Červenec 2010

Prohlaseni bratru Masinu k umrti Milana Paumera..

31. července 2010 v 3:44 | Josef Masin |  Clanky jinych autoru
Nazdar Rosto,

Jak jsi jiste videl, vedly se v posledni dobe ruzne diskuse o tom, proc tam nejedeme na pohreb Milana. Dali jsme proto s Radkem dohromady nasledujici oznameni. ktere muzes dat prosim na sve stranky, mozna, ze to bude lidi zajimat? Az se konecne dostanu na Floridu, tak Ti brnknu. Tesim se!

Pozdrav,

Pepik
---

Protože se v souvislosti s úmrtím mého kamaráda Milana Paumera a mé neúčasti na jeho pohřbu vyrojilo v českém tisku a hlavně pak na internetu množství nejrůznějších spekulací, úvah a názorů, rozhodl jsem se zcela výjimečně reagovat na tuto skutečnost následujícími řádky, které jsou odpovědí na jeden z mnoha typických a těch slušně formulovaných mailů.

Milý Josefe, cením si Tvého názoru, přesto bych rad předložil k Tvé úvaze a možná i k úvaze dalších, následující ……… diskuse s Radkem, uveřejněná v českém tisku, musí být považovaná za vyjmutou ze souvislosti. Pro úvod navrhuji přečtení knížky Barbary Mašínové "Gauntlet", česky "Odkaz", která vyšla v nakladatelství Mlada fronta. Potom se zamysli a zapamatuj si vše, co jsi přečetl! Posudek, či jakýkoliv jiný názor bez znalosti minulosti není na místě i když připouštím, že závěry se mohou lišit. Životní zkušenosti a případné strávení čtyřiceti let za komunistickými dráty budou jistě hrát svojí roli.

Když jsme odešli, bylo našim úmyslem vrátit se do svobodného a demokratického Československa. To dnes neexistuje, a to nejen díky panu Havlovi a dnešnímu prezidentovi Klausovi, ale i díky  dalším politikům, kteří byli do svych funkcí komunisty dosazeni a tito za to bohatě odměněni. My jsem však proti komunistům bojovali.

Co jiného se "změnilo"? Komunistická strana dále existuje i jako parlamentní strana. Právní řád je stále ten, který byl přejat od komunistů. Jak jinak by totiž mohly být rozkradené majetky uchráněny pro ty, kteří je rozkradli a nastolili novou politickou generaci. Nemůžeme přece trestat ty (nejsme jako oni), kteří spáchali zločiny proti svým spoluobčanům během uplynulých 40 let pod vládou komunistů. Vše se přeci dělo podle existujících a tehdy platných zákonů! Zbytkové tresty stále existují a byli jimi postiženi hlavně ti lidé, kteří skutečně a aktivně něco proti komunistickému režimu dělali. Ostatní jsou pouze ubohé oběti.

Vetchý pokus udělat přeci jen nějakou změnu, vyvrcholil přijetím zákona č. 198/1993 Sb., který neřeší skutečný odboj a který nechává čestné nositele zbytkových trestů v legálním limbu, Hučín, Milan Paumer, ostudně vynášen policií ze soudní síně! Další pokusy uzákonit Třetí odboj a zrušit komunistickou stranu očekávaně ztroskotaly. Češi mají demokracii, mohou volit (to však dělá také Hamas), mohou si koupit BMW a mohou jezdit na Bahamy. Demokracie však není pouze možnost koupit si BMW a cestovat. Zapomínají, že skutečná demokracie je "state of mind" - stav mysli a že svoboda není zadarmo.

Rozloučení s Milanem je pro mne a pro Radka velice osobní věc. Necítím však potřebu pro demonstrativní akt před veřejností, která o naší rodině, Radkovi, mně osobně a našich pohnutkách a činech do dnes nic neví, nebo ví pouze velice málo. S Milanem jsem se rozloučil po prve v noci 16. října 1953 v obklíčení v lese u Waldova. On to přežil! Podruhé jsem se s ním rozloučil 22. července tohoto roku, když jsem se dozvěděl, že zemřel. O tom, kdy náš strýc Ctibor Novák, Vašek Švéda a Zbyněk Janata byli popraveni našimi bývalými spoluobčany a kdy naše matka zemřela ve vězení, jsem se dozvěděl až po letech. Na jejich pohřby jsem také přijet nemohl. Pozván jsem nebyl. Mrtvé tělo naší matky bylo odvezeno na otevřeném nákladním voze z věznice, http://www.bojovnici.cz/?page=clanek&idc=13 , kde strávila i své poslední dny. Byla pohřbena v hromadném hrobě v Dablicich. Kde se nalézají ostatky našeho otce popraveného Němci, nám není známo. Oni všichni zahynuli buď rukou, nebo za přispění (pomoci) svých spoluobčanů, příslušníků českého národa. Nic ve zlem!

Změna je možná! Nechť je to závazkem pro ty, kteří se přijdou s Milanem rozloučit a těch, kteří se poučí z dějin. Milan rozumí!

Pepík a Radek Mašínovi

----
(Poznamka R.H.: Vyseuvedene prohlaseni mozno volne prebirat a pretiskovat. Tady jde o princip, ne o copyright).

d51

Jak jsem chtěla vyvraždit elitu národa a pana Jakla zvláště

30. července 2010 v 21:09 | Vera Tydlitatova |  Clanky jinych autoru


První křesťané umírali statečně s nadšeným vyznáním víry na rtech v římských arénách trháni lvími tesáky. Dnešní pánbíčkáři o tom romanticky sní, zatímco se válejí na gauči a cucají lahvovou plzničku.

A když už mají ten internet, ten ďáblův vynález, tak co by ze sebe neudělali mučedníky aspoň virtuální, že? Takové malé mučedníčky, aby je lidi trochu obdivovali a mladé slečinky litovaly.

Jak se stát mučedníkem snadno a rychle
A tak se kdosi, nevím kdo, ale předala jsem to už polici, aby to zjistila, rozhodl uplést z exkrementu bič a pod nesmyslným pseudonymem si založil na Facebooku profil. Tam pak napsal dlouhý seznam svých kamarádů, nevím, jestli se mu sami nabízeli, nebo jestli za to dokonce od nich něco dostal, ale asi jim slíbil pěknou a pohodlnou mučednickou korunu, kterou dostanou, a ani nebudou muset zvednout své vznešené hýždě z kanape. Okolo toho seznamu napsal nějaké nejapnosti typu, že tihle nepřátelé budou po volbách viset a kdesicosi. A napsal, že děkuje paní Tydlitátové za pomoc při sestavování toho seznamu.
Tahle ožralecká zábava by vyšuměla do půl hodiny, ale to by nesmělo jít o promyšlené svinstvo. Jistý redaktůrek okamžitě otiskl fantastickou bulvární zprávu:

Protože i redakci začalo být brzy jasné, že by z toho kanadského žertíku mohl být nepříjemný a hlavně drahý soud, kdosi pod ty tlachy napsal: "Redakce Prvnizpravy.cz nikde netvrdí, že se Tydlitátová s Hamplovou na seznamu přímo podílely. Obě autorky však píšou texty, ve kterých pravicové osobnosti osočují z neonacismu." Zajímavé je, že novinář neuvedl žádný odkaz a nikdo onen strašlivý seznam nikdy v originiále neviděl, šíří se pouze jeho "kopie" pilně distribuované lidmi okolo iniciativy D.O.S.T.

Nevím sice, že bych pravicové osobnosti osočovala z neonacismu, protože si myslím, že například dělnický šéf našich obdivovatelů Ády Malíře Pokojů je levičák jako poleno, ale když už se husy rozkejhaly, asi nějak potrefené jsou. Nechtějí-li být křesťané spojováni s nacismem, nemají s nacisty spolupracovat, to se v tom pak čtenář holt těžko orientuje. První zprávy čte dohromady asi třicet lidí včetně redaktorů (korektora nemají), takže ten dovětek už nikoho nezajímal, ale různí ukřivdění a po martyriu dychtící joudové pěkně zčerstva otiskli a komentují původní neopravené báje a pověsti nejkatoličtějšího pana Konzervativce a již jednoznačně mne vydávají za (jedinou) autorku vražedných proskripcí. Je vidět, jaké weby čtou i mnozí prominenti české politiky, kteří ty hnědé žvásty berou jako slovo bóží.

Pomluva se šíří a o to od začátku šlo
Tuhle imbecilní pomluvu šíří například politický turista Ladislav Bátora, postupně člen Československé strany socialistické, ODA, Strany svobodných občanů, kandidát Národní strany, nyní kandidát Suverenity paní Bobošíkové, zmíněný také v souvislosti s podivnou korupční kauzou zde, jehož kulturu a schopnost vskutku demokratické diskuse pěkně ilustruje zemitý příspěvek na stránkách jeho soukmenovců: "…Už dost servítků - Vyližte mi už všichni PR*DEL. Mám toho teď plný ruce pazourů i bez tohodle intelektuálskýho peskování na vlastních stránkách." (diskuse pod článkem Ladislava Bátory na webu Národní myšlenka 23.5.2010, nyní smazaná, ale část je zachovaná zde) Článek se jmenuje Odpusťme Věře Tydlitátové a protože byl ze strachu z policie smazán a lze jej vyhledat pouze v archívu, předkládám zde jeho plné znění:

Vydáno dne 21. 05. 2010
Věra Tydlitátová má několik nepěkných vlastností. Jednou z nich je přílišná povídavost a druhou nedomýšlení důsledků vlastních činů.
Věra Tydlitátová nechodí pro ostrá slova daleko. Nechodí daleko ani pro pomluvy. Ráda lže.
Věra Tydlitátová před časem označila Národní myšlenku za neonacistickou. Nežalovali jsme ji, protože zastáváme názor, že Věru Tydlitátovou není důležité tahat po soudech. Důležité je pohrdat jí.
Věra Tydlitátová je zbabělá. Není ochotna nést zodpovědnost, když se některý horlivý čtenář zmocní jejích myšlenek a přetaví je v seznam lidí, kteří mají být povražděni proto, že je Věra Tydlitátová označkovala.
Věra Tydlitátová teď prosí o pomoc, protože se "důvodně obává o své bezpečí i o bezpečí své rodiny". Nejsme bez citu a dokážeme odpouštět i velké křivdy. Vy, kdo se cítíte ukřivděni, neoplácejte Věře Tydlitátové a její rodině.
Žádáme vás o to.
Je myslím zcela jasné, že takový vskutku křesťanský apel měl jediný (zamýšlený) následek: v diskusi pod smazaným článkem se  to brzy hemžilo přímými hrozbami násilím mé rodině. Autorství článku v diskusi Bátora přiznal a vysvětlil tam svým soukmenovcům, že jsem mu prý "zařídila pětihodinový výslech na policii."  Ráda bych zde pana Bátoru upozornila, že nejsem jeho maminka a že jsem mu nic nezařizovala a taky mu nic zařizovat nebudu, je už veliký kluk, ať si své věci zařizuje sám. Kdybych byla jeho maminka, vychovala bych ho lépe a poradila mu, aby na veřejnosti nepsal takovýmhle kanálnickým způsobem, zvláště, chce-li si hrát na politika:

komentář k článku Odpusťte Věře Tydlitátové z 22./5.:
Autor: Ladislav Bátora (batora@seznam.cz)
Titulek: Jenže poloprďošky pochopují velkorysost jako doznání porážky!
Dobrá, dám teda zase jednou na vás. Beztak jsem o tomhle čítankově omisivním přístupu uvažoval už předtím - proč špinit jméno rodiny JAKÝMKOLI stykem s takovouhle… Vždyť i pouhý brachiální kontakt s takovými bestiemi v lidském převleku může člověka znečistit prakticky navždy!
Ale věřte, že mi různé myšlenky a nápady tuhle kolovaly v hlavě při tom bezmála pětihodinovém výslechu, iniciovaném touhle…Furt nemůžu přijít na příhodný výraz - příliš miluji zvířata, a tak i hyena je pro mě proti téhle… andílkem, kterého bych se v noci nebál potkat. A i nejneslušnější části těla bych přece nespravedlivě urazil, kdybych je užil jako označení pro tuhle…
Vyližte mi už všichni PRDEL. Mám toho teď plný ruce pazourů i bez tohodle intelektuálskýho peskování na vlastních stránkách. To fakt nestačí ta Tydlitátová???? (záznam smazané diskuse a další informace o charakteru včetně informace o skutečném důvodu výslechu Ladislava Bátory najdete zde)

Pak se přidala nějaká paninka Haslingerová, o jejíž zářné existenci jsem nikdy předtím neslyšela, ale její skvostná čeština má pozoruhodnou moc způsobit akutní bolest zubů. V článku na jakémsi nevkusně barevném webu nazvaném Fragmenty prská jako domovní důvěrnice. A přisadil si i noblesní gentleman Paulczyňski, který později ze svého článku sprosťárny a pomluvy adresované mně chytře vypustil a závěr změnil, aby neměl tahání se soudy, a také, žasněte věrní, sám Nejvyšší a Nejmoudřejší Hradní Rádce Jakl. Oba pánové litovavše že jejich stránky nikdy nikdo moc nečte, umístili poté svá moudra také sem na blogy iDNES a pan Jakl také na Neviditelného psa.

Pan Poradce napsal (raději ten výrok, který je reakcí na tento článek,  uvedu celý pro případ, že by stejně jako pan Paulczyňski ze strachu z žaloby text později upravil):
"Není divu, že tento Bártův text prezentovala na svém blogu jakási paní Tydlitátová, která nedávno inspirovala iniciativu Zelená levice, vyzývající k fyzické likvidaci, k postřílení, pověšení a spálení desítek konzervativních osobností včetně mne... Alespoň víme, jakými podzemními vodami je napájena politicky korektní agresivita lidí jako je Bárta a Tydlitátová."

Na všelikých obskurních webech tahle elita národa šíří krvavé romány, poplašné zprávy, neověřené naivní pomluvy, jen aby národu, který se o ně nezajímá, ukázali, jací jsou kabrňáci, jak jsou ochotni trpět pro svou Pravdu a Víru jako třebas Johánek z Pomuku nebo Jan Hus, že áno, pánové. Až na to, že tahle kostnická hranice je jenom váš vlastní virtuální projekt a namísto plamenů svítí tak leda strakatá písmenka na ještě strakatějším pozadí.

A proč zrovna já mám tu čest být tím hromadným vrahem?
Na to je snadná odpověď, ale musíme se o nějaký ten týden vrátit.
Již dříve jsem kritizovala styl, jakým si tahají kšandy lidi, kteří v náboženství vidí jen výtah k osobnímu prospěchu a politické moci. To sice vadilo jistým aktivistům z iniciativy D.O.S.T., ale spokojili se občasným přisprostlým nadáváním na nějakém svém pobožném webu (to byste koukali, jaký slovník mají někteří křesťané, červenala by se i zasloužilá bordelmamá). Jejich nevraživost a nerudnost vůči mně však rapidně vzrostla ve chvíli kdy jsem odhalila ušmudlaný podvod páchaný na veřejnosti. Začalo to poměrně nevinně a ani jsem neměla v úmyslu něco odhalovat, protože jsem netušila, že je taková drzost vůbec možná.

Na počátku byl podvod aktivistů D.O.S.T.
1. dubna tohoto roku jsem se na svém blogu zamyslela nad pokryteckou morálkou rádobykřesťanů, kteří chtějí omezovat lidská práva (samozřejmě práva a svobody nikoliv vlastní, ale těch druhých, cizáků): Etika Exodu: Veger lo tone… Součástí článku je pozvánka akce D.O.S.T. podepsaná mimo jiné paní poslankyní Michaelou Šojdrovou. Tuto pozvánku jsem poprvé našla na stránkách Altermedia (nyní je již smazaná), odkud jsem ji stáhla, ale pozvánka se ihned objevila také na všech neonacistických stránkách, například u pěkně vykřičených ostrých hochů Hooligans. Ihned po publikování článku mne oslovil známý politik a žádal mne, abych raději nejprve ověřila, zda na letáku zmíněná poslankyně Šojdrová o svém "podpisu" vůbec ví, protože ji zná jako slušnou věřící paní a nechce se mu věřit, že by takovou šupárnu opravdu podpořila. Můj článek by ji tedy neprávem kompromitoval. Paní poslankyni jsem tedy ihned poslala e-mail, kde jsem se na její podpis stručně zeptala. Když jsem nedostávala odpověď, urgovala jsem ji 4. dubna znovu:

Vážená paní poslankyně,
Se značným znechucením jsem přečetla pozvánku na podivnou akci nazvanou "Dost bylo antidiskriminace" pořádanou iniciativou D.O.S.T.

Jde o demonstraci proti Ministerstvu pro lidská práva svolanou na 14.dubna. Již několik let monitoruje Liga proti antisemitismu akce skupin, které jsou pod pozvánkou uvedeny jako podporovatelé a které mnohokrát prokázaly svými prohlášeními, akcemi i zcela otevřenými vyjádřeními, že mají velmi blízko k různým podobám fašismu, xenofobie, rasismu a antisemitismu.
-Je pro mne velmi alarmující, že se k této podivné skupině lidí, kteří vystupují proti demokratickým hodnotám i proti obecně přijatým humanistickým principům a bez skrupulí se spojují s různými násilnickými skupinami včetně nacistů (tato pozvánka již byla zveřejněna na nacistických webech a stránkách Facebooku s doporučením, aby akci podpořili členové DSSS a Autonomních nacionalistů) se připojili i zástupci parlamentních stran, totiž ODS a KDU-ČSL.
-Vaše jméno za KDU-ČSL překvapilo nejen mne, ale mnoho mých přátel, kteří mne přesvědčovali, že jste upřímná křesťanka a rozumná politička a že Vaše jméno bylo určitě těmito obskurními spolky zneužito bez Vašeho vědomí.
Již 1. dubna jsem Vám posílala e-mail, kde jsem se ptala, zda o této pozvánce na demonstraci proti Ministerstvu pro lidská práva pořádanou iniciativou D.O.S.T. vůbec víte. Neodpověděla jste mi. Chci věřit tomu, že Vaše mlčení není způsobeno ničím jiným než tím, že jste snad během svátků s rodinou kdesi mimo domov a nemáte přístup na internet. Proto Vás znovu prosím o vyjádření, zda o svém podpisu na pozvánce víte, zda s akcí souhlasíte a zda je Váš případný souhlas oficiální podporou KDU-ČSL této iniciativě. V případě, že bylo Vaše jméno zneužito, nabízím mediální podporu vašemu distancování se od této akce.
Se srdečným pozdravem
Mgr. Věra Tydlitátová, Th.D.
Liga proti antisemitismu

Paní poslankyně se veřejně distancuje
Paní poslankyně se po mém dotazu od akce D.O.S.T. veřejně (na svém blogu) distancovala a své vyjádření mi přeposlala:
Vážená paní Tydlitátová,
v příloze najdete dopis organizátorům DOST, kterým se ohrazuji proti
použití mého jména. Včetně vysvětlení.
Zdravím a přeji vše dobré,
Michaela Šojdrová
------------------------------------------

V Kroměříži, 4.dubna 2010
Vážení,
reaguji tímto na zveřejnění mého jména mezi podporovatele akce Dost bylo diskriminace, která se koná dne 14.4. 2010 v Praze. Domnívám se, že jde o nedorozumění. Prosím, abych mezi podporovateli této akce nebyla uváděna.
Panem M. Semínem mi bylo formou sms nabídnuto vystoupení na manifestaci ve věci nesouhlasu s možností adopcí dětí pro registrované partnery.
S tímto vystoupením jsem vyslovila souhlas. Své vystoupení jsem chápala pouze jako splnění své povinnosti se k danému tématu přihlásit.
Nejsem si vědoma toho, že by se mne někdo ptal na uvedení mého jména na pozvánku na manifestaci před úřadem vlády.
Pokud jsem měla být zařazena mezi podporovatele akce, která se zdaleka netýká jen výše uvedeného tématu, měla jsem být na tuto skutečnost upozorněna.
Vzhledem k časovému vytížení, jsem se víc nezajímala o širší kontext celé akce, to je moje chyba.
Pokud bych měla možnost vidět návrh pozvánky předem, ujišťuji vás, že bych v tomto kontextu uvedena být nechtěla.
Nepovažuji za nutné manifestovat před budovou vlády v době, kdy vláda nic konkrétního v dané antidiskriminační problematice nepředkládá.
Někteří ministři sice otevírají antidiskriminační témata, ale pouze na úrovni veřejné diskuse, viz adopce registrovaných párů.
Anketa proti návrhu na umožnění adopcí pro registrované partnery bude ukončena dne 16.4. a její výsledek bude předán předsedovi vlády, pokud do té doby nebude jiný ministr touto agendou pověřen.
Zároveň poprosím pana předsedu vlády, aby tento výsledek ankety byl předán členům rady vlády pro lidská práva a menšiny a aby byl vzat vážně pro další rozhodování vlády v dané problematice. S výsledkem ankety rovněž budou seznámena media.
To je podle mne vhodná forma příspěvku do veřejné diskuse, kterou chceme upozornit na názor početné skupiny občanů.
Dovolím si vás rovněž upozornit a pozvat na seminář 19.dubna, který jsem na půdě Poslanecké sněmovny iniciovala a který se týká aktivit Rady Evropy mimo jiné právě v oblasti antidiskriminačních doporučení. Jsem přesvědčena o tom, že Rada Evropy v některých, zejména etických otázkách, překračuje rámec Základní listiny lidských práv a svobod a členské země nutí ke změnám legislativy dokonce nad rámec Lisabonské smlouvy. Seminář je pořádán ve spolupráci s Národním centrem pro rodinu a považuji jej za správné místo pro položení zásadních otázek i nalézání odpovědí.

Vážení,
prosím, abyste toto přijali jako vysvětlení toho, proč se nepovažuji za podporovatele vámi pořádané akce, dne 14.4. a proč na této akci nevystoupím.
Prosím, abych nebyla nadále uváděna mezi podporovateli manifestace.
S pozdravem Michaela Šojdrová
Petr Bahník, Ladislav Bátora, Jiří Hejlek
Organizátoři akce D.O.S.T.

-------------------------
Takže takhle to je. Jde o falšování podpisu a nestydaté lhaní. Kauze se věnuje i tento článek: Šojdrovou překvapila její podpora anti-antidiskriminačního protestu

S paní poslankyní se loučíme v dobrém
Moje odpověď vyjadřuje úlevu, jsem vždy ráda, když se ošklivé podezření nepotvrdí a když se ukáže, že člověk s dobrou pověstí je opravdu slušný.
Vážená paní poslankyně,
Děkuji Vám za odpověď, v jejíž vyznění jsem doufala, neboť jsem si Vás neuměla představit v jakékoliv vazbě na uskupení zaangažovaná ve zmíněné akci.
Cením si toho, že jste mi odpověděla, i že jste se vyjádřila k manipulaci svým jménem a distancovala se od akce Dost bylo antidiskriminace.
Přesto mne poněkud znepokojuje, že jste propůjčila své dobré jméno a pověst křesťanské političky takové akci na základě jedné sms zprávy a že jste si nezjistila nic o organizátorech a o záměru jejich akce. Od volených zástupců opravdu očekávám více prozíravosti i opatrnosti.
Děkuji Vám srdečně a přeji Vám hodně úspěchů ve veřejném životě a hodně radostí v životě osobním
Věra Tydlitátová, Th.D.
---
Odpověď paní poslankyně je vlídná a přátelská:

Pani doktorko,
mate pravdu, v posledni dobe bylo na me nalozeno vic ukolu, nez stiham
plnit, a pomocnych rukou dobrych poradcu je malo. O to vic diky Vam
a dalsim, kteri me na chybu upozornili.
Pokud muzete, prosim Vas o zverejneni meho distancovani od akce Dost…
Na webu kdu-csl je jiz moje tiskova zprava, ze sdruzeni DOST se mi jiz
ozvali s tim, ze moje jmeno bude z pozvanky ztazeno. Jedna vec snad
byla pozitivni, a to duvera mnoha lidi v to, ze je to jen omyl.
Budu Vam vdecna i do budoucna za Vasi duveru a spolupraci, s uctou, Michaela Sojdrova.

-------

Pomsta za prozrazení podvodu
Na toto trapné profláknutí sladkého tajemství elity národa reagoval v Prvních zprávách již 8. a 9. dubna jistý novinář Bartoš svými články: "Havlisté tlačili Šojdrovou: Stáhni podporu DOSTu" a "Protest DOST provázejí mediální manipulace" v nichž káže nesmysly podbarvené mučednicko uplakaným tónem prvního křesťana právě žvýkaného nějakou krvelačnou bestií:
"...někteří levicově smýšlející novináři volají politikům, kteří na akci přislíbili účast, a demagogickými otázkami se snaží je od účasti na akci odradit.

Politiky obvolávají i lidé z okruhu exprezidenta Václava Havla. Například na poslankyni KDU-ČSL Michaelu Šojdrovou činila nevybíravý nátlak šéfka Ligy proti antisemitismu Věra Tydlitátová.

Na Šojdrovou tlačil i duchovní Tomáš Halík, jak sám potvrdil redakci Prvnizpravy.cz. "Domnívám se, že jde o slet převážně takových aktivistů a takových organizací, s nimiž by se slušný člověk opravdu nikdy neměl ukazovat na veřejnosti," řekl Halík."

-----------
Přiznávám, že je pro mne ctí být zmíněna vedle profesora Tomáše Halíka, jehož si nesmírně vážím, ale je mi líto, že se nemohu pokládat za "havlistku", neboť se s panem Václavem Havlem neznáme. A levicová také nejsem, je mi líto, pane redaktore, nikdo není dokonalý.
Panu Bartošovi však tyto morytáty a legendy nestačily a v Prvních zprávách, z nichž si postupně dělá soukromou ultrakonzervativní platformu, publikoval 15. května syrový horror nazvaný Na webu je seznam konzervativců určených k likvidaci Z celého článku čiší atmosféra několika pozřených houbiček nebo prcků rumu prohozených kmínkou, jinak si tu mešugárnu neumím vysvětlit. Nicméně je to zlá mešugárna a Bartoš moc dobře ví, že to je bohapustá lež. Lže vědomě a nemůže se ani vymlouvat na lysohlávky nebo rum. Jenže se nestydí a jménem křesťanství a konzervativních hodnot (sic!) vyrobil křivé obvinění proti bližnímu svému. A stejně zbabělí lháři jsou i výše zmínění šiřitelé této pozlátkové mučednické legendy, která má jediný účel: odvést pozornost od podvodného jednání představitelů D.O.S.T., tedy Bátora, Haslingerová, Jakl a další.
A tak to všechno začalo... Možná že to skončí u soudu, pokud policie rozkryje celé pozadí oněch "seznamů."
K tématu: Vyjádření

--------------------------------------------
Poznámka: Obrázek u článku je pouze ilustrační a má přilákat pozornost znuděného čtenáře. Pokud rysy tváře vyobrazeného pána připomínají jakéhokoliv politika minulého, přítomného či budoucího, českého či nečeského, jakékoliv politické či sexuální orientace, jakéhokoliv vyznání a jakékoliv diagnózy, jde o podobnost čistě náhodnou a já za ni nenesu žádnou zodpovědnost.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Inzerat: Koupim Pragu V3S...

30. července 2010 v 19:32 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Ja vim, ze si mnozi myslite, ze jsem se uplne zblaznil - ale mne je to jedno. Oznamuji tedy nasledujici:

Koupim Pragu V3S, nejradeji ve skrinove verzi a nebo vojensky valnik s plachtou - v dobrem stavu, pojizdnou. Vas cesky technicky prukaz mne naprosto nezajima, stejne tak vam z vyse dvou metru kalim na vasich 20% DPH - dan z pridane hodnoty. Dulezity je technicky stav a pojizdnost a aby vozidlo bylo schopno lodniho transportu do USA.

Vazne nabidky pod znackou "Vystredni silenec z USA vzpomina na mladi" na mou adresu.

Rozhodne nemam zajem o vozidla tohoto typu - to si pekne prosim strcte ..........

V3S

  

Uz se stydite?

30. července 2010 v 3:18
image

A co rika hlas lidu?
bama

makak
bam
chanhe

The Great Reneger

28. července 2010 v 17:24 Clanky jinych autoru


Sinagluv obcasnik - 28. cervence 2010

28. července 2010 v 16:53 | Jan Šinágl |  Clanky jinych autoru
PAMÁTCE STATEČNÉHO ČECHA MILANA PAUMERA

Komunistický režim zabíjel a zabíjí v různých částech světa  dodnes pod záminkou tak zvaného  třídního boje proti  "nepřátelům lidu".  To byli a jsou z vysokého procenta  občané bezbranní, neozbrojení.  V zemích socialismu byla přidělována zbraň pouze těm, kteří ji měli použít na obranu či boj. Kdo chtěl zvednout zbraň proti  nacionálnímu či internacionálnímu socialistickému režimu, získat peníze k boji proti nepříteli, musel použít násilí proti těm, kteří  zbraně vlastnili. Na 70 milionů umučených a popravených od roku 1917 až 1989. To je bilance INTERNACIONÁLNÍHO SOCIALISMU v tak zvaném táboře míru od Pacifiku přes Afganistan po Jáchymov za 72 let jeho trvání. Ještě dožívá na 200 milionů nešťastných pozůstalých. Všichni ti, kteří v "táboře míru" žili a přežili vědí, že LEŽ , nejen na obrázku, má RUDÉ ROHY.

Karel Mrzílek

* * *
 "To, že Paumer je vrah není názor, ale zdegenerované myšlení vštěpované komunismem. Zabít komunistu, nebo nacistu není vražda, ale spravedlivý čin, už z toho důvodu, co napáchali zločinů na lidech. Příslušníci SNB byla největší chátra, která ten komunismus podporovala."
- - -

"...Chtěl bych, aby si to lidé přečetli a věděli, jaká jsme byli shnilá společnost. Nikde ve světě by nebylo možné, aby se děly takové věci, aniž by byly potrestány. Jen v Česku to zřejmě nevadí. Vodprásknul bych každého chlapa, kterej v base vztáhl ruku na ženskou - trestankyni." 
Milan Paumer

Někteří už ode mně slyšeli můj povzdech, že letos odchází příliš mnoho dobrých lidí; pan Paumer byl jedním z nich. Jistě se najde dost lidí, kteří budou chtít nějak detailněji zpracovat tyto jeho zásluhy, tak já bych jen přiložil jedno takové polínko, aby se nezapomenulo, že jedině díky jeho finanční podpoře mohla opět vyjít knížka Dagmar Šimkové "Byly jsme tam taky", z níž je úvodní citát.
Z diskuse na Internetu

* * *
"Ve východní a střední Evropě mladá generace chápe čím dál tím méně, co se kdysi stalo, a právě proto chápe také čím dál tím méně, co se kolem ní děje v současné době. Musíme vycházet z toho, že to, co se nám děje teď, je přímým nebo nepřímým výsledkem toho, co se stalo nedávno, během komunistického období, které neznáme. Když nevíme, co se stalo tehdy, nemůžeme rozumět ani výsledkům toho, co se děje v současnosti."

loany Bocy, ředitelka muzea v Sighetu - www.memorialsighet.ro

* * *
Odešel dobrý člověk…

Milan Paumer nezemřel po těžké nemoci jak píše ČTK, ale po těžké operaci srdce, kdy byl bez mála celý měsíc napojen na přístroje. O tom, zda-li byl na špičkovém pracovišti a v péči nejlepších a nejzkušenějších lékařů už nemá smysl uvažovat. Jisté je, že si špičkovou péči jeho životem tak těžce zkoušené srdce zasloužilo… 

Kdo stále nechápe a není schopen uznat a ocenit Mašíny, má zdegenerované myšlení a hodnoty životem v totalitě. Mašínové nikdy neútočili proti bezbranným. Ve válce se nežádá o dovolení zabíjet a nedáváme přednost protivníkovi, chceme-li přežít. Popel maminky Mašínů byl vhozen do jámy s 36 novorozeňaty z věznic do jam na Dáblickém hřbitově! Kdo hájí tento zločinný systém i dnes, není mu pomoci - ani zemi, ve které by takto uvažovala většina!

Do smrti si budu vyčítat, že jsem dne 16.11.2009 v Brně-Bohunicích, při odhalení pomníku III.odboje nepřipomenul pořadatelům, aby přivítali mimo oficiálních hostů i přítomného Milana Paumera ve vojenské  uniformě. Byl pozván, přes potíže, autorem pomníku a budovatelem Muzea Exilu v Brně Janem Kratochvílem. Milan byl jediným z přítomných, který se postavil v 50.letech komunistům a jejich zrůdné ideologii se zbraní v ruce. Smutné, že nemohl promluvit a spoluodhalit pomník, který místo něho odhalila bezcharakterní MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV ČR a Rady ÚSTR. Milan to okomentoval s klidem slovy: "Hlavně, že jsme tady."

ČTK: Poděbrady leží ve Středočeském kraji. Hejtman David Rath (ČSSD) na dotaz Práva, zda se na obřad chystá, uvedl: "Nedostal jsem žádné pozvání, tudíž jsem o tom nepřemýšlel, zda by byla účast vedení kraje vhodná. Ostatně jako lékař zastávám názor, že si lidé zaslouží pozornost za živa". Tato cynická slova vyslovil člověk, který vystudoval lékařství a složil Hypokratovu přísahu…

Z problematiky odbojové skupiny bratří Mašínů mají viditelně problém ti, co by ho již dávno mít neměli. To ovšem předpokládá, aby na odpovědných místech byli také skutečně odpovědní, vzdělaní, mravně a morálně silní jedinci a příkladní občané ve všech ohledech.

Milanovi jsem slíbil, že památku 60.výročí popravy dr. Milady Horákové připomenu na několika místech. Souhlasil, ale naplnění slibu se nedožil. Zde - http://www.sinagl.cz/fotogalerie/pripominka-60.vyroci-popravy-dr.-milady-horakove-25-a-26.7.2010/ - si můžete prohlédnout kde všude jsem umístil vzpomínku na dr. Miladu Horákovou.

Začal jsem u pomníku rudoarmějců v Brně dne 25.července. Policie mne na místě nezastihla, stačil jsem si její vozidlo ještě při odchodu vyfotit a spěchal na vlak do Uherského Hradiště na Letní filmovou školu. Byl jsem  pozván o.s. MEMORIA na večer věnovaný věznici v UH a jejímu dalšímu osudu. Skvěle promluvili prof. Křápek z místního gymnázia a politický vězeň František Zahrádka - http://www.pecina.cz/files/Sinagl/LFS-Krapek-Zahradka-250710.WMA . On sám odhaduje, že skutečných politických vězňů mezi současnými je nanejvýš ½ %...?! Při odjezdu z UH 26.7 jsem fotografie dr. Milady Horákové umístil na pomníček před věznicí a na její vrata, jejichž stav je vypovídající… Mimochodem premiér Petr Nečas bydlí nedaleko.

V Praze jsem ještě stačil vylepit fotografii přímo v budově KSČM - zde ovšem vydržela ani ne minutu - soudruzi jsou zřejmě stále "vždy připraveni". Poslední její fotografii jsem umístil na pomníček Jana Palacha a Jana Zajíce na Václavském náměstí v Praze. Milan by byl asi spokojen…

Nevíte náhodou pro Český rozhlas 6 před desátou večerní vysílá ruské písně ze Stalinovy éry a k tomu chóry Alexandrovců…?! Snad to nebude trvalým zvykem?

Prezident Václav Havel obdržel od ČT 44.000.000,- Kč na natáčení svého filmu. Nevím, zda-li by s tím televizní koncesionáři souhlasili, zvláště když nepatří k chudým lidem. Na filmy o skutečných hrdinech peníze nejsou…?! Kdy bude natočen film o Třech králích, Mašínech, Josefu Toufarovi, Pavlu Wonkovi a dalších…?!

Zde - http://michal-moroz.cz/cerd_john.avi - je záznam diskuse na ČT 24 s účastníky Radkem Johnem a Jiřím Jehličkou. Byl skoro v americkém stylu, proto jej v archivu ČT asi nenaleznete…?!

V příloze naleznete odpověď senátorského klubu ČSSD na moji nabídku kandidatury na ombudsmana České republiky. Snad se ozvou i ostatní senátorské kluby a mimo konstatování mé zajímavé nabídky mi nabídnou možnost vystoupit v Senátu v rámci demokratické soutěže kandidátů.

Na webu KPV ČR stále ani zmínka o Milanu Paumerovi. Přijede si Naděžda Kavalírová pro další lekci dobrých mravů do Poděbrad jakou kdysi obdržela od paní Zdeňky Mašínové na ministerstvu obrany…?!

Toto ocenění Milana Paumera hovoří za vše - http://ateo.cz/i/5397/ - na shledanou v Poděbradech 4.srpna od 12:00 hodin v obřadní síni. Bude to velký pohřeb, možná ne tolik počtem účastníků, ale jistě svým mravním poselstvím, kterých jsme od listopadu 1989 mnoho nezažili. Bude to rozloučení s hrdinou, občanem a dobrým člověkem. Dal a obětoval tolik své rodné zemi - a co dala ona jemu…?!

Mašínové nepřijedou. Kdo si přečte knihu "ODKAZ", tak ví proč! Jasné by to bylo i jejich nejlepšímu kamarádovi Milanu Paumerovi! Rádi by se přijeli s Milanem rozloučit. Udělají to v duchu. Nepochybně to bude důstojné rozloučení, s účastí mnoha přátel.

V  Americe se říká "oslavujících jeho život". Přijďme tedy oslavit život Milana Paumera a naposledy mu poděkovat. Jeho rodná země, pro kterou toho tolik udělal, to nedokázala - času k tomu měla dost! Zatím jsou často na Pražském hradu oceňování kolaboranti či bývalí komunisté.

Ve středu v Poděbradech bude důstojná atmosféra, nesrovnatelná s každoroční fraškou na Pražském hradu 28.října. Skutečně důstojnou atmosféru dokáže vytvořit jen skutečný hrdina, ne sály, šampaňské a prohýbající se stoly s občerstvením…

Je na čase, že už se začínají spojovat slušní občané a vznikají nová nezávislá občanská sdružení. Není jim dnešní situace lhostejná. Budou se stále více hlásit o slovo a naplňovat postupně i přání a odkaz Milana Paumera. První velká akce se již připravuje. Její realizace začne symbolicky právě v Poděbradech, při rozloučení a oslavě života Milana Paumera. Čest jeho životu, památce a odkazu!

Jan Šinágl, 28.7.2010
- - - - - -

M.P. a jeho země bez dalšího z hrdinů

V případu odbojové skupiny bratří Mašinu, jejímž členem byl i Milan Paumer, nemá Česká republika jasno ani dvacet let od listopadu 1989.

MARTIN VADAS, dokumentarista, režisér a kameraman


"Já bych chtěl, aby mi tu někdo zodpovědný konečně řekl, jestli jsem zločinec, nebo ne. Abych se mohl také obránit!"

Tyto věty mi řekl Milan Paumer (*7. dubna 1931, † 22. července 2010) pod Karlovým mostem v polovině devadesátých let do dokumentárního filmu Země bez hrdinů, země bez zločinců... (ČT 1996). Tehdy přijížděl do České republiky jen na návštěvu za bratrem Zdeňkem, se kterým se dlouhá desetiletí neviděli, a pouze uvažoval o svém definitivním návratu domů ze čtyřicetileté emigrace v USA. Smutná zpráva z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze, že Milan Paumer ve svých 79 letech zemřel, která ve čtvrtek 22. července 2010 obletěla celý svět, mj. znamená, že jeho přání, se kterým se vracel do Čech, nebylo vyhověno.

Chtěli se jen bránit
Dvacet let od listopadu 1989 Česká republika ani v případu odbojové skupiny bratří Mašinu, jejímž byl Milan Paumer členem, stále nemá jasno. Svému hrdinovi, šestkrát horní komorou navrženému na nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva, republika nechystá státní pohřeb s poctami. Rakev s jeho pozůstatky není vystavena ve Strakově akademii, ve Valdštejnském paláci ani v Národním divadle, kde by se s ním mohli důstojně rozloučit pozůstalí občané i státní hodnostáři.

Milan Paumer byl veteránem Speciál Forces US Army, hájil linii příměří po skončení Korejské války, kde nasazoval život za demokracii v uniformě Armády Spojených států amerických. Má právo na vojenský pohřeb s poctami. USA si váží svých statečných válečných veteránů. I Česká republika má svůj zákon č. 198/93 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu, který v § 3 říká, že odpor občanů proti zločinnému komunistickému režimu byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.

Přes medaili premiéra z března roku 2008, kterou Mirek Topolánek zdůvodnil potřebou vyvolat diskusi v české společnosti, se Česká republika v projevech úcty Milanovi Paumerovi příliš nevyznamenala. Závěry vědeckých historických konferencí, veřejných slyšení a rozprav v parlamentu pronikají do vědomí a srdcí občanů i prezidentů jen pomalu. Nabízí se dnes už jen in memoriam příležitost, aby oba členské státy NATO, ČR a USA, uspořádaly důstojné rozloučení se společným hrdinou.

Postkomunistická justice České republiky zamořená mnoha soudci a státními zástupci s aktivní komunistickou minulostí se v uplynulých dvaceti letech zmohla jen na usnesení Městského státního zástupce JUDr. Josefa Kredby "odkládám" ze srpna 1995, jež nabylo právní moci až v roce 1998. Ani toto "řešení" však není meritorním rozhodnutím ve věci. Petruška Šustrová nazvala jeden svůj článek Zameťte Mašiny pod koberec, ať je není vidět a vystihla tak podstatu vztahu polistopadového režimu k odbojové skupině bratří Mašinu. Na řádný soud, který by definitivně očistil jména příslušníků třetího odboje, se české soudy nezmohly. Ono Kredbovo "odkládám" si úředníci justice ještě nyní vykládají jako "dnes pod tlakem veřejnosti spis šoupnu do tajné spisovny a počkám si na změnu politického ovzduší, abych Mašiny a jejich spolupracovníky dopadl a odsoudil, jak jsem byl vychován komunistickou věrchuškou a její propagandou..."

Přesto nelze říci, že by úsilí Milana Paumera o očištění vlastního jména a jmen jeho spolubojovníků proti komunismu bylo neúspěšné. Porovnáme-li průzkumy veřejného mínění z první poloviny devadesátých let s dnešními, můžeme zaznamenat zřetelný posun ve prospěch uznání třetího odboje. Povědomí veřejnosti i tzv. intelektuálů o zločinech komunistů a občanském odporu na počátku padesátých let roste. Zatímco po roce 1989 v jejich hlavách přežívala propaganda, na kterou komunisté monopolně vydávali stamiliony korun a televizní seriál Třicet případů majora Zemana v ní znamenal jen špičku ledovce, postupně se veřejnost dovídá, jak vypadala občanská válka, kterou Komunistická strana Československa vyhlásila celému národu, když v únoru 1948 jednostranně vyzbrojila Lidové milice. Bezpečnostní složky již měla plně ve své moci, postupně se zmocnila armády, státní správy i justice, hlásala hesla jako "Třídní boj!" a "Kdo nejde s námi, jde proti nám!"...

Mašinové, Milan Paumer a jejich přátelé s komunisty jít nechtěli, postupně se dovídali o jejich zločinném počínání, věznění a vraždění politických odpůrců. Nechtěli pasivně a ve strachu čekat doma, až přijde řada na ně. Z dnešního pohledu se zdá, že po únoru 1948 projevili až překvapivou zdrženlivost. Přes své mládí postupně politicky vyzrávali v závislosti na úpadku demokracie. Jako by Všeobecná deklarace lidských práv schválená v prosinci 1948 Valným shromážděním OSN jim byla návodem.

V čem všem musel komunistický režim selhat, než Mašinové a jejich druzi přistoupili k odporu? K vlastnímu ozbrojování, plánování a provádění záškodnických akcí sáhli až v roce 1951, když obětí komunistického řádění byla již dlouhá řada. Mnoho jich bylo z okruhu blízkých rodinných přátel rodiny Mašinu, včetně Milady Horákové, důstojníků - spolupracovníků otce generála Josefa Mašina a dalších. Václav Švéda, soused Mašinu z Lošan, byl vyhozen ze svého statku na ulici s celou svou rodinou. Postižen byl i otec Milana Paumera.

"My si třídní boj nevymysleli, chtěli jsme se bránit. Když komunisté měli proti nám bouchačky všech možných ráží, nemohli jsme na ně útočit švestkovými knedlíky. Museli jsme si opatřit zbraně..." říkával Milan Paumer studentům na školách a na besedách s občany, kterým zasvětil své aktivity v důchodu. Rozhodl se prožít ho v Poděbradech. Vydal se do prostředí, kde ho mnozí neználci, dokonce i na půdě parlamentu, nazývali vrahem, přestože Milan Paumer nikoho ani nezabil. Jejich útokům čelil s otevřeným hledím a nekonečnou trpělivostí.

Spolehlivý, férový a přímý
Od konce padesátých let po odchodu z armády Milan Paumer žil v Miami na Floridě, kde provozoval licenci na taxislužbu. Do posledních chvil svého života ctil Spojené státy americké, které mu daly občanství ve svobodné zemi a staly se mu dočasným domovem. Neoženil se. Pozorně sledoval společenské dění v Československu a byl přesvědčen, že až komunistický režim jednou konečně padne, že se do Čech vrátí a vezme si za ženu Češku. Své předsevzetí nestihl stoprocentně naplnit. Po návratu do Poděbrad ho čekala spousta práce, mnoho lidí toužilo se s ním setkat. Navázal doma pevná přátelství.

V lidech, kteří tuto legendu poznali osobně, zanechal nesmazatelnou stopu. Vzpomínají na jeho přirozenou citlivost, zájem o jejich problémy, spolehlivost, férové a přímé jednání, ochotu pomáhat. Na veřejnosti se objevoval vždy jako elegán s oblíbenou "masaryčkou"na hlavě. Nelze zapomenout jeho nasazení na podporu nespravedlivě stíhaného Vladimíra Hučína, kde se zasazoval za jeho právo na veřejný proces; Stal se členem 53. skautského střediska bratří Mašinu Atahokan a posléze i Konzervativní strany, za kterou opakovaně kandidoval do zastupitelských sborů.

Jsem rád, že jsem ho mohl poznat a být mu přítelem. Lituji, že v jeho posledním zápase s nemocným srdcem jsem mu nedokázal pomoci. Nikdy na Milana Paumera nezapomenu.

V lidech, kteří ho poznali osobně, zanechal nesmazatelnou stopu.

P.S.
Článek vyšel v LN dne 26.července 2010, v rubrice HORIZONT. V archivu LN, ani pomocí Gogole jsem jej nenašel. J.Š. 27.7.2010

- - - - - -

Čech. Ale ne Čecháček

Věřím, že Paumer s Mašíny budou mít pomník

Milan Paumer byl prý nesmírně tvrdý a obětavý. Tak na něj vzpomíná historik Eduard Stehlík, který se třetím odbojem zabývá už dlouho. S Paumerem se navíc osobně znal.

* Jeho smrt vás překvapila?
Velice, s Milanem jsem mluvil před měsícem. Věděl jsem, že má zdravotní problémy, ale byl jsem přesvědčen, že je v dobré kondici. On byl i po stránce psychické v bezvadném stavu. Ta zpráva, to byl šok.

* Odbojáři umírají v poslední době až příliš často a pořád nemáme zákon o třetím odboji. Není to chyba?
Mne samozřejmě mrzí, že se ho tito lidé nedožili, ale věřím, že jej budeme mít. Stejně jako se dočkáme lepšího ocenění jejich činnosti. Možná i ten jejich odchod paradoxně způsobí, že se o tématu začne znovu víc mluvit a lidé se budou ptát a zajímat se. Třeba se někdo chytne za nos a řekne: Nemůžeme nechat všechny umřít...

* Jakou roli hrál Paumer ve skupině?
Byl absolutně oddaný těm ideálům, za které odbojová skupina bojovala. Přinesl by i nejvyšší oběti. On se v obou těch klucích generála Mašína viděl a bral je jako obrovské vzory. Chtěl se jim podobat. A v té nesmlouvavosti byl možná i tvrdší a důslednější. Pokud se do knihy podepisoval jako "ten třetí od Mašínů", nebylo to úplně přesné. Nebyl třetí. Zcela se jim vyrovnal.

* Na rozdíl od nich se vrátil...
Ten návrat bych právě ocenil. Mohl zůstat v Americe nebo žít někde v ústraní a v klidu. Ale on s obrovským nasazením objížděl školy, vyprávěl, vysvětloval, co je komunismus. Dával vlastní peníze, přispěl na vydávání knížek. Pro poznání třetího odboje udělal tolik co málokdo. Navíc komunikoval s mladými způsobem, který jim vyhovoval. Sedl si, vytáhl z kapsy kulku, kterou mu v Berlíně vyoperovali z břicha, a nechal ji kolovat... Já jsem zažil, jak děti byly nadšené. Zvládal to bez moralizování a s bravurou.

* Jak jej bude hodnotit historie?
Jednou jsem řekl, že je budeme moci hodnotit bez emocí, až už tady nebudou. Ale možná potřebujeme ještě pořád nějaký odstup. Osobně jsem ale stále přesvědčen, že budou všichni hodnoceni jako jeden z příkladů, že odboj proti zločinnému režimu i se zbraní v ruce byl morální, oprávněný a hodný úcty. Přesně, jak se to píše v zákoně o protiprávnosti komunistického režimu.

* Paumer se ale účastnil akcí, při kterých umírali lidé. Jak to máme vnímat?
Je to složité, pokud na ně budeme nahlížet současnýma očima. Počátek padesátých let byl dobou nesmírně krutou. Lidé byli odsuzováni údajnými soudy, mučeni, vražděni. Propaganda připravovala veřejnost na třetí světovou válku. Jestliže zahynul příslušník tehdejšího Sboru národní bezpečnosti, není to totéž, jako by byl dnes zastřelen policista. A když se podíváte na konkrétní případy, zjistíte, že ti lidé vlastně přišli o život nešťastnou shodou náhod... Odbojáři jim zpočátku nechtěli ublížit. Nemyslím si, že pro mladého kluka je potěšení někoho podříznout.

* Takže bude mít Paumer jednou pomník?
Jsem naprosto přesvědčený, že si jej s Mašíny zaslouží. Co byste na ten pomník napsal? Když budu ironický, napadá mne: Hrdinům vděčný národ... Ale až opadnou emoce, tak i ti, kteří je dnes odsuzují, budou snad ochotni přečíst si, jak to bylo, představit si a pochopit tu dobu.

http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=171&r=publicistikaa&idc=1422498

- - - - - -

Zapomenutá minulost

Vězení v severorumunském Signetu bylo založeno na sklonku devatenáctého století rakousko-uherskými vládními úřady. Po první světové válce se využívalo pro běžné zločince, ale po druhé světové válce se začalo postupně orientovat na vězně politické. Za branami Sighetu postupně mizely rumunské elity a studenti. Součástí bloku Minulost za zdí bylo vystoupení loany Bocy, ředitelky muzea v Sighetu (www.memorialsighet.ro). Kromě Bocy uvedl prezentaci také ředitel Rumunského kulturního institutu v Praze Mircea Dan Duta. Fotografické ukázky doplnil historický výklad o vzniku a historii věznice a muzea následovaný krátkým dokumentem, dílem rumunského seriálu Památník bolestí a celovečerním filmem Buď požehnané, vězení.

Boca nezapomněla upozornit ani na unikátní projekt Letní školy, který v Rumunsku pomáhá vzdělávat a učit jak mladé studenty, tak jejich lektory o způsobech výuky rumunské minulosti. "Ve východní a střední Evropě mladá generace chápe čím dál tím méně, co se kdysi stalo, a právě proto chápe také čím dál tím méně, co se kolem ní děje v současné době. Musíme vycházet z toho, že to, co se nám děje teď, je přímým nebo nepřímým výsledkem toho, co se stalo nedávno, během komunistického období, které neznáme. Když nevíme, co se stalo tehdy, nemůžeme rozumět ani výsledkům toho, co se děje v současnosti." Prezentace vznikla ve spolupráci s Občanským sdružením Memoria-lniciativou za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti.

LFŠ Uherské Hradiště, Filmové listy č.3, 25.7.2010

- - - - - -

Zemřel Milan Paumer, člen skupiny bratří Mašínů
Praha - V Praze ve čtvrtek 22. července zemřel po těžké nemoci ve věku 79 let Milan Paumer, jeden ze členů skupiny bratří Mašínů, která vedla ozbrojený boj s komunistickým režimem. Informaci o jeho úmrtí ČTK potvrdil senátor Jaromír Štětina. Pohřeb bude podle něj asi v Poděbradech, kde Paumer žil.

http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zemrel-milan-paumer-clen-skupiny-bratri-masinu/506832


Z diskuse na Internetu:

"To, že Paumer je vrah není názor, ale zdegenerované myšlení vstěpované komunismem. Zabít komunistu, nebo nacistu není vražda, ale spravedlivý čin, už z toho důvodu, co napáchali zločinů na lidech. Příslušníci SNB byla největší chátra, která ten komunismus podporovala." Z diskuse na Internetu

"Zpráva o úmrtí je uvedená na Novinkách a má už víc než 850 diskuzních příspěvků. Pro českou "společnost" je symbolické, jaká její úroveň se v nich zobrazuje. Hnus."

"Jsem zvědav, co na to naše elity, jestli se někdo odváží jednoho slůvka ocenění."

"...Chtěl bych, aby si to lidé přečetli a věděli, jaká jsme byli shnilá společnost. Nikde ve světě by nebylo možné, aby se děly takové věci, aniž by byly potrestány. Jen v Česku to zřejmě nevadí. Vodprásknul bych každého chlapa, kterej v base vztáhl ruku na ženskou - trestankyni."  Milan Paumer

Někteří už ode mně slyšeli můj povzdech, že letos odchází příliš mnoho dobrých lidí; pan Paumer byl jedním z nich. Jistě se najde dost lidí, kteří budou chtít nějak detailněji zpracovat tyto jeho zásluhy, tak já bych jen přiložil jedno takové polínko, aby se nezapomenulo, že jedině díky jeho finanční podpoře mohla opět vyjít knížka Dagmar Šimkové "Byly jsme tam taky", z níž je úvodní citát.

pau
Poznamka R.H.: Milan Paumer mel legalni narok a spravne by mel byt pohrben na hrbitove hrdinu v Arlingtonu, Washington D.C. . Kdyby to tedy bylo spravne. Ale tak jako malokdy je co spravne v zivote, malokdy je co spravne i ve smrti.

Americke obrazky...

26. července 2010 v 17:32 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Dnes rano jsem zastavil na svetlech na krizovatce a po chvili tupeho hledeni pred sebe - jiste znate ten pocit - jsem si uvedomil, co vlastne vidim na aute pred sebou. Je to ted tady velice popularni mit tu nalepku - nebo podlepku - pres cele zadni sklo auta. A patrioticke namety jsou velmi caste. Ovsem tahle pani stredniho veku, ridici onoho maleho Nissana to trefila presne do cerneho. Byl to jeji syn.

Nedavno jsem v Cesku videl na vlastni oci ten resentment, tu tichou nenavist i tech obycejnych lidicek, zadnych komunistu, vuci Americe. Kdyz jsem se ptal, bylo mi to vysvetlovano, ze cele roky bylo medii i tiskem tlaceno vsechno ruske a lidi to nenavideli. Pak prisel sametovy podfuk a pry zase zacali propagovat vsechno americke a Cesi - ty vzacne nezavisle duse - zacali nenavidet i vsechno americke. Ano, i ja jsem si vsiml, ze v Cesku je z americkych veci propagovano ZASADNE jen to nekvalitni a spatne, spatne filmy, spatna kultura a priserne televizni stanice jako zcela upadle CNN - a Cesi si mysli, ze CNN je to nejlepsi co muze Amerika nabidnout. Vazne, to mi rekli. Dva docela mili lide v pasazi Svetozor v Praze. Hruza. Mam i svou konspiracni teorii, ze spatne veci z Ameriky jsou Cechum do hlav tlaceny uplne umyslne a se zamerem.   

A tak jsem se na to dival a premyslel, proc je Ceska republika tolik - ALE TOLIK - rozdilna od Ameriky. A bylo mi trochu smutno. Po Cesku ne.
hero1
Pokud spatne vidite - zde je to ve vetsi velikosti. Pokud nerozumite - na to uz vetsi velikost neexistuje.

hero 2

Dr. Soucek aneb jak se v Cesku porad pravdy boji...

25. července 2010 v 15:57 Clanky osvetove
Jaroslav Lukesh mi poslal link na stahnuti poradu Ceske televize s uchechtnutim, ze se tam v 16 minute mluvi o me. Link je zde - stahnete si to sami a poteste se http://uloz.to/2286991/detektor-02-12-soucek-zahady-z-ctsesty25.avi

Jedna se o starsi porad Detektor, zabyvajici se spisovatelem Ludvikem Souckem a zahadami okolo nej. No bodejt bych se tam neobjevil! S necim takovym drazdim ceske neo-komunisticke scifisty uz dlouho, byt moje zasluhy jsou v podstate neexistujici - ja jsem o tom v podstate jen napsal. A bylo to o skutecnosti a vubec zadne sci-fi. No jo, takze to uz spadalo do svobody projevu a to je v Cesku porad jeste nesmi. Takze nastava sestnacta minuta a komentator mne v te sestnacte minute predstavi jako "internetoveho diskutera s grafomanskymi sklony"! Well, my dear, FUCK YOU! Ja umim psat a vy bezprizorne Husakovy deti neumite a porad si pletete mekke a tvrde i/y - takze ja jsem grafoman? Vypada to, ze bezbrehe plivani po emigrantech stale jeste patri do modus operandi ceskych medii a Ceske televize obzvlast. A co mandelinka bramborova, vy bando hlupaku z ceske televize? Tu jsem taky rozhazoval po druzstevnich polich? Vypada to, ze i kdyz dnes uz vsichni jezdite v novych Mazdach a Opelech, tak mentalni pokrok se do vasich burlackych palic vkrada jeste porad strasne pomalu a ve strasne malych davkach. Hrozne rad bych vyhlasil nastup na mlaceni mokrym hadrem po tech vasich tupych bolsevickych drzkach, vy intelektualni pseudo-elito.

A ono se to jeste stupnuje! 

Jakysi spisovatel Frantisek Novotny tam o mne prohlasil, ze jsem asi nenavistny emigrant, kteremu v Cesku nevratili majetek a proto se dnes mstim a spinim je, chudaky ceske nevinne! Tohle idiotsky ceske prohlaseni mne prekvapilo a pro potreby soudruha Novotneho upresnuji, ze jsem z CSSR odesel nemajetny. Majetku jsem nabyl az v zahranici a to poctivou praci, nikoliv tunelovanim. A o spisovateli Frantisku Novotnem jsem se pak docetl na Wikipedii, ze uz od roku 1971 jezdil jako jachtar po svetovych morich... aaahhhh!!! Uz je mi to jasne proc tak blbe mluvi! Takze kolaborant jako krava a temer urcite i komunista! Koho jineho by za Husaka pustili yachtingovat po svetovych morich? Pak neni divu, ze tenhle plesaty idiot ma takove hlupacke nazory jeste dnes! http://cs.wikipedia.org/wiki/František_Novotný_(spisovatel)

kolacek
K vrcholu idiotstvi to ovsem dotahl jakysi zapskly hipik jmenem Mgr. Lubos Kolacek, ktereho je mozno na internetu zhlednout na fotce v kasparkovske cepici - nemohl jsem uveril svym ocim, skutecne kvalifikovany cesky odbornik - takovi jsou asi vsichni! Ten tvrdi, ze Americane meli v Koreji svou kantynu, kde si ti ruzni Souckove kupovali alkohol a japonske fotoaparaty! Hodte na toho Kasparka sit! To je uplne nepricetny blazen! (Je to cesky Mgr.!). On nema ani poneti co to byla korejska valka a ze Americane bojovali na opacne strane!!! Tudiz zadna americka kantyna pro komunisty z Ceska!  Je mozne, aby se takove idiotske hlasky vubec vysilaly na televizi? To je v Cesku normalni? A legalni? Co takhle "Blu blu blu bla bla bla"? Je mozne to v Cesku vysilat v CT?  Ja myslim, ze je to inteligentnejsi prohlaseni nez to, co tihle dva bembeci tam predvadeji. 
Mgr. Lubos Kolacek  http://www.legie.info/autor/5447-lubos-y-kolacek

Pro informaci toho nebetycneho hlupaka Kolacka, ktery si mysli, ze korejska valka byla neco jako pionyrsky tabor, kde se druzne chodilo do kantyny, bych rad uvedl (oficialni informace Pentagonu) ze v korejske valce mely USA 54, 246 mrtvych (Spojene narody 628, 833 mrtvych), USA melo  103, 284 zranenych a 8, 177 americkych vojaku je dodnes MISSING (tedy ze se nikdy nenasli, pro vas rusofily)! Ze by ani jeden nezustal ceskym Mengelum za nehty?  

Jedinym normalnim sci-fistou tam hovoricim je Ivo Fencl - tam nemam zadne kritiky. Kdyz ale poslouchate dal, tak vsechny ty male detaily v poradu zminovane jen potvrzuji vsechno, co jsem kdy o tomto tematu napsal - obzvlaste okolnosti Souckovy smrti a zmizeni rukopisu a ruznych artefaktu z jeho bytu.

Celkove je to porad, ktery mnoho naznaci, nic neodpovi, nic nevysvetli, plivne si po emigrantech, par lidi pomluvi, da slovo nezodpovednym blabolivym hlupakum a vseobecne se tvari dulezite a hlavne da dostatek face-time plytkym nepopsatelnym "moderatorum".  Proste typicky porad Ceske televize. O Dr. Souckovi aneb jak se v Cesku porad pravdy boji...  i ve sci-fi. Nic se nezmenilo.


eff

Resenim je zoofilie!!!

24. července 2010 v 19:14 Clanky osvetove
Pres Petra Nachtmanna se ke mne dostalo tohle YouTube video. Ma to zobrazovat typickou mladou ceskou divku. Podivejte se sami. Vazeni, ja jsem se nikdy netajil nazorem, ze si myslim, ze soucasna ceska mladez je banda bozich hovadek, ale co je moc, to je moc. Nez takovouhle zenskou, to pak opravdu resenim muze byt i zoofilie...


A zde je zrejma parodie na vyseuvedene video - i kdyz... ja si ani nejsem tak moc jiste ze to parodie je.


Přisírkové...

24. července 2010 v 15:08 | Vera Tydlitatova |  Clanky jinych autoru
Jedna moje mila pritelkyne mne upozornila na clanecek jine mile pritelkyne a hned mi u ni vyjednala svoleni to zde uverejnit. Takze vsechno legalne. R.H. 
 ---
Omlouvám se outlocitným duším, které v tomto slově nacházejí jistý neslušný kořen. Nicméně jde o odborný termín, zachovejme tedy vážnost a ujasněme si, kdože je přisírka.

Tento typ lidí se vyskytuje ve všech kulturách. Poprvé byl známým antropologem Johannem Smidtem popsán v roce 1852 u kmene Wakapati v Severní Americe. Tam poblíž Velkých jezer žil náčelník Bizoní Hlava, který byl pověstný svými mimořádnými schopnostmi v oblasti lovu, války a léčení příušnic. V jeho kmeni žil také jistý nekňuba (indiáni takovým exemplářům říkají Muž S Oběma Rukama Levýma), ten človíček nebyl schopný ulovit cokoliv rychlejšího než želvu, ve svých třiceti letech ještě neuměl rozdělat oheň, rituál dospělosti absolvovat tak, že jeho maminka Zpívající Borovice klekla před šamanem a po dlouhém prošení mu vnutila úplatek v po době osmi bizoních kůží a hrsti jabloneckých korálků, postupně od něj utekly dvě manželky, protože je neuměl sexuálně uspokojit, opatřit šatem, ani nakrmit, každé týpí, které postavil, mu spadlo na hlavu a když jednou stopoval stádo jelenů, omylem došel do bělošské základny, kde se nad ním vojáci smilovali a věnovali mu leštidlo na holínky, deku a láhev mazání na puchýře.

Tenhle nekňuba měl legitimní jméno získané při dosažení dospělosti Máma Zaplatila Kůžemi Abych Byl Muž, ale jeho funkcí bylo zůstat takzvaným příserkem. To znamená, že všude chodil za náčelníkem Bizoním Hlavou, sedal poblíž něj, kdykoliv náčelník usedl, ba i když odešel za svou intimní potřebou do hájku za tábor. Sbíral odpadky z náčelníkova stanu, zdobil se jimi a vykládal, že to jsou náčelníkovy dary. Když hovořil, říkal "Já a náčelník jsme…" a jednou ročně organizoval skromný, ale vkusný potlach k oslavě narozenin náčelníkova nejmladšího syna Letícího Sokola. Lidi samozřejmě věděli, že Máma Zaplatila je jenom taková nicka, která nema cenu ani dikobrazího bobku, ale jak šly roky a jak viděli, že Bizoní Hlava a Máma Zaplatila jsou stále spolu, když slyšeli stále to "Já a náčelník…," začali vnímat Máma Zaplatila jako součást náčelníkova wigwamu a přece jenom po něm už tolik neplivali a občas mu dovolili sednout si k ohni mezi muže. A o to jde, to je životním cílem všech přisírků.

U nás nemáme tak pěkná jména, ale přisírky poznáte podle toho, že sami nikdy nic nevytvoří, nevymyslí a nezařídí, ale vždy se přiserou k někomu schopnějšímu či úspěšnějšímu (což nemusí být totéž) a ukazují se s ním. Tak například nosí aktovky politikům, zveřejňují fotky, na nichž stojí vedle nějakého Velikého Zvířete (čistě náhodou a dalo to práce, ale kamarád to zmáčkl v pravou chvíli a perspektiva taky udělá své), vzpomínají, jak Mistr Gott jim podepsal knížku a pochválil jejich hlas, popisují, jak jim Hrdina stiskl mužným stiskem ruku a poplácal je po zádech (Hrdina nejlépe mrtvý, aby se náhodou neohradil. Jednoho internetoveho blba takhle plácal pravidelně po zádech Karel Kryl, kdykoliv ho v Mnichově viděl.), píší nekrology na své Vzory a doufají, že při googlování vyleze jméno Bizoní Hlava hnedky spolu s Máma Zaplatila Kůžemi Abych Byl Muž. Mnoho přisírků se živí jako kritici nebo působí u různých novin a portálů. Přisírkování je také to, když se hloupý muž ukazuje s chytrou a hezkou ženou, aby byl zván na večírky alespoň jako její domácí mazlík. Ti chytřejší přisírkové se k takové ženě dokonce dokáží nastěhovat a nechají se od ní pravidelně krmit, neboť dovedně vzbuzují soucit. Přisírka se nakvelbuje do nějakého podniku a pak jej nevymetete ani železným koštětem, drži se jako něco něčeho (odtud asi ten český termín) a namísto práce intrikuje.

Na blozích to dělají přisírkové tak, že ač jsou sami bez jakýchkoliv nápadů a schopnosti napsat vlastní článek, který by měl byť jedinou myšlenku, čtou horlivě cizí texty a přičiňují k nim své hloupé interpretace pod různě opsaným a překrouceným nadpisem, aby to vypadalo jako článek. Já mám dokonce jednoho ctitele, který dobrou půlku svého blogu věnuje rozborům mých článků. Jeho analýzy jsou tak hlubokomyslné, že ani já nevím, co jsem vlastně napsala, dokud si tu jeho zasvěcenou textovou kritiku nepřečtu. A kolikrát to nevím ani potom, protože on neumí česky a jiným jazykem své rozbory nepíše. Ale přisírkování kvete i u jednotlivých článků na různých blozích a s tránkách, různí Máma Zaplatilové komentují cizí texty svými narcistními moudry. Stačí, aby do nadpisu napsali jméno Bizoní Hlava a hned mají dojem, že se jim podařilo sebrat nějaký zvlášť pěkný náčelníkův artefakt, kterým si ozdobí svoji čelenku. Tak jim milosrdně házejme hračky, dokud se nenaučí vymyslet něco sami a neusednou mezi dospělé muže.

ven