Uz jste dnes pohladili sveho psa?

29. července 2012 v 21:34 |  Clanky jinych autoru

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Peter A. Cejchan Peter A. Cejchan | E-mail | 30. července 2012 v 8:08
2 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | Web | 30. července 2012 v 10:51

TEMNO. SYROVÉ A OPUŠTĚNÉ TEMNO V PŘEDSÍNI  a hrubý povrch zavíraných dveří. Napřažena do prázdna v marném gestu s nicotou se měří moje paže. To nic ...  Paže ve tmě,  natažená jako hodiny,  v temném kruhu se brání,  ze tmy útočí,  šermuje proti tomu tvému  NENÍ.  TO NIC NENÍ.  JENOM UMŘELA.   Nic víc.  To je jen ... Jednou to pochopíš. Jednou. Až začne škola, vlastně ...

3 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | Web | 30. července 2012 v 10:52

PODIVNÉ RÁNO!  
I otec málem koktá. Chce něco říci, neví kam s očima ... (Jednou všechno pochopíš, moje milá, jednou všechno pochopíš ...)  Jednou. Ovšem. Zatím pouze míjíš slepé oči výkladních skříní, chodníky ještě spí, okna jsou mrtvá a ty víš, jednou všechno pochopíš, naplněna tichem pochoduješ mezi staženými roletami, vedle tebe tvoje sestra počítá stromy, pokroucené holé kmeny při obrubách chodníků, tak jsi je ještě nikdy neviděla, podemleté krajnice a rozbité kostky dlažby se kutálejí mezi nimi a sestra počítá a zadržuje dech a snaží se, aby neplakala. Dnes je přeci den jako každý jiný. Koloběh spánku. Někdy je ho málo, někdy příliš. Nekonečná vteřina probuzení. Pro tebe začíná ve školce a na ni ještě čeká ...  Měli jsme ji rádi!   (Klec na chodbě,  ve dveřích dozor,  stupínek ke katedře a tabule napůl smazána.)   Škola. To je také cesta.  Směr.  Sblížení duše a těla.  CO JE TO DUŠE?   PSST ...! To nic není! Nic. (Chlapec s prakem. Možná. Co je to  "pochopit"?)

4 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | Web | 30. července 2012 v 10:54

POCHOPIT!

Stmívá se a potom přijde déšť.  Bouře. Krupobití. Obrovské kusy černého uhlí vystřeleny vzhůru ušpiní oblohu, špinavé cáry roztrhaných mraků, oblaka mouru na haldách, útočící prach ...    Ano, i takové může být ráno!  Opilec přišpendlený ke své láhvi jako motýl. Klaun s červeným nosem. Opice tančí na jeho hlavě oblečena do snu a haleká na prahu dalšího těla, na čele neón, myšlenko, kde jsi! Holka, pojď sem! Mám ji jak z praku, chci pít a žít a zapomenout, jásat s každým novým dnem, s každým novým životem, dokud nepřijde někdo, něco, třeba ... třeba ... (A můj táta po kolena v kalu brodí se blátem domovních dveří, zírá na klec výtahu, ulice je mokrý, deštěm nablýskaný plochý stůl, dlažba je neústupná, uzavřená problémům, silnice z noci do noci, na jejím konci past, svítání, nikdo ti nevěří, klec spletená z drátů, košík ve tmě zavěšen, průsvitný, jak pára stoupá k nebi, do prvního patra a ještě výš, až na střechu, na vrchol strachu a pod ním šachta ... Duše! Psst! Černá louže. Na její ploše zrcadlí se mrakodrap, obraz touhy, nese v sobě celý můj život tahle malá louže, v zimě, když mrzne, strašně to klouže ... Mlč! Nevyčítej! Nemluv! Nedívej se na mě! Nedýchej! No tak! Jak to, že tu nejsi! Ona buší na dveře, slyšíš, teď nechci být sám, teď ne, střetnout se s ní mezi dveřmi, probouzející se nový den, v polospánku přistižen stále ještě v obnošeném černém fraku ... (Víš ty vůbec, co to je?)  V prázdné lóži, nad prázdným orchestrem, v prázdných ulicích, ode zdi ke zdi tancovat čtverylku jen se svou opicí ... (Jen když je vlastní!) Tak ať! To přeci není nic než noc, nic než noc a já spím, stále ještě nebo už zase, před sebou prázdnou sklenici a vysoko nade mnou rudé okno otvírá se, na podušce slovo ... Úsměv ... Plachý škleb mění se v obra, v černý mrak, v klikatý blesk ... Plod tvých myšlenek na tvých rtech přistižen, na rudých okenicích sráží se jako pára a do vesmíru vystřelen, rozložen na součástky bloudí kdesi nahoře, nepatrný bod, rudý špendlík, hvězda, tvoje dítě, nový svět, v klubku krvavých nití zamotaný poklad, černé krupobití, fialový neón,  KROKY NA SCHODECH ... Bouře jako výbuch sopky odchází, když všechno spálila. Tati. A kde jsem já?

