Září 2012

Pozvání V. Burešem do temných proudů III

7. září 2012 v 17:57 | MUDr. Jaroslav Lhotka |  Clanky jinych autoru

Dobře jsem se znal v Kartouzích s bratrem K.H. Franka, knihkupcem z Karlových Varů. Dostal po válce 20 let za to, že byl jeho bratr, ale on s bratrem nevycházel, odsuzoval ho z fanatismu a mstivosti na Češích za to, že čeští policisti mu při demonstracích za Deutsch Böhmen vyrazili oko. Byl to velmi slušný člověk, do politiky vůbec nedělal a hleděl si svého knihkupectví. Asi za dva roky šel na odsun. Tam bylo ve vězení po válce Němců za nic, jen že to byli Němci a měli majetek, který někdo potřeboval ukrást, aby ho měl bezpracně. Něco jiného je rozhodnutí Dohody v Postupimi ze dne 2.8.1945 a něco jiného je činnost Čechů ode dne kapitulace (8.5.1945) do Postupimské dohody (2.8.1945), kdy po tři měsíce docházelo k nezákonnému vyhánění a vraždění nevinných, neboť viníci byli dávno za hranicemi. Toto nelze ospravedlnit ničím! Národ byl otráven benešismem a klanem národně frontovních bojovníků za svobodu, ale ne za spravedlnost pro všechny stejným metrem měřenou.

Po vzniku ČSR se provedla pozemková reforma tím, že se půda vzala šlechtě a prodala se zájemcům, ne zrovna levně, často na splátky a za půjčené peníze na vysoký bankovní úrok. Když nebyla úroda, splácely se jen úroky. O oddlužení se v republice po 20 let jen politicky žvanilo. Přišel Hitler, zvedly se ceny obilí o 100%, mzdy také a dluhy se vypařily. Za to, že Němci české sedláky oddlužili, tito začali keťasit a po válce je mordovali a nakonec hurá do kolchozů - JZD! Ti, co nedali půdu, byli novým režimem pronásledováni, jejich děti nesměly na studia, byli ocejchováni jako kulaci - nepřátelé komunismu. Vždy je třeba po pravdě znát minulost. Tu nejvíce mlží ti, kdo pravdě nepřejí.

S generálem Bočkem jsem se nesetkal, když ho přivezli do Kartouz. Bachaři - soudruzi na ruské legionáře netrpěli a tito byli fackovacími panáky kriminálních zločinců a bachaři je proti nim ještě popichovali: "Jen mu dej, v Rusku mordoval naše soudruhy." Od mukla Lázničky jsem se dozvěděl, že Boček dostal od svých obětí (po únoru 1948) takovou dardu, tloukli ho přes hlavu, bachaři utekli neb to bylo horké, do tří dnů zemřel, prý se mu zalil mozek krví. Po únoru 1948 všichni bachaři, co byli národními socialisty a sociálními demokraty, převlékli saka a šup do KSČ, kde dělali špinavou práci a ti, co byli komunisti a prošli německými koncentráky, s námi retribučními jednali v rámci předpisů, sem tam přinesli bochníček chleba nebo tabák - domovinu. Byli tam tři Šrámkovi lidovci, Čapek a ještě dva, jejichž jména už nepamatuji. Tito se zastřelili, když jejich jména hlásila Svobodná Evropa. Na Sing-Singu byli vězněni především katoličtí duchovní a lidovecká inteligence. Já jsem byl v klášteře, kde byly dílny, vepřinec, nemocnice, lepírna pytlíků, draní peří, výroba drátěných plotů a knihovna. V červnu 1949 byl vypleněn kartuziánský kostel sv. Bruna, když přišel zákaz nedělních mší pro vězně a kostel byl přeměněn na brusírnu skla. Stalo se to za ředitele Plačka, bývalého cihlářského dělníka u firmy Vejnar, Nová Paka. Měl znamení - vystouplou lopatku. Ten po 6 týdnů držel o hladu a žízni na Sing-Singu biskupy Matochu, Zelu, Skoupého, Buzalku a řeckokatolického Gojdiče a každou hodinu v noci byli buzeni a museli se hlásit celým jménem a vězeňským číslem. Po 6 týdnech vypadali jako mumie.

Protože jsem byl v r.1947 v neděli na mši, když královéhradecký biskup Mořic Pícha přijímal zpět do lůna Církve v Kartouzích generála Jana Syrového, tehdá Syrový požádal pátera V. Zemka, jičínského kaplana, aby poprosil pana biskupa před aktem návratu o pokorné prohlášení, což páter splnil. Od doby, co jsme se poznali, po mém návratu do občanského života jsem nalezl příležitost k setkání, když byl na léčení v Lázních Bohdanči, kam mě pozval. Na mou prosbu vyprávěl páter Zemek, jak se Syrový v sakristii hluboce poklonil biskupovi a řekl: "Ctihodný Otče biskupe, pokorně přiznávám svůj neuvážený čin, jenž jsem spáchal v roce 1918 a vystoupil z katolické církve a přísahal na husitské prapory. Pomíjející sláva skončila rokem 1938. V roce 1945 jsem se dožil ponížení, všichni mě opustili, jen katolický kněz mi vléval sílu do duše, abych našel Cestu ke Kristu, zpět do ovčince." Biskup Pícha na to jen řekl: "Byla ti dána síla, abys zvedl Kříž, který jsi odhodil, a tím zvítězil nad lidskou pýchou." Před aktem přijetí Syrového do lůna Církve udělil biskup několika muklům biřmování. Ministrovali dva muklové: děkan Mojžíš z Husince a Ignác Hájek, příbuzný ThDr. Františka Hájka z královéhradecké diecéze (zavřený po únoru 1948). Za Syrovým jezdila do Valdic jeho manželka spolu s paní Sequensovou, jež zde měla zavřeného manžela, plukovníka Sequense.

V r. 1950 jsem se rozloučil s Otcem biskupem K. Skoupým ve Valdicích, když mi řekli, že nazítří jedu do kamenolomu v Práchovicích, na cementárnu. Biskup mi večer před odjezdem udělil požehnání a posílil mě na duchu. Měl jsem doživotí. V lágru v Práchovicích mě dali na cimru, kde jsem poznal Jaroslava Joachymstála, zajímavého člověka, mukla, asi 58 let, s trestem 20 let vězení. Tvrdil, že je vězněm prezidenta Budovatele Beneše. Byl vyučený číšníkem. Po 1. sv. válce odjel do Paříže a pingloval v restauraci "U velkého císaře". V r. 1925 tuto restauraci navštívil vzácný host - Jan Masaryk, nový velvyslanec ČSR v Anglii. Číšník ho znal z filmů. Šel k němu, aby hosta přivítal česky. Od té doby, kdykoliv se Jan Masaryk ukázal v Paříži, zašel k Velkému císaři na posezení. Číšník byl plný afér v ČSR.

Až do vyprávění Jaroslava Joachymstála měl jsem na Jana Masaryka mylný pohled, převážně jako na pijáka. Normální smrtelníci se domnívají, že kriminály Národní fronty byly trestem pro zrádce a kolaboranty, což je naivní omyl. Rozsudky tzv. lidových soudů byly jen koberec, pod který se zametali hlavně nepohodlní svědci pana Beneše, jenž vybudoval dva Mnichovy - 1938 a 1948 v rudém. Do Kremlu si vzal sebou v prosinci 1943 zrádného kněze Jana Šrámka.

V Paříži se Jan Masaryk stýkal s majorem Ivanem Šteflem, jenž zde byl v diplomatických službách, spoluzakladatelem Roty Nazdar ve Francii za 1. sv. války. Lecos se Joachymstál od Masaryka dozvěděl. Beneš nepustil Štefla do vlasti, věděl mnoho, proč bylo sestřeleno letadlo se Štefánikem. Štefánik chtěl vědět, kam přišly miliony dolarů od amerických Čechů a Slováků na legie. To byl ten pravý důvod atentátu, vydávaného jako letecké neštěstí, a přežívající dodnes. V r. 1934 zemřela číšníkovi tchýně a tak se rozhodl s manželkou a dcerou Marcelou odjet do Čech. Psal se rok 1934, v Mělníku si pronajal hotel. Po Mnichovu se odstěhoval do Prahy, kde si také pronajal hotel. Po válce ho navštívil Jan Masaryk. V červnu 1945 ho zatkli a odvezli na Pankrác. Byl vyslýchán, co s J. Masarykem mluvil. Dostal 20 let, prý za styk s francouzskými fašisty plukovníka De la Rocque, když byl v Paříži.

Jan Masaryk musel vědět, že Beneš měl prsty v sestřelení letadla se Štefánikem, protože mezi předními francouzskými legionáři z 1. sv. války bylo známo, že Beneš byl vášnivým hráčem rulety v pařížském kasinu a taky mu podle toho říkali ruletový král. Tam ty miliony prohrál. Podle Joachymstála se Janu Masarykovi nelíbily Benešovy styky s Valerianem Zorinem v Paříži do r. 1938. Jan prý z nich měl neblahé tušení. Pamatuji se už jako kluk, že Stříbrného "Polední list" stále kritizoval časté návštěvy Jana Masaryka na Pražském hradě, že je víc v Praze než v Londýně. Po každém Benešově podrazu si starý pán volal syna k audienci. Něco tam mezi nimi nehrálo, republika se stavěla na písku jako dnes, bez nosné ideje, za kterou vydávali Zborov, rok co rok v památný den bitvy byly oslavy, ale bez hrdiny této bitvy Radoly Gajdy, kterého vláčel Pražský hrad soudy až do penze bez penze, o žebrácké holi, vyhledávali škváry na Gajdu jako dnes z pera Jana Gebharta, zaměstnance Historického ústavu Akademie věd ČR: Soud s protagonistou českého fašismu generálem Gajdou. Článek pod titulem Historie mýma očima zveřejnily Zemské noviny 18.6.1999.

Joachymstál byl tedy po zatčení vyslýchán na Pankráci, kde chtěli znát obsah jeho rozhovoru s ministrem Masarykem. Přestože řekl, že jej politika nezajímá, mlátili ho dál. Byl odsouzen za "zatajování státního tajemství" a za předválečný styk s francouzskými fašisty plukovníka De la Rocque na 20 let. Plukovník byl ve Francii oběšen. Prezidentem byl "demokrat", generál de Gaulle a ten dal milost jen geniálnímu vítězi z 1. sv. války, maršálu Pétainovi, jenž měl být oběšen, jako Laval. Ten předválečný styk byl asi za to, že Joachymstál měl za manželku Francouzku, dceru funkcionáře této fašistické strany a s ní měl dceru Marcelu, která za ním s matkou jezdila na povolené návštěvy do lágru Práchovice. Beneš měl mnoho fízlů, někdo udal, že Jan Masaryk byl u Joachymstála. Měl je už před válkou mezi generalitou, jako byl generál Jaroslav Rambousek, šéf vojenské kontroly za ministra národní obrany Bradáče (1932-1935).

Až se jednou nastolí právní řád, prozatím ho nemáme, budou se muset nezákonné konfiskáty po 2. sv. válce navrátit zákonným dědicům a z toho jde hrůza dnešním majitelům, až jim to bude odebráno. Proto ten odpor k prosazení právního řádu po sametové revoluci. Zde se neřeší zájem českého národa po pravdě, ale politická moc zůstat co nejdéle u koryt, krást, podvádět, korumpovat druhé. Jan Masaryk říkal, že politika je špinavá hadra. My však nesmíme v zájmu PRAVDY v této praxi pokračovat. Historie nás učí, kam se to dospělo s národem.

Ani Jan Masaryk nesouhlasil s procesem s generálem Gajdou v r. 1926 a nazval ho skandálním divadlem Beneše, Lockhardta a Udržala. Tehdá řekl číšníku Joachymstálovi v Paříži, že nemůže pochopit, co stále mají proti Gajdovi, když oba mají (Beneš s Udržalem) víc skandálů než Gajda vyznamenání na prsou. Za 1,5 roku v Práchovicích jsem se dozvěděl mnoho zajímavého od Joachymstála a změnil názor na Jana Masaryka jako hospodského povaleče. Byl to v podstatě nešťastný člověk, jenž žil ve stínu Tatíčka Masaryka. Z USA ho otec poslal do Anglie, ale Janovi se líbila Francie. Ačkoliv měl vžitý odpor k diplomacii, musel se podřídit otcovu rozhodnutí, přestože byl vynikajícím klavíristou a milovníkem hudby. Taky smrt Jana Masaryka čeká na otevření kremelských archivů, aby se objasnila.


Pozvání V. Burešem do temných proudů: Otto Gruller

7. září 2012 v 17:49 | MUDr. Jaroslav Lhotka |  Clanky jinych autoru

Jak mi Otto Gruller, major od gestapa, odsouzený v r. 1945 na doživotí a vězněný po r. 1945 ve Valdicích (pocházel z katolicky smýšlející rodiny z Hamburku) řekl, že za vlády Spartakovců vysoká církevní hierarchie (podobná té naší za komunistické totality v "Pacem in terris") se s ní spojila a způsobila za jejich vlády hlad a bídu, takže nastal největší odpad od víry. I Gruller odpadl a začal podporovat Hitlera. Vedení Spartakovců, to byli sionisté.

S příchodem Hitlera na scénu měl rychlý postup v kariéře, pracoval u kriminální policie, nikoliv státní, pak byl dán k SD (sicherheitdienstu) pod Heydrichem. Po 15. březnu 1939 přišel do Prahy jako pracovník gestapa. O dění v ČSR před okupací byl dobře informován. Zatímco Johann Siebert uměl plynně česky, Otto Gruller neuměl česky vůbec.

Sdělil mi ve vězení v Kartouzích, že Neurathova kancelář po okupaci 1939 třikrát vyzvala dr. Alfréda Fuchse, aby odešel z protektorátu. Fuchs byl vysoce inteligentní člověk, uměl několik cizích jazyků, ale upozornil na sebe v okupovaném Norsku svou tajnou korespondencí s Rotary a PEN Clubem v Oslu, když bylo zjištěno pravé jméno odesílatele a s pomocí Quislinga odhalena Heydrichem tajná zednářská lóže, jejíž nitky vedly do protektorátu. S Heydrichovým příchodem do Prahy na podzim 1940 se v protektorátu daly věci do pohybu. Již druhý den po Heydrichově příjezdu (přijel na svátek sv. Václava), byl přijat Emanuel Moravec, bývalý plukovník generálního štábu čsl. armády, aby Heydrichovi vyzradil zednářskou lóži Bohemia, jejímž byl členem jako generál Alois Eliáš, předseda protektorátní vlády. Získal si od zastupujícího říšského protektora Heydricha takovou důvěru, že k němu měl volný přístup v kteroukoliv hodinu.

Gruller vyprávěl o zatčení agenta židovstva dr. Alfréda Fuchse, jenž v utajení své činnosti konvertoval ke katolicismu a napsal knížku o sv. Bernadetě, aby měl důvěru v lidové straně. Když ho gestapo zatýkalo, chtěl v koupelně spáchat sebevraždu, kde měl jako zednář ukrytou pistoli s jedním nábojem (jak je to v rituálu při přijímání do lóže). Nestačil ji zvednout, neboť mu v tom zabránil jeden ze zatýkacího komanda. Při odchodu pohlédl Gruller do odpadního koše a v něm bylo plno roztrhaných dopisů. Dopisy se pak daly dohromady na zvláštní průsvitné bláně, což gestapu trvalo několik týdnů. Gruller mi řekl, že se jim Fuchs v autě strachy posral a zapáchal.

Pak gestapo s Grullerem v čele jelo zatýkat JUDr. Jiřího Branžovského, bývalého šéfa Velké fašistické rady NOF, za protektorátu člena Ligy proti bolševismu. Bývalý ruský legionář v Rusku poznal generála r.l. Gajdu, vetřel se do jeho přízně, po válce začínal u Červenobílých pod generálem Gibišem, až nakonec zakotvil u Gajdy v NOF, aby se stal poslancem za Prahu 1. Gajda ho začal oslovovat familiárně "můj Branža", domníval se, že ví vše o Branžovském a jeho zásluhách pro vlast. Až teprve po příchodu Heydricha do protektorátu se zjistila jeho zednářská činnost v lóži Bohemia a jeho pravé jméno Brenstein. Při jeho zatýkání, dle Grullera, to bylo horší, byl vzpurný a tak mu museli pár facek dát a zmlátit ho. Bylo odhaleno na 200 exponentů v této lóži, včetně generality kolem Eliáše. Syrový tomu ušel, protože v protektorátu odešel do ústraní.

Gajda byl pozván na gestapo a tam se vše o Branžovském dozvěděl. Byl z toho tak vzatý, že byl v obličeji celý bledý a neschopný slova.

Po odhalení lóže Bohemia začalo gestapo zatýkat kněze, nejprve ty, co se angažovali v PEN Clubu a po nich podezřelé. Major Gruller byl pověřen zatknout ředitele salesiánského ústavu ThDr. Štěpána Trochtu pro podezření. Z Terezína pak byl převezen do koncentráku. Největším sběrným táborem pro kněze byl Dachau. Trochta se dočkal konce války a v procesu s Grullerem svědčil v jeho prospěch, že s ním při zatýkání jednal slušně. Tak Gruller ušel šibenici a dostal doživotí. Byl zatčen ThDr. Josef Beran, v této době rektor teologické fakulty KU v Praze. Skončil též v Dachau. Šéfem táborového gestapa, které spadalo pod centrálu gestapa v Mnichově, byl Gick. V jeho službách působil v Dachau Ladislav Kopřiva, jenž tam byl přemístěn z Prahy, aby sledoval hlavně katolické kněze. Po 2. sv. válce se stal předsedou Zemského národního výboru, pak předsedou Svazu osvobozených politických vězňů, přejmenovaného na Svaz protifašistických bojovníků. Po odchodu prvního poválečného ministra vnitra, komunisty V. Noska, se Kopřiva stal druhým komunistickým ministrem vnitra. Aby se nezjistila jeho a jeho manželky, zdravotní sestry v SS lazaretu, temná minulost, tlačil na rychlé ukončení vyšetřování gestapáků a jejich okamžitou popravu, což se mu nepodařilo v případě Grullera a Sieberta, přestože byl členem předsednictva ÚV KSČ od r. 1945.

Branžovský s Fuchsem a generálem Janem Šípkem putovali do Dachau. Šípek byl ruský legionář, bojoval spolu s Gajdou na začátku 1. sv. války v srbské divizi v Dobrudži. Měl přezdívku Bulhar. Setkal jsem se s ním po r. 1948, dostal 9 let. Byl ve stavebním komandu jako zedník s Josefem Machem, vyučeným zedníkem, ve věznici Kartouzy. Mach dostal po válce za členství v NOF 12 let. Šípek byl dobrý člověk, ale důvěřivý, naletěl Benešovi a vstoupil do lóže Bohemia. Vyprávěl mi, že varoval Fuchse, aby se při práci neulejval, že je esesáci z povzdálí pozorují dalekohledy. Neuposlechl a doplatil na to.

Po zatčení (1.6.1942) a odvozu ThDr. Trochty byl Gruller poslán vyhledat kněze ThDr. Josefa Hloucha, nikoliv zatknout a odvézt do Terezína, jen vážně varovat. Hloucha zachránil dopis, ve kterém odmítl spolupracovat s Fuchsem, který dali na gestapu dohromady z roztrhaných kousků. V r. 1947 šlo kartouzskou celou jméno ThDr. Josefa Hloucha jako biskupa, jmenovaného papežem. Gruller se hned ptal: "Was ist mit Hlouch? Diese Name ist mir bekannt!" Tak jsem mu řekl, že Hlouch byl jmenován biskupem. Na to Gruller: "To bude vzorný biskup, osobně jsem ho poznal po vzetí Berana a Trochty do internace." Po roce 1947 (po únoru 1948) byl obžalován jako vatikánský špion a kolaborant s nacisty. Ihned jsem to řekl, co napsalo Rudé právo o Hlouchovi, a Gruller byl tímto blábolem v Rudém právu pohoršen. O biskupu Hlouchovi major gestapa Gruller pěl v Kartouzích jen chválu. Chtěl jsem si to ověřit, zdali mi nelhal, když jsem se dostal z vězení. Shodou okolností jsem se setkal se ctihodnou matkou Hartmanovou v Albeřicích u Horního Maršova v Krkonoších, která znala biskupa Hloucha osobně. V padesátých letech byly všechny sestry z kongregace "Nejsvětější svátosti" svezeny do Albeřic, do zchátralé bývalé německé školy určené k demolici. Pracoval jsem zde jako umělecký kovář pro ctihodnou matku. A tak jsem se jí zeptal, jak to, že gestapo nezatklo tak aktivního kněze, jakým je Hlouch. Zareagovala slovy: "Jen si nemyslete, že ho nechtěli zlikvidovat. On byl ale velice prozřetelný strkat nos tam, kde by o něj přišel, znal všechna úskalí, odkud pro Církev hrozí nebezpečí. V tom byl nadmíru vzdělán. Bylo to v r. 1942, kdy ho za války pojal strach, kdy došlo k zatýkání duchovních otců a kdy na zvonek fary zazvonilo gestapo." Poznal jsem tak, že mi Gruller ve věznici nelhal. Vatikán byl od r. 1932 silně infiltrován zednáři. V ČSR byl překážkou samotný arcibiskup pražský ThDr. František Kordač. Proto musel odejít předčasně do důchodu a papežský nuncius Ciriaci ve službách zednářstva na stolec prosadil královéhradeckého biskupa Karla Kašpara. Na základě dopisů zabavených u Fuchse došlo i na arcibiskupa pražského Kašpara. Když mu na gestapu četli materiály, zhroutil se a od té doby marodil, až ho milosrdná smrt vysvobodila. Pravděpodobně šlo o srdeční infarkt. Zemřel v r. 1941.

Po celou dobu, co jsem byl s Grullerem na cele, od ledna 1946 do června 1948, měl o Hitlerovi vlastní názor. Nikdy nebyl na komandě mimo věznici a byl propuštěn v r. 1954. Tehdá mu bylo kolem 45 let. Gruller mi bez obalu řekl, že v protektorátu šlo Čechům o peníze, aby si je vydělali a Německu zase šlo o klid v týlu. Na co vyplácet měsíčně služné stovkám policistů, když to mohli vyřídit jednorázové odměny, a na to se hodili dobrovolní konfidenti a internovaní komunisti. Takto byly ušetřeny miliony. To mi řekl.

Proč skončil katolický kněz Josef Plojhar za války v Dachau? Zahrával si s PEN Clubem a Rotary Clubem, jejichž vůdčí osobností byl dr. Alfréd Fuchs. Byl mezi prvními zatčenými knězi a psal se Ployhar.

Gajda měl za protektorátu zakázanou Prahu, postaral se o to u K.H. Franka Emanuel Moravec. Žil se svou rodinou ve mlýně v Prečíně u Strakonic. Tehdá řekl Em. Kopeckému, jenž mu tam dělal zednické práce: "Zdalipak si na mě vzpomněli ti slavní generálové, kdo zradili přísahu na národní prapory svatováclavský a cyrilometodějský a za dva roky potom přísahali na prapory husitské? Heydrich jim stáhl lampasy a přibral k nim hlavy." Šlo o generály Eliáše, Voženílka, Svátka, Vojtu, Bílého. Generál Homola byl zatčen gestapem koncem roku 1941, ale popraven až v lednu 1943 v Berlíně-Plötzensee. Všichni byli ve službě zednářství pro Beneše, nikoliv pro Vlast, aby ji bránili i se zbraní v ruce, aby za ni bojovali jako u Zborova. Jan Syrový po r. 1945 v Kartouzích vzpomínal na Gajdu: "My jsme měli Gajdu za divočáka po 1. sv. válce, když nás varoval před Benešem. Jednou jsem nečekaně vstoupil k dr. Benešovi a viděl Gajdu, jak za límec saka třepe s Benešem jako s pytlem brambor. Beneš reagoval slovy: Zašel jste daleko, Gajdo!"

MVDr. Veronika Valdova je Ceska!

6. září 2012 v 18:19 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Puvodne jsem tuhle poznamku nazval, ze "MVDr. Veronika Valdova je pica!" - ale pak se mi to zdalo malo sproste.

Dopredu upozornuji, ze vyseuvedene je muj velmi opodstatneny nazor a jako americky obcan (nemam ceske obcanstvi) mi Prvni dodatek (1st Ammendent) americke ustavy zarucuje pravo vyjadrit jakykoliv nazor. Vy v Cesku takove pravo nemate. Zakony Spojenych statu a Ceske republiky se velmi velmi lisi. A je to skoda. Ale zase podle vasich zakonu vy muzete jit kamkoliv do archivu, treba do archivu StB, vytahnout si spisy na nejakeho zleho emigranta (osobu kterou StB sledovalo, nikoliv udavac nebo nejak s StB spolupracujici), oni vam je uplne legalne daji a pak to muzete zverejnit i s daty narozeni a adresama vasich pribuznych a pratel. To bych ja v Americe nemohl. Oooo vy se mate!

Nedokazete tim vubec nic, protoze ve spisech nejsou zadne inkriminujici informace, ale mate pravo, se LEGALNE chovat jako ceske prase a vystavit radu nevinnych lidi ruznym utokum, formam vydirani a falesnych udani. To umoznuji vase neo-komunisticke zakony! Jakykoliv slusny clovek u vas muze byt tercem utoku zlovolneho dobytka - a ten dobytek je pritom v pravu! (podle platnych ceskych zakonu).

A dokonce na to mate cele ministerstvo - jmenuje je to UOOU - Urad pro ochranu osobnich udaju - ktere ma mit na starosti ochranovani osobnich udaju lidi. Ale tyka se to zrejme jen obcanu CR - emigrantu ne. Emigranti nejsou lidi. Jedina znama aktivita, kterou kdy Urad pro ochranu osobnich udaju vyvinul, bylo (na natlak rudeho Cyrila Svobody) vyhrozovani Petru Cibulkovi, ze porusuje prava udavacu a spolupracovniku StB zverejnovanim jeho Seznamu spolupracovniku StB. Na tom jim opravdu zalezelo, na nicem jinem uz ne.

Takze si pozorne prectete dole prilozene kopie korespondence a pak pro me vymyslete nejakou vymluvu, omluvu ci oduvodneni, cim by se dala omluvit kurevskost, bezcharakternost a amoralnost Ceske republiky a 95% jejich obyvatel. Vam nenadavam, vy urcite patrite pod tech zbyvajicich 5% slusnych z CR - tak mi prosim vas jen neradte, abych poklekl, sepnul rucicky a napsal ponizenou petici vrchnosti.

Jeste porad vas vy pokrytci urazi moje pomyslna vulgarita a sprostotu sveta okolo vas, kde zijete, to uz samym rozcilenim nevidite?






S vami ja jsem skoncil...

5. září 2012 v 14:41 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
(Utlocitni nectete, v clanku jsou vulgarni slova)

Vyjadreni k utokum luzy vedene Tomasem Krystlikem.



















---

Ze života vzorného žáka

4. září 2012 v 23:56 | David Werner
[280]: 329 Pančovaná slivovice | Web | Sobota v 7:27 | Reagovat
Všem se omlouvám za to že jsem byl stalker a stbácká udavačská svině. Bavilo mne to od dětství. Práskal jsem své kamarády už v Praze v mateřské školce. Když mne za to začli mlátit mladší spolužáci, odvlekli mne rodiče raději do Švýcarska. Samozřejmě jsem v tom pokračoval. Radoval jsem se z každé maličkosti, kdy jsem mohl někomu ublížit. Již cestou do nového domova napráskal jsem celníkům za lízátko úplně každého. Mouchám jsem trhal křidélka a, po vzoru Vaňkově, spolužákovi Pepovi vypíchl jsem při geometrii oko. To byl můj nejlepší kousek. Dal jsem ho pak Vaňkovi a on ho dal bráchovi k Vánocům. Vaněk můj vzor. Jeho štěstí vepsalo se mu do tváře a mně do charakteru. Nakonec se podívejte na web. Takovou blbou grimasu má místo úsměvu celý život. Projděte si celý photobucket, tlemí se stejně všude. Dlouho jsem stál před zrcaadlem, abych to uměltaké tak. Pak jsem však pochopil , že na něj nemám. On je nedostižný! Tak často někoho otravoval a udával, na hygienu nebyl čas, až velmi brzo o zuby přišel. Nikde jeho zuby proto neuvidíte. Kdo je první někde objeví, vyhraje v tombole nový mobilní telefon Samsung S5830i Galaxy. Vydá Vám ho Krystlík (jestli Vám uvěří), mrtvola džordž je na sociální podpoře, a tedˇ šetří na cestu do Čech na příští rok. Oslaví tam posmrtně 100 let. Možná mu na to přispěji. Vyrazím mu poslední zuby, které mu ještě zbyly i s protézou.
Čest práci soudruzi! Váš nezapomenutelný udavač Džordž a jeho pilný fanoušek a žák.
330 Jsi | Sobota v 7:33 | Reagovat
[Smazaný komentář]: skutečné prase.
331 Pančovaná slivovice | Sobota v 7:52 | Reagovat
[Smazaný komentář]: Mrtvola džordž si tě zjistí a rozešle udání po celém světě. Hned ráno si přivstane a poběží taky na australský konzulát. Doufám, že se nepřerazí jako obvykle o lano plachetnice, co kotví před barákem. Posledně si prý tak odřel kolena, že jsem jsem jej musel zastoupit já na konzulátě švýcarském. Sice už mají z nás obou srandu, protože práskáme na kdekoho každou nepodstatnou hovadinu, ale džordž je splachovací a má vždycky pravdu. Nakonec od čeho tam jsou. Těš se ty zmetku. A dozví se to nejen Tvůj zaměstnavatel, ale i Obama. Havlovi to džordž už řekl. Spí vedle něj. Chodím je pravidelně zkrápět svojí vodičkou.
332 Jiri Vanek | E-mail | Web | Sobota v 7:54 | Reagovat
[Smazaný komentář]:Skutecne? Viz Web
333 Pančovaná slivovice | Sobota v 7:55 | Reagovat
[Smazaný komentář]: Skutečně. Chceš taky?
334 Jiri Vanek | E-mail | Web | Sobota v 7:57 | Reagovat
[Smazaný komentář]:Co jsem videl pred ceskym konzulatem. Viz Web
335 Pančovaná slivovice | Sobota v 8:02 | Reagovat
Můj veliký vzor džordž bude též informovat nedalekou japonskou restauraci, tam chodí s manželkou na suši. Když upije saké tak je ještě větší hrdina. Jednou budu také takový hrdina. Již jsem si koupil saké a pančuju se s ním. Džordži a nezapomeň to cestou zmínit nakupujícím v nedalekém supermarketu. Čím víc lidí to bude vědět, tím líp. Já se u nás na sjezdovce také přičiním. Džordž byl v minulém životě zesilovač na Pankráci, když se četli seznamy gestapem popravených a já jsem jej na to vždycky naleštil a oprašoval.
336 Leonardo | Sobota v 8:03 | Reagovat
[Smazaný komentář]: Vtipné? Myslíš?
337 Jiri Vanek | E-mail | Sobota v 8:07 | Reagovat
[Smazaný komentář]: Taky jses pica!!
338 Jiri Vanek | E-mail | Sobota v 8:10 | Reagovat
[Smazaný komentář]: Do hanackeho Globusu nechodim pitomce od Hedvicka :-)
339 Pančovaná Slivovice | Web | Sobota v 8:12 | Reagovat
[Smazaný komentář]: Svět je k mému vzoru a našemu společnému taťkovi nespravedlivý! Když prý na konzulátě ukázal tento obraz viz video, přitom jsme to spolu snaživě malovali 3 hodiny, dr. Suchomelová se hned urazila, protože se poznala. Džordž pak musel vzít noční úklid konzulátu, aby to odčinil. Já jsem mu při tom radil, to jsem se naučil u Krystlíka a jde mi to už skoro jako jemu. Však se také pořád snaživě ptám! Chudák mrtvola džordž, můj vzor! Jeho Japonka ho pak ztřískala násadou od koštěte, že nebyl týden v noci doma. Tohle tedy už vícekrát neuděláme. Rozhodně musím naučit džordže, jak se třískaj baby. To mi jde také dobře. Možná i lépe nežli jemu. Aspoň něco.
340 Karel | Sobota v 8:20 | Reagovat
[Smazaný komentář]: Prosím Tě už na sebe explicitně nic neprozrazuj, už tak nemáš žádnou reputaci, ani už tam...ne.
417 Pančovaná slivovice | Sobota v 23:06 | Reagovat
[Smazaný komentář]: Dnes jsme spolu s mrtvolou džordžem opět rozeslali udání na všechny strany. Dr. Suchomelová z konzulátu se už na něj nezlobí. Jak jsem mu poradil, přeleštil ji skříně, vytřel podlahy, umyl toalety a nádobí. Já jsem také přispěl k dílu svojí radou. Na stůl jsme ji dali čerstvé květiny. Rudé růže, aby si myslela, že ji džordž miluje. Já radši zmlátím svojí sousedku anebo nějakou jinou ženskou, první kterou potkám, hlavně aby byla slabší než já, to mě také naučil džordž. Ještě se musím naučit od džordže, jak se píše s úctou Georg. Džordž je můj veliký vzor. Budu moci jako on psát vesele hovadiny na všechny strany. Všichni mi půjdou na ruku. Tak se těšte, Vy česká hovada.
418 Pančovaná slivovice | Sobota v 23:19 | Reagovat
Samozřejmě, že mi mne zajímá, co je Krystlík, můj velký učitel, zač. Čekám, zda se k tomu postaví stejně jakomůj velký vzor džordž, tedy chlapsky a vaňkovsky. Pokud ne, budujim muset pomoci oběma. Pošlu pizdu Valdovou do archívu a založím jim svazky Krystlik a Vaněk by day and night,

Jsou uz vsichni v Cesku na hlavu?

4. září 2012 v 14:04 | Ross Hedvicek
V Chomutove byl pokutovan za kradez clovek, ktery si bral vodu z kasny (ktera jinak odteka do kanalu). A to prosim temer jiste podle PLATNYCH CESKYCH ZAKONU...

Ctete a placte - a nebo delejte vlastenecke ksichty (zavisi na vasi inteligenci):

Neplatič přišel o vodu, tak přijel ke kašně. Dostal pokutu za krádež

3. září 2012 14:50
Strážníci z Chomutova si na seznam vyřešených případů připsali další kuriozitu - krádež vody z veřejné kašny. Přistihli u ní šestadvacetiletého muže, kterého vodárny kvůli dluhům odstřihly od dodávek, jak si plní kanystry a PET lahve. Vodu ho donutili vylít zpět a ještě mu dali pokutu.
"Dopustil se normální krádeže. Protože ale škoda nepřesáhla hranici pěti tisíc korun, byl to jen přestupek. Dostal proto pokutu pět set korun," poznamenal mluvčí strážníků Vladimír Valenta.
Na muže upozornili strážníky kolemjdoucí. Bylo jim divné, že z kašny v blízkosti hlavního autobusového nádraží plní nádoby, kterých si přivezl plnou kárku. Muž v plnění kanystrů a PET lahví nepřestal ani poté, co ke kašně dorazila hlídka.

"Strážníkům sdělil, že jim v domě z důvodu neplacení uzavřeli vodu, tak chodí sem, protože se přece nějak umýt musí. Zlodějíček pak vodu musel vylít, dostal pokutové bloky a okamžitě musel odejít," dodal Valenta.


Jen si to poslechnete:


Milan Rezabek a Radyjo Brno - o nas bez nas...

3. září 2012 v 19:54 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Na videu muzete shlednout zaznam vysilani Ceskeho rozhlasu Brno z 31.8. 2012 s Marcelou Vandrovou a Maxem Wittmannem ml. o Wittmanove ceste do Las Vegas za hudebni legendou Milanem Rezabkem. Oba vystupujici byli natolik omameni krasou svych vlastnich hlasu, ze od Milana Rezabka v tom poradu neuslysite ani slovo (ceska legrace). Fotografie zLas Vegas a okoli jsou od Karla Jemelky, ktery poridil i nekolik fotek Milana Rezabka - jo, je tam.

Uz se mi dostalo z Brna ponauceni, ze to tak nebylo - ze to bylo uplne jinak. Cokoliv ja o Cesku napisu, je vzdy potom uplne jinak, to ja znam, v tom mam trening.

Radio Brno udajne vyslalo do Las Vegas za Milanem Rezabkem docela velkou vypravu - Wittmann jako hlavni reporter, potom kameraman, dale zvukar a jeho asistent, politruk - politicky vedouci vypravy a jeho sekretarka. Puvodne bylo v planu s nimi poslat i jednoho, kdo umi anglicky, ale toho potom skrtli, protoze nebylo dost penez a takova funkce neni dulezita.

Muj zdroj z Radyjo Brno nadale sdelil, ze sice se s Milanem Rezabkem setkali, ale kameramanovi ztratili zavazadla v Londyne behem olympiady, tudiz se zadne video ci filmovani nekonalo, a zvukarovi se pokazil magnetofon, takze si to nakonec hlavni reporter vsechno zapisoval. Z vypravy do Las Vegas se nakonec nevratila sekretarka politruka vypravy, protoze se rozhodla zustat v Nevade a v Mustang Ranch ji nabidli daleko vetsi penize nez v Brne a ostatne uz tam i nejake holky z Brna zamestnane jsou.


Cekani, az na mne prijde rada...

2. září 2012 v 21:34 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Tyhle dva obrazy jsou stejne velke, 16 x 20, oba jsou akryl na platne a oba se jmenuji stejne - "Waiting for my turn" - neboli po cesky "Cekani, az na mne prijde rada..." Tomu, ze to ma stejny nazev se nedivte, i Edvard Munch namaloval svuj obraz Vykrik ve ctyrech ruznych verzich a pak jeste udelal 48 stejnych litografii.



Nepolepsitelny teply jogurt...

2. září 2012 v 21:00 Clanky osvetove
... a neda si rict a neda si rict..

Na cetne zadosti ctenaru a obzvlaste Karla Merty znovu uverejnuji jeho oblibene video. I pes Igor spokojene vrti ocasem...


Prijatelne podminky kapitulace Krystlikovcu...

2. září 2012 v 3:39 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Myslici casti Krystlikovcu uz zacina dochazet, ze nade mnou jednoduse nemuzou vyhrat, ze tohle bude pokracovat jeste moooc dlouho a porad prichazeji s nejakymi nabidkami dohod, jak to skoncit. Ano, i ja jsem pro a proto jim navrhuji tuto Kapitulaci Krystlikovcu. Jako kazda kapitulace je to kapitulace BEZPODMINECNA, zadne podminky nebo vyvriskovani, muzete to prijmout nebo nemusite. Je az ironicke, jak moc tento internetovy spor pripomina kapitulaci Japonska v roce 1945. Rozdil je pouze v tom, ze ja jsem ochoten prijmout i kapitulace individualni - i kdyz take bezpodminecne.

Co udelate VY:
Stahnete veskere nelegalne ziskane spisy StB o me osobe - at uz byly postovany kdekoliv a podobne svinstva tykajici se mne, me rodiny a pratel (vsak vy kurvy presne vite, co mam na mysli a ja zase presne vim, kdo kde co postoval, vy kurvy spinave).
Blog http://krystlik.blog.cz muze zustat v existenci, ale nesmi ani zminit moje jmeno a nebo mou existenci ani naznakove. Jednoduse na blogu http://krystlik.blog.cz budu TABU - zakazane tema, na coz dohledne Tomas Krystlik.

Co udelam ja:
Nebudu zadat zadne potrestani viniku (tak jako nepotrestali Hirohita), pricemz ceremonialnimu pachani hara-kiri cleny Krystlikovy smecky se meze nekladou. Nebudu zadat zadne potrestani, protoze jste vy sami svymi odpudivymi skutky udelali sami ze sebe nebetycne idioty a hlupaky a zdiskreditovali se za hranici vlastni kulturni pouzitelnosti (coz je skoda hlavne v pripade Krystlika a Vaclavka).

Individualni kapitulaci lze oznamit postovanim tohoto ci podobneho textu kdekoliv do komentaru na mem blogu http://hedvicek.blog.cz : "Ja, David Werner (napriklad) bezpodminecne kapituluji a distancuji se od jakychkoliv utoku na Ross Hedvicka, jeho rodinu a pratele. Veskere defamacni materialy, za ktere jsem osobne zodpovedny, jsem odstranil (a uvedete, co jste odstranili)."

Povsimnete si prosim, ze od vas nezadam zadnou OMLUVU - ani malou, ani velkou, ani hlubokou, ani ponizenou. O vasi omluvu nestojim - fuck you!

Tato individualni kapitulace (pokud mnou bude prijata) vam dava jedine pravo: abych vam dal pokoj, nebudu o vas psat a na nic okolo vas reagovat. Zadne pravo komentovat u mych clanku jste tim neziskali a vseobecne doporucuji, abyste se zacali zase bavit o Benesovych dekretech jako driv a zapomneli, ze existuji. Nemate pravo byt znovu mymi prateli, nemate narok mi ani podat ruku.

Z me strany nemate narok na zadnou reciprocitu akci, protoze nejste rovnopravny partner pri dohode, ale vy KAPITULUJETE! Ovsem lze jen logicky predpokladat, ze vzhledem k charakterovemu rozdilu mezi nami a tomu, ze ja jsem civilizovany a vy necivilizovana zver, ze taktez pozdeji po zvazeni odstranim jakekoliv kriticke ci informacni clanky o vas, kteri jste uz dlouho predtim kapitulovali. Ja sve clanky ale nebudu odstranovat okamzite, ale az po delsim zvazovani, chladnoucim obdobi a zavisi to zcela na me libovuli a dobrocinnosti. (Tim se chci vyvarovat fiaskovych dohod jako treba drive s Davidem Wernerem, ktery neco slibi, aby to za par minut porusil).

Preji vam prijemne premysleni o tom, jestli vam to stoji a stalo za to.