Jak jsem byl u psychiatra...

28. září 2011 v 22:39 | Ross Hedvicek
(Uvadim zde stary clanek o krvi - pro poteseni davnemu kamaradovi Tomasi Krystlikovi, ktery clanek miluje).

Napsal mi Ivan Chalupa: Rosťo,
navštivte nějakého dobrého psychiatra, určitě Vám pomůže. Už jen to, že jste tak pevně přesvědčen o své pravdě a že ji tak agresivně dáváte najevo, svědčí o možnosti duševní poruchy. Neberte to jako urážku a zamyslete se. Návštěva u psychiatra Vám neublíží a pokud se po vyšetření ukáže, že máte opravdu psychické problémy, bude to jen dobře, že jste tam šel.
Ivan

U psychiatra už jsem byl. Vaši domněnku, zda mé přesvědčení o pravdě může být známkou duševní poruchy, jsem mu vysvětlil a on mi na to řekl, že přesvědčení o své pravdě je znak normálnosti a určitého vyššího stupně civilizovanosti. Civilizovanost se měří měrou respektu k lidskému životu. Tím pádem přesvědčení komunistů a muslimů o "své pravdě" je devalvováno necivilizovaností jejich ideologie. A že prý hromadné vzdávání se názoru společnosti (ne pouze jedince) a všeobecný strach mít svůj vlastní názor je symptomem sociální subservilnosti a nedostatku národního sebevědomí a charakteru a že prý se to vyskytuje a je popsáno ve vědecké literatuře pouze u Francouzů a některých východoevropských národů. A pak po mně chtěl, ať mu vyprávím nějaké své sny. Lehl jsem si na jeho koženou pohovku a vyprávěl mu svůj běžný sen o tom, jak mám krev na rukou. Je to stále stejný sen, který se vrací v různých variantách.

Sen se odehrává v takové typické české/moravské ulici, kterou jsem ve skutečném životě prošel nesčetněkrát. Jmenuje se Růžová ulice a je to ulice, která vede od hlavních vrat kojetínského kostela západním směrem - možná v tom západním směru je taky skryt nějaký subliminální (čili podvědomý, pro ty co nechtějí rozumět) vzkaz. Ta ulice se jmenuje Růžová, protože to byla jedna z mnoha židovských ulic v Kojetíně a při jednom z pogromu na židy, což byl folklór tehdejší doby, který si dnešní vlastenci nechtějí přiznat, teklo tolik židovské krve, že voda v prohlubních ulice byla zbarvená do růžova - a tak přišla k názvu Růžová.

No a já v tom snu jdu tou Růžovou ulici, je krásný teplý letní den, na nebi stratocumulus a cumulonimbus, 29 stupňů Celsia, když tu si všimnu, že proti mně podél cesty teče krev a její množství se stále zvyšuje, je to ne pouze potůček, ale přímo potok a přívalová vlna, jako když se břehy Bečvy protrhly u Troubek, protože ji za komunistů nikdo nečistil. A není to židovská krev, z nějakého důvodů je mi jasné, že je to komunistická krev. POTOKY KOMUNISTICKE KRVE!

Já si k tomu takhle dřepnu, napřed jen prstíček omočím, ano, je to teplá krev. Je to celý potok teplé komunistické krve! Pak si namočím obě dlaně, abych věděl, jaký je to pocit mít krev na rukou - a ono nic! Je to ostatně pouze komunistická krev, to snad nejsou ani lidi, jaký pocit má asi řezník, když má ruce od prasečí krve? Jsou komunisté něco lepšího než prasata? Už si nikdo nepamatuje, co všechno způsobili?

A v ten moment se mi to začíná líbit a vyzouvám si boty, ohrnuji nohavice a bosýma nohama šlapu do toho prohlubin plných krve. Komunistické krve - aby bylo jasno. A pomalu v tom přešlapuji a ono to dělá mlocky mlocky a čvachty čvachty a vždycky to tak trochu vystříkne mezi prsty u nohou. Nádherný pocit. Prohlubně plné komunistické krve! A opět se dostavuje onen příjemný pocit a potěšení a já v problubních začínám přešlapovat a podupávat, jako když se tančí srbské kolo, jako jsme to tančili okolo ohně v horách jménem Prokletije (zajeďte si tam) nebo ten tanec, co tančil Řek Zorba. Nádhera! A já v tom skáči a dupu jako Gene Kelly ve scéně ze Singing in the Rain! Bez klobouku bos!

Z oken domů v ulici se ozývá Bach! Oboe d'amore! To není jen Bach, to není potok, kde tečou nějaké fekálie, to jsou to potoky komunistické krve. A když už je jasné, že mám kalhoty celé postříkané od krve, a teplé krve pořád přitéká více a více, tak už neváhám a do toho proudu si sedám na zadek a plácám rukama okolo sebe a ono to stříká všude kolem a je to úžasné! Vzduch kolem je tak nasycen tou komunistickou krvi, že se mi zdá, že vidím duhu! A pak si do toho ještě i lehnu a hýbám nohama a rukama najednou, jako moje děti v Kanadě, když byly malé, si lehly do čerstvě napadaného sněhu a dělaly "anděla" tak se tomu říkalo, protože obrys ve sněhu připomínal anděla s křídly. A u mně se dostavuje pocit absolutní euforie a tak okolo sebe třískám svýma dlouhýma rukama a samým nadšením řvu: "Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!"
Už je vám to jasné?

Skončil jsem s popisem svých snů a psychiatr se chvíli přebíral nějakými papíry. A pak se zeptal: "Vy jste se narodil v Československu, že?" "Ano, bohužel," potvrdil jsem mu to.

"V tom případě vám nemohu nijak pomoci. Vaše sny jsou úplně normální," pravil psychiatr a naúčtoval mi 125 dolarů. Já už k němu víckrát nejdu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vita H Vita H | E-mail | 28. září 2011 v 23:04 | Reagovat

Pane Hedvicek po precteni a popsani vaseho snu jsem si rekl ma to nekdo stesti, take bych tam chtel byt.Jste si opravdu jist ze to byla krev komunistu?Ja jenom mam ty pripitomele eroticke.

2 Olda Olda | 28. září 2011 v 23:11 | Reagovat

[1]: Já taky Víte a furt.

3 Hanka Hanka | E-mail | 29. září 2011 v 0:44 | Reagovat

Je zajimave, jak mnoho lidi se citi dostatecne kvalifikovanymi posilat jine k psychiatrovi. Zda se, ze je to ceska vlastnost. Vedet vsechno nejlip.
Jinak ten clanek se mi libi. A libil uz napoprve.

4 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 29. září 2011 v 15:31 | Reagovat

[3]: Souhlasím s Hankou. Jenom bych k tomu ještě něco přidala. Něco málo. Cha. Asi vám budu připadat divná ...

Ale když už se tady tak lehkomyslně bavíte o bláznech ...

Přeji příjemné počteníčko a nevyčítejte mi prosím, že je to dlouhé. Když člověku prdne v kouli, čas se vleče jako stará bába ke hrobu ...

A blázinec, to je hrob. Hrob, ve kterém jste za živa pohřbeni.

Ten hrob vám se rozšmelcuji na pokračování. Mezi všemi těmi sprosťárnami, co už tady padly, se úplně ztratí ...

5 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 29. září 2011 v 15:32 | Reagovat

Stojí proti mně. Jsou v přesile. Tlačí mne ke zdi. Bože ...!

Cože?! Víš, co seš?

Cínový vojáááček. Jsem jenom malý cínový vojáček.

6 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 29. září 2011 v 15:35 | Reagovat

Dotěrné ruce ... Sápou se na mne ze všech stran ... Stojíš mi v cestě ... Mně taky! Mně taky! Hni sebou! Copak nevidíš? Nerozumíš? Neslyšíš? Překážíš nám! Vrať se zpátky! Zpátky na loď!

Hledám. Tápu. Já ... nechápu. Co je ... Co se děje ... Kastrol s polívkou ...! Padá na zem. Někdo do mne strčil. Kolem mne nohy. Dupou v blátě. V mastné špíně. Pokoj září modrým světlem. (To jsem já ...! Já ...! Opět se zvedám. Zvedám se ... Nikdy neztrácej naději! Vždyť ...) Za dveřmi je policie ... Ne, to není ona ... To je ... To je ... Kdo je to ...? Chytám se skříně ...

Rychle! Než se uklidní! Kde máš to číslo! Honem, kde je!

(Bílý plášť ...?)

No konečně! Svině ... Vrať se zpátky na loď! Vrať se zpátky na loď. Padej, krávo! No tak dělej!

Pozor! Uteče vám! Na zem s ní! Tak jí přece podražte ty nohy!

(Ta vypadá! No, to mám radost! Co jste to s ní udělali ...!)

7 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 29. září 2011 v 15:35 | Reagovat

STĚŽUJEŠ SI ...? (Stěžuju si ...?)

8 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 29. září 2011 v 15:36 | Reagovat

Nevěřím, že se to děje mně! Ta úlisná tlama ...  Slovo ... Úsměv ... Lesknoucí se ostří nože ... Jed ... (A za ním ...? Bolest ... Neexistující ... Prázdno ... Hřích ... Není ...  Nic než ...)

Svině!
Bože!
Cože?!

Ne ... ne ... ne ... Neexistující špehýrka v neexistujících dveřích. Neexistující kráter. Jizva po neexistujícím člověku ... KUKU ... KUKU ...

Svině!
Bože!
Cože?! Co se stalo ...!

Něco se tam otevřelo ... Tam ... Dole ... V té hluboké tmě ... Tam ... Na samém dně úsměvu svařují koleje ... Hrot nenávisti rozpálený do ruda ... Tvář ze tmy vyskočí ... Myšlenka bodá ...!

Svině!
Bože!
Cože?!

Nůž světla ... Prchá kamsi  ... Vrací se ... Pořád se vrací ... Zas a zas ...
Svině!

Někdo zamrkal ...? Svině! Kukátko ...? Svině! Lidské oko …? Svině! Rána do hlavy ... Svině! Dveře. Krvavě rudé. Vybroušené hvězdy snů. Na hraně strachu. Tančí. Na hraně svítání. Démanty. Tvrdé na ochutnání. Hořké na  zasmání. Ostré na dotek.

Svině!
Bože!

9 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 29. září 2011 v 15:38 | Reagovat

Skleněný střep. Střep vedle střepu. Dotýká se. Drží se za ústa. Svázány očima. Amputovaná slova. Mění se v bouři. Zuřivá smršť odhazuje masku. Holé já chci. Plovoucí oči. Hlaveň úst. Míří na mne. Mé nohy jsou z olova. Za mnou zeď, přede mnou zeď. Kolem mne slova, slova, slova. Není kam se schovat ... Svině! Svině! Svině! Mé myšlenky jsou skleněné ... Chtěla bych je zavřít ... Chtěla bych nevidět. Neslyšet! Necítit! Jen na chvíli. Jen na chvilinku ... JENŽE TO NEJDE ...! NE ...! NE ...! NE ...! Zkřížené víko od kufru ... Nedovírá ... Závora se nechce hnout ... A ty svině ... Svině! Svině! Svině! Svině jdou! Nekonečná řada nohou ... Přesila ... Sráží mne k zemi ... Nemohu vstát ... Dupou po mně ... V mém vlastním domě ležím na zemi a někdo na mně sedí. Na hlavě polštář, dusím se, kolem hlavy omotaný bílý plášť brání mi promluvit ... V zubech drtím peří ... Hrůzná zloba ...  Vzpříčená slova skřípají dveřmi mého srdce ...  Kvičí ... Ječí ... Zatímco mne svlékají a všechno mi berou a vysoko nade mnou, vysoko nade mnou ... Vysoko nade mnou strašlivě řvou ... Drž hubu! Ty svině ...! Kamení ... Prší ... Vybraná slova vystřelená z praku vzteku ... Blbá kráva! Hele, ta je hotová ... Svině. Svině! Drž jí přeci!  Ve dveřích temná postava ... Bacha, ať ti neuteče ... Sedíš v kleci a nepustí tě ven ... A klec je menší a menší a menší ... Na všech stranách hlaveň úst ... To jsou věci! To koukáš, co! Všichni se baví! No tak dobře, tak se přeci uklidni! Uklidni se přeci! Chtěla bys kousat! Svině! Pusť! Drž jí na zemi, sedni si na ní, vraž to do ní a ty se ani nehni! Buď uvolněná a pěkně stůj, tak sakra drž jí, a připrav se na otázky, odpovídej, a hezky spatra, ať je vidět, že jsi nad věcí, i když jsi nahatá a všichni na tebe čumí ... Ehm ... No tak do práce. Dáme se do toho ...

10 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 29. září 2011 v 15:38 | Reagovat

A JEŠTĚ JEDNOU ... NO TAK, SAKRA! DRŽTE JÍ …! Proč …? PROČ! MAMI!  NEDOVOL TO ...! Pozor na hlavu … Hoď na ní polštář! Sakra, tak si na ní klekni, svině nekousej ...!

11 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 29. září 2011 v 15:41 | Reagovat

A JEŠTĚ JEDNOU ... NO TAK, SAKRA! DRŽTE JÍ …! Vraž to do ní! Střihni jí jednu. Pozor na hlavu … Hoď na ní polštář! Sakra, tak si na ní klekni, svině nekousej ...!

„No jo. Tak my dem. To teda bylo něco …“

12 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 29. září 2011 v 15:41 | Reagovat

Příjemnou zábavu.

13 VitaH VitaH | E-mail | 30. září 2011 v 3:28 | Reagovat

Muj mozek velikosti hrasku krouzi v me hlave jako v globu smrti u Mateje a velikost basnika mu zustava zatajenym tajemstvim na veky veku.Kde se schovavas rozume muj.Pravde podobne v den meho narozeni meli nahore inventuru a  v apatice zavreno.

14 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 30. září 2011 v 19:21 | Reagovat

[13]: To, co popisujete, je U Matěje docela běžná věc. Naše rodina si tam platí hrob a já náhodou vím, že nahoře tam mají inventuru  neustále a do apatyky bez protekce svatých radši ani nelezte. Popel mého nejstaršího bratra z nějakého posvátného důvodu tato posvěcená země odmítla akceptovat, ač byl jediný z nás řádně pokřtěn a zahynul ve velmi ranném věku necelých čtyř let. Chovali jsme jej u nás doma na krbu. Nyní již spočívá láskyplně pohřben v náručí své maminky a babičky, leč o dni jeho narození a bohužel ani smrti se toho u Matěje příliš mnoho nedozvíte. Vlastně se nedozvíte vůbec nic. Několikrát to tesali do kamene a pokaždé špatně. Zůstaly jen chyby, které asi nikdy nebudou už napraveny a bílá místa vytesaná v kvádru, která se někdo nešikovně snažil zamaskovat. Ta bílá místa krouží v mé hlavě stejně jako v té vaší a nejsem z toho o nic chytřejší než vy! Sem patří smajlík, ale žádný vhodný jsem nenašla. Tak mi tedy promiňte tu blamáž.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama