Květen 2012

Vzdyt ty vlastne uz vsechno mas...

28. května 2012 v 19:33 | Pepa Nos |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Pisnicka Pepy Nose, ktera mne zaujala. Fotky Blanky Havlickove. Obrazky mych setkani s prateli v kvetnu 2012. V den setkani mel Pepa Nos 63. narozeniny a Vladimir Hucin 60. narozeniny - bylo mi cti, ze zrovna ten den ztravili se mnou. Dekuji ale vsem svym pratelum, kteri na mne byli uzasne mili a hodni.


Pokud si kliknete na Watch on YouTube, tak si na tom ozubeenem kolecku dole muzete nastavit i vyssi kvalitu obrazku.

Soudruh Kojzar – fantasta nebo lhář?

28. května 2012 v 14:09 | James V. Jakoubek |  Clanky jinych autoru
Blížící se další výročí zavraždění Jana Masaryka komunistickou verbeží (10. března 1948) přimělo soudruha Kojzara Jaroslava, známého tlučhubu ve službách Strany rodné - za totality KSČ, nyní KSČM - popustit opět uzdu fantasii své ("Jan Masaryk - tragedie ministra", HaNo 5/3/2012). Opravdu velice dojemně popisuje děj posledního odpoledne a večera Masarykova života dne 9. března 1948:

"…(Jan Masaryk) přišel domů ve tři a šel si lehnout. Byl velmi unaven … letmo pohlédl na dopisy, telegramy a několik výtisků novin. Věděl co v nich je - odsudek, nadávky. Proboha, proč tolik nenávisti? Co udělal? Byl přece věren otcově odkazu…" hořekuje soudruh Kojzar...!

Ach, ta domácí reakce - Zenkl, Drtina, Stránský, Šrámek - a zahraniční emigrantská sebranka s imperialisty z Londýna a Ameriky. Ti všichni chudáka našeho Honzu ke smrti dohnali. Ten šel vždy s lidem, s Gottwaldem a s komunisty, stejně jako jeho otec TGM, ten se přece v Sovětském svazu a zejména ve Stalinovi jenom viděl a vše co mu na očích spatřil s blahem a radostí činil…!!!

Soudruh Kojzar se slzou v oku popisuje duševní muka které Jan Masaryk poslední své odpoledne doma v soukromí prožíval (kde a jak to zjistil nesděluje, zřejmě jeho komunistická intuice) - "… myslel, že bude mít klid. Nikoho nechtěl vidět, a při tom musel přijmout ještě tolik návštěv - Amerického velvyslance Steinharda … pak přišel americký vydavatel Hitschcock … dr. Kavan z londýnské ambasády …odborový tajemník Pára … tajemník Špaček … dr. Černý přinesl k podpisu listinu … návštěvy se střídaly jedna za druhou až se spánek vytratil. (otázkou zde jest, proč se Kojzarovi z tohoto seznamu návštěvníků různých zástupců imperialistické ciziny kteří Honzu do deprese a zoufalství přiváděli, vytratil sovětský zástupce Valerián Zorin který ho tak nějak z depresivního stavu jeho zřejmě povzbudit přišel - dle svědectví správce domácnosti Topinky - "... Zorin byl u Masaryka jen krátce, asi dvě minuty a odešel bez podání ruky. Ministr byl bledý a chvěly se mu ruce..!"). Stále se mu před očima zjevoval obsah včerejší návštěvy u presidenta Beneše v Sezimově Ústí … tehdy se dozvěděl o úvahách Beneše na odjezd ze země, na třetí emigraci … odmítl opustit zemi s ním, nemohl, nesměl odjet. Přísahal otci, že nikdy nebude postupovat proti zájmům své země, bude věren jeho odkazu … Proto Beneše odmítl a rozešel se s ním ve zlém … kolik je vlastně hodin? Blíží se půlnoc a v hlavě je plno zmatků … Nemají pravdu ti co ho odsuzovali že zůstal v Gottwaldově vládě? Je mezi nimi mnoho jeho přátel, bývalých přátel … Zůstal sám … jak řešit situaci? Vstal z postele. Zhasnul světlo. Pak došel k oknu které mu denně večer otevíral jeho komorník a dlouho, dlouho stál a díval se do neznáma … Hodiny bily jednu, když...." končí s tajuplným náznakem neblahých věcí příštích dramatik Kojzar své úvodní pasáže (když tedy co, soudruhu ???).

Kojzar, který si je zajisté dobře vědom reakce Jana Masaryka na předchozí sebevražedný pokus předúnorového ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny skokem z okna třetího patra budovy ("...z oken skáčou služky, ne ministři...") zde neobaleně najevo dává, že zcela přijímá oficielní báchorku, totiž že Jan Masaryk v náhlém pominutí smyslů se vrhnul z okna na dláždění nádvoří paláce. Dejme tomu, že na této stupidní Kojzarovic představě něco je. Má to ale háček, žeano. Z této jeho báchorky je zřejmé, že Masaryk stál u otevřeného okna ložnice!! Skutečnost které si je Kojzar sám zajisté vědom také je ale ta, že okno ze kterého Masaryk údajně "vyskočil" bylo v koupelně. O tomto okně vypověděl správce domácnosti Topinka že "... byl k němu nevhodný přístup a těžce se otevíralo. Vždy když jsem se o to pokusil jsem se poranil...". O tomto nepoužívání dále svědčí, že římsa tohoto okna byla dosti zaprášená a z toho důvodu bylo kolem ní následného rána patrné množství otisků prstů. Lze si proto jen velmi těžko představit, že by hromotluk Masaryk když už tak "... dlouho, dlouho stál a díval se do neznáma ..." se s "náhlým sebevražedným úmyslem" od tohoto otevřeného a snadno přístupného okna v ložnici odebral do koupelny, začal se dobývat do nepřístupného a poměrně malého okna které šlo těžko otevřít a tímto se pak pozadu vysoukal ven a "skočil" dolů. Toto scenarium na nějaké to údajné "náhlé hnutí mysli" se kterým komunisti vylezli (a zde Kojzar jak se na komunistického osvětáře sluší a patří poslušně papouškuje) zajisté moc dobře nepasuje...

Co se popsaného "duševního rozpoložení" Jana Masaryka týká, jde zjevně o fantastické bláboly soudruha Kojzara. Jeho údaj o plánech Beneše na "odjezd ze země, na třetí emigraci" je naprostý nesmysl. Naopak, existuje několik důvěryhodných náznaků a svědectví, že to byl právě Jan Masaryk kdo se chystal k odchodu ze země, nikoliv zcela odkecaný, nemocný a žádné skutečné osobní akce nikdy neschopný Beneš, čehož si díky odposlechu Benešova sídla v Lánech byla StB plně vědoma také.

Pak se soudruh "reportér" vrací z fantasie do jeho t.zv. skutečnosti: "…Zopakujme si fakta. Údajně ve tři ráno vrátní objevili tělo Jana Masaryka. Nic nepodnikli, dostali strach. Dodatečně uvedli, že někde v blízkosti uslyšeli motory několika aut. To se nikdy neprokázalo a později bylo zpochybněno…" vykládá. Tento krátký odstavec údajných faktů je klasická ukázka komunistického písemnictví vždy se skládající z polopravd a vyložených lží.

Polopravda - Pavel Straka, úředník Ministerstva zahraničí který v noci z 9. na 10. března konal na ústředně službu sděluje: nastoupil službu v 18 hodin, ve 22 hodin přezkoušel telefony, vše fungovalo normálně a na chvíli si zdřímnul. Kolem 23 hodin ho probral hluk vozidel přicházející z Loretánského náměstí a dupot pobíhajících osob. Chtěl se jít podívat ven co se děje, ale byl na ústředně zamčen a když se pokusil zavolat na vrátnici,telefony byly vypnuty. Kolem druhé ráno se zase ozval hluk odjíždějících vozidel, hlavní dveře ústředny byly odemčeny a telefony fungovaly normálně. Odešel na vrátnici kde zastihl vyděšeného vrátného Čeňka Kozlíka který na dotaz co se děje, ukázal rukou na nádvoří. Tam Straka nalezl mrtvého Jana Masaryka. Údajně u něho zůstal skoro celou hodinu a pak se v obavách vrátil zpět ke Kozlíkovi na vrátnici. Oba měli strach - proč? Tuto otázku si soudruh Kojzar očividně neklade, protože by musel přiznat zjevnou skutečnost, že nastolení komunistické vlády po t.zv. Vítězném Únoru bylo de-facto nastolením vlády bezuzdného komunistického teroru a to ihned od prvního dne puče, kdy noví nositelé moci kolem sebe šířili strach a hrůzu. Dle tohoto sdělení, Jan Masaryk byl zavražděn a "objeven" již před druhou hodinou ranní, nikoliv jak Kojzar sděluje "ve tři ráno".

Vyložené lži - Co se údaje o "dodatečném uvedení" a "neprokázání a později zpochybnění" hluku automobilů týče, zde již Kojzar vyloženě lže. Tento údaj je potvrzen z více na sobě nezáviských míst a to ihned na samém začátku vyšetřování pražskou kriminálkou. Mimo shora zmíněného Pavla Straky ku př. strážný v Černínu Václav Staněk svědčil, že v noci k budově přijela kolona asi osmi vozidel jejichž posádka dělala takový hluk, že chtěl zakročil, ale raději od toho upustil. Totéž sdělil jistý František Záruba, studující bohosloví, který bydlel v klášteře Kapucínů nedaleko Černínského paláce. Manželka Masarykova osobního řidiče Jiřího Dohnálka Kamila, kteří bydleli v zadním traktu budovy, uvedla, že slyšela jak hluk vozidel, tak kolem druhé hodiny ráno dutou ránu přicházející z nádvoří. Všechna tato svědectví StBáci neuznali a za bernou minci vzali výrok Dohnálkovic mladého syna Jiřího který řekl, že on osobně, protože tvrdě spal, neslyšel nic - což jim (a zřejmě též Kojzarovi) zcela stačilo a stačí dodnes. Tolik k "nikdy neprokázanému a později zpochybněnému" údaji "objektivního novináře" soudruha Kojzara.

Pak Kojzar popisuje průběh rozvíjejícího se vyšetřování, příjezd kriminalistů - z nichž jmenuje pouze přednostu kriminální úřadovny dr. Zdeňka Borkovce - a posléze komunistických pohlavárů - "... v 7:40 přijíždí ministr vnitra V. Nosek, je tu i státní tajemník V. Clementis, šéf ústředny StB J. Hora, další ze šéfů J. Veselý ...". Co ale soudruh Kojzar již nepopisuje je další fakt, že tito pohlaváři, jmenovitě Nosek, okamžitě do vyšetřování zasáhli, všechny pracovníky kriminálky od případu vyhnali a "šetření" předali StB - čímž řádné vyšetřování zcela zastavili. Kojzar jen ponuře konstatuje: "...Přesně ve 12:02 vysílá rozhlas smutnou zprávu - Dnes v ranních hodinách spáchal sebevraždu ministr zahraničí Jan Masaryk...", třebaže do té doby se naprosto nic nevyšetřilo. Dále Kojzar zamlčuje, že ministr vnitra Nosek, třebaže věděl že to co říkal není pravda, ve 14:30 odpoledne oznámil nové vládě sešlé se ve sněmovně úmrtí Jana Masaryka: "... vlivem nespavosti se dostavila prudká reakce vrcholící pominutím smyslů a sebevražedným skokem z okna koupelny kolem šesté hodiny ráno..."! Taktéž se nezmiňuje o výroku od případu odstaveného dr. Zdeňka Borkovce, který na otázku novinářů co on říká bleskově vyšetřenému a uzavřenému případu smrti, tedy "sebevraždy", Jana Masaryka jen suše komentoval: "Za dvě hodiny nelze řádně vyšetřit ani krádež slepic..."!

Kojzar, aniž si to zřejmě uvědomuje zde plně potvrzuje fakt, že komunistický režim od začátku své vlády v Československu lhal, podváděl a vraždil. Vina za Masarykovu smrt byla pochopitelně vhozena na hlavu imperialistů a jejich "bulvárního tisku" které pro názornost vyjmenovává - britský Sunday-Dispatch a Sunday Times jejichž výtisky údajně s podtrženými citacemi "...nalezl na nočním stolku zatíženy těžítkem Jindřich Veselý, jenž se později z funkce policejního šéfa stal ředitelem Ústavu dějin KSČ...". Zde, při poukazu na to kam to až soudruh Veselý dotáhl, tak zvaný "repotrér" Kojzar jaksi pozapoměl podotknout další významný fakt co se kariéry ředitele Veselého týče. Když totiž dva roky po těchto událostech, v roce 1950 se soudruzi po vyčerpání svých různých "třídních nepřátel" zahleděli do vlastních řad a začali se mezi sebou likvidovat, přišel na pořad ministr vnitra Václav Nosek ze kterého, než se zaměřili jinam, chtěl Gottwald se svým spolkem hrdlořezů "československého Rajka" vyrobit. Jindřich Veselý dostal z toho co ho snad potkat může takový strach, že místo čekání na neblahé věci příští raděli sebevraždu volil. Tehdy se ho soudruhům ještě podařilo zachránit. Později ale, když v roce 1964 president Novotný začal odstraňovat své domělé nepřátele, viz kupř. osud dalšího komunistického ministra, soudruha Rudolfa Baráka, již sebevraždu úspěšně zvládl. Tak už to holt mezi komunisty chodí, žejo soudruzi.
Pak soudruh Kojzar znovu zopakuje nesmysl s údajným plánem Beneše na "třetí emigraci", kterou si ten ale "...po smrti Jana Masaryka zřejmě rozmyslil..." a podtitulkem: Vražda, sebevražda nebo náhoda? Dle všeho zahajuje další rozvíjení svých pochybných teorií a lží. K tomu jsem se již ale nedostal, neb zájemce o jeho další výklady jest žádán o jakousi registraci včetně požadavku valut. Jelikož nejsem na hlavu padlý abych komunistům českým věnoval byť i jen jeden jediný cent, zde dokonce tak říkajíc na podporu pitomostí a lží soudruha Kojzara Jaroslava proslulého šířením výmyslů, neověřitelných drbů a vším jiným co on sám "b" nazývá, byl jsem dalších bláblolů jeho ušetřen.

Zde jen mohu na závěr s plným vědomím a naprostým přesvědčením odpovědět na otázku kladenou v titulku - bezpochyby obojí.

James V. Jakoubek
May 24th 2012


Setkani s prateli...

21. května 2012 v 19:01 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
A tancime cardas... to co mam zezadu na hlave neni vytetovany hakovy kriz (jak si myslel Werner), ale jizvy. Cesi uz davno prisli na to, ze jediny zpusob jak nade mnou vyhrat je klasicke prasknuti zezadu do hlavy. A par se mi jich dostalo. To se nelituji, to konstatuji :-)

Zpupna ceska mladez - vidis jim to na oblicejich...

Druha nejvetsi hrozba ceske statnosti...

Jirka absolutne pozitivne drzi v rukou mou knihu Jak Paroubek kradl salamy... a dalsich 8 vytisku ma vedle sebe... takze jasne Fuck you ty jeden cesky bulvarni tisku! - pokud to ovsem neni fotomontaz...

Jirka se spokojene usmiva...

... ale i my ostatni se usmivame...

... pokud se nedivime


a nakonec..

... osamelost prespolniho spisovatele...

Pravdou je, ze jsme si s timhle jezatcem v poslednich letech prilis nerozumeli - ovsem ted jsme dosli k zaveru, ze vuci sobe nechovame zadne negativni pocity...

----



Pitna voda...

8. května 2012 v 21:47 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove


Titanic

2. května 2012 v 15:10 | Sven F. Rehulka |  Clanky jinych autoru
Tak prý je to dneska akorát sto let, kdy se potopil Titanic ! V tehdejší době, roku 1912, to byla nejluxusnější lod, také se tvrdilo, že i nepotopitelná ! Skutečnost byla jiná. Nejen, že lod byla potopitelná, zlí jazykové říkají (a Češi na internetu zlomyslně rozšiřují), že to byla od začátku pojištovací lumpárna a jiné zajímavé úvahy a pohádky.

Asi to soudí podle svých tunelářů ! Nešt, nebudu jim oponovat, nevím, jenom bych rád připodobnil další Titanic, tentokráte v podobě vládnoucí strany Austrálie, která si říká Labor, ačkoliv dříve se ta strana nazývala Labor Party. Sice už dnes s dělnickou stranou nemá moc společného, natož pak s prací samotnou, protože její politici, počínaje těmi v Councilech, přez ty v australských Státech (viz před nedávnem volby v Queenslandu), a hlavně ti ve Federálu, ztratili nejen kontakt s dělníky a ostatními obyvateli, mozoly už nemají kolikátou generaci, ale hlavně ztratili jejich důvěru !

Nebudu ted vypočítávat důvody, proč se tak stalo, všichni Australané to vědi, jen jako nejpádnější příklad uvedu opakované lži a zklamání : Carbon Tax, computery pro školní děti a broadbend pro všechny, neschopnost zabránit invasi illegálních přistěhovalců, tvrdošíjně nazývaných (vládou) - asylum seekers i jejich procesování a mnoho jiných podvodů na občanech!

Proto tedy je docela patřičné přirovnání této socialisticko-zelené vlády k Titaniku !

Tehdy, at už byly pravé důvody k potopení lodi jakékoliv - ledovec, špatná konstrukce, neopatrná rychlost, či cokoliv jiného, jedno je jisté, že než se lod potopila a s ní množství cestujících, pro které nebyl dostatek záchranných člunů, aniž by si toho někdo v tom zmatku všiml, naskákalo do vody i množství krys !

To se stává, když se lod potápí, lod malá , nebo velká a krysy tam vždycky jsou. I tentokrát, sto let po Titaniku, dnes, 13.dubna 2012. skočila jedna taková, zelená ! Dnes ohlásil odchod z politiky vůdce australské Green Party, Bob Brown.

Také se nebudu rozšiřovat o jeho soukromí, většina je zná, když statečně vylezl z kabrdu, jen bych mu připsal k dobru, že má rád přírodu ! Co mu k dobru připsat nelze je to, že byl tím hlavním podněcovatelem, se svými zelenými (městskými) šílenci a hybnou pákou toho, že PM Julia Gillard ten všemi nenáviděný a obávaný "Carbon Tax" vyhlásila, což jí ovšem u příštích voleb přivede do vody, bez člunu ! Nehledím na statistiky, ty mohou (a často jsou) být koupené, ovlivněné a zfalšované, ale "mínění lidu", kterým se tak často PM Gillard i zelený (a růžový) Brown ohaněli, jasně ukazuje na kompletní změnu vlády, tak, jak to právě v malém ukázaly volby v Queenslandu ! A ty krysy, myši i myšičky z různých výnosných míst a funkcí začaly už od začátku roku skákat do vody, tedy nutno říci, že často se zlatým i platinovým korkem, protože jasnozřivě věděly, kam je pištci vedou - k ledovci, jako bejk !

A tak jen můžeme vrchnímu Watermelonovi popřát pěkný retirement s partnerem na Tasmanii a v televizi i tisku sledovat, jak mnoho dalších zelených myšiček pod velením zbylých děvčat povede další sci-fi politiku strany.

Mnoho milovníků historie, lodních modelářů v tuto dobu připomíná událost před sto lety, byly a budou o tom další filmy,potapěči jednotlivci i velké společnosti budou navštěvovat vrak Titaniku na dně Atlantického oceánu, možná, že časem se i přijde na pravou (či pravé) příčiny neštěstí, ale to nebude vůbec třeba zjištovat v případě historického potopení současné australské vlády, zaviněné společnou rukou Labor, Green a pár prodejných "Indepandents" !

Psáno L.P. 13. dubna 2012. Sven F. Rehulka , Carlton - NSW