Soudruh Kojzar – fantasta nebo lhář?

28. května 2012 v 14:09 | James V. Jakoubek |  Clanky jinych autoru
Blížící se další výročí zavraždění Jana Masaryka komunistickou verbeží (10. března 1948) přimělo soudruha Kojzara Jaroslava, známého tlučhubu ve službách Strany rodné - za totality KSČ, nyní KSČM - popustit opět uzdu fantasii své ("Jan Masaryk - tragedie ministra", HaNo 5/3/2012). Opravdu velice dojemně popisuje děj posledního odpoledne a večera Masarykova života dne 9. března 1948:

"…(Jan Masaryk) přišel domů ve tři a šel si lehnout. Byl velmi unaven … letmo pohlédl na dopisy, telegramy a několik výtisků novin. Věděl co v nich je - odsudek, nadávky. Proboha, proč tolik nenávisti? Co udělal? Byl přece věren otcově odkazu…" hořekuje soudruh Kojzar...!

Ach, ta domácí reakce - Zenkl, Drtina, Stránský, Šrámek - a zahraniční emigrantská sebranka s imperialisty z Londýna a Ameriky. Ti všichni chudáka našeho Honzu ke smrti dohnali. Ten šel vždy s lidem, s Gottwaldem a s komunisty, stejně jako jeho otec TGM, ten se přece v Sovětském svazu a zejména ve Stalinovi jenom viděl a vše co mu na očích spatřil s blahem a radostí činil…!!!

Soudruh Kojzar se slzou v oku popisuje duševní muka které Jan Masaryk poslední své odpoledne doma v soukromí prožíval (kde a jak to zjistil nesděluje, zřejmě jeho komunistická intuice) - "… myslel, že bude mít klid. Nikoho nechtěl vidět, a při tom musel přijmout ještě tolik návštěv - Amerického velvyslance Steinharda … pak přišel americký vydavatel Hitschcock … dr. Kavan z londýnské ambasády …odborový tajemník Pára … tajemník Špaček … dr. Černý přinesl k podpisu listinu … návštěvy se střídaly jedna za druhou až se spánek vytratil. (otázkou zde jest, proč se Kojzarovi z tohoto seznamu návštěvníků různých zástupců imperialistické ciziny kteří Honzu do deprese a zoufalství přiváděli, vytratil sovětský zástupce Valerián Zorin který ho tak nějak z depresivního stavu jeho zřejmě povzbudit přišel - dle svědectví správce domácnosti Topinky - "... Zorin byl u Masaryka jen krátce, asi dvě minuty a odešel bez podání ruky. Ministr byl bledý a chvěly se mu ruce..!"). Stále se mu před očima zjevoval obsah včerejší návštěvy u presidenta Beneše v Sezimově Ústí … tehdy se dozvěděl o úvahách Beneše na odjezd ze země, na třetí emigraci … odmítl opustit zemi s ním, nemohl, nesměl odjet. Přísahal otci, že nikdy nebude postupovat proti zájmům své země, bude věren jeho odkazu … Proto Beneše odmítl a rozešel se s ním ve zlém … kolik je vlastně hodin? Blíží se půlnoc a v hlavě je plno zmatků … Nemají pravdu ti co ho odsuzovali že zůstal v Gottwaldově vládě? Je mezi nimi mnoho jeho přátel, bývalých přátel … Zůstal sám … jak řešit situaci? Vstal z postele. Zhasnul světlo. Pak došel k oknu které mu denně večer otevíral jeho komorník a dlouho, dlouho stál a díval se do neznáma … Hodiny bily jednu, když...." končí s tajuplným náznakem neblahých věcí příštích dramatik Kojzar své úvodní pasáže (když tedy co, soudruhu ???).

Kojzar, který si je zajisté dobře vědom reakce Jana Masaryka na předchozí sebevražedný pokus předúnorového ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny skokem z okna třetího patra budovy ("...z oken skáčou služky, ne ministři...") zde neobaleně najevo dává, že zcela přijímá oficielní báchorku, totiž že Jan Masaryk v náhlém pominutí smyslů se vrhnul z okna na dláždění nádvoří paláce. Dejme tomu, že na této stupidní Kojzarovic představě něco je. Má to ale háček, žeano. Z této jeho báchorky je zřejmé, že Masaryk stál u otevřeného okna ložnice!! Skutečnost které si je Kojzar sám zajisté vědom také je ale ta, že okno ze kterého Masaryk údajně "vyskočil" bylo v koupelně. O tomto okně vypověděl správce domácnosti Topinka že "... byl k němu nevhodný přístup a těžce se otevíralo. Vždy když jsem se o to pokusil jsem se poranil...". O tomto nepoužívání dále svědčí, že římsa tohoto okna byla dosti zaprášená a z toho důvodu bylo kolem ní následného rána patrné množství otisků prstů. Lze si proto jen velmi těžko představit, že by hromotluk Masaryk když už tak "... dlouho, dlouho stál a díval se do neznáma ..." se s "náhlým sebevražedným úmyslem" od tohoto otevřeného a snadno přístupného okna v ložnici odebral do koupelny, začal se dobývat do nepřístupného a poměrně malého okna které šlo těžko otevřít a tímto se pak pozadu vysoukal ven a "skočil" dolů. Toto scenarium na nějaké to údajné "náhlé hnutí mysli" se kterým komunisti vylezli (a zde Kojzar jak se na komunistického osvětáře sluší a patří poslušně papouškuje) zajisté moc dobře nepasuje...

Co se popsaného "duševního rozpoložení" Jana Masaryka týká, jde zjevně o fantastické bláboly soudruha Kojzara. Jeho údaj o plánech Beneše na "odjezd ze země, na třetí emigraci" je naprostý nesmysl. Naopak, existuje několik důvěryhodných náznaků a svědectví, že to byl právě Jan Masaryk kdo se chystal k odchodu ze země, nikoliv zcela odkecaný, nemocný a žádné skutečné osobní akce nikdy neschopný Beneš, čehož si díky odposlechu Benešova sídla v Lánech byla StB plně vědoma také.

Pak se soudruh "reportér" vrací z fantasie do jeho t.zv. skutečnosti: "…Zopakujme si fakta. Údajně ve tři ráno vrátní objevili tělo Jana Masaryka. Nic nepodnikli, dostali strach. Dodatečně uvedli, že někde v blízkosti uslyšeli motory několika aut. To se nikdy neprokázalo a později bylo zpochybněno…" vykládá. Tento krátký odstavec údajných faktů je klasická ukázka komunistického písemnictví vždy se skládající z polopravd a vyložených lží.

Polopravda - Pavel Straka, úředník Ministerstva zahraničí který v noci z 9. na 10. března konal na ústředně službu sděluje: nastoupil službu v 18 hodin, ve 22 hodin přezkoušel telefony, vše fungovalo normálně a na chvíli si zdřímnul. Kolem 23 hodin ho probral hluk vozidel přicházející z Loretánského náměstí a dupot pobíhajících osob. Chtěl se jít podívat ven co se děje, ale byl na ústředně zamčen a když se pokusil zavolat na vrátnici,telefony byly vypnuty. Kolem druhé ráno se zase ozval hluk odjíždějících vozidel, hlavní dveře ústředny byly odemčeny a telefony fungovaly normálně. Odešel na vrátnici kde zastihl vyděšeného vrátného Čeňka Kozlíka který na dotaz co se děje, ukázal rukou na nádvoří. Tam Straka nalezl mrtvého Jana Masaryka. Údajně u něho zůstal skoro celou hodinu a pak se v obavách vrátil zpět ke Kozlíkovi na vrátnici. Oba měli strach - proč? Tuto otázku si soudruh Kojzar očividně neklade, protože by musel přiznat zjevnou skutečnost, že nastolení komunistické vlády po t.zv. Vítězném Únoru bylo de-facto nastolením vlády bezuzdného komunistického teroru a to ihned od prvního dne puče, kdy noví nositelé moci kolem sebe šířili strach a hrůzu. Dle tohoto sdělení, Jan Masaryk byl zavražděn a "objeven" již před druhou hodinou ranní, nikoliv jak Kojzar sděluje "ve tři ráno".

Vyložené lži - Co se údaje o "dodatečném uvedení" a "neprokázání a později zpochybnění" hluku automobilů týče, zde již Kojzar vyloženě lže. Tento údaj je potvrzen z více na sobě nezáviských míst a to ihned na samém začátku vyšetřování pražskou kriminálkou. Mimo shora zmíněného Pavla Straky ku př. strážný v Černínu Václav Staněk svědčil, že v noci k budově přijela kolona asi osmi vozidel jejichž posádka dělala takový hluk, že chtěl zakročil, ale raději od toho upustil. Totéž sdělil jistý František Záruba, studující bohosloví, který bydlel v klášteře Kapucínů nedaleko Černínského paláce. Manželka Masarykova osobního řidiče Jiřího Dohnálka Kamila, kteří bydleli v zadním traktu budovy, uvedla, že slyšela jak hluk vozidel, tak kolem druhé hodiny ráno dutou ránu přicházející z nádvoří. Všechna tato svědectví StBáci neuznali a za bernou minci vzali výrok Dohnálkovic mladého syna Jiřího který řekl, že on osobně, protože tvrdě spal, neslyšel nic - což jim (a zřejmě též Kojzarovi) zcela stačilo a stačí dodnes. Tolik k "nikdy neprokázanému a později zpochybněnému" údaji "objektivního novináře" soudruha Kojzara.

Pak Kojzar popisuje průběh rozvíjejícího se vyšetřování, příjezd kriminalistů - z nichž jmenuje pouze přednostu kriminální úřadovny dr. Zdeňka Borkovce - a posléze komunistických pohlavárů - "... v 7:40 přijíždí ministr vnitra V. Nosek, je tu i státní tajemník V. Clementis, šéf ústředny StB J. Hora, další ze šéfů J. Veselý ...". Co ale soudruh Kojzar již nepopisuje je další fakt, že tito pohlaváři, jmenovitě Nosek, okamžitě do vyšetřování zasáhli, všechny pracovníky kriminálky od případu vyhnali a "šetření" předali StB - čímž řádné vyšetřování zcela zastavili. Kojzar jen ponuře konstatuje: "...Přesně ve 12:02 vysílá rozhlas smutnou zprávu - Dnes v ranních hodinách spáchal sebevraždu ministr zahraničí Jan Masaryk...", třebaže do té doby se naprosto nic nevyšetřilo. Dále Kojzar zamlčuje, že ministr vnitra Nosek, třebaže věděl že to co říkal není pravda, ve 14:30 odpoledne oznámil nové vládě sešlé se ve sněmovně úmrtí Jana Masaryka: "... vlivem nespavosti se dostavila prudká reakce vrcholící pominutím smyslů a sebevražedným skokem z okna koupelny kolem šesté hodiny ráno..."! Taktéž se nezmiňuje o výroku od případu odstaveného dr. Zdeňka Borkovce, který na otázku novinářů co on říká bleskově vyšetřenému a uzavřenému případu smrti, tedy "sebevraždy", Jana Masaryka jen suše komentoval: "Za dvě hodiny nelze řádně vyšetřit ani krádež slepic..."!

Kojzar, aniž si to zřejmě uvědomuje zde plně potvrzuje fakt, že komunistický režim od začátku své vlády v Československu lhal, podváděl a vraždil. Vina za Masarykovu smrt byla pochopitelně vhozena na hlavu imperialistů a jejich "bulvárního tisku" které pro názornost vyjmenovává - britský Sunday-Dispatch a Sunday Times jejichž výtisky údajně s podtrženými citacemi "...nalezl na nočním stolku zatíženy těžítkem Jindřich Veselý, jenž se později z funkce policejního šéfa stal ředitelem Ústavu dějin KSČ...". Zde, při poukazu na to kam to až soudruh Veselý dotáhl, tak zvaný "repotrér" Kojzar jaksi pozapoměl podotknout další významný fakt co se kariéry ředitele Veselého týče. Když totiž dva roky po těchto událostech, v roce 1950 se soudruzi po vyčerpání svých různých "třídních nepřátel" zahleděli do vlastních řad a začali se mezi sebou likvidovat, přišel na pořad ministr vnitra Václav Nosek ze kterého, než se zaměřili jinam, chtěl Gottwald se svým spolkem hrdlořezů "československého Rajka" vyrobit. Jindřich Veselý dostal z toho co ho snad potkat může takový strach, že místo čekání na neblahé věci příští raděli sebevraždu volil. Tehdy se ho soudruhům ještě podařilo zachránit. Později ale, když v roce 1964 president Novotný začal odstraňovat své domělé nepřátele, viz kupř. osud dalšího komunistického ministra, soudruha Rudolfa Baráka, již sebevraždu úspěšně zvládl. Tak už to holt mezi komunisty chodí, žejo soudruzi.
Pak soudruh Kojzar znovu zopakuje nesmysl s údajným plánem Beneše na "třetí emigraci", kterou si ten ale "...po smrti Jana Masaryka zřejmě rozmyslil..." a podtitulkem: Vražda, sebevražda nebo náhoda? Dle všeho zahajuje další rozvíjení svých pochybných teorií a lží. K tomu jsem se již ale nedostal, neb zájemce o jeho další výklady jest žádán o jakousi registraci včetně požadavku valut. Jelikož nejsem na hlavu padlý abych komunistům českým věnoval byť i jen jeden jediný cent, zde dokonce tak říkajíc na podporu pitomostí a lží soudruha Kojzara Jaroslava proslulého šířením výmyslů, neověřitelných drbů a vším jiným co on sám "b" nazývá, byl jsem dalších bláblolů jeho ušetřen.

Zde jen mohu na závěr s plným vědomím a naprostým přesvědčením odpovědět na otázku kladenou v titulku - bezpochyby obojí.

James V. Jakoubek
May 24th 2012

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 BB BB | 28. května 2012 v 16:08

V knize "Pripad Jan Masaryk" stoji, ze patalog, odvolany od pripadu (dr.Borko-
vec?) po prvnim ohledani mrtvoly JM, na-
psal:telo a okno potrisneno vykaly.Z toho pro
odborniky vyplyva, ze JM byl udusen, pra
vdepodobne ve vane polstari, ktere se v ni nasly.Clovek totiz ztraci kontrolu
nad sveracim svalem jen v pripade, kdyz se dusi, resp. jen kdyz je dusen.A ne ze
strachu!Tato zprava patologa se snad na-
chazi dodnes u "Akta Masaryk".V podstate
stacily tyto ca. dva radky, aby pro ex-
perta bylo vse jasne!!Podle autorky kni-
hy to ovsem soudruhum jasne nebylo, tak-
ze se zprava neztratila!!!

2 Petr Kohout Petr Kohout | E-mail | 28. května 2012 v 18:05

K tomuto - milionkrat analyzovanemu a medialne vysetrovanemu pripadu bych rad poukazal na jeden zajimavy faktor: V prubehu celych ctyriasedesati let od vrazdy ministra Masaryka se deje totez, co se deje, kdyz se znovu zacne vysetrovat atentat na Kennedyho. Najde-li se nejaky relevantni svedek, ochotny vypovidat, casto brzy po sve vypovedi zemre. Ale, abych mluvil konkretne: V predinvaznim obdobi roku 1968 o pripadu se zajimavymi informacemi mluvila vdova po spisovateli Karlu Capkovi, znama herecka Olga Scheinpflugova, kteri byli s Capkem blizci pratele Jana Masaryka v televizi. Za nekolik dni zemrela. V teze dobe vypovidal v televizi jeden z tehdejsich clenu personalu Cerninskeho  palace - ocity svedek Masarykovy mrtvoly - ze si vsiml, ze ministr Masaryk mel za uchem diru, o ktere byl presvedcen, ze to byl vstupni otvor projektilu. Zemrel tyden po odvysilani poradu. Po listopadu 89, kdy se pripadem zabival tehdejsi Benduv Urad pro vysetrovani zlocinu komunismu (nevim, zda spravne pisi nazev), se nasel dalsi svedek kdesi v Americe, kam pozdeji emigroval. I ten odesel nedlouho pote na vecnost. O neco pozdeji zemrel i samotny Benda. V zasade nejsem velkym pritelem konspirativnich teorii, ani "zahadologem". V tomto pripade se vsak na urcita (prokazana) fakta hleda racionalni vysvetleni.

3 Anti Anti | E-mail | 31. května 2012 v 1:24

Ten soudruh nelhal a nelze! On te sve teorii veri natolik, ze pro nej je to nic nez svata pravda. Ze to bylo jinak to ho nevzrusuje, ostatne jako vetsinu komousu, jim podobne verbezi a Cechu...

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama