Srpen 2012

Nežít se lží!

22. srpna 2012 v 17:58 | Alexandr Solženicyn |  Clanky jinych autoru
Dříve jsme se nesměli ozvat ani šeptem. Teď vydáváme a čteme samizdat, a když se sejdeme v kuřárnách výzkumných ústavů, jeden druhému si z duše postěžujeme: "Co se oni jen nadělají hloupostí, kam nás to vedou! Chvástají se zbytečnými lety do vesmíru, zatímco doma je chudoba a bída; podporují nezákonné vlády ve vzdálených zemích, podněcují občanské války; nepředloženě (a na náš účet) si vypěstovali Mao Ce-tunga, a teď nás proti němu poženou a my budeme muset volky nevolky jít; odsuzují, koho se jim zachce, zdravé zavírají mezi choromyslné - to všechno oni, a my jsme proti tomu bezmocní."

Už v tom vězíme až po krk, už nás všechny zachvátila duchovní zkáza, fyzický zmar vzplane co nevidět a sežehne nás i naše děti - a my se stále jen ustrašeně usmíváme a koktavě drmolíme:

"Jak tomu můžeme zabránit? Takovou moc nemáme!"

Tak beznadějně jsme už klesli, že za každodenní skývu chleba se vzdáváme všech zásad, své duše, všech snah svých předků, všech příležitostí pro své děti - jen abychom neohrozili svou vratkou existenci. Nezůstala nám ani pevnost, ani hrdost, ani žár v srdci. My se nebojíme atomové smrti, nebojíme se ani třetí světové války (třeba se před ní nějak schováme), my se jen bojíme projevu občanské statečnosti! Jen se neodtrhnout od stáda, neudělat krok samostatně, abychom se náhle neocitli bez bílé veky, plynových kamen, povolení pobytu v Moskvě.

Co do nás na politickém školení vtloukali, to se v nás ujalo, abychom si žili celý život dobře a pohodlně: prostředí, sociální podmínky, z nichž se nikdo nedostane, bytí určuje vědomí. Zač tedy můžeme? Za nic!

A přesto za to můžeme, za všechno! My si ale sami sobě lžeme, abychom se uchlácholili. Nikoli oni jsou vším vinni, nýbrž my, jen a jen my!

Mnozí namítnou: "Vždyť ale opravdu nic nevymyslíme! Zavřeli nám ústa, neposlouchají nás, neptají se nás. Jak je donutit, aby nás poslechli?"

Přesvědčit je - to je nemožné.

Přirozené by bylo uspořádat nové volby, ale ty v naší zemi nebývají.

Na Západě znají lidé stávky, protestní demonstrace - my jsme ale příliš bojácní, máme strach: cože, najednou položit práci a vyjít do ulic?

Všechny ostatní cesty, vyzkoušené v poslední době v trpké ruské historii, byly osudné - tím spíše nejsou pro nás, těch nám opravdu není zapotřebí! Teď, kdy všechny sekyry dosáhly svého, kdy vše, co bylo zaseto, vzešlo, vidíme, jak zbloudili, jak se zmýlili ve svém přílišném sebevědomí ti mladí, kteří terorem, krvavým povstáním a občanskou válkou chtěli vytvořit spravedlivou a šťastnou zem. Ne, děkujeme pěkně, vy osvícenci! Teď už víme, že ohavné metody plodí ohavné výsledky. Naše ruce musí zůstat čisté!

Což se tedy kruh uzavřel? Není skutečně východiska? Nezbývá nám než nečinně čekat, až se najednou něco samo stane?

Ono se nás to ale samo nikdy nepustí, jestliže to budeme všichni každodenně uznávat, oslavovat a upevňovat a jestliže se neodpoutáme alespoň od jeho nejcitlivějšího místa.

Od lži.

Když násilí vniká do pokojného lidského života, jeho tvář září sebevědomím, na své vlajce má vepsáno a vykřikuje: "Já jsem násilí! Rozejděte se, ustupte, nebo vás rozdrtím!" Avšak násilí rychle stárne, za pár let již není tak sebejisté, a aby se udrželo a zachovalo zdání moci, zvolí si nezbytně za spojence lež. Neboť násilí se ničím jiným nezaštítí než lží a lež se může udržet jen násilím. Násilí neohrožuje svým těžkým spárem každý den každého z nás; žádá od nás jen, abychom byli poslušni lži a denně se lhaní účastnili: v tom se projevuje veškerá oddanost.

A zde leží námi přehlížený, nejprostší a nejdostupnější klíč k našemu osvobození: osobní neúčast při lhaní! Třebaže lež vše pohltila, třebaže lež vším vládne, postavme se v tom nejmenším na odpor: ať si vládne, ale ne s mou pomocí!

A to je východisko ze zdánlivě uzavřeného kruhu naší nemohoucnosti! To nejsnadnější pro nás a nejzhoubnější pro lež. Neboť když se lidé od lži odvrátí, přestane prostě existovat. Podobně jako nákaza může existovat pouze s lidmi.

Nedozráli jsme k tomu, abychom vyšli na náměstí a veřejně hlásali pravdu, abychom nahlas vyslovili, co si myslíme; je to sice hrozné, ale vyzývat k něčemu takovému nemá smysl. Odmítejme však alespoň říkat to, co si nemyslíme!

To je také naše cesta, nejlehčí a nejschůdnější při naší vrozené zbabělosti, daleko lehčí - je hrozné to otevřeně říci - než občanská neposlušnost po vzoru Gándhího.

Naše cesta je: v ničem vědomě nepodporovat lež! Uvědomme si, kde je hranice lži (každému se zatím ještě jeví jinak a jinde), a od této snětivé hranice ustoupit! Neslepovat odumřelé kůstky a šupinky ideologie, nesešívat její shnilé hadry - a budeme překvapeni, jak rychle a bezmocně lež zmizí a jak to, co má být nahé, se také nahé ukáže.

A tak přes všechnu naši nesmělost nechť si každý vybere, zda půjde a bude sloužit lži (pochopitelně nikoli z lásky k ní, ale proto, že chce uživit rodinu a vychovávat děti - v duchu lži), nebo zda přišel čas, aby se stal čestným člověkem, hodným úcty jak svých dětí, tak i současníků. Od toho dne pak napříště

nenapíše, nepodepíše, nevytiskne za žádných podmínek jedinou větu, která podle jeho mínění zkresluje pravdu;
nevysloví takovou větu ani v soukromé rozmluvě ani na veřejnosti, ani o své vůli ani na cizí popud, ani jako agitátor, učitel, vychovatel, ani v divadelní roli;
jako malíř, sochař, fotograf, hudebník či technik nezobrazí, nedoprovodí ani nevyšle do éteru jedinou lživou myšlenku, jedinou překroucenou pravdu, kterou jako takovou rozpozná;
nebude nikdy ústně ani písemně citovat "představitele", aby se zalíbil, aby se pojistil nebo aby jeho práce měla úspěch, jestliže s citovanou myšlenkou plně nesouhlasí nebo jestliže ona myšlenka s jeho prací přímo nesouvisí;
nedá se přinutit, aby šel na manifestaci nebo shromáždění, je-li to proti jeho přání a vůli. Nevezme do ruky a neponese transparent či heslo, s nímž plně nesouhlasí;
nezvedne ruku, aby hlasoval pro návrh, s nímž se upřímně neztotožňuje; nebude volit veřejně ani tajně osobu, kterou pokládá za pochybnou nebo nehodnou důvěry;
nedá se nahnat na schůzi, na níž lze očekávat vynucené a zkreslené projednávání;
opustí okamžitě zasedání, schůzi, přednášku, divadelní či filmové představení, jakmile uslyší od řečníka lež, ideologický nesmysl nebo nestoudnou propagandu;
nepředplatí si ani nekoupí takové noviny a časopisy, které přinášejí zkreslené informace a zamlčují podstatná fakta.
Nevyjmenovali jsme pochopitelně všechny možné a nutné způsoby, jak se lži vyhnout. Kdo se ale začne očišťovat, ten svým očištěným zrakem snadno uvidí i jiné příležitosti.

Ano, zprvu to nedopadne vždy dobře. Leckdo přijde dočasně o práci. Mladí, kteří chtějí žít podle pravdy, si tím velice zkomplikují vstup do života: i školy jsou plné lží a je třeba vybírat. Kdo však chce být čestný, ten si nemůže nechat zadní vrátka otevřená: dokonce ani v nejbezpečnějších technických vědách nesmí nikdo z nás nikdy opomenout ani jeden z vyjmenovaných způsobů, z nichž každý znamená rozhodný krok - buď na stranu pravdy nebo na stranu lži, na stranu duchovní nezávislosti nebo duchovního nevolnictví. A komu se nedostává odvahy dokonce ani na záchranu vlastní duše, ten nechť si nezakládá na svých pokrokových názorech, nechť se nevychloubá, že je akademik či národní umělec, zasloužilý funkcionář či generál, ale nechť si řekne: jsem dobytek a zbabělec za kus žvance a trochu tepla.

Dokonce ani tato cesta, nejmírnější ze všech cest odporu, nebude pro nás třasořitky lehká. Přesto je však lehčí než sebeupálení nebo hladovka, plamen nesežehne tvé tělo, oči neprasknou žárem, a černý chléb s čirou vodou se pro tvou rodinu vždycky najde.

Což nám jeden vskutku veliký evropský národ, námi zrazený a oklamaný národ československý, neukázal, že i proti tankům se může postavit nechráněná hruď, bije-li v ní důstojné srdce?

Že to bude nesnadná cesta? Ano, přesto však nejsnadnější ze všech možných. Bude to volba nesnadná pro tělo, ale jedině možná pro duši. Bude to nesnadná cesta, a přesto jsou už u nás lidé, dokonce desítky lidí, kteří po léta udržují všechny uvedené body a žijí podle pravdy.

Nejde tedy o to, jako první vykročit touto cestou, ale - připojit se! Tím lehčí a kratší bude nám všem připadat, čím svorněji a semknutěji se po ní vydáme! Budou-li nás tisíce, nic s námi nepořídí. Budou-li nás desetitisíce, pak svou zem nepoznáme!

Jestliže se budeme bát, pak si nesmíme naříkat, že nám někdo nedovoluje volně dýchat - pak jsme si tím sami vinni! Přihrbíme-li se ještě více a budeme-li dále čekat, pak naši přátelé biologové přispějí k tomu, jak číst naše myšlenky a ovlivňovat naše geny.

Jestliže se i potom budeme bát, pak jsme beznadějně ztraceni a zasluhujeme si tohoto Puškinova opovržení:

"Nač je stádům darů svobody?
Jejich dědictvím z rodu na rod
Je jen jařmo a bič."

Napsáno 12. února 1974
---
Poznamka R.H.: Myslite, ze byl strizlivy, kdyz to psal? V Cesku by ho utloukli jeste dnes. Pripadne by rikali: "pcha, to jsou ale blbosti, ja to vim, ja mam napsane Ing. na zvonku"...

Jak jsem prisel k Charte 77...

22. srpna 2012 v 17:16 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Nazev jsem si vypujcil ze stejnojmenneho clanku Jiriho Vanka, kde vzpomina, jak to bylo tehdy u nej. Vanek Chartu77 podepsal, aniz by ji cetl (je v podstate funkcne negramotny), vyuzil toho ke StB schvalenemu vystehovani cele rodiny do Rakouska a pak, uz v Rakousku, zase ten svuj podpis Charty77 odvolal. Ja jsem Chartu77 nikdy nepodepsal, i kdyz se ke mne dostala pravdepodobne jeste driv nez k Vankovi.

Uplne prvni prohlaseni Charty77, presne tak jak je videt na http://libpro.cts.cuni.cz/charta/docs/prohlaseni_charty_77.pdf , bylo skobickou sepnuto s clankem Alexandra Solzenicyna Nezit se lzi a clankem Karla Capka Proc nejsem komunistou a tak, jako jeden svazek pruklepovych papiru se ke mne dostalo skryto za kostkovanou kosili jednoho kamarada s zadosti o precteni, pripadne podepsani a dalsi rozsireni. Ten kamarad dodnes cte muj blog. Mam na to svedky :-)

Cist jsem zacal od konce - Capka jsem nikdy nemel rad, vzdy mne drazdil jeho snobsky elitismus a priklon k socialismu (byt predvalecnemu) a jeho vysvetleni mne moc nepresvedcilo, o Solzenicynovi jsem uz tehdy vedel, ze sam byl komunistou a dustojnikem Rude armady, ale i ze pije samohonku a ze Rusove jsou samo-vyjebavaci.

Ovsem text prvniho prohlaseni Charty77 na mne zapusobil jako provokace, jako sbirani podpisu o schvalovani utoku na Risskeho protektora. A na konci byly ty jmena uplne prvnich signataru - vsichni, jejichz jmena jsem znal, byli komuniste a mel jsem podezreni, ze i ti ostatni urcite byli ve stejnem spolku. A ty smele (a priposrane) formulizace jako " Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany." a to prikrcene uznavani statni moci a Ustavy CSSR, to bylo prilis. A kdyz jsem dosel k vetam, ze Charta77 "chce vést v oblasti svého působení konstruktivní dialog s politickou a státní mocí" , tak uz jsem toho mel uplne dost. Vzdyt jsou to kolaboranti zasrani, stejne jako "Strougal, Bilak, Kolder a Indra"! To nemohlo vyzehlit ani par dobrych myslenek - pro Ceskoslovnsko revolucnich, pro zbytek sveta zcela normalnich. Nee, tohle nepodepisuju.

Ovsem co se tykalo rozsireni, to jsem zase rad pomohl a par veceru a noci jsem ztravil opisovanim textu pres 7 kopiraku :-) a znova a znova a znova - kdo to vsechno uz dostal, si dnes uz pochopitelne nepamatuji. Pri sve nedavne navsteve v Cesku jsem jeste jednu mou kopii na pruklepaku nasel v zapomenutem supliku - jojo, mam dukazy, mam. A o nekolik let pozdeji jsme sedeli v byte jednoho pribuzneho, co jsme ho casto nenavstevovali, rikali jsme mu "strycek Hutecka" a ten nam pod slibem nejprisnejsiho tajemstvi ukazal a na chvili dal k precteni pruklepovou kopii prvniho prohlaseni Charty77. Byla to jedna z mych kopii a ja mu ji urcite nedal. Dostala se k nemu nejakou tajemnou cestou, nejakym obloukem, mozna po jednom z prvnich kruhovych objezdu (tehdy nebyly tak bezne). Podivali jsme se s manzelkou na sebe a nerekli nic. Ja jsem byl vzdy tajnustkar a mel jsem mlcenlivou manzelku.

Ale mezi Cechy je udavacu vzdy dost a tak jsem se tehdy stal cilem obcasneho vysetrovani "uradu CSSR" a ruznych vyslechu na Smetanove ulici v Prerove, ve dvore soudu, kde mi bylo nevybiravym zpusobem receno, ze "mne zavrou, az zcernam" (plk. Frantisek Zela). Tvaril jsem se vydesene a popiral vsechno, od zacatku az do konce. Vyslechu bylo za tech 9 let docela hodne a zkouseli na mne ruzne zlociny, od "rozsirovani proti-statni literatury", "rozsirovani zapadni kultury", "nezakonne obohacovani se" prodejem nekolika elpicek Beatles az po "kradeze lihu a melasy" v Seliku. Tomu poslednimu uz se smali a nevericne kroutili hlavama i clenove ZO KSC v Seliku, jimz bylo dobre znamo me celozivotni nekuractvi a abstinentstvi. A tak jsem byl nakonec teflonovej a nic se na mne neprilepilo. Ja sam to prikladam tomu, ze jsem byl "vesele a pratelske povahy a byl jsem v kolektivu oblibeny". Nekteri si i mysleli, ze jsem byl clenem SSM. Se svym clenstvim ve Svazarmu jsem se netajil (delal jsem ucitele v autoskole).

Ovsem do extremu jsem tyhle dojmy, co si o mne lide mysleli, privedl az tesne pred emigraci. To jsem sam o sobe zacal rozsirovat a zminovat se, ze od zari budu studovat na VUMLu v Prerove a ze se stanu clenem Lidovych milici, protoze se mi na vojne libilo strilet ze samopalu SA-58 a ten milicionari meli. To, ze bych studovat na VUMLu nesmel a byt milicionar byt nemohl, protoze to mohli jen clenove KSC (coz jsem nebyl), ale vetsina lidi nevedela. Takze mi hodne lidi tehdy reklo, ze jsem kokot kokotska a prestali se se mnou bavit, pripadne zacali prechazet na druhou stranu ulice. Ale kdyz jsem vsem rekl, ze az od zari a uz v kvetnu jsem emigroval, tak vetsine (doufam) doslo, ze jsem to nemyslel vazne. Kamarad z detstvi Pepa Macik mi pak napsal uz do Kanady "No ja jsem tomu nikdy neveril. To byly kurva ale manevry, co jsi tady provadel, nez jste odesli".

Ale vidim, ze jsem zase (jako obvykle) odbocil od tematu. Prectete si text puvodniho prohlaseni Charty77 a jak KROTKE to vlastne je. Nesmyslnost a idiotstvi vetsiny mluvcich Charty77 vyslo na svetlo az malinko pozdeji, kdyz (cituji prosim) Jiri Dienstbier, Jiri Hajek, Eva Kanturkova, Lubos Kohout, Vaclav Maly, Milos Rejchrt, Jaroslav Sabata, Anna Sabatova, Zdena Tomin a Petr Uhl rozhorcene protestovali proti Reaganove "vmesovani se" do nasi mile komunisticke Nicaragui - opet cituji: "As opponents of the Cold War East and West we protest the Reagan Administration's escalating war on Nicaragua. The nature of the Nicaraguan regime is not the issue. We defend the democratic right of every nation to self-determination in complete freedom from superpower control, whether that domination is justified by the Brezhnev doctrine in Eastern Europe and Afghanistan, or by Reagan's claims of U.S. special interests in Central America and the Caribbean." - o tomhle v Cesku ty vase blbe noviny nepisou, ze ne? Zagooglujte si. Ale ne google.cz - ten je komunistama cenzurovany.

Pak uz mi bylo jasne, ze cela Charta77 byla jen banda proti-americkych komunistickych curaku a byl jsem strasne rad, ze jsem se ani z blbosti a nevedomosti driv s takovymi lidmi nijak nezapletl.
----

Prohlášení CHARTY 77 z 1. ledna 1977

Dne 13.10.1976 byly ve Sbírce zákonů ČSSR (č. 120) zveřejněny "Mezinárodní pakt o občanských a politických právech" a "Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech", které byly jménem naší republiky podepsány v roce 1968, stvrzeny v Helsinkách roku 1975 a vstoupily u nás v platnost dnem 23. 3. 1976.

Od té doby mají naši občané právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, jež tyto pakty zaručují, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí, a jejichž uzákonění může významně pomoci humánnímu rozvoji naší společnosti. Vítáme proto, že ČSSR k těmto paktům přistoupila.

Jejich zveřejnění nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi zatím - bohužel - jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu, zaručované článkem 19 prvního paktu.
Desítkám tisíc našich občanů je znemožněno pracovat v jejich oboru jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objektem nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se, stávají se prakticky obětí apartheidu.

Statisícům dalších občanů je odpírána "svoboda od strachu" (preambule prvního aktu), protože jsou nuceni žít v trvalém nebezpečí, že projeví-li své názory, ztratí pracovní a jiné možnosti.

V rozporu s článkem 13 druhého paktu, zajišťujícím všem právo na vzdělání, je nesčetným mladým lidem bráněno ve studiu jen pro jejich názory nebo dokonce pro názory jejich rodičů. Bezpočet občanů musí žít ve strachu, že kdyby se projevili v souladu se svým přesvědčením, mohli by být bud' sami nebo jejich děti zbaveni práva na vzdělání.

Uplatnění práva "vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem" i "prostřednictvím umní" (bod 2 čl. 19 prvního paktu) je stíháno nejen mimosoudně, a1e i soudně, často pod rouškou kriminálního obvinění (jak o tom svědčí mimo jiné práv probíhající procesy s mladými hudebníky).

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením všech sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecky projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana proti "útokům na čest a pověst", jednoznačně zaručovaná článkem 17 prvního paktu, v praxi neexistuje); lživá obvinění nelze vyvrátit a marný je každý pokus dosáhnout nápravy nebo opravy soudní cestou; v oblasti duchovní a kulturní tvorby je vyloučena otevřená diskuse. Mnoho vědeckých a kulturních pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že před lety legálně zveřejňovali či otevřeně vyslovovali názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svoboda náboženského vyznání, důrazně zajišťovaná článkem 18 prvního paktu, je systematicky omezována mocenskou svévolí; oklešťováním činnosti duchovních, nad nimiž trvale visí hrozba odepření nebo ztráty státního souhlasu s výkonem jejich funkce; existenčním i jiným postihem osob, které své náboženské vyznání slovem i skutkem projevují; potlačováním výuky náboženství apod.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám aparátu vládnoucí strany a rozhodnutím mocensky vlivných jednotlivců. Ústava ČSSR a ostatní zákony a právní normy neupravují ani obsah a formu, ani tvorbu a aplikaci takových rozhodnutí: jsou převážně zákulisní, často jen ústní, občanům vesměs neznámá a jimi nekontrolovatelná; jejich původci nezodpovídají nikomu než sami sobě a své vlastní hierarchii, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, odborových, zájmových i všech ostatních společenských organizací, jiných politických stran, podniků, závodů, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení, přičemž jejich příkazy mají přednost i před zákonem. Dostanou-li se organizace nebo občané při výkladu svých práv a povinností do rozporu s direktivou, nemohou se obrátit k nestranné instituci, protože žádna neexistuje. Tím vším jsou vážně omezena práva vyplývající z článků 22 a 21 prvního paktu (právo sdružovat se a zákaz jakéhokoli omezení jeho výkonu) i článku 25 (rovnost práva podílet se na vedení veřejných věcí a článku 26 (vyloučení diskriminace před zákonem). Tento stav také brání dělníkům a ostatním pracujícím zakládat bez jakéhokoliv omezení odborové a jiné organizace k ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů a svobodně využívat práva na stávku (bod 1 čl. 8 druhého paktu).

Další občanská práva, včetně výslovného zákazu "svévolného zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence" (čl. 17 prvního paktu), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například odposlechem telefonů a bytů, kontrolou pošty, osobním sledováním, domovními prohlídkami, budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných často nepřípustnými hrozbami nebo naopak sliby). Často přitom zasahuje do rozhodování zaměstnavatelů, inspiruje diskriminační akce úřadů a organizací, ovlivňuje justiční orgány a řídí i propagandistické kampaně sdělovacích prostředků. Tato činnost není regulována zákony, je tajná a občan se proti ní nemůže nijak bránit.

V případech politicky motivovaného trestního stíhání porušují vyšetřovací a justiční orgány práva obviněných a jejich obhajoby, zaručovaná článkem 14 prvního paktu i čs. zákony. Ve věznicích se s takto odsouzenými lidmi zachází způsobem, který porušuje lidskou důstojnost vězněných, ohrožuje jejich zdraví a snaží se je morálně zlomit.

Obecně je porušován i bod 2 lánku 12 prvního paktu, zaručující občanům právo svobodně opustit svou zemi; pod záminkou "ochrany národní bezpečnosti" (bod 3) je toto právo vázáno na různé nepřípustné podmínky. Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí nemohou navštívit ČSSR například jen proto, že se pracovně i přátelsky stýkali s osobami u nás diskriminovanými.

Někteří občané - ať soukromně, na pracovišti nebo veřejně (což je prakticky možné jen v zahraničních sdělovacích prostředcích) - na soustavné porušování lidských práv a demokratických svobod upozorňují a dožadují se v konkrétních případech nápravy; jejich hlasy však zůstávají většinou bez odezvy, anebo se stávají předmětem vyšetřování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.

Pocit této spoluodpovědnosti, víra ve smysl občanské angažovanosti a vůle k ní, i společná potřeba hledat její nový a účinnější výraz přivedly nás k myšlence vytvořit CHARTU 77, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 77 je volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě. Těch práv, která člověku přiznávají oba uzákoněné mezinárodní pakty, Závěrečný akt helsinské konference, četné další mezinárodní dokumenty proti válkám, násilí a sociálnímu i duchovnímu útisku, a která souhrnně vyjadřuje Všeobecná deklarace lidských práv OSN.

CHARTA 77 vyrůstá ze zázemí solidarity a přátelství lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 77 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, účastní se její práce a podporuje ji.

CHARTA 77 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k obecnému zájmu jako mnohé podobné občanské iniciativy v různých zemích na Západ i na Východ. Nechce tedy vytyčovat vlastní program politických i společenských reforem či změn, ale vést v oblasti svého působení konstruktivní dialog s politickou a státní mocí, zejména tím, že bude upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských a občanských práv, připravovat jejich dokumentaci, navrhovat řešení, předkládat různé obecnější návrhy směřující k prohlubování těchto práv a jejich záruk, působit jako prostředník v případných konfliktních situacích, které může bezpráví vyvolat, apod.

Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 77, že vzniká na prahu roku, který byl prohlášen rokem práv politických vězňů a v němž má bělehradská konference zkoumat plnění závazků z Helsink. Jako signatáři tohoto prohlášení pověřujeme prof. dr. Jana Patočku. Dr. Sc., dr. h. c., Václava Havla a prof. dr. Jiřího Hájka Dr. Sc., úlohou mluvčích CHARTY 77. Tito mluvčí ji plnomocně zastupují jak před státními a jinými organizacemi, tak i před naší a světovou veřejností a svými podpisy zaručují autenticitu jejích dokumentů. V nás i v našich občanech, kteří se připojí, budou mít své spolupracovníky, kteří se s nimi zúčastní potřebných jednání, ujmou se dílčích úkolů a budou s nimi sdílet veškerou odpovědnost.

Věříme, že CHARTA 77 přispěje k tomu, aby v Československu všichni občané pracovali a žili jako svobodní lidé.

Podepsáno prvních 242 signatářů Prohlášení.

Jste nepoucitelni...

22. srpna 2012 v 12:27 | Ross Hedvicek
Poslechnete si tuhle pisnicku - muj komentar je pod ni...


Cas od casu mi ruzni pratele poslou tuhle pisnicku, jako dukaz, ze se v Cesku "neco" meni k lepsimu. A kdyz ne tuhle, tak treba ten mlady Klus - ten, co taky nema jasno.

Ja to vidim takhle: Tyhle dva, co to zpivaji, vubec neznam a slysim o nich poprve v souvislosti s timhle. Ale i tak to nazyvam "velmi krotkou kritikou". Berete to vsechno za velmi spatny konec - jak je v Cesku obvykle, jen vzpomente vsech tech priblblych Holesovskych vyzev, Dekujeme odejdete a nebo odborarskych demonstraci proti vlade na Vaclavaku.

Kde vidim problem? Je to stejne jako v USA - je to odmitani pojmenovat veci pravymi jmeny. Tady u nas uz vetsina komentatoru nazyva naseho hajzla prezidenta Obamu levicakem, radikalem, progresivnim demokratem nebo socialistou, ale zatim nikdo ho nenazval tim, co vlastne je a co urcite i ti komentatori sami dobre vi, ze Obama je - KOMUNISTA.

U vas je to podobne - stezujete si, stezujete, ale odmitate pojmenovat a celit skutecnemu problemu, kterym je vase vlastni zasrane CESSTVI a ceske snobstvi. Ted odbocim k historce z meho detstvi: Kdyz jsem chodival se svym dedeckem (u nas nazyvan stareckem, mel uplne stejny bily knir jako John Bolton) na Ojezda, casto jsme tam vedli diskuse, nad kterymi by asi zbytek pribuzenstva valil bulvy. Vetsinou o knizkach a svete mimo Kojetin. Jednou jsem se starecka tazal, co znamena slovo "snob", protoze mi to pripominalo slovo "snop", coz jsem znal, obili a obrisla a na zne jsem chodil. Starecek byl lidumilne az bohumilne povahy, jmenoval se Bohumil, jeho otec byl jeste Theodor, coz je totez, ale stareckova generace uz byla obeti pocestovani, mel plesatou hlavu uz od dvaceti let, byt mu tehdy bylo uz osmdesat, mel dva metry vysky jako ja a ten bily knir (jako dnes i ja). "No Rostiku, snob je clovek, ktery kdyz vidi hovno, tak to odmita pojmenovat hovno a vymysli si slova jako "vykal" a este u teho dela ksichty!"

Pokud jste prekvapenim upadli, tak zase vstante. Na vine je vase ceska PRIPOSRANOST, vase ceske odmitani se vyrovnat (ne tvrde, ale spravedlive) s komunisty, vase neustale voleni komunistu zpatky do funkci, vase ceska namyslenost, vase ceske inzenyrstvi, vase utajovana, ale pretrvavajici nenavist Ameriky a americkych idealu, vase ceske slovanstvi a sovinisticka nenavist vsech okolnich narodu i narodu uvnitr vasi zeme, vase neochota delat veci tak jak spravne maji byt delany, vas neustaly strach "co kdyby", vase ceske udavani, vase ceska lenost, vase ceska vychcanost a pohodlnost. Muzou za to i vase kralikarny a kralici, o ktere se musite starat, vase chalupy a ty smesne prefabrikovane nory v panelacich, kde bydlite a co si myslite, ze maji cenu milionu a milionu, ztratili jste pojem o tom, co ma cenu a co ne! A muzou za to (pochopitelne) i ty kruhove objezdy a voda z Zelivky! Muze mi nekdo dodat jiny duvod, proc jste tak jebnuti?

Zmenu musite udelat vy, ne tihle dva blazni, co tu zpivaji a je jim ani ne tricet. Nemusite se vymlouvat, ze to tak vzdy bylo a kdyz to bylo dobre pro vase rodice, je to dobre pro vas a donutite k tomu i vase deti. S nejvetsi pravdepodobnosti vas vlastni otec byl komunista, mozna jen par let, mozna potom vystoupil, mozna ho vyhodili u proverek v sedesatem devatem, mozna tam byl az do sametofky (aha, i maminka byla v KSC?). To ze jste meli rodice komunisty, to neznamena, ze je nejak musite zavrhnout a nebo prestat mit radi coby dedecka a babicku ci coby sve rodice. Urcite na vas byli hodni. Ale uz nemusite jit v jejich slepejich, co se komunismu a toho vyse definovaneho ceskeho hlupactvi tyka. A pokud byste v koutku duse (treba ne, co ja vim?) chteli, aby se vase deti mely lip, pak je treba, abyste se vy sami zacali chovat jinak nez dosud a vy sami musite vysvetlit svym detem, co to komunismus je a proc je spatny! Ve skolach jim to ti komunisticti ucitele nevysvetli, musite to udelat VY. VY!!!! Jinak z vasich deti budou hlupaci (jako z vetsiny ceske mladeze) a budou psat do ceske Wikipedie jejich marxisticke kydy a budou tomu verit. VY tomu musite svym vysvetlovanim svym vlastnim detem zabranit. Jen idiotsky remcat, ze Kalousek nebo Rath krade je k hovnu! To ma nejake priciny a vy a vasi rodice jsou tim vinni!

A nejhorsi je, ze tuhle budoucnost, ve ktere si dnes tak rochnite jako prasata v hnoji, prisne rodicovsky predurcite i svym vlastnim detem - date je taky na ty stale komunisty vedene vysoke CESKE skoly a tim jim predurcite vzdelani, zivot a budoucnost hlupaku. Zatim to tedy vypada, ze v prdeli budou i vase deti - kvuli vam.

A vy porad ODMITATE s tim cokoliv udelat! Takze za to, ze jste v prdeli vy, za to si kompletne muzete sami.

Odpoved z UOOU

21. srpna 2012 v 14:50 Clanky jinych autoru


---

Aha, takze MVDr. Veronika Valdova se muze zase zacit skryvat u Nikolajenkove pod posteli, protoze velice brzo dostane nakopano do prdele jak ona, tak i ten kun, na kterem jezdi.

Nas pristi vice-president?

20. srpna 2012 v 20:32 Clanky jinych autoru
Well, we learned that Congressman Paul Ryan, Republican from Wisconsin, is to be Mitt Romney's pick for the next Vice President of The United States.

What are we to think of this selection? He's not a graduate of Columbia University. He's not a graduate of Harvard. He wasn't selected as the President of the Harvard Law Review. He didn't get a special free quota scholarship ride to any prestigious university and, instead, had to work his way through Miami University of Ohio. For God's sake the man drove the Oscar Mayer Wiener Truck one summer and waited tables another!

One morning when Paul Ryan was sixteen years old he went in to wake his father up and found him dead of a heart attack. He didn't write two books about that experience. Instead, he assumed the role of adult at an early age, never having the luxury to pursue youthful drug use and the art of socialist revolution.

Instead, Paul Ryan and his mother took his grandmother, suffering from Alzheimers, into the household and served as the primary care provider for his grandma. His grandma wasn't the Vice President of the Bank of Hawaii so she could offer nothing in return, except the element of "need".

Once Paul Ryan got his BA in Economics from Miami University of Ohio he was hired as a staff economist in Wisconsin Senator Kastin's office. The job must have not paid well because young Ryan moonlighted as a waiter and fitness trainer. No one offered him a "token honor" position at the University of Chicago and a $200,000 dollar a year salary.

When a still young Paul Ryan returned to Wisconsin to run for Congress he didn't demonize his opponent and dig up dirt to shovel against him. He waited until the standing Congressman vacated the office before seeking the office. In Janesville, Wisconsin they don't have a big political machine to promote you, to criminalize your opponent; instead Paul Ryan had to go door to door and sit at kitchen tables and listen to his future constituents.

After getting elected to Congress Paul Ryan didn't triumphantly march into Washington, buy himself a Georgetown townhouse and proceed over to K Street to rub elbows with lobbyists. He bunked in his Congressional office and used the house gym for showers and a fresh change of clothes.

Paul Ryan then married and took his bride back to Janesville. He lives on the same street he lived on as a kid and shares the neighborhood with eight other members of the Ryan clan. He hunts with the local Janesville hunt club and attends PTA meetings and other civic functions.

For those who can't make those public functions, Paul Ryan bought an old bread truck, converted it into a "mobile constituent office" and drives around to meet with those who need his help and attention.

No, I don't know if we can vote for a guy like this. He doesn't have a regal pedigree; he's Irish for God's sake! No one awarded him a Nobel Peace Prize two months after getting elected. No one threw flowers or got "chills down their leg" as a he took his seat in Congress.

What is most despicable about Paul Ryan is that he has had the nerve to write the House Budget for three years in a row. He's is brazen and heartless in advocating in that budget for a $5 trillion dollar reduction in federal spending over the next ten years! The House passed his budget three years in a row and three years in a row the Democratically controlled Senate has let it die in the upper house, without ever proposing a budget of their own. What is wrong with this guy? If Congress were to cut $5 trillion dollars from the budget where would the President get the money to give $500 million dollars to a bankrupt Solyndra? Or $200 million dollars for bankrupt Energy 1? Or $11 billion dollars to illegal aliens filing INIT, non-resident tax returns to claim $11 billion big ones in child tax credits, even for their children living in Mexico?

I don't know. Paul Ryan seems heartless to me. He keeps wanting to cut government waste, he keeps wanting to put a halt to those big GSA conventions in Vegas and, worse, he keeps trying to make people look at that $16.7 trillion dollar deficit! The guy's no fun at all!

Who wants a numbers cruncher? Who wants someone spoiling the party by showing folks the bill? Nothing will spoil a party quicker than sending the host the bill before the party's over.

Party Hearty folks! At least until November.


Delala jsi nekdy v automobilce, kravo?

20. srpna 2012 v 18:48 | Jirina Korcakova |  Clanky jinych autoru
305 kdyby | Před 50 minutami | Reagovat
[302]: sla delat na linku do automobilky , tak by ji ty hystericke nalady hned presly

307 Slivovice | Před 46 minutami | Reagovat
[305]:Nebo rubat uhli.

288 pani korcakove | Před 22 minutami | Reagovat
DELALA JSI NEKDY V AUTOMOBILCE KRAVO ?

Víte, já jsem jako sotva dospělá pracovala ve fabrice. Bylo mi 15 pryč, ale ještě jsem byla pod zákonem, když jsem tam nastoupila. Nejdřív jsem nastoupila do tiskárny, což byl také děs, ale byla jsem tam na brigádě a podařilo se mi zdrhnout včas, ještě než si mne přivázali na celý život. To si asi dnes sotva někdo dokáže představit. Ale bylo to tak. Na celý život, vaše výpověď nemusela být přijata a výpovědní lhůta činila (podle mých zkušeností) nejméně půl roku. Když se vás ale potřebovali zbavit, vždy se našel způsob, jak s váma vyběhnout ráz dva, dřív než řekneš švec. V patnácti si to neuvědomujete, poučení o občanských právech veškeré žádné a vidět svět kolem sebe v souvislostech jen tak bez přípravy ... Až život mne poučil a lítala jsem v tom opravdu jako nudle v bandě. Takže já jsem z tiskárny zdrhla ještě ve zkušební době, otřesená tím, co jsem tam viděla a zažila. Navíc tou dřinou jsem byla naprosto vyčerpaná. No a potom jsem nastoupila do n.p.Plastimat. Oni patřili pod Liberec, ale v Praze měli svoji provozovnu. To je také dobré, že! Můj táta tam dřív také pracoval, sice to bylo už hodně dávno, ale stejně mne to zmátlo, ale proboha, já jsem netušila, co mne tam čeká, to bylo jako za trest. Původně jsem šla do skladu balit polystyrénové hlavy, což sice také nebyl žádný med (vzhledem k tomu, co tam musel člověk dýchat), ale říkala jsem si, že horší než tiskárna to nemůže být a namlouvala jsem si já blouznivec, že jednou jako umělkyně budu čerpat z této zkušenosti, neboť člověk má toho hodně poznat a znát a vším čím jsem byl, tím jsem byl rád. Stejně jsem jinou práci nemohla sehnat a pracovat jsem musela.

Když jsem pracovala ve fabrice, vstávala jsem ve 3:30 ráno. Když je vám patnáct pryč, snášíte to dost špatně, ani já jsem netušila, jak špatně to budu snášet, doma jsem ale zůstat nemohla (v té době byla matka bez práce, švára bez práce, brácha také nepracoval, ségra měla malé dítě a plat 680 Kč a všechno to živil táta z jediného platu). Já nevím, jestli si to ještě někdo bude ochoten pamatovat, ale tenkrát neexistovala podpora v nezaměstnanosti, protože údajně neexistovali nezaměstnaní, a kdo nepracoval, ten šel do basy (prý!). Takže moje rodina, a to přesto, že jsme měli tu nejlepší vůli vytvářet hodnoty, dokonce i ty socialistické, byla prakticky neustále jednou nohou v base. Kromě toho jsem chodila do školy při zaměstnání a tu jsem si musela platit. Což o to, chodila jsem tam ráda a bavilo mne to, našla tam útulek spousta lidí tzv. pronásledovaných režimem a byla tam velká sranda. Myslím, že ti pronásledovaní, když si chodili každý měsíc pro svůj plat, si ani neuvědomovali, že je zachraňuji také já ze svého potu, krve a slzí a v neposlední řadě také ze svého mizerného platu. Ten plat jsem dávala celý domů, nenechávala jsem si nic, pouze peníze na školné.

A pak přišel ten podraz. Prý měli málo lidí, dosažitelná byla pouze děvčata pod dvacet a neschopný zlý důchodce, který neustále sexuálně harašil. V tom nebyl sám, až na toho nejvyššího tam harašili všichni chlapi - všichni dva a oba ve vedoucích funkcích, makaly tam pouze ženy a zasloužilé matky, které na mne chodily donášet a špehovaly mne a potom jeden príma strejda na ještěrce, jediný, který měl svědomí a byl dostatečně nepoctivý, aby mi dokázal pomoci (on dělal šéfům šoféra a ledacos na ně věděl). A já té pomoci měla opravdu zapotřebí. Tak oni přišli a řekli, hybaj na rampu, a oni mne v té fabrice v necelých šestnácti na tu rampu postavili a naložili mi na záda polystyrénové bloky, které byly větší než já. Vysoký a široký byl každý asi tak jako dveře, kterými i takový obr, jako je údajně pan Hedvíček, musí projít. Tlusté byly asi jako hubenější knihovna a každý z nich byl sám o sobě dost těžký. No řekla bych, že i těžší než ta prázdná knihovna. A mně jich naložili na záda deset i více! To si nikdo nedovede představit. Když mi nakládali na záda čtvrtý, pátý, už jsem byla na kolenou a musela jsem se zvednout. Takhle jsem padla na kolena několikrát, až jsem se zvedla a odvlekla jsem se i s tím strašlivým nákladem na kraj rampy, kde jsem měla co dělat, abych nespadla do náklaďáku rovnou na hromadu i s tím nadělením na zádech. Ke konci už jsem padala čím dál tím víc a nejenom na kolena a oni na mne řvali, že každý poškozený blok zaplatím ze svého platu. Na úplném konci jsem doslova spadla na držku, všechny ty bloky se sesypaly na mne a oni se mi smáli! Všichni, i ženské. Já měla odřená kolena, odřené lokty, odřenou bradu a šéf jenom počítal bloky a že prý tohle zaplatím a tohle a tohle (a nakonec mi spočítal i ty bloky ušpiněné mojí krví) ... A musela jsem si stoupnout a všechno to začalo nanovo. Jeden blok a druhý blok a třetí blok, popisuji to dost realisticky?

Nebudu tady vypočítávat, kolikrát jsem ještě klesla na kolena, kolikrát jsem se ještě musela zvednout ... Já jsem se nechtěla zhroutit! Chtěla jsem ze všeho získat co nejvíc zkušeností pro práci v divadle. Já nebyla herecké dítě (i když Vlasta Chramostová je moje vzdálená teta), já musela čerpat zkušenosti ze života! V práci jsem končila někdy v půl druhé, už se nepamatuji, a hurá do školy. To byl ze začátku problém dost velký, ale díky nadšení jsem to překonala a postupně jsem i našla sílu na přípravu (kdy asi a jak, co myslíte) a byla jsem i schopna dělat jisté pokroky. Byla jsem považována za dosti nadanou. K večeru kolem šesté jsme měli pohybový tréning nebo tanec. Bomba. Nevěděla bych, že existuje nějaká West Side Story, nějaký Rock'n Roll, kdyby nebylo Lidové konzervatoře a o hodně později také mého prvního kluka, který mne údajně připravil o panenství. Smál se mi. Ty (prý!) seš jenom na tu klasiku (o té jsem toho věděla ještě míň). No bylo toho více, v čem se mýlil. A já také. Ale křepčila jsem jako blázen! A po škole jsme chodili do divadla. Měli jsme slevu na index. Byly to nádherné časy. Pamatuji na večery ve Viole. Po představení jsme sedávali s účinkujícími. Milovala jsem to! Stalo se to smyslem mého života. Jednou jsme se tam sešli pan Haďák, pan Kohout, paní Josková, jeden herec, kterého nechci jmenovat, a my. Jedna moje kolegyně spolužačka si z Haďákem fantasticky rozuměla, byli jako siamská dvojčata a byli si i podobní. A do mně ten herec pořád ryl. Prý co tady děláš, máš tvář madony (a to ještě nevěděl, že ráno v cca 3:30 musím vstát a jít do práce), toto není svět pro tebe, jinak ale mluvil pořád jenom o sobě. On a jenom on. Takhle jsem vždycky vnímala pana Havla a vůbec všechny naše politiky. A mluvil a mluvil, až se do něj pustil Haďák. Bylo to něco neuvěřitelného. Bitva. A já jsem si připadala uprostřed všeho dění. Patřila jsem k nim, no božské! Ano, to si nikdo, ale nikdo nedokáže představit! Byla jsem tak šťastná!

A pak jsem se jednoho rána probudila a uvědomila jsem si, že nemohu dál. Nemohla jsem se ani pohnout. Byla jsem jako ochrnutá. Nade mnou stáli rodiče a zapřísahali mne. Vstaň! Proboha, vstaň! Ale mně bylo všechno jedno. To není žádná statečnost. Nemohla jsem dál. Jako když jste v bezvědomí. Bylo mi to jedno. Řekla jsem, že do práce nepůjdu a odmítla jsem vstát. A oni mne dali k soudu. Podnik mne žaloval! Já byla vlastně nezletilá. Nebylo mi snad ještě ani šestnáct let a oni mne chtěli dát k soudu a udělali to. A já byla ze začátku na sebe tak pyšná, jak se peru se životem, jak jsem silná a co všechno vydržím! A jak budu jednou ze svých zážitků čerpat pro svou práci na jevišti! Nedovedla jsem si ani představit, že třeba na to jeviště vůbec ani nevylezu. No byla jsem pitomá. Ale život mne poučil a já jsem zkolabovala. Bylo to de facto nervové zhroucení a zdá se, že nemělo být první ani poslední v mém životě. Táta žebral u mého tzv. nejvyššího šéfa, jinak též jeho bývalého kolegy. Proboha, vždyť je to vlastně ještě dítě! No pravda, pravda, dětí je na světě jako sraček a na toho nejvyššího to neudělalo vůbec žádný dojem. Já nevím, co mezi nimi bylo, dřív byli prý dokonce kamarádi. Pro mne to bylo jako špatný vtip. Já nevěděla vůbec, co se děje. A táta mne nakonec hájil těmito slovy: No jasně, ona je Korčáková, jen jí to nandej, jen do ní, ona je Korčáková, ona něco vydrží. No jen se ukaž. No moc mi nepomohl. Skutečně mi pomohl někdo úplně jiný, ten strejda s tou ještěrkou, co jim tam všem šéfům dělal šoféra a věděl, co kde ukradli. Moc príma chlápek a naštěstí pro mne už se nemohl koukat na to, co tam se mnou vyváděli. Jeho argumenty asi nebyly moc pevného charakteru, takže se o nich tady pro jistotu ani nebudu šířit.

Vstaň! Proboha, vstaň! Tak si to pamatuji a to na mne křičeli moji rodiče, když už jsem se ráno ani nemohla zvednout z postele. Ležela jsem bez vlády jako zlomená lilie, neviděla jsem a neslyšela. A na rampě na mne čekaly další a další bloky panelového zateplení. A nechtěly mne pustit. Víte, teď jsou v módě všechny ty kauzy zneužívání nezletilých děvčat. Nevěřím, že je to bolelo více než-li mne. Když teď o tom přemýšlím, bylo to skutečně svého druhu otroctví. Mohli přijmout vaši výpověď a nebo také ne, a nemuseli vás pustit, i když jste sotva překonali hranici patnácti let. A výpovědní lhůta byla půl roku! Těch půl roku jsem si tam i tak ještě musela odpracovat, ale na lepší provozovně, kde se ke mně chovali slušně. Všechno je to prý o lidech ...

Závěrem si ještě vzpomínám na nehodu, kterou jsem měla s tátou na motorce. Ležela jsem na zemi a táta stál nade mnou a křičel: Vstaň! Proboha, vstaň! Jedno dítě už mu tímto způsobem totiž zabili. Při nehodě. V nemocnici, kam nás odvezli policajti, mi pak povídal, že kdyby se mi něco stalo, tak ho zavřou. Tak jeho by zavřeli, přesto že by to pro něj samo o sobě bylo neštěstí a tragédie, a soudce, který vědomě odsoudil k smrti nevinného, nikoliv? Celý můj život byl jedna velká nehoda. A souzeni byli vždycky nevinní ...

Jsou to zmetkové...

20. srpna 2012 v 17:03 | Jirina Korcakova |  Clanky jinych autoru
Na Facebooku spolu uživatelé komunikují a sdílejí informace pod svými skutečnými jmény a totožnostmi. Tato kultura vytváří odpovědnost a buduje prostředí důvěry a bezpečí pro každého. Vystupujete-li pod cizím jménem, vytváříte více účtů nebo neoprávněně vystupujete jménem organizace, ničíte tím kulturu v komunitě a zároveň porušujete podmínky služby Facebook.
Zakázáno je také zveřejňovat osobní informace jiných uživatelů.
Bezpečnost našich členů bereme vážně a snažíme se bránit pokusům o narušení jejich soukromí a bezpečí.
-------------------------------------------------------------------
Jiřina Korčáková
Ty lidi osobně vůbec neznám a o svém soukromí se s anonymy nebavím. Prostě si mne vyhledali na FACEBOOKU u "svých přátel", protože nenávidí "mé přátele". A protože jsem naneštěstí také já uvěřila, že ti jejich přátelé jsou lidé.
20.8.2012
--------------------------------------------------------------------
Jiřina Korčáková
Kozího mejdanu jsem se k mé velké lítosti nemohla zúčastnit. Nedostala jsem z práce volno, a také jsem naprosto bez peněz, neboť musím splácet pohřeb a vůbec další záležitosti okolo smrti svého bratra - víte, že zaplatíte také nemalou částku za každý den, po který tělo vašeho milovaného zesnulého "skladují" v nemocniční márnici? Trvalo mi to, než jsem sehnala pohřební ústav, který byl ochoten spálit tělo mého bratra na splátky, na internetu to nabízejí všichni, ve skutečnosti tuto "poslední službu" neposkytuje nikdo a já ... nemohla jsem pohřebákovi platit v hotových na ruku, vždyť to dělá téměř ……… Kčs! Jenom spálení. To nejzákladnější. A muselo to být na Kladně, protože v Praze by to bylo jednou tolik.
No a k tomu ještě nemám s kým přijet. Zůstala jsem na všechno sama. Přeji hodně štěstí a slunce v duši.
16 srpen v 9:50 • To se mi líbí
-----------------------------------------------------------------------------
Jiřina Korčáková |
Člověk by řekl, že alespoň přátelům může důvěřovat, že! Omyl ničehož nic se moje bolest octla na blogu člověka, který nenávidí jiného člověka.

20.8.2012
//krystlik.blog.cz/1208/navstevnost-meho-blogu#komentar102345861]:
205 Smutne je | Dnes v 5:44 | Reagovat
[200]::jak korcakova 'hospodari' , je ji ilito par Kc za pohreb jejiho bratra. V CR je nejvetsi procento nevyzvednutych uren s popelem v cele Evrope. Proste Cesi na sve zemrele z vysoka serou. Hlavne dedit (kdyz je co) a pote mi polibte prdelku.
-------------------------------------------------------------------------

Jiřina Korčáková |
Že se ten člověk nestydí! Promiňte, řeknu to nahlas. Brečím. Řvu jako želva. A protože pisatel toho svinstva zřejmě neví, co podstupuje člověk, kterému někdo právě umírá nebo umřel, zopakuji zde i své stanovisko:
Jak můžete vůbec něco takového vyslovit, vy lidský zmetku!Taková pomluva.
Ano! Nemám peníze. Musela jsem se zadlužit, abych mohla pohřbít svého bratra, ty krumplovaná vepřová kýto s manžetkou! Přivedlo mne to opět do stavu hmotné nouze, chodila jsem a hledala firmu, která jej pohřbí na splátky, za každý den navíc, než jsem tu firmu našla,nabíhala další a další částka, kterou jsem musela zaplatit za to, že tělo mého bratra drželi uskladněné v márnici, částka byla vyšší a vyšší a ano, je pravda, že jsem neměla na víc než na ten nejjednodušší pohřeb, bylo to na Kladně, protože na Prahu jsem neměla, částka je pro mne astronomická, žiju ve strachu, co bude příští měsíc, ale splácím ji, ty vepřová noho, jsem žebrák,ale pohřbila jsem svého bratra a opakuji, každý měsíc ten pohřeb splácím a nebylo to málo peněz, sádelňáku, uvařte se tam u Krystlíka ve vlastním sádle, proklínám vás!
Víte, kolikrát mého bratra pohřbili ještě za jeho života? I v těch novinách to ohlásili, ano, vepřová hlavo! Víte, kolikrát o vlásek unikl tomu, aby ho pohřbili doopravdy? To já jsem jej držela nad vodou, já jsem volala pomoc a zachraňovala jej, když visel na klice, ležel v bezvědomí na ulici, na schodech, přede dveřmi nebo za dveřmi, to já jsem od něj odháněla lidi, co do něj kopali, a já jsem se prala s těmi, co ho chtěli okrást!
To já jsem s ním chodila k soudu, já a táta, já jsem s ním lítala od jednoho soudního znalce k druhému, všechno to byly stejné vepřové hlavy jako vy, to já jsem recitovala jeho verše, držela jej za ruku, viděla jak se probírá, vstává z mrtvých a chápe se pera, aby mohl dokončit rozdělanou práci, ještě napůl v bezvědomí a všechno to bylo na nic, protože svět je plný takových hovězích knih a bachorů, jako seš ty, ty hovězí záchode, to já volala nemocnice, záchranku, lítala jsem po nocích a hledala ho, když byl nezvěstný, to já volala sanitku, já za ním chodila do nemocnice, cestou do práce, z práce, o sobotách i nedělích, já jsem se celý život dívala na to, jak mi odchází před očima a nemohla jsem nic dělat, vůbec nic, jenom proklínat celý svět a ani to jsem neuměla, to já jsem čekala, kdy to přijde, já jsem se bála, když zazvonil zvonek u dveří nebo telefon (dokud jsme jej ještě měli), bude tam ležet můj bratr v krvi, jsou to snad policajti a jdou si pro něj, nesou mi snad zprávu, že je v base, nebo snad že ho sebrali někde mrtvého, spadl pod tramvaj, dostal záchvat ve vodě a utopil se,přejelo ho auto, jako jeho staršího bratra, porazil ho snad autobus …
Celý život jsem se toho bála, až už jsem si pak myslela, že se to nikdy nestane, že nikdy neumře, že se bojím zbytečně, a když se to pak doopravdy stalo, ani jsem tomu nemohla uvěřit!
Seděla jsem u něj, držela ho za ruku a polykala slzy, aby neviděl, dodnes nemůžu uvěřit, že už ho nikdy neuvidím a doma mne čekaly stupidní e-maily od Vaňka, deset za den, blbé hádky okolo Hedvíčka, kvůli nějakému idiotskému parte, které někdo z hysterickým řevem nechal stáhnout z internetu a pak ho tam zase vrátil sám, aby se mohl dělat zajímavým.
Tu urnu s popelem svého bratra mám doma, je u něj, v jeho pokoji, abys věděl, ty hovězí porážko. Až splatím pohřeb a ušetřím dost peněz, uložím jej do hrobu, k jeho staršímu bratrovi. Tak nemám prachy. No a co! Alespoň budu moci opravit nápis na náhrobní desce. Třikrát už tam opravovali data kolem narození a úmrtí mého nejstaršího bratra a pokaždé to udělali zase znova blbě. Budou to asi vaši soukmenovci, krocaní blude.
Pamatuji, že urnu s popelem mého nejstaršího bratra Honzíčka jsme měli doma na krbu nejméně 12 let, ještě i já se na ni pamatuji, pohřbili jsme ji spolu s babičkou. No a já mam teď doma urnu s popelem mého druhého bratra. Nějaké námitky snad? Je na sekretáři, já krb doma nemám, na to jsem moc chudá, krocaní bobku, jdi se vycpat. Celý ten váš nechutný spolek proklínám.
Dojde i na vás, věřte mi. Jste lháři a pomlouvačná hovada.
Proklínám vás.
Proklínám vás.
Proklínám vás.
A tečka.
A protože vy neustále uveřejňujete blbosti a nesmysly pod cizím jménem, abyste ještě víc ublížili - toto jsem skutečně napsala já, Jiřina Korčáková, a můžete mít radost. Zasáhli jste mne. Teď to bolí ještě víc.
--------------------------------------------------------------------

288 pani korcakove | Před 22 minutami | Reagovat
[220]:P Korcakova , co jste VY cely zivot delala, babo neschopna ,ze nemate mizernych 16K Kc na pohreb ? a fnukate zde jako pi...ca , asi velke HO..NO, napada mne take ,proc vas neboztik bratr nemel zadne pojisteni ? Rodina KOKOTU A TULENU a NEFACHCENKU ?
Napada mne prislovi hodici se sem k vasemu pripadu - mladi lezaci stari zebraci !!!
Po uteku z CSSR a prijezdu do nove zeme ( majici uplne hovno a derava gatata na prdeli) jsem pracoval na farme (zbiral pomerance, hrozny, pomahal u strihani ovci, kopal zaklady domu atd ) teplota 35 - 39 st C , delal v textilce, delal v automobilce (delala jsi nekdy v automobilce kravo ?) , pote jsem jsem se rozhodl studovat , tj zvysit si vzdelani. Z CSSR jsem mel pouze stredni skolu. V prubehu studia o prazdninach, kdyz jsem nezil na camp(u) jsem prezival coby bezdomovec a prespaval ve svem starem aute a ve stanu a bral jakoukoliv praci - opet zbirani pomerancu atd splhat se po zebriku na slunci bylo k 60 st C ve stinu 40 st C.
V prubehu skolskeho roku po zaplaceni skolskych poplatku vcetne ubytovani , starvy atd mi zbyvavalo na tyden kolem $1.
Po ukonceni studia nastupni plat mizerny (zadna experience). Zase hledani lepsi prace a opet dalsi prace atd , pote jsem pracoval 12 let ve 2 jobech (po sve praci dalsich 6 hodin a 8 hodin o vikendech v jine ). Nakonec se mi podarilo vse dohnat - mam dobrou a nadprumerne placenou praci , mam pekny dum , mam investmenty.
Neustale se profesionalne vzdelavam, to v CR asi neznate!
Ovsem mohl jsem se na vse vysrat a skoncit tak jako vy - tj zebrak zijici z huby do ruky, pod mostem. Takze pani Korcakova , pani ufnukana - jak si kazdy ustele , tak si take lehne.

289 Na co podporovat | Před 19 minutami | Reagovat
[224]:nefachcenky a lemply typu Korcakove ?
Babo bez makat a neflakej se stale na netu.

290 Korcakova | Před 14 minutami | Reagovat
[220]: vy si myslite ,ze jinym pribuzni neumiraji ? jste ojedinela vyjimka ? Spise jste ojedinela vyjimka tim ,ze jste neschopna platit ,za ulozeni mrtveho tela na ledu (to stoji energii) a pote narikate , ze musite platit za zeh (take energie!) TRAPNE !!!

294 Emil | Dnes v 12:13 | Reagovat
[289]: V jejím věku se solidní zaměstnání shání dost špatně, zvlášť když dotyčná nic kloudného (žádaného) neumí a nikdy asi nedělala. Hodně lidí v ČR také neumí práci hledat a mají naprosto chybnou strategii, kdy se u evtl. zaměstnavatele např. snaží vzbudit soucit. Zbývají příležitostná, mnohdy i podřadná a mizerně placená zaměstnání.

296 Nemela se flakat | Před 58 minutami | Reagovat
[294]: kdyz byla mlada - mladi lezaci - stari zebraci. Fuck her.

302 Slivovice | Před 53 minutami | Reagovat
[299]:Nezapomente ze ma psychicke problemy.

303 asi tu | Před 53 minutami | Reagovat
kravu dobre znas

304 kolem hedvy | Před 52 minutami | Reagovat
[302]: to maji asi vsichni

305 kdyby | Před 50 minutami | Reagovat
[302]: sla delat na linku do automobilky , tak by ji ty hystericke nalady hned presly

307 Slivovice | Před 46 minutami | Reagovat
[305]:Nebo rubat uhli.

308 Emil | Před 46 minutami | Reagovat
[305]: Třeba má špatnou strategii při hledání. Na linku nevezmou přece někoho, o kom se dá předpokládat, že se na to brzo vykašle.

309 Slivovice | Před 43 minutami | Reagovat
[308]:Baba je dlouha a pohledna, mohla by predvadet modu pro seniory nebot delat televizni reklamy.

310 v bordelu | Před 40 minutami | Reagovat
[309]: by mozna starsi seniory jeste pritahovala , 1 mesic v bordelu a bylo by na pohreb :).

311 Emil | Před 39 minutami | Reagovat
[309]: V tom je právě ten problém - nikdo jí neporadí, nebo si poradit nenechá. Živě si to dovedu představit. Na předvádění módy či pro TV reklamu by asi potřebovala tzv. "Vitamin B".

313 Slivovice | Před 31 minutami | Reagovat
[311]:Muze jako au pair k Velkému Pantatovi na Floridu. Kdyz se osvedci pri peceni moravskych kolacku a udrzbe velejeterova sidla nestoji pozdejsimu snatku nic v ceste.

314 Mormon | Před 21 minutami | Reagovat
[313]:Mohla by se mu starat o moravsky kloboucek ktery F.L.vek Hedvicek pouziva misto hajzl papiru. Aspon jednou tydne ho vyprat a vyzehlit a umyt svazakovi nohy aby mu prestaly hnit. Ostrihat ochlupeni by melo byt samozrejmosti aby se mu nedelaly kastany. To bude svatba, King Burger v Englewoodu bude poprve za dobu sve existence nabizet moravske kolacky. Nevesta si muze na svatbu pujcit rodiny moravsky kroj od sveho galana. Juchuuu.
---------------------------------------------------------------------------

Jiřina Korčáková
Ty lidi osobně vůbec neznám a o svém soukromí se s anonymy nebavím. Prostě si mne vyhledali na FACEBOOKU u "svých přátel", protože nenávidí "mé přátele". A protože jsem naneštěstí také já uvěřila, že ti jejich přátelé jsou lidé. Ale nejsou. Jsou to zmetkové.

20.8.2012

Newsweek Cover: Hit the Road Barack

20. srpna 2012 v 15:36 | Prevzato z NewsMax |  Clanky jinych autoru

Newsweek Cover: Hit the Road Barack
Sunday, 19 Aug 2012 09:19 PM

Newsweek magazine is targeting its latest controversial cover at the Obama administration. It's part of a devastating story written by esteemed British historian Niall Ferguson telling President Obama that it's time to go and that the only team that can possibly turn the country around is the Romney-Ryan ticket.

"In his inaugural address, Obama promised 'not only to create new jobs, but to lay a new foundation for growth.'" Ferguson writes in the cover story, "Hit the Road, Barack: Why We Need a New President."

"He promised to 'build the roads and bridges, the electric grids, and digital lines that feed our commerce and bind us together.' He promised to 'restore science to its rightful place and wield technology's wonders to raise health care's quality and lower its cost.'" wrote Ferguson, who made some of the same arguments in a March 2012 Newsmax cover story, "Decision Time." "And he promised to 'transform our schools and colleges and universities to meet the demands of a new age.' Unfortunately the president's scorecard on every single one of those bold pledges is pitiful."

"Welcome to Obama's America: nearly half the population is not represented on a taxable return-almost exactly the same proportion that lives in a household where at least one member receives some type of government benefit," Ferguson writes. "We are becoming the 50-50 nation-half of us paying the taxes, the other half receiving the benefits."

In all, it's an uncharacteristically conservative piece for the magazine, which previously has had cover stories celebrating Obama as "the first gay president" for his stand on gay marriage, and has offered lengthy defenses for another four years. Since Tina Brown's Daily Beast took over Newsweek, which recently said it will soon cease print publication, the magazine has been one of the most left-leaning publications in the country.

© 2012 Newsmax. All rights reserved.

O vzdělání.

20. srpna 2012 v 0:50 | Karel Jemelka |  Clanky jinych autoru
Bylo mi 6-7 let, když se mě děd zeptal. A čím ty budeš, až budeš velký chlap. Budu letcem, dědo. Odpověděl jsem bez váhání. Ale to budeš muset doma poslouchat a ve škole se moc učit. Letcem nemůže být kdejaký blbec. Jasně dědo, šak poslóchám a učím se. Tak se uč. Děl děd. A až budeš tím letcem, tak zaletuješ bábě ten velký hrnec co ho má díravej v černé kuchyni. Bába neví, že komunisti zakázali dráteníky a furt je jí ho líto vyhodit. Budeš ho muset zaletovat ty. A mně zaletuješ rýny, když prší, chčije to už po omítce a řemeslníci jsou v komunálu a ten podporovat nebudu. Plesknul mě po zadku a knír mu cukal v dobrém rozmaru. V dobrém rozmaru, ač mu bylo jasné, že stát se pilotem či dotáhnout "to" někam jinam je pro můj kádrový původ nemyslitelné.

A čas oponou netrhnul. Ač pokročil, mnoho se nezměnilo. Komunisti neodešli v zapomnění, sedí furt v parlamentu a já zůstal nevzdělán. Tedy nevzdělán. Nevzdělán ničím, co by mohlo mé "vzdělání" jaksi osvědčit, legalizovat, formalizovat….. Jó, kdybych měl aspoň VUML, byl bych "vzdělán". RSDr. je titulem uznávaným, papírem dokladovatelným. Ach jo.

Ach jo, copak to vzdělání vlastně je? Je to papír, doklad absolvování, papír s kulatým razítkem? Doklad? Doklad čeho? Doklad, že jsem byl "unifikován"? Unifikován pro "společnost"? I obrátil jsem se na Wikipedii. Ta mi snad pojmosloví objasní.

Kopíruji: Vzdělání je souhrn znalostí, které získáváme pomocí vzdělávání, výuky a studia specifických vědomostí. Původ slova vzdělání - "edukace" odkrývá 1 teorii její funkce: latinské slovo educare pochází z kořenů znamenajících "vedení ven" nebo "vedení vpřed" s možnými implikacemi vývoje vrozených schopností a rozšíření horizontů.

Hm, definice poněkud plochá, nicneříkající, systému poplatná. Proč?

Vždy jsem si myslel, že vzdělání je soubor morálně volních vlastností, vědomostí a praktických dovedností, představivosti, instinktů, sebeovládání… které umožňují člověku být ve společnosti výrazným, více vydělávajícím, uznávaným a společnost táhnoucím. To vše ve smyslu kultury, ve které žijeme. Tedy severoatlantické, židovsko-křesťanské kultury.

Mýlil jsem se. Vzdělání je diplom, výuční list, maturitní vysvědčení, kulaté razítko na papíře…..

Jde to koupit. V Plzni i jinde. A to i přes fakt, že valná část pedagogů i studentů tvrdí, že vzdělání není zboží http://vzdelaninenizbozi.cz/ nebo http://www.facebook.com/events/373817742629242/

Jak to tedy s oním vzděláním a vzdělaností je?

Kdesi jsem četl studii, že v současné době má naše společnost 18% vysokoškolsky vzdělaných lidí (každý pátý) a cílem společnosti je do roku 2050 mít 48 % lidí s titulem. (každý druhý)

Tedy ano, vzdělanost je pro společnost dobrá a máme zájem na zvyšování vzdělanosti. Ovšem, jak je to s individualitou vzdělanců? Nejsou opravdu unifikovanou řadou? Společnost dává vzdělání zdarma, společnost dává osnovy vzdělání. Společnost formou tabulkových kritérií pracovních míst určuje pracovní zařazení vzdělance. Ve státní správě zcela výrazně.

Tak, a teď to vypadá, že jsem se do problému řádně zamotal. Jak z toho ven? Zkusím to po jednotlivých bodech.

1. Vzdělání není zboží. Nesmí dojít k případu, že pseudovzdělanec ztratí sebeovládání a kupčí s papíry a razítky.

2. Vzdělání je dobré pro společnost. Ano, ale pouze potud, pokud společnost sama neurčuje počet vzdělanců, to čím a jak mají být vzdělanci vzděláni a tohle vše ráda ochotně zaplatí. Z peněz svých poplatníků. Takové společnosti se totiž nemůže stát nic jiného, než že zamrzne na půl cestě k Marxismu. Podobné se totiž již stalo komunistům a dokladem dalším budiž i společnost muslimská, zamrzlá v dogmatech svého učení. Příklad může být tady: http://ivarfjeld.wordpress.com/tag/alfred-nobel/

3. Jsem pro institut "duševního vlastnictví", autorských práv, patentového vlastnictví… To za předpokladu že i vzdělání bude duševním vlastnictvím jednotlivce a vzdělanost nebude měřítkem vývoje společnosti. Počet vzdělaných muslimských imámů či počet vzdělaných Vúmlem byl a je spíše společnosti na obtíž.

4. Domnívám se, že vzdělanec by se měl postarat o míru svého vzdělání sám. A i na míře svého vzdělání se i finančně podílet v maximální možné míře. Stát a společnost mohou pouze vytvořit podmínky a umožnit výběr. Výběr, chci li se učit ekonomické teorie dle Marxe existují li i jiné ekonomicky ekonomičtější ekonomické teorie.

5. Co se společností, která stanoví jakousi státní maturitu. Určí míru vědomostí a zjistí, že půlka středoškoláků není schopna absolvovat. Pak společnost slevuje, prohrává soudy,… Aby tedy nepokazila mladým život. Neb život není odvislý od míry znalostí ale od existence papíru. Papíru s razítkem.

6. Co na věc daňový poplatník? Poplatník je totiž ten, komu je předkládána teorie bezplatného školství jako jediná možná a progresivní. Poplatníku je šmátráno v kapsách, přemleto v systému a výsledný produkt obrovského balíku prachů nesplní ani základní míru znalostí a u maturit propadne. Propadne a kritéria jsou upgradována, přehodnocována. Poplatník pláče. Společnost produkuje kulhavé tahouny.

Asi před třemi měsíci jsem právě v souvislosti s maturitami nematuritami sledoval jednoho z bývalých ministrů školství. Na ČT 24. Dovolím si ho volně citovat:

"Zúčastnil jsem se rautu na Japonském velvyslanectví. Při této příležitosti jsem velvyslanci poděkoval za fakt, že i čeští studenti se mohou vzdělávat na školách v Japonsku. Pan velvyslanec reagoval dosti podivně. Vrtalo mi to hlavou a nechal jsem si prověřit co stálo za jeho reakcí. Zjistil jsem následující. Česko nemá v Japonsku ani jednoho studenta. Studují tam studenti i afričtí, Čech však ani jeden. Důvodem proč tam nestudují je fakt, že nejsou schopni složit přijímací zkoušku z matematiky , ani z angličtiny".

Jak posoudit míru vzdělání či vzdělanosti? Jak se oprostit od klišé titulománií? Asi to nebude lehké. Stačí se podívat koho sami "vzdělanci z nejvzdělanějších" obdařují například Nobelovou cenou "Míru".

Modry medvidek

19. srpna 2012 v 22:47 Clanky jinych autoru
Fotografie Blanky Havlickove...


Have you noticed, that people are still having sex. all the denouncement had absolutely no effect. parents and counsellors constantly scorn them. but people are still having sex and nothing seems to stop them.

Do you realise, that people are still having sex, they've been told not to, perhaps they are perplexed. when you see them holding hands they're making future plans to engage in the activity, do you understand?

People are still having sex, lust keeps on lurking. nothing makes them stop, this aids thing's not working.

People are still having sex...
People are still having sex...
People are still having sex...