Panteri, chodte po prechodu!

11. července 2012 v 17:19 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Dneska rano si to supajdim po dalnici I-75 south v levem pruhu (ac pravicak, jezdim vetsinou v levem pruhu, auto na to mam, cihlu na plyn a jedu) a v posledni zatacce pred mostem pres Caloosahatchee River lezi tesne u silnice panther. Zabity zcela zrejme projizdejicim autem. Pred par dny jsem sem daval fotky, jak tu mame krasne vyznacene prechody pro panthery a hned jsem si na to vzpomnel. Nikde zadna znacka - on ten panther nesel po prechodu!


Pred par dny jsem dostal, myslim jako prilohu casopisu National Geographic, i mapu Spojenych statu od levicoveho Sierra Clubu, kde byly vyznacene ohrozene druhy zvirat tady u nas doma. Floridsky panther tam byl taky a bylo tam napsano, ze uz jen asi 300 pantheru tady u nas zije ve volne prirode. Povazuji to za hovadinu, protoze kdyby to byla pravda, tak by vsech tri sta muselo zit v okoli meho baraku. V Cesku jsem nikdy nevidel tolik zajicu na poli, kolik jsem tady videl pantheru. Asi je to stejna kravina jako globalni oteplovani. Stejne tak tihle komunisti-environmentalisti driv kriceli o ohrozeni orla belohlaveho, ktery je americkym narodnim symbolem. Za zastreleni toho orla byl trest 20 let vezeni a v Californii urcite i trest smrti. A ted se jim ten milej orel tak premnozil, ze to chodi po ceste jako slepice, misto aby se majestatne vznasel v kilometrove vysi a Obama uz povolil Indianum orla volne strilet, aby meli orli pera do celenek a mohli delat cirkusy pro turisty.

Tohohle zabiteho panthera mi bylo lito, byl jasne dospely, velky. Na delku musel mit aspon 2 a pul nebo i tri metry, tak delka je neobvykla tim, ze oni maji ocas dlouhy stejne jako cele telo. (To kdyby meli lidi! Hm!) Byl to typicky floridsky panther, ten svetle hnedy. Cerni pantheri ziji az nekde v Kostarice a Paname, tady u nas ne. Tenhle mel uplne zlutou lvi barvu, jen cumak a konce tlap a konec ocasu byly cerne.

A tak jsem se zase zamyslel nad tim, zda je to vina lidi, pronikajicich do zivotniho prostredi pantheru a nebo vina pantheru, pronikajiciho do zivotniho prostredi lidi? Kdo tu byl driv? Ci to vlastne vsechno bylo? Muzete rict, ze pantheri, ale tenhle panther nebyl starsi nez tak deset let a ja tady ziju daleko dele - ja uz jsem tady byl starousedlik, kdyz se tenhle panther teprve narodil! Tak tenhle panther, z meho hlediska, byl vetrelcem v mem prostredi a vnikal do meho prostedi, ne? A nebo - ma dite Vietnamcu, narozene v Cesku a ktere je treba starsi nez vase vlastni - cistokrevne ceske - dite vetsi narok na "ceske prostredi" a Prazsky hrad a pivo, nez vase dite - protoze tam bylo driv nez vase dite?

A taky mel chodit po prechodu, panther jeden. Na to prece mame platne zakony a znacky! A vubec, co mel vubec co delat u dalnice I-75 a ve volne prirode? Proc chtel byl v divocine? Nebylo by mu v kleci lip? V kleci a za ostnatym dratem? Nazrat by dostal! A takhle skoncil mrtvy na kraji dalnice. Zaplatil za to zivotem. Za tu jeho smesnou svobodu, hahaha. Freedom is not free - somebody has to pay...

 


9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Josef Pepa Nos Josef Pepa Nos | E-mail | Web | 11. července 2012 v 17:36

To mi pripomina sebe sama.
Jako by to bylo dnes, tak se slysim, jak si v duchu rikam v roce 1968:
Jen si me zmetci zabijte, ale do nesvobody me zadny z vas nedostane!

2 Jiřina Jiřina | E-mail | 11. července 2012 v 23:31

Brouček! Taková škoda. Ty pantery vám závidím. Já si můžu dovolit ít doma jednu kočku. Ta ale je príma! Ale Rossi, řekněte mi, můžete vy tam mít domácí zvířata? Jsou před těmi šelmami v bezpečí? Třeba kočky, když si vyjdou na čerstvé povětří. Nesežere je ten panter?

3 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | Web | 12. července 2012 v 1:08

[2]: Domaci zvirat (kocky a psy) muzete mit, ale musi byt vevnitr, venku je pro ne prilis horko, ale pokud s nimi nejste cely den, tak je to podle mne trapeni zvirat. Ja nemam nic a to mam radsi psy. Kocky skoro az nesnasim, protoze nereaguji na prikazy. A pantheri je jiste zerou. Aligatory maji zase spadeno na psy. Pantheri se psu boji.

4 Karel Jemelka Karel Jemelka | E-mail | 12. července 2012 v 1:52

Když jsem kdysi pobýval na Floridě, byl jsem tak v deset večer kouřit před barákem. Tam, u garážovejch vrat jsem měl skleničku od okurků s vodou. Tzv. Vajglovník. Zapálil jsem si, zvedl vajglovník, (nebo taky klepač) a do něj jsem klepal. Já teda kouřím moc. Sparty za osmdesát. Sem tam udělám hubě svátek doutníkem. Asi třicet metrů ode mne silnice, pak pět metrů posekané trávy a pak buš. Buš, do které jsem si nikdy netroufal vlézt. A v tom posečeném, půl metru od buše, (dál od silnice, to proto, aby do něj řidič nevrazil) stál kandelábr a svítil. Přímo naproti mě. Ticho. Kandelábr mi dosvítil jak do pasu. Báňám a klepu. Klepnu, ono to sykne. Sykne v té vodě. Potáhnu, syknu. Čumím a na pokraji buše, zhruba ve stejné vzdálenosti od kandelábru jako jsem byl já, dva zelené body. Od kandelábru tak těch 35-45 metrů. Vlevo, v buši. Svítily tam čemusi oči. Syklo to víc. To jsem utopil vajgla. Body svítily a zhasínaly. Stál jsem a čekal. Je li to velká kočka, snad se s ní domluvím. Je li to Čupakabra, pak bude asi rozumné se pomodlit. Na aligátora byly ony světelné body příliš vysoko. Čekal jsem. Skoro bez pohybu. Jen klepač jsem odložil. Zelené body svítily a zhasínaly. Tak možná deset minut a intervaly svícení a zhasínání se prodlužovaly. Ve prospěch svícení. Ono se to rozhlíželo a věnovalo mi to stále více pozornosti. Honem jsem vzpomínal, co mě to předkové učili za modlitby. Stál jsem a tušil Čupakabru. Čupakabru řádně hladového. Pokřižoval jsem se. To pro začátek. Pak jsem nezmrzl, jak to dělají někteří panikáři. Hlavou mi blesklo. Počkej, vole, nejanči, možná uvidíš něco, co se dá v životě uvidět jen jednou. No, ale předtím si ještě jednu zapal. Vyklepnul jsem Spartu a zapálil. Ohnul se pro Vajglovník. Možná budu mít Čupakabru čím praštit. Odklepnul jsem a dva světelné body se pohnuly. Vyšel z buše. Čekal až si zapálím. Chybělo mu asi moje třetí, červeně blikající světýlko. K mému štěstí to Čupakabra nebyl. Byl to stejný kocourek jako ten na fotce. Snad ne takhle veliký ale stejně úžasný, majestátní, nebojácný. Šel pomalým kočičím krokem. Ocasem sekal z leva doprava a šel kolem buše. Sice se na mě celou dobu díval, ale evidentně na mě neměl chuť. Předmětem jeho zájmu byl onen kandelábr. Očichávaje ho, několikrát obešel. Pak ho počůral. Počůral ho tak, jak to dělají pejsčí pumrové. Fenky a kočičky čůrají jinak. Já klepal a sykal. Po aktu označkování teritoria se na mě podíval. Podíval způsobem, který jednoznačně říkal: "Tady je vole Krakonošovo". Stejně majestátním krokem došel na hranu dosvitu kandelábru a zalezl do buše. Syklo to víc. Zas jsem utopil vajgla. Stál jsem, dosud roztřesený, užaslý  a čekal. Zapálil jsem si znovu. Klepal a sykal. Syklo to víc a on se zas objevil. Zhruba 150 metrů v pravo byla křižovatka. Křižovatka s dvěma kandelábry, v protějších rozích. A stejný rituál s obechcáním kanelábru. Pak se se stejnou výzvou otočil ke mě. Stáhnul ocas mezi půlky a křižovatku přeběhl zcela nemajestátně. Věděl své. Kandelábr stojící v protějším rohu minul bez povšimnutí. Buď už se mu nechtělo chcát, nebo za křižovatkou se stal záškodníkem, přeběhlíkem či loupícím Husitou. Hm, asi emigroval nebo přeběhnul. Vysral se na své teritorium.

Proč tohle říkám. Brzy ráno jsem vstal a zkontroloval onen kandelábr naproti. Opravdu ho počůral a označkoval. Důkladně jsem si spodek kandelábru prohlédl. A zjistil, že nemá žádná dvířka kryjící pojistky. Proč tohle? No proto, abych nedopadl jak onen český opilec, co chtěl chcát na kandelábr. Nevšimnul si, že někdo ukradnul ona dvířka od pojistek a nachcal přímo do nich. Přežil. Zuhelnatěl mu jen onen značkovač.

Tak jsem onomu kocourkovi přepochcal jeho značku. O pár hodin později i tu na křižovatce, pečlivě se rozhlížejíce, zda nic nejede.

A chodil kouřit. Chodil s kamerou, doufaje, že kocourek přijde, podepíše mi autorská práva na snímky. Kouřil jsem a čekal. Nepřišel. Možná na dálku cítil, že chlastám Samuela Adamse. Možná emigroval nebo se upravil pro jiné, zcela nepřátelské teritorium. Prostě již nepřišel.

Inu, kočičí kamaráde. Snad jednou.... Jen doufám, že ten na fotce nejsi právě Ty. :-)

5 Jiřina Jiřina | E-mail | 12. července 2012 v 10:29

Rossi, vy děláte, jakoby reagovat na příkazy bylo pro vás samozřejmé! Křivdíte kočkám ... :-?

Komentáře jsou uzavřeny.