80-900-892-3-2
* http://en.wikipedia.org/wiki/Bagha_Jatin




Korunní svědek

3. ledna 2010 v 6:43 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Eduard Hedvíček otevřel dveře a vstoupil do historie. Neměl nakonec ani na výběr - jak s těmi dveřmi, protože byl dveřník, neboli Türurhüter (ten dveřník byl jen takový legrační titul, asi jako "královský podkoní", ve skutečnost byl Hedvíček jedním z osobních tajemníků a tělesným strážcem kancléře), ani s místem, protože se nacházel v budově spolkového kancléřství ve Vídni, ani s časem, protože byl 25. červenec 1934. Na druhé straně dveří stal Engelbert Dollfuß a nechápal, co se to sakra děje.

O pět dní později, 30. července 1934, stal Eduard Hedvíček coby "korunní svědek" před mimořádným vojenským soudem, který vešel ve známost coby "náhlý soud" a měl od vlády příkaz provést šetření a řízení urychlenou a zkrácenou formou. Jak vidíte v předválečném Rakousku to šlo, v dnešní havlo-komunistické České republice to prý nejde a že prý tam mají "nezávislé soudy". Haha! Předsedou senátu byl plukovník Franz Kubin, vedoucí jednání dr. Kreuzhuber, porotci plukovník-poručík Wilhelm Moller a major Franz Heckennast. Státní žalobce - prokurátor byl dr. Tuppy. Obhájci byli ex offo dr. Erwin Jerabek, který byl přidělen Franzi Holzweberovi a dr. Emanuel Braunegg, který hájil Planettu. Planetta měl ještě druhého obhájce, dr. Ericha Führera, který se k jeho obhajobě přihlásil sám.

"Jmenují se Eduard Hedvíček. Je mi 56 let. Narodil jsem se v Kojetíně na Moravě. Jsem ženatý, katolík, spolkový úředník, bydlím ve Vídni XV, Wurmsergasse číslo 49."

"Pane svědku, vypovídejte o událostech."

"Zastávám funkci dveřníka v kancléřství. Deset minut před dvanáctou toho dne jsem přejímal službu od svého kolegy. Pět minut před dvanáctou šel kancléř na zasedání ministerské rady, ale hned se vrátil. Řekl, že v 16 hodin se bude pokračovat. Za ním vyšli ministr Fey a státní sekretář Karwinsky. Ostatní ministři opustili budovu. Po deseti minutách jsem vstoupil do pracovny kancléře, abych odevzdal státnímu sekretáři tašku. Pan Karwinsky mi řekl, abych zavolal vrchního inspektora. Ten během okamžiku vešel a byl uvnitř asi 5 minut. Potom jsem s ním šel dolů po schodech. Najednou jsme slyšeli rachot těžkých nákladních aut. Myslel jsem, že je to posila. Avšak podle podivného křiku jsem se začal obávat, že asi není něco v pořádku. Volal jsem na policejního úředníka Steinbergera, který stál u okna: ,Přijeli vojáci?' Odpověděl: ,To nejsou vojáci!'"

"Co jste dělal v tento okamžik?"

"Přiskočil jsem k oknu a viděl jsem, jak ti lidé bleskově seskákali z aut a jak část z nich vnikla oknem do místnosti stráže. Ostatní se rozdělovali na schodech."

"Jak jste se setkal s kancléřem?"

"Vcházel právě do pracovny. Řekl jsem: ,Rychle!' a vzal jsem ho za ruku. Chtěl jsem ho provést pracovnou do přilehlého rohového salónu a odtud točitými schody do archívu. Z archívu totiž vedou dveře na náměstí Minoritů. Chtěl jsem tak kancléře dostat ven."

"Říkal vám něco kancléř cestou?"

"Ptal se, zda mám revolver. Řekl jsem, že ne. Rychlé jsme prošli rohovým salónem do Sloupového sálu. Když jsem chtěl otevřít dveře do další místnosti, klíč byl ve dveřích, přihnalo se 8-12 mužů ve vojenských uniformách a s napřaženými pistolemi. Všichni řvali: ,Ruce vzhůru!' Kancléř zdvihal ruce a instinktivně si jimi zakryl obličej. V tom se ozvaly dva výstřely. Kancléř se bezvládně stočil a zhroutil se na zem. Muž, který kancléře zastřelil, přistoupil předtím do jeho bezprostřední blízkosti a zamířil na něho. Okno bylo otevřené. Po výstřelech šel vrah k oknu a zavřel je."

"Obžalovaný tvrdí, že v místnosti bylo šero. A že kancléř udělal pohyb, jako by se na něj chtěl vrhnout."

"To je nehoráznost!"

Dr. Kreuzhuber dal přečíst výpověď obžalovaného Planetty. "Jeho výpověď je lživá!" řekl Hedvíček. Dr. Kreuzhuber nařídil konfrontaci Hedvíčka s Planettou.

"Je to on?" zeptal se.

"Ano! To je on! Vrah! On zastřelil kancléře!"

"Z jaké vzdálenosti vystřelil na kancléře?"

"Sotva půl metru! Kancléř byl přede mnou. Držel jsem ho. Když jsem chtěl otevřít dveře, musel jsem ho přirozeně pustit. Že žádné jiné strany nebylo vystřeleno, jen od Planetty! Výstřely šly brzy po sobě. První výstřel vedl pod paží, druhý do hlavy. Viděl jsem rány teprve, když byl kancléř mrtev."

O dvě hodiny později přečetl plukovník Franz Kubin rozsudek:

"Jménem spolkového státu Rakousko! Soudní dvůr rozhodl právem: Obžalovaní Otto Planetta a Franz Holzweber jsou vinni tím. že 25. června 1934 ve Vídni:

Za prvé: Otto Planetta s úmyslem zabít vystřelil na kancléře dr. Engelberta Dollfuße, dvěma výstřely jej zasáhl, a tím způsobil smrt kancléře.

Za druhé: Otto Planetta a Franz Holzweber vnikli s ozbrojenými společníky násilným vpádem do spolkového kancléřství a zajetím přítomných osob, zejména spolkového kancléře dr. Dollfuße, generálního státního komisaře Emila Feye a státního sekretáře Ludwiga Karwinskeho, podnikli akci, která nasvědčovala podnětu k občanské válce, přičemž působili bezprostředně jako vedoucí vzpoury.

Tím se dopustili: Otto Planetta 1. zločinu vraždy, 2. zločinu velezrady. Franz Holzweber zločinu velezrady. Odsuzují se proto podle paragrafu 59 c státního zákona a podle paragrafu 13/2 mimořádného spolkového zákona z 26. července 1934 k trestu smrti provazem a k náhradě nákladů soudního řízení.

Podle paragrafu 265 se nařizuje vykonat trest nejdříve na Franzi Holzweberovi a potom na Otto Planettovi. Trest bude vykonán za tři hodiny po vynesení rozsudku."

Trest byl vykonán v 16:35, resp. 16:46 hodin. Rakouska veřejnost přijala rozsudek se zadostiučiněním.

Pár závěrečných vysvětlivek pro ty s pouze komunistickým vzděláním: Engelbert Dollfuß byl mírně pravicový diktátor s velkou nelibosti ke komunistům (rakouské povstání komunistů v únoru 1934 nechal potlačit a jejich Marxhof rozstřílet) a stejnou nelibosti vůči Hitlerovým nacistům (což ho nakonec při tomto zkolabovaném povstání rakouských nacistů stálo život). Naopak s Mussolinim byl docela kámoš a v době vraždy se vlastně chystal i s rodinou k Mussolinimu do Itálie na dovolenou. Po Dollfußove vraždě Mussolini vyhlásil mobilizaci italské armády a přesunul ji k rakouským hranicím. To bylo ještě dlouho před Mnichovem.

No, a pak přišel 12. březen 1938 a s ním Anschluß a začlenění Rakouska do Německa. Z neznámého důvodů Němcům záleželo na legální rehabilitaci Dollfußovych vrahů, kolaborující Rakuané (jako Češi) přejmenovávali ulice na "Otto-Planettagasse" a "Franz-Holzweber-Straße" a SS ustanovilo komisi (zase stejně jako v Česku) za účelem přepsání a zkorigování historie jménem "Historická komise říšského vedoucího SS". Komisi sice vedl SS-Standartenführer Steinhausel, ale hybnou figurou tam byl známý a v Rakousku narozený SS-Gruppenführer Dr. Ernst Kaltenbrunner (později oběšený v Norimberském procesu), který měl obzvlášť spadeno na korunního svědka Eduarda Hedvíčka (který v té době byl jediný z přímých účastníků atentátu stále naživu). Bez ohledu na to, že po procesu s vrahy dostal Eduard Hedvíček od rakouské vlády zlatou medaili za zásluhy o Rakousko a za projevenou statečnost, nařídil Kaltenbrunner hned po anschlußu Hedvíčka vzít do vazby s úmyslem dokázat, že Hedvíček svědčil falešné a "někdo jiný" než Planetta zastřelil Dollfuße. To už pak vypadá, jako když O. J. Simpson dodnes patrá po "skutečných vrazích". Po vazbě ve Vídni následovaly koncentrační tábory Buchenwald a Dachau. Eduard Hedvíček zemřel krátce po válce v roce 1947.

Zajímavou odbočkou je, že německé dokumenty o Dollfußove vraždě poslala v roce 1964 sovětská KGB československé komunistické "rozvědce", aby je mohl tehdejší důstojník rozvědky Ladislav Bittman (později emigroval do USA) uložit v bednách na dno Černého jezera na Šumavě a následně je svazarmovští potápěči "objevit" a tím mediálně dokázat diverzní rejdy revanšistů v tehdejším Západním Německu. Jak to mělo dokázat cokoliv, je nad mé chápání, ale jméno tehdy již zemřelého Eduarda Hedvíčka bylo skloňováno ve všech pádech v tehdejších novinách a opakováno jako nějaké zaklínadlo i ministrem vnitra Lubomírem Štrougalem na tiskové konferenci pro české "novináře" 15. 9. 1964. Jeden nikdy neví, kdy si ho kdo vezme do huby...


Zdroje:

Při psaní tohoto článku bylo citováno z množství archívních dokumentu, které mi za minimální poplatek poslali z Österreichische Staatsarchiv Wien a z následujících publikací s laskavou pomoci Denver Public Library.

Assassination in Vienna, Walter B. Maass, published by Charles Scribners's Sons, New York
The Order of the Death's Head: The Story of Hitler's SS, by Heinz Zollin Höhne and Richard Barry
První zemřel kancléř, Vladimír Bauman a Miroslav Hladký, Praha 1968
Na dně byla smrt, Otakar Brožek a Jiří Horský, Praha 1968
Bußhoff, Heinrich, Das Dollfuß-Regime in Österreich (Berlin: Duncker & Humbolt, 1968)
Carsten, F. L., The First Austrian Republic 1918-1938 (Cambridge U.P., 1986)
Dollfuß, Engelbert, Dollfuß schafft Arbeit [Pamphlet] (Heimatdienst, 1933)
Ender, D, Die neue österreichische Verfassung mit dem Text des Konkordates (Wien/Leipzig: Österreichischer Bundesverlag, 1935)
Gregory, J. D., Dollfuss and his Times (Tiptree: Hutchinson & Co. Anchor, 1935)
Maleta, Alfred, Der Sozialist im Dollfuß-Österreich (Linz: Preßverein Linz, 1936)
Messner, Johannes, Dollfuß (Tyrolia, 1935)
Messner, Johannes, Dollfuss: An Austrian Patriot (Norfolk, Virginia: IHS Press, 2003)
Moth, G., Neu-Österreich und seine Baumeister (Wien: Steyrermühl-Verlag, 1935)
Österreichischer Bundespressedienst, Der Führer Bundeskanzler Dr. Dollfuß zum Feste des Wiederaufbaues 1. Mai 1934 (Österreichischer Bundespressedienst, 1934)

(To jsem zvedav jak tenhle clanek Werner rozpitva...)