5 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | Web | 30. července 2012 v 11:05

ANO, TMA UMÍ ČLOVĚKA ZAPLAVIT JAKO MOŘE.

Tma je černá liška. V hebkém kožichu tmy se člověk ztrácí jako blecha,
jako malinkatá bleška ...

VLK
JEHO SRST
Můj válečný oř ...
(Chtěla bych tě pohladit. Každou pěšinku na tvém těle!)

V JEHO OKU JISKŘÍ BÍLÝ DEN

Mé bitevní pole
Zahrada mých snů

Světlá skvrna skříně, cesta ... Vypadni už z tý předsíně ...!
Táta dneska nejde do fabriky? Cože? Ukaž zuby ...!
Dravé ryby v akváriu cení na mne v hladovém usměvu svůj chrup ...

KAŽDÝ JEHO CHLUP
Je pro blechu oporou
Čím víc tím líp
Miluji les
A prales
A louku u potoka
Co na tom
Že jsem obyčejná veš?

NESMĚJTE SE

Když
Stojíte
Na stanici
Tramvaje

RUDÁ HVĚZDA NAD HLAVOU

A
Pod vaší botou
Světlo
Taje
Na sněhu noci

ONA PRCHÁ!

A na cestu vám svítí ...
Na cestu vám svítí ...
Měsíc?

Uťatá ruka ...

SLUNCE
PENÍZEK SLOVA
A  ŠTVANÉ ZVÍŘE

ZLATÁ PAMPELIŠKA

Z nebe se kutálí dolů do trávy ...
Do nebe trčí nalomený stvol ...
A strach, temný a bezhlavý, jak útěk  
PŘED NIČÍM.

TO NIC. NIC VÍC.
PROMÍTÁŠ SE NA OBLOZE ...

OHNUTÝ HŘBET
PÁTEŘ BEZ TĚLA

Jsi akvárium
Oko kočky
ŠKOLA
V kříšťálové lavici
Sněhurka spí
U černé tabule
Princ
Rozkročen
Dřevěným pravítkem
Snaží se dosáhnout
Kamsi
Do tmy
Probuď se
MYŠLENKO
Nic nevíš
Má milá
Nikdy se nic nedozvíš
Odcházíš
Umíráš
V první třídě nebudeš už nic
Dřevěné pravítko

JEDNOU TO POCHOPÍŠ

6 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | Web | 30. července 2012 v 11:08

Odpusťte, Rossi.

Mám Vás ráda.

To je zas hrozné, co udělali.

Nevím, jak to odčinit. Co říci.

Já ... Opravdu nevím.

7 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | Web | 30. července 2012 v 11:20

TAK TO JE ONA.
Vypadá, jako když spí.
Jako když ...  Tiká.

Vzlyk. Prázdnota. To nic. To nic není, jen ...

TAJEMSTVÍ

A vzduch je tak ... bolavý, tak hmotný.
Lidské kroky daly by se krájet.
Na pokrývce leží kniha. Je otevřená ...

8 Peter A. Cejchan Peter A. Cejchan | E-mail | 31. července 2012 v 8:05

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama