Duben 2010

The “Collapse” of Communism

30. dubna 2010 v 15:34 | Jamie Glazov |  Clanky jinych autoru
Posted By Jamie Glazov On April 29, 2010 @ 12:10 am In FrontPage

Frontpage Interview's guest today is Robert Buchar, an associate professor and author of the Cinematography Program at Columbia College in Chicago. A political refugee from former Czechoslovakia, he is the producer of the documentary, Velvet Hangover, which is about Czech New Wave filmmakers, how they survived the period of "normalization" and their reflections on the so-called Velvet Revolution of 1989. He is the author of the new book, And Reality be Damned… Undoing America: What The Media Didn't Tell You About the End of the Cold War and Fall of Communism in Europe [1]. The book is based on a documentary feature he is currently working on, The Collapse of Communism: The Untold Story.

FP: Robert Buchar, welcome to Frontpage Interview.
You have some quite startling things to say about the fall, or lack thereof, of the Soviet Empire in the period 1989-1991. What is it that we don't know about the "collapse of communism" as it has been described to us in the media?
Nina Karsov recently informed us, here at Frontpage Interview, of many troubling facts connected to The Triumph of Soviet Deception [2]. Please also comment on her interview and give us your own angle.
Buchar: Thank you for the opportunity to be here.
The great political upheaval of the late 20th century-the fall of communism in Eastern Europe and the collapse of the Soviet Union-is generally regarded as the spontaneous product of long-accumulating social and economic pressures. That is the official story, which was hammered into our heads by the western media. If you try suggesting that this is not the case, the media will not take you seriously and even refuse to discuss what you are trying to say. It is a taboo topic. But the ample of evidence suggests otherwise.
During the final phase of the Cold War, the Soviet Union, under its dogmatic and visibly senile party bosses, was sinking into near-bankruptcy. Yuri Andropov, Chairman of the KGB-the only organization with both a full knowledge of the state of the economy and a mastery of strategic decisions-came to the conclusion that there was no cure for the grave illness of the communist system. To preserve the wealth that threatened to slip out of the leaders' hands, he masterminded a nearly unthinkable program-throwing into the fire Moscow's rule over the Eastern European bloc-and, as it turned out, the ruling party of the USSR itself. Though Andropov died in 1984, the signs of his hand in the events that followed remain visible, as well as the role of his handpicked successor, Mikhail Gorbachev. Witnesses in my book testify that what appeared to be a spontaneous freedom movement in 1989 was in fact a coup d'état orchestrated from Moscow-in the offices of the Russian KGB. Americans and Europeans no longer remember the past and don't realize that history is now repeating itself.
Nina Karsov, in the interview with you, rightly quoted Jozef Mackiewicz referring to Western democracies as "deaf and blind men." Western democracies never understood the Soviet system as such. The idea of deception as the foundation of foreign policy doesn't fit into our way of thinking. Westerners can hardly comprehend a pursuit without material benefit, with strictly ideological goals based on a policy of conspiracy against other states. And that is what this is all about. We had quite a few predecessors of  Perestoika in the past.  We had the economic deception in the 1920s, deception of peaceful coexistence, and the 'détente' under the Brezhnev regime.
Deception is an essential part of communist ideology. It is a central part of communism and it will continue to be like this. As Nina rightly pointed out, "it would be hard to believe that the wolf has become a vegetarian." Communism is indeed totalitarian and was never interested in any compromise. So, the "end of communism" proclaimed by the West is a myth. And now we can see the resurgence of communism with the help of the Western right. Instead of punishing the communists for their crimes, the Western right has extended them a hand, like a sign of apology for defeating them. As Olavo de Carvalho nicely pointed out in the interview with Alex Newman for The New American magazine, "This absurd surrender of the winners was also stimulated by powerful globalist circles, whose interest in establishing worldwide bureaucratic controls converges with the objectives of communism."
Nina Karsov made a very important point at the end of your interview, pointing out the incremental, but rapid erosion of our own liberties here in the West, the increase of state powers over the individual, and she raised the question of whether we are approaching the victory of authoritarian and totalitarian power, under which collective thinking, uniformity and conformity will dominate. I lived in that system for thirty years before defecting to the United States. It never crossed my mind that it will catch up with me eventually. So I may say, no thank you, I have been there. I am not interested. Nina is absolutely right, people don't see the essence of communism as a world mission. The majority of people in the West can't even define communism. Unfortunately, they just have no idea.

FP: Tell us about the documents that Vladimir Bukovsky acquired from the KGB archives and from the confidential files of Gorbachev's library. How come we don't hear anything about this in the media?
Buchar: Vladimir Bukovsky got access to some KGB files in 1992 when the Communist Party of the Soviet Union, being banned by Yeltsin the previous year after the coup, actually protested and disputed that ban in the Constitutional Court of Russia, frightening Yeltsin's entourage. Yeltsin's adviser called Bukovsky, asking him to come and help them with the court case. He agreed under the condition that they open the archives. So he had open access to secret archives during that time. He managed to scan thousands of pages into his laptop computer for half a year. That was the initial bunch of documents that he got out. Based on these documents, he published the book "Judgment in Moscow."
Then, years later, a son of his friend in Moscow, Pavel Stroilov, became a student and without really realizing that there are copies of lots of documents, secret documents of the Politburo in the possession of the Gorbachev Foundation in Moscow, he found them through the Internet by chance. What apparently happened in the turmoil of 1991 when the Soviet Union ceased to exist and Gorbachev was ousted from power, was that he actually took the trouble of making copies of almost all the files and secret documents concerning his period of power, from 1985 to 1991.
Bukovsky instructed Pavel to go to the Gorbachev Foundation, pretending that he was writing a paper for his University course and asking permission to work in the archive. Permission was granted and he was allowed to look at some parts of the archives. Being a bright young man with a good knowledge of computers, he actually broke the administration's password and copied the entire computer. He was sending this stuff for almost a year in small portions to Vladimir in England every day. Finally, when he copied everything, he came to England. The most remarkable thing is that, two weeks after he finished copying the presidential administration files, the Putin administration learned that Gorbachev had made these documents accessible and explicitly ordered him to block all public access to these documents because they were originals and were still secret in the archives of the Politburo. So suddenly, right after Stroilov finished copying all these documents, access was closed completely. He was very lucky. Anyway, Bukovsky suddenly had 700,000 pages. He acquired transcripts of all the talks Gorbachev had with local leaders, foreign leaders, and public figures. He had all the reports by his aids, memos, the ministry of Politburo meetings, and so on and so forth. This was a huge amount of material. He admitted that digging into these files is an endless process.
Why don't we hear anything about it? Well, we would have to ask Bukovsky and Stroilov first. I can see two major reasons. First of all, the files are in Russian and not too many people in the West can read them. All that stuff has to be translated first. Secondly, who cares? The media are not interested in bringing up the true picture of what happened and how it happened, politicians don't want to hear it because it is an inconvenient true, and there are powerful forces who will probably try to stop any attempt to do so.
Not too many people in America realized that Judgment in Moscow was never published in English. The publisher caved in under the KGB pressure. When I met Vladimir last May in Prague, he told me he has a new book about the re-unification of Germany, what and how it really happened, but he can't find a publisher. And from my personal experience, during the last seven years, I wasn't able to raise a dime for my documentary and from the media I received a surprisingly uniform reply: the topic doesn't fit our programming profile. Since my book was published last November in the Czech Republic under the title REVOLUCE 1989, no media there dared to mention it, nobody wrote a review. You figure out.

FP: Give us some information about the Soviets' involvement in international terrorism. And I also obviously include the current Putin regime. As Pavel Stroilov explained in an interview [3] with me awhile back, the FSB is still up to no good in that department, right?
Buchar: Pavel Stroilov is absolutely right. But I am afraid that there are not too many people in the West willing to listen, accept, or publish what he is saying. What he is saying is so politically incorrect. There has been that interesting phenomenon for a long time of the CIA systematically fogging the issue of the Soviets' and subsequently Russians' involvement in the international terrorism. Bill Gertz calls it the anti-anti-communist mindset.
The objective of the Soviet regime was always to overthrow the United States as the world's leading power. The KGB fathered state sponsored terrorism and invented international terrorism in the 1960's. Even the PLO was dreamt up by the KGB. Global terrorism as we know it was conceived at the Lubyanka. As Yuri Andropov once explained to Ion Pacepa, the Muslim world was a Petri dish in which the Russians might "nurture a virulent strain of American hatred grown from the bacterium of Marxist-Leninist thought."
There are plenty of documents proving the Russians' involvement in international terrorism.  They show how they supplied, trained, created, and governed almost every terrorist organization on earth. Vladimir Bukovsky has these documents. Starting with the Palestinians, the Red Brigades in Italy, Baider-Meinhof in Germany, Action Direct in France, ETA in Spain, IRA in Ireland and so on. They were all clients of the Soviet Union, not to mention states like Iraq, Libya, and Syria, which were terrorist states by definition who were under Soviet influence and were supplied by the Soviets. Many of these documents are available on line. People are not aware that the KGB after the end of the WW2 focused heavily on taking over the Abwehr intelligence network in Arabic countries.
It is interesting that the CIA in the 1970's was still denying the Soviets' involvement in international terrorism. It wasn't till a small group of DIA people started debriefing Czech defector Gen.Jan Sejna around 1976 that the denial had no ground to stand on. By the way, Jan Sejna was never debriefed by the CIA. This is when the Soviet sponsorship of international terrorism was first laid out in detail. These analysts recognized that they couldn't come out with this information as it was, because it would be immediately attacked by the CIA.
As Joseph Douglass explains in my book: "What they did was give the CIA the list of documents." In the next meeting, the head of this group proceeded to discredit every single CIA source and document in an effort to kill the Defense Intelligence study. Finally, one of the analysts stood up and looked at the representative from the National Security Agency and said, "Are you going to discredit your sources too?" And the NSA guy looked back and he said, "Absolutely not. We stand by every one of those sources." As a result of that, the idea of Soviet involvement in international terrorism finally started to surface. However, there was still a large effort to discredit it by the CIA people who controlled the NIE process and also through the various leakages to the media, which were intended to discount stories saying that the Soviet Union was a focus of international terrorism.
Today when the CIA talks about terrorism, they simply mean violence by someone we don't like. In other words, they cannot distinguish between innocent and guilty. We cannot distinguish between good and evil.

FP: Why has the CIA and the American government for so long resisted acknowledging this reality? Indeed, while all western intelligence agencies agree that KGB/FSB/SVR activities are at the highest level ever, the CIA and the U.S. government don't do anything about it and play down the danger and consequences of Russian support of terror.
Buchar: As Oleg Gordievsky told me, there are over 400 Russian spies operating in the US and our government does nothing about it. The CIA itself has always had a very strong, let's say pro-socialist, pro-communist component. The actual extent of this has never been revealed till a number of intercepts known as the Venona intercepts started to be released as early as the 1990s. Among other things, they show that within U.S. intelligence, going back to the beginning of WORLD WAR II, there were at least 100 communist that they were aware of, of which some 40 percent were known Soviet agents that were not tracked down and exposed. This provides a very questionable background on certain components of our intelligence services and may help to explain a number of things. It also might explain why, and in an outlandish matter, they almost went out of their way to treat defectors as undesirable people and do everything they could in their power to stop them from talking rather than gaining information from them.
This was such a serious problem that it actually led to Congressional hearings in the mid-1970s. It got no publicity to speak of. It also perhaps helps to explain why it is that the CIA did their best to kill the idea that there was Soviet sponsorship of international terrorism back in the 1970s which continued until the ridiculous nature of their efforts was exposed in 1981 by a number of books and documents that came out and showed how the Soviet Union was indeed the primary sponsor of international terrorism. They were the only sponsor, really.
When Yuri Andropov, the KGB Chairman, ordered the assasination of the Pope, it triggered a debate within the CIA between the political appointees and the career intelligence analysts who argued over a benign, leftist view of the world and especially of the Soviet Union. They argued bitterly within the secret councils of the CIA over whether or not the Soviet Union was really behind terrorism. Again, to say the Soviets weren't behind terrorism was kind of a naïve mindset. It was totally incorrect. They didn't really understand that the Soviet Union was sponsoring international terrorism and that it was doing so as part of a strategy to undermine the United States and other Western governments. This was a kind of classic example of how liberal and leftist bureaucrats within the CIA and the intelligence community caused serious damage to the United States.

FP: Remind us a bit about what we learned from defectors like Anatoliy Golitsyn, Jan Sejna, Ion Pacepa, Vasili Mitrokhin, and most recently Sergei Tretyakov.
Buchar: When Anatoliy Golitsyn defected in 1961he brought a lot of valuable information about KGB penetrations that made many Western governments embarrassed. However, the most important information he brought, in his mind, was the revelation that the Soviet Union was involved in a massive deception and they had the means of succeeding in this deception, that they had established feedback within the American intelligence community and that they could monitor what was happening, and that they had put agents in place and were spreading disinformation.
That was something nobody was able or wiling to comprehend and he was quickly labelled as an unreliable conspiracy theorist. In addition to that he insisted that the CIA was penetrated by the KGB and that this created conflict within the U.S. intelligence bureaucracy. We should add that the Soviets spent a lot of energy on discrediting Golitsyn in the media and in 1962 approved a plan for his assasination. To make a long story short, in his book titled New Lies for Old in 1984, Golitsyn included 148 predictions about the "collapse of communism in Europe." According to researcher Mark Riebling "139 out of 148" of Golitsyn's predictions "were fulfilled by the end of 1993. When Golitsyn slowly faded out of the spotlight in 1968, a new defector, Gen.Jan Sejna, emerged, repeating pretty much the same thing. The CIA didn't bother to debrief him. In his 1982 book We Will Burry You, he wrote "One of the basic problems of the West is its frequent failure to recognize the existence of any Soviet 'grand design' at all." And no surprise, the Czech BIS till today is still obsessed with Sejna, devoting an enormous space on its website to discredit him as a liar and crook.
Vasili Mitrokhin defected to Great Britain in 1992. Documents he brought with him helped complete the picture of the Soviets' deception and KGB operations all around the world. It clearly revealed that the KGB saw the third world countries as the key to winning the Cold War. It should be pointed out that Mitrokhin offered his files to Americans first and they turned him down. Then he went to the British, who arranged his defection and transportation of documents from Russia. One former high-ranking CIA official told me how embarrassing it was to beg British later to see the documents. The so called "Mitrokhin's files" also shows that KGB influence on Soviet foreign policy has been greatly underrated in the West and most of the advances in the Soviet military was achieved by covert acquisition of Western technology.
The most recent defector, Sergei Tretyakov, who defected in 2000, in the book Comrade J, is warning us: "I want to warn Americans. As people, you are very naïve about Russia and its intentions. You believe because the Soviet Union no longer exists, Russia now is your friend. It isn't, and I can show you how the SVR is trying to destroy the US even today and even more than the KGB did during the Cold War."

FP: How come our government still doesn't get it? Is it sort of a strategy of intentional blindness or just plain blindness? Or is there something else in play we don't know?
Buchar: Obviously there is a lot of we don't know and probably we will never know. We can only look at facts available and come up with our own conclusions. It is obvious that international finance is pushing hard for the New World Order, a sort of global management, perhaps as Zbigniew Brzezinski talks about. In his book The Grand Chessboard he suggests that the United States, in the near future, must cease to be the superpower and that this will lead to the creation of a new global system of government where politics will be replaced by new global management. Let me quote, for lack of better words, Olavo de Carvalho here again: "What we have is a gigantic symbiosis of all globalist and statist forces around the world. Meta-capitalists are natural allies of the communists." The communist movement evolved, perfected to deal with dissidences, using them as instruments to adapt to local situations. It can't get any more scary, I guess. As far as our politicians go, yes, I think we can call it the political blindness from which no meaningful strategy can arise. Unless, of course, their strategy really is global management. I am glad I am so old.

FP: What would be the consequences of admitting that the "collapse of communism" in Europe was part of a KGB plan to expand its global influence? Or is the public by now "massaged" enough not to care after all?
Buchar: The Western public is well massaged by media and "proper" education to the point they can't comprehend what is going on and in a large part they don't care anyway. The young generation of Americans today has no knowledge of history and can't put in the perspective what is going on today because they have no idea what happened in the past. The people living in the former Soviet Block countries have a different experience, but experiencing the situation from "inside" makes them unable to see the big picture. A few individuals who are aware of what is going on and are concerned about it can't avert the trend. And after all, their governments don't even care what they think and say anymore. The new system was set up the way that nobody can change anything. Elections can be easily manipulated and the outcomes will be always the same no matter what party wins. It's hard to imagine what will be the consequences of revealing what really happen back in 1980's. I believe it can never be officially accepted. Not in my lifetime.

FP: With Obama in power, do you think we are inevitably heading toward socialism in the USA? What are the chances, in your view, in terms of how things are going, that socialism may finally rule the world? If yes, who can legitimately claim credit for it?
Buchar: You know, as serious as it is, from my perspective, it's almost funny. I feel like experiencing an amazing déjàvu. It started with the Clinton administration and now it's picking up the speed. Many things I see happening I remember from my previous life in communist Czechoslovakia. In politics, academia, media… it looks to me like the current government is following the old textbook written in Moscow in the last century when the Soviets were taking over the Eastern Europe. But, of course, people here don't know anything about it. Politicians and the media perfected the process of indoctrination. Deception got very sophisticated. Masses without any knowledge of history in today "now-culture" can be manipulated on a daily basis. A recent Rasmussen poll asked a simple question, "Which is a better system-capitalism or socialism?" Only 53% of American adults said capitalism. Even the same question was asked young adults under 30, 37% prefer capitalism, 33% socialism, and 30% are undecided.
Obviously, the scale is tipping off. Decades of intensive Soviet deception are finally paying off. We have a young generation now without any idealism and values. In this conformist society, people just follow the orders. It's all about manipulation. The direct control is not efficient anymore; influence instead is a much better tool.
On March 2, 2010, The Moscow Times published the article Russian Mafia Abroad Now 300,000 Strong. It is now estimated that so-called Russian Mafia controls 95% of organized crime globally. That includes drug trafficking, money laundering, black market, and so on. At the end, the article points out that Moscow has nothing to do with it, because most of these people have no Russian passports anymore, being citizens of other countries. What a convenient conclusion. Oleg Gordievsky means otherwise:
"The KGB started to control different business organizations where the Mafia was strong. Gradually they began replacing the Mafia. So, in a way, today it's less organized crime and more KGB, which is now called the FSB. Around the whole world, especially in countries like Austria, Spain, and Hungary, there are a lot of organizations and activities that look like the Mafia. But practically all of it is run by the KGB/FSB."
And Joe Douglass adds:
"There is a massive amount of money out there. It's perfectly adequate to achieve all the corruption at high political levels, the highest, and to influence all the elections you want around the world with absolutely no trouble at all. And not only this, but the amount of money is so large that you really don't care what the precise figures are because it doesn't really matter."
People in America believe that the idea of global socialism is dead. But it is not. If you look at its development in Europe and Latin America, you see that there is now more socialism than ever before. Because of public opinion, or rather, the media, political parties, political movements, parliaments, and institutions are all becoming more and more socialist. And now in the United States we are really picking up speed in that direction. Back in communist Czechoslovakia we used to have a saying "Socialism is a long and rocky road to capitalism." I think soon we may reverse this saying "Capitalism is a long and rocky road to socialism."
As a sceptic, I would say, yes we are heading toward socialism in America and there is no power to turn the ship around. But at the bottom of my heart I believe there is something special about the American people that common sense will prevail at the end and America will survive. But who knows. A regime predicated on economic optimism cannot accept the negative implications of ongoing Russian enmity. No effective counter-strategy is likely to emerge from Washington.
FP: Robert Buchar, thank you for joining Frontpage Interview.

Pavel Wonka po 22 letech - cast 3

30. dubna 2010 v 15:28 | James V. Jakoubek |  Clanky jinych autoru
Mnoho řečí se nadělalo kolem "návštěvy, posudku a pitevní zprávy" amerických lékařů, pathologa dr. Roberta H. Kirchnera z Chicaga a dr. Roberta S. Lawrence z Harvardu, kteří údajně "potvrdili" původní nález dr. Laciny, který jako příčinu smrti Pavla Wonky zjistil "plicní embolii". Událost tato byla režimem oslavovaná málem jako Kristovo nové zmrtvýchstání. Jeden z prvních kdo toto oslavil byl veršotepec Rudého práva, dnes plátku Haló Noviny, soudruh Kojzar Jaroslav s jistým Karlem Walterem, zřejmě tlumočníkem potřebným k hovoru s americkými lékaři. Den po pohřbu Pavla Wonky ve Vrchlabí, 7. května 1988, R.P. otisklo výtvor pod názvem "Pravda proti výmyslům" (výtah):

"... Ve čtvrtek 4. května vystoupil se svým protičeskoslovenským prohlášením předseda helsinské komise amerického Kongresu, člen sněmovny representantů S. Hoyer, které široce publikoval Hlas Ameriky. Tvrdil dokonce, že okolnosti smrti P. Wonky zůstávají nejasné, že byl vystaven brutálnímu zacházení či dokonce bití ... Dejme si v této souvislosti otázku: Proč pan Hoyer tolik spěchal s takovým množstvím obvinění a proč si neověřil fakta? ... Okamžitě po (Wonkově) smrti byla provedena pitva která prokázala, že zemřel na plicní embolii. Přesto západní antikomunistická centra velmi intensivně využila smrti Pavla Wonky jako záminky k útoku na naši republiku. Proto federální Ministerstvo zahr. věcí umožnilo předním americkým lékařům, profesoru R. Lawrencovi a profesoru R. Kirchnerovi, aby nezávisle na našich lékařích prozkoumali okolnosti Wonkovy smrti. Poté poskytli oba lékaři rozhovor čs. novinářům:
Otázka: Profesore Kirchnere, vy jste patolog a měl jste možnost pitvat tělo Pavla Wonky. Potvrdilo vaše ohledání závěry čs. lékařů?
Kirchner: Neprováděl jsem skutečnou pitvu ... mohu ale konstatovat, že příčinou smrti byla skutečně plicní embolie.
Otázka: Tvrdí se, že Pavel Wonka byl bit a fysicky týrán. Potvrdilo toto vaše šetření?
Kirchner: Nenašel jsem žádný důkaz, že by Pavel Wonka byl bit nebo mučen.
Otázka: Profesore Lawrenci, západní sdělovací prostředky tvrdí, že Wonka zemřít nemusel. Mohou umřít lidé na plicní embolii také v amerických nemocnicích?
Lawrence: Na embolii umírají lidé na celém světě ... smrt způsobená plicní embolií ve 35 letech je velmi neobvyklá ... Wonka ztratil hodně na váze a tato skutečnost mohla být příčinou vzniku trombózy a následné plicní embolie. V případě, že embolie vznikne, nelze smrti zabránit ani v nejlepších zdravotnických zařízeních ..."

Bohužel, patholog dr. Robert H. Kirchner již zemřel, proto se nemůže k tomuto "rozhovoru" vyjadřovat. Spojil jsem se s dr. Lawrencem který dnes působí na John Hopkins Bloomberg School of Public Health v Baltimore, stát Maryland. Zeptal jsem se ho, jak vlastně k tomuto interview s Kojzarem došlo. Odpověděl, že dva žurnalisté přišli za nimi do hotelu a že si již přesně nevzpomíná, zdali k rozhovoru došlo u nich na pokoji, či v hotelové konferenční místnosti, jen že interview bylo konané s jedním z nich v angličtině. Zaslal jsem mu kopii Kojzarovic článku z R.P. a anglický překlad z dokumentu US Embassy E10, May 17th 88. Jeho odpověď:

"... článek který jste zaslal je neúplná a proto nepřesná a zavádějící (inaccurate and misleading) verse interview který jsme s dr. Kirchnerem poskytli Rudému Právu ... první pitva (dr. Laciny) byla provedena odborně a po povrchním prozkoumání které jsme tehdy mohli provést (in the gross observation available at the time) jsme souhlasili s oficielním nálezem, že se nenalezlo poškození tkáně slučitelné s údery způsobeném bitím. V tomto ale bodě též začíná nepřesná a zavádějící zpráva Rudého Práva. Když jsme byli otázáni, zdali náš nález potvrzuje, že Pavel Wonka zemřel "přirozenou smrtí", odpověděli jsme, že je naprosto nepřirozené, aby se u 35tiletého muže vyvinula tak masivní pulmonary embolie, jež by byla schopna způsobit smrt, že se jednalo právě o jeho násilné uvěznění a zacházení s ním ve vězení jež ho vystavilo velkému risiku vývinu "deep venus trombi" které způsobilo embolii a že to právě jeho dlouhodobé uzavření v cele bylo přímo odpovědné pro vývin "trombi". Dali jsme jasně najevo, že zmlácení samo nemusí mít za výsledek okamžitý vývin venus trombi, ale že bití vystaví vězně risiku následného vývinu pulmonary embolie, což se zřejmě v tomto případě stalo. Zcela jasně jsme tehdy vyslovili naše přesvědčení, že smrti Pavla Wonky bylo možno předejít, a že tato smrt byla přímým následkem zacházení s ním ve vězení. Z publikovaného článku v Rudém Právu je naprosto zřejmé, že autor zcela vypustil všechny naše připomínky které se mu nehodily (omitted all damning comments).

Kojzar své rudoprávní povídání uzavírá konstatováním, že "... tento rozhovor (s americkými lékaři) svědčí o neserióznosti senátora pana Hoyera i dalších, kteří rozpoutali vůči nám nepřátelskou kampaň." Co se oné "neserioznosti" týká, je více než zřejmé, že sám stěžovatel Kojzar jest jejím téměř nepřekonatelným přeborníkem. Taktéž, jak je u něho obvyklé, popletou, neb zřejmě neví o čem mele. Steny Hoyer nebyl a není "senátorem", nýbrž členem Domu Representantů. Neškodilo by, kdyby si Kojzar, než začne rozumy rozdávat, nejdříve našprtal alespoň to nejzákladnější o složení americké legislativy, čili to co on vyřaduje od druhých, "ověřil fakta".

Dalším tvorem jenž se neustále ohání "pitevním posudkem amerických lékařů" o kterém zřejmě mnoho, či vůbec nic, neví, je trutnovská soudkyně JUDr. Marcela Horváthová. Zde není divu, neb je to právě ona kdo má na likvidaci Pavla Wonky podíl snad největší, proto takový zájem o "nezmanipulovaný posudek amerických lékařů" kterak jej národu popsal osvětář Kojzar. Jan Šinágl s ní před časem učinil telefonické interview ve kterém na námitly týkající se násilné smrti Pavla Wonky na něho triumfálně vytáhla "zprávu amerických lékařů" s otázkou, zdali on i tuto zprávu považuje za zmanipulovanou (výtah):

"... On (Wonka) nebyl těžce nemocný. To tvrdíte jenom Vy furt dokola. On, pokud je Vám známo tak zemřel na plicní embolii. Tak umírá spousty lidí a to si zavinil v podstatě sám. Vždyť tam byly ty posudky. Pitevní posudek nezávislých amerických lékařů. ... Na vozíku k soudu ho přivezli proto, že on nechtěl chodit, copak Vám to není známo když se o to tolik zajímáte? Vy neznáte ty posudky lékařský i ty závěry pitevních zpráv? Proto se dělal ten posudek amerických lékařů. To si nemyslíte, že ten byl zmanipulovaný, nebo myslíte, že taky? ... Ostaně, já jsem ho soudila za to, že mařil soudní rozhodnutí. ... Já jsem už k tomu řekla všechno co bylo skutečné, žádného na smrt nemocného člověka jsem nesoudila, jo. A jak se třeba vyrovnáte s tím, že byl spolupracovníkem StB? ... Mě nikdy nezajímalo kdo je jdo, prostě zákon je takový a platí tu stále. Platí bez ohledu a všichni jsou povinni ho prostě respektovat a pokud ho poruší, tak holt musí za to nést následky ať je to Petr nebo Pavel. Já jsem žádný politický kauzy nesoudila a jestli se tady před tím nějak soudil, tak o tom nic nevím ... Já žádné výčitky svědomí nemám, moje svědomí je čisté. Jenom tím, že jsem ho soudila, tak já jistě nemám s tím nic společného. Nashledanou."

Velice dojemně zde zní soudkyně Horváthové prohlášení, že zákony jsou "všichni povinni respektovat" a kdo zákon poruší "musí za to nést následky". Jaképak tedy vážená soudružka nesla následky za její prokázané porušování zákonů, Pavlem Wonkou v jeho odvolání proti jejímu násilí specificky identifikovaných? A když to její "odsouzení" Pavla bylo dle zákona, proč tedy bylo po Sametu nulifikováno, zrušeno od začátku do konce? Co vlastně osoba s její krvavou justiční minulostí dělá v soudním křesle údajně právního státu? Zřejmě ona není ani Petr, ani Pavel, ale kdosi pro zákon je cár papíru.

Zaslal jsem dr. Lawrencovi Šináglův interview se soudkyní spolu s poslední fotografií Pavla pořízenou v květnu 1987 když byl převážen od soudu v Praze do vězení. Jeho reakce:

Výrok soudkyně, že se náš posudek dělal proto abychom potvrdili oficielní nález je naprosto mylný. My jsme se o případ zajímali na přímý podnět matky Pavla Wonky která mě požádala abych přijel a byl svědkem pitvy jejího syna. Ministerstvo vnitra pak dr. Kirchnerovi a mě povolilo provést druhou pitvu proto, že bylo naprosto jisté, že budeme jen moci potvrdit diagnozu plicní embolie jež způsobila smrt. Zřejmě se ale neočekávalo, že zároveň upozorníme na souvislost zacházení s ním (Wonkou) ve vězení a se vznikem této embolie. Co se týče změny zjevu Pavla během 10ti měsíců věznění, jde opravu o dramatický jev, který zcela odpovídá zprávám o krutém zacházení, nedostatku pohybu, hladovce a fysickému týrání a i mučení. Z našich diskusních výroků byly zásadně vynechávány ty které se týkaly podmínek za kterých byl Wonka vězněn a které přímo vedly k vývinu pulmonary emboli. Jak jsem se již vyjádřil dříve, při našem vyšetření jsme nenašli žádnou evidenci úderů. Já ale osobně znám případy z vyšetřování obětí mučení z jiných zemí, že bití do chodidel, t.zv. "parrot perch torture", je běžně užíváno protože je velice bolestivé, nezanechává
stopy a může být zjištěno pouze pomocí retgenového vyšetřování malých kostí chodidel (is very painful, leaves no marks and can only be detected by subtle X-ray changes in the small bones of the feet). Hladovka a celodení uzavření v cele bez možnosti vycházek jsou dalším risikem vzniku "deep venus trombi", čili tyto vězneňské podmínky vystavily Wonku risiku trombozy a hrozbě smrti způsobené plicní embolií. Všechny tyto body jsme novinářům z Rudého Práva též takto popsali, ovšem nic z toho publikováno nebylo. Rodiným příslušníkům vězněných disidentů s nimiž jsme měli možnost se tehdy v Praze setkat jsme sdělili totéž - masivní plicní embolie která vzala Pavlu Wonkovi život vznikla přímým následkem podmínek jimž byl ve vězení podroben (Pavel´s death from massive pulmonary embolism was related directly to the conditions of his imprisonment).

Toto svědectví dr. Roberta S. Lawrence naprosto contradiktuje alibistickým výkladům Kojzara a Horváthové a ostatních rádoby komunistických znalců kteří se s takovou vervou dovolávají "amerických lékařů" a jejich nálezu že zde příčinou smrti byla "plicní embolie". Co je však naprosto zamlčováno je skutečnost, že z hlediska amerických lékařů šlo o nález pouze, nikoliv konečný jak stále komunisté rozhlašují, a z tohoto důvodu si dr. Kirchner a dr. Lawrence vyžádali další informace k učinění konečného závěru, kterak jasně stojí ve zprávě kterou po skončení pobytu v čs. sepsali (výtah):

Na závěr byl Josef Houžvička požádán o dodání specifických záznamů nezbytných k dokončení šetření (formal request was made to Josef Houzvicka for specific records necessary to complete the investigation). US ambasáda v Praze byla o této žádosti též informovaná, včetně seznamu vyžádaných dokumentů, a to za účelem diplomatické pomoci k získání a převodu těchto ...
(následuje seznam sedmi bodů, mezi těmito) záznamy a dokumentace původní pitvy provedené dr. Lacinou, Wonkovy záznamy z Bohnic od 18. prosince 1987 do února 1988 a také, bod 5, protokoly výslechů jak vězeňských strážných, tak spoluvězňů o podmínkách za kterých byl Pavel vězněn, počet spoluvězňů v cele a jeho činnost v době kdy byl naposlety viděn naživu (enviroment in which he was confined, number of prisoners within the cell, and the activities in which Mr. Wonka was engaged when last seen alive). Proto konečné určení příčin a způsobu smrti pana Wonky musí počkat až do řádného studia těchto záznamů. Do té doby, pouze následující je prozatímním výsledkem naší mise týkající se smrti Pavla Wonky:

1)       Na základě dostupné evidence bylo zjištěno, že okamžitou příčinou smrti byla plicní embolie.
2)       Původ této plicní embolie a okolnosti smrti pana Wonky zjištěny nebyly.
3)       Zdravotní stav pana Wonky, jenž byl měsíce před smrtí všeobecně znám jako velice ubohý, vyžaduje dodatečné šetření.
4)       Fysická evidence bití či mučení zjištěna nebyla.
5)       Původní pitva provedena personálem Institutu Forensic Patology v Hradci Králové plně odpovídá současnému medicolegal standartu.

Podepsáni oba doktoři.

Je zbytečné dodávat, že vyžádané dokumenty k dokončení řádného šetření Pavlovy smrti nikdy dodány nebyly. Sice tak bylo oficielně slíbeno, ovšem každému, kdo jen trochu zná podvodný komunistický systém a jeho metody, muselo být od počátku zcela jasné, že se o dodání vyžádaných a slíbených dokumentů Husák a spol. ani nepokusí. Měli, co chtěli - prohlášení "nezávislých amerických lékařů" že smrt Pavla Wonky byla způsobena plicní embolií, a to ostatní kolem, to už nikoho přece zajímat nebude, nač celou věc dále rozmazávat. To se přece stane, jak prohlásila soudkyně Horváthová, za to nikdo nemůže, protože, jak též konstatoval tlučhuba Kojzar, na toto se přece umírá i v těch nejlepších amerických nemocnicích. Tak je to, simulant Wonka byl vlastně v jakémsi sanatoriu kde o něho dle vyjádření MUDr. Radima Peka pečovalo nejméně pět lékařů, přesto ale, nešťastnou náhodou jaksi, došlo k tomu náhlému úmrtí, bohužel, kam se tedy na naše kriminály hrabou americké nemocnice, žejo, soudruzi.

Neustálé odvolávání činěné Horváthovou a spol. na "plicní embolii" a při tom úmyslně zamlčet původ této má přibližně stejnou cenu jako konstatování, že kdosi zemřel na zástavu srdce a zapomenout podotknutí, že do srdce oné osoby byla vpálena kulka, natož aby se snad pátralo, kdo tu kulku vypálil. No přece, po takovéto zástavě srdce se umírá i v těch nejlepších amerických nemocnicích, žejo soudruhu Kojzare. A k tomu všemu si ten neseriozní "senátor" Hoyer v Americkém antikomunistickém centru dovolí prosím prohlásit, že okolnosti smrti Pavla Wonky jsou prý nejasné. Taková nehorázná lež!! Tak to je teda, soudruzi, pořádný bordel, s tím by se mělo něco dělat. Do soudní síně soudružky Horváthové s ním, ta mu již ukáže jak s každým kdo uráží naše veřejné činitele a společenské zřízení dovedeme zatočit. Stačí se jen zeptat jistého Pavla Wonky.

James V. Jakoubek
April 29th 2010


Pavel Wonka po 22 letech - cast 2.

28. dubna 2010 v 20:57 | James V. Jakoubek |  Clanky jinych autoru

Méně, či vůbec známo není, jaký ohlas případ Pavla Wonky a jeho smrt v komunistickém vězení vyvolaly v zahraničí. Právě v době, kdy trutnovská justiční mafie Horváthová - Rychlíková ve spolupráci s královéhradeckým mlátícím komandem likvidovala Pavla Wonku, se ve Vídni konalo následné setkání signatářů Helsinských dohod. Účastníci setkání, kteří byli díky aktivistům Charty 77 a VONSu o případu Wonka poměrně dobře informováni, na jeho úmrtí rychle reagovali. Husákova vláda byla v krátké době zavalena žádostmi z mnoha zemí o podání bližších informací týkajících se případu Wonka, specificky z Německa, Švédska, Rakouska, Francie, Belgie, Islandu a Holandska a událost se dostala též na přetřes zasedání US House of Representatives kde o ní informoval Congresman Steny Hoyer ze státu Delaware. Dr. Robert S. Lawrence z Organizace Physicians for Human Rights (PHR) který se o Wonku a další vězněné disidenty bez úspěchu zajímal téměř rok, podal 27. dubna čs. ambasádě ve Washingtonu naléhavou žádost o povolení provést pitvu zemřelého. O zmatku který mezi Husákovou násilnickou sebrankou tato bouře mezinárodního zájmu zanesla svědčí jejich náhlá a neslýchaná aktivita. Na dřívější dopisy dr. Lawrence, poslední je datován 19. listopadu 1987 kde výslovně žádá o návštěvu Pavla Wonky vězněného v Minkovicích a to specificky pro "...there have been reports of his being beaten by prison wardens and forced to work against his will while his appeal is pending..." (vzhledem ke zprávám, že je mlácen vězeňskou stráží a nucen proti své vůli během odvolání pracovat) Husák a spol. vůbec nereagovali, stejné ne-reakce se konaly na dopisy dr. Lawrence na čs. ambasádu ve Washingtonu, poslední datován dne 17. prosince 1987. Nyní najednou ochota sama a uchylování se k přímo hysterickému alibismu:

Dokument E3 US Embassy Prague, 29. duben 1988 - oficiál US Embassy se telefonicky spojil s šéfem konsulárního oddělení čs. Ministerstva zahraničí Josefem Houžvičkou s dotazy US strany týkající se " ... nevyjasněných okolností kolem úmrtí Mr. Wonky ve vězení ... je též známo, že lékaři z PHR požádali čs. vládu o povolení vyslat dva odborníky do Prahy a že dr. Lawrence již dříve vznesl vážné obavy co se zdravotního stavu Wonky týče ... v dopise ze dne 12. dubna velvyslanci Housteckému byla zmínka, že i lékaři v Rakousku vznesli podobné obavy..." Houžvička pak v odpovědi podrobně popisuje jaká to pečlivá lékařská péče byla Pavlovi Wonkovi ve vězení poskytována:

Dne 9. dubna byl Wonka podroben podrobnému lékařskému vyšetření, kterak před umístěním vězňů do vězení vyžaduje čs. zákon. V tuto dobu "Wonka si nestěžoval na žádné zdravot problémy."
Další pravidelná lékařská prohlídka byla provedena 18. dubna. Tehdy na otázku zdali má Wonka nějaké zdravotní problémy "Neřekl nic".
Dne 20. dubna se Wonka, z neznámých důvodů, odmítl podrobit dalšímu lékařskému vyšetření.
Dne 26. dubna Wonkův "společník" v cele oznámil, že Wonka "nejeví známky života". Během osmi minut se dostavil lékař který již jen konstatoval smrt... (zde se jedná o vyložené hulváctví a sprosťárnu ke které mohou sáhnout jen komunističtí dobytkové - zde v angličtině uvedený a dokonce do uvozovek daný výraz "companion" v americké angličtině znamená "homosexuální partner". Výraz pro spoluvězně jest "cellmate" či "prisonmate" - pozn. překl. JVJ)

K dotazům ohledně zmíněných lékařských vyšetření 9. a 18. dubna - a to ve světle hlášení, že Wonka byl ve špatném zdravotním stavu když byl znovu zatčen - zejména zdali tato lékařská hlášení alespoň naznačují jeho všeobecný zdravotní stav, Houžvička sdělil, že "...on může pouze předat informace které jeho Min Zahr. obdrželo z Min. Spravedlnosti. Podrobná sdělení z takovýchto lékařských vyšetření jsou věci které mohou být předány pouze určeným expertům. Jak Min. Spravedlnosti již sdělilo v reakci na již podanou žádost k návštěvě Československa specialistů jako je dr. Lawrence, hlášení je pro ně již připraveno..." Dále Houžvička dodal, že v hlášení týkající se Wonkova vyšetření 9. dubna, mimo konstatování, že Wonka si na žádné zdravotní potíže nestěžoval též stojí, že Wonka s lékařem "nespolupracoval". Na další dotaz Houžvička podotkl, že z informací které má k disposici nelze určit, zdali Wonka vyhlásil další hladovku, či zda odmítl vůbec s kýmkoliv mluvit.

Na závěr US oficiál konstatoval, že považuje za nešťastné že pitva bez nezávislých zahraničních pozorovatelů již byla provedena, zejména přihlédne-li se k zájmu který Wonkův případ vyvolal v zahraničí. Proto požádal, aby bylo na patřičných čs. vládních místech sděleno, že zájem US vlády o smrt Wonky trvá i nadále, stejně tak o přítomnost nezávislých vnějších pozorovatelů a zdůraznil, že by bylo pro čs. výhodné, kdyby těmto nezávislým zahraničním pozorovatelům bylo umožněno nadále prostudovat příčinu a důvod tohoto úmrtí. Houžvička přislíbil předat tyto požadavky patřičným osobám čs. vlády a též informovat velvyslanectví o případné odpovědi.

V témže dokumentu, bod 4), konsulární šéf Houžvička sděluje doslova ohromující zprávu která nikde doposud publikovaná nebyla:

"... Houžvička se dále vyjádřil, že chce naši (US) Embassy ujistit, že čs. Min. Zahraničí bylo rozhodnuto kladně vyřídit žádost Federálního ministerstva zahraničí Německé Spolkové republiky (FRG, zkratka Federal Republic of Germany) a zejména žádost kancléře H. Kohla týkající se pana Wonky. (Komentář: Houžvička poukazoval na snahu FRG získat povolení k Wonkovu vystěhování do Německa.) Houžvička tvrdí, že mu bylo nařízeno aby zde Wonkovi vyšel vstříc a že on sám již připravil patřičný dokument ke schválení vysokým představitelem čs. Min. Zahraničí. K tomu též podotkl, že všichni byli smrtí Wonky překvapeni, neb oficielním úmyslem bylo vyřešit jeho (Wonkův) případ ve vzájemném porozumění s Německou stranou. My jsme "vůbec nic neskrývali" zdůraznil - (There was "nothing to be hidden" he stressed) ..."

Bylo-li toto "oficielní stanovisko" husákovské kliky, je nutno se ptát, proč byl vlastně Pavel Wonka neustále pronásledován a vězněn? Primární podstatou jeho případu byla nezávislá kandidatura, jež trestná nebyla. Pokud je pravda, že "my jsme nic neskrývali" kterak Josef Houžvička US ambasádě zdůrazňoval, musel o tomto rozhodnutí "kladně vyřídit" Pavlovu žádost o vystěhování do Německa být informován též trutnovský soud, konkrétně soudkyně Horváthová a prokurátorka Rychlíková. Jak se tedy mohlo stát, že byl Pavel Wonka těmito dvěma proradnými kreaturami de-facto z domova vylákán do Trutnova na Vojenskou správu pod záminkou "řízení" jeho vystěhovalecké žádosti, tam na příkaz Horváthové zatčen, policajty do bezvědomí zmlácen a odvezen do kriminálu v Hradci Králové? Jednalo se snad o svévoli trutnovské justiční mafie která tímto aktem způsobila humanistickému husákovic režimu mezinárodní ostudu? Proč pak tedy tyto dvě trutnovské justiční mafiánky nebyly hnány k odpovědnosti za následný diplomatický skandál, zejména když ze strany soudkyně Horváthové, jak Pavel Wonka ve své stížnosti Generální prokuratoře poukazoval, šlo o zjevné porušování platných zákonů, pro pohodlí vážených sudích specificky identifikovaných? Toto nakonec, po Sametu, odvolací soud uznal také a Wonkův horváthovský "rozsudek" nulifikoval - ale úmyslnou rušitelku platných čs. zákonů Horváthovou nechal "soudit" dál. I když snad zjevný justiční vrah Horváthová dnes namítne, že o zmíněném údajně "kladném rozhodnutí" její soud "informován" nebyl, lze věřit tomu, že o Wonkově novém zatčení a plánovaném soudu Ministerstvo zahraničí "nevědělo", když se zjevně jednalo o "zájmový případ" sledovaný jak "nejvyššími místy" v Česku, kterak byla sama t.zv. JUDr. Horváthová Krajským sekretariátem KSČ upozorněna, tak rovněž za hranicemi Husákovic samoděržavství? Na otázky tyto existuje pouze jedna, a to záporná, odpověď. Vše naopak nasvědčuje tomu, že v případě tomto zmatený Husák a spol. se snažili za sebou zametat stopy a tvářit se nevině a velice humanisticky - a veškerou kritiku a blame zaměřit, abych použil výrazu Jana Beneše, do uprdnuta, nikam - stalo se, a za to nikdo nemůže. Dle hlášení vyšetřujících lékařů, při nástupu a během trestu byl Wonka zdravý, na nic si nestěžoval a to že byl k soudu dovezen na kolečkové židli nic neznamená. Přítomný soudní lékař MUDr. Radim Pek označil Wonku za simulanta kterému se chodit nechce, což Horváthová potvrdila. To, že on krátce na to zemřel na plicní embolii, to se holt stane, na to přece umírají lidé všude, kterak jasně a srozumitelně aby tomu každý rozuměl konstatoval další odborník přes medicinu, Kojzar Jaroslav v Rudém Právu. Takže vlastně o co jde, žejo soudruzi?

Po Sametu, když se případ znovu otevřel, zmíněný soudní "lékař" MUDr. Radim Pek reportéru TV Nova na otázku proč uznal těžce nemocného Pavla Wonku schopného nástupu trestu odpověděl následovně (transcript TV Nova, 12. duben 1995): "... pokud se týče Wonkova úmrtí, nejsem si vůbec, nebo nejsme si vědomi, že by to byla chyba lékařská. Byla to věc náhody. Bylo nás tam pět lékařů kteří jsme vyšetřovali Pavla Wonku ... nám lékařům nikdo z vězeňské služby neřekl nic o zdravotních potížích Pavla Wonky po celou dobu před jeho smrtí a proto hlavní vina odpovědnosti leží na soudkyni Horváthové ...". Tedy, přeloženo do češtiny - MUDr. Pek plus čtyři další "lékaři vyšetřovali" Pavla a nikdo z nich nepoznal, že má "zdravotní potíže", ale všichni se shodli na tom, že simuluje. Ale soudkyně Horváthová to poznat měla. K čemu tedy zaměstnávat hordu jakýchsi "MUDr." když ti nejsou schopni rozeznat umírajícího pacienta od naprosto zdravého a spoléhají se zde na "medikální odbornost" poskoka v taláru. Celkem ale vzato, MUDr. Pek má vlastně pravdu. Odbornice přes medicínu JUDr. Horváthová Janu Šináglovi při telefoním hovoru 3. září 2007 sdělila následující (výtah):

"Wonka nebyl těžce nemocný. To tvrdíte Vy a okruh Vašich známých, on to všechno hrál. Na vozíku ho přivezli proto, že nechtěl chodit. On, pokud je Vám známo, zemřel na plicní embolii. Tak umírá spousta lidí a to si zavinil v podstatě sám, protože se odmítl pohybovat. Žádná choroba zjištěna nebyla, vždyť se ani na nic neléčil. Vy neznáte závěry pitevních zpráv? Pitevní posudek nezávislých amerických lékařů?..." Zde je dobře podotknout, že soudružka Horváthová pitevní posudek amerických lékařů zřejmě nezná sama, jinak by se tak hloupě nevyjadřovala.

James V. Jakoubek
April 27th 2010   

Pavel Wonka po 22 letech...

26. dubna 2010 v 19:18 | James V. Jakoubek |  Clanky jinych autoru
Letos uplyne 22 let od násilné smrti Pavla Wonky, poslední to justiční oběti bývalého zločinného komunistického režimu, zavražděného ve věznici v Hradci Králové dne 26. dubna 1988. Pachatelům této justiční vraždy, jak jest již v Česku zvykem, se doposud nic nestalo. Naopak. Justiční vrazi komunistické provenience jsou v Česku chráněni, viz kupř. soudkyně Polednová, spolupachatelka justiční vraždy spáchané na dr. Miladě Horákové a spol. Jakýsi odborník na t.zv. "komunistické právo" údajně "zjistil", že se na tento justiční zločin vztahuje "několik amnestií" vyhlášených v době komunistického teroru presidentem Antonínem Zápotockým. Normálně uvažující člověk by si mohl myslet, že např. ustanovení zákona 198/93, § 1, ods. 1, písmeno e) "... (zločinný komunistický režim) pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztresné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, co se na zločinech a persekucích podíleli..." se vztahuje též na justiční zločiny, tedy na případ jmenované soudružky soudkyně Polednové. Rovněž se ve jmenovaném zákonu praví - § 5) - "Do promlčecí doby trestných činů se nezapočítává doba od 25. února 1948 do prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelnými se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby". Kterak známo, v případu soudkyně Polednové k ničemu podobnému "nedošlo", tudíž jak je tedy možné vzít v úvahu účinnost jakési "amnestie" představitele zločineckého režimu? Čili, jakým to právnickým kortmelcem jest možno zahrnout do "několika amnestií" zločinecké organizace touto zločineckou organizací spáchané justiční vraždy? Absurdistám v akci! Jaké tedy právo, jaké to zákony, vládnou v dnešním Česku? Komunistické z temných dob komunistického teroru, či zákony vyhlášené po t.zv. Sametové Revoluci? Good question, lawyers, right?

Případ Pavla Wonky je v Česku v hrubých obrysech poměrně dobře znám. Proto jen krátce v hrubých obrysech: Pavel byl neúnavný kritik komunistického režimu. Po maturitě se celkem třikrát pokusil o přijetí na právnickou fakultu UK, ovšem marně. Vzdělával se tedy sám a po čase nabyl dosti značné znalosti komunistického práva. Jeho velikou ale chybou byla dosti naivní víra, že režim JUDr. Gustava Husáka, kdysi též obět komunistického režimu, bude dbát a dodržovat své vlastní zákony. Pavel byl celkem čtyřikrát odsouzen. Vždy šlo o porušení zákonů ze strany režimu. Přesto se mu podařilo co nikomu jinému - úspěšnou právní argumentací dosáhl zrušení a vymazání z trestního rejstříku dvou rozsudků. O postihu soudců kteří tyto protiprávní rozsudky vynášeli ale nikde neslyšeti. Režim si poslušných soudcovských poskoků velice vážil, ostatně, kam by došel, kdyby takovéto soudce, byť i jen naoko, tak nějak trestal. Rozsudek třetí, taktéž juristicky neudržitelný, v době Pavlovy smrti ležel v trezoru Generální Prokuratury která neměla moc chuti se jím zabývat. Na základě tohoto "rozsudku!" si Pavel odkroutil 14 měsíců. Zrušen byl až po Velké Sametové, rovněž tak rozsudek poslední, vynesený "soudkyní" Horváthovou, který ho stál život. K tomuto odsouzení došlo následovně:

V roce 1986 Pavel Wonka vyhlásil nezávislou kandidaturu na poslance Směmovny lidu Federálního Shromáždění. Za tímto účelem vypracoval dva dokumenty, "Prohlášení nezávislého kandidáta" a "Volební program" a s bratrem Jiřím tyto začal ve svém volebním okrsku rozšiřovat.Takovouto kandidaturu, vzhledem k tomu, že si v ČSSR/ČSFR "lid vládl sám", zákon nezakazoval. Čin tento ale vládnoucí kliku JUDr. Gustava Husáka náležitě jak překvapil, tak i vyděsil. Proto zákon - nezákon, JUDr. Husák a spol. se podobné aktivitě vzepřeli, neb eventuelní následování by nutně ohrozilo samu diktátorskou povahu režimu, i když ten v té době již znatelně hynul na úbytě. Oba bratři jsou proto zatčeni a uvrženi do "vyšetřovací vazby". Na uvítanou byli oba fysicky "poučeni" o pošetilosti jejich chování. Jiří následky tohoto "poučení" nese dodnes. "Vyšetřování" trvalo přes rok. V březnu 1987 byli oba odsouzeni. Jiří dostal za jakýsi "socialistický závazek" jímž byl údajně "pobouřen" jeho zaměstnavatel a jehož text přednesen pochopitelně nebyl, jeden rok vězení, čímž se pokryla "vyšetřovací vazba" a mohl jít domů. Kandidát Pavel, aby snad někdo jiný podobný nápad nedostal, byl odsouzen za údajné "hanobení ČSSR a KSČ, včetně představitelů SSSR" na 21 měsíců a šel zpět do vězení. Protože šlo o výslovné porušení zákonů, Pavel rozsudek nerespektoval, ve vězení odmítl pracovat a vyhlásil hladovku. Během dvou měsíců zhubl o 21 kg. a byl proto nejprve odvezen do vězeňské nemocnice na Pankrác a po zotavení na Bory. Jelikož stále odmítal pracovat, byl odvezen do Bohnic na vyšetření. Psychiatrická porucha však zjištěna nebyla. Z Bohnic byl propuštěn z trestu a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, byl téměř neschopen pohybu, domů odvezen sanitkou. Bylo 26. února 1988. Částí trestu byl i t.zv. "ochranný dohled na dobu tří let", to jest povinnost hlásit se pravidelně na policii v místě pobytu. Pro neschopnost chůze Pavel požádal o odklad této "povinnosti" a též si zažádal o povolení emigrace do Německa. Prokurátorka Eliška Rychlíková z Okresního soudu v Trutnově podala na Pavla trestní oznámení za "maření úředního rozhodnutí", totiž jednak nehlášení se na policii a pak za pokus vyhnout se "ochrannému dohledu" emigrací do Německa. Pavel byl oficielně v rámci této žádosti předvolán na Okresní vojenskou správu do Trutnova, kam se odebral 5. dubna. Tam byl znova zatčen, trutnovskými policajty zmlácen do bezvědomí a odvezen do Hradce Králové. Když přišel k sobě, bylo mu oznámeno, že na něho soudkyně Marcela Horváthová uvalila vazbu. Porušila tak, jak Pavel upozornil Krajský soud a Generální prokuraturu, zákon:

" Stěžuji si, že na mě soud uvalil vazbu bez mého výslechu a to v době, kdy jsem byl v bezvědomí. ... Podle zákona vazbu je možno uvalit jen po předběžném výslechu zadrženého a písemném předání rozhodnutí o vazbě. Soud tím porušil ust. § 2/1 5, 6, 13 tr. ř. ... Dva nezákonné tr. rozsudky byly již zrušeny a vymazány z mého trestního rejstříku. Třetí rozsudek, 3T 688/83 OS Náchod je neudržitelný juristicky. Generální Prokurátor ČR je nečinný a obnovu řízení soud již dva roky nenařizuje. Ač nevinný, na základě tohoto rozsudku jsem si odseděl 14 měsíců. Čtvrtému odsouzení jsem se nikdy nepodřídil a nepodřídím. Vše má své meze a to platí i pro justiční zločiny. Nebudu respektovat případné odsouzení další, jestliže se toho vůbec dožiji... " psal dne 7. dubna ve své stížnosti pro porušení zákona soudkyní Horváthovou.

Jak ale bylo možno v bezprávném režimu promovaného právníka Husáka, do světa hlasitě roztrubujícího svoji pečlivou snahu vždy a všude dbáti lidských práv a závazků slavnostně podepsaných v Helsinkách, očekávat, Krajský soud ani Generální prokuraturu takovéto prkotinky, vznášené navíc rebelantem domáhajícím se dodržování platných zákonů, vůbec nezajímaly. 20. dubna se pak konal "soud" kde soudkyně JUDr. Marcela Horváthová odsoudila Pavla, do soudní síně na kolečkové židli přivezeného, na dalších 5 měsíců nepodmíněně. Necelý týden na to Pavel Wonka ve vězení zemřel. Matka Pavla o osudu syna neměla vůbec žádných zpráv. Po odjezdu do Trutnova 5. dubna se po něm země slehla. První zprávu dostala až 22. dubna, kdy ji Pavlův t.zv. "obhájce" informoval, že soudkyně Horváthová Pavla odsoudila na dalších 5. měsíců. Další zpráva pak je z 27. dubna oznamující Pavlovu smrt s otázkou, chce-li rodina zařídit pohřeb či se o to má postarat stát.

Pavlova smrt Husáka a spol. zaskočila, neb tento případ byl dosti podrobně v zahraničí sledován, specificky organizacemi Helsinki Watch (HW) a Physicians for Human Rights (PHR). Dr. Robert S. Lawrence z PHR, Director of Primary Care na Harvard Medical School a Director of the Department of Medicine na Cambridge Hospital se od podzimu 1987 domáhal navštěvy Pavla Wonky, ovšem bezvýsledně. Nyní nastala náhlá změna. Po Pavlově smrti a po pitvě provedené v Hradci dr. Lacinou, Husák povolil provést druhou pitvu doktory z PHR. Forensic Patholog z University Chicago dr. Robert H. Kirschner a dr. Lavrence přiletěli 3. května do Prahy a druhý den, 4. května večer, dr. Kirschner provedl druhou pitvu. Ta potvrdila nález dr. Laciny - primární příčina smrti byla "pulmonary tromboli", českým výrazem, plicní embolie.
Pohřeb se konal dne 6. května v kostele sv. Vavřince ve Vrchlabí a to za značné a okázalé asistence StBáků a uniformovaných příslušníků SNB. Všechny přístupové cesty do Vrchlabí byly obsazeny policií a přijíždějící vozy byly zastavovány a osádka legitimována. Přes tuto zoufalou snahu režimu zabránit přístupu veřejnosti, zejména známým disidentům (kupř. Václav Havel byl StBáky zadržen v Trutnově a jeho plánovaný projev pak na hřbitově přednesl Stanislav Devátý) se pohřbu zúčastnilo kolem 2.000 lidí, včetně mnoha signatářů Charty 77, členů VONSu a diplomatických zástupců z několika zemí. Zádušní mši sloužil katolický biskup Karel Očenášek.

Jakousi oficielní tečku režimu za Případem Wonka měl zřejmě představovat článek v Rudém Právu s názvem "Pravda proti výmyslům", otištěný 7. května, jehož autorem byl tehdy i dnes spolehlivý bolševický tlučhuba Kojzar Jaroslav, ve kterém se ten zhurta osopil na člena US Congressu Steny Hoyera, který "... dokonce tvrdil, že okolnosti smrti Pavla Wonky zůstávají nejasné ... že Wonka byl vystaven brutálnímu zacházení, dokonce i bití ... a který Wonku charakterizoval jako člověka jehož odhodlané úsilí prosazovat dodržování lidských práv vedlo k jeho nespravedlnému odsouzení a nakonec k jeho smrti...!" Proto se Kojzar ptá - "Kdo to byl Pavel Wonka?" a hned si odpovídá - "... Automechanik z Vrchlabí, jenž se v posledních letech protisocialisticky angažoval. Urážel naše veřejné činitele, společenské zřízení, hrubě napadal naše státní a politické orgány a jejich rozhodnutí a dokonce fysicky napadl soudce okresního soudu v Jičíně, za což byl právoplatně odsouzen ... po jeho smrti byla provedena pitva jež prokázala, že zemřel na plicní embolii. Přesto západní antikomunistická centra velmi intensivně využila smrti Pavla Wonky jako záminku k útoku na naši republiku ... " atd, atd, jinými slovy jde o spoustu nesmyslů a výmyslů, jimiž se komunistický režim vždy vyznačoval a na stránkách plátku Haló Noviny tentýž Kojzar stále vyznačuje. Zde specificky, "fysické napadení soudce okresního soudu v Jičíně"?! Toto jest naprostý Kojzarovic výmysl, neb nikde, a to ani v rozsudku, se nic podobného nevyskytuje. Dvakrát jsem se na Kojzara obrátil aby konkretizoval kde tento "údaj" vzal, ovšem, kterak jsem očekával, odpověď nikde. Ostatně, co od lháře a podvodníka jeho druhu očekávat. V době, kdy tyto hovadiny smolil, naprosto nepřicházelo v úvahu, že by se snad někdo byť i jen pokoušel ověřovat "zprávy" z Rudého Práva. Zle by takovýto tazatel zřejmědopadl.

Toto vše je celkem známé. Co však moc známo není je to, co se dělo v zákulisí případu.

James V. Jakoubek
April 25th 2010