Město umění, cyklistů, sexu a marihuany...

27. srpna 2012 v 17:14 | Blanka Havlickova |  Clanky jinych autoru



8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 děda děda | E-mail | 27. srpna 2012 v 17:45 | Reagovat

Když jsem tam byl, zaujaly mne ještě bílé rámy oken, psí trus na chodnících a samozřejmě grachty. Největší dojem ale zanechal Van Gogh.

2 kamil z missouri kamil z missouri | E-mail | 27. srpna 2012 v 23:34 | Reagovat

Ktery Van Gogh?

3 Peter A.  Cejchan Peter A. Cejchan | E-mail | 28. srpna 2012 v 6:24 | Reagovat

hezke, dekuji!

4 Marty Marty | E-mail | 28. srpna 2012 v 9:46 | Reagovat

Tak tam jsme nekolik let bydleli.
Kdyz si vzpomenu - prijemni lide, naprosto bez pretvarky ( , mlada, naivni, blba a jako obet socialisticke vychovy v Cesku nejdriv jsem si na to musela zvykat) - a vsude na kole. A taky naprosto prirozene souziti zdravych s postizenymi, at uz deti nebo dospeli. Za svuj pristup do te doby, kdy se clovek od postizeneho ditete radeji otoci, jsem se z hloubi duse strasne stydela.Oci mi otevrel jeden tata na hristi, ktery k tomu  cizimu diteti s Down.syndromem pristoupil, pohladil jej po hlavicce a podal mu hracku. Uplne samozrejme.
Cesty s kocarkem byly mozne pouze pesky.
A dest, kazdy den, 10 mesicu v roce. Rozdil mezi zimou a letem, ze v zime je ten dest jeste studenejsi...

5 Jiřina Korčáková Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 16:54 | Reagovat

[1]: Galerie Van Gogha a Rijks Museum. Ano.

6 Barunka Barunka | E-mail | 28. srpna 2012 v 17:13 | Reagovat

Ony se ty dámy nechaly fotografovat? To se dost divím. Zažila jsem pár Čechů, kteří se prý také pokusili vyfotografovat v těchm místech a skončili polití splaškama  a vodou ze špinavého nádobí od hlavy až k patě. Nejvíce to odnesl jeden s přísnou katolickou výchovou, kterou dával ostentativně najevo. Jakoby to věděly. Na tom nezůstala nit suchá. Smrděl prý potom, jakoby s ním vydrbaly celé lázně.

7 Blanka Blanka | 28. srpna 2012 v 18:23 | Reagovat

[6]: Mám dlouhé sklo a byl mezi námi kanál, samozřejmě, že se nenechávají fotit, nevšimly si.

8 Barunka Barunka | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 9:46 | Reagovat

Uzavřel jste mi všechny možnosti, kam vložit komentář a udělal jste to prakticky ve chvíli, kde jsem měla komentáře rozepsané a postovala jsem je. Čert je vem.

Než uzavřete i tuto možnost, dovolte dotaz: KDY VÁS UŽ KONEČNĚ TA NEJNOVĚJŠÍ A VRAŽEDNOU RYCHLOSTÍ MRZAČÍCÍ VARIANTA CHŘIPKY ZVANÁ VANĚK PŘEJDE? Proč sem pouštíte další viry pod jeho jménem? A proč jste dovolil, aby sem nechutným způsobem zatahovali i jméno jeho opravdu statečného bratra, kterého zavraždila STB?

VY PŘECI VÍTE, CO CHŘIPKA ZVANÁ VANĚK OBNÁŠÍ!

65   Jiri Vanek | E-mail | Dnes v 9:40 | Reagovat
38 Jarda Vanek Jarda Vanek | Dnes v 3:55 | Reagovat
Nebyl mi na pohrbu. Ale mam na nej pekny vzpominky. Kdyz jsme byli mali tak sme si navzajem honili ptaky a strkali prst do hovna a cuchali k tomu. Jirko, prijed uz, bude nam spolu zase dobre.
--------------
Jak chces Hedvicku. Zitra jde dalsi dopis nadrizenym tve dcery. Jestli ti to nestacilo tak dostanes dalsi nasup.

PŘIPOMÍNÁM DALŠÍ VEDLEJŠÍ PŘÍZNAKY TOHOTO "NEBEZPEČNÉHO" VIRU, který se před ničím a nikým nezastaví.

Vaněk se nesmířil se skutečností, že je Nikdo

Autor: JOHN BOK (see WEB)

Vážená pani Haslingerova, rád bych jen několik poznámek k Vaší korespondenci s Jiřím Vaňkem. Ten člověk již před svým odletem do Austrálie, ve Vídní urážel a pomlouval mnohé mé přátele, kteří museli odejít a nebo byli donuceni opustit svou vlast. Dělal to podlým způsobem a hlavně proto, že nebyl schopen v novém prostředí, kde se nešanoval socialistický šlendrián upadlé pracovní morálky, se uplatnit tak jako jiní, kteří dokázali ve svobodném světě vystudovat, úspěšně podnikat, uplatnit svojí dovednost a znalosti, případně poskytovat duchovní službu a útěchu a realizovat to, co ve své vlasti nemohli a nesměli. Dnes můj názor na Sváťu Karáska, Ivana Binara, Zdeňka Beniška, Eugena Brikcius a na mnohé jiné, veřejnosti méně známé, může být od tehdejšího  v mnohém odlišný. Nemusím s nimi, nebo oni se mnou, v mnohém souhlasit, ale určitě se nebudeme navzájem pomlouvat, šířit nechutné lži a rozcupovávat vše, co nám nejde pod nos. Natož soudit jiné, když o tom, proč jsou na seznamech StB, nevíme u většiny z nich, de facto dones skoro nic. V přiloženém Vaňkově textu "Jak jsem přišel k Chartě a Jak jsem byl partyzánem..." na rozdíl od jeho vídeňských ataků proti některým z exulantům, je pojednou chválí. Pamatuji se, že útočil na Sváťu a v době, kdy byl poslancem a zmocněncem  a jak ho sprostě a podle urážel. Tak stejně pomlouval i Eugena a jeho ženu Zuzanu. Když se dojímá, připomíná mi to sentiment typický pro alkoholiky-jakási uslintaná uplačtělost.

Je jedno, kde dnes každý z nás stojí. Svobodná společnost nabízí možnost svobodné volby a tak ti, kteří v diaspoře, nebo disidenti zde v tehdejším Československu, žili v jakémsi užším sepětí, dalo by se říci v ghettu, se po pádu komunismu v Evropě vydali každý svou cestou. Jedno je však jisté, že na rozdíl od Vaňka nehanobíme a nepomlouváme své oponenty, neurážím je zbaběle z bezpečí ze zámoří, kdy ubožákům jako je Vaněk nehrozí, že jim dá někdo, tak jak by si to zasloužil, pořádně po hubě.

Ten jeho text v příloze, je únavně dlouhý. Sice popisuje až naturalisticky věcně určité situace a události, zato však ignoruje skutečnost, že on sám nebyl nikdy trestně stíhán, vazebně vězněn, obžalován a nakonec odsouzen k mnohaletým letům vězení. Všimněte si, že se navíc ani slovem nezmiňuje o Ivanu Martinu Jirousovi –Magorovi, který v téže době žil velmi často u Němců, staral se o jejich děti, byl duchovním i ideovým vůdcem undergroundu, byl „členem“ Křižovnické školy, ve které mj. byli lidé jako Jan Steklík, Nepraš, Brikcius a o které ten všeznal Vaněk dle všeho neměl ani potuchy. Ti všichni, které pomlouvá, že jenom chlastali, na rozdíl od něj tvořili a žili bohatým společenským a uměleckým životem, vedli osvětové bytové semináře z různých oborů, vzdělávali druhé, realizovali umělecké výstavy, divadelní hry a koncerty, psali básně a literaturu, jak uměleckou, tak i odbornou, která však nemohla vyjít oficiálně, ale pouze v samizdatu nebo v zahraničí.  A tak jako on, vykonávali manuelní práci, mnohem hůře honorovanou, než jeho bagrování.

Je navíc podlé, bolševicky typické  a hodno sociálního póvlu, když někdo události a zážitky společně prožité v dobách krušných zveřejní, jako by chtěl sdělit pravdu o tom, jak to bylo a na pozadí takto upadlého „zjevení“ dokázat jak úžasný napravený je pisatel.

Neunavoval bych sebe ani Vás tolika slovy na vylíčení jednoho zoufalce a ubožáka, který se nikdy nesmířil se skutečností, že je nikdo, nebýt toho, že je zřejmé, že v podstatě nevíte, kdo ve skutečnosti Jiří Vaněk je.

TOLIK JOHN BOK. Naprosto s ním souhlasím.

9 Viktorka Viktorka | 29. srpna 2012 v 12:31 | Reagovat

[8]: Já bych to chápala tak, že když je Krystlík ochoten nechat urážet lidi od smradlavého psychopata Vaňka, proč by si Krystlík nemohl poslechnout jak to vypadá v provedení od stejného idiota i na jeho blízké.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.