Únor 2012

Bude demonstrace, bude...

29. února 2012 v 17:16 Clanky jinych autoru
V posledni dobe se v Cesku roztrhl pytel s ruznymi peticemi a vyzvami - pochopitelne i ja jsem pak jejich prijemcem - abych tedy porad jen blbe nekritizoval, ale spis chvalil ty Cechy, jak to ted vsechno dobre delaji a berou za spravny konec. Pred chvili prislo tohle:


Coz tedy znamena, ze bude demonstace bude, a prijde asi tak 30 lidi - protoze bude zima, v televizi budou zrovna davat Nemocnici na kraji mesta, Majora Zemana ci jiny komunisticky serial a taky proto, ze s narodem, kde naprosta vetsina byla kdysi v KSC (a byli by v NSDAP, kdyby se to pozadovalo, a budou v brzku i u muslimaku) se neda budovat demokracie.

Na Youtube byl hned vedle tohoto videa i tento vlastenecky Cech , Slavek Popelka, pravdepodobne autor casto preposilane Holesovske nebo Holesovicke vyzvy:


Na jeho projevu mne zaujalo hlavne silny duraz na narodovectvi, narodu, velke nelibosti az nenavisti k cizincum a jak ti cizinci vasemu narodu skodi (o komunistech ani slovo). Presne tak zacinal pred temer sto lety Adolf Hitler.

I kdyz reseni pro cesky narod urcite existuje - vezmete si priklad z Norska a z prirody. Male mysi zvane lemmings mebo po cesky lumici. Ti kdyz jim cas od casu svitne, ze se premnozili, ze jsou blbi jako svine a jsou nepolepsitelni - tak si zvoli nejake Klause, Havla nebo Popelku a jdou za nim jako ovce na nejblizsi utes a vrhaji se do more v masove sebevrazde. Dodatek pro Cechy: Ujistete se ze vas vudce skoci prvni a nebo do nej pro jistotu stouchnete (to vite, Cesi :-)). A pak to mate vsechno vyreseno i bez idiotskych petici a Holesovickych vyzev. Prikladam poucne video o lumicich.


Az jednou potkam pana boha...

29. února 2012 v 15:51 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Do kostela sice nechodim, jen tak se podivat na nejake Rubensovy obrazy, ale jsem osoba verici - katolik, byt muj DNA strain rika cosi divneho. Uz se skoro tesim, az jednou potkam pana boha - a nemelo by to uz tak dlouho trvat. Ne, nebudu mu psat nejakou petici, jako ti idioti v Cesku, to rozhodne ne.

Panbuh je osoba s dlouhymi bilymi fousy, asi jako Milan Kindl z Pravnicke falkulty Plzen, taky takovy podvodnik jak vsichni cesti pavzdelanci. Predpokladam, ze se mu vsichni pritomni pokrytci a snobi budou klanet jako ti podeseni Japonci jejich cisarovi.

Asi mne tam postavi do rady, v proste bile rezne nocni kosili az na zem, zadne fidzi na mne nevidite a budu cekat na audienci. A az se na mne dostane rada, to bude ten zacatek konce.

Mam v umyslu mu straslive rozbit hubu a to jen pro zacatek, nebo i jeste hur, jestli bude mit nejake remcy. A to za to, co provedl me zene - zadny jiny duvod. Verim v bozi spravedlnost a Boza s tim nema nic spolecneho. To, ze mam jen hole ruce vubec nevadi, mam za sebou 3 mesice dennodenniho treningu QS-1 a nic jsem nezapomel. Ma dcera kdysi rekla: "You just pissed off my dad - nothing worse could happen to you..." Zastavit mne nebude mozne, ja kdyz jdu po chodniku na Vaclavaku, tak se prede mnou rozestupuji davy turistu jako pred Mojzisem Rude more a uhybaji i ty rusky mluvici Prazacky se zmalovanymi drzymi ksichty.

Napred ho porazim na zem a ranou do ohryzku vylepsim dychani. Potom mu zlomim par zeber (to jsem mel a vim, jak to boli) a polamu ruce a prsty (to jsem mel a vim, jak to boli). Pak mu levickou, tu mam daleko silnejsi, mival jsem v ni punch az 800 lbs zlomim obe orbity - ocnicove oblouky (to jsem mel a vim, jak to boli), prerazim mandibulu - spodni celist (to jsem mel a vim, jak to boli) a zlomim nos a nosni kustky vrazim az dovnitr do hlavy (to jsem mel a vim, jak to boli). Nekolikere pricichnuti zblizka k mym loktum by melo zpusobit tezky otres mozku. To jsem taky mel a vim, co je to za pocit. Ve skutecnosti jsem toho mel daleko vic, ale jak uz jsem predeslal, mam na sobe jen nocni kosili a hole ruce.

A pak uz ho budu jen triskat pres tu jeho namyslenou komunistickou drzku, az z nej bude krev strikat a zuby litat, dokud mne svycarske straze nestreli zezadu do hlavy a bude uz konecne tma a teplo a mir a klid.

Ale to uz je pak jedno, protoze me uz je to vsechno jedno. Verim jen v jednu spravedlnost a to bozi spravedlnost. A nikdo neni above the law. Ani pan buh sam...

---
Pokud mi mate co rici, napiste mi na adresu prilisdlouhonamori@gmail.com.



A bude hur...

28. února 2012 v 23:26 | Milan Rehak |  Clanky jinych autoru
V Praze dne 31. prosince 2008
Č. j.: 2008/79347 - 103
Vážený pane Řeháku,
nejsem bohužel obeznámen s Vaší kauzou a proto se k ní z nedostatku dostupných informací nemohu vyjádřit. Soudní rozhodnutí v našem státě samozřejmě platí a pokud někdo neoprávněně užívá Váš majetek, stojí právo na Vaší straně. Z pozice člena vlády však nemohu výkon soudního rozhodnutí ovlivňovat.
S přátelským pozdravem
RNDr. Petr Nečas
místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí
Vážený pan

Milan Řehák

orza@volny.cz

----

POLICIE ČR
Krajské ředitelství policie Středočeského kraje
vedoucí územního odboru Mladá Boleslav
plk. JUDr. František Dvořák

Vážený pane vedoucí,

navazuji tímto na náš dnešní telefonický rozhovor, který se týkal vaší pracovnice por. Bc. Kateřiny Nováčkové, a jejího skandálního způsobu "vyšetřování", kdy sama by měla být vyšetřována, pokud jí ovšem k jejímu jednání někdo další nenutí…
Po ukončení našeho dnešního rozhovoru jsem navštívil znovu maminku, abych si od ní převzal Záznam o sdělení podezření č. J. KRPS-51347/TČ-2012-0110781 k podrobnému prostudování. To jsem učinil. Jsem zděšen účelovostí a nepravdivostí tohoto "Záznamu", a také zřetelnou podjatostí Bc. Nováčkové. Konečně podobně jednala i v případu T.O., které naopak podala před 5 měsíci moje maminka, a které Bc. Nováčková až nedávno vyhodnotila jako nedůvodné, kdy jeho závažný obsah účelově pominula. ( To způsobem "já o koze, ty o voze"). Tak stranila nezákonnostem pracovníků ŘSD a policie M.B.

Na tomto místě nebudu hodnotit zcela a podrobně obsah a okolnosti jejího dnešního Záznamu o sdělení podezření. Tento "Záznam" však vyvolává několik otázek:

1) Jak je možné, že přes veškeré důkazy hodnotí Bc. Nováčková maminčinu informaci - upozornění jako nepravdivou?
Že je spolumajitelkou pozemků pp. 401/2 a pp. 189 v k. ú. Nepřevázka je PRAVDA! Že na těchto pozemcích je nepovolená stavba, JE PRAVDA! Že budou její pozemky některou následující noc pohnojeny, JE PRAVDA! ( Má právo je svobodně užívat. ŘSD je užívá bez právního důvodu - viz rozsudek). Pokud tam maminka prozatím hnojit nepřijela, bylo to zřejmě proto, že jí bylo z něčeho špatně a nemohla tak prozatím konat. Navíc, kdy tak konat bude, je její svobodné rozhodnutí.

2) Jak je možné, že Bc. Nováčková nepodezírá z trestné činnosti ty zodpovědné osoby, které nechaly na pospas údajně znepokojené obyvatelstvo, a v ohrožení života a zdraví nejen moji maminku, ale i další osoby ?
S důkazem o zneužití pravomocí těchto zodpovědných osob Bc. Nováčková přímo disponuje a uvádí je ve svém "Záznamu o sdělení podezření", když píše: "dne 01. 04. 2011 oznámila písemně (myšleno moje maminka) Policii České republiky, dopravnímu inspektorátu Mladá Boleslav, že část pozemků pp 401/2 a pp 189 v k. ú. Nepřevázka, kterých je spolumajitelkou a na kterých je nepovolená stavba rychlostní komunikace R10, bude v příštích dnech v nočních hodinách zavezena zeminou". Dále pak píše, že podobný e-mail moje maminka zaslala dne 12. 11 .2011 také vládě ČR a ŘSD ČR.
Nejpodstatnější jsou na tomto důkazu data, pane vedoucí. Jsou totiž důkazem, že údajná maminčina trestná činnost, kdy údajně působila nebezpečí vážného znepokojení, nechaly skoro ROK (!!!) tyto zodpovědné osoby bez povšimnutí, ač byly ( jak Bc. Nováčková uvádí) informovány. Naprosto lhostejné jim bylo nejen zdraví a život mojí maminky ( pokud by se právem na svůj pozemek postavila, mohlo by jí srazit auto, které tam jezdí neprávem). Lhostejné jim bylo i znepokojení, zdraví a životy dalších osob. ( Pokud by se na pozemku maminky neprávem pohybovaly).
Takovéto jednání ( nejednání) zodpovědných osob, je bezpochyby zneužitím jejich pravomocí. Tito zodpovědní činitelé tak svojí vědomou nedbalostí ohrožovali po dobu bezmála jednoho roku své spoluobčany na zdraví a životě a ponechávali je znepokojené… Po dobu bezmála jednoho roku tedy neučinili žádné opatření ( např. aby vyznačili objížďku kolem maminčiných pozemků), ač to byla z titulu jejich postavení jejich povinnost. Až nyní po roce (!!!) ve zločinném spolčení účelově "burcují" s cílem zastrašit moji maminku, a odvést pozornost od své nedbalosti.... To způsobem podobným, jaký proti majitelům půdy používali komunističtí zloději a vrazi v padesátých letech minulého století.

3) Proč Bc. Nováčková nepodezírá ze stejné "nekalé činnosti", jako podezírá moji maminku, i ředitele ŘSD ČR ing. René Porubu ?
E-mail ze dne 9.2., který informoval o zemědělské činnosti na pozemcích maminky, byl zaslán POUZE řediteli silnic a dálnic ČR a řediteli dopravního inspektorátu Mladá Boleslav. Je třeba přitom zdůraznit, že ředitel dopravního inspektorátu Mladá Boleslav v minulosti v telefonických rozhovorech opakovaně žádal, abychom jej o úmyslu provádět na svých soukromých ( předmětných) pozemcích nějakou činnost předem informovali. ( Maminka tedy plnila jeho přání). Ing. René Poruba tuto informaci rozšířil masovými sdělovacími prostředky, aniž by přitom veřejnost informoval pravdivě a podrobně tak jak to ku veřejnosti činila maminka. Mluvčí ŘSD pak velmi skandálním a až sprostým a prolhaným způsobem dále mátla veřejnost prostřednictvím ČT. Ředitel Poruba se navíc přiznal k tomu, že nepravdivou informaci dal do medií on, když maminčinu zprávu zaslanou jemu mediím přednesl lživě a bez vysvětlení, které zcela jistě dobře znal.. V této zprávě nebylo uvedeno, že maminka hodlá hlínou zavézt silnici, ale že hodlá zavést své pozemky, které tam navíc řádně označila. Byl to tedy ředitel Poruba, kdo znepokojil veřejnost nepravdivou informací, nikoliv moje maminka. Problém, který mu tímto nastal, mohl řešit již dávno. Na stole měl již 4 měsíce dopis od mého advokáta, který nabízel řešení. Do dnešního dne však tento dopis zůstal bez odpovědi, tak jako jiné dopisy předešlé. Nevím, jestli takovýto přístup k právům svých spoluobčanů je přímo mafiánstvím, nebo zneužíváním svěřených pravomocí? To ale mohla také posoudit Bc. Nováčková, ne? Proč tak nečiní? Má asi jiné instrukce a jiný zájem, že?. Má zřejmě zájem týrat moji maminku tak jak to dělali tyrani v padesátých letech minulého století, kdy také podobným způsobem nutili slušné lidi, aby se vzdali svých základních lidských práv a svého majetku, ku prospěchu zlodějům a vrahům.

Dle dnešních slov mojí maminky je tato připravena znovu činit tak, že bude své pozemky svobodně užívat ( a informovat o tom). Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 jasně říká, že žalovaný (ŘSD ČR) užívá její pozemky bez právního důvodu. Nemáte tedy žádný důvod chránit nezákonnou činnost ŘSD ČR. Naopak jste povinni chránit práva oprávněných občanů. Pokud tak nečiníte, dopouštíte se zločinného jednání ve zločinném spolčení. Komu tedy pomáháte, a koho tedy chráníte?

Pane vedoucí, svým známým žijícím v USA jsem na video (viz příloha) natočil maminku, jak je nucena jít na policii vysvětlovat, že Listina základních lidských práv mimo jiné říká, že každý má právo svobodně užívat svůj majetek a mít z něj plody. V Českomafiánsku či Českozlodějsku ( jak "ČR" moji známí z USA také říkají) však bohužel mohou (nakradený) majetek užívat jen mafiáni. To i ten maminčin. A to již 20 let.
"Díky" Bc Nováčkové je nyní maminka znovu předvolána na policii ( ???!!!). Zase to natočím.
Pokochejte se. A ti ostatní taky.

Milan Řehák

P.S.
Myslím, pane vedoucí, že tím, co je výše uvedeno, bude veřejnost skutečně poplašena (a také pohoršena).
Nepravdivá a poplašná zprávapodobná té Porubově to však není. To je realita dnešního komunistického Českomafiánska s ruskými praktikami. "Právo" zde samozřejmě stojí na maminčině straně ( viz příloha). Nevíme ale jestli na malé, nebo na velké?



Romanticke posezeni v Cesku...

26. února 2012 v 15:50 | Pepa Nos |  Clanky jinych autoru
Před chvílí jsem vyfotil toto malebné zákoutí s řetězem a zámkem.
Je to o to pikantnější, že vyhlídka z toho místa je na developery rozryté bývalé pole, které až kam paměť sahá dávalo dříve úrodu různých plodin.
Kolem vedla malebná cesta.
Teď jsem se tam prodíral uschlým bodláčím, pejrem a spoustou dalšího na pohled šeredného uschlého plevele vzezření suchých hoven.
Výhled je na buldozery navršené hnusné hromady bez ladu a skladu, kam až oko dohlédne. Je to tam už cca 10 let a prý to tam bude už napořád.
TO JSOU VÝSLEDKY NAŠEHO DNEŠNÍHO SOVĚTSKÉHO SOCIALISTICKÉHO BUJIVÉHO BUDOVÁNÍ.

V Rudém Právu by mi to nevzali a tak se obracím na Tebe, zda bys mi to, bez nároku na hovnorář, neuveřejnil.
TADY UŽ I FOTKY PLÁČOU ŽALEM!
(Odhadl jsem to na situace, kdy si sem sebevrazi chodí na chvilku sednout těsně před sebevraždou.)

Děkuji.

Pepa Nos.


Prodana nevesta - verze 2012

24. února 2012 v 18:43 Clanky jinych autoru
Nevesty na dobirku. Ja nevim jak vam, ale me to moc koser nepripada... A podle velkeho poctu zajemkyn vidim, ze holky chteji vsechny pryc. Jak to? To vam uz pivo-chlastajici, kostkovanou kosili nosici, smrdici, brkajici, grgajici, prdici a vas po navratu z hospody mlatici cesti chlapi uz nejsou dost dobri????


Jsou Cesi cigany Schengenskeho prostoru?

24. února 2012 v 18:25 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Jsem osoba zhyckana, rozmazlena a rozmarila a rad si vozim zadek v peknych autech. Driv jsem si to nemohl dovolit, tak si to ted vynahrazuji. A kdyz nekde cestuji, tak se snazim si vyrentovat taky nejake prijemne auto. Proc ne?

Uz pred lety pri navstevach Ceske republiky jsem si povsiml, ze ackoliv jsem mel dopredu zabookovano neco podle me chuti - treba BMW (nejradsi mam X3 nebo X5), tak mi vzdy bylo vnuceno neco lacineho od Opla, Fiata a nebo Alfy Romeo. Sice jsem patricne nadaval, ale vzhledem k dalsim katastrofam, kterymi v Cesku castuji drze a troufale turisty (vcetne mne), to pak nebylo zase tak dulezite.

Nedavno jsem se o tom s nekym bavil a dotycny mi tvrdil, ze pujcovny aut ze zapadnich zemi nepujcuji drazsi auta pro cesty do Ceska, jen nejake lacine strepy, protoze v Cesku se natolik krade, ze je to pro ne neunosne. "Ale to je prece diskriminace me rodne zeme!" - zvolal jsem rozhorcene. "Na to ja se zeptam!" A napsal jsem pujcovne aut SIXT do Nemecka, mel jsem od nich pujcena auta uz nekolikat, a prestoze jsou nemecka firma, maji pobocky na kazdem vetsim letisti nejen v zapadni Evrope, ale i v USA (nejsou to tedy zadni mali cesti sejdiri)

A prisla mi tahle odpoved:
---
Dear Mr. Hedvicek,
Thank you for your e-mail.

In our General Rental Information we inform our customer as follows:
Cross Border Rentals are allowed to the following countries - inclusive islands:
Andorra, Austria, Belgium, Denmark, Finland, France, Gibraltar, Great Britain, Ireland, Italy, Liechtenstein, Luxembourg, Monaco, Netherlands, Norway, Portugal, San Marino, Spain, Sweden, Switzerland, Vatikan City.

Cross Border Rentals are allowed to the following countries but not with Audi, BMW, Mercedes-Benz, VW, Porsche, Jaguar and all Jeeps/Offroader:
Croatia, Czech Republic, Estonia, Hungary, Latvia, Lithuania, Poland, Slovakia, Slovenia.

It is allowed to enter the last-mentioned countries with all vehicles of car groups IVMR, SVMR and FVMR (including Mercedes-Benz B class, Mercedes-Benz Vito, Mercedes-Benz Viano), vans and trucks.

In case of offence against Cross Border & Territorial Restrictions all insurances lose their validity.

Dear Mr Hedvicek, have a nice weekend. We are glad if we could help you with this information.
Kind regards
Anja Liefke
---
Vsem neznalym jazyka imperialistu specham s prekladem:

Mily pane Hedvicek,
dekujeme za email.

V nasich Vseobecnych informacich o pujcovani aut informujeme nase zakazniky o nasledujicim:

Vypujceni auta s planovanym prekrocenim hranic je dovoleno do nasledujicich zemi - vcetne ostrovu: Andorra, Austria, Belgium, Denmark, Finland, France, Gibraltar, Great Britain, Ireland, Italy, Liechtenstein, Luxembourg, Monaco, Netherlands, Norway, Portugal, San Marino, Spain, Sweden, Switzerland, Vatikan City.

Vypujceni auta s planovanym prekrocenim hranic je dovoleno do nasledujicich zemi - ale NE s autem Audi, BMW, Mercedes-Benz, VW, Porsche, Jaguar a vsechny Jeeps/Offroader:
Croatia, Czech Republic, Estonia, Hungary, Latvia, Lithuania, Poland, Slovakia, Slovenia.

Do techto prave zminenych zemi je ale dovoleno jet s auty typu IVMR, SVMR and FVMR (vcetne Mercedes-Benz B class, Mercedes-Benz Vito, Mercedes-Benz Viano), vanu a nakladaku.

V pripade poruseni techto omezeni Prekracovani hranic zemi a teritorii veskere pojisteni ztraci platnost.

Mily pane Hedvicek, mejte pekny vikend. Jsme radi, ze jsme vam mohli pomoci s touto informaci.
S pozdravem
Anja Liefke
----

A je rozsviceno. Slusnym autem do Ceska ci na Slovensko nesmite - maximalne tak nakladakem. Protoze kradou auta, skrabou klicema po laku, prohazuji okna cizich drahych aut cihlou, jezdi jako idioti, maji tam kruhove objezdy, jsou sprosti a necivilizovani, za zachody se tam plati, a komunisty tam voli 33% nebo kolik obyvatelstva! Je to tam jak u blbejch na dvorku! Zadne BMW nebo Mercedes! Utrum! To tam maji jen komunisticti mafiani a ne slusni lidi!

Takze byt je Ceska republika clenem EU a Schengenskeho prostoru, tak porad jsou jen cleny 2. kategorie. V autobusu EU sedi Cesi az vzadu - jako cernosi v Birmingham, Alabama v roce 1950 - jako Rosa Parks! A ze by se proti tomu nekdy postavili, jako ta Rosa Parks, se ocekavat neda.

Ja vim, ze to neni spravne - ale neni to zaslouzene?

P.S.: Ja uz to vidim, kolik zase dostanu emailu "no ja o nicem takovem nevim!" - jo, kdyz o tom nevite, to jeste neznamena, ze to tak neni...


Klub ceskych strojvudcu v St. Jacobs. Ontario...

24. února 2012 v 16:12 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
V polovine osmdesatych let zakoupilo Ceske sdruzeni v Kitcheneru, Ontario budovu v blizke vesnici St. Jacobs. Velmi zasluzny cin. Budova byla nejaka byvala zajezdni hospoda, hospoda byla v prizemi, nahore byl byt, v pomerne opustene, ale velmi pekne lokaci, na brehu reky jmenem Grand River, uprostred zvlnene krajiny obyvane Mennonity, s jejich bryckami, konmi a cernymi klobouky. A protoze ceske sdruzeni nebylo pro ty kanadske snoby dostatecne velka pravni entita, tak si na sebe mortgage vzal Stanislav Reinis (cest a slava mu!) a teprve po zaplaceni to bylo prevedeno na Ceske sdruzeni.

Tento cesky klub se stal rychle centrem ceskeho deni v tomhle koute Ontaria a kultura tam jen svistela. Jezdily tam emigrantske celebrity jako Ota Ulc, Josef Skvorecky (tehdy to byl mrnavy belovlasy muzicek s pomnenkove modryma ocima, casem pak vyrostl), pani Skvorecka, s jejim tehdy popularnim ucesem "slepice vlaska", promitaly se filmy jako "Fararuv konec" (podle Skvoreckeho knizky). Prodavaly se tam knizky z 68 Publishers (ja jsem si je nechal posilat primo od nich z Toronta a vzdy radne zaplatil, pani Skvorecka si stezovala, ze emigranti nechteji platit), dodnes jich mam vetsinu v knihovne, krome tech co si nekdo pujcil a uz nevratil. Vsechno jsem to absolvoval, vcetne staveni plotu (coz si uz nepamatuji, ale pred par lety mi kdosi tvrdil, ze jsem tam byl) a budovani volejbaloveho hriste (tam jsem byl, to si pamatuji, ale nikdy jsem tam nehral).

Jezdily tam i hudebni celebrity jako Karel Kryl (byl jsem u toho, Kryl opravdu chlastal pivo po galonech), Vlasta Tresnak (plase vypadajici kluk, opravdu v Karline bydli jen sami cigani? nikdy jsem tam nebyl) a tak podobne. Po 1990 zacali jezdit i umelci-komunisticti kolaboranti z Ceska (aby mohli v ceskych novinach nabubrele psat, ze byli na americkem turne neco jako Bruce Springsteen) a to uz jsem tam byl jen jednou, kdyz vystupoval Lasica a Satinsky. Na dalsi hvezdy, jako Hana Zagorova (pry pri vystoupeni plakala, kdyz tam odpipala Maluj zase obrazky, vsechny emigranty to pry strasne dojalo, nebyl jsem u toho), Ljuba Hermanova, Jirina Bohdalova a takovi, na to uz jsem nemel nervy. Udajneho komika Donutila si tam nepamatuji, ten si ale udelal ostudu zase v podobnem klubu tady v Miami, stejne jako jiny showman Milan Markovic.

No a mimo tyto celebrity byl cesky klub vzdy plny jinak nevyznamnych ceskych emigrantu, vsechno inzenyri (byl Bubak taky inzenyr? Pamatuji si, jak byl na mne Bubak nasranej, kdyz jsem zacal v klubu zadarmo rozdavat chicagskeho Hlasatele, ktery mi posilal stary pan Kucera, kdezto Bubak chtel za Dobry den predplatne), vetsina z nich hned po emigraci zacala neopravnene a zrejme i ilegalne pouzivat v Ontariu velice popularni titul "P.Eng.", jo a i tam si to dali na vizitky a na jmenovky na zvonku u dveri. A tak se tam potom objevil i muj soused z ulice na Westwood Drive, kde jsme tehdy bydleli, rumunsky emigrant jmenem Ion Ionescu (nebo tak podobne), presneji tedy "inzenyr Ion Ionescu" - jak rad zduraznoval a daval najevo. Mnozstvi ceskych inzenyru ho velmi fascinovalo a privadelo temer do vyvrtky. Zcela bezne se lidi ptal, ze jestli jsou "taky inzenyr?". Jo, jasne, ze ano. A Ion jen zaril...

A vsechno jsem zase pokazil ja - ja destruktivni zivel. Nakonec prisel Ion, prestoze mne znal z ulice, zpovidat i mne, jak je to s mym vlastnim inzenyrstvim. Skoro jsem mu vyrazil dech svou informaci, ze jsem za minuleho zivota za zeleznou oponou nebyl inzenyr, ale jezdil jsem hovnocucem. A co teda delas v klubu inzenyru?, tazal se mne s prisne povytazenym karajicim obocim. Byl jsem mu zrejme uz delsi dobu podezrely, obzvlast kdyz mne nekolikrat zahledl za volantem nakladaku firmy Overland.

Nejlepsi obranou je protiutok a tak jsem se zacal naopak vyptavat ja, jak se on dostal do klubu plneho inzenyru? S usmevem cloveka, ktery je nade mnou mi vysvetlil, ze on je taky prece pravoplatny a certifikovany inzenyr a protoze z Rumunska z neznameho duvodu nikdy neemigrovalo tolik inzenyru jako z Ceska, tak nemaji svuj klub a on tedy chodi do ceskeho inzenyrskeho klubu. A ze by ho teda zajimalo, jak pri takovem ubytku inzenyru dokazou v Cesku udrzet zeleznice a vlaky v provozu? A to uz jsem to pochopil.

"A na ktere trati jsi jezdil?" zeptal jsem se. "Na Brasovia-Bucuresti, na dieselu!" pravil pysne. A bylo jasno. Ion, ktery vedel, ze jeho povolani strojvudce na lokomotive je v anglictine zvano "engineer", zil mnoho mesicu v dojmu, ze z neznameho duvodu v CSSR doslo k masovemu exodu strojvudcu a ted se setkavaji kazdou nedeli na nedelni brunch v ceskem klubu na brehu Grand River a zpivaji si tam "Jede jede masinka, kouri se ji z kominka!" - v klubu ceskych strojvudcu v St. Jacobs,Ontario. Pokousel jsem se mu vysvetlit (nevim zda to pochopil), ze tihle inzenyri jsou jina sorta, jen potrouble deti komunistickych rodicu, kteri se dostali na vysoke skoly protekci a byli tak blbi, ze se nemohli uplatnit ani v socialismu, tak emigrovali v blahove nadeji, ze na zapade pred jejich titulem nekdo sedne na zadek. Po sametovem podfuku se skoro vsichni vratili zpatky do Ceska, delat "biznis" a dnes jiz asi stastne odpocivaji v sudech na dne Orlicke prehrady.

Prislo mi to k smichu a hlasem mocnym jsem vzkrikl na ostatni sedici v hospode: "Vsichni jste strojvudci!!! Vsichni! I ty, a ty, a ty!". Od stolu se zvedly hlavy profesoru z okolnich univerzit (University of Waterloo, University of Western Ontario, Wilfried Laurier University, Brock University, York University a University ot Toronto) a prestoze uz v sobe meli mnoho pullitrovek ceskeho rumu (prodaval se tam a profesorum chutna cesky rum vice nez Bacardi), tak si mne zmerili prisnym pohledem: "Tak Hedvicka jsem jeste ozralyho nevidel!" a nalili si dalsi rundu.

Ja nevim, me uz se nechce rozsuzovat, kdo je ozraly a kdo ne. Cas oponou trhnul...



Ti nahore, co zpivaji, jsou inzenyri temer urcite. A nelze nepripomenout veliky hit skupiny Rangers-Plavci - Promovani inzenyri, ktera si na svem inzenyrstvi taky velmi zakladala (a za komunistu cestovala bezne na zapad - i do Mexika)...


Odepněme trpitelský metál, ó Čechové!

22. února 2012 v 14:52 | Luděk Frýbort |  Clanky jinych autoru

Člověk, který něco jenom přežil, jen mlčky přežil a nic víc, to už je navždycky malý člověk. A cokoliv už potom přežije. Skrčí se, přežije. A přežívá a přežívá, a dávno přestal žít. (Jiří Šotola: Tovaryšstvo Ježíšovo)

Stalo se nedávno, že poslední z legendární trojice, pan Josef Mašín, se vyslovil zlehčujícím způsobem o jiné národní legendě, Janu Palachovi. Nato se strhla rozčilená diskuze, v níž měl řečený pán jednoznačně horší karty, neboť Palachův čin za příkladný a záslužný pokládají v národě českém až na komunistické nostalgiky všichni, kdežto ve věci odpírání rudé tyranii sílou zbraně jest týž národ rozpolcen: jak ukazují výsledky průzkumů, pokládá jedna třetina mašínovskou anabázi za příklad hrdinství, kdežto dvoutřetinová většina hovoří o vrazích. Kdybych se měl do té diskuze také něčím vložit, podotkl bych, že pan Mašín snad mohl v tak citlivé věci mluvit o něco taktněji, ale kvůli tomu bych tyto řádky nepsal. Něco jiného zaměstnává mysl mou: kde se bere onen očividný rozpor? Téměř jednomyslně sdílená úcta v případě jednom a výrazná nejednota v druhém? Dokonce se zdá, jako by šlo o jakousi dějinnou kostantu: dvě třetiny, jestli si vzpomínáte, tenkrát proti americkému radaru, co měl stát, ale nestojí v Brdech, dobré dvě třetiny dnes proti evropské smlouvě… znamená to něco? Ale přeruším ty úvahy a zahledím se do vzpomínek.

Stál jsem onoho lednového dne roku devětašedesátého před Rudolfinem a přihlížel Palachově pohřebnímu průvodu. Kdybych měl vypsat své tehdejší pocity… asi především úcta. Soucit a smutek. Lítost nad zmařeným životem mladého člověka, lítost nad zánikem nadějí, dost naivně kladených do léta lidských tváří. Kus vzteku, to také. Chtěl Jan Palach svou obětí postavit hráz rozmáhající se malomyslnosti, ale už bylo znát, že nepostaví. A otázka se mi do toho rozpoložení vtírala, zapuzoval jsem ji, ale ona se nedala… a co ty? Dovedl by ses sám nabídnout za oběť? A odpověděl jsem si… prosím čtenáře, kteří v tom ovzduší trpkosti, mizící naděje a bezmocného hněvu nežili, aby nepokládali tyto věty věty za nadsazené… ano, byl bych toho schopen. Ledaže ne jako živá pochodeň, ale se zbraní v ruce. Už od prvních dnů sovětské okupace jsem měl trhání se pustit do boje: nejsem hrdina, ani žádný výstavní vlastenec, říkal jsem sobě i jiným, ale teď je čas vzít do ruky zbraň. Naštěstí o to naše napůl zmatené, napůl zbabělé lidskotvářní vedení nestálo; bývala by to oběť marná, jak dnes vidím. Ale takový byl čas a je hloupé, povýšenecké nebo obojí najednou mávat rukou, nějaký Palach, nějací Mašínové, beztak to ničemu to nevedlo, bolševika s trůnu neshodili, jen zmařili životy, jeden svůj vlastní, druzí jiných… ne. Jsou situace, kdy i předem ztracený boj stojí za to. Obrat zoufalé situace nepřivodí, zato ale si společnost zachová sebeúctu; a to bývá vítězství cennější i trvalejší.

Jak na tom byli ostatní, nedovedu odhadnout. Sám jsem se svým trháním určitě nebyl, ve většině ovšem také ne. Možná už tehdy se rodilo dnešní rozdělení myslí v národě českém: dvě třetiny těch, kteří dovedou ocenit symbolickou oběť, ne však aktivní zápas se sílami zla. Pere se v české duši Jan z Husi s Žižkou, a v posledním nejméně století dostává Žižka výrazně na frak. Méně obrazně řečeno, převládla v české tradici trpitelská mentalita nad vůlí k boji i v situacích nejvyhraněnějších. Což by ještě… ale ona se z té nouze udělala ctnost. Kult trpitelství. Utrpení jako zásluha, jako ušlechtilější alternativa odporu… příliš laciný kov k výrobě metálů, národe český. Kde a z čeho se tahle ochablost vzala? Je výsledkem opakovaných nezdarů ve střetu se silami zla, jak se zdají naznačovat letopočty 1938, 1948, 1968, v jistém smyslu i letopočet sametový? Nebo se snad vloudila do českého charakteru už někdy předtím?

Dávám k uvážení, není-li alespoň jednou z příčin nejedlovsky zdeformované chápání tří staletí pobělohorských dějin jako chmurného odbdobí temna, kdy se nedalo víc než úpět a trpět. Což je samozřejmě povrchnost, tuším dokonce že záměrná. Následovala ovšem po debaklu na Bílé hoře rabiátská rekatolizace. Způsobila, že Čechové starou náboženskou víru ztratili a novou přijali sotva napůl a vlažně, čehož výsledkem je dodnešní společnost ne zrovna ateistická, jak se trochu nedomyšleně říká, spíš poznamenaná odporem k církevní organizovanosti. Připravenost hájit svou zemi sílou zbraně však Čechové neztratili, ani ve válkách za Marie Terezie, královny české, ani na polích lombardských pod maršálkem Radeckým z Radče, největším válečným geniem českých dějin od dob Žižkových, a nakonec ani v bitvách první světové války, kdy houževnatou statečnost českých pluků ocenil sám vrchní veliel italských vojsk generál Cadorna. Jenomže se republikánskému vedení obraz statečnosti pod žlutočerným praporem nehodil. I byl z dějin vymazán a nahražen… Švejkem. Lamentací nad třísetletým temnem, kdy ach, ach, nezbývalo než trpět. A čekáním na osvoboditele, když nevůle k boji vynesla takovou či onakou okupaci. Došlápl si na nás Hitler… Stalin s Gottwaldem… Brežněv… nu což. Skrčíme se, přežijeme, remcat budeme, ale jen opatrně, na osvoboditele počkáme. Když pak zásluhou jiných došlápnutí povolilo, tu ovšem vlastenecká hrdost neznala mezí. Trpěli jsme, a tudíž bojovali! Ochablost se transformovala málem že v hrdinství.

Mám totiž i druhou vzpomínku: jak jsem v roce devadesátém do osvobozené vlasti pln radostného očekávání přijel, a po dvou týdnech všeho očekávání prost zase odjel. Zachvívalo-li mnou do té chvíle nutkání vrátit se z exilu do země předků, žlučovitá, organizovaná protiexilová kampaň mě jej zbavila. Řeči zaznívaly všelijaké, po hospodách, v tisku i na půdě parlamentní, všechny se ale daly spojit v jedno: vy jste si na tom vašem Západě váleli šunky v blahobytu, a my tady jsme trpěli. Takže nám do toho teď tady nekecejte, my si tu demokracii, tržní hospodářství a všechnu ostatní krásu dokážeme nejlíp obstarat sami. Vím samozřejmě, jaký byl účel: vypudit exulanty z rozhodování v sametové vlasti, jelikož hrozilo nebezpečí, že by do ní zanášeli ideály slušnosti, bezkorupčnosti a jiných takových k smíchu věcí. Ale hlavně se to všem náramně líbilo. Trpěli jsme, tedy jsme bojovali. Snad by se měla ta slova vyšít do prezidentské standarty, víte, místo té pravdy, co vítězí. K vítězení, byť i morálnímu, je zapotřebí kusu vůle. Přivěsit si metál trpitele, k tomu stačí se skrčit, hlavičku nevystrkovat, jakž takž přežívat. A přežívat a přežívat, až…A čas šel dál, v lehce pozměněné podobě zazněla táž muzika ze slov pana prezidenta, jak si nevzpomenout, o těch nekomunistech, co s bolševikem sice nesouhlasili, ale v režimu se zahnízdili, poslušně nožkama šoupali, čímž, jaká zásluha, jej rozvrátili. Kdepak nějací protikomunisté, kdepak lidé s vůlí k odporu. Ale nechám těch elegií a vrátím se k začátku. Byla řeč o Palachově osamělém gestu, které hmotnému i morálnímu úpadku následujících dvaceti let sice nezabránilo, lze jej však vzpomínat s úctou. Totéž, v jiném smyslu, lze říci o skupině bratří Mašínových. Byly doby zlé, k nimž se stateční lidé postavili každý dle svého naturelu, jeden osamělou obětí, druhý silou. Přesto si dovolím se zeptat, zda by ony zlé doby nemohly být méně zlé či vůbec nemusely nastat, kdyby v rozhodných chvílích národa českého převážil princip činu nad principem trpitelským.
Což se nemusí týkat jen patálií minulosti, neboť doby jsou všelijaké. Třiadvacátý rok uplývá od chvil, kdy západní svět naposledy zápasil o svou existenci… no, nebudu ten námět rozvádět dál. Jenom že dějiny nemívají ve zvyku nechávat člověka dlouho se kolébat v iluzi klidu; co na nás pečou dalšího? Nebo snad už i upekly… nezdá se vám? Jakási mračna se stahují, vzduch nevoní ničím kalým, kolikpak let nás ještě dělí od chvíle, kdy zase bude tato země a s ní celý Západ stát před rozhodnutím? Zalézt, skrčit se, čekat, až to přejde… nebo zápasit? Nezměníme se už? Nepřestaneme pokládat trpitelskou pasivitu za náhražku činu?
Hannover, 19. února 2012
---
Poznamka R.H.: S Ludkem Frybortem naprosto souhlasim, ale ja bych to vyjadril jeste vic polopaticky. Ti, co se nechali zavrit, prezili a dodnes drzi hubu, ti zaslouzi jen lidsky respekt a uctu za jejich tiche utrpeni. Zasluhy nemaji zadne. Protoze se nepoucili. Nikdy se nedopustili zadneho CINU - i to, za co byli kdysi zavreni, to nikdy neudelali. A pouceni si z toho taky nevzali - nikdy zadny cin - jen drzeli hubu, nebylo je slyset, ani nebojovali, ani neemigrovali. Polepsili se dle rozkazu tyranu... Krasnym prikladem je soucasna KPV - Konfederace polepsenych veznu. Nikdo jim neodpare ty roky utrpeni, co maji za sebou - ale musi se dnes chovat jako kolaboranti svych nekdejsich tyranu, komunistu?