Březen 2011

Proč Nenávidím Ameriku

7. března 2011 v 16:11 | Jose Batistuta |  Clanky jinych autoru
Nasledujici clanek napsal zrejme Kubanec zijici v CSSR - puvodne byl zverejnen na adrese:
http://josebatistuta.blog.idnes.cz/c/179206/Proc-Nenavidim-Ameriku.html - v puvodnim textu obsazene pravopisne chyby jsem neopravoval - obsah je dulezity, nikoliv forma.
-----

Proč Nenávidím Ameriku

Každý druhý Čech nenávidí Ameriku. I když tam málo kdo z nich žil, jejich názor na Ameriku je nekompromisní: Amerika stojí pod psa ! A tak jsem si poprvé uvědomil, že já vlastně taky nenávidím Ameriku. Zde je proč ...

Já nenávidím Ameriku, protože tam žijí krásní, pro-aktivní a super-produktivní lidé, kteří kypý humorem, nápadivosti - ale hlavně - silnou sebedůvěrou. Tito lidé přišli do Ameriky ze všech koutů světa. Tito lidé museli opustit bezpečí svého domova a odjet někam za svým snem - do neznáma, za vodu, na druhou stranu zeměkoule, za vidinou lepšího života pro své děti a rodiny.

Já nenávidím Ameriku, protože Amerika je postavena na chybách Evropy. Amerika zaručuje základní přírodní práva a svobody všem, kdo vstoupí na americkou půdu. A tak ti, kdo jsou ve své vlastní rodné zemi pronásledováni svými vlastními bratry, nachází útočiště právě v té mizerné Americe mezi cizými lidmi, kde jsou si všichni sobě rovnými. Co by si všichni tito vystěhovalci počali bez Ameriky ? Kam by utekli, kdyby nebyla Amerika ?

Já nenávidím Ameriku, protože bydlím v jednopokojovým kamrlíku na pátém patře paneláku, obklopen z každé strany nervózními sousedy, kterým vadí každý můj krok. Když se optáš Američana, proč má šesti-pokojový dům se stejným počtem koupelen, dvěma kuchyněmi a krásně modrým bazénem obklopeným palmama na deseti hektarech pozemku - tak ti s úsměvem na tváři odpoví: a proč ne ?

Já nenávidím Ameriku, protože Amerika nám dala mnoho věcí, bez kterých se dnes neobejdeme. I ten zatracený Internet byl vynalezen v Americe !

Já nenávidím Ameriku, protože nám dala McDonaldy - tedy restaurace, které servírují pofidérní, ale hlavně nezdravé jídlo. Já nenávidím Ameriku, protože kdykoliv procházím kolem McDonaldu v Praze, vždy je tam narváno až po střechu. Ne Američanama, ale Čechama.

Já nenávidím Ameriku, protože nás obléká. Ano, mám na sobě oblečené Levi jeans a tričko, na kterém je napsáno cosi v angličtině.

Já nenávidím Ameriku, protože Američani jezdí v obrovských autech s klimatizací a posilovačem řízení, které žerou desetkrát tolik co můj Peugot Prdítko.

Já nenávidím Ameriku, protože v Americe najdete nekonečné pláže, vyprahlou step, kouzelné hory, písečnou poušt', pohádkovu přírodu a fantastické lyžování. A to jsem se ani nezmínil o rybaření...

Já nenávidím Ameriku, protože nám cpe do chřtánu svoji kultůru: posloucháme americkou hudbu, sledujeme americke televizní seriály a chodíme do kina na americké filmy. A zatímco se nám to všem nelíbí, všichni jejich kulturní produkty vesele konzumujeme.

Já nenávidím Ameriku, protože má údajně nehorší školy na světě. Ano, ty otřesné instituce vyššího vzdělání, jako jsou Harvard, Yale, MIT, Stanford, Columbia, Princeton a nebo snad Art Institute of Pasadena, kde studenti běžně platí přes sto tisíc dolarů za rok za jejich vzdělání - vzdělání, které nikde jinde ve světě nenajdete. I ten hlupák Albert Einstein neměl kam jít vyučovat své ptákoviny, tak skončil na Princetonu v Americe. Absolventi amerických škol jsou pak najati největšíma korporacema na světě za astronomické nástupní platy a do konce našeho života nám budou říkat, co dělat, jak to dělat a jak žít svůj vlastní život. A co na to kibic Čech ? Nuže, komukoliv se z Čechů naskytne příležitost jít studovat na Americkou Univerzitu, tak na svoji kritiku okamžitě zapomene, stáhne ocas mezi nohy a opustí svoje rodné Bučovice, aby odjel za inferiorním vzděláním kamsi za vodu, do Ameriky. Najednou, americké školy jsou perfektní...

Já nenávidím Ameriku, protože ji nerozumím. Amerika se schovává před zbytkem světa kdesi na západní polokouli, mezi inferiorním Mexikem a dependentí Kanadou, obklopená Atlantikem na jedné straně a Pacifikem na druhé. Protože je tak daleko, není lehce přístupná, což bezesporu dodává k její mystice.

Proto nenávidím Ameriku...

A konečne, já nenávidím Ameriku, protože Amerika jde za nás za všechny do válek, aby jsme všichni, bez rozdílu, měli zítra co jíst, co pít a spokojeně žít. Aby jsme se nemuseli bát dalšího Hitlera, Stalina, Husseina, Pol Pota a dalších šílenců, kteří se vždy alespoň jednou za generaci někde ve světě objeví.

Amerika se stará o to, aby jsem se ráno mohl probudit, políbit manželku a své děti - a spokojeně odejít do práce s tím, že je večer najdu doma zdravé a usměvavé - přesně tak, jak jsem je tam ráno naposledy viděl ...

A to je přesně to, proč nenávidím Ameriku !

Vystrizky...

1. března 2011 v 20:18 Clanky jinych autoru
Jen abyste nemohli rict, ze o tom nic nevite, pokud byste si nahodou vzpomneli, ze jste Cesi :-)



Tyrani a kasparci v armade CR...

1. března 2011 v 19:45 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Fotografie se vztahuji k unosu a napadeni Angela Catalano tremi ozralymi vojaky ceske armady. Jan Vala je jeden ze zlocincu, ostatni osli jsou jen "podporovatele".

A podivejte se na fotku toho nejvetsiho blazna, ktery vyhrozuje nakopanim do drzky matce obeti. Jak moc nepricetny clovek musi byt, aby si dal vytetovat Czech Republic na rameno a vytetovat samopal na prsa? To je aspon vlastenec, ze? Vsadim se, ze na penisu ma vytetovano: "Jsem kokot!" - jen kdyby si nekdo nebyl jisty.



Agresivita luzy...

1. března 2011 v 16:12 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Behem sveho dospeleho zivota jsem byl casto necim, co bych nazval "pozorovatelem" a cas od casu jsem byl za sve pozorovaci schopnosti, vsimavost a schopnost to logicky analyzovat docela dobre placen. To se nechlubim, to konstatuji. To je fakt. A tak jsem si v poslednich dnech znovu vsiml, ze je prima umernost mezi agresivitou jedince, pripadne skupinou jedincu a jejich zivotni urovni, pripadne zivotni urovni spolecnosti, ve ktere se pohybuji a ziji. Geopoliticky se to da dolozit extremni agresivitou treba ve stredni Africe (Rwanda) nebo jihovychodni Asii (Cambodia).

Pred par dny znovu probehl ceskymi novinami pripad mladika ztluceneho a porezaneho tremi vojaky armady CR. Je to tri roky stary pripad, jedna se o syna me kamaradky, australske emigrantky, zijici v CR, takze jsem o tom vedel od sameho prvopocatku a psal o tom opakovane. Pripad ma radu zajimavych faktoru, je dokonce mozne, ze byl byl politicky motivovany (jeho matka je novinarka s kritickymi nazory vuci rezimu v CR), ale faktor "agresivity luzy" tam asi bude primarni. Kluk byl zmlacen a mucen tremi typickymi bezprizornymi hlupaky, prislusniky luzy, kteri se uchytili v ceske armade (jeste mohli vstoupit k Policii CR, to je podobny utulek pro sociopaty). MOJE ANALYZA: V konecnem dusledku vinim matku ztluceneho kluka, pro spatny odhad situace a privedeni ho z Australie do podminek, kde je agresivita luzy defaultni konstantou. Ublizeni na zdravi jejimu synovi je v mych ocich jeji vina, protoze byla jeji povinnost vedet, jaky dobytek se tam u nich vyskytuje.

A vcera se stal podobny, mene drasticky, ale principialne identicky pripad. Ctrnactilety syn me jine kamaradky z Prahy byl ztlucen (otres mozku, podbite oci, boule na hlave, atd.) jeho o rok starsimi spoluzaky (pry "reprezentanty v thajskem boxu". Pry jeden z nich je i "mistr republiky") a to navic docela "popravcim" stylem. Ctyri na jednoho. Jeden utocnik, jeden pripraveny utocnik a dva prihlizitele popravy (z nich jeden byl "objednavatel" utoku a vyhrozoval napadenemu pres internet uz nekolik dnu). Utocnik si za rohem sundal zimni bundu, obvazal ruce bandazema a zezadu (ano, cesky sportovec! ceka ho kariera a reprezentace!) ho uhodil do spanku a do oka. Znali se ze skoly, duvodem mela byt holka. Dve jine holky prilakaly napadeneho na misto - podle mne volavky. MOJE ANALYZA: Typicka agresivita luzy. Byt rodina napadeneho ma nadprumernou zivotni uroven, ziji v typicke prazske panelakove ctvrti, plne luzoviteho lumpenproletariatu, v Praze uz pry zije 200 tisic Rusu, kdovikolik je jich v jejich sousedstvi. Jednoduse cas se prestehovat do lepsi oblasti a dat kluka do lepsi skoly.

A nebo neco jineho o tomtez vlivu prostredi. Mel jsem kamarada, ktery zil v zapadnim Nemecku a dlouha leta jsme vychazeli dobre. Nedavno se prestehoval do Prahy, mezi prumerne Prazaky, nekam do rodinneho domku, ktery zdedil. Zmena prostredi (a mozna voda z prehradni nadrze Zelivka) ovlivnila jeho psyche natolik, ze mne ted uz nekolik tydnu docela agresivne napada pres internet - jako by mu uplne jeblo. MOJE ANALYZA: Je to obycejny vliv okoli a jeho presun do prostredi s nizsi zivotni urovni, nez na jakou byl leta zvykly a s tim spojeny narust agresivity v prostredi s nizsi zivotni urovni. Jasne jako facka.

Zaverem bych jen rad pripomenul morafskeho basnika, ktery napsal:

Pan Villon rekl,

ze Nuzota z lidi lotry cini

a vlky z lesu zene hlad,

mne zajima,

co z lidi cini svini,

a co zene vlky z kalhot,

ja chtel bych znat.
----

Pokud vas tedy zajima me pozorovani: Ta zebracka Ceska republika je docela nebezpecne misto k zivotu. A muzete si za to sami.

Zpověď zloděje aut

1. března 2011 v 14:22 | Lucia Draven |  Clanky jinych autoru
Zpověď zločince
Martin patří do gangu zkušených zlodějů aut. Stejně jako jeho kolegové si i on přísně chrání soukromí. Aby také ne, vždyť jde o kšeft, ve kterém se točí milióny. A z přepychu do přítmí policejních cel se nechce nikomu.
"Když jste dobří, za rok si vyděláte na dům a luxusní auto - legální, protože jen hlupák na sebe upozorní tím, že bude jezdit v kradeném autě. Chce to ale dělat tak maximálně tři, čtyři roky. Pak vás začne znát hodně lidí, začnete mít profláklý ksicht a je to o průšvih. Málokdo s tím ovšem skončí. Je to tak lukrativní byznys, že v tom všichni vesele jedou dál," přiznává Martin.
Stejně jako řádné podnikání i krádeže aut procházejí vývojem. Na vlastní kůži to zná i Martin: "Kdysi to bylo živelné, z ciziny se vozilo cokoliv. Dnes se krade na objednávku. Klient si přesně specifikuje, jakou chce barvu, typ, stáří, počet najetých kilometrů apod. Je to pro něj výhodné. Chcete třeba posledního golfa? Auťák dostanete od zloděje za 50 tisíc korun, dalších 50 tisíc vás budou stát papíry a 20 tisíc klempířina, aby fízlové na nic nepřišli. A vůz, který má cenu půl miliónu, máte za 120 tisíc."
Zloději jsou přitom schopní ukrást prakticky cokoliv. Pochopitelně kromě automobilů, které u nás mají třeba jen jednoho zástupce.
"Přejete si třeba bavoráka 850 CSi, který má speciální systém vstřiků? Bez problému! Oficiálně, zdůrazňuji oficiálně, tady jsou dva takové vozy, jeden má lékař na pražské Bulovce. A vám, když se v branži trochu vyznáte, stačí zajít do správného bazaru na pražské Skalce, zeptat se na správného člověka a on vám řekne, abyste si pro vůz přijel v noci s liazkou."
Na přímé krádeže má Martinův gang své specialisty.
"Je několik způsobů, jak auťák ukrást. Ty nejubožejší jsou dlažební kostka do okna nebo vyháčkování, ale to dělají jen amatéři. Čistá prácička je přes klíč. Automobily, které se vyráběly zhruba do poloviny devadesátých let, měly klasické klíče se zoubky zvenku. Takže si vyhlédnete třeba golfa a jednoduše mu vytrhnete zámek. Jeden z kluků hlídá, jestli kolem nejede policie nebo majitel. Další kluk odnese zámek do auta opodál. V něm sedí profík, který z vlastního přineseného polotovaru klíče udělá za chvíli nový. Jak dlouho to může trvat? Tak tři minuty, nejdéle. Pak hned odjíždíte, samozřejmě na vlastních espézetkách a s vlastními papíry. Je to v noci, takže když vás chytne hlídka, řeknete, že se vám prostě někdo snažil dostat do auta a vyrval vám zámek. A aby policisté kontrolovali v noci čísla motoru, to jsem ještě nezažil."

S novými typy klíčů, které mají zoubky zabudovány do těla klíče, je to horší.
"Do takových aut se jde většinou přes centrál. Za vytipovaným vozem jede druhý, ve kterém sedí kluk se čtečkou. To je speciální zařízení, které načte kód centrálu vyhlédnutého vozu. Ten je po odchodu majitele upravenou vysílačkou odblokován, často i s imobilizérem. A jste uvnitř. Startujete různými způsoby. Třeba strhnete závit spínačky a nastartujete obyčejnou dvoukorunou. Nebo nafoukáte na zámek dusík, praštíte do něj a on se rozpadne. Pak stačí zručnému elektrikáři jen pár vteřin na to, aby nastartoval a odjel."

V hlavní roli dusík

Dusíkem se překonávají také klasická mechanická zabezpečovací zařízení, například zamykání zpátečky.
"Vezmete dusík, který se u nás sice nesmí prodávat, ale v drogeriích ho v pohodě seženete, lehnete si pod auto a postříkáte zamykání zespodu. Pak to lehce křupne a je to. To samé je s pákou na volant."
Přesto neplatí, že by zamykání zpátečky bylo špatnou investicí.
"Jasně, když budu mít vedle sebe dvě auta, jedno se zamykáním a druhé bez něj, vždy si vyberu to bez něj. Je to o počtu zabezpečovacích zařízení, které je třeba překonat. Máte méně práce a jste rychleji pryč."
Jednoduchý prostředek - dusík - se používá i v případech, kdy je vůz střežený na dálku bezpečnostní agenturou.
"Auto musí vydat signál, musí si pípnout. A je naše. Stačí na štěnici naprat kvanta dusíku a ono to všechno popraská."
Dalším zařízením, které je třeba překonat, bývá alarm.
"K smíchu. Vytipujete si třeba bavoráka, otevřete násilím kapotu, vezmete kleště a odcvaknete sirénu. Ona si sice třikrát houkne, ale pak zmlkne. Lidé si zanadávají a je to. Schovávat se během sirény? Nesmysl. Čím víc se ukrýváte, tím jste nápadnější. Jindy je zase jednodušší nechat majitele vozu, aby si alarm vypnul sám a usnadnil vám tak cestu. Stačí mu každých třicet minut kopnout do kola a spustit sirénu. Garantuji vám, že majitel auta je po pár hodinách tak otrávený, že alarm opravdu vypne."
A pokud jsou zabezpečovací zařízení tak důkladná, že je na jejich překonání potřeba nebezpečně mnoho času?
"Pak je vůbec nejlepší mít u sebe pět tisíc a zavolat odtahovku, protože za pět tisíc vám lidi odvezou, co budete chtít."
Vypadá to jednoduše - pro majitele vozu téměř beznadějně. Přesto existují vozy, s nimiž mají zloději plné ruce práce.
"Špatně se krade porsche, to je špica. Oříškem jsou nové bavoráky nebo subaru, to jsou dobře zajištěné vozy. Také Francouzi se v posledních letech hodně zlepšili. Dříve bývali jen štítkaři - jeden štítek na motoru, druhý na kastli, teď přitvrdili. Zato koncernová auta Volkswagenu včetně škodovek, to je v pohodě. Stejně tak mercedesy, ty jsou pro zloděje jako dělané."
Strach mají zloději ze speciálně upravených vozů.
"Třeba systém SON-AUTO je pro nás velkým rizikem. To je elektronické zabezpečení, které vás prostě chytne. Počká si, až zasednete za volant, a pak vás v autě uvězní. Má speciální úpravu skel, takže nejdou jen tak vyrazit, a další vychytávky."

Výbava od policie

Z ulice putují kradené vozy nejrychlejší cestou do speciálních dílen. Transport mají na starosti nejčastěji samotní zloději, ale někdy jsou používány i jiné, velmi nápadité metody.
"Teď byl třeba zopakován způsob, o kterém vím už z dob povodní na Moravě. Tehdy někdo potřeboval přivézt tři čorky - dva golfy a jednoho passata. A tak si vzal liazku s návěsem bílé barvy, vydával se za Červený kříž a tvrdil, že veze humanitární pomoc na Moravu. Myslíte, že ho někdo kontroloval? V Praze během povodní se stalo to samé. Od Vsetína sem přijel náklaďák, který na první pohled vezl láhve s vodou dobrovolníkům. Jenže pod plachtou se ukrývaly tři kradené auťáky. To je skvělý nápad a ten kluk dostal za převoz 150 tisíc na ruku."
Využíváni jsou prý i prodejní celníci.
"Teď se třeba stalo, že přes Folmavu přejelo ve dvě ráno šest golfů těsně za sebou - všechno čorky z Německa. Pak na plný plyn dojely až do Domažlic. Měla to na triku parta z pražských Stodůlek, to je bašta pražských autařů."
Když se kradený vůz dostane do klempířské dílny, nastává práce pro automechaniky - klempíře.
"Když dostaneme auto vyrobené do zhruba poloviny devadesátých let, není s ním tolik práce. Nemá ještě tolik ochranných prvků. S modernějšími vozy je to horší. Na autech jsou pevné a plovoucí kódy. Pevné jsou neustále na stejných místech, třeba u bavoráků už řadu let. Plovoucí kódy můžete mít kdekoliv. Ovšem pokud máte chytrou knížku, neujde vám žádný detail."
Chytrá knížka je manuál, který automobilka dodává policii. V knize jsou přesně popsány kódy všech výrobních řad včetně přesného umístění na automobilu. Podle tohoto manuálu mohou kriminalisté snadno najít všechny kódy, včetně skrytých plovoucích, a stanovit, zda jde o čisté auto, nebo čorku. Ovšem má to jeden háček: "Policajtům přišlo dvanáct knih. Jedenáct z nich máme my, lidi od fochu."
Pevné kódy z kradených automobilů se nahrazují novými, které pocházejí většinou z bouraček.
"Chcete třeba změnit číslo motoru u bavoráku? Jednoduše vezmete starý motor s legálním číslem, z bloku motoru vyjmete střeva a nahradíte je vnitřkem kradeného motoru. Jasně, je to víc práce, ale nikdo vám nic nedokáže. Výhodou bavoráků totiž je, že mají stále stejné bloky motorů. A výrobní číslo je právě na nich."
Plovoucí kódy jsou většinou k vozu přivařeny nebo přinýtovány.
"Šikovný klempíř to má za chvíli hotové. Jen je problém s tím, že automobilka BMW dává do kódů a nýtků i speciální znaky, třeba tečku se znakem BMW. Na to musíte mít výbavu. Jak ji seženete? Jednoduše, z oficiálních servisů. Oni ty věci mají a po opotřebování je musejí vyřadit. Měli by je mechanicky zničit. A nebo je mohou za 20 tisíc prodat mně. Co myslíte, že udělají?"
Před zloději neobstojí ani vozy Škoda, mimochodem nejkradenější auto u nás.
"Škodovky mají asi sedm kódů. Jasně, jsou nejkradenější, ale jdou buď na náhradní díly, nebo na export. Třeba fabii ukradne na ježdění jen šílenec, protože to je aerodynamicky zmršené auto a po 30 tisících je zralé na renovaci spodku. Navíc má vyzařovák ve střeše. To je zařízení, že přejedete čtečkou přes střechu a zjistíte, co je to za vůz. Je navařené zespoda na střeše, takže strhnete obložení a sundáte ho, ale musíte místo něj navařit nové, legální, a to je práce navíc."
Na českých silnicích jezdí podle Martina statisíce kradených automobilů. Většinou jde o vozy vyrobené přibližně do roku 1995.
"Mladší automobily se vyvážejí, protože mají tolik ochranných znaků, že na domácích silnicích mohou být odhaleny. Nejčastěji se exportují do Polska, i když tam policie po čorkách v poslední době tvrdě jde, do Ruska, na Ukrajinu a do Bulharska. To je výborná lokalita, kde se k zákazníkům chovají férově. Na autech je napsáno: Ukradeno v Německu, Ukradeno v Česku, takže kupující přesně ví, kam s autem nesmí, protože by ho hned odhalili."

Čorky i na internetu
Cesta kradeného vozu do zahraničí je přitom podle Martina velmi jednoduchá. Chce to ovšem známé na celnici.
"Funguje to tak, že v Čechách ukradnete auto a chcete ho odvézt kupci třeba do Polska. Nejdříve autu opatříte německé papíry. Zajdete za známým celníkem a on vám vyplní průvodku na tranzit, že vyvážíte legální automobil z Německa do Polska přes naše území. Zároveň složíte jistinu cla, třeba 20 tisíc. Pak auto papírově přivezete do Čech, ono tady samozřejmě fyzicky stále je. U nás uděláte papírově opravu a vyjedete s autem do Polska. Stát vám pak jistinu zase vrátí."
S kradenými automobily se přitom vesele obchoduje i na internetu. Lidé z branže mají dokonce internetovou schránku, na které se čorky točí jako rohlíky na pultech supermarketů.
"Funguje to tak, že si u nás někdo objedná třeba mercedes. Kluci mu ho ukradnou, ale on se cukne a neodebere ho. Co s tím? Kluci dají popis auta i s cenou na stránky a on už se jim někdo ozve. Třeba čorkař z druhého konce republiky, který má papíry na podobné auto a měl by i kupce."
Pro člověka z ulice už není tak jednoduché koupit kradený vůz. Tedy pokud ho nepořídí v dobré víře v autobazaru jako zcela čisté.
"Musíte mít nějakého známého. Každopádně než auto dostanete, docela si zařídíte. Na schůzku s penězi musíte vždy sám. Jste na mobilu, do kterého vám kluci říkají instrukce. Nejdříve jedete třeba do Kladna. Pak vám zavolají, abyste jel do Průhonic, pak na výpadovku na sever. Během těchto cest si vás oklepnou, jestli jste skutečně sám, jestli vás někdo nesleduje apod. Až pak dojde k setkání, vy zaplatíte a dostanete klíčky a papíry. O klucích se nic nedozvíte a jejich číslo mobilu je vám taky k ničemu. Máme ve skladu asi sto předplacených SIM karet s novým telefonním číslem a pětistovkovým kupónem. Na každou akci používáme číslo, které pak hned zahodíme. Zisk z kšeftu nám to bohatě vynahradí..."
Krádeže osobních automobilů patří podle odborníků k největší metle lidstva. Nejinak je tomu i u nás.
"Jen v loňském roce bylo na území České republiky ukradeno více než 22 tisíc automobilů. Z toho vyplývá, že každé dvě hodiny je u nás ukradeno pět vozidel," říká Jiří Popek z Policejního prezidia ČR.
Přesto může být alespoň malou náplastí na bolístku motoristů fakt, že počet krádeží po boomu na začátku devadesátých let klesá. Důvodem je to, že trh se už ustálil a lidé jsou obezřetnější a snaží se své vozy lépe ochránit.
"Těžiště zájmu o kradené vozy se proto stěhuje více na východ, především do bývalých států Sovětského svazu a Jugoslávie," vysvětluje Jiří Popek.

Podvody s leasingem

Pašeráci používají tři hlavní trasy. Nejfrekventovanější je severovýchodní cesta - do Polska a dále pak do Běloruska, Litvy, Ruska a na Ukrajinu. Druhou exponovanou trasou je východní cesta - na Slovensko, odtud na Ukrajinu nebo do Polska. Už méně frekventovaná je jihovýchodní cesta - přes Slovensko a Maďarsko do států bývalé Jugoslávie, do Bulharska a někdy i do Turecka a dál. Kriminalisté však mají signály i o dalších trasách, například přes Německo a Finsko do Ruska.
Samostatnou kapitolou jsou pronájmy automobilů legitimním způsobem (zloděj si na falešné doklady najme automobil, který převeze do ciziny) a především leasingové podvody. Odborníci odhadují, že z celkového počtu ukradených automobilů jde zhruba o 40 procent takových případů. To ostatně potvrzuje i člen zlodějského gangu Martin.
"Například většina ukradených fabií byla leasingovým podvodem. Protože to je přesně typ auta, které se vám na kšeft nevyplatí ukrást," říká rezolutně.