Srpen 2010

Sebevědomý český blbec...

30. srpna 2010 v 3:19 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
V americké televizi se poslední dobou objevila řada reklam, kde herci mluví česky (někdy polsky). Američanům to připadá strašlivě exotické. Nejenže záběry Prahy jsou velmi časté, ale objevují se i záběry z venkova. V reklamě na pojišťovnu Travellers je scéna, kdy ve středověce vypadajícím městečku (snad to mělo být Česko, já si ale myslím, že to byl Innsbruck, v Česku by nebylo tak uklizeno) si mladý muž na mostě nad řekou připíná na ruce křídla stylu Otto Lilienthal nebo Ikarus a s rozpraženýma rukama skáče z mostu dolů a klouzá vzduchem nad řekou. A lidi nadšeně křičí - česky: "On letí! On letí!" což mne probralo z dřímoty na gauči a našpicoval jsem uši.

Další záběr kamerou - přes most prochází takový typický český buran z hospody někde v jižních Čechách s placatou čepicí, neoholený, zřejmě páchnoucí potem, ve špinavém saku a jen tak pohrdavě, na půl huby a s otrčeným pyskem poznamená: "Stejně neumí plavat!"

To mne zaujalo, to pohrdání, ta přehlíživost, to neuznání snahy někoho jiného. Burana nezajímá, že ten druhý chce létat, on vidí jen, že (možná) neumí plavat. To bylo tak úžasné české! Kde se to v těch lidech bere, ta všeobecná nenávist a jak to, že je to v nich dodnes?

Vždyť slyšíme vlevo vpravo, že dnes už mají v Česku všechno, technologie, jakékoliv zboží, všichni jezdí mercedesy, všichni byli v Americe, všichni jsou úžasní znalci čehokoliv a náramní světáci, že je to tam už dávno všechno jako na Západě.

Ovšem, když se podíváte do českých internetových stránek, je obrázek najednou úplně jiný. Žádní spokojení čeští světáci v mercedesech tam nejsou! Vypadá to, že tam ani není nikdo přes 30, že tak strašně přestárlí lidé nezvládají v Česku základy počítačové komunikace. Je tam jen mladistvá lůza s pěnou u nevymáchaných tlam, pološílená zvěř nakažená vzteklinou a komunismem, která, ačkoliv sama nikdy či ještě nic nedokázala, tak nemá respekt k úspěchům a snahám jiných. Neznají nic, jen dštít zlobu a posměšky, aniž sami vědí, kde se píše měkké a kde tvrdé i nebo y.

Kde se najednou vzala tahle ztracená mentálně bezprizorná generace české mládeže, která, aniž se obtěžuje naučit se anglicky, cizí jazyk, vlastně COKOLIV, tak zcela sebevědomě dokáže tvrdit, že Bush je horší než Hitler a všechno, co dělá Amerika, je špatné a je to totéž, co dříve dělali Rusové? Došlo k celonárodnímu inteligenčnímu úpadku a poklesu soudnosti?

Nedávno jsem četl zprávu, že v Severní Koreji se za posledních 30 let snížila průměrná výška Severokorejce o téměř dva palce - cca o 5 cm - následkem všeobecně rozšířené podvýživy! Došlo také k úpadku průměrné české národní inteligence následkem padesát let trvající intelektuální podvýživy? Degeneruje český národ?

Pokud se podíváte na diskusní fóra v českém internetu - ať už je to Neviditelný pes, iDnes anebo kdekoliv jinde, pak musíte nutně dospět k názoru, že ano.

Na konci oné reklamy je vidět, jak se onen letec v dálce skutečně zřítí do vody. Zda uměl či neuměl plavat, tam už není. Ono to taky není tak důležité. Tedy tady, ne v Česku.


Kam zver chodi k vode pit...

24. srpna 2010 v 20:05 Clanky osvetove
Snimky jsou pochopitelne z Texasu - z automaticke kamery u nadrze s vodou...

mail1
mail2
mail2a
mail3
mail4
mail5
mail6
mail7
mail8

Je to taky hoax?

24. srpna 2010 v 19:21 Clanky osvetove
Po zverejneni clanku o svatbach s detmi v Gaze jsem byl "spravedlivymi" obvinen, ze to neni pravda, ze je to podfuk neboli hoax. Pouze obvinen - dukazy zadne.  A dnes mi prislo tohle - uz je to starsi, videl jsem to uz driv. Je to taky hoax? Nechce se mi to hledat. Jde o maleho kluka, ktery udajne v Iranu ukradl neco na trhu, snad jen chleba jako Jean Valjean a je trestan "podle prava" (jejich) zmrzacenim ruky. Me to pripomina "podle prava" odsouzene emigranty a kulaky a podle prava zabavene majetky, statky a dobytek a kontinuitu prava CSSR s "pravem" (nebo bezpravim?) vasi soucasne CR... ale to uz neni hoax...

iran1
iran2
iran3
iran4
iran5
iran6
iran7

Skody zpusobene unikem ropy na floridskych plazich...

23. srpna 2010 v 17:26 Clanky osvetove
No strasne! Jednoduse strasne! Hledaji se dobrovolnici na uklid a cisteni toho svinstva!

ropa

Kazdy se rad podiva na fotky ze svatby, ne?

23. srpna 2010 v 17:09 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Kazdy se jiste rad podiva na fotky ze svatby, ale tohle jsou jedny z nejsmutnejsich fotek, co jsem kdy videl. V pasmu Gaza, ano tam kde ti zli Zidi ublizuji tem hodnym Arabum, se odehrala hromadna svatba 450 mladych muzu z tzv. tabora utecencu (ktery jim neni). Vsechny "nevesty" byly mladsi deseti let, vetsina z nich byla 6-7 let stara. Teroristicka organizace Hamas to vsechno poradala a zenisi udajne od Hamasu dostali kazdy 500 dolaru. Nevesty nedostaly nic. Musi to byt hrozny osud se narodit jako zena v islamskem svete. Pri nedavne navsteve Prahy jsem potkal radu mladych zen v muslimskem habitu a osatkovane. Bylo mi vysvetleno, ze to jsou uplne normalni Cesky, ktere prestoupily na islam. Poznamenal jsem, ze asi uplne normalni nemuzou byt, kdyz neco takoveho udelaji. Tak asi pry jsou MULTI-KULTI. To slovo je pry dulezite.

Prilozen je anglicky psany clanek - a naucte se konecne uz anglicky. To se v ceskych novinach nedoctete.

Nevesty kamaradky
kamaradky
    HAMAS PLAYS HOST TO PAEDOPHILIA - Pal Brides - Muhammed married a six year old bride. But Islam has evolved in 1500 years. In Hamas land, in 2009, the brides are almost seven.

Mass Muslim Marriage in Gaza
450 Grooms Wed GIRLS Under Ten In Gaza

By Paul L. Williams, Ph.D.
Thelastcrusade.org
A gala event has occurred in Gaza .
Hamas sponsored a mass wedding for four hundred and fifty couples.
Most of the grooms were in their mid to late twenties; most of brides were under ten.
Muslim dignitaries including Mahmud Zahar, a leader of Hamas, were on hand to congratulate the couples who took part in the carefully staged celebration.
We are saying to the world and to America that you cannot deny us joy and happiness, Zahar told the grooms, all of whom were dressed in identical black suits and hailed from the nearby Jabalia refugee camp.
Each groom received a gift of 500 dollars from Hamas.
The pre-pubescent girls, dressed in white gowns and adorned with garish make-up, received bridal bouquets.
We are presenting  this wedding as a gift to our people who stood firm in the face of the siege and the war.  Local Hamas strongman Ibrahim Salaf said in a speech.

The wedding photos tell the rest of the sordid tale.
Paedo Pals (Kamosi pedofilove)
pedofilove

The International Center for Research on Women now estimates that there are
51 million child brides now living on planet earth and almost all in Muslim countries.
Twenty-nine percent of these child brides are regularly beaten and molested by their
Husbands in Egypt ; twenty six percent receive similar abuse in Jordan .

nevesta

Every year, three million Muslim girls are subjected to genital mutilation, according to
UNICEF. This practice has not been outlawed in many parts of America.
The Islamic practice of pedophilia dates back to the prophet Muhammad, who amassed
Eleven wives and many concubines after the death of his first wife Khadijah in 619 A.D.
Wedding procession
After Muhammads elderly wife, Khadijah, died in 619 A.D., he amassed eleven wives.  
He arranged the visits to the tents of his women around their menstrual cycles. His
Capacity for sexual congress seemed to be boundless. Sahih Bukhari, one of the most
Revered Islamic texts, recounts: The Prophet used to visit his wives in a round, during
The day and night, and they were eleven in number. I asked Anas, Had the Prophet
The strength for it? Anas replied, We used to say that the Prophet had the [sexual] stamina
Of thirty [men].[1]
For in-between treats, the Prophet kept a stable of concubines, including Reihana,
His Jewish captive. His wives and mistresses were compelled by Islamic law to satisfy his
Sexual needs at any time of the day or night, and the Prophet reserved the right to enjoy
Them from the top of their heads to the bottom of their feet. [2]
This might not appear shocking to students of the Kinsley Report, except for the case
Of Aisha, Muhammads favorite wife. Aisha was the daughter of Abu Bakr, the Prophet's
Closest friend and most faithful follower. As soon as Muhammad laid eyes on Aisha, he
Came to fantasize having sex with her. There was a problem with this fantasy.
Aisha, at that time, was a small child of four or five, while Muhammad was a middle-aged man of fifty.[3]
Still and all, the Prophet wasted no time in making his fantasy a reality. When Aisha turned six,
Muhammad asked Abu Bakr for his daughter's hand in marriage. Abu Bakr thought that such
A union would be improper  - not because Aisha was a mere child but rather because he considered
Himself Muhammads brother. The Prophet quickly brushed aside this objection by saying that
The union was perfectly right in the eyes of Allah. Abu Bakr consented.
And Muhammad took the little girl as his new bride.
When they were married, Muhammad, in his mercy, permitted Aisha to take her toys, including her dolls,
To their new tent.[4] The marriage was consummated when Aisha was nine, and the Prophet fifty-three.[5]
The three year waiting period was not caused by Muhammad concern of sexually molesting a child
But rather by the fact that Aisha contracted some disease which caused her to lose her hair.[6]
Arab Wedding
Pedophilia was not only practiced by Muhammad but also sanctioned by the Quran.
In its discussion of the waiting period required to determine if a wife is pregnant
before divorce, the sacred text says  if you are in doubt concerning those of your
wives who have ceased menstruating, know that their waiting period shall be three
months. The same shall apply to those who have not yet menstruated ?(65:4).
Those who think that modern Muslims have abandoned this teaching should study the pictures and videos that accompany this article and recall the words of Ayatollah Khomeini, the most famous Islamic cleric of the 20th Century:
A man can have sexual pleasure from a child as young as a baby. However, he should not penetrate; sodomizing the child is OK. If a man penetrates and damages the child, then he should be responsible for her subsistence all her life. This girl, however, does not count as one of his four permanent wives.
The man will not be eligible to marry the girl's sister. . . It is better for a girl to marry in such a time
when she would begin menstruation at her husband's house rather than her father's house.
Any father marrying his daughter so young will have a permanent place in heaven.[7]

[1] Sahih Bukhari, 1:268, translated by M. Mushin Khan, Muslim Student Association, The University of Southern California, 2001, http://www.usc.edu/dept/MSA/fundamentals/hadithsunnah/bukhari/
[2] Ibn Ishaq, Sirat Rasul Allah, pp. 525-526.
[3] Sahih Bukhari, 5: 235.
[4] Ibid., 8:151, 5:234.
[5] Ibid, 5:62, 63.
[6] Ibid, 8:151.
[7] Ayatollah Ruhollah Khomeini, Tahrirolvasyleh, volume 4 (Gom, Iran: Darol Elm, 1990), p. 186.


Tydlitatova vs. mlada ceska telata...

22. srpna 2010 v 15:05 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Jen kraticky uvod: Vera Tydlitatova se pustila do souboje s gargantuovskou pitomosti soucasne ceske mladeze. Jeden z predstavitelu tehle mladeze, Adam Bartos, se ji snazi sarkasticky zesmesnovat ve svem clanku. Napsal jsem mu tam komentar, zatim to ceka na "schvaleni". RH
---

na Srpen 22, 2010 na 12:51 pm | Odpovědět  Takova je ta dnesni ceska mladez?Váš komentář čeká na schválení.

Pane Bartosi,
pri vasem utlem veku (mladsi nez moje deti) zasnu jako pero nad vasim ZEALOTSTVIM a podivnou verzi ceske "pravicovosti z levych pozic". Ja sam jsem pravicovy, az to mlati dverma (jeste z doby kdy to nebylo prudce popularni i v Praze), ale tak nejak civilizovane - ne cesky. S pani Tydlitatovou se pochopitelne zasadne mylite a za tyto radoby-sarkasticke metalni splasky, co na ni vrhate, byste se ji mel omluvit. Pani Tydlitatovou sice nectu porad, ale nepamatuji si, ze by napsala neco tak hloupeho jako vy ted.

Zaujalo mne to neduveryhodne prehaneni "Boha" na vasi strance a pak ten Turek v turbanu na vasem znaku. A navic vase jasna mohamedanska nesnasenlivost. Ze vy budete tajny muslim, vydavajici se za krestana jako ten nas blazen Obama? To vase zealotstvi a nesnasenlivost tomu jen napovida.

Vasi zemi bych pral civilizovanejsi mladez nez vy.
Ross Hedvicek, USA

isl1
isl2
isl3
isl5

isl6
 Neni mi znamo, zda je to podobenka boha a vlast prioritne chvaliciho Adama Bartose - ale mel jsem ten dojem.

Zde je potvrzeni, ze se nejedna o zadne fotomontaze: 

Letiště.

22. srpna 2010 v 0:01 | George Švehla |  Clanky jinych autoru
Před časem jsem byl vyzvednout moji ženu Mílu na Sydneyském letišti, po jejím návratu z dvouměsíčního pobytu v zemi předků. Toto mě jaksi inspirovalo, něco o tomto letišti nadatlovat, protože je pravděpodobné, když se někdo rozhodne navštívit zemi klokanů, že na tomto letišti přistane.

Toto letiště je také známo pod jménem Letiště Kingsford Smith, po australském průkopníkovi letectví a národním hrdinovi. Tento se narodil nedaleko Brisbane v Queenslandu roku 1897. Létal jako válečný pilot už v první světové válce a později se proslavil přeletem Pacifiku z Kalifornie do Austrálie v roku 1928. Tehdy to ovšem nešlo najednou a tak první část letěl z Oaklandu na Hawaii, odtud na Fiji a dále do Brisbane v Queenslandu. Toto zvládl celkem za 82 hodin letového času a uletěl 7400 mil, tedy téměř 12 000km. Pak ještě ve stejném roce přeletěl moře Tasmanovo, ze Sydney do Christchurche na Novém Zélandě. Let mu trval 14.5 hodiny. Zpáteční let byl ale dramatičtější, díky nepříznivému počasí a malé navigační chybě trval tento 23 hodin a po přistání mu v nádrži zbývalo palivo na pouhých deset minut letu. V roce 1930 vyhrál letecký závod z Anglie do Austrálie. V roce 1932 se z něj stal Sir Charles Kingsford Smith, byl za své zásluhy o rozvoj letectví pasován na rytíře, aby v roce 1935 zmizel beze stopy za letu nad Andamanským mořem, co leží na západ od Thajska.

Ale zpět k letišti co nyní nese jeho jméno. Letiště leží v městské čtvrti Mascot, u zátoky Botany, kde poprvé v roce 1770 přistál kapitán Cook, který se zasloužil o to, že Klokánie se stala britskou kolonií. Nynější letiště má tři ranveje a tři terminály sloužící osobní dopravě a dva co obstarávají dopravu nákladní. Co do kapacity to je největší letiště v Austrálii. Za rok zde bylo odbaveno 27 milionů domácích pasažérů a 15 milionů ze zámoří. Je to jedno z nejstarších nepřetržitě provozovaných letišť na světě.

V prostoru nynějších přistávacích drah bývaly počátkem dvacátých let dvacátého století pastviny na kterých se pásl hovězí dobytek a ovečky. Pastviny však krásně rovné s trávou "zastřiženou" pasením a jako stvořené k bezproblémovému přistávání a startování tehdejších létacích strojů. Toho si roku 1920 všiml Nigel Lowe, bývalý válečný pilot, a na tři roky si zde pronajal 200 akrů od Kensingtonského závodního klubu, kterému pozemky patřily. Avšak když mu v roce 1923 nájemní smlouva vypršela, tak federální vláda pozemky vykoupila, k nim přikoupila dalších 161 akrů za účelem vybudování letiště, na kterém začaly pravidelné lety v roce 1924. Přistávalo a startovalo se na travnaté ploše, aby v roce 1933 byla vybudována štěrkem zpevněná ranvej. Jak vzrůstal počet letů, tak se letiště postupně rozšiřovalo, dokonce i navážkami v nehluboké zátoce.

V šedesátých letech dvacátého století začalo být zřejmé, že dosavadní letiště by potřebovalo zvláštní terminál co by obstarával vzrůstající mezinárodní dopravu. S pracemi se započalo v roce 1967.

Když jsme my, 7. října 1968, přistáli na tehdejším Sydneyském International Airport, tak ještě nestál moderní terminál, ale jen pár dřevěných baráků pobitých vlnitým plechem a celní kontrola se konala téměř pod širým nebem. Když nám bylo, při jedné pozdější návštěvě letiště v roce 1969 řečeno, že za rozjezdovou dráhou, kde bylo vidět jen travnaté lány, bude do roka stát moderní komplex mezinárodního letiště, tak jsme si v duchu říkali "zlatý voči". Přece jsme věděli jakým tempem se dá stavět z našich zkušeností v komunistické kleci. Kapitalismus nám však přichystal překvapení! 3. května 1970 "naše" královna Elizabeth II slavnostně nový mezinárodní terminál otevřela. Této slávy jsme se zúčastnili a nový terminál si při této příležitosti prohlédli, byl to den otevřených dveří. Pamatovali jsme si tehdejší Vídeňský Schwechat ze kterého jsme odlétali do Klokánie, ale nový terminál v Sydney tento zastínil po všech stránkách.

4. října 1970 zde přistálo první jumbo, Boeing 747. Byl to 'Clipper Flying Cloud' (N734PA) nyní už zaniklé společnosti Pan American. Od této doby byly prodlouženy ranveje, vybudovaná další, třetí ranvej, rozšířeny terminály, jak vnitrozemský, tak i mezinárodní, který byl v roku 1992 rozšířen do téměř dvojnásobné velikosti.

V roce 2002 australská federální vláda letiště zprivatizovala. Prodala ho, ale pozemky na kterých se rozprostírá zůstaly v majetku státu, tedy zde to je "crown land", čili pozemky královské koruny. Noví majitelé letiště mají tyto pozemky pronajaté na 99 let.

Protože kapacita letiště nevyhovuje, tak v roce 2005 byl započat komplexní rozvojový projekt, který má do roku 2025 uspokojit vzrůstající požadavky na leteckou dopravu. Průběžně budou rozšířeny administrativní budovy, vybudováno mnohapodlažní parkoviště a rozšířeny terminály. Minulý měsíc byla ukončena renovace, či kompletní modernizace automatického třídění a dopravy zavazadel. Také byl o 7300 metrů čtverečních rozšířen prostor kde cestující čekají, nakupují, jedí a nebo jen čumí na televizi.

V březnu 2010 byli majitelé letiště ostře kritizovaní ze zneužívání svého monopolu. Byli obviněni, že vydírají zákazníky, tedy cestující. Toto letiště je nejdražší v Klokánii, stojící průměrně

$13.63 na osobu, oproti tomu co v Melbourne je tato cena pouhých $7.96. Jen ve finančním roku 2008-2009 ceny za parkování byly zvýšeny téměř o 100%, z $28 na $50 za čtyři hodiny. Nyní to už je $60, tedy $7.50 za každou započatou půlhodinu. Je to pustá loupež za bílého dne.

Letiště má tři terminály na odbavování osobní dopravy. Jako první je označován International Terminal, tedy mezinárodní odbavovací komplex. Tento je od ostatních oddělen ranvejí a letiště poskytuje kyvadlovou dopravu mezi tímto a zbývajícími dvěma určenými pro dopravu vnitrozemskou. Ovšem letiště zůstává věrno své pověsti loupežníka a za tuto službu vám napočítá $5.50. International Terminal poskytuje 29 bran, kterými mohou cestující nastupovat a nebo vystupovat se zaparkovaných letadel. Mimo to je zde ještě řada míst k parkování a servisu letadel. Je samozřejmé, že zde mohou být obsloužena veškerá letadla co momentálně slouží osobní letecké dopravě, včetně toho největšího, Airbusu A380. Celý komplex je rozdělen na tři patra. Horní patro je vyhrazeno pro odlety, střední má administrativní prostory a v přízemí jsou přílety.

Pro vnitrozemskou osobní dopravu slouží dva zbývající terminály. Číslo dvě má 15 bran a několik servisních parkovacích míst, aby číslo tři mělo bran 14, plus parkovací místa určená k servisu letadel.

Nákladní dopravu obstarávají dva terminály. Jeden slouží dopravě vnitrozemské a druhý mezinárodní.

Protože Sydneyské letiště se prostírá nedaleko středu města a kol něj jsou mimo moře všude obytné čtvrti, tak toto letiště má omezený provoz. Aby lidičky, ve čtvrtích nad kterými jsou přistávací a startovací koridory, mohli spát, tak od 23 do 6 hodin ráno letiště nepřijímá. Jsou sice výjimky v nouzi a to od 23 do 24 hodina od 5 do 6 hodin ráno, ale jinak za porušení tohoto omezení jsou vysoké pokuty. Tím skutečně myslím vysoké, představují více jak půl milionu dolarů, které musí letecká společnost zaplatit když se jejich letadlo dopustí přestupku.

Letiště je dostupné pěšky, na kole, autem, autobusem a podzemkou. A protože jsou zastávky městské hromadné dopravy v loupežnickém prostoru, tak mimo normálního jízdného založeném na vzdálenosti jakou chceme jet, zaplatíme ještě $10 za použití letištní stanice. Takže i jízdenka pro penzisty, která nás stojí $2.50 na veškerou dopravu po celý den po celičké Sydney, nás stojí o $10 více, pokud chceme vystoupit na letištní zastávce. Zloději jedni! To Sarka Farka byl proti nim gentleman.


George Švehla 3/8/2010.

syndey
A takhle velky maji v Australii zaby - tahle je primo z letiste v Sydney.

zaba

Cesi - narod bez hranic

20. srpna 2010 v 17:54 Clanky jinych autoru
Seminár o otázkách ceského národa, ceského státu, vlády a spolecnosti, jak tyto otázky chápou Ceši usazení ve Spojených státech a jak je chápou Ceši nadále žijící v Ceské republice.

Data konání: Pátek 1. ríjna až nedele 3. ríjna 2010 (predpoklad)
Místo konání: New York, USA
Prístupnost: Seminár bude prístupný verejnosti
Potvrzení recníku: Do 30. dubna 2010
Predložení referátu: Do 30. zárí 2010
Jazyky konference: Ceština a anglictina
Rozpocet: Bude upresnen

Kontakty pro dotazy:
Pavel Vancura - pvancura@nyc.rr.com
Petr Vancura - p_vancura@yahoo.com

Setkání zahranicních Cechu s predstaviteli ceské vlády se v Ceské republice stala již tradicí. V Praze na Karlove Univerzite nebo v Senátu Parlamentu Ceské republiky probehlo od roku 1998 už nekolik Týdnu zahranicních Cechu a dalších kratších konferencí. Tato setkání vycházela z predpokladu, že udržovatelem národního povedomí je v ceském prípade STÁT a krajané jsou jakýmsi príveškem k nemu. Z toho vycházela celá, dnes již ustálená, politika ceské vlády k nim: Na jednu stranu vláda cítila povinnost prevzít nad nimi patronát, na druhou stranu od nich ocekávala automatickou propagaci Ceské republiky. I když se krajané na techto setkáních casto ozývali i kriticky, napríklad k postupu restituce nebo k odškodnování za politické pronásledování emigrantu, už tím, že tato setkání byla porádána ceskou vládou, mela predevším dvojí ráz: Krajanum bylo jednak ukládáno, jak mají Ceské republice pomáhat v zahranicí, a na druhé strane vláda prijímala krajanské stížnosti a požadavky a doufala, že je casem bude moci splnit.

Jednoduše receno, pojem spolupráce mezi Cechy doma a Cechy v zahranicí nebyl chápán na národním základe, ale na základe státu a jeho páté kolony v zahranicí. Tento asymetrický pomer ceské vlády a krajanu vlastne utužoval všeobecné presvedcení, že
(1) umelá úrední konstrukce zvaná STÁT je rodicem veci prirozené zvané NÁROD;
(2) krajané mohou zustat Cechy jedine pod patronátem ceského státu a mají se mu za to povinne odmenovat službou v zahranicí; a konecne,
(3) že ten pravý CESKÝ NÁROD je pouze ona skupina Cechu, která trvale sídlí v ceské kotline mezi Krkonošemi, Krušnými Horami a Šumavou, jež je obehnaná ceskými státními hranicemi, a kde jsou Ceši vybaveni obcanským prukazem Ceské republiky.

Tato setkání byla, bohužel, prímým dukazem toho, že ceské myšlení se už od vzniku Ceskoslovenska rozcházelo s realitou - pojem STÁT zcela prekryl pojem NÁROD.

Náš seminár se bude od techto tradicních ceských setkání lišit hned v nekolika rovinách. Za prvé, náš seminár se uskutecní mimo území Ceské republiky, a to ve Spojených státech amerických.
Seminár pripravuje Ceský obcanský dobrocinný spolek v Astorii, New York. Tento krajanský spolek byl založen v roce 1894 a dobrocinnou sbírkou si našetril na vlastní klubový dum - Bohemian Hall, který si postavil v roce 1910. V letošním roce 2010 tomu tedy bude práve 100 let a seminár se uskutecní v rámci oslav stého výrocí postavení Bohemian Hall. Našemu spolku je dokonce více než tech sto let, ovšem není to žádná spolecnost staromilských dam a pánu, kterí by si pri nedelní káve nostalgicky a se slzou v oku, za poslechu Smetanovy Vltavy nebo Dvorákovy Novosvetské, zavzpomínali na staré dobré casy a na starou ztracenou vlast.

Naopak, náš spolek dnes klokotá mladistvým životem a rychle se rozrustá o nové pristehovalce z Cech, Moravy, Slezska a ze Slovenska a o jejich americké manžele a manželky. Vitalita spolku se projevuje v nových a nových aktivitách a akcích, ale i v konfliktech, které nespocívají ani tak v generacním rozdílu, jako spíše v kulturním a politickém puvodu a ciste individuálním prístupu každého clena spolku.

Za druhé, místo, abychom prijali jako danou a nemennou pozici krajanu jako outsideru, v kontrastu k insiderum v Ceské republice, chápeme naše postavení jako rovnocenné s príslušníky našeho národa v Cechách a kdekoliv jinde ve svete. Považujeme nás všechny (nás tady a je tam) za príslušníky stejného a jediného ceského národa, se stejnými právy na príslušnost k tomuto národu - na jeho odkaz, prítomnost i budoucnost. Touto otázkou se chceme na našem seminári také hloubeji zabývat.

Za tretí, na našem seminári se nebudeme vyhýbat ožehavým tématum, která se týkají vzájemného vztahu státu, vlády, národa a spolecnosti. Ukážeme si na príkladu naší nové vlasti, Spojených státu, jak jsou tady tyto vztahy chápány, a pokusíme se je srovnat s chápáním v jiných zemích, predevším v Ceské republice. Naší výhodou oproti konferencím v Cechách je to, že nejsme na ceské vláde nijak závislí a že se tedy bez obav mužeme pustit do jakéhokoliv tématu, které by treba ceští vládní hostitelé v Praze mohli prijímat s rozpaky ci nevolí.

Za ctvrté, jako reprezentanti vitálního krajanského spolku se chceme zamyslet nad otázkou, jaký by mel být vztah naší organizace a podobných krajanských organizací k ceské vláde a k ceskému státu, ovšem zpetne i té ceské vlády k nám, a jaký by mel být vzájemný vztah clenu naší cesko-americké komunity a ceského národa.

A nakonec za páté, chceme srovnat minulost, soucasnost a perspektivy dvou klubovních domu newyorských Cechu: Našeho spolkového domu Bohemian Hall v Astorii ve ctvrti Queensu a Národní budovy na Manhattanu.

Seminár se uskutecní po dobu trí dnu, patrne behem prvního víkendu v ríjnu 2010, a prednášky a diskuse se budou do jednotlivých dnu soustredovat následovne:
1.
DEN dopoledne: NÁROD a STÁT
odpoledne: SPOLECNOST a VLÁDA
2.
DEN dopoledne: Americtí Ceši vcera a dnes
odpoledne: Krajanská organizace vcera a dnes
3.
DEN dopoledne: Bohemian Hall v Astorii a Národní budova na Manhattanu
odpoledne: Diskuse, závery, doporucení

V soucasnosti hledáme úcastníky, recníky a diskutéry pro jednotlivé dny a specifická témata našeho semináre.
Vyzýváme všechny cleny našeho spolku, aby se semináre zúcastnili jednak jako diváci, ale také jako prednášející a diskutující. Dále vyzýváme americké Cechy odkudkoliv ve Spojených státech z Kanady. Také bychom chteli, aby se zúcastnili krajané z jiných zemí a kraju, at už z Evropy, nebo i z Austrálie, Nového Zélandu a odjinud. Samozrejme, že si prejeme, aby nás navštívili a aktivne se podíleli na výmene názoru reprezentanti ceské vlády a dalších organizací v Ceské republice. S ohledem na skutecne obecná témata semináre zveme i príslušníky jiných etnických skupin a národu z Astorie a New Yorku. Tyto skupiny navíc duverne znají náš klubový dum Bohemian Hall, nebot jej také pravidelne využívají pro svoje akce - Rekové, Italové, Irové, Chorvati, Kubánci, Bangladéšané a další. A nakonec chceme uvést a vyslechnout si názory na národ, stát, spolecnost a vládu od zástupcu trech hlavních svetových náboženství - židu, muslimu a krestanu.

Na seminár budou navazovat týdenní oslavy stého výrocí našeho klubového domu, vcetne predstavení a koncertuceských hudebních lidových, klasických, populárních, folkrockových a rockových umelcu a dále všeobecná veselice s množstvím znacek piva dovezených z Ceské republiky a s hostinou pripravenou známým pražským šéfkucharem.

Americký charakter našeho krajanského semináre

Amerika mela odlišný vývoj než Evropa. Už její první evropští osadníci si navykli na znacný stupen obcanské samostatnosti a odpovednosti, díky velmi volnému, místy až neexistujícímu dohledu ze strany anglické koloniální vlády. To bylo zpusobeno nejen vzdáleností od rodné zeme, ale i jejich protestantismem a obcanským sebevedomím, které lze vystopovat až do doby Magny Charty Libertatum ve 13. století. V 18. století dostala jejich vžitá obcanská hrdost navíc ješte mocnou podporu od myšlenek osvícenských filozofu. A to všechno nakonec vyústilo ve Válku za nezávislost a vznik Spojených státu. Po celou dobu své existence si USA uchovávají znacný duraz na vlastní zodpovednost obcanu a menší roli vlády, než je tomu tradicne v Evrope. Tyto ideály ovlivnily a nadále ovlivnují i další národy, které prišly do Ameriky - od Iru, Italu, Skandinávcu, Poláku a Rusu až po Židy, Araby a Cínany. Ani Ceši k nim nezustali imunní, jak dokazují cetné památky, které po sobe tito pristehovalci z nekdejšího Rakouska zanechali.

New York má tradicne vedle Chicaga nejvíce koncentrovanou ceskou populaci kdekoliv na svete s výjimkou Ceské republiky. Ceská komunita v New Yorku se však od prvních pristehovaleckých vln v 19. století po dnešek zásadne zmenila. Nelze zjednodušene tvrdit, že na zacátku byla pocetne silná a dnes, po 100 až 120 letech vesmes nárazového pristehovalectví, je zanedbatelná. Takové úvahy jsou zavádející. Kdybychom se podívali na výsledky posledního scítání lidu v USA, našli bychom zde nekolikanásobne více obyvatel, kterí se hlásí k ceskému puvodu, než jak tomu bylo pred sto lety. Co se zmenilo je struktura této "ceské" populace, jazyk, kterým mluví, a vztah k širší americké spolecnosti a jiným etnikám v této zemi. A jiný je také její vztah k puvodní domovine - ceským zemím a prenesene k ceskému státu (v soucasnosti k Ceské republice, ale tak je tomu z celého toho století teprve posledních 17 let).

Naši predkové - ceští pristehovalci, kterí nepocítali, že se za svého života vrátí do rodné vlasti, se nezabývali ve svých spolcích jenom "úcely gymnastickými, peveckými a dramatickými," jak se tehdy psalo, ale také ekonomickými a sociálními - od zakládání vlastních "kampelicek" (Credit Union), až po onu "ochranu vdov a sirotku". Duležitou dnešní specialitou newyorské krajanské komunity je její smesice politických úprchlíku z ruzných vln - zejména po roce 1948 a 1968, mezi kterými je, dá se ríci, vetší rozdíl než mezi osmdesátníky a šedesátníky v Ceské republice. Tento jev dobre vysvetlil Ota Ulc svým známým výrokem: "Každému z nás se rozbily hodinky o hranicní kámen".

Mnozí dnešní newyorští Ceši dnes létají do Cech i nekolikrát za rok, nebo tam pravidelne tráví znacnou cást roku. S nástupem internetu se pak naše domovina stala témer tak dostupná, jako bežnému obcanovi v Ceské republice. V Brooklynu nebo na Staten Islandu mužeme pravidelne sledovat televizní programy, císt ceský denní tisk a prihlásit se do tísícu blogu, kde mužeme diskutovat bez jakéhokoliv místního ci národnostního omezení, jen když jsme schopni komunikovat v ceštine. Otázkami národní a státní sounáležitosti ceských vystehovalcu a jejich potomku se bude zabývat práve náš seminár.

Pavel Vancura a Jan Krondl, autori a organizátori semináre
Petr Vancura, tajemník semináre
7. února 2010 

Clanek, ktery v Cesku odmitaji otisknout..

20. srpna 2010 v 14:47 | Frank Nykl |  Clanky jinych autoru
Posílám vám článek, který u nás také nemůže vyjít. Jako odpověď mi na to poslal jeden ze zdejších redaktorů toto:
"nezlobte se, ale asi by nebylo dobré zatěžovat naše stránky články o židech, vojácích a estébácích častěji, než je zdrávo. Víte dobře, že jsme pár vašich článků na tato témata vydali, ale čeho je moc..."

----

Jsou mezi námi ještě židé?
Nedávno jsem byl v Praze a stavěl jsem se u kamarádky Baronky. Bydlí na konci Prahy už asi 30 let a jinak pochází z Kynšperka u Sokolova. Vím o ní že je židovka a nikdy jsme o tom nijak zvlášť nehovořili. Ona není přímo ortodoxní, jako já nejsem nijak zvlášť katolík i když jsem byl pokřtěn. Nějak na to přišel hovor a Baronka se mi zmínila o tom, že omylem vyslechla v tramvaji rozhovor dvou mladých lidí, jak nadávají na židy a fandí Hitlerovi za to, že je nechal likvidovat. Přistoupila blíž a zeptala se dívky, která tak hloupě a urážlivě mluvila, jestli už viděla nějakého žida. Ta jí rozpačitě odpověděla, že ještě ne. Baronka jí na to s klidem řekla, že židé jsou lidé jako ostatní, nemají žádné ďáblovo znamení, ani hrb nebo bradavice na nose a pak jí ukázala Davidovu hvězdu, kterou nosí jako přívěsek na krku. Ti mladí ztichli a Baronka řekla do jejich vyděšených obličejů: " Tak jste konečně potkali židovku která se vám to dnes nebojí říct nahlas a je na to hrdá!"

To vše mě podnítilo k tomu, že jsem začal pátrat ve starých archivech po tom, kolik bylo v našem Západočeském kraji občanů židovské národnosti a jestli tu ještě někde jsou. Je jasné že po nacistickém holocaustu a ještě před koncem války, hodně židů odešlo do Ameriky a později, po vyhlášení státu Izrael, odešli i ti ostatní. Do konce války bylo povražděno na 6. milionů židů. U nás v Protektorátu bylo za války zavražděno - tj. vysláno do koncentračních táborů kde zemřeli - na 118. 000 židů a na Slovensku skoro 89. 000. Nacistické "Konečné řešení židovské otázky" si tak v Protektorátu Čechy a Morava vyžádalo téměř 80 tisíc lidských životů.

Federace Židovských obcí má k tomu svou statistiku:
"Počet Židů na celém světě se dnes odhaduje na 16 milionů, z toho 6 milionů žije v USA, 4 miliony v Izraeli, 3 miliony ve státech bývalého Sovětského svazu, 1,5 milionu v západní Evropě a zbytek po celém světě. V 10 Židovských obcích v ČR je registrováno cca 3 000 členů, v ostatních židovských spolcích cca 2 000 dalších. Odhaduje se, že v ČR dnes žije 15 - 20 000 Židů, avšak většina z nich není registrována."

V našem kraji, kde žili jak křesťané tak protestanti, bylo židů poskrovnu, měli však své synagogy (kostely) v každém větším městě.  V Karlových Varech (Karlsbad), nebylo židům dovoleno bydlet ve městě do roku 1840. Také z Falknova (Sokolova) byli židé od 16. století vypovězeni z města. Mohli se vrátit až v r. 1848. Karlovarská synagoga , která byla navržena Edwinem Oels Opplerem, byla postavena v r. 1877 a vešlo se do ní na 2,000 osob. Od začátku 20. století do r. 1930, mělo zde židovské obyvatelstvo přes 2,100 věřících. Pak v Německu nastoupil fašismus a jeho Křišťálová noc. (Ta je označením pro protižidovský pogrom, který se odehrál v noci z 9. na 10. listopadu
1938 v Německu, k němu připojeném Rakousku a v Sudetech. Tentýž den 10 listopadu 1938 byly vypáleny synagogy v Karlových Varech, Sokolově a Kynšperku. Zápis z městské kroniky v Sokolově uvádí že: " že zkáze (Sokolovské) synagogy přihlížely stovky lidí, přijeli i obyvatelé Svatavy a Dolního Rychnova."

Na závěr bych chtěl podotknout:
My, lidé všech vyznání ve středu Evropy, už jsme si už vytrpěli dost a tak urážet někoho, kdo se narodil jinak nábožensky smýšlejícím rodičům, je sprostota a dává křiklounovi cejch pologramotného primitiva.

juice

Frank Nykl.

9/11, Ground Zero Mosque, Gitmo Bewilder Obama

19. srpna 2010 v 14:48 | Ronald Kessler |  Clanky jinych autoru
President Obama has many talents, but being president isn't one of them.

He waded into the controversy over building a mosque two blocks from ground zero by appearing to take both sides. At first he seemed to side with proponents of the mosque. Then he clarified his remarks to suggest he may side with opponents.

In doing so, Obama managed to infuriate both sides.

During Obama's second day on the job, he ordered that the Guantanamo Bay military prison camp be closed within a year. He had no idea then and has no idea now where the prisoners will go. Almost two years later, the prison camp remains open.

Obama let Atty. Gen. Eric Holder announce that Khalid Sheikh Mohammed would be tried in federal court in New York. The administration made the decision without consulting the FBI or the New York City Police Department on the obvious security implications. Today, the plan is in limbo.

Obama said he opposed Arizona's immigration law but then admitted he had not read it.

While acknowledging he did not know "all the facts," Obama said Cambridge police acted "stupidly" when a white police officer arrested a black Harvard professor who was being obstreperous during the investigation of a report of a possible break-in.

Political pundits call such gaffes being "off message," as if the president were a brand of soap. But the president is a man, and this man lacks basic competence.

One of the first signs that Obama was in over his head came during the campaign. NBC's Brian Williams asked Obama in an April 2007 debate how he would change the U.S. military stance overseas if terrorists hit two American cities simultaneously.

"Well, the first thing we'd have to do is make sure that we've got an effective emergency response, something that this administration failed to do when we had a hurricane in New Orleans," Obama said.

After the planes hit the World Trade Center in 2001, no emergency response plan would have saved the men and women who jumped to their deaths from windows of the twin towers. If President Bush had given such a nonsensical answer, the media would have pounced on him. But when Obama made the remark, the media ignored it.

By overwhelming margins, Americans oppose Obama's major initiatives. Even his attempts to reach out to the Muslim world have failed. Instead of improving America's image in the minds of Muslims, Obama has actually made things worse. Since Obama became president, the popularity of the United States in Muslim countries has declined, according to the Pew Global Attitudes Survey.

During the campaign, I wrote in the Newsmax article Obama's Inexperience Tough to Ignore, "The idea that America might entrust its security and future to someone who has never demonstrated an ability to get anything of significance done is scary."

Obama is a splendid writer and a magnificent orator. But he truly thinks that his job consists of uttering words that will magically change the course of events. Besides being arrogant, that indeed is scary.

---

Ronald Kessler se venuje politicke publicistice a napsal mimo jine i nekolik knih o Karlu Kocherovi.

ever
carter