Pavel Wonka po 22 letech...

26. dubna 2010 v 19:18 | James V. Jakoubek |  Clanky jinych autoru
Letos uplyne 22 let od násilné smrti Pavla Wonky, poslední to justiční oběti bývalého zločinného komunistického režimu, zavražděného ve věznici v Hradci Králové dne 26. dubna 1988. Pachatelům této justiční vraždy, jak jest již v Česku zvykem, se doposud nic nestalo. Naopak. Justiční vrazi komunistické provenience jsou v Česku chráněni, viz kupř. soudkyně Polednová, spolupachatelka justiční vraždy spáchané na dr. Miladě Horákové a spol. Jakýsi odborník na t.zv. "komunistické právo" údajně "zjistil", že se na tento justiční zločin vztahuje "několik amnestií" vyhlášených v době komunistického teroru presidentem Antonínem Zápotockým. Normálně uvažující člověk by si mohl myslet, že např. ustanovení zákona 198/93, § 1, ods. 1, písmeno e) "... (zločinný komunistický režim) pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztresné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, co se na zločinech a persekucích podíleli..." se vztahuje též na justiční zločiny, tedy na případ jmenované soudružky soudkyně Polednové. Rovněž se ve jmenovaném zákonu praví - § 5) - "Do promlčecí doby trestných činů se nezapočítává doba od 25. února 1948 do prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelnými se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby". Kterak známo, v případu soudkyně Polednové k ničemu podobnému "nedošlo", tudíž jak je tedy možné vzít v úvahu účinnost jakési "amnestie" představitele zločineckého režimu? Čili, jakým to právnickým kortmelcem jest možno zahrnout do "několika amnestií" zločinecké organizace touto zločineckou organizací spáchané justiční vraždy? Absurdistám v akci! Jaké tedy právo, jaké to zákony, vládnou v dnešním Česku? Komunistické z temných dob komunistického teroru, či zákony vyhlášené po t.zv. Sametové Revoluci? Good question, lawyers, right?

Případ Pavla Wonky je v Česku v hrubých obrysech poměrně dobře znám. Proto jen krátce v hrubých obrysech: Pavel byl neúnavný kritik komunistického režimu. Po maturitě se celkem třikrát pokusil o přijetí na právnickou fakultu UK, ovšem marně. Vzdělával se tedy sám a po čase nabyl dosti značné znalosti komunistického práva. Jeho velikou ale chybou byla dosti naivní víra, že režim JUDr. Gustava Husáka, kdysi též obět komunistického režimu, bude dbát a dodržovat své vlastní zákony. Pavel byl celkem čtyřikrát odsouzen. Vždy šlo o porušení zákonů ze strany režimu. Přesto se mu podařilo co nikomu jinému - úspěšnou právní argumentací dosáhl zrušení a vymazání z trestního rejstříku dvou rozsudků. O postihu soudců kteří tyto protiprávní rozsudky vynášeli ale nikde neslyšeti. Režim si poslušných soudcovských poskoků velice vážil, ostatně, kam by došel, kdyby takovéto soudce, byť i jen naoko, tak nějak trestal. Rozsudek třetí, taktéž juristicky neudržitelný, v době Pavlovy smrti ležel v trezoru Generální Prokuratury která neměla moc chuti se jím zabývat. Na základě tohoto "rozsudku!" si Pavel odkroutil 14 měsíců. Zrušen byl až po Velké Sametové, rovněž tak rozsudek poslední, vynesený "soudkyní" Horváthovou, který ho stál život. K tomuto odsouzení došlo následovně:

V roce 1986 Pavel Wonka vyhlásil nezávislou kandidaturu na poslance Směmovny lidu Federálního Shromáždění. Za tímto účelem vypracoval dva dokumenty, "Prohlášení nezávislého kandidáta" a "Volební program" a s bratrem Jiřím tyto začal ve svém volebním okrsku rozšiřovat.Takovouto kandidaturu, vzhledem k tomu, že si v ČSSR/ČSFR "lid vládl sám", zákon nezakazoval. Čin tento ale vládnoucí kliku JUDr. Gustava Husáka náležitě jak překvapil, tak i vyděsil. Proto zákon - nezákon, JUDr. Husák a spol. se podobné aktivitě vzepřeli, neb eventuelní následování by nutně ohrozilo samu diktátorskou povahu režimu, i když ten v té době již znatelně hynul na úbytě. Oba bratři jsou proto zatčeni a uvrženi do "vyšetřovací vazby". Na uvítanou byli oba fysicky "poučeni" o pošetilosti jejich chování. Jiří následky tohoto "poučení" nese dodnes. "Vyšetřování" trvalo přes rok. V březnu 1987 byli oba odsouzeni. Jiří dostal za jakýsi "socialistický závazek" jímž byl údajně "pobouřen" jeho zaměstnavatel a jehož text přednesen pochopitelně nebyl, jeden rok vězení, čímž se pokryla "vyšetřovací vazba" a mohl jít domů. Kandidát Pavel, aby snad někdo jiný podobný nápad nedostal, byl odsouzen za údajné "hanobení ČSSR a KSČ, včetně představitelů SSSR" na 21 měsíců a šel zpět do vězení. Protože šlo o výslovné porušení zákonů, Pavel rozsudek nerespektoval, ve vězení odmítl pracovat a vyhlásil hladovku. Během dvou měsíců zhubl o 21 kg. a byl proto nejprve odvezen do vězeňské nemocnice na Pankrác a po zotavení na Bory. Jelikož stále odmítal pracovat, byl odvezen do Bohnic na vyšetření. Psychiatrická porucha však zjištěna nebyla. Z Bohnic byl propuštěn z trestu a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, byl téměř neschopen pohybu, domů odvezen sanitkou. Bylo 26. února 1988. Částí trestu byl i t.zv. "ochranný dohled na dobu tří let", to jest povinnost hlásit se pravidelně na policii v místě pobytu. Pro neschopnost chůze Pavel požádal o odklad této "povinnosti" a též si zažádal o povolení emigrace do Německa. Prokurátorka Eliška Rychlíková z Okresního soudu v Trutnově podala na Pavla trestní oznámení za "maření úředního rozhodnutí", totiž jednak nehlášení se na policii a pak za pokus vyhnout se "ochrannému dohledu" emigrací do Německa. Pavel byl oficielně v rámci této žádosti předvolán na Okresní vojenskou správu do Trutnova, kam se odebral 5. dubna. Tam byl znova zatčen, trutnovskými policajty zmlácen do bezvědomí a odvezen do Hradce Králové. Když přišel k sobě, bylo mu oznámeno, že na něho soudkyně Marcela Horváthová uvalila vazbu. Porušila tak, jak Pavel upozornil Krajský soud a Generální prokuraturu, zákon:

" Stěžuji si, že na mě soud uvalil vazbu bez mého výslechu a to v době, kdy jsem byl v bezvědomí. ... Podle zákona vazbu je možno uvalit jen po předběžném výslechu zadrženého a písemném předání rozhodnutí o vazbě. Soud tím porušil ust. § 2/1 5, 6, 13 tr. ř. ... Dva nezákonné tr. rozsudky byly již zrušeny a vymazány z mého trestního rejstříku. Třetí rozsudek, 3T 688/83 OS Náchod je neudržitelný juristicky. Generální Prokurátor ČR je nečinný a obnovu řízení soud již dva roky nenařizuje. Ač nevinný, na základě tohoto rozsudku jsem si odseděl 14 měsíců. Čtvrtému odsouzení jsem se nikdy nepodřídil a nepodřídím. Vše má své meze a to platí i pro justiční zločiny. Nebudu respektovat případné odsouzení další, jestliže se toho vůbec dožiji... " psal dne 7. dubna ve své stížnosti pro porušení zákona soudkyní Horváthovou.

Jak ale bylo možno v bezprávném režimu promovaného právníka Husáka, do světa hlasitě roztrubujícího svoji pečlivou snahu vždy a všude dbáti lidských práv a závazků slavnostně podepsaných v Helsinkách, očekávat, Krajský soud ani Generální prokuraturu takovéto prkotinky, vznášené navíc rebelantem domáhajícím se dodržování platných zákonů, vůbec nezajímaly. 20. dubna se pak konal "soud" kde soudkyně JUDr. Marcela Horváthová odsoudila Pavla, do soudní síně na kolečkové židli přivezeného, na dalších 5 měsíců nepodmíněně. Necelý týden na to Pavel Wonka ve vězení zemřel. Matka Pavla o osudu syna neměla vůbec žádných zpráv. Po odjezdu do Trutnova 5. dubna se po něm země slehla. První zprávu dostala až 22. dubna, kdy ji Pavlův t.zv. "obhájce" informoval, že soudkyně Horváthová Pavla odsoudila na dalších 5. měsíců. Další zpráva pak je z 27. dubna oznamující Pavlovu smrt s otázkou, chce-li rodina zařídit pohřeb či se o to má postarat stát.

Pavlova smrt Husáka a spol. zaskočila, neb tento případ byl dosti podrobně v zahraničí sledován, specificky organizacemi Helsinki Watch (HW) a Physicians for Human Rights (PHR). Dr. Robert S. Lawrence z PHR, Director of Primary Care na Harvard Medical School a Director of the Department of Medicine na Cambridge Hospital se od podzimu 1987 domáhal navštěvy Pavla Wonky, ovšem bezvýsledně. Nyní nastala náhlá změna. Po Pavlově smrti a po pitvě provedené v Hradci dr. Lacinou, Husák povolil provést druhou pitvu doktory z PHR. Forensic Patholog z University Chicago dr. Robert H. Kirschner a dr. Lavrence přiletěli 3. května do Prahy a druhý den, 4. května večer, dr. Kirschner provedl druhou pitvu. Ta potvrdila nález dr. Laciny - primární příčina smrti byla "pulmonary tromboli", českým výrazem, plicní embolie.
  
Pohřeb se konal dne 6. května v kostele sv. Vavřince ve Vrchlabí a to za značné a okázalé asistence StBáků a uniformovaných příslušníků SNB. Všechny přístupové cesty do Vrchlabí byly obsazeny policií a přijíždějící vozy byly zastavovány a osádka legitimována. Přes tuto zoufalou snahu režimu zabránit přístupu veřejnosti, zejména známým disidentům (kupř. Václav Havel byl StBáky zadržen v Trutnově a jeho plánovaný projev pak na hřbitově přednesl Stanislav Devátý) se pohřbu zúčastnilo kolem 2.000 lidí, včetně mnoha signatářů Charty 77, členů VONSu a diplomatických zástupců z několika zemí. Zádušní mši sloužil katolický biskup Karel Očenášek.

Jakousi oficielní tečku režimu za Případem Wonka měl zřejmě představovat článek v Rudém Právu s názvem "Pravda proti výmyslům", otištěný 7. května, jehož autorem byl tehdy i dnes spolehlivý bolševický tlučhuba Kojzar Jaroslav, ve kterém se ten zhurta osopil na člena US Congressu Steny Hoyera, který "... dokonce tvrdil, že okolnosti smrti Pavla Wonky zůstávají nejasné ... že Wonka byl vystaven brutálnímu zacházení, dokonce i bití ... a který Wonku charakterizoval jako člověka jehož odhodlané úsilí prosazovat dodržování lidských práv vedlo k jeho nespravedlnému odsouzení a nakonec k jeho smrti...!" Proto se Kojzar ptá - "Kdo to byl Pavel Wonka?" a hned si odpovídá - "... Automechanik z Vrchlabí, jenž se v posledních letech protisocialisticky angažoval. Urážel naše veřejné činitele, společenské zřízení, hrubě napadal naše státní a politické orgány a jejich rozhodnutí a dokonce fysicky napadl soudce okresního soudu v Jičíně, za což byl právoplatně odsouzen ... po jeho smrti byla provedena pitva jež prokázala, že zemřel na plicní embolii. Přesto západní antikomunistická centra velmi intensivně využila smrti Pavla Wonky jako záminku k útoku na naši republiku ... " atd, atd, jinými slovy jde o spoustu nesmyslů a výmyslů, jimiž se komunistický režim vždy vyznačoval a na stránkách plátku Haló Noviny tentýž Kojzar stále vyznačuje. Zde specificky, "fysické napadení soudce okresního soudu v Jičíně"?! Toto jest naprostý Kojzarovic výmysl, neb nikde, a to ani v rozsudku, se nic podobného nevyskytuje. Dvakrát jsem se na Kojzara obrátil aby konkretizoval kde tento "údaj" vzal, ovšem, kterak jsem očekával, odpověď nikde. Ostatně, co od lháře a podvodníka jeho druhu očekávat. V době, kdy tyto hovadiny smolil, naprosto nepřicházelo v úvahu, že by se snad někdo byť i jen pokoušel ověřovat "zprávy" z Rudého Práva. Zle by takovýto tazatel zřejmědopadl.

Toto vše je celkem známé. Co však moc známo není je to, co se dělo v zákulisí případu.

James V. Jakoubek
April 25th 2010





 

51 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama