Atentátník Šoupal ve vzpomínkách Václava Bureše

7. září 2012 v 21:50 | MUDr. Jaroslav Lhotka |  Clanky jinych autoru

Dne 5. ledna 1923 spáchal Josef Šoupal atentát na ministra financí JUDr. Aloise Rašína, kterému Rašín podlehl 18. února 1923. Své vědomosti dávám písemně, neboď jsem posledním, kdo mluvil s velitelem II. oddělení v Kartouzích, vrchním dozorcem Karlem Strnadem, bývalým francouzským legionářem od Perpignanu, jenž přijímal na samotku č. 12 atentátníka Šoupala, kterého přivezli v poutech do Kartouz.

Dle statutu politického delikventa se všemi výhodami plynoucími z toho, to znamená stravu z restaurace, pravidelné návštěvy, neomezené psaní dopisů a možnost výběru studia. Šoupal byl v době atentátu nezletilý, byl odsouzen podle zákona přesně na tolik, jak byl stár - 17 let, 4 měsíce a několik dní. Zvolil si studium cizích řečí, byl inteligentní, ale stal se obětí podrazu. Jak jsem k tomu přišel?

Bylo to v květnu 1947, kdy do dílen přišel vrchní strážmistr Strnad a vyžádal si mě u velitele dílen Frýby (bydlel v Libni, jeho syn pracoval jako komentátor TV novin v ČT), jenž byl původním povoláním kovář a řídil zámečnické dílny. Frýba mi řekl, ať seberu nářadí a jdu s dozorcem Strnadem, jenž na mě při práci dohlédne. Strážmistr Strnad byl dobrý bachař, měl na uniformě dvě stužky od metálů. Šli jsme dlouhou chodbou, minuli jsme tzv. Hawai, velkou místnost pro nemocné a přestárlé vězně, kde seděl poslední pobočník císaře Františka Josefa I., polní maršálek baron Waldstäten, 84 roků starý. Pokračovali jsme dál a odbočili na menší chodbu, kde byly samotky. Strnad se zastavil u cely č. 12, otevřel ji a řekl: "Zde je Šoupalka! Víš, kdo to byl Šoupal?" Odpověděl jsem, že nevím. Pokračoval: "Šoupal byl pitomý mladý kluk, kterého mi svěřili do opatrování. Zde jsem ho hlídal 17 let, 4 měsíce a pár dní, mladší dozorce mu nosil stravu z restaurace. Tím dozorcem byl strážmistr Hejna. Jistě ho znáš, mívá službu v dílně u Frýby." Hejna byl výborný člověk, taky legionář z Ruska od I. pluku. Strnad zazvonil na chodbaře a nařídil jim, aby donesli těžkou kovovou postel ze skladu. Můj úkol byl tuto postel čtyřmi šrouby pevně připevnit k podlaze, aby nešla zvednout. Pak se Strnad se mnou dal do řeči a vyprávěl mi, jaký fešácký kriminál měl Šoupal, docházeli za ním čtyři učitelé cizích jazyků, které si zvolil. Strnad ho musel vodit do ústavní školy, kde byl šéfem učitel Linhart. Chodila tam na hodiny ruštiny jistá Ruska, manželka důstojníka z Jičína. A tak to šlo až do konce trestu. Šoupal složil státní zkoušky ze čtyř jazyků a pak stále něco studoval.

Pan Strnad byl přesvědčen, že Šoupal byl obětí politické manipulace, on měl Rašína jen postřelit, aby ho zastrašil. Jenže Rašín zranění podlehl. Strnad říkal: "Kdoví, jak to s tou smrtí bylo! Za celou dobu jeho pobytu jsem nevypátral, kdo Šoupalovi měsíc co měsíc posílal exkluzivní balík s různými pamlsky a Šoupal z toho rozdával (bachařům) pro děti." I když byl Strnad v dobrém poměru s inspektorem Maťátkem (švagr Dlaboly, jenž tehdy vlastnil obchod s koloniálním zbožím na začátku Valdic), nikdy se nic nedozvěděl. Jen jednou mu inspektor Maťátko řekl, že jsou vázáni mlčením.

Když přibyli noví vězni z Jihlavy, říkali nám, že Šoupal byl v r. 1945 zvolen předsedou MNV v Jihlavě a že nepatřil k nejhorším. Když bylo po únoru 1948, Šoupal se chtěl přejmenovat na Ilja Dněprostroj a toto počínání odůvodnil tím, že Lenin se dříve jmenoval Uljanov a Stalin Džugašvili, tak proč by se on nyní nemohl jmenovat Ilja Dněprostroj, podle sovětského vzoru. Strnad říkal, že na každý pád na tom Šoupal vydělal. Zbytek života trávil jako lázeňský švihák v oděvu dvacátých let v Lázních Poděbradech, procházející se po kolonádě. Pak se vytratil.

Šoupal byl k atentátu zneužit jako anarchista, nezaměstnaný mladík, aby se to mohlo svést na komunisty, kteří s tím neměli nic společného. Rašín viděl, jak se republika rozkrádá, a proto pronesl projev, ve kterém zdůraznil, že práce pro vlast se neplatí, když stále noví a noví legionáři se za pět minut dvanáct hrnuli ke korytům. A tak se to odbylo Šoupalem. Když jeho publicita ochabla, Šoupal mohl klidně studovat a mít lehárnu ve vězení, i za protektorátu, takovou měl mocnou ochranu od zednářů. O tom se mlčí dodnes! Kdyby byl ministr Rašín zednářem, tak by po něm nikdo nestřelil, jako po Kramářovi. Jenže svou reformou způsobil záchranu naší měny, na rozdíl od Antirašína Klause.


5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nepresnosti Nepresnosti | 7. září 2012 v 22:41

polni marsalek baron Waldstatten (Walsdstaten) zemrel v klidu v 80 letech v roce 1952 v Mauerbach v Lower Austria , mimo jine byl zodpovedny za zpackoanou armistice v Italii v roce 1918 , ;-)

Komentáře jsou uzavřeny.