I'm a Loser

29. září 2011 v 22:05 | Beatles |  Clanky jinych autoru
Pisnicka pro Troubu, Buzika a Opilce:

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 30. září 2011 v 16:15 | Reagovat

Panu Václavkovi u pana Krystlíka:

Blog pana Krystlíka u mne nikoho nedemaskuje, pane Václavku. Ani vás. To prostě nedovolím. Pro mne zůstáváte ve vaší poezii. To ostatní od vás prostě neberu. Vůbec si to s vámi nedokážu dát dohromady.

Vím, že se mnou nikdo ani na tomto, ani na blogu pana Hedvíčka nebude souhlasit, nemohu si pomoci. Pro mne ani komunisté ani antikomunisté, v životě nehnuli prstem, škodili mi všichni úplně stejně!

Nepřestanu kvůli vám milovat Vančurovo Rozmarné léto nebo Bertolda Brechta. V Divadle Na Provázku vytvořili také z děl ruských nebo i komunistických autorů výsostná představení, která byla skutečným poselstvím. Jsem dospělý člověk. Ani pan Hedvíček ani vy na tom nemůžete nic změnit.

Můj dědeček byl komunista a já jsem si nikoho na světě nevážila tak jako jeho. Napsala jsem to panu Hedvíčkovi (a nejenom jemu), já s tím (ani s ním) nemám v tomto ohledu problém, a on to pochopil.

Někteří zde diskutující (i u pana Hedvíčka) mi posílali dokonce i domů neuvěřitelně sprosté e-maily. Pan Hedvíček se v tomto ohledu k ženám chová skutečně slušně. A vám může být úplně jedno, jestli vaše nadávky zveřejní nebo nezveřejní na svém blogu. Vždyť jsou to jenom nadávky a on má na to právo.

Podstatné je, že vám bude vydána další, již několikátá kniha. Zdá se, že vás tedy autority akceptují a nakladatelství vás přijala. To je dobře  nebo snad ne? Tito lidé rozhodují. Nevím, jestli se budete finančně podílet a je mi to jedno, prostě na to máte (i co do financí).

Musím zde zopakovat, co jsem již jednou napsala u pana Hedvíčka. Asi nikdo na světě si nedovede představit, co všechno jsem v životě musela překousnout, a nejenom já, abych udržela nad propastí smrtelného pádu jednoho blázna. Celý život se musím dívat na to, jak se řítí do zkázy, vstříc jisté smrti, ve všech významech toho slova, celý život se děsím toho okamžiku, kdy už se mi nebude dostávat sil. Kdy tenhle zápas prohraju, neboť jsem jej odsouzena prohrát. Ale vy všichni, kdyby to záleželo na vás, byl by na dně už dávno. Už by byl dávno mrtvý a nebyla by to hezká smrt! A vy byste mi to i vědecky a morálně zdůvodnili, úplně jako nacisté.

Ledacos jsem překousla, protože ho (a nejenom jeho) mám ráda. V tomhle ani jeden z nás nemáme na vybranou. Jako člověka si vás chci pamatovat, pane Václavku, nikoliv jako spršku slin a nenávisti. Nechápu to rozdvojení osobnosti, kterého jsme my všichni nyní svědkem, ale život mne již v mnohém poučil. Pro mne jste tady:

cítil jsem plamen
i šero uvnitř sebe
a zavřel jsem oči i se všemi hvězdami jež jsem kdy viděl
na okamžik touhy
abych u paty stromů našel zemi
a zastaven chvílí
pil tvůj pláč

věděl jsem, že zapálil jsem mrtvým čtyři svíce
třikrát se pomodlil
a jednou miloval

toho dne
té noci

těla bříz
vypadaly jako kosti
mého minulého života

dotkl jsem se jich
a cítil tebe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama