V ostrovskem koncentraku..

28. ledna 2013 v 20:37 | Milan Janca |  Clanky jinych autoru
Zlo, konkretne pojmenovane - koncentrak NVÚ Vykmanov za komunismu

Pise se rok 1975, je mesic duben. Bacharska komunisticka eskorta me privazi spoutaneho skoro do kozelce do lagru Ostrov n. Ohri - Vykmanov. Proc tak spoutaneho? U soudu jsem mel kriticke reci k rozsudku Vasila Fedorka, ceskeho soudce Krajskeho soudu Brno s typicky ceskym jmenem. Muj zlocin, ktery jsem spachal psacim strojem a perem, oznacili estebaci, krajsky prokurator a soudce Vasil "podvracenim republiky ve spojeni s cizi moci". A ja jsem to odmital uznat. Protoze pisemna kritika danych pomeru ve spolecnosti nemuze byt v zadne demokraticke zemi oznacena podvracenim republiky.

Kdyz me vezli v retezech z brnenske vazby svazaneho tak, ze jsem si nemohl ani utrit zasopleny nos, a kdyz se me spoluvezni v eskortnim autobuse ptali, kolik ze tech deti jsem zabil, doslo mi, ze mozna pujde o holy zivot. NVÚ Vykmanov ve skutečnosti Nápravně výchovným ústavem nebyl. Byl to koncentrák.

Po par dnech na pribylaku mi bylo jasne, kdo (krome bezpecaku dosazenych StB) lagru Vykmanov ve skutecnosti vladne. Vysoky muz s klativou chuzi, prezdivany Velky Gulliver nebo take Samorost, "nacelnik vychovy" vlastnim jmenem npor. Jaroslav Krejčí z blizkeho mesta Ostrov. Tento manazer prevychovy, udajne s rodinnymi vazbami na ministra vnitra agilne dusil vezne svymi "harmonogramy", jakoby prevzatymi z tech nejsovetstejsich prevychovnych taboru pro bezprizorni zlodeje. Slo o celodenni program buzerace, kdy vezni museli po tezke praci, kdyz meli plnit tvrde, v podstate nesplnitelne pracovni normy, provadet nejstupidnejsi nacviky a skoleni. Napr. "nacvik na ranni rozcvicku" (mnohokrat behem bileho dne), nacvik na ukladani esusu, kominku, stlani luzek. Stale pochodovani, jakoby byla valka. Nacvik na scitak, nacvik na vydej stravy a pod. Pri permanentnim hladu v tomto lagru byl nacvik na vydavani stravy obzvlaste odpuzujici. Ten spocival v hromadnem pochodu s prazdnymi esusy pod levou pazi k lagrove kuchyni, kde samozrejme nikdo zadnou stravu nevydaval, a pochod zpet k baraku. Nekolikrat denne. Nepochybne se tim dobre ziveny "Gulliver" vyborne bavil. Zatimco veznove nedostali po dobu pul roku treba obycejne brambory. Protoze - jak se vyjadril dozorce majici na starosti kuchyn: "venku jsou moc drahe, to vam dame radsi vitaminy". (Samozrejme zadne vitaminy ani brambory). Takze furt dokola jen ta bozi slichta z kedluben a mrkve s testovinami. Ale hlavne prosle vojenske zasoby z konzerv a instantnich pytliku. Za cela leta jsem nevidel obycejny rohlik s mlekem. A ovoce? Jen jeden kousek rocne. Na Vanoce 1 citron nebo jedno nahnile jablko.

Pri jinych nacvicich npor. Krejčího museli odsouzenci smekat pred prazdnou kancelari referentu rezimu. Jakoby mijeli bozi muka. Take se muselo podavat hlaseni, jeden mukl druhemu. Nacelnik vychovy denne narizoval skoleni Ustavniho radu. Nikdy jsem nevidel televizi ani film, jen me skolili, jak analfabeta, Ustavnimu radu. (Radu, ktery nakonec v mem pripade sami hrube poslapali). Pokud si vzpominam, tak vezen mel jen 20 min. tydne na osobni volno. V nem mohl napr. napsat dopis rodine. (Ovsem pokud mu ho cenzor Karlík nezahodil, jako to bezne delal mně. A ani mi to neoznamil.). Kvuli takovemu teroru, kdy vezni museli casto vstavat take v noci na uklid snehu a na ruzne sluzby a byli tedy nejen hladovi, ale vecne nevyspali, utrmaceni a promrzli, pachali pak nekteri sebevrazdy. Na vrub Velkeho Gullivera pada rada pokusu i dokoncenych sebevrazd zoufalcu, kteri tento teror proste nezvladli. Vzpominam na vezne Kucku, starsiho pana, ktery v zoufalstvi skocil pod kola tezkeho nakladaku a umiral dva dny na tezke vnitrni zraneni. "Strasny zivot, strasny zivot..." rikaval mi, kdyz jsme se na lagru potkali.

Dalsim vytecnikem tohoto lagru byl muj tzv. "vychovatel" na baraku c. 5, npor. Alois Čermák. Protoze znal moje nazory na rezim a komunistickou "prevychovu" ve Vykmanove, nechaval me zavirat do korekce (betonova trestni kobka) za kazdou malichernost. Kdyz jsem ho pozadal o povoleni k zaslani ucebnice nemciny, anglictiny a podobneho jazyka, rekl, ze mi studovat imperialistickou mluvu nedovoli. Tak jsem ho pozadal o rustinu a na to mi oznamil, ze kdybych se mel ja, takovy nepritel socialismu a SSSR zlepsovat v rustine, tak to ze by byl naprosty vysmech Sovetskemu svazu a celemu socialistickemu taboru. A poslal me za drzost do diry.

Poslapavani lidske dustojnosti nemelo v tomto koncentraku obdobu a vrcholilo v tamnim betonovem bunkru, kde bylo neustale vlhko, zima a tma. Bylo tam 21 samotek s nejostrejsim rezimem. Poprve me tam za trest privedli zacatkem kvetna 1975. Musel jsem se vysvlect donaha, nechat se dohola ostrihat a fantom tamni korekce bachar Pavel Váchal me privital slovy: "Tak ty ses politickej!? Takove jsem strilel v padesatejch na čáře, ty kurvo, ty hajzle! Udelej deset drepu nebo te zabiju!" , a zacal me skrtit obuskem kolem krku. Potom klouby prstu zatatych v pest mi tloukl po hole hlave. Dozorce Vaclav Koška a bachar prezdivany "Knedlik" mi pak zapocali drtit obe zapesti tzv. teckem. To je ocelovy lamac zapesti. (Rikali tomu "mirne prostredky" po celou dobu meho pobytu v Ostrove. Npor. Jaroslav Krejčí je takto instruoval).

Asi pul hodiny se vyzivali na mem nahem a bezbrannem tele, potom me zavlekli na spinavou kobku bez oken a vhodili za mnou spinavy habit, usity z jutoveho pytle, ktery uz muselo nosit aspon 50 muklu. Z obou, silne pohmozdenych zapesti az na kost, mi malem vlala kuze. Na ten den nikdy nezapomenu. Byla to streda 7. kvetna 1975. Venku tehdy naplno probihalo obdobi tzv. Husákovy normalizace - tedy obnoveneho komunistickeho teroru po potlaceni svobody Sovetskou armádou roku 1968.

Nejmene 2x denne donucovali komunisticti teroriste obyvatele bunkru svleci se do naha. Pritom musel kazdy zvedat paze a chodidla, vyplazovat jazyk, delat "siroke rozkroky", predklony a drepy. Vezensky odev jim mezitim schvalne pomichali na jednu hromadu, takze clovek ani nevedel, ci rozkmasanou kosili a spodky si to vlastne potom oblekl.

Tyrani hladem bylo v koncentraku Vykmanov zakladni slozkou "prevychovy". A nejen tam. Ve vsech komunistickych veznicich sovetskeho bloku. Jako cervena nit se tahl hladomor bolsevickym gulagem v Československu. Byla to morova rana vsech vazebnich veznic, eskortnich cel, lagru a komunistickych pevnosti. K snidani patka sucheho chleba a neslazena melta. K obedu ridka, vodova polevka, testoviny s nepozivatelnou omackou. Na veceri krupeto. Takovato strava se v bunkru jeste snizovalana polovinu a byla absolutne bez masa. V soucasne dobe vazim cca 97 kg. Ve Vykmanove jsem mel 54.. Me totiz drzeli v bunkru nakonec i bez kazenskych trestu. Proste jen tak, za nic. Myslim, ze to naridil npor. Krejčí spolu s npor. Čermákem. K tomu dostali pozehnani od nacelnika veznice ppluk. Josefa Panocha. Takze jejich Ustavni rad, ktery nam nutili vrchem - spodem, sami brutalne poslapali.

Jeden z nejhorsich mlaticu, ktery byval prizvan do korekce na mlaceni lidi, byl jiz zmineny Václav Koška. Byl jsem na takove cele v tzv. CDU (celodennim umisteni) v korekci, kde bylo rozbite okno. Bylo pred Vanoci, venku mrzlo a padal snih. V noci nebylo mozne s jednou, jedinou tenkou dekou spat. Tuto jedinou deku si musel clovek podsunout i pod sebe. Protoze jinak by musel lezet na studenych, holych deskach v zeleznem ramu na betonove podeste. Slo to max. 20 minut, pak cloveka probudila hrozna zima. Musel jsem vyskocit a ctvrt hodiny cvicit, az jsem se zahral. Pote zase 20 min. spanek. A to se opakovalo celou noc. Z tureckeho zachodu vylezali potkani a z nejruznejsich der take obcas mysi. Nahle zarachotily klice, do cely vstoupil Koška a mlatil me obuskem. Zada mu kryl vzdycky jeden prislusnik Sboru napravne vychovy. Kolik takovych noci jeste preziju... - rikal jsem si v duchu.

Mnoho nevinne odsouzenych podobny teror neprezilo. Na tomto miste jsem presvedcen, ze jako jeden z tech, ktery toto prezil, mam povinnost sve tryznitele oznacit. Uz kvuli tem umlacenym. Takze tady je jeden z nich: dozorce Václav Koška, Borecká 871, 363 01 Ostrov nad Ohří.

Dozorci NVU Ostrov nad Ohri - Vykmanov si mohli delat, a take delali, co se jim zachtelo. Bit vezne, ponizovat vezne, trapit vezne, zabit vezne, nebo vezne vykoristovat. Na pracovisti ZPS, v dolnim lagru, si nasi vsemocni pani velitele nechavali sve motocykly povrchove upravovat vysokotlakym piskovym ostrikem a chromem. Aby jim nerezavely. Takova draha procedura je nestala samozrejme ani korunu. A nekteri bachari si brali vezne(napr. ty, kterym uz zbyval jen kratky trest) na sve chaty a chalupy v okoli Ostrova, aby jim zadarmo provadeli potrebne (napr. stolarske) prace .

V breznu 1977 me odsoudil okr. soud v Karlovych Varech (Bretislav Vasko, Bozena Skalova, Ctirad Rzounek) k dalsim dvema a pul roku odneti svobody. Pokusil jsem se dostat dopis o neuveritelne krutych pomerech v koncentraku na Zapad, rozhlasove stanici Deutsche Welle. Ihned jsem skoncil v bunkru a uz jsem se odtamtud nikdy nedostal.

Celkove jsem na samotkach komunistickych veznic stravil cca tri roky.

Po nejake dobe me odtransportovali do nejtezsi veznice Valdice u Jicina. (viz Milan Janca Valdice na internetu).

Zaverem tolik: komunistickym bacharum Krejčímu, Čermákovi, Panochovi, Váchalovi, Koškovi, Paterovi, Sendlerovi, Částkovi, Železnému, Karlíkovi, Šiškovi, Olivovi, Knedlíkovi (prezdivka), Havajákovi (prezdivka) a dalsim, se podarilo udrzet v letech 1975 - 77 vezensky system patrici mezi ty nejvykricenejsi. To vse pak pres to, ze ve Vykmanove byli umisteni z drtive vetsiny veznove nemocni. Mnozi z nich velmi vazne. Tak napr. na odd. X sedel take spisovatel a chartista Jaromir Šavrda. Dr. Šavrda nedlouho po svem propusteni z tohoto oddeleni zemrel. "Vychovaval" ho tam ten samy nicema, jako prevychovaval me: npor. Alois Čermák. Ja sam, ac pred zatcenim zcela zdrav, vratil jsem se z bolsevickych muciren rovnou do invalidniho duchodu, ve veku 33 let. A mnozi dalsi take.

Cinim nacelnika NVU Ostrov n. Ohri pplk. Panocha a jeho vyjmenovane pochopy moralne i trestne zodpovednymi za znicene zdravi nejen moje, ale i rady jinych veznu, za tyrani, muceni hladem, za psychicky vysinute jednotlivce, za sebevrazdy a zmarene lidske zivoty.

Protoze povazuji za dulezite zlo konkretne pojmenovat, zminim take nacelnika StB Plzen Václava Michala, por. Fr. Korandu, mjr. M. Kováře, Stroleného a kpt. Lišku. Dale jsou vinni: okr. prokurator v Karlovych Varech Jiří Liška, soudci Břetislav Vaško, Ctirad Rzounek a Božena Skalová a krajsky prokurator v Plzni K. Anděl. Vsichni velmi dobre vedeli, jak nelidske podminky panuji pod nacelnikem Panochem v Krušných horach.

Milan Janča, signatar Charty 77, Nemecko




Od: Milan Janca <MilanJanca@seznam.cz>
Datum: 28. 1. 2013
Předmět: V ostrovskem koncentraku

Vazeny pane starosto,

dekuji Vam za odpoved. V roce 1990 vysel v Lidovych novinach muj clanek s nazvem "V ostrovskem koncentraku". Jsou v nem vyjmenovani plnymi jmeny ruzni komunisticti zlocinci lagru Vykmanov. Mam k Vam navrh: pretisknete tento clanek v Ostrovskem mesicniku s uvedenim zdroje (LN), a vyhnete se tak jakekoli "zodpovednosti" za jeho obsah. Tenkrat se proti nemu ozval jen JUDR. Jaroslav Krejci, onen "Velky Gulliver", bytem Ostrov, Druzebni 1276. Nijak vsak neuspel.

Co na to rikate? Prece nechcete byt starostou mesta s tak pospinenou minulosti od gauneru takoveho gradu?

S pozdravem Milan Janca
=
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hana Blechova Hana Blechova | E-mail | 28. ledna 2013 v 20:52

Starosta Cekan je klasicky typ ceskoho predposraneho jedince.

2 Jenda Kola Jenda Kola | 28. ledna 2013 v 21:54

Od r. 1971 do 86 jsem pracoval s organizací Operation Mobilisation.Ti mají za náplň "pomoc za železnou a bambusovou oponu".
Po příjemném rozhovoru s dvěma američany jsem požádal aby mi doručili nějakou literaturu, která venku vychází.Tušil jsem, že oni nejsou tady jen tak, ale také jsem mohl hned počítat s průšvihy a tak jsem nechtěl nic vědět, kdo jsou,co dělají atd. Za nějaký týden zazvonili a- kufr knih! pašovaných.Prohlédl jsem to a říkám: to je výborné.Já mám tolik známých, že to bude hned pryč.Oni: a chcete více? Já: ano.  Za asi 3 týdny v noci zvoní.Já vylezl a říkám: kolik toho máte? oni: 1000kg.Tak jsme nakládali v autě kufry a doma sypali kde se dalo. Já jsem si řekl: tolik trpím tou totalitou, že jestli budu trpět oficiálně, tak už to mám zajedno. Nikdo jiný to nechtěl dělat.Tak jsem to vzal, manželka mi vydatně pomáhala jako vždy.Po nocích jsem jezdil po republice s kuframa, ve dne v práci, k večeru na zahradě.Napříště jsem požádal i o ruské knihy, ukrajinské a rumunské, jezdili jsme do Rumunska na dovolenou a pár lidí jsme tam znali.Něco jsem tam dovez, zbytek známí.
Z ruska jsem měl objednávku,ale můj TIRák tam zrovna neměl cestu.Něco jsem poslal po známých a povedlo se. Zavolal jsem panu Dybovi , který dělal referenta Vítkovic pro dovolené, rekreace a zájezdy.Vítkovice měly tenkrát asi 35 000 zaměstnanců. Znal jsem se s ním dobře, ptal jsem se jestli neví, jak to tam tedˇ dostat. On: příští týden ... jedeme autobusem na turistický zájezd do Lvova, můžeš to zkusit.Tak jsem se sbalil, tašku knih,do autobusu a jeli jsme do Polska a spodem na celnici ke Lvovu. Na celnici ihned celníci.žádali aby všichni vyšli z autobusu ven a vše vzali sebou, nic tam nesmí zůstat. My do haly, doprostřed a už s kalašnikem jeden , kus dál další.Ten jeden stále kroužil kolem nás zřejmě to měl nabité.My museli stát ve skupině uprostřed velké haly.  Hodinu, dvě, tři!!! ukrýval jsem strach.Nebylo kam sednout.A nikdo nic nevěděl. Potom přišel jeden a každému podal papír se žádostí,abychom ho vyplnili, podepsali a odevzdali.Tři otázky: vezete nějakou literaturu? vezete nějaké zbraně? vezete nějaké drogy?  Ta literatura byla horší, než zbraně a drogy!!!  Musel jsem ovšem napsat ne. Z domu jsem měl zapamatovanou adresu,kam s tím.Odtud to pak mělo jít dále.       Potom tašky na pás a otvírat, věci celníci nenb každý vyndavali a prohlíželi.Já se držel skoro vzadu , a jen trpěl.Když už jsem měl přijít na řadu, tak pan Dyba začal rozdávat všelijaké podnikové presenty, zabavil je a oni nás několik posledních neprohlédli ! Já nechtěl věřit, že jsem prošel.Bylo toho na mé nervy moc, tak už nikdy víc. Vše dobře dopadlo , předání byla ještě dost komplikovaná záležitióst, ale šlo to.

Další zkušenost z loˇnska. Známí chtěli jet na ukrajinu, drželi je na celnici dlouho a pak je nepustili a poslali zpět.Nevědí proč.
Postupně jsem kolportoval až už jsem začínal mít podezření, že mne sledují a zakrátko opravdu: dva v autě 8 hodin, pak střídání, další dva 8 hodin a tak dále. Informoval jsem Dr,Karla Kořínka Z prahy,ten po skončení mé práce mi sdělil, že kvůli mně byl 4x na nějvyšším STB . uměl to s nimi, ve skutečnosti si z nich dělal srandu.Měl 4 doktoráty a musel pracovat jen jako závozník,vozit smradlavé kosti do sběrny.   k
Krátce po tom sledování, ráno, v minutu kdy jsem už odcházel z domu u dveří stli dva a řekli jste pan Kola? Já ano. Půjdete s námi. Já: a proč? Posledních 14 dní víme každý váš krok.  Odvezli mne a  strčili do kanceláře, nechali čekat, pak do vyšetřovny,dva na mne a otázky, dvě hodiny, ale nevěděli zřejme o tom množství, chytli jen nějakou knihu.Tak ze mne nic nedostali.Pak mne strčli zas do kanceláše asi mne tam odněkud pozorovali. Nechali 4 hodiny a znova do vyšetřovny, další dva na mne, a stejné otázky, kontrolovali jestli se nespletu.Ale zas nic z toho.Večer mne opravdiu potešili, když mne pustili ven. Bylo už po Helsinských dohodách a asi už si nemohli moc dovolovat, nebili mne.Já vždy na bnějaký čas pracoval víc na zahradě.Jeden den jsem zůstal přesčas v práci a šéf přišel když tam nikdo nebyl a říká: všechno se o tobě ví tady přes kolegy.    Potom ještě jedno mne sebrali na podobné výslechy, ale večer mne zase pustili. Vyšel jsem ze všeho teda moc dobře oproti jiným.Já neměl ani domovní prohlídku.        Asi před 16 roky jsem si sednul v Ostravě u pasáže na pivo.U stolu seděl jakási pán. najednou se ke mně otočí a říká: pane, já vás znám.Já: já vás neznám.On: já jsem na vás dělal spis.Já: a jak se to dělá? On: 50 svědků dávalo na vás svědectví. Já a co v tom spise je? oN: PANE TAM JE O VÁS VŠECHNO, I TO, CO VY SÁM O SOBĚ NEVÍTE.  Pak jsem si vzpomněl, že jednou jsem ho také za sebou viděl. a dalo by se psát ,bylo toho moc.Divím se, že jsem se dožil důchodu. Ale po revoluci jsem čekal konečně svobodu.Velice mne zklamalo, že sice bylo oficiálně povoleno jet do Pardubic a tam požádat o nahlédnutí do spisů, ale takovým způsobem, že požádám, oni mi zkopírují spisy, které chci a za každý zaplatím 30 kč, to tenkrát ještě byly velké peníze.To zařídil Havel? Vždyt mj plat by na to vůbec nestačil! a bylo zase toho moc, s čím se u Havla nedalo souhlasit.Odstupné STBákům, přito političtí nic, to dostali odškodnění až o několik let později.
Dále jsem zjistil, že STB chodí na kádrové a zajištuje, abych pracoval za minimální plat. Všichni dostali přidáno a já "seděl".  V Jeseníku 28.ledna 2013,
Jan Kola   nokal1@seznam.cz  pěkný den všem.

3 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | Web | 28. ledna 2013 v 22:09

Starosta pise: Neni mozne prokazat verohodnost vaseho tvrzeni... vy jste naprosto bezpravni zeme.

4 Franta Kopecky Franta Kopecky | E-mail | 28. ledna 2013 v 22:33

Hrozny. A jeste horsi ze to v cr nikomu nevadi. Komunismus a Nacismus v nejcistci podobe.

5 Josef Pepa Nos Josef Pepa Nos | E-mail | Web | 28. ledna 2013 v 23:02

Pokud by komunisti jen vykrádali, okrádali, zabíjeli a vraždili, mrzačili tělo i duši, byli by na tom stejně jako nacisti, fašisti a islamisti.
V tom není nic tak neobvyklého, to se ví a je proti tomu úspěšně používaná obrana (například nacizmus byl v Německu vymýcen za 12 let, islámští teroristé jsou loveni a chytáni bez výrazných problémů, u fašizmu se dnes už pořádně ani neví, co to vlastně je).

U komunistů se ale neví o tom, že doslova a do písmene vyssávají každému na potkání životní energii potřebnou pro normální funkci těla a mysli člověka.

NEMUSÍTE-LI, NIKDY SE KE KOMUNISTŮM NEPŘIBLIŽUJTE, NATOŽ ABYSTE POBÝVALI DELŠÍ DOBU V JEJICH BEZPROSTŘEDNÍ BLÍZKOSTI.
A SAMOZŘEJMĚ - JAKÝKOLI DLOUHODOBÝ TĚLESNÝ KONTAKT MŮŽE PRO VÁS SKONČIT I SMRTÍ. PŘI NÁHODNÉM DOTYKU KOMUNISTY SI POTÉ PEČLIVĚ OMYJTE POSTIŽENOU ČÁST TĚLA, HLAVNĚ RUCE.

Kdysi by to byly informace k smíchu, dnes se tomu smějí už jen jejich budoucí oběti.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama