Červen 2012

Teply jogurt a zvuky z jeho loznice...

11. června 2012 v 17:17 Clanky osvetove
Clanek byl odstranen autorem, kvuli natlaku, vydirani a vyhruzkam z Ceske republiky. Sbohem a polibte mi prdel.

Zasypou mne vapnem, abych nesmrdel...

10. června 2012 v 22:13 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Jak mne muzete soudit - spravedlivi
myslete si, ze lzu - asi mi bude lip
kdyz reknu pravdu - kazdy jen civi
jsem delegovan k tomu, abych chcip

Kdyby mne snad nechali u ohradky promluvit
urcite bych nehrdinsky rekl, co bych mel
je mi lito - naucil jsem se uz jinak zit
a zasypte mne vapnem, abych nesmrdel !

Je mi jasne, ze semtam uz nesmysly blekotam
kdyz jsem vul, tak jsem vul ze vsech stran
a za hrubou skorapkou se skryva mekota
a za opadanou fasadou treba nejaky elegan

Me hory jsou jine a na vrcholech je dym
nepotrebuji lezt az nahoru, nejsem Demjan
a udolim stinu smrti se uz jit nebojim
protoze nejvetsi parchant v udoli jsem ja

Nehrajte to na city - to mne uz neboli
neverim uz na nikoho, neverim na viru
tu mas nuz do zad a tady chleb se soli
zabte mne, cnostni a spalte jak Indiru

Tres v rukou - ten nemusite mi zavidet
ani krev, co tekla mi z nosu a ze zil
a to vsechno za min nez za par let
chcete mi snad tvrdit, ze jsem nezil?

Otazkou je, kdo tahne, kdo tlaci a kdo se veze? Josef Malyarpan Pepa Guru Nos.
(Indie, Vrindavan - pusobiste boha Krisny, unor 2008)

U rybnika Na hrazi…

10. června 2012 v 18:37 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Pri svych pravidelnych objizdkach Kojetina na volnobeh jsem zajel i k rybniku, majici nezvykle jmeno Na hrazi. Rybnik si pamatuji od raneho detstvi, i kdyz tehdy byl vetsi a oficialne se v nem vyskytovali kapri a jine ryby a kdysi v zime jsem tam ucinil svuj jediny pokus o brusleni. Jenze mi to nijak zvlast neslo a jednou jsem spadl na zada a bouchl se hlavou do ledu tak, ze se mi v ni rozsvitilo. A pochopil jsem, ze cokoliv s chladem, snehem ci ledem nebude moje oblibena parketa.

Projel jsem okolo restaurace Na Hrazi, driv to byla docela podradna hospoda, ale ted pod soukromym vedenim je to docela civilizovane - chvalim. Projel jsem okolo znacky Zakaz vjezdu (ach, ty vase ceske zakazy a prikazy) a stamgasti ze zahradky pred hospodou zvedli hlavy, kamze to auto s tou rakouskou znackou jede? Lidi v Cesku nemaji radi cokoliv zahranicniho, nejen znacky aut. I turiste, navstevnici z Ceska v USA, jsou uplne pateticti se svym cesstvim. Zcela podvedome, kdyz jsou v USA, tak jak se dostanou k pocitaci, tak prvni adresa je seznam.cz (aby se jako dozvedeli, co se ve svete deje, haha na seznamu.cz J ) a kdyz si chteji neco vyhledat, tak to hledaji na google.cz (nikoliv google.com jako normalni lide) az do uplnych extremu, ze i na internetove porno jdou pres adresu porno.cz, zrejme aby i to funeni a hekani bylo v jejich rodne reci.

Ovsem auto, ktere nema na znacce to jejich milovane CZ, to uz je nebetycna drzost a primo si to vola do nebes, aby dostycny dostal nejake ponauceni. To jsem pochopil pri sve kratke navsteve Prahy, zlate Prahy, jednorazovy cil tisicu turistu z celeho sveta. Pak je tam okradou a vickrat uz je tam nikdo neuvidi. Pismene A na me znacce nebylo mozne si nepovsimnout. Upoutalo to pozornost tri mladych Prazaku (mlada holka, ktera viditelne patrila k nim stala opodal), kteri se bud rozhodli, ze mi jako cizinci nabidnou, ze mi budou delat pruvodce po krasach Prahy a nebo nabyli dojmu, ze mam penize, ktere jim dam na drogy nebo alkohol, ktere uz meli castecne v sobe.

Ve zlomku vteriny jsem udelal rozbor a analyzu vznikle situace a dospel jsem k zaveru, ze doby, kdy jsem sam dokazal ztlouct tri chlapy do bezvedomi jsou uz pryc, ze uz jsem starej, zmrzacenej a davno uz ne ve forme a rozhodl jsem se pro zbabely (ale takticky) ustup. Ale jak jsem starej, tak uz ani spravne prchat neumim, a Opelu Zafira se dostalo par kopancu do dveri a buseni do skla. Jeden z tech mladych, co jsou tou budoucnosti vasi vlasti, se i rozhodl skocit mi na kapotu a predni sklo, ale byt se drzel sterace, tam jak jsem se rozjel, tak spadnul. Bokem, neprejel jsem ho. Takze jsem vyvazl jen s ohnutym steracem a protoze dvere jsou u toho auta plastove, tak to temer ani nebylo videt. A honem na dalnici a pryc z Prahy.

A ted jsem si zajel az na tu hraz toho rybnika Na hrazi (tam kam byl zakazany vjezd) a fotil jsem si malebnou scenerii. A jako obvykle se mi vynorila vzpominka z mladi. Bylo mi 17 let a mel jsem cerstvy ridicak na traktor a jezdil jsem pres prazdniny traktorem Zetor 5511 s malou kabinou (tehdy uz jsem mel sve dva metry, takze mi POCHOPITELNE, cesky humor hahaha, pridelili traktor s malou kabinou, kde jsem se pri kazdem prejeti hrbu bouchal hlavou do te prusvitne laminatove strechy) a traktoristoval jsem u Poldy Ivana v STS (Strojni Traktorova Stanice) v Kojetine na Trznim namesti u benzinky. Neni bez zajimavosti, ze muj otec zacal svou pracovni drahu v roce 1956, pote co byl propusten od PTP, u stejneho Poldy Ivana ve stejne STS, protoze byli stejne stari a znali se od mala. Jenze tehdy byla STS na Uhrovym baraku ve Vyskovske ulici.

A Ludek Mlynek byl muj kamarad od detstvi - a tehdy ho drzelo modelarstvi. Obrovitou - asi metr velikou - lod z balsy mel uz postavenou, tak jsme sedli na mou Jawu 50, typ 20, oranzove barvy a zajeli do Prostejova na namesti, kde byl obchod pro modelare a koupili jsme letecky motorek a vrtuli. Motorek a vrtuli jsme napasovali na lod a meli jsme lod pohanenou leteckou vrtuli, tedy presne to stejne cemu se v Everglades rika airboat. Tehdy jsem ovsem nevedel, ze se na tom budu v Everglades vozit i ja. A sli jsme to pred vecerem vyzkouset az dozadu narybnikna Hrazi, kde byly schody a splavek, takze jsme museli projit temer celou delku po te hrazi.

A kdyz jsme se vraceli, ja jsem nesl, protoze jsem byl vetsi, v naruci tu lod, tak se prodirame tim uzkym chodnickem na vrcholu hraze, kdyz tu v tom proti nam Polda Ivan, muj sef z STS s vozikem, plnym zabincu pro kaceny. Podival se na mne tema svyma sedivyma ocima, ktere ma jeste dnes, jinak uz je k nepoznani a rika: "No Rostiku, to jsi mne teda ranil! Takovy velky chlap a ty si tu hrajes s lodickama jak maly kluk. Uz bys mel delat neco poradnyho - treba chodit kacenam na zeleny!" Nerekl jsem na to tehdy nic.

A letos, pri me navsteve zazvonil dnes 80-ti lety Polda Ivan u branky pred domem mych rodicu a otevrit jsem mu sel ja - dnes sedivy jako pes, i kdyz porad dvoumetrovy. Ja jsem ho poznal jen podle tech oci, jinak to uz byl shrbeny stary pan s berlou. On mne nepoznal vubec. Pripomenul jsem mu to setkani tehdy pred 40 lety na hrazi rybnika Na hrazi. Ani to si nepamatoval. Nebylo to pro nej dulezite. Zili jsme jinak. On pro ty kaceny a ja jsem zustal hravy i po letech.

Kdo si hraje - nezlobi.



-

Podivní penzisté...

10. června 2012 v 16:23 | Stanislav Moc |  Clanky osvetove
(Tento clanek mi neprisel primo od autora, ale vzhledem k tomu, ze jsme drive byli "friendly" a uz drive jsem jeho clanky zde uverejnoval, verim ze nepacham zadny zlocin. Pro mistni hlupaky a vlastence, coz je totez, podotykam, ze ja osobne jsem nikdy nemel politicky azyl - sel jsem z "fluchtlinga" primo na "landed immigrant" - bez azylu. Azyl jsem odmitl, nabidnut mi byl. R.H.)

V roce 1968 odešlo do Austrálie na osm tisíc českých lidí. Když říkám odešlo, pak tím míním jen to, že se odchodem mohlo jevit opuštění republiky jim a všem okolo nich. Ve skutečnosti všichni do jednoho požádali Austrálii o politický azyl, čímž se jejich odchod kvalifikoval na uprchlictví. Tito uprchlíci byli tedy do Austrálie přijati jako lidé, jimž doma hrozilo buď pronásledování nebo aspoň režimní perzekuce na základě jejich přesvědčení. Austrálie se těchto uprchlíků ujala, zaplatila jim převoz do země a tam se o ně postarala tak, že jim nabídla ubytování v emigrantských hostelech s vyučováním angličtiny na dobu neurčitou, než se zkrátka rozkoukají, usadí a postaví na vlastní nohy. Velká většina těchto uprchlíků se zabydlela v australské komunitě poměrně rychle a do několika let získala i australské občanství. Nebudu teď rozebírat, jak úspěšná tato vlna uprchlíků byla, ale obecně vzato se Češi v Austrálii celkem prosadili a věřil bych, že byli své nové vlasti i ekonomickým přínosem.

Mezitím husákovský normalizační režim vymyslel "úpravu poměru" ke staré vlasti, které se nemalé procento australských Čechů podřídilo a poměr si upravilo. Jak velké procento to bylo, se můžeme jen dohadovat, protože oficiální české prameny tuto a jiné informace odmítají zveřejnit. Těmi jinými informacemi míním poznání, kdo na koho v exilu donášel.

Troufám si tvrdit, že nejen míra demokracie, ale i síla vlivu starých struktur na řízení českého státu se dá měřit právě otevřeností, s jakou stát informace tohoto charakteru zveřejňuje, popřípadě nezveřejňuje. A nebylo by české, kdyby na to stát nešel vyloženě švejkovsky. Něco zveřejňuje, ale musíte si pro to osobně dojet do Pardubic. A když tu cestu podniknete, tak zjistíte, že jména udavačů jsou na listinách začerněna. Stát prostě ty svině pořád kryje. Z toho se dá odvodit, že vliv bývalých komunistů nejen neuvadá, ale pořád pokračuje a oni dál kočírují.

Úpravou poměru ke staré vlasti získal český emigrant v Austrálii zvláštní postavení. Jako pronásledovaný politický uprchlík získal nejen azyl, ale posléze i australské občanství, přičemž mu české zůstalo, takže najednou mohl do země svého pronásledování jezdit na dovolenou. Také jezdil. Austrálie je benevoletní země, a tak ji ani nenapadlo zabývat se otázkou, jak je možné, že političtí uprchlíci najednou jezdí tam, kde jim má hrozit perzekuce. Nebo otázkou, že teda asi byla podvedena, že jí ti uprchlíci lhali. Ostatně tuhle benevolenci Austrálie praktikuje dodnes, Češi nejsou jediní, kteří ji podvedli. Ze žhavé současnosti jsou známy případy, kdy jedinci, povětšinou z Blízkého východu, po létech strávených v isolačních kempech, které zavedl expremiér Howard, a lhaní, že by je ve staré vlasti zabili, kdyby se vrátili, se okamžitě po nabytí občanství vydávají na cestu do své staré vlasti. Je dokonce znám případ Afghánce, který se z izolačního kempu, kde tvrdil, že je politický uprchlík, vydal na cestu domů ještě před nabytím povolení k trvalému pobytu, protože se mu stýskalo. Doma ho samozřejmě nikdo nepronásledoval a když navštívil všechny příbuzné a ti mu tu pitomost s návratem rozmluvili, znovu se objevil na jedné bárce, která do Austrálie připlula z Indonésie.

Předpokládám, že bude opět tvrdit, že by ho doma zabili, kdyby se vrátil. Hádám, že asi jo, zabili by ho, ale spíš ti příbuzní, kdyby se vrátil podruhé a opět bez australaského pasu....

V osmdesátém devátém padl komunismus a hranice v Evropě se otevřely. Domů mohli jet na dovolenou i ti, kteří se v exilu neupravili. Nejen ti z roku šedesát osm, ale i ti pozdější, kteří do Austrálie emigrovali z husákovské klece v letech osmdesátých. Jednoho takového jsem poznal, i když jen povrchně. Přišel do Austrálie kolem roku osmdesát dva nebo tři. Byl to umělec, hodlal zde provozovat své umění a také je provozoval. Bohužel, nikoli při práci, ale při plné podpoře australskými daňovými poplatníky. Místo díků však na ně jen nadával, protože jeho umění nedokázali dost ocenit a prodej jeho uměleckých děl značně pokulhával za jeho představami. Takže když přišel sametový podvod, rychle se vypravil nazpět do země, kde doufal, že jeho umění lidé dokáží ocenit mnohem lépe. Jak ho tamní opravdu ocenili, nevím, ale fakt je, že se nevrátil. Teda nevrátil... opět se v Austrálii ukázal! Přijel v malém a starém minivanu s postelí a se svou partnerkou. Tu partnerku měl jen pro tenhle výlet, jak mi potajmu sdělil (ona o tom ještě nevěděla!). Adresu mu na mne dal prý můj kamarád. Zavolal jsem mu a zjistil, že mu ji opravdu dal.

Aby sis také užil, smál se, já už tady měl letos tři!

Jaké tři? chtěl jsem vědět. A tak mně všechno vysvětlil. Říká jim penzióni, jako fištróni, protože chtějí penzi. Australskou penzi! Austrálie zavedla nový zákon, podle kterého mají na důchod nárok jen ti její občané, kteří žili v zemi aspoň dva roky před dosažením důchodového věku. A tihle "občani", kteří dosahují 65 let, se do Austrálie slétají jako supi, aby dostali penzi od země, kde pracovali jen málo nebo vůbec ne. Nový zákon je překvapil nebo o něm věděli, to už je jedno, zkrátka přilétají a snaží se strávit dva roky jak nejlaciněji možno. Většinou ježděním od známého ke známému. Vzpoměl jsem si na svou babičku, která dala republice pět synů a když šla do důchodu, tak nedostala nic, protože celý život byla ženou v domácnosti. Československu nezáleželo na tom, kolik let v republice strávila, ale kolik měla odpracováno. A teď přede mnou stál soukmenovec, který v Austrálii žil z podpory pro nezaměstnané nějakých šest let a teď bude žít na té podpoře ještě dva roky a oni mu pak dají penzi! A v Česku samozřejmě už penzi má!

Australia, where is the parity in that!, chtělo se mi zvolat, ale neřekl jsem nic. Pohostil jsem ho a popřál mu šťastnou cestu. Podíval se na mne naprosto užasle, asi myslel, že u mne ty dva roky bude bydlet! Podivnej penzista...

Díval jsem se za ním, jak odjíždí, a přemítal, kdy asi dosáhnou důchodového věku všichni ti, kteří Austrálii opustili po udělení občanství. Jen v Libanonu jich je na dvacet tisíc. To víme z poslední války mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem, kdy se tolik "libanonských Australanů" domáhalo, aby je Austrálie ze země vyvezla do bezpečí. Někteří dokonce tehdejšímu předsedovi vlády (Austrálie, pochopitelně, k libanonskému by si to nedovolili) vyhrožovali, aby ho popohnali k rychlejší akci. Až přijde tahle vlna pro "svou" penzi, tak už asi nezbyde nic na nás, kteří jsme tu čtyřicet a více let pracovali a platili daně.

Inu, podivní penzisté...

Na hristi TJ Slavoj Kojetin...

9. června 2012 v 20:11 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Pri sve nedavne navsteve Ceska jsem mel z pujcovny na videnskem letisti pujceny Opel Zafira Touring TDI, takovy minivan, takze jsem tam mel dost mista. Jezdil jsem vsude mozne, setril svou zranenou nohu a za tri tydny jsem na tom najezdil 3500 km. Naftu jsem v ramci hesla "podporujte sve mistni obchody" kupoval vzdy v Kojetine na Trznim namesti, takze po peti tankovanich uz mne pani benzinarka znala.

Poprve se na mne oborila, ze nemuzu platit kredikartou, protoze ji nemam podepsanou, ze to musi mit kazdy podepsany. Klidne jsem vysvetlil, ze kazdy mozna, ale ja nemusim, ze na mne se vase blbe predpisy nevztahuji a prokazal jsem se platnym ridicakem. Pri druhem tankovani sice beze slov jen uz ukazala na chybejici podpis, ale uz mne mela nekde prokadrovaneho a uz vedela, ze jsem "ten Hedvicek". Hedvicek je v Kojetine bezne jmeno, dulezita tam byla ta konotace "ten". Asi jsem se nejak lisil.

Pri jednom z vecernich posezeni u rodicu mne muj otec se svym typickym sarkasmem oznacil za "druheho nejvetsiho dobrodruha v Hedvickove rodine". Prvni nebyl ten vidensky Eduard, ale jeden z otcovych peti bratru, ktery byl ve sve dobe regulerni Indiana Jones a o jehoz eskapadach za druhe svetove valky (valky, strelne zbrane a zenske) se i v rodine mluvi jen septem a nejmladsi generace uz o tom ani neni informovana. Muj otec pro to ma sve porekadlo: "Jsou veci, ktere si clovek s sebou bere do hrobu". Zmineneho stryce si moc dobre pamatuji, jako dite jsem u nej nekolikrat byl na prazdninach.

V prvni moment mne napadlo, ze bych mozna i ja mohl byt prvni, stacilo by zavzpominat, ale "doma neni nikdo prorokem", tak jsem nakonec zustal zticha. A muj otec mel taky pred casem operaci srdce. To by nebylo dobre. A treba ctit moudrost otcu a jsou prece veci, ktere si clovek bere s sebou do hrobu, ne?

Takze zpatky k Opelu Zafira. Jednou z mych oblibenych zabav bylo si pred vecerem vyjet do ulic a ulicek mesta, ktere jsem kdysi podrobne znal a ted jsem se dival vlevo vpravo, dvojka na volnobeh, okynko stazene dolu, diesel prijemne klapal a ja jsem velice casto cumel jako puk. Rikal jsem tomu "Hledani ztraceneho mladi". Jsem celozivotne pozorovaci typ a moje vsimavost lidi zcela bezne dost irituje, jak vidite i mezi ctenari tohoto blogu. Jednim z hlavnich povsimnuti bylo, ze lidi v celem Cesku (Kojetin, Praha ci kdekoliv) udelali nejvetsi pokrok proti minulosti ve kvalite aut, ktera maji, ty jsou na svetove urovni, tomu se neda nic vytknout. S bydlenim uz je to horsi, mozna si v tech baracich vymalovali, ale to je tak vsechno. Porad (prinejmensim mimo Prahu) bydli v tech chysich jedovych, v baraccich od dob cisare pana az po sedmdesate leta, do kterych si ovsem dali nova plastova okna. A pred tou chysi jedovou (treba v Kyselovicich u Prerova) stoji uplne novy Peugeot. Ja to nechapu.

Ti namysleni Prazaci zase bydli ve zprivatizovanych panelacich, ktere ovsem zvenku "zateplili" (oblozili polystyrenem) a taky si tam dali ty plastova okna. Vsichni jsou milionari. Maji garsonku v komunistickem panelaku oplacanou polystyrenem. Plastova okna jsou v soucasnem Cesku absolutni hit. Kazdy je chce. Plastova okna a kruhove objezdy v podstate definuji soucasnou Ceskou republiku. No a daleko nejhorsi znamku v Cesku ode mne dostava mysleni a uvazovani lidi. To se vubec nezmenilo. A protoze deti se uci od rodicu, tak ta nova generace je uplne stejna jako jejich rodice a prarodice.

No a ja si tak jezdim tim Oplem na volnobeh Kojetinem a delal jsem neuveritelne sproste a vulgarni veci - ja jsem zdravil lidi! Vetsinou beznym "Dobry den!" a pridal jsem i usmev. Naprosta vetsina ze mne byla v septickem soku. A kdyz jsem si vzpomel jmeno, tak jsem pridal i jmeno "Dobry den, pani Studentova!" a dotycna sla temer okamzite do krecu telesnych i mentalnich. Siril jsem des a bes a hruzu. Muj otec byl nekolikrat se mnou a ze sedadla spolujezdce mne za me hanebne chovani napominal. "Proc delas takove veci? Ona ted tyden nebude moct spat a bude premyslet, kdo ji to zdravil!" a ja "Je to neco spatneho nekoho jineho pozdravit?" , "No neni!", "No tak!".

Jednou z vyjimek, kterym jsem svou zdvorilosti nezpusobil psychickou ujmu, byl Otik Pavlik. Projel jsem okolo jeho domu, videl jsem ho uz zdalky a za jizdy (on ve vratech, ja v jedoucim aute) nasledovala nasledovala tahle rychla vymena pozdravu:
"Ahoj Otiku!"
"Ahoj Rosto!"
"Je, ty uz jsi starej!"
"Ty taky!"
A jel jsem dal...

A tak jsem dojel i k fotbalovemu stadionu TJ Slavoj Kojetin. Trocha historie: V soucasne forme byl stadion vybudovan nekdy zacatkem sedesatych let v ramci "Akce Z" - pricemz Z znamenalo "zadarmo". Na stavbe se tam podilel i muj otec, ktery byl pro svou zrucnost pro vystavbu "zapujcen" mistni pobockou VZKG. A i ja coby maly chlapec jsem mu tam nosil na tribunu kyble s maltou. Zajimave, co vsechno si pamatuji. V roce 1965 se na tomto stadione konalo mistni kolo III. celostatni spartakiady, kde jsem se uz zucastnil i ja jako zak v bilem tricku a cervenych trenyrkach. Moje matka se zase zucastnila XI. vsesokolskeho sletu v Praze v cervnu 1948 - ovsem mam podezreni, ze nemeli cervene trenyrky. Na opacne strane od tribuny stoji dodnes tzv. Brana borcu a na ni stoji zelezny cvicenec, symbol a logo one III. spartakiady. Stoji tam uz od toho roku 1965. Masaryky sundavali v Kojetine docela fofrem, komunisticke symboly jsou trvalivejsi.

Z kojetinskych fotbalistu si pamatuji jen tu dobu, kdy hrali Staroba, Hujecek a Rosta Vojacek a fotbalista se poznal podle toho, ze mel nohy vyrazne do O (jako vyse zmineni). A pak take pili spoustu piva v hospode Na hrazi. Dnesni stadion byl cerstve nastrikan na bezovo a na hristi probihal fotbalovy trening asi tak 20-25 letych. Sedl jsem si do prvni rady divaku, asi stridacka, nikde nikdo a dival jsem a fotil. Cumeli na mne divne, ale nikdo nic nerekl. Uplne nejlepsim hracem byl pomerne maly Vietnamec, ktery ale podle toho jak na sebe hraci pokrikovali vulgarismy mluvil naprosto perfektne cesky. Pozdeji jsem se na nej zeptal a bylo mi vysvetleno, ze zije v Kojetine od narozeni (vetsina obchodu na kojetinskem namesti ma vietnamske majitele) a je tedy naprosto pravoplatny "Kojecak".

Docela se mi to libilo. Cesky rasismus a sovinismus mi nikdy nelezl pod nos. Jako treba i ten podvedomy, kdyz ctu, ze "kanadska i britska vlada ma hodne problemu s ceskymi obcany", tak hned mi mistni cesky rasista (ktery si ani neuvedomuje, ze rasista je) zacne objasnovat "to nejsou Cesi, to jsou cigani!". No maji cesky pas nebo ne? Tak jsou Cesi. A narodil se tenhle Vietnamec v Kojetine, vyrostl tam a hraje fotbal za TJ Slavoj Kojetin? Ano, tim padem je to Kojecak jako poleno.

A vidim to i sam na sobe. Pristal jsem na letisti v Newarku, New Jersey, prochazim celni a pasovou kontrolou, ukazu svuj americky pas a pasovak mne odmavne a rika: "Welcome home!" - neboli Vitejte doma! To se mi nikdy v CSSR nestalo, vubec nikdy. Ale mozna je to tak dobre. Ja jsem doma tady, kde jsem se nenarodil a maly fotbalista TJ Slavoj Kojetin je doma v Kojetine, kde se narodil.




--

K obhajobě MUDr. Davida Ratha v Poslanecké sněmovně ČR

8. června 2012 v 18:24 | Vladimír Hučín |  Clanky jinych autoru
MUDr. David Rath se ve svém prvním prohlášení krátce po zatčení přirovnal k Julii Tymošenkové a k Vladimíru Hučínovi - tedy k mé osobě. Toto jeho vyjádření vzbudilo znač-ný zájem a já v důsledku toho každý den čelím nejrůznějším dotazům od občanů typu: "Pane Hučíne, co říkáte na to, že se Rath přirovnal k Vám a k Vašemu věznění?"

Jako většina veřejnosti i já jsem v televizi sledoval vystoupení MUDr. Davida Ratha v Poslanecké sněmovně. Chtěl bych věřit, že operativní postupy PČR a další úkony orgánů činných v trestním řízení byly legální, ale pokud ve svém projevu MUDr. Rath zmínil "esté-bácké metody a Kubiceho chobotnici", tak k tomu musím jako bývalý politický vězeň sdělit, že od r. 1970 až do závěru r. 1989 jsem byl několikrát zatýkán, sledován, opakovaně léta věz-něn a zažil víc jak 10 domovních prohlídek StB. Tedy znám dokonale metody StB. Ovšem měl jsem bohužel možnost poznat i odporné metody Kubiceho lidí a jeho ÚOOZ a mohu zod-povědně prohlásit, že např. s následky domovní prohlídky z r. 2001, kterou prováděli pracov-níci Kubiceho ÚOOZ v mém domě se potýkám dodnes. Tato domovní prohlídka a zákeřné postupy v mnohém předčily brutalitu estébáckých metod z období komunistické diktatury.

Pokud MUDr. Rath se kriticky zmínil o současném ministrovi vnitra Janu Kubicem, tak já mohu potvrdit ze své zkušenosti s praxí téměř deseti let u BIS, že Jan Kubice je člověk křivý, zákeřný, zbabělý a že je schopen pracovat pro politické zájmy. Panu Rathovi bych, ale zvlášť zdůraznil, že to byla vláda ČSSD, která si sjednala mé vyřešení, tedy odstranění z BIS a uvěznění, což nakonec u Krajského soudu v Olomouci před sdělovacími prostředky popsal soudce ve svém zdůvodnění zprošťujícího rozsudku. A pro tehdejší vládu, tedy vládu ČSSD současný ministr vnitra Jan Kubice jako tehdejší ředitel ÚOOZ konal, ač věděl, že moje pro-blematika u BIS je extrémismus, především extrémistické aktivity KSČM a ohrožení státní správy bývalými komunistickými a kryptokomunistickými exponenty. A že v mém případě Jan Kubice nasadil lidi z nejutajovanějšího Odboru boje proti terorismu lze snadno dokázat. Tedy v bodě, kdy MUDr. Rath hovoří o Kubiceho zavrženihodných vlastnostech, musím já jako politický vězeň souhlasit a doplnit, že MUDr. Rath ani zdaleka nepopsal všechny další zločinecké aktivity současného ministra vnitra Jana Kubiceho a jeho někdejšího ÚOOZ.

Pokud se tento můj komentář dostane do rukou právních zástupců MUDr. Davida Ratha, budu rád, když mu jej předají. Určitě mu to přispěje i k tomu, že o mnohých předsta-vitelích ČSSD a o dalších souvislostech začne uvažovat jinak.

Vladimír Hučín
8. 6. 2012

Navrh na pojmenovani ulice po Eduardu Hedvickovi...

8. června 2012 v 17:52 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Starosta Ing. Jiri Sirek

Vazeny pane starosto,

pri listovani v publikaci o Kojetine (mam dojem, ze jste mi ji dal pred lety Vy osobne), jsem narazil na galerii vyznamnych rodaku a nebylo mozne si nepovsimnout, ze vetsina rodaku poslednich 100 let byli vsechno komuniste (a jsou po nich v Kojetine pojmenovany ulice!). Jeden z mala nekomunistu v galerii rodaku byl Eduard Hedvicek http://www.kojetin.cz/meks/meks_galerie-rodaku_hedvicek.php a zadna ulice!

---
Eduard Hedvíček, (1878 v Kojetíně - 1947 ve Vídni) byl rakouský státní úředník, který se pokusil o záchranu kancléře Dollfusse, při nacistickém atentátu v roce 1934.

Eduard Hedvíček se v mladém věku, společně se svým bratrem Janem Hedvíčkem stali příslušníky císařské hradní stráže v tehdejším Rakousku-Uhersku, protože více než splňovali požadavky na velký tělesný vzrůst: Eduard byl 200 cm vysoký a vážil přes 130 kg. V pozdějším věku a po rozpadu Rakouska-Uherska se stal rakouským státním úředníkem a v době atentátu na kancléře 25. července 1934 byl jeho sekretářem a asistentem.

Eduard Hedvíček se tehdy neúspěšně pokusil kancléře zachránit honičkou po kancelářích kancléřství, které on znal, kdežto atentátníci ne. Za tento svůj čin byl později vyznamenán nejvyšším rakouským státním vyznamenáním Zlatou medailí za zásluhy o Rakousko a ze stejného důvodu byl po Anschlussu Rakouska v roce 1938 nacisty vězněn v Buchenwaldu a Dachau.

Při soudu s atentátníky Ottou Planettou a Franzem Holzweberem dne 30. července 1934 vystoupil Eduard Hedvíček jako korunní svědek.
---

Vyse uvedene je jen zestrucnena informace z internetu - pochopitelne je mi znamo daleko vic. Pri sve letosni navsteve v kvetnu (kdy jsem byl take ve vasi kancelari) jsem vzal sve kojetinske pribuzne do Vidne a navstivili jsme nektera zajimava mista spojena s timto kojetinskym rodakem, hlavne tedy historickou budovu spolkoveho kanclerstvi. Jmeno Hedvicek je tam porad jeste pozitivne znamo a pouha zminka, ze jsme pribuzni Eduarda Hedvicka (stryc meho otce, tedy muj prastryc) nam umoznila VIP vstup nejen do budovy a historickych mist, ale dovedla nas vsechny az do kancelare rakouskeho spolkoveho kanclere.

Chtel bych Vam tedy navrhnout, pane starosto, abyste predlozil pristimu zasedani mestskych zastupitelu navrh na pojmenovani ulice v Kojetine po Eduardu Hedvickovi, at uz ve forme Ulice Eduarda Hedvicka a nebo Hedvickova ulice. A kterou ulici? Eduard Hedvicek sice zrejme pochazel z budovy byvale pekarny na kterou vidite z okna sve starostovske kancelare (rohova budova naproti byvale skolky, dole byvala masna, byvala Hedvickova pekarna), ale to je vlastne namesti, takze vhodnejsi je asi dnesni Polni ulice, kde dodnes bydli rada Hedvicku... A pri prilezitosti prejmenovani byste tu ulici mohli nechat znova vyasfaltovat. V podstate jsem tam znicil tlumice sveho auta ted v kvetnu - jeste, ze bylo z pujcovny na letisti.

Dekuji Vam za predneseni navrhu zastupitelstvu a vseobecne za kladne vyrizeni me zadosti.

Zdravim

Ross Hedvicek
Florida, USA




---

Americka duchodkyne v Cesku...

8. června 2012 v 17:26 | Nina Ingris |  Clanky jinych autoru
(reakce na muj clanek Kdyz emigrantum zacne jebat..)

Mily pane Hedvicek,
Protoze se neumim zapsat a zucastnit komentaru primo na Vasi strance, tak Vam pisi v emailu muj nazor na ten clanek o "emigrantech",ktery jsem prave od Vas dostala.
Musim Vas vyvezt trochu z omylu co se exulantu tyka. Neni to presne tak jak o exulantech pisete.

Byli Cesi,kteri do USA odjeli jeste za Rakousko-Uherska, taci jako devecky a nebo chapci,kteri nechteli "slouzit"(jit na vojnu) za Rakouska a tak odjeli do USA "za lepsim".Ty emigranty (to byli opravdu emigranti) jsme nazyvali "staro-usedlici".
Potom byli takovi,kteri utekli do USA pred "Hitlerem", kteri byli vetsinou Zide.Nekteri se hlasili jako Slovaci.Takoveho jsme meli v Los Angeles.V lagru v Memmingenu (Bavorsko-Svabsko) v roce 1946 byl jeden prazsky Zid, jmenoval se Klempera, ktery se "upichl" v UNRRA a mel "dobre mistecko".Hlasil se jako Cech.

V USA v ruznych statech bylo strasne moc Cechu "staro-usedliku".Kdyz jsme deset let jezdili s manzelem a promitali jeho dobrodruzne filmy po celych USA a Kanade, tak jsme se s takovymi casto potkavali.V Cedar Rapids ,Iowa, dokonce stale jeste existuje ulice,kde na svetelnych prechodech pro pesi,jsou knofliky oznacene jak anglicky tak i cesky!Koho jsme z tech "staro-usedliku" poznavali, byli to opravdu "vlastenci",meli spolky, Sokoly, ucastnili se sletu v CSR,ale take pozdeji,asi poslednim sletu v Praze,nez komunisti Sokol zrusili a nahradili Pionyrem z rudymi satky.

Ja a rodice se skupinou Kozaku jsme meli moznost odjet z Brna 13. dubna 1945,tesne pred tim nez Sovetska armada(v cele s Malinovskym-smecka vrazdici a znasilnovaci) prisla do Brna.Byli jiz jen 12 km od Brna. V Nemecku jsme prezili v lagru 4 roky,nez jsme meli moznost emigrovat do Brazilie!!Mnozi jini,vcetne Cechu, emigrovali tehdy (v letech 1947-1949, do Australie a USA. Australie se tehdy pry chovala velice spatne k exulantum. Povazovali je za "untermensi", protoze Britove-Australani se povazovali NAD vsemi narody i kdyz zapominali,ze jejich predci, kteri do Australie prijuchali byli zlocinci,kterych se Anglie zbavila tim,ze je odsoupla do Australie.Hodne tech "exulantu" potom prijeli do Kalifornie.Do USA (v roce 1945-1949) brali jen svobodne,vetsinou na sklizne pomerancu v Kalifornii.Malo kteri meli moznost se dostat na vychodni stranu USA.

Rodice a ja jsme emigrovali do USA az v roce 1957,do Los Angeles.Na ceskou"kvotu" jsme museli 3 roky cekat!! Tam byl velky pocet staro-usedliku a jiz take tech,kteri "uprchli" v letech 1947-1948,snad i o neco pozdeji.Vsichni se schazeli v Sokolovne k ruznym oslavam,vzpominkovych dni,jako Masarykovy narozeniny,28.rijna, atd., povazovali se za Chechy-snad vlastenci (ktere Vy caso kritizujete), protoze to casto byli byvali majitele nebo dcery a synove podnikatelu,kterym vsechno komunisti sebrali.

Vetsinou take byli mladi,kteri prave vystudovali a rozhodli se,ze v CSSR nemaji budoucnost a tak ruznymi tezkymi zpusoby se dostali pres hranice do ciziny.Ti co tam byli jiz delsi dobu (hned po 1947), tak zasli nad tim,ze ti staro-usedlici byli "priznivci" CSSR.Oni si vubec neuvedomovali, co je komunistmus v CSSR, stale mysleli na svou "vlast". Dalo to dost prace,ale tem "exulantum" se to podarilo a velice dobre jsme si vsichni i s nimi pozdeji rozumeli.

Potom prisla "vlna emigrantu" ,po roce 1969 a pozdeji. To byli "cisla" ! Ti prisli prave za DOLARY.Vubec nemeli zajem se nejak zapojit s temi "exulanty" ,ani se staro-usedliky. Hlavne se nekdy objevovali v Sokolovne na pivo, na nejake nase vzpominkove akce nechodili.Vubec NEMELI ZAJEM !

Ten drive zmineny Slovensky Zid (nemohu si vzpomenout na jeho prijmeni),tak se mladym "emigrantum" ohromne snazil pomahat,venoval se jim,hledal jim bydleni a praci a jednou si mne postezoval: "Pani Ingrisova,ja se jim snazim pomahat a vite co mne rekli "COPAK JSME SEM PRISLI MAKAT???? Tak to byli ti novi "emigranti".

A velice brzo se natolik odcizili, ze nekteri se vratili do CSSR a nadavali na Ameriku,aby si tady udelali "slavu".

Tak to byl ten typ "emigrantu" se kterymi jsme meli VELICE spatne zkusenosti.Slyseli jsme pri nasich cestach po USA totez i od nekterych "exulantu" a "staro-usedliku" v jinych statech USA.

Jeste musim vzpomenout, jednou v Alberta,Kanada jsme s nasim "camperem" havarovali v zime na naledi.Nekdo pro nas poslal odtahovac a take prijel "Mountie" v jeho krasne uniforme,vzal nas k nemu domu a "vyklubal" se z nej vnuk "staro-usedliku"-Slovaku.A stale mluvil jeste slovensky.To byli staro-usedlici,kteri stale vzpominali na svou vlast a nezapominali na svou rec,coz u "novych emigrantu" se casto jiz ani nenaslo.

Ale asi ,jak nekdo pise v komentarich na Vasi strance, se na duchod prece jen vratili sem a maji se tu pomerne dobre,a jsou takovi,kteri si pozadali o vraceni ceskeho obcanstvi. Tak toto jsem Vam chtela "objasnit", jaky jsme my zazili v USA rozdil mezi "exulanty" a "emigranty".

Lituji, ze se nemohu zaradit mezi ty kteri se Vam ozyvaji v komentarich,ze bych take tim mym nejak prispela .Ale na druhou stranu,casto se divim co jsou to za lidi,kteri se tam ozyvaji a jake nesmysly a nehoraznosti tam pisi,tak radeji jsem to napsala Vam primo.

Ja jsem se take "vratila" v roce 2002.Zustala jsem sama, manzel Eduard Ingris zemrel v roce 1991, moje matka a otec pozdeji a vsechny pamatky meho manzela jsem poslala do Archivu Hanzelky a Zikmunda ve Zline,diky pomoci Miroslava Zikmunda a tezko jsem zvladala, zvlaste v zime, v horach Kalifornie, starost o velky dum a zahradu,tak jsem se rozhodla "vratit" do mista,kde jsem se narodila, do Brna. I kdybych mohla, tak o ceske obcanstvi nestojim.Mam moje Americke a toho se nikdy nevzdam. Potom co jsem "vybojovala" vdovecky duchod po Eduardu Ingrisovi, celych 1,500Kc/mes. (!!!!), tak jiz jako "cizinka" a nynejsi zdejsi "duchodkyne" nemusim platit zdravotni poplatky,ktere cinily 1,080Kc/mes.Takze ceske obcanstvi nepotrebuji.

Tak to by asi bylo vsechno co jsem Vam chtela "objasnit" z naseho "exulantskeho" stanoviska.

Srdecne Vas zdravi Nina Ingris


Z jineho sveta...

7. června 2012 v 21:52 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Priznavam se sebekriticky, ze mnoho veci tam od vas nechapu. Muj kamarad z Kojetina (osoba vzdelana a zcestovala) mi vcera dokonce napsal: "Jsi z jineho sveta.." a tak jsem si vzpomnel na tohle:

Posledni tyden me navstevy v Cesku byla moje matka odvezena vecer sanitkou do nemocnice (po 8 dnech ji uz pustili, vsechno je v poradku) a druhy den rano jsme ji sli s otcem navstivit na JIP v prerovske nemocnici (ta s tou odrbanou fasadou).

Na otazku meho otce, co ji mame donest, zdravotni sestra na JIP pravila: "Zupan tu ma, tak uz jen toaletni papir".

Jiste, ze jsme toaletni papir dorucili, ale dumal jsem nad tim dlouho a ted znova. Kdo je vlastne z jineho sveta? Ja nebo vy?
---

Ctenar meho blogu ze slavne nemocnice v Praze, kde i Reinhard Heydrich v klidu posnidal a do vecera bylo po nem, mi poslal fotografie menicky penez v one nemocnici, ktera byla udajne opakovane ukradena cela - jednoduse odsroubovana ze zdi. Takze je nyni opatrena bezpecnostnim ramem. Predpokladam, ze menicku, penize v ni i ram ukradou brzo zase.







Kdyz emigrantum zacne jebat...

7. června 2012 v 18:02 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Po desitky let me spisovatelske cinnosti jsem se ridil opacnym prikladem meho mnohem starsiho pritele a radce Oty Ulce. Ota Ulc by ani za zlaty prase nikdy nenapsal neco byt jen vzdalene kritickeho Ceske republice, proto mu tam taky vydali 47 knih, kdezto mne vydali jen dve a pak mne znovu uvrhli do klatby. Jenze cas se navrsil a ja nemohu odolat pokuseni napsat i neco o emigrantech...

Rozdil mezi emigrantem a exulantem predpokladam znate. Exulant odesel, aby se vratil az se zmeni podminky ve vlasti (neco jako Komensky nebo Tigrid), emigrant odesel, aby zil trvale nekde jinde a nikam se nevracel (jako ja, nebo vetsina z toho milionu Cechu a Slovaku, co odesli mezi 1948 az 1989). V Cesku si vyznamy techto oznaceni pletou.

Exulant je krotke, bojacne zviratko, ktere v jeho australskem (napriklad) bydlisti roky oprasuje obrazy Hradcan, vzpomina jak on za komunistu statecne studoval na Karlove universite, nikdy by nerekl nic kritickeho na adresu soucasneho ceskeho rezimu a v supliku opatruje svuj cesky pas, ktery ma navic k jeho australskemu (ci kanadskemu nebo i americkemu). Mohu-li trochu generalizovat (to ja rad) tak exulanti jsou uz z principu jebnuti - jedni mene, druzi vice. Je to zivocich, ktery sedi na plote, nevi co chce, kdo je a je uz z predeslanych duvodu mentalne bezprizorny a navzdory ceskym vysokoskolskym titulum intelektualne ochably.

Na emigranty se vyseuvedene nevztahuje - aspon tedy po vetsinu jejich zivota, dokud nezestarnou a nezacne se blizit "duchod". S pribyvajicim vekem zacne i emigrant halucinovat o Cesku (bud jen o navstevach a nebo i o ztraveni duchodu v Cesku) - je to stejny syndrom, ktery beznym obyvatelum ceske kotliny zpusobuje halucinace o predcasnem ci invalidnim (to by bylo terno!) duchode. V Cesku uplne kazdy (nesetkal jsem se s vyjimkou) chce byt v predcasnem ci invalidnim duchode. Opravdu.

Takze na stara kolena se emigrant, postizeny timto syndromem, zacne chovat jako exulant a popre vsechny zasady zdraveho rozumu, rovnou pater a cisty charakter a v podstate otoci o 180 stupnu. Priznaky tohohle emigrantskeho blbnuti jsou pozorovatelne i roky predtim, treba kdyz si jeste za prvnich komunistu v Cesku emigrant "upravil vztah s CSSR". Jasna zprava, ze to neni emigrant, ale uplny hlupak. Nebo kdyz emigranti z Kanady tvrdi, ze dovolena na Floride je pro ne moc draha, tak "radsi litaji na Kubu, kde to je mnohem lacinejsi, jsou v perfektnim rezortu". Jen nahodou se podreknou, ze ten rezort na Kube je obehnany ostnatym dratem, aby tam obycejni Kubanci nemohli.

Takovi konoupci jsou pak v duchodovem veku primarni kandidati na "emigranty, kterym jebe". Dalsi symptomy: Odhlasi emigrantsky tisk (treba australske Noviny), protoze se tam objevuji clanky ode mne, a oni prece chteji jezdit ted na duchod do Ceska, a nepotrebuji si to kvuli tomu otresnemu Hedvickovi pokazit u ceskeho konzulatu ci ambasady. Na internetu ovsem pilne navstevuji muj blog ci jina mista, kde se objevuji moje clanky a pod ruznymi pseudonymy tam anonymne "diskutuji" nebo se mne snazi nejak urazit, pripadne vrhnout nejakou spinu na mne ci mou rodinu.

Jiny priklad tezkeho zajebavani je, kdyz si tento emigrant-duchodce v Cesku zakoupi "chalupu", kam bud jezdi aspon cast roku a nebo tam zije dokonce cely rok. Casto svuj majetek v zahranici proda, v Cesku ho o penize okradou, a je pak zavisly jen na zahranicnim duchode posilanym do Ceska. Po case takovemu troubovi svitne, ale uz se nema kam vratit a tak umira nasrany jak brigadyr v ceskem domove duchodcu. Dobre mu tak.

Opatrnejsi vycuranci jezdi do Ceska jen docasne - treba ucit fyziologii na lekarske fakulte Karlovy univerzity, ucit moderni dejiny na Palackeho universite a nebo nahravat sve pisnicky do prazskych hudebnich studii s komunistickymi hudebniky a kolaboranty z minulosti. No je to v Praze a ze se tak sami stavaji kolaboranty s opresivnim rezimem jim najednou prestava vadit. Praha, to je ta spravna kultura. A pivo!

A jeste jednodussi typkove, co nic poradneho neumi a nebo se v zahranici nijak neprosadili pak jezdi jen k pribuznym do Ceska (pribuzni jsou na ne hodni), kde se pak cele leto venuji sekani travy, suseni sena, sazeni stromku, sbirani svestek a paleni slivovice. No kazdemu, co jeho je.

Vsechny tri tyhle kategorie (chalupari, ucitele/umelci a dlouhodobi navstevnici) vykazuji pozoruhodny posun v jejich videni sveta a Ceske republiky. Stavaji se z nich "cesti vlastenci" ("ceske vlastenectvi je presne definovana forma nenavisti ke vsem ostatnim"), vseobecne ztraci soudnost, logicke mysleni a zbytek zdraveho rozumu a zacinaji nesnaset ostatni emigranty a snazi se asimilovat do ceske spolecnosti, ovsem marne. Ceska spolecnost jim to nikdy neodpustila, ze kdysi emigrovali ("zatimco my jsme tu trpeli, vy jste si opalovali svalstvo na plazi v Santa Monica") a vzdy bude i tyto "polepsene emigranty" nenavidet. Nenavist je primo umerna mnozstvi dolaru. Pokud dolary dojdou, pak teprve to "polepseny emigrant" dostane od "domacich Cechu" sezrat.

Jsou i emigranti-vlastenci, kteri vykazuji vsechny symptomy (vlastenectvi, ztrata soudnosti, logickeho mysleni a zbytku zdraveho rozumu), ale do Ceska nejezdi, protoze byli celozivotni losers (ultra neschopni) a jednoduse na to nemaji penize, protoze ziji ve statem subsidizovanem byte a duchod maji maly. A ti se pak venuji koureni "medikalni" marihuany a kdyz jsou pri vedomi, tak sedi na internetu a dsti nenavist, siru a ohen na vsechny emigranty (jako ja), kdo se odvazi byt i jen minimalne kriticti k cemukoliv v CR, protoze to urazi jejich vlastenecke citeni.

A takovi silenci se jmenuji George Vanek. A dal uz to znate...

Autor clanku se spisovatelem Otou Ulcem na prazskem kniznim veletrhu v JuldyFuldyparku 18. kvetna 2012. Foto: Blanka Havlickova
---