Září 2010


Tak jsem se rozcilil...

21. září 2010 v 17:22 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove

Tady ma nekdo talent...

19. září 2010 v 22:54 Clanky osvetove
Jiste vite, ze mam rad americke patrioticke pisne - obzvlast v tomhle podani...


Howard Ellis

19. září 2010 v 4:11 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Howard Ellis je jen jeden muj znamy...



Sharia

15. září 2010 v 19:44 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Zacatkem tohoto roku stat Louisiana prijal zakon, narizujici louisianskym soudum zakladat jejich rozhodnuti vyhradne na zakonech USA ci Lousiany, nikoliv na islamskem zakonu "sharia". Ucelem je dat jasnou smernici vsem soudcum, kteri by mohli rozhodnout o vyjimce pro Muslimy - obvykle na ucet zen, v pripadech manzelskeho nasili ci pripadu rozvodu. Mimochodem, mile deti a jina cesky mluvici telatka, v muslimskem svete je se zenami zachazeno primo strasne necivilizovane a to vsechno prosim "dle zakona sarija", tedy legalne. Zeny jsou legalne zneuzivany, muceny i vrazdeny - podrezavany i kamenovany. Takovou "legalnost" si prosim pekne muzete strcit do riti. To je pak uplne stejne spravne a logicke jako legalni kontinuita zakonu komunisticke CSSR a soucasne neokomunisticke CR. To si tam muzete strcit taky - i s Havlem a Rychetskym - dvema hlavnimi paskrivci a pachateli tohohle zlocinu. Z toho duvodu nemuzu pochopit mozkove pochody (jsou-li tam jake) tech prazskych zen, ktere jsem pred par lety videl prochazet po Praze zababusene v muslimskem zenskem obleceni (pro overovace: bylo to ve Frantiskanske zahrade a blizke pasazi Svetozor). Proc - proboha proc? Asi jsou ty kravy masochistky. 

Ale zpet k lousianskemu zakonu. Pravi tohle: "The legislature finds that it shall be the public policy of this state to protect its citizens from the application of foreign laws when the application of a foreign law will result in the violation of a right guaranteed by the constitution of this state or of the United States, including but not limited to due process, freedom of religion, speech, or press, and any right of privacy or marriage as specifically defined by the constitution of this state." Muj preklad zni: "Legislatura narizuje, aby nadale bylo verejnou smernici tohoto statu ochranit jeho obcany od pusobnosti zahranicnich zakonu, kdyz aplikace techto zahranicnich zakonu vyusti v poruseni prav zarucenych ustavou tohoto statu a nebo ustavou Spojenych statu, vcetne, ale ne omezeno, radneho rizeni, svobody nabozenstvi, projevu nebo tisku, a jakehokoliv prava na soukromi a manzelstvi, tak jak je to definovano ustavou tohoto statu."

Oklahoma zrejme prijme uplne stejny zakon a doufejme, ze zbyvajicich 48 statu udela to stejne, protoze "sharia" zakon neni kompatibilni s nasimi zakony a zadne mnozstvi politicke korektnosti to nemuze zakryt.

A kdyz uz jsme u tech definici - nedavno jsem to nekomu vysvetloval, tak to jen zopakuji:  Dle meho videni sveta islam neni nabozenstvi, ale ideologie. Duvodem je, ze islamu zcela chybi zakladni faktor, ktery je soucasti vsech ostatnich klasickych nabozenstvi a to je TOLERANCE. Krestanstvi ci katolicismus je tolerantni az do extremu - "miluj blizniho sveho jako sebe sama", stejne tak je tolerantni treba buddhismus, judaismus, hinduismus, shintoismus a ruzne dalsi. Islam ne - islam hlasa nesnasenlivost a expansi vuci svemu okoli. Podobnou netoleranci, nenavisti ke svemu okoli a dokonce surovosti i ke svym vlastnim se v nedavne historii vyznacoval jen nacismus a komunismus. Obe byly a jsou ideologie, nikoliv nabozenstvi. Tedy jak pravi mistni porekadlo: "Kdyz to chodi jako kachna, kvaka to jako kachna a vypada to jako kachna - tak je to kachna!". Tim padem a zcela logicky, pokud islam nebude tolerantni, pak nemuze byt povazovan za nabozenstvi a nemuze ocekavat, ze na nej bude bran takovy ohled jako by na nabozenstvi mel byt bran. Zatim je mezi nimi a nacisty a komunisty naprosto zaslouzene rovnitko.

Nemyslim, ze mi jako odezvu na tento clanek bude z Ceska psat prilis mnoho muslimu, ale je tam prekvapive mnozstvi nacistu a silene mnozstvi komunistu, kteri urcite budou aspon pisemne branit sve soukmenovce (zrovna predevcirem jsem cetl clanek jakeho ceskeho kokota, ktery i devet let po utoku na WTC tvrdil, ze si to Americani udelali sami a zadal "vysetreni" Kdo by to mel "vysetrovat" uz nepsal. Asi Francouzi.). Tedy pro tyto ceske intelektualy k zamysleni ("cesky intelektual" je oxymoron) o tom, co je legalni: Proponenti stavby mesity u Ground Zero (doufam, ze vam to neuniklo) hlasite argumentuji, ze k tomu, aby tam postavili mesitu maji "legalni pravo". Ano, maji. V Americe. Financovani teto mesity prijde z Iranu a Saudske Arabie. Vite o tom, ze provozovani jineho nabozenstvi nez muslimskeho (tedy i krestanstvi) je v Sauske Arabii NELEGALNI, v Saudske Arabii neexistuje jediny katolicky nebo krestansky kostel a o tom, ze by nekdo chtel postavit krestansky kostel v Mecca nebo Medina nesnil ani zadny spisovatel sci-fi (jako Michael Crichton, o Ondreji Neffovi, co napsal docela oslovsky clanecek o paleni koranu ani nemluve)?   

Reference: http://politicalmavens.com/index.php/2010/09/10/sharia-us-law/

  

Mezi ceskymi blogery maji hlupaci zelenou...

15. září 2010 v 15:52 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Spratelena osoba mne upozornila na web http://www.bojovnici.cz , kde se autor Pavel Pobrislo zabyva tim, jak typicky cesky bloger Vladimir Kapal, pise uplne nepricetnosti o Milanovi Paumerovi a bratrech Masinech, zatimco jini blogeri (jako ja, veskera stydlivost stranou) jsou na stejnem serveru prisne zakazani a veskere zminky o mych clancich jsou cenzurovany.

Clanek zde pretiskuji (o svoleni jsem pozadal), cely web http://www.bojovnici.cz chvalim. Autorem nasledujiciho clanku je tedy Pavel Pobrislo.

Jak jsem poznal Milana Paumera já

09.08.2010 (22:24)
Na blogu IDnes se v minulých dnech objevil článek přispěvatele Vladimíra Kapala, podle jeho slov, regionálního publicisty, s názvem "Jak jsem poznal Milana Paumera já". Jsem přesvědčen o tom, že obsah článku je klasická ukázka nevědomosti, případně jen částečné vědomosti autora, vydávajícího se však za znalce věci, z čehož pak logicky vyplývá hrubé překrucování a zkreslování faktů. V tomto případě ve věci nad jiné citlivé, kterou nepochybně je protikomunistický odboj skupiny bratří Mašínů v 50. letech 20. století (ZDE).

novak

Stanovení termínu popravy
V začátku článku neupírá autor Milanu Paumerovi, nedávno zesnulému členovi v závěru předchozího odstavce uvedené odbojové skupiny odvahu, když přijel na besedu do Čelákovic. Zde se totiž 28. září 1951 odehrála jedna z akcí skupiny bratří Mašínů a dnes zde stále žijí blízcí rodinní příslušníci strážmistra SNB Jaroslava Honzátka, oběti zmíněné akce Ctirada Mašína, Zbyňka Janaty a Milana Paumera. Vladimír Kapal píše, že po bouřlivé diskuzi v závěru čelákovické besedy, seděl s Milanem Paumerem a chtěl z tohoto setkání udělat rozhovor pro místní tisk. Nakonec jej neudělal, protože se mu prý z hovoru s Milanem Paumerem dělalo špatně a chtěl na něj co nejrychleji zapomenout. A začal uvádět příklady a také si buď vymýšlet nebo překrucovat skutečnosti, které se nechají doložit vyšetřovacími i soudními spisy. Začal tím, že citace ……"Mašínův strýc, který jim na své jméno koupil motocykl a s ním pak vyráželi na své akce, dostal doživotí" …… Pan Kapal měl určitě na mysli majora Ctibora Nováka, plukovníka in memoriam, bratra Zdeny Mašínové a tedy skutečně strýce Ctirada a Josefa Mašínových. Bohužel, Ctibor Novák byl 29. ledna 1955 odsouzen někdejším Nejvyšším soudem ČSR v procesu se spisovým číslem 1 T 1/55 k trestu smrti. Spolu s ním byli k absolutnímu trestu odsouzeni ještě Václav Švéda a Zbyněk Janata. Všichni tři pak byli popraveni v podvečer 2. května 1955 v pankrácké věznici. Viz foto výše.

Vladimír Kapal dále píše, že prý jediné co podle Milana Paumera chtěli, tedy skupina bratří Mašínů, bylo získat zbraně, peníze, prostřílet se na západ a vstoupit do amerických jednotek Rangers. Že jeden z cílů skupiny bylo dostat se na Západ a do americké armády, to je fakt. Nebyli to totiž jen oni, kdo tehdy věřil, že západní svět nenechá ve východní Evropě rozrůst mor komunismu, že dojde k válečnému konfliktu a tak na něj chtěli být připraveni a svými možnostmi přispět co nejvíce k jeho porážce. Své vědomosti pan Kapal značně znevěrohodnil tím, když napsal, že se bratři Mašínové a Milan Paumer po úspěšném útěku na Západ dobrovolně přihlásili do války ve Vietnamu. Samozřejmě, v prvé polovině padesátých let minulého století šlo o korejskou, nikoliv tedy vietnamskou válku. A v roce 1953 to už nebyla ani skutečná válka, nýbrž vyjednávání o příměří na 38. rovnoběžce atd. Hoši vstoupili do US Army proto, že stále věřili ve válečný konflikt mezi Západem a Východem. Prodělali výcvik a následnou službu v oddílech Zelených baretů. Všechny naděje na boj s komunismem jim však vzaly tzv. maďarské události z podzimu roku 1956. To, že západní svět nezasáhl a nechal Rudou armádu toto maďarské povstání proti hydře komunismu utopit v krvi, bylo jasným signálem, že proti komunistům ve Východní Evropě nebude západní svět bojovat se zbraní v ruce …… Další nepravda. Bratři Mašínové se prý chtěli po konci 2. světové války dostat do vznikající zvláštní jednotky Československé armády. Podle Milana Paumera, jak píše pan Kapal, ani jeden z nich neprošel testy a do jednotky se tak nedostali. Starší z bratrů, Ctirad, však po válce prodělal výcvik ve zvláštním oddíle pro vedení partyzánské války, kde se mimo jiné naučil i likvidaci nepřítele podříznutím hrdla. Josef Mašín tento výcvik neabsolvoval, protože na to tehdy neměl příslušný věk.

Vladimír Kapal pak pokračuje, jak mu Paumer líčil průběh přepadení transportu peněz. Pokladník jim prý peníze již vydal, ale ve voze jel náhodou nějaký milicionář, který chtěl krádeži peněz zabránit, tak ho jeden z Mašínů bodl nožem a zranil, nato probodl i pokladníka, který prý chtěl sáhnout po pistoli …… Bohužel je to jen snůška nepravd a výmyslů. Zastavení auta někdejšího n.p. Kovolis Hedvíkov a následné ukořistění částky téměř 900.000 Kčs, které proběhlo 2. srpna 1952, se Milan Paumer neúčastnil. Akci tehdy provedli Josef Mašín a Václav Švéda. Kousek za obcí Žleby ve směru k obci Horky se jim podařilo zastavit již zmíněné auto, ve kterém seděly čtyři osoby. Řidič, bezpečnostní referent, pokladník a jedna žena, zaměstnankyně Kovolisu, která do auta náhodně přistoupila v Čáslavi. Ač byli všichni v autě vyzváni k vydání zbraní, pokladník Josef Rošický svojí zbraň, pistoli, na rozdíl od bezpečnostního referenta, zatajil. Tu po chvíli, kdy auto odjelo z místa zastavení k nedalekému lesíku, vytáhl na Josefa Mašína a měl tak jedinečnou možnost, střelbou ho zlikvidovat. Mezi oběma muži však došlo k zápasu, při kterém byl pokladník usmrcen dvěma střelami z vlastní pistole, které se Josef Mašín během boje zmocnil. Mimochodem, ač se opakovaně v nejrůznějších článcích, besedách apod. argumentuje tím, že pokladník Josef Rošický nebyl členem komunistické strany, není to opět pravda. V Dokumentu č. 14 k případu Ctibor Novák a spol. s nadpisem "Zpráva o vyšetření a ohledání místa vraždy Josefa Rošického", ze dne 15. dubna 1954, ač se čin stal již 2. srpna 1952, je na straně 13 - 14 uveden soupis věcí, nalezených u mrtvého. Pod bodem 19) je uvedeno: Legitimace KSČ č. E 166238 na jméno Josef Rošický vydanou závodní organizací n.p. Hedvíkov. Pro zajímavost. Pod bodem 18) je napsáno následující: zbrojní pas na jméno Josef Rošický na pistoli ráže 6,35 mm DUO č. 133436 vydaný OV-NB Čáslav pod č. 266-30-6-51/I-107 .

130


Poté autor článku píše, že mu Paumer průběh akce v Čelákovicích vylíčil následujícím způsobem. Citace …… "Mašíni vtrhli do služebny SNB, nic netušícího strážmistra omámili chloroformem, svázali do kozelce a šli si pro samopaly a munici. Když odcházeli, policajt se začal probouzet a sténat, a tak ho, svázaného a ještě omámeného, podřízli. Milan Paumer vyprávěl, že on měl za úkol hlídat venku před strážnicí, aby je někdo náhodou nevyrušil. Nesměli existovat svědci"…… Zase samé nepřesnosti a výmysly. Případ v Čelákovicích se odehrál v pozdních nočních hodinách dne 28. září 1951. Akce se ze strany skupiny zúčastnili: Ctirad Mašín, Zbyněk Janata a Milan Paumer. Vše tedy proběhlo bez Josefa Mašína, který byl v té době zaměstnán jako řidič státních lesů v Jeseníku. Do Čelákovic se trojice mladých mužů dostala sanitkou pražské záchranné služby, když se jim lstí podařilo překvapit její posádku. Oba muže ze sanitky pak v lese blízko obce Velenka přivázali ke stromům a Ctirad Mašín je omámil chloroformem. Strážmistra Honzátka vylákal pak ze služebny SNB v Čelákovicích také Ctirad Mašín a to smýšlenou zprávou o autonehodě na okraji města. Když na udané místo příslušník SNB přijel, byl skupinou odzbrojen. Nebyl samozřejmě svázán do kozelce, nýbrž na rukou za tělem. Klíče od služebny skupině vydal, neměl však u sebe klíče od skříně, kde byly umístěny zbraně. Ctirad Mašín a Zbyněk Janata skříň porazili, slabou zadní stěnu rozbili a odtud odnosili zbraně do sanitky. V ní se spuštěným motorem seděl Milan Paumer. Jaroslav Honzátko celou scénu pozoroval, stojíc svázán na rukou ve služebně. Po odnesení zbraní jej Ctirad Mašín vyzval, aby si lehl na kanape, které v místnosti sloužilo k odpočinku. Když tak příslušník učinil, omámil ho Ctirad Mašín chloroformem a následně mu podřízl hrdlo tak, jak se to naučil v poválečném výcviku ve zvláštním oddíle pro vedení partyzánské války. Ať to zní sebe tvrději, pro Ctirada Mašína bylo podříznutí hrdla jen jedním z možných způsobů likvidace nepřítele. Nic víc a nic míň. Byli by kritici tohoto činu spokojenější, kdyby Ctirad Mašín strážmistra Honzátka zastřelil?

Je nepochybné, že Jaroslav Honzátko se po svém zneškodnění stal zajatcem. Je však také nepochybné, že skupina s ním nadále jako s válečným zajatcem nakládat nemohla. Neměla např. k dispozici nějaký prostor nebo místo, podobné zajateckému táboru, kam by jej umístila, nemluvě o tom, jak by se o něho dále starala. Pochopitelně na rozdíl od neomezeně vládnocí komunistické moci, která měla zajateckých táborů, rozumí se trestaneckých lágrů, pro statisíce zde živořících odpůrců "šťastného života v socialismu", po celém území republiky desítky a desítky. Bylo také zřejmé, že následná výpověď živého strážmistra Honzátka a s tím spojený jistě kvalitní popis členů skupiny, by vedl k její likvidaci. V době bojů a válek - vládnoucí komunisté nedělali v padesátých letech minulého století nic jiného, než že vedli válku a třídní genocidu proti většině vlastního národa - se bohužel dějí ošklivosti, jejímiž obětmi jsou někdy třeba jen náhodně se na místě nějaké akce vyskytnuvší lidé. Příkladů by bylo možné uvést více. Jan Smudek při svém ojedinělém útěku z někdejšího Protektorátu, překvapivým výpadem zastřelil v březnu 1940 v obci Březí nedaleko Domažlic dva německé celníky. Oldřich Pechal, velitel parašutistické skupiny Zinc, zastřelil v březnu 1942 blízko moravské Strážnice taktéž dva německé celníky, kteří pravděpodobně z jeho strany žádné nebezpečí nepředpokládali. Parašutista Arnošt Mikš ze stejné paraskupiny zastřelil též v březnu 1942 v křivoklátských lesích jednoho českého četníka a druhého těžce zranil. Partyzánská skupina Radomíra Luži zastřelila v říjnu 1944 v Přibyslavi čtyři české četníky, z čehož jeden se k tomuto aktu odplaty za smrt generála Vojtěcha Luži dostal skutečně jen náhodou. Všichni v předchozích větách uvedení tak svými činy, které by kritici skupiny bratří Mašínů měli nazvat zákeřnostmi a barbarstvím, neslučitelným se ženevskými konvencemi, jen předcházeli svému prozrazení. Samozřejmě, pro ty naše spoluobčany, kteří neuznávají fakt, že komunisté rozpoutali v této zemi teror a de facto vedli válku proti nezanedbatelné části národa, nebudou mít ani uvedené argumenty žádnou váhu. No ale s tím už se asi nedá nic dělat ……

Napsal jsem tyto řádky proto, abych se pokusil uvést řadu tvrzení z blogu Vladimíra Kapala na pravdivou nebo správnější míru a současně upozornit na nebezpečí různých regionálních publicistů a novinářů, kteří se vlastními slovy pana Kapala …… celý život snaží o pravdivé informace. Někdy se ovšem i nyní v novinách objevit nesmějí, a proto bych je chtěl zveřejňovat právě zde …… na blogu IDnes, dodávám já. Pan Vladimír Kapal se dále, jak uvádí v záhlaví svého blogu …… Nehodlá hádat s těmi, kteří neumějí nic jiného nežli dštít na všechny a všechno oheň a síru a plivat na každého, kdo má jiný názor jedovaté sliny. Snad jsem na něho svým psaním oheň a síru nedštil a jedovaté sliny neplival. Nicméně než jako velmi slabým regionálním publicistu, nechci-li použít slova písálek, jej nazvat nemohu. Tragedií ovšem je, že jeho polopravdy a pokrouceniny si od zveřejnění přečetlo již téměř 30.000 čtenářů a zdá se, že mnozí s ním souhlasí. Bohužel.

Pavel Pobříslo

Divorce Agreement

12. září 2010 v 16:31 | John. J. Wall |  Clanky jinych autoru
Dear American liberals, leftists, social progressives, socialists, Marxists and Obama supporters, et al:

We have stuck together since the late 1950's for the sake of the kids, but the whole of this latest election process has made me realize that I want a divorce. I know we tolerated each other for many years for the sake of future generations, but sadly, this relationship has clearly run its course.

Our two ideological sides of America cannot and will not ever agree on what is right for us all, so let's just end it on friendly terms. We can smile and chalk it up to irreconcilable differences and go our own way.

Here is a model separation agreement: 
Our two groups can equitably divide up the country by landmass each taking a similar portion. That will be the difficult part, but I am sure our two sides can come to a friendly agreement. After that, it should be relatively easy! Our respective representatives can effortlessly divide other assets since both sides have such distinct and disparate tastes.

We don't like redistributive taxes so you can keep them. You are welcome to the liberal judges and the ACLU. Since you hate guns and war, we'll take our firearms, the cops, the NRA and the military.  We'll take the nasty, smelly oil industry and you can go with wind, solar and biodiesel.

You can keep Oprah, Michael Moore and Rosie O'Donnell. You are, however, responsible for finding a bio-diesel vehicle big enough to move all three of them.

We'll keep capitalism, greedy corporations, pharmaceutical companies, Wal-Mart and Wall Street. You can have your beloved lifelong welfare dwellers, food stamps, homeless, homeboys, hippies, druggies and illegal aliens. We'll keep the hot Alaskan hockey moms, greedy CEO's and rednecks. We'll keep the Bibles and give you NBC and Hollywood ..

You can make nice with Iran and Palestine and we'll retain the right to invade and hammer places that threaten us. You can have the peaceniks and war protesters. When our allies or our way of life are under assault, we'll help provide them security.

We'll keep our Judeo-Christian values. You are welcome to Islam, Scientology, Humanism, political correctness and Shirley McClain. You can also have the U.N. but we will no longer be paying the bill.

We'll keep the SUV's, pickup trucks and oversized luxury cars. You can take every Subaru station wagon you can find.

You can give everyone healthcare if you can find any practicing doctors. We'll continue to believe healthcare is a luxury and not a right.  We'll keep "The Battle Hymn of the Republic" and "The National Anthem." I'm sure you'll be happy to substitute "Imagine", "I'd Like to Teach the World to Sing", "Kum Ba Ya" or "We Are the World".

We'll practice trickle down economics and you can continue to give trickle up poverty your best shot. Since it often so offends you, we'll keep our history, our name and our flag.  

Would you agree to this?  If so, please pass it along to other like-minded liberal and conservative patriots and if you do not agree, just hit delete. In the spirit of friendly parting, I'll bet you answer which one of us will need whose help in 15 years.


Sincerely,
John J. Wall
Law Student and an American

P. S. Also, please take Ted Turner, Sean Penn, Martin Sheen, Barbara Streisand, &
Jane Fonda
with you.

P. S. S.  And you won't have to press 1 for English when you call our country.


perse

A zakazali mi tam vstup ...

12. září 2010 v 1:53 Clanky osvetove


Ja mam jen same problemy.

Vcera vecer jsem se bavil s mladou, velice dobre vypadajici zenou.

A ona se mne pta, jestli mam radsi prsa a nebo nohy.

Tak po pravde rikam, ze mam radsi to mezi nohama, ale musi to byt hezky oholene.

A ona zavolala vedouciho, vyhodili mne z KFC a ze uz se tam nemam ukazovat.

stary muz

Definujici moment...

10. září 2010 v 16:18 Clanky jinych autoru
Vsechno ma svuj "definujici moment" - moment, ktery definuje a je dulezitejsi, nez cokoliv jineho. Jako treba ten most v Usti na Labem. A mesto same. Aussig. Urcite ma dlouhou historii - ale definujici moment Usti nad Labem byl hotovy v par minutach. A je vyjadren timhle obrazkem:

brucke

Výbuch muničního skladiště v Krásném Březně
a masakr německého obyvatelstva 31. července 1945

V úterý 31. července 1945 v 15.30 došlo k mohutné explozi muničního skladiště v Krásném Březně. Série výbuchů trvala nejméně 20 minut. Bezprostředně při výbuchu přišlo v Krásném Březně o život nejméně 27 osob, několik desítek osob v Krásném Březně bylo při výbuchu zraněno.
Několik sekund po prvním výbuchu začal v prostorách souběžně před hlavním nádražím, na Mírovém náměstí, na Předmostí a na Mostě dr. Edvarda Beneše masakr německého obyvatelstva. Při masakru na mostě zahynulo nejméně 18 osob německé národnosti, před nádražím, na Předmostí a na náměstí nejméně 24 osob, jejichž mrtvoly byly zpopelněny 1. srpna v terezínském krematoriu, a na Střekově 1 zastřelená osoba německé národnosti.
Celkový počet obětí ústeckého masakru německých občanů není nižší než 43 osob, ale ve skutečnosti se odhaduje počet obětí na 80-100. Oběti masakru nejsou vesměs evidovány v ústeckých matrikách ani v evidenci obyvatel. Jejich počet upřesňuje zápis v kremační knize terezínského krematoria a jmenovitý seznam je uložený v podnikovém archivu Setuzy a.s.
Ve středu 1. srpna 1945 v 10.00 přijela do Ústí vládní vyšetřovací komise vedená generálem Svobodou a ministrem vnitra Noskem, komise nebyla schopna vypátrat příčinu výbuchu, přesto gen. Svoboda výbuch jednostranně interpretoval jako dílo wehrwolfu. Na tiskové konferenci v hotelu Palace ministr Nosek prohlásil na adresu masakru německých obyvatel: "Musíme být tvrdí, ale nevinní nesmí trpět! Nestrpíme, aby řádila ulice, nýbrž usilujeme o to, aby vše šlo svým plánovitým chodem za součinnosti našich bezpečnostních orgánů v zájmu našeho národa a republiky." Generál Svoboda vyslovil s masakrem německých obyvatel souhlas: "Je nutno jednou pro vždy se vypořádat s pátou kolonou a můžeme si přitom za vzor dát Sovětský svaz, který byl jediný, kdo to v této válce bezpečně dokázal: jako příklad uvádím případ povolžské německé republiky, kam jedné noci bylo shozeno několik desítek německých parašutistů. Když všichni byli tamějšími Němci uschováni a nebyli vydáni ani na naléhavé výzvy Rudé armády, došlo k tomu, že tato povolžská německá republika 48 hodin po poslední výzvě přestala existovat a nikdy víc už existovat nebude." (citováno podle Předvoje, 4. srpna 1945).
Tabuizace bílých míst historie na jedné straně přinesla zákonitě mytizaci historických událostí na straně druhé. Tento jev je obzvlášť patrný v interpretaci událostí v Ústí nad Labem 31. července 1945 všeobecně známý pod označením Ústecký masakr.
Před listopadem 1989 byla tato tragická událost českou historiografií a publicistikou připomínána pouze explozí muničního skladiště jednoznačně jako čin wehrwolfovské sabotáže, který vyvolal jisté pouliční nepokoje ze strany ústeckých Čechů rozjitřených nad lidskými a materiálními ztrátami způsobenými výbuchem. Průběh pouličních nepokojů a počet obětí nebyly uváděny.
Ústecký masakr se stal centrem pozornosti především sudetoněmecké historiografie a publicistiky označující tuto událost často jako "sudetské Lidice" a uvádějící počet obětí masakru z řad německého obyvatelstva od 400 do 8 000. Sudetoněmecká strana se ve své argumentaci opírala především o písemná nebo tiskem vydaná svědectví pamětníků události, tzv. Lebensberichten z let 1945-1949. Ponechme stranou určitou tendenčnost těchto dobových svědectví. Rány způsobené tragickým dopadem událostí konce války a hořkostí následujícího vyhnání byly u všech svědků tehdy ještě příliš živé. S výjimkou svědectví sociálního demokrata Aloise Ulmanna se však v naprosté většině jedná o svědectví neočitých svědků, dalo by se říci "z druhé ruky". Očití svědkové z řad Němců masakr většinou nepřežili.
Díky zájmu veřejnosti po roce 1990 se podařilo získat některá mimořádně cenná svědectví očitých svědků masakru z řad Čechů, v archivech byly objeveny dosud neznámé prameny. Protože se jedná o materiál podstatně měnící dosavadní pohled na ústecký masakr, zmíním se o nich podrobněji.
K mimořádně cenným svědectvím patří výpověď Jiřího T. (*1921). Svědek byl tehdy zaměstnán na ústecké poště 2 naproti vlakovému nádraží. Kolem půl čtvrté odpoledne odesílal ze své kanceláře v I. patře pošty telefonicky telegram na hlavní poštu. Z jeho činnosti ho vyrušila mohutná detonace, která rozbila okno kanceláře. Jiří T. si v první chvíli myslel, že se jedná o letecký nálet a instinktivně se ukryl pod stůl. Po několika sekundách, když neslyšel hukot letadel, seběhl se svým kolegou Václavem O. po schodišti a vyšel na ulici. Bylo slyšet další série menších detonací a nad Mariánskou skálou stoupal oblak černého dýmu. Výhledu na místo výbuchu - Krásné Březno však bránila skála. Svědkovu pozornost okamžitě upoutal shluk lidí před východem z nádraží. Asi padesátiletý holohlavý muž robustní postavy v civilních šatech tam křičel: "Tím jsou vinni Němci!" a mlátil několik Němců s bílými páskami na pažích po hlavách holí a pěstí. Asi tři osoby již ležely na zemi, mezi nimi jeden muž, který se svíjel bolestí a držel se rukama za hlavu. Svědek spolu s Václavem O. běželi na Most dr. E. Beneše, odkud výhledu na Krásné Březno nebrání Mariánská skála, aby zjistili, co se vlastně v Krásném Březně stalo. Na most se však nedostali, zůstali stát pod železničním viaduktem na chodníku pro pěší. Na mostě byl vidět velký shluk lidí, mezi civilisty se objevovaly uniformy československých vojáků a rudoarmějců. Po levém mostním oblouku zahlédli do kopce běžícího muže. Záhy se ozval výstřel z automatu a běžící muž spadl do Labe. Vzápětí zahlédli nad hlavami davu dětský kočárek, který byl shozen do vody, za kočárkem následovala ženská postava. Situace na mostě byla zcela nepřehledná a ozývala se střelba. Jiří T. s Václavem O. dostali strach a vraceli se na poštu. Těsně před nádražím dostihli známého Čecha z Chabařovic, který za ruku vedl asi sedmnáctileté německé děvče s bílou páskou. Utíkali pravděpodobně z milostné schůzky na Mariánské skále. Holohlavý muž řádil před nádražím dál, měl úplně zkrvavené ruce, které si omotal hadrem. Kolem na zemi leželo bez hnutí asi dvanáct ubitých Němců, tři nebo čtyři Češi v civilních šatech se připojili k řádění holohlavého a do ležících zběsile kopali. Ještě než stačil Jiří T. svého známého z Chabařovic a jeho dívku varovat, holohlavý muž ji srazil pěstí na zem a kopal do přirození. Společník dívky byl v šoku a nebyl schopen dívku před násilníkem bránit. Podobně na tom byli i ostatní náhodní diváci. Češi nebyli schopni řádění holohlavého muže zabránit a Němci nedokázali z místa masakru utéci. Teprve poté co zakřičel Jiří T. na známého z Chabařovic: "Vem ji!", začal mladík reagovat a společně s Jiřím T. uchopili bezvládnou dívku za ruce a nohy a odnášeli ji pryč. Holohlavý muž stačil ještě přetáhnout Jiřího T. po zádech dřevěnou holí. Zraněnou dívku odnášeli mimo dosah davu. V ulici Hradiště se otevřely dveře a šatnářka z divadla, Němka, česky zavolala: "Dejte ji sem!" Dívku uložili v šatnářčině bytě. Poté se Jiří T. vrátil na poštu, kde svým kolegům vyprávěl, co se venku stalo. Ti si všimli, že silně krvácí z ramene a zranění mu ošetřili. Jiří T. se na poště dlouho nezdržel a pospíchal pěšky směrem na Klíši, kde bydlel. Po cestě zvonil na byty Maxe Herlitze a dalších německých dělníků z chemičky, kde byl za války totálně nasazen, aby vůbec nechodili do práce, že se ve městě dějí hrozné věci.
V roce 1993 poskytla neméně důležité svědectví Marie B. (*1924). V okamžiku exploze byla na ústeckém Předmostí. Šla se podíval na most, zde však byl shluk lidí a ozývala se střelba. Svědkyně dostala strach a vracela se přes Předmostí do středu města. Ve výpovědi mimo jiné uvádí: "Poblíž Předmostí se ke mně přiblížil muž ve středním věku menší postavy v civilních šatech a se sukovicí v ruce. Došel ke mně a zeptal se: "Češka nebo Němka". Já jsem mu řekla: "Mazej ode mne". Jak jsem promluvila česky, muž zůstal stát, já jsem pokračovala a proti mně vyšla paní ve světle šedém kostýmu, Němka, protože měla bílou pásku. Byla středního věku, vyšší a štíhlá. Chtěla jsem jít k ní a říci jí, aby sundala bílou pásku a vrátila se, než jsem jí došla, otočila jsem se a onen muž pokračoval za mnou. Přešla jsem jí a strachy jsem jí neřekla nic. Po pár metrech jsem se zastavila, ohlédla a už jsem viděla, jak německá žena ležela na zádech a muž se sukovicí ji táhl za nohu do okopu u mostu, který sloužil za války jako protiletecký úkryt. Poblíž okopu byly navršené kameny, velké asi jako lidská hlava, muž hodil Němku do okopu a tam na její tělo mrštil dva velké kameny.
Z Předmostí jsem se dostala na dnešní Mírové náměstí ke kašně, byla to zřejmě požární nádrž, nedaleko spořitelny. Zde byl větší srocený dav, převážně muži. Viděla jsem, že voda v kašně byla zabarvená krví. V kašně bylo několik topících se osob, že by jich bylo mnoho, to se nedá říci. Jak se někteří z topících v kašně vynořovali, lidi na okraji tlačili jejich hlavy zpátky do vody. Z některého z domů v Klášterní ulici vedli dva muži v civilu holohlavého zakrváceného bosého muže oblečeného jen do spodků. Tohoto muže hodili rovněž do kašny a topili ho tam. Najednou na okraj kašny vylezl menší slabý pán a sepjal ruce a volal: "Lidi, vzpamatujte se, cizina se na nás dívá". Začaly se ozývat hlasy: "Hoďte ho tam taky". Neviděla jsem, že by muže skutečně do kašny hodili. Hned nato dav začal skandovat: "Všechny Němci do dvacetčtyř hodin ven a Češi co tady byli, taky". Toto skandování se několikrát opakovalo. Protože jsem tady žila, dostala jsem strach a šla jsem od náměstí domů do Předlic pěšky. Ještě u Chemičky, jak ulici přejíždí vlečka do továrny, jsem viděla Němku s bílou páskou, kterou jsem od vidění znala a věděla jsem, že pochází z Trmic. Tuto paní muži v civilu kopali do zadku. Žena šla po ulici a viděla jsem, jak ji muži asi třikrát nakopli. Ještě jsem viděla, jak podobným způsobem kopali ještě jiné Němce s páskami, ale nic jiného jim nedělali. Pak už nebylo nic a za Chemičkou byl už klid. Do Předlic jsem se dostala v pořádku."
V podnikovém archivu firmy Setuza a.s., dříve Jiří Schicht, v Ústí nad Labem byl nalezen seznam pracovníků firmy "nezvěstných ode dne 31. VII. 1945 (události v Krásném Březně)". Seznam jmenovitě uvádí sedmnáct obětí masakru, vesměs technických a hospodářských pracovníků, kterým končila pracovní doba kolem půl čtvrté a v době masakru přecházeli Most dr. E. Beneše.
Ústecký historik Jan Havel objevil v Památníku Terezín v kremační knize zápis z 1. srpna 1945 o zpopelnění 24 "neznámých Němců z Ústí nad Labem" - obětí masakru. Jejich popel byl uložen ve společném hrobě. Tito mrtví z Ústí byli jedni z posledních spálených v terezínském krematoriu. Zápisy v kremační knize končí 4. srpna 1945.
Pracovník Archivu města Ústí nad Labem Jan Houžvička našel při pořádání fondu ONV Ústí nad Labem v roce 1992 anonym odeslaný "Očitým svědkem legionářem" 2. srpna 1945 ministerstvu vnitra. Z pražského ministerstva vrátili originál označený červenou tužkou jako "Tajné!!!" Okresní správní komisi v Ústí nad Labem "na vědomí a k dalšímu prošetření". Totožnost odesilatele se nepodařilo zjistit a tak tento pozoruhodný dobový dokument zůstal uložen bez povšimnutí v registratuře do doby nálezu. Vzhledem k nedokonalé stylistice lze na první pohled předpokládat, že pisatelem je osoba německé národnosti. Styl dopisu však vůbec neodpovídá stylu dopisů Němců zběžně ovládajících český jazyk. Pisatel byl pravděpodobně Čech, silně psychicky rozrušený zážitky z masakru. Uvádíme v transliterované podobě celý text dopisu:
"Ku událostem v Ústí nad Labem.
K výbuchu v minulých dnech v Krásném Březnu byl jsem očitým svědkem.- Příčina výbuchu dosuď není známa jen to mělo neblahé následky pro dělnictvo Šichtových závodů a jiných občanů něm. národnosti v Ústí. Sám jsem zarytým Čechem ale tomuto řádění přece nemohu přihlížet poněvadž to přesahuje meze lidské důstojnosti a je autorita demokratické republiky šlapaná do zemi.
Viděl jsem že dělníci který jinak česky nedovedou byly ihned fackované, to stupňovaly, když některý stráže N.S.B. a Sv. si připily a pak lahvemi tloukli nic netušící dělníci staré utahané a kopaly nestydatě ženy i děvčata a ubíjeli na ulici.
Rvačka neustála lidí němci byly zhazovaní z vys. labského mostu a po plovoucích bylo stříleno - je to důstojné jednání" prospěje nám to ke státní konsolidaci" neměli by jsme byti lepší našeho nepřítele", Vždyť oheň a výbuch mohl při dnešním nepořádku v prac. nasazením a nedbalém vykonáváním platných předpisů způsoben oharkem odhozeným kuřákem a. p. Pánové pošlete do pohraničí starší zkušení lidé s trochu lidské důstojnosti a více spravedlivého jednání, jít proti bezbrannému prac. lidu je největší prohřešení kterého se dopouštíme a na co s určitostí jednou špatně doplatíme. Bylo by správněji nevodit reg. vojsko a stáhnout rozpálené tyto hlavy mladých nerozvážlivců chceme uchovat čistý štít našeho státu.
Volám v pravý čas a varuji před dalšími podobnými událostmi, které se zde odehrály v tom našem krásném pohraničí. Je nejvýš na čase s.... n.....
Ústí 2.VIII.1945 Očitý svědek legionář