Sinagluv obcasnik - 28. cervence 2010

28. července 2010 v 16:53 | Jan Šinágl |  Clanky jinych autoru
PAMÁTCE STATEČNÉHO ČECHA MILANA PAUMERA

Komunistický režim zabíjel a zabíjí v různých částech světa  dodnes pod záminkou tak zvaného  třídního boje proti  "nepřátelům lidu".  To byli a jsou z vysokého procenta  občané bezbranní, neozbrojení.  V zemích socialismu byla přidělována zbraň pouze těm, kteří ji měli použít na obranu či boj. Kdo chtěl zvednout zbraň proti  nacionálnímu či internacionálnímu socialistickému režimu, získat peníze k boji proti nepříteli, musel použít násilí proti těm, kteří  zbraně vlastnili. Na 70 milionů umučených a popravených od roku 1917 až 1989. To je bilance INTERNACIONÁLNÍHO SOCIALISMU v tak zvaném táboře míru od Pacifiku přes Afganistan po Jáchymov za 72 let jeho trvání. Ještě dožívá na 200 milionů nešťastných pozůstalých. Všichni ti, kteří v "táboře míru" žili a přežili vědí, že LEŽ , nejen na obrázku, má RUDÉ ROHY.

Karel Mrzílek

* * *
 "To, že Paumer je vrah není názor, ale zdegenerované myšlení vštěpované komunismem. Zabít komunistu, nebo nacistu není vražda, ale spravedlivý čin, už z toho důvodu, co napáchali zločinů na lidech. Příslušníci SNB byla největší chátra, která ten komunismus podporovala."
- - -

"...Chtěl bych, aby si to lidé přečetli a věděli, jaká jsme byli shnilá společnost. Nikde ve světě by nebylo možné, aby se děly takové věci, aniž by byly potrestány. Jen v Česku to zřejmě nevadí. Vodprásknul bych každého chlapa, kterej v base vztáhl ruku na ženskou - trestankyni." 
Milan Paumer

Někteří už ode mně slyšeli můj povzdech, že letos odchází příliš mnoho dobrých lidí; pan Paumer byl jedním z nich. Jistě se najde dost lidí, kteří budou chtít nějak detailněji zpracovat tyto jeho zásluhy, tak já bych jen přiložil jedno takové polínko, aby se nezapomenulo, že jedině díky jeho finanční podpoře mohla opět vyjít knížka Dagmar Šimkové "Byly jsme tam taky", z níž je úvodní citát.
Z diskuse na Internetu

* * *
"Ve východní a střední Evropě mladá generace chápe čím dál tím méně, co se kdysi stalo, a právě proto chápe také čím dál tím méně, co se kolem ní děje v současné době. Musíme vycházet z toho, že to, co se nám děje teď, je přímým nebo nepřímým výsledkem toho, co se stalo nedávno, během komunistického období, které neznáme. Když nevíme, co se stalo tehdy, nemůžeme rozumět ani výsledkům toho, co se děje v současnosti."

loany Bocy, ředitelka muzea v Sighetu - www.memorialsighet.ro

* * *
Odešel dobrý člověk…

Milan Paumer nezemřel po těžké nemoci jak píše ČTK, ale po těžké operaci srdce, kdy byl bez mála celý měsíc napojen na přístroje. O tom, zda-li byl na špičkovém pracovišti a v péči nejlepších a nejzkušenějších lékařů už nemá smysl uvažovat. Jisté je, že si špičkovou péči jeho životem tak těžce zkoušené srdce zasloužilo… 

Kdo stále nechápe a není schopen uznat a ocenit Mašíny, má zdegenerované myšlení a hodnoty životem v totalitě. Mašínové nikdy neútočili proti bezbranným. Ve válce se nežádá o dovolení zabíjet a nedáváme přednost protivníkovi, chceme-li přežít. Popel maminky Mašínů byl vhozen do jámy s 36 novorozeňaty z věznic do jam na Dáblickém hřbitově! Kdo hájí tento zločinný systém i dnes, není mu pomoci - ani zemi, ve které by takto uvažovala většina!

Do smrti si budu vyčítat, že jsem dne 16.11.2009 v Brně-Bohunicích, při odhalení pomníku III.odboje nepřipomenul pořadatelům, aby přivítali mimo oficiálních hostů i přítomného Milana Paumera ve vojenské  uniformě. Byl pozván, přes potíže, autorem pomníku a budovatelem Muzea Exilu v Brně Janem Kratochvílem. Milan byl jediným z přítomných, který se postavil v 50.letech komunistům a jejich zrůdné ideologii se zbraní v ruce. Smutné, že nemohl promluvit a spoluodhalit pomník, který místo něho odhalila bezcharakterní MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV ČR a Rady ÚSTR. Milan to okomentoval s klidem slovy: "Hlavně, že jsme tady."

ČTK: Poděbrady leží ve Středočeském kraji. Hejtman David Rath (ČSSD) na dotaz Práva, zda se na obřad chystá, uvedl: "Nedostal jsem žádné pozvání, tudíž jsem o tom nepřemýšlel, zda by byla účast vedení kraje vhodná. Ostatně jako lékař zastávám názor, že si lidé zaslouží pozornost za živa". Tato cynická slova vyslovil člověk, který vystudoval lékařství a složil Hypokratovu přísahu…

Z problematiky odbojové skupiny bratří Mašínů mají viditelně problém ti, co by ho již dávno mít neměli. To ovšem předpokládá, aby na odpovědných místech byli také skutečně odpovědní, vzdělaní, mravně a morálně silní jedinci a příkladní občané ve všech ohledech.

Milanovi jsem slíbil, že památku 60.výročí popravy dr. Milady Horákové připomenu na několika místech. Souhlasil, ale naplnění slibu se nedožil. Zde - http://www.sinagl.cz/fotogalerie/pripominka-60.vyroci-popravy-dr.-milady-horakove-25-a-26.7.2010/ - si můžete prohlédnout kde všude jsem umístil vzpomínku na dr. Miladu Horákovou.

Začal jsem u pomníku rudoarmějců v Brně dne 25.července. Policie mne na místě nezastihla, stačil jsem si její vozidlo ještě při odchodu vyfotit a spěchal na vlak do Uherského Hradiště na Letní filmovou školu. Byl jsem  pozván o.s. MEMORIA na večer věnovaný věznici v UH a jejímu dalšímu osudu. Skvěle promluvili prof. Křápek z místního gymnázia a politický vězeň František Zahrádka - http://www.pecina.cz/files/Sinagl/LFS-Krapek-Zahradka-250710.WMA . On sám odhaduje, že skutečných politických vězňů mezi současnými je nanejvýš ½ %...?! Při odjezdu z UH 26.7 jsem fotografie dr. Milady Horákové umístil na pomníček před věznicí a na její vrata, jejichž stav je vypovídající… Mimochodem premiér Petr Nečas bydlí nedaleko.

V Praze jsem ještě stačil vylepit fotografii přímo v budově KSČM - zde ovšem vydržela ani ne minutu - soudruzi jsou zřejmě stále "vždy připraveni". Poslední její fotografii jsem umístil na pomníček Jana Palacha a Jana Zajíce na Václavském náměstí v Praze. Milan by byl asi spokojen…

Nevíte náhodou pro Český rozhlas 6 před desátou večerní vysílá ruské písně ze Stalinovy éry a k tomu chóry Alexandrovců…?! Snad to nebude trvalým zvykem?

Prezident Václav Havel obdržel od ČT 44.000.000,- Kč na natáčení svého filmu. Nevím, zda-li by s tím televizní koncesionáři souhlasili, zvláště když nepatří k chudým lidem. Na filmy o skutečných hrdinech peníze nejsou…?! Kdy bude natočen film o Třech králích, Mašínech, Josefu Toufarovi, Pavlu Wonkovi a dalších…?!

Zde - http://michal-moroz.cz/cerd_john.avi - je záznam diskuse na ČT 24 s účastníky Radkem Johnem a Jiřím Jehličkou. Byl skoro v americkém stylu, proto jej v archivu ČT asi nenaleznete…?!

V příloze naleznete odpověď senátorského klubu ČSSD na moji nabídku kandidatury na ombudsmana České republiky. Snad se ozvou i ostatní senátorské kluby a mimo konstatování mé zajímavé nabídky mi nabídnou možnost vystoupit v Senátu v rámci demokratické soutěže kandidátů.

Na webu KPV ČR stále ani zmínka o Milanu Paumerovi. Přijede si Naděžda Kavalírová pro další lekci dobrých mravů do Poděbrad jakou kdysi obdržela od paní Zdeňky Mašínové na ministerstvu obrany…?!

Toto ocenění Milana Paumera hovoří za vše - http://ateo.cz/i/5397/ - na shledanou v Poděbradech 4.srpna od 12:00 hodin v obřadní síni. Bude to velký pohřeb, možná ne tolik počtem účastníků, ale jistě svým mravním poselstvím, kterých jsme od listopadu 1989 mnoho nezažili. Bude to rozloučení s hrdinou, občanem a dobrým člověkem. Dal a obětoval tolik své rodné zemi - a co dala ona jemu…?!

Mašínové nepřijedou. Kdo si přečte knihu "ODKAZ", tak ví proč! Jasné by to bylo i jejich nejlepšímu kamarádovi Milanu Paumerovi! Rádi by se přijeli s Milanem rozloučit. Udělají to v duchu. Nepochybně to bude důstojné rozloučení, s účastí mnoha přátel.

V  Americe se říká "oslavujících jeho život". Přijďme tedy oslavit život Milana Paumera a naposledy mu poděkovat. Jeho rodná země, pro kterou toho tolik udělal, to nedokázala - času k tomu měla dost! Zatím jsou často na Pražském hradu oceňování kolaboranti či bývalí komunisté.

Ve středu v Poděbradech bude důstojná atmosféra, nesrovnatelná s každoroční fraškou na Pražském hradu 28.října. Skutečně důstojnou atmosféru dokáže vytvořit jen skutečný hrdina, ne sály, šampaňské a prohýbající se stoly s občerstvením…

Je na čase, že už se začínají spojovat slušní občané a vznikají nová nezávislá občanská sdružení. Není jim dnešní situace lhostejná. Budou se stále více hlásit o slovo a naplňovat postupně i přání a odkaz Milana Paumera. První velká akce se již připravuje. Její realizace začne symbolicky právě v Poděbradech, při rozloučení a oslavě života Milana Paumera. Čest jeho životu, památce a odkazu!

Jan Šinágl, 28.7.2010
- - - - - -

M.P. a jeho země bez dalšího z hrdinů

V případu odbojové skupiny bratří Mašinu, jejímž členem byl i Milan Paumer, nemá Česká republika jasno ani dvacet let od listopadu 1989.

MARTIN VADAS, dokumentarista, režisér a kameraman


"Já bych chtěl, aby mi tu někdo zodpovědný konečně řekl, jestli jsem zločinec, nebo ne. Abych se mohl také obránit!"

Tyto věty mi řekl Milan Paumer (*7. dubna 1931, † 22. července 2010) pod Karlovým mostem v polovině devadesátých let do dokumentárního filmu Země bez hrdinů, země bez zločinců... (ČT 1996). Tehdy přijížděl do České republiky jen na návštěvu za bratrem Zdeňkem, se kterým se dlouhá desetiletí neviděli, a pouze uvažoval o svém definitivním návratu domů ze čtyřicetileté emigrace v USA. Smutná zpráva z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze, že Milan Paumer ve svých 79 letech zemřel, která ve čtvrtek 22. července 2010 obletěla celý svět, mj. znamená, že jeho přání, se kterým se vracel do Čech, nebylo vyhověno.

Chtěli se jen bránit
Dvacet let od listopadu 1989 Česká republika ani v případu odbojové skupiny bratří Mašinu, jejímž byl Milan Paumer členem, stále nemá jasno. Svému hrdinovi, šestkrát horní komorou navrženému na nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva, republika nechystá státní pohřeb s poctami. Rakev s jeho pozůstatky není vystavena ve Strakově akademii, ve Valdštejnském paláci ani v Národním divadle, kde by se s ním mohli důstojně rozloučit pozůstalí občané i státní hodnostáři.

Milan Paumer byl veteránem Speciál Forces US Army, hájil linii příměří po skončení Korejské války, kde nasazoval život za demokracii v uniformě Armády Spojených států amerických. Má právo na vojenský pohřeb s poctami. USA si váží svých statečných válečných veteránů. I Česká republika má svůj zákon č. 198/93 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu, který v § 3 říká, že odpor občanů proti zločinnému komunistickému režimu byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.

Přes medaili premiéra z března roku 2008, kterou Mirek Topolánek zdůvodnil potřebou vyvolat diskusi v české společnosti, se Česká republika v projevech úcty Milanovi Paumerovi příliš nevyznamenala. Závěry vědeckých historických konferencí, veřejných slyšení a rozprav v parlamentu pronikají do vědomí a srdcí občanů i prezidentů jen pomalu. Nabízí se dnes už jen in memoriam příležitost, aby oba členské státy NATO, ČR a USA, uspořádaly důstojné rozloučení se společným hrdinou.

Postkomunistická justice České republiky zamořená mnoha soudci a státními zástupci s aktivní komunistickou minulostí se v uplynulých dvaceti letech zmohla jen na usnesení Městského státního zástupce JUDr. Josefa Kredby "odkládám" ze srpna 1995, jež nabylo právní moci až v roce 1998. Ani toto "řešení" však není meritorním rozhodnutím ve věci. Petruška Šustrová nazvala jeden svůj článek Zameťte Mašiny pod koberec, ať je není vidět a vystihla tak podstatu vztahu polistopadového režimu k odbojové skupině bratří Mašinu. Na řádný soud, který by definitivně očistil jména příslušníků třetího odboje, se české soudy nezmohly. Ono Kredbovo "odkládám" si úředníci justice ještě nyní vykládají jako "dnes pod tlakem veřejnosti spis šoupnu do tajné spisovny a počkám si na změnu politického ovzduší, abych Mašiny a jejich spolupracovníky dopadl a odsoudil, jak jsem byl vychován komunistickou věrchuškou a její propagandou..."

Přesto nelze říci, že by úsilí Milana Paumera o očištění vlastního jména a jmen jeho spolubojovníků proti komunismu bylo neúspěšné. Porovnáme-li průzkumy veřejného mínění z první poloviny devadesátých let s dnešními, můžeme zaznamenat zřetelný posun ve prospěch uznání třetího odboje. Povědomí veřejnosti i tzv. intelektuálů o zločinech komunistů a občanském odporu na počátku padesátých let roste. Zatímco po roce 1989 v jejich hlavách přežívala propaganda, na kterou komunisté monopolně vydávali stamiliony korun a televizní seriál Třicet případů majora Zemana v ní znamenal jen špičku ledovce, postupně se veřejnost dovídá, jak vypadala občanská válka, kterou Komunistická strana Československa vyhlásila celému národu, když v únoru 1948 jednostranně vyzbrojila Lidové milice. Bezpečnostní složky již měla plně ve své moci, postupně se zmocnila armády, státní správy i justice, hlásala hesla jako "Třídní boj!" a "Kdo nejde s námi, jde proti nám!"...

Mašinové, Milan Paumer a jejich přátelé s komunisty jít nechtěli, postupně se dovídali o jejich zločinném počínání, věznění a vraždění politických odpůrců. Nechtěli pasivně a ve strachu čekat doma, až přijde řada na ně. Z dnešního pohledu se zdá, že po únoru 1948 projevili až překvapivou zdrženlivost. Přes své mládí postupně politicky vyzrávali v závislosti na úpadku demokracie. Jako by Všeobecná deklarace lidských práv schválená v prosinci 1948 Valným shromážděním OSN jim byla návodem.

V čem všem musel komunistický režim selhat, než Mašinové a jejich druzi přistoupili k odporu? K vlastnímu ozbrojování, plánování a provádění záškodnických akcí sáhli až v roce 1951, když obětí komunistického řádění byla již dlouhá řada. Mnoho jich bylo z okruhu blízkých rodinných přátel rodiny Mašinu, včetně Milady Horákové, důstojníků - spolupracovníků otce generála Josefa Mašina a dalších. Václav Švéda, soused Mašinu z Lošan, byl vyhozen ze svého statku na ulici s celou svou rodinou. Postižen byl i otec Milana Paumera.

"My si třídní boj nevymysleli, chtěli jsme se bránit. Když komunisté měli proti nám bouchačky všech možných ráží, nemohli jsme na ně útočit švestkovými knedlíky. Museli jsme si opatřit zbraně..." říkával Milan Paumer studentům na školách a na besedách s občany, kterým zasvětil své aktivity v důchodu. Rozhodl se prožít ho v Poděbradech. Vydal se do prostředí, kde ho mnozí neználci, dokonce i na půdě parlamentu, nazývali vrahem, přestože Milan Paumer nikoho ani nezabil. Jejich útokům čelil s otevřeným hledím a nekonečnou trpělivostí.

Spolehlivý, férový a přímý
Od konce padesátých let po odchodu z armády Milan Paumer žil v Miami na Floridě, kde provozoval licenci na taxislužbu. Do posledních chvil svého života ctil Spojené státy americké, které mu daly občanství ve svobodné zemi a staly se mu dočasným domovem. Neoženil se. Pozorně sledoval společenské dění v Československu a byl přesvědčen, že až komunistický režim jednou konečně padne, že se do Čech vrátí a vezme si za ženu Češku. Své předsevzetí nestihl stoprocentně naplnit. Po návratu do Poděbrad ho čekala spousta práce, mnoho lidí toužilo se s ním setkat. Navázal doma pevná přátelství.

V lidech, kteří tuto legendu poznali osobně, zanechal nesmazatelnou stopu. Vzpomínají na jeho přirozenou citlivost, zájem o jejich problémy, spolehlivost, férové a přímé jednání, ochotu pomáhat. Na veřejnosti se objevoval vždy jako elegán s oblíbenou "masaryčkou"na hlavě. Nelze zapomenout jeho nasazení na podporu nespravedlivě stíhaného Vladimíra Hučína, kde se zasazoval za jeho právo na veřejný proces; Stal se členem 53. skautského střediska bratří Mašinu Atahokan a posléze i Konzervativní strany, za kterou opakovaně kandidoval do zastupitelských sborů.

Jsem rád, že jsem ho mohl poznat a být mu přítelem. Lituji, že v jeho posledním zápase s nemocným srdcem jsem mu nedokázal pomoci. Nikdy na Milana Paumera nezapomenu.

V lidech, kteří ho poznali osobně, zanechal nesmazatelnou stopu.

P.S.
Článek vyšel v LN dne 26.července 2010, v rubrice HORIZONT. V archivu LN, ani pomocí Gogole jsem jej nenašel. J.Š. 27.7.2010

- - - - - -

Čech. Ale ne Čecháček

Věřím, že Paumer s Mašíny budou mít pomník

Milan Paumer byl prý nesmírně tvrdý a obětavý. Tak na něj vzpomíná historik Eduard Stehlík, který se třetím odbojem zabývá už dlouho. S Paumerem se navíc osobně znal.

* Jeho smrt vás překvapila?
Velice, s Milanem jsem mluvil před měsícem. Věděl jsem, že má zdravotní problémy, ale byl jsem přesvědčen, že je v dobré kondici. On byl i po stránce psychické v bezvadném stavu. Ta zpráva, to byl šok.

* Odbojáři umírají v poslední době až příliš často a pořád nemáme zákon o třetím odboji. Není to chyba?
Mne samozřejmě mrzí, že se ho tito lidé nedožili, ale věřím, že jej budeme mít. Stejně jako se dočkáme lepšího ocenění jejich činnosti. Možná i ten jejich odchod paradoxně způsobí, že se o tématu začne znovu víc mluvit a lidé se budou ptát a zajímat se. Třeba se někdo chytne za nos a řekne: Nemůžeme nechat všechny umřít...

* Jakou roli hrál Paumer ve skupině?
Byl absolutně oddaný těm ideálům, za které odbojová skupina bojovala. Přinesl by i nejvyšší oběti. On se v obou těch klucích generála Mašína viděl a bral je jako obrovské vzory. Chtěl se jim podobat. A v té nesmlouvavosti byl možná i tvrdší a důslednější. Pokud se do knihy podepisoval jako "ten třetí od Mašínů", nebylo to úplně přesné. Nebyl třetí. Zcela se jim vyrovnal.

* Na rozdíl od nich se vrátil...
Ten návrat bych právě ocenil. Mohl zůstat v Americe nebo žít někde v ústraní a v klidu. Ale on s obrovským nasazením objížděl školy, vyprávěl, vysvětloval, co je komunismus. Dával vlastní peníze, přispěl na vydávání knížek. Pro poznání třetího odboje udělal tolik co málokdo. Navíc komunikoval s mladými způsobem, který jim vyhovoval. Sedl si, vytáhl z kapsy kulku, kterou mu v Berlíně vyoperovali z břicha, a nechal ji kolovat... Já jsem zažil, jak děti byly nadšené. Zvládal to bez moralizování a s bravurou.

* Jak jej bude hodnotit historie?
Jednou jsem řekl, že je budeme moci hodnotit bez emocí, až už tady nebudou. Ale možná potřebujeme ještě pořád nějaký odstup. Osobně jsem ale stále přesvědčen, že budou všichni hodnoceni jako jeden z příkladů, že odboj proti zločinnému režimu i se zbraní v ruce byl morální, oprávněný a hodný úcty. Přesně, jak se to píše v zákoně o protiprávnosti komunistického režimu.

* Paumer se ale účastnil akcí, při kterých umírali lidé. Jak to máme vnímat?
Je to složité, pokud na ně budeme nahlížet současnýma očima. Počátek padesátých let byl dobou nesmírně krutou. Lidé byli odsuzováni údajnými soudy, mučeni, vražděni. Propaganda připravovala veřejnost na třetí světovou válku. Jestliže zahynul příslušník tehdejšího Sboru národní bezpečnosti, není to totéž, jako by byl dnes zastřelen policista. A když se podíváte na konkrétní případy, zjistíte, že ti lidé vlastně přišli o život nešťastnou shodou náhod... Odbojáři jim zpočátku nechtěli ublížit. Nemyslím si, že pro mladého kluka je potěšení někoho podříznout.

* Takže bude mít Paumer jednou pomník?
Jsem naprosto přesvědčený, že si jej s Mašíny zaslouží. Co byste na ten pomník napsal? Když budu ironický, napadá mne: Hrdinům vděčný národ... Ale až opadnou emoce, tak i ti, kteří je dnes odsuzují, budou snad ochotni přečíst si, jak to bylo, představit si a pochopit tu dobu.

http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=171&r=publicistikaa&idc=1422498

- - - - - -

Zapomenutá minulost

Vězení v severorumunském Signetu bylo založeno na sklonku devatenáctého století rakousko-uherskými vládními úřady. Po první světové válce se využívalo pro běžné zločince, ale po druhé světové válce se začalo postupně orientovat na vězně politické. Za branami Sighetu postupně mizely rumunské elity a studenti. Součástí bloku Minulost za zdí bylo vystoupení loany Bocy, ředitelky muzea v Sighetu (www.memorialsighet.ro). Kromě Bocy uvedl prezentaci také ředitel Rumunského kulturního institutu v Praze Mircea Dan Duta. Fotografické ukázky doplnil historický výklad o vzniku a historii věznice a muzea následovaný krátkým dokumentem, dílem rumunského seriálu Památník bolestí a celovečerním filmem Buď požehnané, vězení.

Boca nezapomněla upozornit ani na unikátní projekt Letní školy, který v Rumunsku pomáhá vzdělávat a učit jak mladé studenty, tak jejich lektory o způsobech výuky rumunské minulosti. "Ve východní a střední Evropě mladá generace chápe čím dál tím méně, co se kdysi stalo, a právě proto chápe také čím dál tím méně, co se kolem ní děje v současné době. Musíme vycházet z toho, že to, co se nám děje teď, je přímým nebo nepřímým výsledkem toho, co se stalo nedávno, během komunistického období, které neznáme. Když nevíme, co se stalo tehdy, nemůžeme rozumět ani výsledkům toho, co se děje v současnosti." Prezentace vznikla ve spolupráci s Občanským sdružením Memoria-lniciativou za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti.

LFŠ Uherské Hradiště, Filmové listy č.3, 25.7.2010

- - - - - -

Zemřel Milan Paumer, člen skupiny bratří Mašínů
Praha - V Praze ve čtvrtek 22. července zemřel po těžké nemoci ve věku 79 let Milan Paumer, jeden ze členů skupiny bratří Mašínů, která vedla ozbrojený boj s komunistickým režimem. Informaci o jeho úmrtí ČTK potvrdil senátor Jaromír Štětina. Pohřeb bude podle něj asi v Poděbradech, kde Paumer žil.

http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zemrel-milan-paumer-clen-skupiny-bratri-masinu/506832


Z diskuse na Internetu:

"To, že Paumer je vrah není názor, ale zdegenerované myšlení vstěpované komunismem. Zabít komunistu, nebo nacistu není vražda, ale spravedlivý čin, už z toho důvodu, co napáchali zločinů na lidech. Příslušníci SNB byla největší chátra, která ten komunismus podporovala." Z diskuse na Internetu

"Zpráva o úmrtí je uvedená na Novinkách a má už víc než 850 diskuzních příspěvků. Pro českou "společnost" je symbolické, jaká její úroveň se v nich zobrazuje. Hnus."

"Jsem zvědav, co na to naše elity, jestli se někdo odváží jednoho slůvka ocenění."

"...Chtěl bych, aby si to lidé přečetli a věděli, jaká jsme byli shnilá společnost. Nikde ve světě by nebylo možné, aby se děly takové věci, aniž by byly potrestány. Jen v Česku to zřejmě nevadí. Vodprásknul bych každého chlapa, kterej v base vztáhl ruku na ženskou - trestankyni."  Milan Paumer

Někteří už ode mně slyšeli můj povzdech, že letos odchází příliš mnoho dobrých lidí; pan Paumer byl jedním z nich. Jistě se najde dost lidí, kteří budou chtít nějak detailněji zpracovat tyto jeho zásluhy, tak já bych jen přiložil jedno takové polínko, aby se nezapomenulo, že jedině díky jeho finanční podpoře mohla opět vyjít knížka Dagmar Šimkové "Byly jsme tam taky", z níž je úvodní citát.

pau
Poznamka R.H.: Milan Paumer mel legalni narok a spravne by mel byt pohrben na hrbitove hrdinu v Arlingtonu, Washington D.C. . Kdyby to tedy bylo spravne. Ale tak jako malokdy je co spravne v zivote, malokdy je co spravne i ve smrti.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Krystlík Tomáš Krystlík | E-mail | 28. července 2010 v 17:17 | Reagovat

Odboj tvořený 17 podpálenými stohy.

2 Jirka Dohnal Jirka Dohnal | E-mail | 28. července 2010 v 17:24 | Reagovat

Doporucuji k precteni nasledujici take nazor:
http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?r=nazorya&v=173&idc=1423599, Mlada Fronta Dnes, 28.7.2010

Jirka Dohnal, Praha

3 victor bolt victor bolt | 28. července 2010 v 17:53 | Reagovat

Komunisticky rezim byl rezimem "zlocinnym a zavrzenihodnym" a to nemuzete zvratit v jakykoliv odkazech na postkomunisticke odchovance a jejich dedukce!!Proto jakykoliv odpor proti rezimu a jeho pohunkum v jakekoliv forme byl spravny.Je to naprosto stejne jako v pripade odporu proti nacizmu a jeho strujcum.
Dodavam ,ze soucasny rezim pokracuje ve zlocinnosti minuleho rezimu a proto si vyminil p.Klaus a jeho soukmenovci vyjimku v Lisabonske smlouve aby tak mohli cinit nadale.Aby mohli ukryt pred spravedlnosti vrahy,zlodeje a tunelare -viz Zakon 198/93Sb.Maloktera zeme ma soudem prokazanou "Justicni mafii"tak jako CR!!!

4 Milan Milan | 28. července 2010 v 18:06 | Reagovat

V dnesni dobe je ISLAM daleko nebezpecnejsi nez nacismus, komunismus a vse koncici na ...ismus. Uchrani nas Masinove od islamu?
Milan

5 Vlad. P. Elf Vlad. P. Elf | 28. července 2010 v 19:10 | Reagovat

Pane Krystlíku, asi jste byl těmi podpálenými stohy natolik oslněn, že Vám jaksi unikla ta neuvěřitelná anabáze Mašínovy skupiny do západního Berlína ve 53. roce, o jejich odbojové činnosti za 2.světové války ani nemluvě. Na historika, nárokujícího si predikát "seriozity", máte podivuhodně selektivní paměť, jen co je pravda.

6 Jaroslav Jaroslav | 28. července 2010 v 19:48 | Reagovat

[1]: Krystliku, to nevite ze revoluce se bez plamenu neobejde? To vite kdyby meli Masinove Auroru tak by tu revoluci zacali vystrelem. Jenze znate Cechy, ty se spolehaji jan na ty Blanicti ritire a nejake ponukani k revoluci je jim ukradeno, oni tak nanejvejs tak zvonit klicema. :-))

7 Tomáš Krystlík Tomáš Krystlík | E-mail | 28. července 2010 v 20:23 | Reagovat

Ad 5: Útěk do ciziny je odboj? Kruci, tak jsem také automaticky III. odbojář!

8 Tomáš Krystlík Tomáš Krystlík | E-mail | 28. července 2010 v 20:30 | Reagovat

Ad 3. A jsme u toho pane Bolte! Že by 17 podpálených stohů bylo odbojem? Ale fuj! To bylo hraní na odboj! Jako za protektorátu. Další důsledky k jednání Mašinovy skupiny si domyslete sám, ty zde nehodlám ventilovat! Klaus si vymínil výjimku z Lisabonské smlouvy in spe (dosud neschválena), aby evropské soudy nemohly nařídit vracení arizovaného majetku a majetku sd-Němců.

9 Tomáš Krystlík Tomáš Krystlík | E-mail | 28. července 2010 v 20:32 | Reagovat

Ad 6. Jakákoliv vážně míněná revoluce se obejde bez plamenů stohů.

10 Tomáš Krystlík Tomáš Krystlík | E-mail | 28. července 2010 v 20:34 | Reagovat

Zatím jsou to jen české kecy a kecy. Nemáte v repertoáru něco racionálnějšího?

11 Eda Eda | E-mail | 28. července 2010 v 21:02 | Reagovat

Pane Krystlíku, Vaše komentáře zde mě velice překvapily a je mi Vás líto. Měl jsem o Vás jiné mínění... Eda Seibert

12 Eda Eda | E-mail | 28. července 2010 v 21:05 | Reagovat

Můj názor je na dnešním blogu v Lidofkách. Musel jsem tam reagovat na plky podobného rázu ...diskuze pod tam uvedenými třemi články Mašínů se týkajících je poučná...

13 Jaroslav Jaroslav | 28. července 2010 v 21:44 | Reagovat

[9]: To vite pane Krystlik, kdyz neni Bastila tak poslouzi i obycejny stoh sena. :-)

14 Vanek Vanek | 28. července 2010 v 21:49 | Reagovat

Chystal jsem se navstivit po 20 letech  pristi Velikonoce rodnou hroudu ale kdyz ctu v ceskem tisku nenavistne komentere k umrti Milana Paumera tak jsem se rozhodl ze do zeme rudych idiotu nepoletim. Co bych mezi tou prasivou komunismem nacichlou verbezi delal?

15 Jaroslav Jaroslav | 28. července 2010 v 21:50 | Reagovat

[7]: No vono je furt lepsi utect do ciziny nez cekat az se Cesi nejakeho odboje zmohou. Jak jsem psal, od toho maji Cesi preci ty Blanicky Ritire kteri je z kazdyho srabu vysvobodi. :-))

16 OM OM | 28. července 2010 v 21:52 | Reagovat

[5]: T. Krystlík má pravdu. Skupina bří. Mašínů plánovala větší akce, např. přepad skupiny StB-áků, ale nedostala se k tomu. Cesta přes NDR, resp. útěk, byl od nich sice obdivuhodný výkon, ale žádný odboj. Vlastně jen prchali, bránili se a měli neuvěřitelné štěstí.

17 Tomáš Krystlík Tomáš Krystlík | E-mail | 28. července 2010 v 21:54 | Reagovat

Ad 13. Když za Bastilu poslouží stoh, prosím. Ale nazvat to III. odbojem, nebo podpalovače povýšit na nejstatečnější odbojáře? Vždyť stejné blbosti se stohy se odehrávaly v protektorátu. Jste schopen racionálně zdůvodnit, jak podstatně oslabily požáry stohů ten či onen režim?

18 Tomáš Krystlík Tomáš Krystlík | E-mail | 28. července 2010 v 22:04 | Reagovat

Ad 11. Vážený pane Seiberte! Zajímalo by mne, jak jste se vyrovnal s národovectvím oné skupiny. Ctibor Mašín byl v RG a nemluvil s Josefem alespoň 10 let poté, co si vzal Němku. Oba nemluvili neméně tak dlouho se svou sestrou, která si vzala žida a bývaleho komunistu. Matka a babička Mašínů byly členky KSČ. Strýc Ctibor Novák, předválečný člen KSČ, se přihlásil dobrovolně k Němcům. Po válce si vzal sd-Němku, ale jako velitel okresu Jeseník nechal popravit a vlastní rukou odpravil přes 50 sd-Němců. A Paumer opakoval české šovinistické žvásty na potkání.

19 Jaroslav Jaroslav | 28. července 2010 v 22:08 | Reagovat

[17]: A co kdyz to byl stoh patrici komunistovi ktery ten statek ukrad vyhnanymu sudetskymu Nemci? Pak by to mozna v minimalni mire mohlo za odboj byt hodnoceno. :-)

20 OM OM | 28. července 2010 v 22:08 | Reagovat

[15]: Za hranice odešlo z tohoto důvodu hodně lidí, ale že by se tím stali nějakými odbojáři(?) - to rozhodně ne.

21 Josef Pepa Nos Josef Pepa Nos | E-mail | Web | 28. července 2010 v 22:13 | Reagovat

Dejte námět o Mašínech a Paumerovi Hollywoodu!
Myslím, že bychom všichni zapomněli na těžko uvěřitelné blbosti kolem jejich činů a soustředili se na to podstatné.
Hlavně ať se film o nich netočí v Česku !!!

22 OM OM | 28. července 2010 v 22:24 | Reagovat

[18]: V knize "Odkaz" (B. Masin) je fotografie Ctirada M. v uniformě DAK (Deutsches Afrikakorps), kterou po válce používala "Revoluční garda" s poznámkou, že jako příslušník RG působil na Liberecku.

23 Tomáš Krystlík Tomáš Krystlík | E-mail | 28. července 2010 v 22:26 | Reagovat

Úctu si zaslouží všichni, kteří cosi plánovali nebo dokonce uskutečnili proti bolševickému režimu. Taktéž proti nacistickému. Otázkou je jejich povýšení na hrdiny. Kdybychom měli je posuzovat podle míry poškození režimu, byly by žebříčky pořadí úplně jiné. Skupina Mašínů tím pádem nikoliv v čele. Nicméně jde o teoretizování, protože III. odboj de facto neexistoval. Taktéž tzv. domácí odboj za protektorátu byl směšný. A to nejsme u zbytečných nebo quasinutných a nutných vražd.

24 OM OM | 28. července 2010 v 22:28 | Reagovat

[21]: Už se stalo - http://tinyurl.com/232royn - 8. příběh z TV seriálu "30 případů majora Zemana"

25 OM OM | 28. července 2010 v 22:32 | Reagovat

[23]: Také si to myslím a proto bych bratry Mašíny nikdy neoznačil za vrahy. Všichni jimi zabití byli vlastně ozbrojení komunisté.

26 Tomáš Krystlík Tomáš Krystlík | E-mail | 28. července 2010 v 22:34 | Reagovat

Ad 18. Navíc nejsou Mašínovi poctiví lidé. Redigoval jsem přes noc cz-překlad Barbary Masin na reálie české a německé s korekcí německých textů. Nedostalo se mně poděkování, ani výtisku knihy. Na poděkování v knize, které také nebylo, jsem netrval, bylo mi lhostejné.

27 Tomáš Krystlík Tomáš Krystlík | E-mail | 28. července 2010 v 22:51 | Reagovat

Nebo se máme dotknout i takových fakt, že otec Mašín a Balabán žádali připojení ČSR ke SSSR?

28 Josef Pepa Nos Josef Pepa Nos | E-mail | Web | 28. července 2010 v 23:05 | Reagovat

Jedna jediná neuvěřitelná blbost kolem Mašínů:
V jedné ze stovek diskuzí kolem Mašínů jsem viděl, jak do bedny a následně pak z bedny hovoří zpěvák Vladimír Merta. Šla pod ním vysvětlivka: "Disident".
Říkal, že by se měli Mašínové "omluvit".
Pokud o tomto "disidentovi" víte, že jako jediný z písničkářů a písničkářek dostal v roce 1978 od tehdejšího totalitního, zločinného a zavrženíhodného režimu souhlas k veřejnému vystupování, uvědomíte si naprosto jasně obludnost celé věci.

29 Vlastik Vlastik | 29. července 2010 v 0:33 | Reagovat

Myslim si, ze i tech 17 stohu bylo dost s porovnanim s ostatnimi, kteri nepotpalili ani jeden. Mozna, ze by udelali vice, aspon pisi, ze to meli v planu, ale kruh se kolem nich uzaviral a oni museli pryc. V podstate prostrileni se do zap. Berlina je od nich uctyhodny vykon. Byli to mladi kluci, plni idealu, ze zapad neco proti vychodu podnikne, a proto to udelali tak, jak to udelali. Myslim si, ze jine reseni ani nemeli. Kdyby je komunisti chytli, tak uz by davno mezi zivymi nebyli. At si rika kazdy co chce, ale prostrilet se skrz celou vyhodonemeckou armadu je hrdinstvi.

30 Vlad. P. Elf Vlad. P. Elf | 29. července 2010 v 9:14 | Reagovat

Ad 7: Prominte pane Krystlíku, zapoměl jsem. V které jednotce americké armády že jste to sloužil? A také jste utíkal na Západ s cílem vrátit se domů na americkém tanku? Ti kluci byli ve 53. roce možná snílci a o americké zahraniční politice toho moc nevěděli, ale podsouvat jim zbabělost nebo odsuzovat je za žádost jejich otce o připojení ČSR k SSSR? To byste potom mohl do stejného pytle hodit i TGM a Dr.Beneše, kteří svou krátkozrakou, nacionalistickou politikou jeho žádosti de facto vyhověli.

31 Ruda Flégr Ruda Flégr | E-mail | 29. července 2010 v 9:20 | Reagovat

Myslím, že ten hořící stoh byl pro ty nekomunisty stejně důležitý, jako relace RFE či vzpomenuté skupinky lidí, kteří vydávali různá prohlášení a vznikaly kolem nich ony ostrůvky svobody. V tom byl určitě význam nepokory a jasný vzkaz oněm přihlížečům. Měl smysl jak v době německé, tak i ruské okupace.  Už vůbec si nemyslím, že by byl v něčem směšný. Hrálo se o život a to bez hrdinství nejde. Trochu mi to připomíná ty nepochopitelné povzdechy o zbytečnosti Palachova činu, nebo o zbytečné smrti Pavla Wonky. Přirovnávat podání jízdenky (byť to mohla být jízdenka doživotně jednosměrná) na trase Cheb-Schirding k jakémukoliv jinému útěku přes zelenou hranici, je řádná pitomost. Pokud se tu nabízí nějaké přirovnání, tak snad jen neskutečná poníženost v onom kupé před lidmi téměř primitivními, ale se zbraněmi, kterou si přejezd oné hranice vyžadoval.
V knihách se od historika  očekávájí více než jeho názory hlavně fakta. Líbí se mi, že dá Tomáš do placu ono již vcelku známé Mašínovo "připojování"  republiky k SSSR a napíše i přesný počet podpálených stohů. Ale příspěvek do diskuze není kniha a tak Tomáš připojil i svůj názor. Nesouhlasím s ním. Stejně jako by s ním nesouhlasili pozůstalí těch několika stovek na hranici zavražděných lidí, kteří to štěstí žmoulat v ruce lístek do Schirdingu neměli.

32 Godula Godula | 29. července 2010 v 10:00 | Reagovat

Me by zajimalo v cem to bylo, ze skupina 5 chlapu se mohla tak dlouho pohybovat a provadet ruzne akce a pak se jim podarilo pres vsechny potize proniknout a vlastne pres 2 statni hranice. Vzdyz ti co je pronasledovali meli k dispozici vsechny prostredky (armadu, policii) a oni jen nejake pistole. To jsem se zatim nikde nedocetl.

33 spasitel7 spasitel7 | E-mail | 29. července 2010 v 10:47 | Reagovat

Zabít kteréhokoliv komunistu v době diktatury je záslužný čin. Zabít ozbrojeného komunistu v době diktatury je hrdinství!!

34 OM OM | 29. července 2010 v 11:14 | Reagovat

[32]: Příslušníci  VoPo neměli skoro žádné zkušenosti. Východoněmecká lid. policie byla nedlouho předtím zřízena, skoro žádná koordinace, nenávist prostých obyvatel ke komunistům ... . Toho posledního mohli pro sebe Mašíni využít, ale jednak to nevěděli a pak i Němce nenáviděli.

35 OM OM | 29. července 2010 v 11:40 | Reagovat

[30]: Typicky české ironizování a kladení úplně blbých otázek. T. Krystlík přece pouze připomenul určité věci a říká svůj názor, který má logické opodstatnění. Činnost skupiny bří. Mašinů sice nahnala mnoha soudruhům strach, prostým lidem také svitla jakási naděje, že se něco již chystá, ... ale o nějaký opravdový odboj se nejednalo. S ním nestačili už začít a Američané pro jejich návrhy neměli pochopení. Bohužel.

36 Vlad. P. Elf Vlad. P. Elf | 29. července 2010 v 13:42 | Reagovat

[35]:Děkuji OM, že mi otevřel oči. Na "úplně blbé otázky" zkrátka úplně blbé odpovědi.

37 OM OM | Web | 30. července 2010 v 15:07 | Reagovat

[36]: Tomáš Tožička: "Mašínovská humoreska" - http://tinyurl.com/2c3wmdm

38 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | 30. července 2010 v 23:55 | Reagovat

Tomas Tozicka je osel. A trvam na svem.

39 krystlik je v nejlepsim pripade takovy general po bitve krystlik je v nejlepsim pripade takovy general po bitve | 31. července 2010 v 1:48 | Reagovat

komunistu stale plno, tak muze predvest, jak to ma vypadat, a my ho po x desitkach let budeme hodnotit jako troubu. tak se ukaz, prestan zvanit a zacni jednat. zatim jsi predvedl jen odporne nemecke sovinisticke kecy o tom, jaci jste chudaci a hrdinove a jak vas zli cesi terorizuji. nechapu, proc nepises u tebe doma tvym jazykem a nefoukate si tam navzajem bolistky z prohrane valky. kdybyste vyhrali, tu moznost bychom my nemeli. tady o tebe nikdo nestoji

40 OM OM | 31. července 2010 v 11:52 | Reagovat

[39]: Jako vždy, nechat zase jiné pálit si pro "čecháčky" prsty. To by se vám líbilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama