Listopad 2011

Domaci ukol...

30. listopadu 2011 v 19:40 Clanky osvetove
Dalsi prispevek k ceske vzdelanosti a kulture...


Vsechno souvisi se vsim.

30. listopadu 2011 v 15:07 Clanky osvetove
Zajimavy clanek z Krausmagazinu o domacim nasili proti zenam. Domnivam se, ze nasili proti zenam je jen symptomem nizsi civilizovanosti jedincu a cele jejich spolecnosti. Proto je podil nasili vuci zenam daleko vyssi ve vychodni Evrope a muslimskych zemich (a je tam prijiman jako urcity standard) nez v zapadnich zemich. Co jste si vycinkali, to mate.

Vsechno souvisi se vsim.



OPERACE JOSTEN

28. listopadu 2011 v 17:26 | Pavel Zverina |  Clanky jinych autoru
V úvodu ke knížce Josefa Jostena "Československo žaluje" (Naše vojsko 1993, původně "Oh My Country", 1949, poprvé česky 1950) se paní Jostenová zmiňuje o tom, že "mírumilovné" komunistické Československo mělo vypracováno několik plánů na fyzickou likvidaci pana Jostena, a uvádí, že se o tom rozepsal Josef Frolík v šesté kapitole jeho knihy "The Frolik Defection" (1975, později několikrát v češtině jako "Špión vypovídá"), že však v českých vydáních právě tato kapitola z nějakého neznámého důvodu chybí.

Zaujalo mě to a řekl jsem si, že by snad ta "chybějící" kapitola měla být zveřejněna pro širší veřejnost. Začal jsem tedy překládat a zároveň jsem pro jistotu učinil dotaz v knihovně samizdatové a exilové literatury Libri Prohibiti, jaká je situace u samizdatů. Dozvěděl jsem se, že naše samizdaty byly kopiemi exilového vydání (Index 1975), takže tam ta kapitola chybí také.
Velkým překvapením pro mne však byla zpráva, že v knihovně je i "samizdat" pořízený pro potřeby StB. Oni píšou všechna jména velkými písmeny a můj a jejich slovník je poněkud rozličný - díky čemuž mám dojem, že jejich překlad je poněkud mechanický - ale oba překlady jsou si blízké natolik, že jsem se rozhodl pro zajímavost namísto mého překladu uveřejnit ten jejich. Tento text, upravený na třech místech, následuje níže (skoro na konci kapitoly jsem totiž při kontrole jejich překladu s originálem našel tři překladatelské chyby; ty jsou opraveny a překlad StB je pro informaci uveden v hranatých závorkách).

Snad není na škodu upamatovat si tímto způsobem nejen to, jaký ve skutečnosti byl ten "zlatej totáč", ale především připomenout si člověka, který miloval svou vlast, a který celý svůj život neúnavně, obětavě, statečně a vynalézavě pracoval pro ni a pro to, aby byla osvobozena napřed z nacistického a později z bolševického područí. Josef Josten zemřel 29. listopadu 1985 v Londýně, na 25. březen napřesrok připadá sté výročí jeho narození.
Pavel Zvěřina

===
Josef Frolík: Špion vypravuje, kapitola VI. - Operace Josten
Jedním z posledních agentů, které jsem během svého působení na anglickém odboru "řídil", byl bývalý sociální demokrat. Byl malé postavy a měl krycí jméno "LEV". LEV, jehož pravé jméno bylo Jaroslav HODAČ, měl zcela jiné poslání než všichni ostatní agenti, které jsem ve Velké Británii řídil. Jeho úkolem bylo pronikat a podávat zprávy o četných československých uprchlických organizacích v Londýně.

Před komunistickým převratem v roce 1948 byl LEV členem jednoho krajského výboru sociálně demokratické strany. Tam na něj narazil agent KSČ dr. Jan NĚMEC. NĚMEC, přestože se vydával za sociálního demokrata, byl ve skutečnosti komunistou, který pronikl bezprostředně po válce do sociálně demokratické strany s tím, aby podával informace o její činnosti. Když se v únoru 1948 komunisté chopili moci, začali zatýkat sociálně demokratické vůdce a to na základě poznatků, předaných NĚMCEM. Ale proto, aby NĚMEC nebyl kompromitován, bylo rozhodnuto najít sociální demokracii nějakou "snadnou oběť", aby se utlumilo jakékoliv podezření, že je zrazoval NĚMEC.
Tímto mužem byl LEV, kterého NĚMEC správně odhadl jako velmi slabého jedince. LEV se ukázal jako ubohý zbabělec, který je ochoten učinit cokoliv, jen aby si zachránil vlastní kůži. Jak se pak ukázalo, sociální demokraté byli zatýkáni bez jakýchkoliv problémů a proto nebylo zapotřebí LVA použít. Nicméně však byla vytvořena legenda, že odešel do "ilegality", což ve skutečnosti učinil, ovšem nikoliv tím způsobem, jak si to představovali ti sociální demokraté, kterým se podařilo ze země uprchnout. Odešel přímo do budovy Bezpečnosti uprostřed Prahy a tam byl zahájen jeho agenturní výcvik.

Malý nervozní zrádce se tam dověděl všechno o tajnopisu, mrtvých schránkách, kontrasledování a o ostatních tricích tohoto řemesla. Po několika měsících, když byl jeho výcvik ukončen, byl poslán do Západního Německa, kde se zase "vynořil" v táboře pro politické uprchlíky.
V táboře se pečlivě řídil instrukcemi, které dostal v Praze a dopisoval si s mnoha sociálními demokraty, které dobře znal ze "starých časů" a kteří nyní žili v emigraci. Podstata všech dopisů byla prostá - "nemohli byste mne dostat tady z toho zatraceného tábora a zařídit, abych mohl pokračovat v nějaké užitečné práci a bojovat proti těm komunistickým parchantům, kteří se zmocnili naší země?"

Jeho dopisy nakonec přinesly kýžený výsledek. Jeho přátelé, kteří žili v emigraci v Londýně, se spojili s některými vlivnými labouristickými činiteli. Ministerstvo vnitra bylo ochotno udělit nešťastnému emigrantovi vstupní vízum a LEV se nakonec dostal do náruče svých přátel - sociálních demokratů v Londýně. Ti mu začali hledat místo a nějaké bydlení.
Jeden z nich, dřívější sociálně demokratický poslanec Václav HOLUB, se dostal do styku s Josefem JOSTENEM, kterého znal z československé brigády na západní frontě a otázal se jej, zda by HODAČ mohl nastoupit na volné místo účetního v tiskové kanceláři Svobodných Čechoslováků, kterou řídil JOSTEN a která také vydávala list FREE CZECHOSLOVAK WEEKLY. HOLUB JOSTENOVI vysvětlil, že HODAČ měl TBC, ale že má již infekční období za sebou a že bude jistě loyálním a snaživým pracovníkem.

Tak se HODAČ octl ve skromném a málo placeném zaměstnání v Kensingtonu, ale příliš dobře věděl, že větší část jeho příjmů bude stejně pocházet z jiných pramenů.

V době, kdy pracoval v tiskové kanceláři Svobodných Čechoslováků /FREE CZECH INFORMATION - FCI/, měla jeho práce čistě kancelářský charakter. Ale i tak měla pro náčelníka odboru v československé rozvědce pplk. Václava TÁBORSKÉHO nepochybně nějaký význam. LEV byl nyní dobře umístěn a tak mohl dohlížet na svého nového šéfa JOSTENA, kterého snad ze všech Čechoslováků v exilu vedoucí činitelé KSČ v Praze nejvíce nenáviděli. HODAČ i nadále pokračoval ve svém původním úkolu - pronikat do řad sociální demokracie ve Velké Británii, kde měl absolutní důvěru.

Nevěděl jsem, že jednou s JOSTENEM navážu přímý styk a že mu budu dopodrobna vyprávět, co se v té době dělo za jeho zády. Stalo se tak následovně:
Jednou v lednu 1974 JOSTEN četl interview, který byl se mnou otištěn v listu THE TIMES a papír mu skoro vypadl z rukou, když uviděl, co jsem řekl: že byl dvakrát vytypován pro zavraždění, že však tyto plány byly odvolány... Prostřednictvím mého nakladatele se mnou navázal styk a dotazoval se na další podrobnosti. Mohl jsem mu poslat dosti podrobné líčení operací československé rozvědky proti němu osobně a proti jeho práci - ironické uznání novinářského a politického účinku jeho úsilí. Toto je téměř doslovný text mého dopisu:
"Několikrát jsem uvažoval o tom, že Vám napíši několik řádků, abych Vám vylíčil, co vím o akcích, které proti Vám podniká režim v Praze. Muselo se to odložit až do té doby, než CIA ve spolupráci s MI5 uvolnila část informací, které jsem jim po svém útěku na Západ předal ..."

Popsal jsem pak svou vlastní kariéru v československé rozvědce a vysvětlil, co mě přimělo k tomu, abych tak rychle reagoval na jeho žádost, že jsem totiž měl pocit, že svět musí být informován o metodách používaných komunistickými rozvědkami a zejména
"abych Vás varoval, abyste byl ve své činnosti a v každodenní práci opatrnější. Abych byl zcela upřímný, nikdy jsem nenarazil na nikoho, kdo by byl v očích pražského politbyra nenáviděn tak jako Vy. ...

Nyní mi dovolte, abych uvedl několik faktů. Když jsem nastoupil na "anglický odbor" na naší rozvědce, četl jsem Váš svazek. Tento svazek byl pozoruhodně objemný, měl několik tisíc stran informací o Vás a Vaší činnosti, Vaší minulosti, o každém Vašem kroku. Přestože byl HODAČ poslán do Londýna, aby pronikl mezi členy ÚV sociálně demokratické strany, což byl úkol, při jehož plnění dosáhl mimořádných úspěchů poté, co mu byla u Vás zajištěna práce, byly jeho povinnosti rozšířeny o sledování Vaší činnosti. Krátce nato, když se HODAČ "zařídil" v Londýně, řídil jej asi tři měsíce pplk. Václav TÁBORSKÝ a zbývající dobu jeho pobytu vicekonzul čs. velvyslanectví mjr. Bohuslav MÁLEK. Rezidentura se zajímala o způsob Vašeho života, o Vaši finanční situaci, o Vaše přátele, Vaši rodinu, styky, o Váš zdravotní stav, Vaši činnost, o dopisovatele FCI a podobně.

Při čtení Vašeho svazku jsem byl překvapen mírou nenávisti, kterou Vás poctili vedoucí činitelé republiky a zejména první tajemník a prezident Antonín NOVOTNÝ, tajemník Jiří HENDRYCH, Vladimír KOUCKÝ /člen sekretariátu strany/, člen politického byra Zdeněk FIERLINGER /bývalý poslanec a mluvčí Národního shromáždění/. Prostřednictvím Rudolfa BARÁKA /ministra vnitra/ dostával anglický odbor od politického byra spoustu různých návrhů, jak zkřížit plány Vaší činnosti, jak Vás kompromitovat a také jak Vás likvidovat.

Jedna taková kampaň byla založena na návrhu, aby byly padělány některé materiály /válečného/ ministerstva národní obrany v exilu z let 1939 - 1945. Padělané materiály měly dosvědčit, že Vás do Londýna /za války/ "vysadila" Sicherheitsdienst /nacistická bezpečnostní služba/. K tomuto účelu mělo být využito Vaší patetické kontraverze, kterou jste měl za války s generálem NEUMANNEM /velitelem československých jednotek/. Materiál měl být "obohacen" o podezření, že před svým odchodem do emigrace jste měl styky s německou bezpečnostní službou ...
Bývalý velvyslanec v Londýně profesor dr. Jiří HÁJEK navštívil v roce 1957 Prahu a na jedné ze svých procházek na Náměstí republiky potkal muže, který se Vám podobal zjevem a způsobem chůze. Dr. HÁJEK neztrácel čas a zavolal náčelníkovi "anglického odboru" pplk. Vlastimilu KROUPOVI. Dal mu tuto informaci a KROUPA ihned informoval náčelníka rozvědky, ten se pak spojil s BARÁKEM. BARÁK okamžitě nařídil pohotovost "anglického odboru", pohotovost na pohraničních přechodech, u pohraniční stráže na hranicích sousedících s NSR a Rakouskem. Dále byly posíleny hlídky Veřejné bezpečnosti. Vaše fotografie byla rozeslána prakticky do všech bezpečnostních složek v Československu. Avšak zdálo se, že jste zmizel s povrchu země. Přestože o HÁJKOVĚ informaci nikdo nepochyboval, jeden bezvýznamný pracovník zpravodajské služby poručík Antonín SVOBODA - SOCHOR měl nějaké pochybnosti. Znal příliš dobře tlusté brýle dr. HÁJKA a proto poslal šifru do Londýna s požadavkem, aby bylo zjištěno, co dělá pan JOSTEN. Odpověď zněla: "Sedí ve své kanceláři na Holland Road a za celou tuto dobu z Londýna neodjel."

Daší operace již tak nevinné a humorné nebyly. Na návrh NOVOTNÉHO jste měl být unesen. Do Londýna byl za tím účelem vyslán zvláštní "diplomatický kurýr" - technický pracovník VI. Správy státní bezpečnosti, který vyrobil na místě zvláštní bednu, v níž jste měl být propašován na palubu ČSA. Ještě dlouho potom bedna stála ve sklepě budovy velvyslanectví. Pak na základě tlaku anglického odboru rozvědky byla operace odvolána. Anglický odbor společně s pracovníky rezidentury v Londýně připravil řadu návrhů na provedení únosu, ale vždy nakonec připojil negativní stanovisko, poněvadž by to mohlo vyprovokovat nežádoucí reciproční akci a v důsledku toho ohrozit operaci "LIGHT".

Později opět přišel od A. NOVOTNÉHO návrh, abyste byl zavražděn. Ve Vašem svazku jsem našel řadu návrhů, ale musím připustit, že díky "anglickému odboru" byly všechny ukončeny doplňkem, který činil celý návrh neproveditelným. Je třeba také dodat, že náčelníci odboru v té době nebyli vůbec nadšeni plánem, který se pokoušel změnit rozvědnou práci v řezničinu. Nikdy nesouhlasili s takovými návrhy a vždy našli způsob, jak je učinit neplatnými.

Kromě těchto nebezpečných operací jste byl ze strany pracovníků londýnské rezidentury vystaven "žertům". Mezi nimi byly noční telefonní rozhovory. Pokud vím, prováděl to Jan MRÁZEK a mjr. Jan KOŠKA. KOŠKA, bývalý konzul v Londýně v letech 1962 - 1967, byl Vaším "andělem strážným" a věnoval Vám svou neutuchající péči. Po svém návratu do Prahy pracoval na 3. oddělení II. odboru správy B Hlavní správy rozvědky.

Toto 3. oddělení bylo pověřeno kontrarozvědnou činností proti britské kontrarozvědce a činnosti emigrantů ve Velké Británii. Když byl KOŠKA v Londýně, měl rozsáhlé styky s našimi krajany a mezi těmito lidmi s nimiž se stýkal, byli také lidé, kteří byli Vašimi známými. ... Nemohu Vám uvádět jejich jména. V budoucnu budete muset být opatrnější. Výše uvedená skupina existovala v Londýně až do mého odchodu na Západ, ale nyní již neexistuje. Neznamená to však, že od roku 1969 pražská centrála spala a že nepracuje nová síť agentů. Nelze očekávat, že lidé, kteří mají na svých rukou krev z padesátých let, budou váhat, aby si je potřísnili novou krví.
Přeji Vám ve Vaší novinářské práci hodně úspěchů a zůstávám s upřímnými pozdravy
Josef FROLÍK".

Abych se však vrátli k dané době. Nyní zasáhl osud a všechny plány JOSTENOVA zavraždění musely být na čas odloženy. Jeden z našich agentů, který znal vše o skutečné úloze LVA v Londýně, dezertoval. MÁLEK, který LVA řídil, nám spěšně telegrafoval: "Rezervujte místo pro LVA na Olšanských hřbitovech". Věděli jsme, co to znamená. LEV byl provalen a bylo ho nutno okamžitě dostat z Londýna! Telegrafovali jsme MÁLKOVI zpět do Londýna, že je třeba, aby zařídil, aby LEV ihned odejel, ale vzhledem k tomu, že pro nás už nebude použitelný, musí ukrást všechny svazky Československé sociálně demokratické strany v exilu a přivézt je s sebou.
LEV to bez velkých potíží udělal a pozdě v noci přijel do MÁLKOVA bytu, nacpal všechny fascikly do MÁLKOVA vozu a spěšně odjel na letiště, odkud odletěl na "naléhavé léčení" do Švýcarska. Pak LEV zmizel. V Londýně jeho znepokojení "soudruzi" podali zprávu švýcarské policii. Hledali ho i v lavinové oblasti Švýcarska. Ale pod sněhem LEV nalezen nebyl, což nebylo žádným překvapením, poněvadž LEV byl již pohodlně ubytován v pražském hotelu JALTA a připravoval se na své budoucí vystoupení v československém rozhlasu a televizi, kde měl odhalit všechny "machinace" Čechoslováků v exilu, pracujících proti rodné zemi na příkaz "zlých anglických štváčů studené války".

Ale dříve, než mohl LEV tuto svou hlavní roli sehrát, byli jsme informováni, že předseda československého Národního shromáždění FIERLINGER přijal pozvání britské labouristické strany k návštěvě Londýna a mimo jiné k návštěvě Dolní sněmovny* /pozn. J.F.: LEV pak vystoupil v televizi a povinně pěl hymnu nenávisti proti Britům a jejich servilním patolízalům, Čechoslovákům v exilu. Ještě stále žije a od vlády pobírá měsíční penzi ve výši 1800,- Kčs jako uznání za své "loyální služby"./ O této návštěvě padla také zmínka před LVEM a ten nás okamžitě informoval, že jednou na schůzce v Londýně jeden z členů výboru, bývalý tajemník sociálně demokratické strany Blažej VILÍM, rozhořčeně prohlásil, že by považoval za velkou čest, kdyby se mu dostalo té výsady a mohl odstranit "toho špinavého zrádce FIERLINGERA s povrchu země".** /pozn. J.F.: Tato hrozba byla nějakou formou sdělena britské policii a pracovník zvláštního oddělení již varoval VILÍMA. Ale v té době jsme to nevěděli./

LVOVO sdělení způsobilo v rozvědce ohromení. Okamžitě jsme informovali ministra ŠTROUGALA. Reagoval tak, že by bylo třeba odložit LVOVO vystoupení jako příliš provokativní a informovat FIERLINGERA a také DAVIDA, ministra zahraničních věcí.

DAVID v celé záležitosti okamžitě uviděl propagační hodnotu. Povolal Sira Cecila PARROTA, tehdejšího britského velvyslance /dnes je profesorem na univerzitě v Lancasteru/ a ostře mu ohlásil, že "vážený" předseda Národního shromáždění nabude asi moci přijmout pozvání k návštěvě Anglie, poněvadž jeho život je bezprostředně ohrožován československými uprchlíky, podporovanými britskou zpravodajskou službou. Velvyslanec spěšně ujistil ministra zahraničních věcí, že této věci bude věnována okamžitá pozornost; návštěva může proběhnout podle plánu a britská bezpečnost se o všechno postará.

A tak FIERLINGER odjel na návštěvu a zjistil, že pouze několik málo britských politiků bylo ochotno jednat s člověkem, který byl od roku 1937 tajným ruským agentem, který pracoval a zradil československou sociálně demokratickou stranu již před rokem 1948 a který dopomohl komunistům k moci. FIERLINGER je rovněž hlavní postavou mezi zrádci, kteří pomáhali vytvářet situaci, vedoucí ke tragické smrti Jana MASARYKA.

Ale přes spojené úsilí československé a britské bezpečnosti došlo v Londýně k incidentu, který překazil politický cíl této mise. Za tuto informaci jsem zavázán iniciátoru tohoto incidentu, Josefu JOSTENOVI. JOSTEN zjistil, že FIERLINGER bude v době svého pobytu v Londýně slavit své 70. narozeniny. Poslal proto FIERLINGEROVI dopis, v němž uváděl že to musí být pro něj smutné oslavovat takovou událost vzdálen od své rodiny, a že mu tudíž posílá upomínku, aby nepropadal takové touze po domově.

Dárek tvořilo kancelářské těžítko z plexiskla, v němž byl zapuštěn [1] kousek ostnatého drátu, ustřiženého z toho, co je známo pod pojmem železná opona. Kopie dopisu spolu se vzorky upomínky byly zaslány všem velkým listům. Krabička byla ukázána v televizi a většina listů tomu věnovala články. Proslulý autor úvodníků v Daily Mirror CASSANDRA popsal FIERLINGERA jako člověka, "který viděl umírat svobodu a pomohl jí do hrobu". Skupina poslanců, vedená Sirem Tuftonem BEAMISHEM vydala prohlášení ke svým kolegům s výzvou, aby se zdrželi jakýchkoliv společných událostí v souvislosti s FIERLINGEROVOU návštěvou. A mnoho z nich náhle nepřišlo.
Když Bernard LEVIN komentoval tuto návštěvu a návštěvu nynějšího československého ministra zahraničních věcí Jana MARKA /v roce 1974/, napsal /The Times, 12. listopadu 1974/: "Uvědomuji si, že v moderním světě nemůžeme být /my Britové/[2] příliš úzkostliví na to, s kým mluvíme. ... Jsou doby, kdy demokraté musí sedět za jedním stolem s tyrany a čestní lidé s vrahy; CHURCHILLOVA slavná poučka - "Je lepší mlátit pantem než mlátit se po hlavě" [3] - platí více než kdykoliv předtím. Ale ani v nejmenším není zapotřebí, aby britská vláda přijímala oficiálně, na jakékoliv úrovni, s výjimkou obchodních jednání, představitele bezvýznamné loutkové československé vlády, která nemá žádnou moc, kterou oprávněně nenávidí její vlastní lidé, a kterou plným právem opovrhují skuteční vládci Československa ... Máme tuto pravdu skrývat, anebo ji máme rozhlásit?"

Pro mne však nadešel čas, abych se přestal znepokojovat hrozbami na zavraždění FIERLINGERA, nebo novými plány na zavraždění JOSTENA. Koncem roku 1962 mne TÁBORKSÝ zavolal do své kanceláře a řekl: "Josef, abys mohl dělat dobrého rozvědčíka, musíš se nějakou dobu věnovat chytání špionů. Pusť se do toho. Chápeš?"
Souhlasně jsem přikývl. Měl jsem být vyslán na svou první misi jako rozvědčík.
"Kam?" Zeptal jsem se.
"Londýn".

---
[1] tvořila malá krabička z plexiskla, v níž byl uložen
[2] my Američané
[3] Je lepší dát si do huby než válčit

Posledni dobry Francouz padl u Waterloo...

25. listopadu 2011 v 15:41 Clanky jinych autoru
Tady jsou reakce některých US patriotů na negativní komentáře na adresu Spojených států :

JFK státní tajemník Dean Rusk byl ve Francii začátkem 60-tých let, když De Gaulle se
rozhodl, že Francie vystoupí z NATO. DeGaulle řekl, že chce vojáky USA z Francie pryč co nejdříve.
Rusk zareagoval :
" Vztahuje se to i na ty, kteří jsou zde pohřbeni ?"
DeGaulle neodpověděl.

Následovalo hrobové ticho.

* * * * * * * * * * * *

V Anglii, na velké konferenci, se otázal arcibiskup z Canterbury Collina Powella, jestli
plány US pro Iraq jsou příkladem "budování imperia" Georgem Bushem.
Colin Powell na to pronesl :
"Během let Spojené Státy posílaly mnoho svých skvělých mladých mužů a žen do velkých
nebezpečí bojovat za svobodu daleko od našich hranic. Jediné množství země, které jsme
si kdy vyžádali náhradou, bylo jen na pohřbení těch, kteří se nevrátili."

Následovalo hrobové ticho.

* * * * * * * * * * * *

Ve Francii se konala konference, na které byli přítomni inženýři mnohých zemí, včetně
Francouzů a Američanů.
Během přestávky se vrátil jeden z Francouzských inženýrů do místnosti a prohlásil :
" Slyšeli jste o posledním Bušově idiotském tahu ? Poslal do Indonésie letadlovou loď
na pomoc obětem tsunami. To má v úmyslu je bombardovat ?"
Inženýr od Boeingu vstal a tiše odpověděl :
"Naše letadlové lodě mají tři nemocnice na palubě, které se mohou ujmou několika stovek
lidí. Jsou napájeny nukleární elektrárnou, která může v případě nouze zásobovat elektřinou
pobřežní zařízení. Mají tři kafeterie schopné nakrmit 3 000 lidí třikrát denně, mohou vypro-
dukovat několok tisíc galonů pitné vody s mořské vody denně a nese půl tuctu helikoptér
pro dopravu obětí a raněných na startovací palubu a z ní. Máme jedenáct takových lodí -
kolik jich má Francie ?"

Následovalo hrobové ticho.

* * * * * * * * * * * *

Námořní admirál US byl přítomen na námořní konferenci, kde byli rovněž admirálové Anglického, Kanadského, Australského a také Francouzského námořnictva. Na koktej- lové recepci se ocitl ve velké skupině důstojníků, která se skládala z personálu většiny těchto zemí. Při popíjejí svých drinků povídali všichni anglicky, ale francouzský admirál si najednou začal stěžovat, že ačkoliv Evropané se učí mnohým jazykům, Američané se učí pouze anglicky. Pak se zeptal :
"Čím to je, že se na těchto konferencích pokaždé mluví anglicky, proč se nemůže mluvit
francouzsky ?"
Americký admirál bez váhání odpověděl :
"Možná proto, že Britové, Kanaďané, Australané a Američané to zařídili, aby jste nemuseli mluvit německy."

Následovalo hrobové ticho.

* * * * * * * * * * * *

A NÁSLEDIJÍCÍ HISTORKA DOBŘE ZAPADÁ MEZI TY PŘEDEŠLÉ .....

Robert Whiting, starší pán ve věku 83 let, přiletěl letadlem do Paříže. U francouzské
pasové kontroly mu to vzalo pár minut, než našel svůj pas v příruční tašce.
"Už jste byl někdy ve Francii, monsieur ?" ptal se ho pasový úředník sarkasticky.
Pan Whiting přiznal, že už byl dříve ve Francii.
"Tak to by jste měl vědět, že máte mít váš pas připraven."
Starý Američan odpověděl, "Když jsem tady byl minule, nemusel jsem pas předkládat."
"Nemožné...Američani musí vždycky předložit pas po příjezdu do Francie."
Americký senior věnoval Francouzi dlouhý a tvrdý pohled, načež mu tiše vysvětlil :
"Nuže, když jsem se vylodil na pláži Omaha v den "D" v roce 1944, nepotkal jsem je-
diného Francouze, kterému bych pas ukázal."

Následovalo hrobové ticho.

Dokud je Obama prezidentem....

24. listopadu 2011 v 11:29 Clanky jinych autoru
Na videu to zacina novinovou zpravou o majiteli podniku, ktery odmita najimat nove zamestnance, dokud neni Obama pryc z Bileho domu a pokracuje pisnickou, ktera "hodnoti" vliv Obamy na Ameriku.


Docela mě děsí, jak prezident pošilhává po Moskvě

22. listopadu 2011 v 17:04 | Zdeněk Růžička |  Clanky jinych autoru
Jiri Wolf mi poslal nasledujici clanek a pozadal o jeho zverejneni. Zda se ze puvodne byl uverejnen v Parlamentnich listech.
---
Politický vězeň: Docela mě děsí, jak prezident pošilhává po Moskvě

Člen Konfederace politických vězňů Zdeněk Růžička (86) byl jako politický vězeň v padesátých letech zavřený deset a půl roku. Odpracoval si tuto dobu v uranových dolech, díky čemuž už nemohl mít nikdy děti. Původně byl i se svým bratrem Miroslavem za odbojovou činnost v Bochalově skupině, největší na Ostravsku, odsouzen na 14 let. Bratr Miroslav dostal o dva roky více a když ho na amnestii v šedesátých letech pustili, do tří let po propuštění z vězení zemřel. Měl čtyřicet let.

"Bochal byl odsouzen a popraven s Horákovou a tady v Ostravě padly celkem čtyři tresty smrti. Ti lidé pak byli skutečně po roce popraveni," zavzpomínal pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Růžička, který jako vyučený soustružník pracoval celý život na dráze.

"Už na vojně jsem viděl, jaké začínají vládnout poměry, a to, jak se komunisté začali prosazovat, se mi nelíbilo. Najednou začali být nadhodnocováni nad ostatní. Ve Frenštátě byla například zřízena škola důstojnického dorostu, kde měli všelijaké vymoženosti, lepší stravu atd. To už nastupovala nová elita. Tehdy sloužili v armádě zahraniční vojáci, které generální štáb posílal k jednotlivým útvarům. To byli chlapi frontou zoceleni a měli úplně jiný přístup k lidem. Ale komunisté se na ně začali zaměřovat, obviňovat je, že chtějí zaprodat republiku, a tak je pomalu likvidovali a posílali do civilu. Pak je obvinili, že chtějí utéct, nebo že se s někým spolčují. Takto likvidovali vojáky z povolání, letce, kteří bojovali v Anglii. Už v té armádě bylo jasně vidět, kam to spěje. To byla pro mne motivace, že bych se měl do něčeho zapojit a postavit se proti tomu zlu," řekl dále redakci Zdeněk Růžička.

Podle jeho slov je důležité, aby mladá generace věděla, jaké metody komunisté používali a co se tady dělo. "Mladí lidé se musí dovědět, že svoboda nespadla sama o sobě z nebe. Muselo se o ni bojovat a mnoho lidí za to položilo život. Nic v životě není zadarmo," uvedl pamětník.
Pro nás, kteří jsme zažili Masarykovu demokracii, je to velkým zklamáním

Současná politická situace a žabomyší války mezi politiky se mu nelíbí. "Uvědomme si, kdo tady zakládal ty dnešní politické strany. Vždyť to byli všichni z prognostického ústavu. Byl tam Komárek, byl tam Randsdorf a další. A tak se všichni tito lidé, kteří byli oporou komunistické avantgardy, zaktivizovali a ujali se politické a posléze ekonomické moci. Dnes, když si to tak vezmete, jsou komunisté všude. Všechny posty mají obsazené i v Radě Evropy, jsou jako komisaři, mají tam svoji frakci. A ve všech politických stranách jsou kmotři, kteří to řídí. Tak jsme se dostali do skutečně nezáviděníhodné situace. Lidí se oprávněně zlobí, když vidí jak to tady vedou, že se snaží jen něco urvat pro sebe. A to napříč politickým spektrem. Najít dnes člověka, který by šel do vysoké funkce a mohl byste dát za něj ruku do ohně, je téměř nemožné. Dostane se do prostředí, kde se sám nemůže prosadit a jeho okolí ho semele. Situace je hodně špatná."

Pan Růžička pokračuje: "Pro nás, kteří jsme zažili Masarykovu demokracii, je to velkým zklamáním. Dnes bojuje jeden právní názor proti druhém, politici lžou, vzájemně se napadají, často bez důkazů, jen aby jeden druhého pošpinili. To je politický marasmus a já se nedůvěře občanů vůbec nedivím. Pro lidi, kteří těžce shánějí práci, je to hodně frustrující. Do toho se blíží krize a pokud se bude nadále propouštět, zákonitě vzniknou sociální nepokoje. Vždyť rozdíly mezi bohatými a chudými jsou obrovské a pořád rostou," uvedl Zdeněk Růžička pro ParlamentníListy.cz, který nikdy v životě v žádné politické straně nebyl. Vysvětluje to tím, že jeho rodiče pocházeli z českomoravské vysočiny, kde lidé měli svůj mravní kodex a přísně dbali na jeho dodržování. "V tom jsme byli vychováváni. Vždy jsem se zajímal o věci kolem sebe a nepotřeboval jsem, aby mne někdo oblboval frázemi. Jak začali nastupovat k moci komunisté, slibovali, že bude ráj na zemi. A opak byl pravdou, šlo jim jen o to, jak manipulovat s lidmi. A sovětský vliv, který tady byl, byl mocný," řekl Růžička.

Můžeme jen vzpomínat na zlaté časy, kdy lidé byli lidmi
Podle něj byla masarykovská demokracie trnem v oku ostatním okolním státům. "Oni neměli takového člověka jako byl Masaryk, který by dokázal ideály, které hlásal, také uvést v život. Neříkám, že bylo všechno ideální. Také byla krize, ale státní úředníci, policie, politici měli úžasnou úroveň. Zatímco dnes je zcela běžné, že když se někdo dostane k úřadu, ihned si hrábne pod sebe a dělá si přátele, které pak využívá. Tenkrát to nebylo, to se nedrželo, netolerovalo. Můžeme jenom vzpomínat na ty krásné zlaté časy, kdy lidé byli ještě lidmi," vzpomíná Zdeněk Růžička, který se v Ostravě narodil a považuje se za ostravského "chachara".

Z východu může nějaké nebezpečí hrozit
Ale z návratu komunistů, který předpovídají někteří prognostici v současné době, nemá strach. "V té formě, jak to bylo, určitě ne. Jen mám trošku obavu, když vidím, jak prezident Klaus začíná pošilhávat do Moskvy a říkat, že se nesmíme dívat jenom na západ, ale musíme se dívat také na východ. Tam nějaké nebezpečí může hrozit. Rusové se podle mého názoru nesmířili s tím, že přišli o tu velkou říši, kterou měli," uzavřel pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Růžička.

Amerika je k smichu uz i Nemcum...

22. listopadu 2011 v 16:55
Zabery jsou z karnevalovych pruvodu nemeckymi mesty. Zajimave, ze o tomhle komunisticka CNN zpravy nepodava.






Der Erloser znamena The Saviour, neboli Spasitel. Uz abysme se toho komunistickeho dacana zbavili a Amerika ziskala zpatky respekt sveta.

Pad vlady na Slovensku

20. listopadu 2011 v 12:44 | Jan Gajdos |  Clanky jinych autoru
V utorok 11. oktobra slovensky parlament v hlasovani o dovere vlade nepodporil vladu Ivety Radicovej. Zo 124 pritomnych poslancov hlasovalo za navrh o zachrannom mechanizme na financnu stabilizaciu v Europe (tzv. euroval) spojeny s hlasovanim o dovere vlade 55 poslancov. Vladu fakticky polozila vladna koalicna strana Sloboda a Solidarita na cele so svojim predsedom Richardom Sulikom, ktora nehlasovala. Po tejto udalosti nastala seria obvinovani, ze kto vlastne za to moze, ze vlada padla.

Na zaklade ziskaneho poctu hlasov sa po parlamentych volbach v juni 2010 podarilo zostavit koaliciu 4 pravicovych stran (SDKU (Slovenska demokraticka a krestanska unia), KDH (Krestansko demokraticke hnutie), SaS (Sloboda a solidarita) a Most-Híd (co je v podstate madarsko-slovenska strana, na ktorej kandidatnej listine bola aj strana OKS (Obcianska konzervativna strana) ), a tato koalicia potom zostavila vladu. Bol to dost prekvapivy vysledok volieb, lebo vacsina ludi sa domnievala, ze este aspon dalsie volebne obdobie bude zostavovat vladu predseda strany Smer (oni si k tomu pripisuju este aj SD (Socialna demokracia), co v zahranici casto vedie k zmatocnemu nazvu strany ako Towards Social Democracy; pritom by to malo byt Direction - Social Democracy. Zoznam politickych stran na Slovensku mozno vidiet na http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_political_parties_in_Slovakia ).

Sympatizanti pravice sa tesili, ze sa budu moct prijat dolezite reformy, aby sa Slovensko pohlo zase dopredu. Predpokladalo sa, ze sa aj znizi miera korupcie, klesne zadlzenost statu, podari sa drzat inflaciu na rozumnej hranici. Ked opadlo prve nadsenie z vitazstva vo volbach zacali sa pomaly prejavovat problemy. V parlamente sa od strany SaS odstiepili 4 poslanci, ktori tvorili skupinu tzv. Obycajni ludia na cele s poslancom Igorom Matovicom. Casto bol potom problem dohodnut sa na spolocnom hlasovani v parlamente, lebo Obycajni ludia vymenou za hlasovanie ziadali splnenie ich poziadaviek. Ale aj tak sa v tom case tato skupina chovala pomerne zodpovedne a potrebne zakony po urcitych natahovackach vzdy podporila. Snad nikto nepredpokladal, ze to je iba zaciatok hlbsieho rozkolu medzi vladnucimi stranami, ktore vyvrcholilo padom vlady.

Slovensko je clenom Eurozony (skupina krajin, ktora ako menu pouziva Euro) od roku 2009. Preto sa aj vyjadruje k uzneseniam, pripadne schvaluje navrhy, ktore sa tykaju spolocnej meny. Jednym z nastrojov udrzania stability meny euro je European Financial Stability Facility (EFSF), na ktory sa na Slovensku odvolava ako "euroval". Pretoze pochopenie fungovania eurovalu nesuvisi priamo s padom vlady na Slovensku, nebudem tu vysvetlovat, ako tento system funguje (citatelia, ktorych to zaujima, mozu najst viac informacii na: http://en.wikipedia.org/wiki/European_Financial_Stability_Facility ).

Schvalenie, resp. neschvalenie eurovalu vsak priamo suviselo s padom slovenskej vlady. Predsedkyna vlady Iveta Radicova sa rozhodla, ze hlasovanie o prijati eurovalu II (predchadzajuca verzia uz bola predtym prijata) spoji s hlasovanim o dovere vlade. Uz dlhsie sa totizto ukazovalo, ze politicka strana SaS nepodpori euroval. Zvlast kvoli tomu, ze jej pripada nemoralne, aby chudobne krajiny, ako je Slovensko, sanovali nezodpovednu financnu politiku krajin, ako je napriklad Grecko. Grecko vstupilo do Eurozony vlastne podvodom, pretoze sfalsovalo statistiky o hospodarskom stave krajiny. Avsak ako pouzivatelia meny Euro su v spolku 17 krajin Europskej unie a preto financna nestabilita v tejto krajine ovplyvnuje aj vymenny kurz Eura, ci v krajnom pripade dokonca krach tejto meny ako takej.

Vo vseobecnosti, ludia na Slovensku nejako neboli nachylni akceptovat tento mechanizmus financnej pomoci, zvlast krajinam ako je Grecko (v minulosti uz Slovensko cistu bilateralnu pozicku odmietlo), ktoreho obcania, maju daleko vyssie prijmy ako obyvatelia Slovenska. U platov zamestnancov to moze robit az 3-nasobok prijmov oproti tym, co zarobi Slovak v podobnom postaveni. Rovnako je to aj s penziami dochodcov, ktore su ovela vyssie ako u slovenskych penzistov. Naviac mnohi tito ludia odchadzali do dochodku uz v 55 rokoch, co je oproti veku odchodu do dochodku na Slovensku, 62 rokov, zase nepomer. Ludia, ktori poznaju situaciu v Grecku hovoria, ze Greci sa vyhybaju plateniu dani, ako je to len mozne. Napriklad v obchodoch, restauraciach mnohi nedavaju pokladnicne bloky, aby tieto neboli evidovane a nemuseli potom odviest statu patricnu dan. Obrovske mnozstvo domov je vraj "nedostavanych", tak ze zo strechy trci napriklad par kusov nejakeho zeleza, pricom dom je perfektne dokonceny, zariadeny, obyvany ! Z "nedostavaneho" domu sa v Grecku dan neplati. Za tejto situacie sa netreba cudovat, ze mnohym Slovakom sa zdalo amoralne, aby sme sa z nasich ubohych prijmov skladali na bezstarostny zivot "vypasenym" Grekom. Takyto nazor z politickych stran mala predovsetkym strana SaS. V skutocnosti v stabilizacnom mechanizme euroval, nejde iba o pomoc krachujucim Grekom. Mimochodom, ktori si tuto pomoc vobec nevazia, idu od jedneho strajku k druhemu, aby zostali zachovane ich tucne vyplaty a penzie. Pomahalo sa pozickami aj Irom, ktori potrebovali posilnit hlavne svoje banky a tiez aj Portugalcom, ale toto vzhladom na zodpovedny pristup spominanych krajin, nevolu Slovakov nevyvolalo.

S ohladom na spominane skutocnosti okolo Grecka, ma strana SaS hodne sympatizantov, ktori povazuju finacovanie Grecka aj pomocou pozicky od Slovenska, za zvrhle. Jej predseda Sulik, ktory bol az do padu vlady sucasne aj predsedom slovenskeho parlamentu robil velku ofenzivu na podporu svojho nazoru aj v inych statoch Eurozony a daval vyhlasenia do zahranicnych medii, televizii aj novin a tiez sa zucastnoval debat na tuto temu. Naproti tomu napr. Nemecko vyslalo na Slovensko dokonca prezidenta svojej krajiny, aby loboval u slovenskych politikov za schvalenie eurovalu II. Podobne v rozhovoroch s nasou premierkou nemecka kancelarka Angela Merkelova zase presviedcala o uzitocnosti takeho stabilizacneho mechanizmu. Rovnako zvlast francuzski politici, ci predseda Europskej komisie Jose Manuel Barroso.

V hlasovani v slovenskom parlamente vsak definitivne strana SaS nepodporila schvalenie stabilizacneho mechanizmu euroval, a pretoze toto hlasovanie bolo spojene sucasne s hlasovanim o dovere vlade, ktorej sucastou bola aj SaS, vlada nedostala doveru. S hlasmi opozicnej strany Smer sa podla vyjadreni jej predsedu Roberta Fica nedalo pocitat, lebo vyhlasil, ze euroval podpori iba vtedy, ak zan zahlasuje 76 koalicnych poslancov. Strana SaS tak podnikla malo vidany krok, ze potopila vlastnu vladu. Jej predstavitelia tvrdia, ze pre nich je toto rozhodnutie tak dolezite, ze vyvazi to, ze sa lavicova strana Smer dostane predcasne k moci (parlamentne volby budu 10. marca 2012). Zatial prieskumy verejnej mienky ukazuju, ze strana Smer by mohla vytvorit dokonca jednofarebnu vladu s 82 poslancami zo 150 clenneho slovenskeho parlamentu. Volici pravicovych stran su sklamani a tak sa zrejme mnohi predcasnych volieb nezucastnia, cim vlastne nahraju lavicovej strane Smer, na cele s jej populistickym lidrom Robertom Ficom.

Ci sa skutocne dal euroval II na Slovensku neschvalit, ked vsetkych 16 stran Eurozony uz tento stabilizacny mechanizmus schvalilo, to je zrejme nieco nepredstavitelne, lebo uz pred hlasovanim kurz meny Euro neustale padal, financne trhy hrozili kolapsom a este nikdy sa vo svete tolko nepisalo v novinach celeho sveta a nebolo tolko spravodajstiev o Slovensku v zahranicnych televiziach, ako v suvislosti s tymto hlasovanim. Po pade vlady sa koalicne strany dohodli s predsedom Smeru Ficom, ze jeho strana euroval pri opatovnom hlasovani v parlamente podpori, avsak s podmienkou vypisania predcasnych parlamentnych volieb.

Akonahle hlasovanie v parlamente preslo, Euro islo raketovo nahor a politici v EU si vydychli. Slovensko vsak za toto zaplatilo vysoku cenu v podobe konca pravicovaj vlady a tym aj reforiem a rozvoja hospodarstva krajiny.

S najvacsou pravdepodnostou sa po predcasnych volbach ujme vlady strana Smer na cele s Robertom Ficom ako predsedom novej slovenskej vlady. A tak moj status, ktory som mal na Gmaili hned po poslednych parlamentych volbach "Bye, bye Fico!" som teraz zmenil na "Vdaka Sulikovi musim mat rad Fica !" Co je podla mna ale najvacsim nebezpecenstvom po nepodarenom prvom hlasovani o Eurovale, ze tym neschvalenim, ked uz vsetky ostatne krajiny Eurozony spominany mechanizmus schvalili, Slovensko upozornilo na to, ze mala bezvyznamna krajina moze blokovat prijatie dolezitych rozhodnuti EU a tak mozno ked by to "veto" Slovenska bolo pren zivotne dolezite, ako je napr. tzv. harmonizacia dani v EU, nebude ho moct pouzit lebo mechanizmus hlasovia uz nebude poskytovat taku moznost …

Prečo Česi a Slováci nenávidia Američanov

18. listopadu 2011 v 21:05 | Ján Gajdoš |  Clanky jinych autoru
Teda myslím samozrejme občanov USA. Ostatný zvyšok Ameriky, či už severnej, strednej alebo južnej je im ukradnutý a k ľuďom žijúcim tam nemajú obyčajne nepriateľský postoj. Neviem, ako je to napríklad so súdruhom Hugom Chavezom, ale trebárs bývalý slovenský a čoskoro zrejme budúci premiér Robert Fico ho obdivuje. Keď posledne nastúpil za šéfa vlády Slovenskej republiky, tak chcel prvú štátnu navštevu vykonať do Venezuely a nie ako to bývalo zvykom, do Českej republiky. Zvláštný to človek, keď sme už pri tom. Druhé jeho vyhlásenie čerstvo po nástupe do funkcie bolo, že Slovensko to Euro ani tak nepotrebuje, načo hneď sa začal rútiť prudko nadol kurz slovenskej koruny a tak mu musel v tejto veci vtedajší minister financií (tiež príslušník strany Smer, ale kupodivu celkom rozumný človek ...) dohovoriť.

Trúfam si povedať, že viac ako 95% Čechov a Slovákov, ktorí hodnotia Američanov (pod týmto pojmom sa budem naďalej odvolávať na ľudí, čo žijú v USA a prípadne majú občianstvo tejto krajiny) nikdy živého Američana nestretli. Nikdy s ním neprišli do osobného kontaktu, nikdy s ním nehovorili, nikdy nemali možnosť počuť jeho názor na rôzne veci. Zato takíto ľudia mne, čo som bol v USA viackrát a rok som tam dokonca aj pracoval, bohorovne vysvetlia, akí sú Američania arogantní, nevzdelaní, podlí, pokryteckí a pod.

Kedysi dávno, na prelome 19. a 20. storočia, keď Slováci a Česi cestovali do USA za prácou, bola situácia iná. Našinci Američanov obdivovali a tiež si vážili aj svojich vlastných občanov "Amerikánov", ktorí sa vrátili domov so zarobenými peniazmi. Vtedy si tu nikto nepotreboval dokazovať, že je niečo viac ako blbý Američan. Po komunistickom prevrate v Československu, samozrejme stále viac hustili ľuďom do hláv, aké sú tí Američania svine. Ako ohovárajú nášho najlepšieho priateľa Sovietsky zväz, ako vykorisťujú ubohých pracujúcich, prenasledujú ľudí "pokrokového" (ha, ha) zmýšľania, ako zbroja, aby mohli ohrozovať náš mierumilovný systém. Takéto vymývanie mozgov potom vyvolávalo u mnohých ľudí aj opačnú reakciu, ktorá sa však v dôsledku "slobody" po 1989 začala meniť.

Bolo čoraz častejšie počuť vyjadrenia, že ich niekto núti mať rád USA, ako bolo tomu predtým so Sovietskym zväzom. Akurát, že pravda bola taká, že zatiaľ čo ľudia za bývalého režimu museli milovať Sovietsky zväz na večné časy a patrilo sa, aby to aj prejavili svojim členstvom v zväze Československo-Sovietskeho priateľstva, tak žiadne "dobrovoľné" pobočky priateľstva s ľudom USA neexistovali.

V súčasnej Českej republike a aj na Slovensku je hanbou, keď sa niekto vysloví o Američanoch ako o slušných ľudoch. Takému človeku dávajú rôzne hanlivé prívlastky a hneď mu uvedú spústy príkladov, aký je blbec, že si to myslí. Dookola opakujú u nás také populárne klišé, akí sú Američania hlúpi, nevzdelaní, neokrôchaní v chovaní, nevedia, čo je to fajnové jedlo, lebo žerú iba hamburgery a pod. Pritom, ak by si niekto dal tú robotu a pozrel sa na to, ako v rebríčku svetových univerzít stoja tie americké, koľko nositeľov Nobelových cien majú/mali, tak by nevychádzal zrejme z údivu. Keby taký český a slovenský človek vedel koľko a akých reštaurácií je v USA, tak by musel zaplakať nad svojou českou a slovenskou mimoriadnou kuchyňou aj nad tým na čo je vlastne pyšný. A skutočne netreba hľadať múdrych Američanov iba na vysokých školách. Vždy ma udivovalo, že nejaká televízia pristavila obyčajného človeka na ulici v nejakej ankete a ten sa veľmi pohotovo a trefne vyjadril k problému. Zatiaľ čo u nás väčšina ľudí pri takýchto príležitostiach vystupuje totálne trápne, a žiadna česká, či slovenská inteligencia z nich nesrší.

Antiamerikanizmus u nás zachádza tak ďaleko, že aj tí normálne rozmýšľajúci ľudia sa boja prejaviť svoj názor, aby nezožali posmech od okolia, ktoré je presvedčené o svojej chorej "pravde", živenej obrovskou dávkou nenávisti. Nedávno som videl na českej televízii nejakú reláciu o mimoriadne úspešnej českej reprezentantke v streľbe Kateřine Emmons, rodenej Kůrkovej (starší si budú pamatať jej otca Jana Kůrku olympijského víťaza z Mexika), ktorá sa vydala za Američana Matthew Emmonsa. Bol tam nejaký rozhovor s jej sestrou, z ktorého bolo cítiť, že pre rodinu bolo problémom, že jej manželom sa stane Američan. Asi sa nechová tak ako Dean Reed za starých čias v Nemeckej demokratickej republike, keď za odmenu od nemeckých komunistov požíval obrovské výhody zato, že nadával na USA, kde sa len dalo. Tento Emmons si dokonca dovolil takú vec, že trval na svojej operácii štítnej žľazy nie v Českej republike, ale v USA. Keby toto vedel Michael Moore, o ktorom sa zmienim neskôr, asi by to neprežil.

Nedávno som zase na slovenskej televízii videl nejakú anketu k Halloweenu. Väčšinou sa k tomu ľudia veľmi pohŕdavo vyjadrovali a jeden to vyslovil aj priamo nahlas: "Halloween neoslavujem, lebo je to americký sviatok". Takže všetko, čo je spojené s USA je zlé, treba to nenávidieť alebo prinajmenšom vyjadriť svoje pohŕdanie nad tým. Českí a slovenskí "znalci" USA hovoria o arogantnom správaní sa Američanov. Skutočnosť je však taká, že americkí ľudia vystupujú mimoriadne priateľsky, sú veľmi slušní a ochotní kedykoľvek pomôcť. Stretol som sa s tým nespočetnekrát a vždy si to veľmi pochvaľujem. Napríklad v metre v New Yorku som si rozložil na stanici mapu a hneď sa pri mne pristavil človek, či mi môže nejako pomocť. Niekto ide do vás ako chodec vraziť a už sa vám dopredu ospravedlňuje, hoci sa to ani vôbec nestalo. U nás by také niečo ako four way stop na križovatkách nemohlo existovať. Vždy by sa snažil odrbať jeden druhého. Ale my sme tí nadradení a Američania sú odpad ! Zabávam sa aj na tom, koľko ľudí z Českej republiky a Slovenska sa snaží dostať do USA, aby si tam zarobili aj hocijakým podradným spôsobom ako napr. au-pair, rôzni pomocníci v obchodoch, reštauráciach. Keď sa potom vrátia domov, tak nadávajú na USA. Načo tam preboha idú ? Ja by som do krajiny, ktorá mi je odporná nikdy nešiel.

Taktiež sa bavím na tej akejsi česko-slovenskej nadradenosti nad Američanmi. Hocijaký sedliak si u nás myslí, že George W. Bush je ubohý debil, zatial, čo náš obyčajný človek je génius. Vačšina sa vyjadruje mimoriadne pohŕdavo o Ronaldovi Reaganovi, hoci on podľa mňa spôsobil to, že komunistické režimy v Europe padli. Nie je to vôbec zásluha súdruha Gorbačova a jeho glasnosti, či perestrojky, ako mu to chcú pripisovať niektorí ľudia.

To, čo napíšem teraz priamo s antiamerikanizmom nesúvisí, ale je to myslím celkom zaujímavý postreh. Zatiaľ, čo v USA herci, umelci, učitelia na vysokých školach sú v naprostej väčšine ľavičiari (aby som ich nazval miernejšie, tak prinajmenšom "demokrati"), taktiež aj novinári (CNN mi niekedy pripomína spravodajstvo, ako u nás za komunizmu), paradoxne na Slovensku je to presne naopak (o Českej republike to tvrdiť nemôžem). Umelci a z toho zvlašť herci sú pravičiari, taktiež väčšina novinárov volí na Slovensku určite pravicové strany. Bohužiaľ s učiteľmi na vysokých školách je to asi podobné ako s tými v USA. Komunisti si veľmi potrpeli na to, aby ich deti na školách vychovávali ideologicky zdatní učitelia. Bude to asi chcieť ešte nejakú tú generáciu, kým sa to znormalizuje. Situácia na Slovenskej akadémii vied bola iná, lebo tam si súdruhovia ideovú čistotu až tak strážiť nemuseli. Preto aj niektorí ľudia, ktorých z ideologických dôvodom vyhodili zo škôl, skončili nakoniec na SAV.

Otázky, ako Američania v Afganistane, Iraku, bombardovanie v Srbsku, sú veľmi vďačnou témou zakomplexovaných českých a slovenských dušičiek. Ba dokonca niektorí spomínajú aj Vietnam, či Kóreu ako americkú nehoráznosť. Ba nájde sa aj veľa takých, čo spomínajú "vyhubenie amerických Indiánov" ! Nemám už sily sa k tomuto teraz vyjadrovať, ale spomeniem aspoň vojnu v Iraku na ktorej sa poctiví Česi a Slováci tiež pohoršujú. Ako by sme sami nemali skúsenosti s boľševickým útlakom počas viac ako 40 rokov. Div neospevujú diktátora Saddama Husseina, ktorému Američania veľmi ukrivdili napríklad aj v tom, že povedali, že v Iraku sú chemické zbrane a oni sa tam nakoniec nenašli. Mňa zase vôbec nezaujíma, či nejaké chemické zbrane sa našli-nenašli. Oni ich totižto predtým mali (!) a dokonca ich aj viackrát použili (viď napr. taká Halabja http://en.wikipedia.org/wiki/Halabja_poison_gas_attack ) Môj jeden kolega východniar, ktorému je tiež všetko jasné to zhodnotil: "tato ta rópa". Milí Česi a Slováci s penou okolo úst, keď sa spomenie USA, ako keby zabudli na akej nehoráznosti sa podieľali štáty podporujúce teroristov pri útoku na USA. Akoby tiež zabudli, čo je to žiť v diktatúre, čo v Iraku sa prejavovalo v ďaleko horšej miere ako u nás po Víťaznom februári. Našťastie, že väčšina ľudí v Iraku si uvedomila, že bez pomoci zvonka by sa diktátora nezbavila. A tí sú samozrejme Američanom za svoje oslobodenie vďační.

V snahe, čo najviac uškodiť Amerike, Česi a Slováci sú nadšení podporovatelia rôznych, totálne nezmyselných konšpiračných teórii. Fandia teroristom, keďže tým škodia Američanom. Takýmto ľudom hovorím: "Doprial by som ti osobnú skúsenosť. Keby si bol hore na niektorej budove WTC, počas útoku alebo niekto z tvojej rodiny a rozhodoval sa či skočiť alebo zhorieť". Asi by skočili nakoniec dolu s výkrikom nech žije Alah, zato, že škodí Američanom. Títo ľudia sú ochotní akceptovať hocijaký nezmysel, len aby to bolo nepriaznivé voči USA. Jeden môj kolega mi povedal, keď som sa s ním hádal, že jeho príbuzní v USA sú tiež presvedčení, že Američania spáchali tie teroristické útoky sami. Takže to mu potvrdzuje, že je to tak. Mimochodom, stále ešte asi existujú členovia komunistickej strany USA. Mne je to dosť podivné, že tí agenti CIA, dokázali tam do tých lietadiel napchať muslimských teroristov, ale asi pre Čechov a Slovákov je to normálne, že arabskí zabijaci ochotne spolupracujú s americkou vládou. Samozrejme to nie je až tak podstatné, lebo keby tie lietadlá svoj cieľ netrafili, tak by budovy spadli iba od výbušnín, ktoré tam dala americká vláda. Takto to bolo vlastne komplikovanejšie skoordinovať tie výbuchy s nárazom lietadiel.

A potom takí kreténi ako je napríklad režisér Michael Moore (chcel som napísať pôvodne "tá zákerná tučná sviňa Moore", ale nenapíšem, aby som niekoho neurazil). Jeho geniálne výtvory ako Fahrenheit 9/11 (z celého srdca by som mu doprial, aby bol v jednom z lietadiel, čo napikovalo do WTC), Sicko (som fakt zvedavý, či by sa išiel liečiť na Kubu, keby vážne ochorel, kedže zhodnotil, že tam majú zdravotnú starostlivosť na ďaleko vyššej úrovni ako v USA. Zabudol podotknúť, že často tam v nemocniciach nemajú ani teplú vodu, či vôbec vodu, ale to ho v jeho besnej zaujatosti vôbec netrápi. Však za to dostane opäť nejakého Oscara. Dúfam, že aj Obama to s ním konzultuje, ako ďalej so zdravotnou starostlivosťou v USA). Taktiež jeho ďalšie zvrhlé výtvory ako Capitalism: A Love Story, Slacker Uprising, v ničom nezaostavajú za tým spomínaným hore. Nechápem, ako môže niekto tak nenávidieť vlastnú krajinu, v ktorej žije a už vôbec nechápem, prečo tam vlastne žije. Mohol by sa vysťahovať do Českej republiky alebo na Slovensko a tu by ho nič neštvalo ... Ináč v tej nenavisti voči USA v ničom nezaostáva od bežných Čechov alebo Slovákov, tak by si to tu určite veľmi pochvaľoval. Naviac on na tých "dokumentoch" zrejme slušne zarába.

Na záver by som to zhrnul. Úbohá česká a slovenská závisť je nekonečná. Ak tí druhí sa majú dobre, tak ma nesmierne štvú. A potom druhý efekt, keď na niekoho nestačím, tak ma to taktiež vnútorne nesmierne hnevá a preto sa snažím toho druhého čo najviac znevážiť. Ja český a slovenský človek si v duchu myslím, že nejakí černoškovia z Afriky, či Arabi alebo druhí, čo majú inú farbu kože, sú ďaleko podomnou a preto mi nevadia. Keď sa vyskytne nejaký konflikt vo svete preto fandím tým o ktorých som presvedčený, že sú oproti mne úbožiaci. A tých, ktorí sú odomňa schopnejší, nenávidím a želám im len všetko najhoršie ...