Květen 2013

Stoupající preference KSČM

30. května 2013 v 21:21 | Miloslav Pokstefl |  Clanky jinych autoru

Díky téhle vládě, se stále více lidí hlásí k tomu, že budou volit KSČM. A je nutné si položit otázku, proč:

Kdo vystavěl školní budovy, tělocvičny a hřiště ? Kdo opravdu zabezpečil bezplatné školství na všech stupních ? Kdo vystavěl kulturní domy a staral se o aktivity mládeže ve volném čase Kdo vystavěl kryté bazény, zimní stadióny, fotbalové stadióny, sportovní haly ? Kdo vybudoval bezprašné cesty, aby bylo spojení do každé vesnice? Kdo rozšířil výstavbu železničních tratí a proved elektrifikaci, aby bylo spojení po ČR ? Kdo zabezpečil levné spojení pro občany do vesnic od rána do půlnoci? Kdo poskytoval výrazné slevy v dopravě pro pracující, studenty, důchodce ? Kdo zabezpečil, aby vlakové a autobusové spojení bylo zabezpečeno na směnový proces pracujících v návaznosti ? Kdo vybudoval metro?

Kdo prosadil lidem právo na svačinu, obědy, pracovní oblečení atd. v pracovním procesu? Kdo vystavěl vodní a tepelné elektrárny ? Kdo provedl elektrifikaci a plynofikaci v ČR? Kdo vystavěl mnoho nových továren a rekreačních zařízení ? Kdo vybudoval zemědělská družstva po celé republice, která byla obdivována i západem a byli jsme soběstační výrobou většiny potravin? Kdo vystavěl ty tzv. králíkárny pro občany, které mají dnes hodnotu miliónů? Kdo umožnil bydlení mladým manželstvím v levných bytech, krátce po uzavření sňatku ? Kdo zabezpečil, že věci pro děti byly za směšné peníze? Kdo dával nenávratné půjčky na výstavbu rodinných domků? Kdo dával novomanželské půjčky mladým lidem a za každé narozené dítě odečetl dosti vysokou částku z této půjčky? Kdo dával všem práci, takže měli všcichni z čeho platit dluhy, nebyli proto potřeba hyeny v lidské podobě - exekutoři?

Kdo zabezpečil, že nebyli bezdomovci ? Kdo zabezpečil, že i chudá rodina žila slušně a nikdo neživořil ? Kdo vybudoval v obcích vodovody a regulace potoků ? Kdo vystavěl ve větších obcích a ve městech Knihovny, Požární zbrojnice, Obchody, Policejní stanice ? Kdo zveleboval svoje obce a města bez nároku na jakoukoliv mzdu? Kdo dokázal dát všem svým občanům práci? Kdo zabezpečil, že každý podnik, každá vesnice měla zajištěnou bezplatnou zdravotní péči ? Kdo postavil nemocnice a zdravotní střediska? Kdo vystavěl telekomunikační, rozhlasové a televizní systémy? Kdo zabezpečil, že se lidé nemuseli obávat o svůj život na ulici, ve svém domě, bytě, ať už v noci nebo ve dne a cítili se bezpečně? Je mnoho otázek, které by bylo ještě třeba doplnit, ale není to až tak důležité. Je však třeba připomenout, za jakých podmínek se všechno dělo! Toto všechno trvalo 40 let !!!! Poválečná doba, tzv. socialistická, začínala v krajině zdevastované, místy vybombardované válkou. Infrastruktura byla zničená nebo v lepším případě poškozená. Neexistovala, žádná pomoc ze zahraničí !!!!

- žádné eurofondy! Ba naopak, západní země nelibě nesly, že není u nás nastolen kapitalismus, jako u nich ! Náš hospodářský rozvoj byl záměrně brzděn, aby došlo k rozpadu. Země se musela trápit s vnitřním nepřítelem - to všichni dnes vidíme a slyšíme, jaké množství lidí se hlásí k tomu, že aktivně bojovali proti tehdejšímu režimu. Přesto všechno, země hospodářský rostla. Co dokázaly naše vědecké týmy. Nehrozil nám krach, pamatujete nějaký dluh naší republiky v r.1989, když země byla sametově předána ???? Co hlásají dnešní vyvolení ? Co dokázal KAPITALISMUS za 22 let s touto naší zemičkou ???? Toto srovnání si může udělat každý ! To vidíme všichni, nestaví se králíkárny, kromě pár narychlo stavěných, montovaných zahraničních hal ( které možná brzy zase osiří), podnikání krachuje. Studenti, kteří v roce 1989 měli 18-22 let mají dnes 40-45 let.

Tato generace si mnoho nepamatuje a nemůže ani porovnat situaci pravdivě se svou vlastní zkušenosti a nechá si lehce vtloukat do své hlavy nepravdy a učí to i své děti ! I ve školách se dnešní děti učí dějiny, které jsou mnohdy zmanipulované a nepravdivé ! Až vymře generace, která může hodnotit socialismus a kapitalismus, jelikož touto dobou prošla na vlastní kůži vše prožila, zůstane jen společnost absolutně neznalá skutečných dějin našeho národa Jen politologové a historici budou znát pravdu. Vlastně mnohým lidem tyto nepravdy vůbec nevadí a nemají zájem se nad nimi ani zamyslet! Proč ne, vždyť i vzdělání se dnes dá koupit za peníze a potom tu kvalitu zažíváme na každém kroku každý z nás! Ať je to u lékaře, u právní pomoci, u soudu, úřadech, na policii, ve školách atd. V Řecku je kapitalismus, kde se nenasytní politici a bohatí snaží dostat k moci a k osobním majetkům. Začaly platit jen principy nejmocnějších, síla peněz, moc bohatství jednotlivců - to je vyspělý systém ! Proč jdou lidé do politiky ? Jen naivní hlupák může uvěřit, že tito lidé se chtějí obětovat, aby udělali maximum pro lid této země, aby se nám žilo lépe .. Tlačí se tam proto, že si chtějí zajistit bohatství, touží po moci ! Do politiky bez peněz se nikdo nedostane, ledaže se stane figurkou mocných a dělá vše, co dostane za úkol ! Co vlastně jsou dnešní media ? Komu slouží ? Výlučně jen bohatým, o tom jsme se přesvědčili také mnohokrát. Kde dnes může zaznít pravda ? Kolik lidí je hrdo na to, že dokáže bez jakéhokoliv ostychu, lhát, podvádět a mnohdy i bez citu zabíjet? Toto je dnešní situace v ČR ! To nám přinesl nový demokratický systém ! Máte ještě národní hrdost?

Spravna otazka...

30. května 2013 v 17:23 Nesouvisla zamysleni...
Semtam dostavam navrhy, at nepisu o Cesku, ale taky neco o Americe - tohle je o Americe:

What a great question
A young Arab asks his father, "What is that weird hat you are wearing?"

The father said, "Why, it's a 'chechia' because in the desert it protects our heads from the sun."

"And what is this type of clothing that you are wearing?" asked the young man.
"It's a 'djbellah' because in the desert it is very hot and it protects the body." said the father.

The son asked, "And what about those ugly shoes on your feet?

His father replied, "These are 'babouches", which keep us from burning our feet in the desert."

" Tell me," added the boy.

"Yes, my son?"

"Why are you living in Dearborn, Michigan and still wearing all this shit?"


Nase Anicka vysvetluje...

30. května 2013 v 17:19 Clanky jinych autoru

COULTER: SEND US YOUR VIOLENT BIGOTS, YEARNING TO BUTCHER OUR CITIZENS

Coulter: Send us your violent bigots, yearning to butcher our citizens

It's been a bad few weeks for cultural assimilation. Last month, two welfare-receiving immigrants in the United States, Dzhokhar and Tamerlan Tsarnaev, set off bombs at the Boston Marathon, killing three people and injuring hundreds. By the end of the week, they had murdered a cop and engaged in a wild shoot-out and bomb-throwing melee with the police.

Last week, a couple of ethnic Nigerians butchered a British soldier with meat cleavers in broad daylight on a bustling street in a London suburb, then boasted about the murder in video interviews with bystanders. (On the bright side, they did not claim to be princes and ask for your life savings.)

Also last week, immigrants, mostly Muslims, began rioting in peaceful Sweden - burning schools to the ground, torching cars and throwing rocks at the police. (Who among us hasn't lost his temper trying to assemble an Ikea china cabinet?)
Supporters of the West's current immigration policies can't keep ducking reality. So they try to shut down debate by calling their opponents racists, xenophobes, know-nothings and fascists.

The English Defense League (EDL), for example, is portrayed in the media as a bunch of racist football hooligans. So I was surprised to learn that the EDL has not only a Jewish division, but a gay division. (Harvey Fierstein could be their president!) They expressly support Israel against Muslim terror and burn Nazi flags at their rallies.

Apparently it is considered "fascist" to oppose actual fascists immigrating to your country.

A few years ago, an opinion piece in The New York Times denounced the pro-gay positions of anti-immigration groups such as the EDL for "co-opting" gays. The co-opting is so thoroughgoing that the anti-immigration Dutch politician Pim Fortuyn was himself gay. He was assassinated by a vegan animal rights activist upset at criticism of Muslims.

But surely members of the EDL oppose Britain's immigration policies out of ignorance?

It briefly seemed so. A month ago, the head of the EDL, Tommy Robinson, provoked a round of liberal sneering when he tweeted: "welcome to twitter homepage has a picture of a mosque. what a joke." Various media outlets leapt to point out that the photo was, actually, the Taj Mahal.

The liberal Guardian mocked: "It's worth pointing out that the 'mosque' that started this … was in fact the Taj Mahal, the marble mausoleum in India. It's almost as if the very existence of the EDL is based on false information, suspicion and idiocy."

Except - oops -- it wasn't the Taj Mahal. It was a mosque - the Grand Mosque in Muscat, Oman, to be precise - as The Guardian quietly admitted in an altered photo caption after stealthily removing the comment about the EDL's "idiocy" for imagining it was a mosque. It's almost as if the very existence of The Guardian is based on false information, suspicion and idiocy.

Britain, Norway, Sweden, Switzerland and Spain have recently enacted, or are considering enacting, further restrictions on immigration, alarming immigration enthusiasts. The New York Times reported this week that the "right-wing Swiss People's Party" is requesting a referendum on immigration.

Wait a second! A referendum doesn't sound fascist at all. In fact and to the contrary, it's always the advocates of unrestricted immigration who try to avoid letting the people vote. Marco Rubio and the rest of the pro-amnesty "Gang of Eight" don't even want the country to know they're about to vote on a mass immigration scheme.

Liberals say, "Basic human rights are not subject to a vote!" - and then define "basic human rights" as "the right of people who don't live in your country to move there."

Manifestly, opponents of open immigration are not fascists, anti-Semitic, anti-gay, intolerant or idiots. But as long as we're on the subject, may we inquire into the tolerance and other Western values of the potential immigrants themselves?

Last week, U.S. law enforcement officials reported that Muslim immigrant Ibragim Todashev admitted that he and Boston bomber Tamerlan Tsarnaev had murdered three Jewish men in a Boston suburb on the 10th anniversary of the 9/11 attack. (Which also, I believe, was the work of immigrants.) The victims' throats were cut from ear to ear, nearly decapitating them. One was Tamerlan's best friend.

Searching The New York Times' webpage for "English Defense League," turns up this multicultural story out of Saudi Arabia: "Online Campaign Draws Attention to Case of Saudi Father Accused of Rape and Torture." The father, Fayhan al-Ghamdi, a prominent Islamic cleric, served only a few months in a Saudi Arabian prison for allegedly raping, burning and fatally beating his own 5-year-old daughter.

It's not just Muslims who aren't warming to Western values. Polls by the Anti-Defamation League going back decades have shown a steady decline of anti-Semitism in the U.S. But a 2002 poll showed a surprising upsurge.
While 17 percent of all Americans were said to hold "strongly anti-Semitic" views, 35 percent of Hispanics did - as did 44 percent of foreign-born Hispanics.

(Note to Sheldon Adelson: It may be time to give your Hispanic employees a raise.)

Liberals get a kick out of accusing their opponents of what they themselves are guilty of. But this may be the most audacious reverse-guilt play yet. For objecting to the importation of primitive, violent, child-rape-forgiving bigots, the opponents of mass immigration are accused of bigotry.

Jen pisnicka

30. května 2013 v 17:13 Clanky jinych autoru


Založení třídy otroků v Československu 1945

30. května 2013 v 15:11 | MUDr. Jaroslav Lhotka |  Clanky jinych autoru
Tato třída otroků byla v ČSR založena dekretem prezidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 126 Sb. o zvláštních nucených pracovních oddílech. Tento dekret podepsal prezident Budovatel Beneš v předvečer ustavující schůze prozatímního Národního shromáždění, tedy v předvečer státního svátku, kdy roku 1918 vznikla Československá republika. Poválečná bolševizace byla jednotně přijata poslanci.

Třída stáních otroků byla založena a ve svých začátcích spravována ministrem spravedlnosti JUDr. Jaroslavem Stránským. Jeho nástupce, socialista JUDr. Prokop Drtina, vydal 20. listopadu 1945 zevrubné instrukce o výkonu trestu ve zvláštních nucených pracovních oddílech a dne 2. července 1947 informoval poslance takto: "Jedním z největších úkolů, které musí justiční správa zvládnout, je řádné využití pracovních sil vězňů. Dekretem prezidenta republiky č. 126/45 Sb. byly zřízeny zvláštní nucené pracovní oddíly. V nich je podle posledního zjištění zaměstnáno celkem 11.654 trestanců z věznic krajských soudů a trestních ústavů, tedy značná část celkového počtu asi 18.800 vězňů, umístěných ve vyšetřovací a trestní vazbě v těchto ústavech. Práce schopní vězni jsou v oddílech zaměstnáni v uhelných dolech, lomech, železárnách, papírnách, cementárnách, tkalcovnách a též v zemědělství. Mezi trestanci, jimž bylo uloženo odpykat část trestu nebo celý trest na svobodě ve zvláštních pracovních oddílech, jsou všichni práce schopní odsouzenci političtí, též Rudolf Beran a Jan Syrový. Oba odpykávají trest ve valdickém ústavu a spolu s jinými 35 trestanci byli umístěni ve zvláštním nuceném pracovním oddílu vykonávajícím zemědělské práce na velkostatku Javorníku u Vrchlabí. Beran spolu se Syrovým a ostatními trestanci zaměstnáváni pracemi a to podle potřeby od 4,30 hodin až do 22,00 hodin. Oba pracují velmi dobře, například Beran sešrotoval sám za den 20q obilí." Beran a Syrový odsouzeni na 20 let v r. 1947.

Jak je patrné z této zprávy pro revoluční poslance, stali se prvními příslušníky třídy otroků nejhlavnější nepřátelé komunismu. Byli zaměstnáni na nejtěžších pracech v různých podnicích, kam je stát určil a jejich pracovní sílu propůjčoval s neomezeným právem vykořisťovatele. Byli zaměstnáni od východu slunka do jeho západu bez ohledu na jejich stáří a zdravotní stav (oběma bylo přes 60 let). K této otrocké práci byli političtí odpůrci nejen odsuzováni, ale i zatýkáni a určováni ještě během vyšetřovací vazby, aby se nahradily výrobní ztráty po vyhnání Němců rudými gardami vytvořenými po revoluci, v polovině května 1945.

Odsun Němců (zejména z pohraničí) dle přijaté Postupimské dohody v srpnu 1945 měl za následek snížení příjmu ministerstva vnitra. Proto perzekuce nepřestávaly ani po ukončení lidového soudnictví. Na rok 1948 uvedlo ministerstvo spravedlnosti: "V zemích českých je ve vazbě 21 tisíc osob. Vězeňská správa v zemích českých hospodaří na 535ha půdy. Očekává se, že justiční správě budou dány do užívání další zemědělské objekty z konfiskovaného majetku ve výměře asi 450ha."

Odpůrce komunismu, retribuční vězeň Václav Bureš, když byl vězněn ve Valdicích, musel chodit po zemědělských pracech na polích patřících pod správu Valdické věznice ještě i do vesnice Popovice u Jičína pracovat k tamnímu sedlákovi Svobodovi dlouho do noci, aniž by od něho dostal trochu jídla. Svoboda byl před válkou republikán, po válce se stal komunistou a jeho syn okresním prokurátorem v padesátých letech.

Gottwaldovo vedení KSČ se po válce v r. 1945 smířilo a odpustilo, aby do lůna strany přijalo vyvržené heretiky z roku 1929 (Jaroslav Seifert a spol.) a Národní fronta je odměnila tituly národních umělců s bohatou apanáží a popřípadě ještě vysokými úřady, kterými NF nešetřila ani v případech ostatních jejích členských stran. Tak se v r. 1945 Ivan Olbracht, který se hlásil k židovství, stal sekčním šéfem pro rozhlas, Vítězslav Nezval šéfem pro film, kde pracoval František Halas. Vyzdvihl je ministr informací Václav Kopecký, jenž si je oblíbil, protože opěvovali komunismus a Stalina.

Národní fronta odstranila z vedoucích míst veřejného života všechny, kdo nešli s novým duchem doby a měli odpor ke komunismu. Nelitovala zatížení pokladny státu zřízením nových ministerstev, soustavou zvláštních odměn, preferenčních přídavků a přídělů. Tento systém korupce nebylo nic jiného než likvidace demokracie a s ní svobodného dělnictva, pro bolševickou diktaturu nejnebezpečnější třídy. Toho všeho bylo v Československu docíleno už před únorem 1948. Zůstala jen střední poloburžoazní, poloproletářská třída, izolovaná a bezmocná. Na její likvidaci stačili už komunisti sami. Šrámek s Hálou pozdě procitli ze lží KSČ!

Vláda Národní fronty zrušila šest církevních a jeden státní svátek, aby bylo víc pracovních dnů k plnění dvouletky. Byl přijat zákon o trestní ochraně dvouletky, podle něhož ohrožování dvouletky bylo totéž jako ohrožování republiky. Tento zákon přijali poslanci s nadšením. Když byla pracovní doba rozšířena nad zákonně stanovený limit, došlo k tažení za vybičování pracovního výkonu. Národní socialistický poslanec Zeman 20.2.1946 volal: "Jen produktivní prací poctivě konanou se dostaneme z tohoto začarovaného kruhu. V tomto směru může nám být Rusko příkladem." Ozývaly se hlasy žádající nové kontingenty do oddílů otrocké práce. Tak například žádala Fráňa Zemínová jménem národně socialistického klubu poslanců dne 10. července 1946: "Zdražovatelé buďte bez milosrdenství zařazeni do pracovních táborů a jejich neoprávněné zisky budiž zabaveny." Netrvalo dlouho, aby ji komunisti odsoudili do robotárny sami. Taky pozdě procitla!

Poválečný (z roku 1945) Košický vládní program zjednodušil politiku Národní fronty tím, že zakázal politické strany reprezentující většinu voličů před válkou. Příslušníci zakázaných politických stran byli pak prohlašováni za kolaboranty, zvláště když měli majetek. Celá řada z nich byla uvězněna po tzv. osvobození v květnu 1945, souzena lidovými soudy. Příslušníci nejsilnější předválečné strany republikánské se rozešli do zbývajících čtyř stran a v r. 1946 jeden milion bývalých republikánských voličů (dle prof. Kalvody) volil KSČ. Díky Benešovi byli pozavíráni po květnu 1945 odpůrci komunismu, který do republiky vál od jejího založení v r. 1918 z Východu. Navíc zde schází PRAVDA, jak to bylo s naším osvobozením a co po něm následovalo. Na Benešovi nelze stavět budoucnost národa. Jestliže prezident V. Havel udělil posmrtně medaili za "Zásluhy" páteru Františku Hálovi, místopředsedovi Čs. strany lidové, v době poválečné do r. 1948 přednímu činiteli v zavádění nového otrokářského řádu Národní fronty, pak je to výsměch PRAVDĚ. Toto vyznamenání na Hradě převzal tehdejší předseda KDU-ČSL Josef Lux.


Benešova bolševizace

30. května 2013 v 15:08 | MUDr. Jaroslav Lhotka |  Clanky jinych autoru
Už v r. 1934 se podařilo ministru zahraničí PhDr. Benešovi, aby byl Sovětský svaz přijat do Společnosti národů, když měl zrovna předsednictví Společnosti národů, na Valném shromáždění národů v Ženevě.

V r. 1935 se v ČSR uskutečnil zájezd československých novinářů do SSSR. Účastnil se ho také Jan Werich a Hubert Ripka, v Londýně horlivý válečný propagátor Benešovy politické orientace na Sovětský svaz a Stalina. Vzniká Společnost se Sovětským svazem. Už v r. 1938 dochází Beneš k "lidové demokracii", která žádá totéž co marxismus: omezení osobní svobody ve prospěch státní kolektivní moci na cestě k beztřídní společnosti. Už necítil žádných překážek k plné spolupráci s bolševickým Ruskem, vytrvale a systematicky z politiky odstraňoval ty, kteří se mu pletli do "díla". Nedotklo se ho vyvolání sovětsko-finské války 30. listopadu 1939, ani vyloučení Sovětů ze Společnosti národů 14. prosince 1939. Nedotklo se ho zrušení čs. vyslanectví v Moskvě, které sovětská vláda oznámila Fierlingerovi 15. prosince 1939, zbourání Zborovské mohyly v Cecové na Ukrajině, uznání Slovenského státu Sovětským svazem, pakt Stalina s Hitlerem, dělení Polska, Katyň.

Výsledkem Benešova a Šrámkova jednání v Kremlu v prosinci 1943 byla smlouva o "bratrské" spolupráci na 20 let. Nebyla výplodem jednostranného diktátu, nýbrž oboustranné dobrovolné dohody, kterou Beneš pokládal za úspěch své politiky v rámci "lidové demokracie", která byla součástí jeho plánu vlády nad národem Čechů a Slováků. Lidová demokracie plně vyhovovala komunistům. Naše první domácí vláda po skončení 2. světové války tudíž musela být vládou národní fronty a v této dojemné názorové souhře v Londýně za války se všichni členové vlády vrhli do pilné přípravy bolševizace Československa po výhře nad odpůrci Benešova intrikánství. Dojemně také působilo, že v československé londýnské emigraci se nikdo nechtěl hlásit k pravici, lidovci pod Šrámkem hlásali, že jejich program křesťanského solidarismu je ve své podstatě socialistickým programem.

Od svého příjezdu v prosinci 1943 z Moskvy Beneš nepřestal usilovat o rozdmýchání povstání na půdě bývalého Československa. O tom svědčily jeho rozhlasové projevy z Londýna, které stále častěji volaly po boji a krvi. Posluchači BBC byli zmateni touto náhlou změnou názorů "velkého" muže, jenž se té krve tolik bál v září 1938, kdy za ním stál jako jeden muž po zuby ozbrojený národ v Mnichovské krizi. Čím měl dnes bojovat, když mu byla odebrána výzbroj a výstroj pro 42 divizí, kterou musel dát Hitlerovi v rámci Benešem podepsaného Mnichovského diktátu, kdy četníkům a policistům bylo dovoleno nosit jen revolvery a nic víc, kdy už v r. 1942 v prostoru okresů benešovského, sedlčanského a jílovského byli vyhnáni obyvatelé a zřízen obrovský SS-Truppen Übungsplatz Böhmen. Odsoudil dr. Háchu a jeho vládu a žádal krev. Takto mluvil po svém příjezdu z Moskvy ve Státní radě dne 3. února 1944:

"Špatně bychom tudíž posuzovali u nás poměry, kdybychom neviděli, že právě tato situace v souvislosti s přicházející druhou frontou a blížící se Rudou armádou k našim hranicím, vytváří psychologicky, politicky a mravně všechny podmínky a všechny předpoklady pro to, aby duchovní i fysická resistence našeho lidu dosud všeobecnými poměry a příliš velkou vzdáleností spojeneckých front brzděná, se neobrátila nakonec ve všeobecné, rozhodné, nekompromisní a bojovné, účinné povstání proti utlačovatelům, ve stejných formách, v jakých se vyvíjí nyní v Jugoslávii a v Polsku, ve Francii a v Norsku, k němuž i u nás dojde a dojít musí. A už tímto svým projevem náš lid na našem území k němu rozhodně vyzývám. Jsou tudíž už plně dány předpoklady pro sjednocený a všeobecný boj ve formě veliké lidové revoluční vojny na celém československém území. Náš domácí boj o převrat v této válce bude a musí být revolučně a vojensky organizovaný a násilný a bude a musí znamenat u nás velikou lidovou odplatu a pro Němce a fašistické násilníky konec opravdu krvavý a nelítostný."

Tak došlo ke slovenskému povstání, které však neuzrálo ve všeobecný lidový převrat, kterého si Beneš přál: "Válka bude v poslední fázi všeobecnou lidovou vojnou, tak bude všeobecně proveden náš veliký lidový převrat podle přesného našeho plánu po celé republice všemi lidovými vrstvami společně a celým národem a vším dnes utlačovaným a zotročeným lidem českým, slovenským a karpatoruským. Náš úkol je, aby to byl všenárodně připravený lidový převrat."

Konečně 5. května 1945 začala téct i v Praze krev. Pražský rozhlas volal o pomoc česky, rusky, anglicky a francouzsky. První zasáhla Vlasova armáda a krev přestala téct. Ale ozvala se košická vláda, neboť plán "krvavého a nelítostného konce" byl narušen. Proto pražský rozhlas po dvou dnech oznámil, že Národní rada nemá nic společného s armádou generála Vlasova, že tato armáda bojuje na svou vlastní pěst. Sotva se Vlasovci stáhli z pouličních bojů, hra pokračovala a krev opět zbytečně tekla. Bylo tu ještě jedno nebezpečí - Pattonova armáda u Plzně. Ale i to se podařilo košické vládě, připravující opravdový krvavý a nelítostný revoluční převrat, překonat. V ranních hodinách 9. května 1945 armáda maršála Koněva "osvobodila" Prahu, kdy již bylo dávno po skončení 2. světové války. Pod záštitou Rudé armády se ujaly nad Prahou vlády sověty, jejichž volný překlad do českého jazyka zněl: národní výbory. Jejich prvním aktem byly masové perzekuce. První obětí se stali členové revolučního výboru, který ještě v posledním okamžiku se snažil odvrátit novou tragédii od československého lidu vyhlášením Československé republiky, nezávislé na rozhodnutích a závazcích loutkové vlády z Košic. Dne 11. května přiletěla košická vláda do Prahy.

Zřízením národních výborů byl signál k bolševizaci země: Na nic nečekejte, ničeho se nebojte Revoluční gardy, vaše je právo, vaše je moc, máte právo zatýkat, soudit lidovými soudy, trestat, konfiskovat majetek i čest. Takový je zákon bolševické revoluce. A tak se začalo rabovat, především v pohraničí, neboť dle nových vládců: při budování nového života v osvobozené vlasti nemůže být místa pro zrádce a kolaboranty. Tyto národní výbory byly instalovány oddíly Rudé armády, která okupovala většinu republiky, a sekretariáty komunistické strany. Nebyly nikým voleny! Později, když se jim podařilo svou moc upevnit, aranžovaly veřejné schůze, na nichž daly potvrdit svou moc nikým nesčítanou aklamací. Avšak ani této komedie nebylo zapotřebí, neboť rozpoutaly zuřivý boj za očistu národa. Osobní msta, touha po cizím majetku, závist byly vodítkem k zatčení a k zavedení národních správ. Revoluční drancování nemělo konce a neznalo hranic.
Při národních výborech po 2. světové válce byly ustaveny vyšetřovací komise, které připravovaly materiál pro lidové soudy, bezpečnostní referenti pak jako velitelé policie zatýkali.

Na pomoc národním výborům bylo po válce organizováno udavačství. Podle retribučního dekretu bylo udavačství gestapu trestné, kdežto udavačství vyšetřujícím komisím bylo prohlášeno za věc národní cti. Udavačství se po "osvobození" Rudou armádou stalo výnosným kořistnickým obchodem. Dne 10. června 1947 mluvil bratr prezidenta Beneše, sociálně demokratický poslanec Vojta Beneš, o "lidských parazitech", kteří si z udavačství vytvořili byznys: "Tito podlí lidé žijí z lidského neštěstí. V ministerstvu školství známý vlivný úředník jednoho dne s několika kamarády vyhnal bez jakéhokoliv oprávnění na 40 svých kolegů z úřadu. Jednoho z nich vsadil do kriminálu na Pankrác a ostatní zbavil chleba, cti a všeho, co s tím souvisí. A přece tento úředník nebyl čistý jako lilie. V zemské školní radě je jiný úředník. Četl jsem jeho studii o tom, že na čs. středních školách musí vládnout duch nacismu. Já tu studii měl v rukách a odevzdal jsem ji na správné místo. A vidíte, tento vysoký úředník byl povýšen ještě výše." Potom Vojta Beneš odjel do USA a už se nevrátil zpět do republiky, bolševizované národními výbory, kde vládl duch Národní fronty.

Vzpomínky opata Břevnovského kláštera Anastáze Opaska z knížky "Dvanáct zastavení" na tuto dobu: "Do našeho bývalého pivovaru vystěhovali jako do internace jakýsi starobinec; byli to němečtí stařečci a stařenky, kteří umírali neuvěřitelně rychle. Umírali jako mouchy, protože neměli dostatečné ošetření. Leželi ve velkém sále, nad nímž vládl zase někdo z břevnovského národního výboru, který drželi v rukou komunisti. Na smrt je připravoval náš kněz, pokud byli věřící. Protože většina Čechů, kteří je hlídali, nerozeznávala mezi cizími jazyky, tak kdo nemluvil česky, byl pro ně Němec. Zemřeli mezi nimi i jiní cizinci, například Švédové, kteří náhodou v tom starobinci koncem války byli. Ti zemřelí byli pak po léta hledáni také na našem hřbitově. Bylo z toho strašné ostudy, a to nejen v Břevnově. Na hřbitově jsme nacházeli některé ráno deset i více mrtvol přehozených přes zeď - zemřelých nebo i ubitých či zastřelených na strahovském stadionu. Utlučené nebo prostě zastřelené Němce jsme nacházeli i v poli přes silnici."

Prvním poválečným ministrem spravedlnosti byl socialista JUDr. Jaroslav Stránský, tentýž Stránský, který jako poslanec v r. 1919 se spolupodílel na osvobození 40 českých bolševiků, jež poslal ze sběrného tábora ve Zvědočce u Irkutska generál M.R. Štefánik na "soud národa" jako vlastizrádce. V Praze byli ihned propuštěni na svobodu. Z Vodičky se tak stal poslanec za KSČ. Už tehdy nebyla spravedlnost a ze šíření bolševismu pak vznikla Liga proti bolševismu. Za členství v této Lize se po květnu 1945 odsuzovalo do vězení lidově demokratického, mnohdy horšího jak za nacistů. Tlačili na to Židé po válce. Tak byl pronásledován Václav Talich pro členství v "Lize proti bolševismu" a nesměl být zaměstnán v České filharmonii jako její dirigent, protože shlédl masakr NKVD v Katyni, kam byli dopraveni čeští intelektuálové na Goebbelsův příkaz. Dodnes není Kreml schopen se dostatečně vyzpovídat Polákům, i ze Sikorského smrti, se kterým za války v Londýně Beneš přerušil spolupráci, protože uvěřil Stalinovi. Za 10 let od Mnichova nás Beneš dovedl k nové totalitě - rudé! ThDr. Anastáz Opasek, šedesátý opat benediktinského opatství břevnovského, byl v září 1947 zatčen, odsouzen a v roce 1960 na amnestii prezidenta Novotného propuštěn. V r. 1968 odešel z vlasti a v r. 1990 se navrátil z bavorského Rohru do Prahy. Jeho "Dvanáct zastavení" stojí za přečtení.

Sotva skončily lidové soudy soudit podle velkého retribučního dekretu, začala nová vlna procesů podle malého dekretu (o národní cti). Jen ve Velké Praze bylo už tehdy připraveno 23 tisíc takových případů a lidových mimořádných soudů bylo v českých zemích celkem 24. Těmito rozsudky dle velkého retribučního dekretu získala lidově demokratická Československá republika přes 20 tisíc otroků na laciné galejnické práce a počítáme-li asi 10 let na doživotně odsouzené, pak to činilo 214 tisíc let. Cílem celé té Benešovy lidově demokratické revoluce nebylo nic jiného, než mravně rozvrátit národ a vydat ho do rukou komunistů.



Mons. Jan Šrámek a Řád T.G. Masaryka

30. května 2013 v 15:04 | MUDr. Jaroslav Lhotka |  Clanky jinych autoru
28. října 1991 byl Janu Šrámkovi prezidentem Československé republiky Václavem Havlem propůjčen in memoriam Řád TGM za jeho zásluhy o svobodu ČSR v boji s nacistickým a komunistickým režimem. Jak to bylo ve skutečnosti se Šrámkovým bojem za svobodu ČSR? Republiku vydanou Hitlerovi na pospas po Mnichovu tajně opustil 27. července 1939 a jako předseda tzv. exilové vlády stál u zrodu bolševizace republiky po 2. světové válce, jako pomocník prezidenta Beneše.

Prvorepublikový vůdce ORLA Jan Šrámek a poslanec slyšel přece, jak komunistický poslanec Klement Gottwald sliboval demokratům - zakroucení krkem - až se komunisti dostanou revolucí k moci. A přesto jel s Benešem za války z Londýna do Moskvy, aby v Kremlu 3. prosince 1943 podepsal bratrskou spolupráci na 20 let a spolupráci Církve s KSČ. Kněz, jenž se dal do služeb antikrista a upsal Vlast bolševickému ráji Sovětů určitě neměl od papeže Pia XII. mandát ke spolupráci s komunismem, jehož byl papež nepřítelem. Beneš se Šrámkem při audienci u ministerského předsedy Churchilla nebrali vážně jeho varovná slova, aby upustili od návštěvy Kremlu a bratrské spolupráce se Stalinem. Neuspěli oba čeští generálové Prchala a Ingr, kteří prosili Beneše a Šrámka ve jménu národa, aby do Moskvy nejeli, že se staneme další svazovou republikou Sovětů. Německý týdeník "Wochenschau", promítaný v kinech, pak ukázal, jak se k sobě měli Beneš, Šrámek a Stalin v Kremlu. Národ čekal, že Rusko nás zavalí masem a chléb bude zdarma. Po válce byl národ šťastný, že se zbavil německých protektorátních přídělových lístků a věřil, že sluha Páně Jan Šrámek s neomylným Benešem nám zajistili ráj na zemi.

Přijetím Košického vládního programu Národní fronty došlo po 2. světové válce také k bolševizaci armády. Košická vláda, vracející se do Prahy, měla k dispozici celou Rudou armádu, která, až na malý západní díl Čech, okupovala Československo. Revoluční gardy se komunistům a KSČ podařilo zorganizovat až v půli května a začátkem června 1945. Čeští rudoarmějci, zběhové a vrazi čs. legionářů se po 2. světové válce zmocnili legionářské organizace. Jejím předsedou se stal bolševikoid Josef David. Komunisté, stíhaní za 1. republiky zatykačem, byli postaveni nad legionáře; Vodička, komunistický poslanec, nad svou oběť plukovníka Švece, velezrada nad úroveň národní cti! Beneš a Šrámek s bolševizací armády souhlasili. Beneš ve Státní radě 23. února 1945 řekl, před Košickým programem: "Naším vojenským spojenectvím se Sovětským svazem budou dány mnohé změny technické a vůbec organizační a tím přirozeně i další nové ideové změny. Vojensko-politická a mravní výchova našich důstojníků se nám v první republice neosvědčila."

Na místa, uvolněná po odstranění legionářů, nepohodlných novému režimu, se dostali osvědčení komunisté a bývalí rudoarmějci. Před Národní soud byl postaven Gajda. Přes organizované svědectví soud musel konstatovat, že se Gajda choval v době protektorátu jako málokterý vlastenec. Odmítl se setkat s Hitlerem, přestože si Hitler toto setkání přál. Stoupence NOF, která nikdy nerozbíjela stát, ale rozbíjela komunistickou propagandu a kritizovala Benešovu zahraniční bolševickou politiku, Gajda nabádal k aktivnímu protinacistickému odboji. Byl odsouzen ke dvěma rokům!

Kdo ještě varoval Beneše a Šrámka, aby si rozmysleli jet v prosinci 1943 do Moskvy ke Stalinovi a uzavřít mírovou smlouvu byl britský politik Attlee, vůdce Labour Party, tedy socialista jako Beneš. Noviny Manchester Guardian zveřejnily v té době fotografii: Beneš, Hana Benešová a Šrámek na audienci u ministerského předsedy Churchilla, jenž oba pány odvracel od cesty do Kremlu, že si tím mohou vysloužit titul likvidátorů ČSR.

Šrámek si tak vysloužil stát se prvním poválečným předsedou ČSL v rámci čtyř povolených politických stran Národní fronty. Oba generálové, Ingr a Prchala, kteří prosili oba zrádce, Beneše a Šrámka, aby nejezdili do Moskvy v prosinci 1943, byli po válce odsouzeni v nepřítomnosti. Poválečný ministr vnitra komunista Nosek mohl být spokojen s nastoupeným politickým kurzem k bolševizaci republiky.

První politická čistka po roce 1945 neproběhla v KSČ, ale v lidové straně pod Mons. Janem Šrámkem. Byla z ní vyloučena a zbavena poslaneckého mandátu v roce 1946 JUDr. Helena Koželuhová, která představovala pravici v ČSL a usilovala o těsné vztahy s pravicí národních socialistů pod Ottou Horou, což nevyhovovalo poslanci ČSL Josefu Plojharovi, katolickému knězi ve službách KSČ. Plojhar se v klubu poslanců lidové strany vyslovil, že kdyby došlo k přijetí programu Koželuhové, musel by ze strany vystoupit, protože to už by nebyla lidová strana. Čistka se týkala jen dr. Koželuhové, neboť ostatní věřili Janu Šrámkovi a jeho heslu "Musíme být u toho!"

Když pak došlo k převratu 25. února 1948, proti převratu demonstrovala jen nevelká skupina studentů v Praze, dožadujících se přijetí u prezidenta Beneše. Rozhodující část obyvatel zůstala pasivní a většinou mlčící, která si nedovedla představit, jak vypadá komunismus ve skutečnosti. Takoví byli Pražané v roce 1948! Tehdy se Šrámek s knězem Hálou, poslancem ČSL, pokusili uprchnout letadlem. Útěk se nezdařil. Pro Šrámka a Hálu pozdní procitnutí, protože to byli kněží ve službách antikrista. Už za prezidenta Masaryka poslanec Jan Šrámek podrýval autoritu prvního porevolučního pražského arcibiskupa ThDr. PhDr. Františka Kordače, jenž stál jako generál Gajda proti nastupující bolševizaci, která začala vyhazováním křížů ze škol a s Masarykovými hesly: Kříže do škol nepatří, Tábor je náš program!

Když je komukoliv vzato právo říkat pravdu, pak je iluzí tvrdit, že ho někdo přišel v květnu 1945 osvobodit od ideologie nacismu a komunismu. Dočasní spojenci komunistů v letech 1945-48 pomáhali likvidovat politickou opozici pod standartou Národní fronty. Budovali si ráj na zemi z nakradeného majetku a dnes po jejich vůdcích loupežníků zůstali dědicové lupu a ti nechtějí slyšet slova pravdy a spravedlnosti. Důsledkem jejich špatné práce pro český národ je korupce a prorůstání zločinné mafie do politiky. Vzorem pro český národ nemůže být Jan Šrámek, vyznamený Řádem TGM in memoriam.

Masaryk kontra Kramář

30. května 2013 v 15:01 | MUDr. Jaroslav Lhotka |  Clanky jinych autoru
S generálem Radolou Gajdou se profesor Tomáš Masaryk rozešel už za 1. světové války, po bitvě u Zborova, v roce 1917 po ostré hádce v Nové Čartoriji, když ho Gajda požádal o souhlas, že s naší vojenskou pomocí zatočí s trojčením bolševiků v Petrohradě do tří dnů. Tehdá měl Gajda z našich vojáků v národním Rusku nejvyšší vojenskou hodnost - štábní kapitán. Osvoboditel Masaryk, jenž hlásal, že demokracie je diskuze, ve vojenském a politickém životě jí nerozuměl a bohorovně určoval své názory za jedině správné, a běda tomu, kdo s nimi nesouhlasil. Od té doby zanevřel na štábního kapitána Gajdu, podrážel mu nohy, kde jenom to bylo možné v nově zrozené republice po 28. říjnu 1918. Stejně tak zanevřel na všechny ruské Čechy, kteří se nikdy nenadchli pro "Tvůrce" legií v Rusku Masaryka, poněvadž znali pravdu, že skutečným tvůrcem legií byl okruh zapálených Čechů kolem JUDr. Václava Vondráka z Kyjeva na Ukrajině, jež prostřednictvím ruských panslavistů dosáhli u cara Mikuláše II. souhlasu k založení České družiny v r. 1914, základu rodící se samostatnosti po 300 letech od Bílé Hory.

V názoru na komunismus se Masaryk a s ním Beneš zásadně rozcházeli s generálem dr. M.R. Štefánikem, jenž si byl vědom vděčnosti k národnímu Rusku po pádu carismu a ještě na jaře 1919, před svým odjezdem ze Sibiře, vyzýval ruské legie k neúprosnému boji proti komunismu, nepříteli svobody. Takového člověka Masaryk nepotřeboval, zájmy vlastenců mu byly cizí, v lepším případě stály až na druhém místě. Ještě v roce 1919, kdy už bolševické jednotky učinily konec nezávislosti a vlády kozáckého atamana Petljury na Ukrajině, Masaryk jako Osvoboditel úporně obhajoval svou tezi přísné neutrality k bolševické revoluci. Když Spojenci viděli, že v bitvě legií s Němci u Bachmače zvítězily legie, které se daly na pochod podél transibiřské magistrály a obsadily ji v bojích s bolševiky až do Vladivostoku, změnili názor na další setrvání rakouské monarchie. Stačilo po magistrále převézt ze zajateckých táborů za Uralem odpočaté Němce a ti by na západní frontě zničili své nepřátele, neboť armády Dohody již mlely z posledních sil. Nebýt čsl. legií v Rusku a jejich boje s bolševiky, nebylo by osvobozenecké dílo korunováno úspěchem - uznáním samostatnosti Čechům a Slovákům.

Po smrti generála Štefánika stál v politické opozici proti Masarykovi a Benešovi zásadně a nesmlouvavě JUDr. Karel Kramář se stranou národních demokratů. Jestliže český národ byl veden profesorem Masarykem k ateistickému humanismu, tak právě ministerstvo školství dostala po 28. říjnu 1918 sociální demokracie, kterou volil prezident Masaryk po celý svůj zbývající život. Na ministerstvo byl povolán známý anarchista S.K. Neumann, ctitel volné lásky v životě občana státu. Začala se uvolňovat morálka a mravnost a místo PRAVDY došlo k mystifikaci osoby prvního prezidenta - Masaryka. Začali s vyhazováním křížů ze škol, že tam nepatří. Proslula tím obec Lidice, kde je spálili na dvoře Horákova statku za povyku a nadávek na adresu Církve a věřících v Krista Spasitele. Lidice byla z velké části ateistická. Na tomtéž místě došlo k popravě za nacistů.

Jestliže byl český národ od Masaryka veden doleva, pak ho tehdy nevedl Klement Gottwald. Ve svém díle "Světová revoluce" (rok vydání 1925) na str. 225 píše: "Spojenci podporovali boj proti bolševikům, pokládal jsem to za pochybné." Na str. 207 přiznal, že v únoru 1918 dal souhlas bolševickým agitátorům z Kyjeva, aby dělali v čsl. legiích nábor pro Rudou armádu. Legionářský "Československý deník" (č.24, Kyjev, 1918) přinesl zprávu, co tehdy prof. Masaryk řekl v Kyjevě o bolševicích: "Řekl jsem Spojencům otevřeně: Nebojím se vítězství bolševiků. Bolševická vláda je demokratická, socialistická."

Ještě v březnu 1946 na zasedání VIII. sjezdu KSČ v Praze Václav Kopecký prohlásil, že komunisté na Masaryka navazují a přejímají všechny živé hodnoty jeho díla. Ještě v době kultu osobnosti hlavní náměstí v Jičíně se jmenovalo Masarykovo. Ke změně názvu došlo až v polovině února 1954, kdy se přejmenovalo na Gottwaldovo.

JUDr. Karel Kramář prohlásil: "Ať se děje co chce, bez silného nacionálního slovanského Ruska nebude ve světě míru a pokoje. Žádné garanční pakty, ať jsou sebekrásnější a sebepěkněji sepsány, nedají ohroženým národům bezpečnost. Dokud však je Rusko bolševické, je evropský mír a celého světa ohrožován, neboť cílem a snahou bolševického Ruska není ustálení poměrů, nýbrž zrevolucionování celého světa."

Jestliže národ byl veden Masarykem doleva, pak na školách vyučovali mládež bývalí legionáři, poplatní Masarykově legendě, že stvořil republiku jen on sám. Naučenými frázemi ohlupovali sami sebe a mládež, která jim byla rodiči svěřena do výchovy milovat PRAVDU. Na lži však nic natrvalo nelze postavit. Toho je dokladem historie českého národa. Bez znalosti historie nelze jít kupředu! Na Masarykovi nelze stavět budoucnost českého národa. První republika měla jepičí život a po 20 letech přišel Mnichov a byl konec s vítězstvím nad Německem.

První československá vláda, v jejímž čele stál Karel Kramář a měla 7 ministrů, padla už v roce 1919. V té době byl Kramář jako předseda vlády s ministrem zahraničí Benešem v Paříži na mezinárodní mírové konferenci, kde požadoval bojovat proti bolševickému Rusku, jak to žádal maršál Foch, vrchní velitel Dohody. To bylo v rozporu s Masarykovými plány bolševizace republiky. Vláda padla! Kramář tak musel opustit přední politické pozice, kam se mu již nikdy nepodařilo navrátit, jako bývalé hlavě domácího odboje za 1. světové války. Masaryk mohl být spokojen, jak byl jeho nepřítel vyřízen.

Z odporu proti bolševizaci ČSR vzniklo ve dvacátých letech minulého století v republice několik pravicových seskupení nacionalistů: Červenobílí, Národní hnutí, Českoslovenští fašisté. Cílem bylo potírat komunismus, reakční socialismus a rozvratný realismus. Komunisté měli svou III. internacionálu v Moskvě a socialisté svou II. mezinárodní internacionálu. Fašismus zachránil od bolševizace Itálii. Proto se stal mezinárodním hnutím proti bolševismu. U nás díky poskytnutému azylu Trockému od prezidenta Masaryka. Když se pravicově smýšlející ruští legionáři vzbouřili, Trocký musel opustit ČSR. Noviny nesměly o tom psát, jaká tuhá cenzura tisku zde byla za Masaryka, horší jak za Bacha v c.k. Rakousku. Fašistické listy o tom psaly, a ty byly zakázány, dle sdělení člena NOF Václava Bureše.

Po sametové revoluci byla komunistická strana prohlášena za zločineckou, přitom nebyla zakázána. Co zasel Masaryk, to se dnes sklízí! PRAVDA nezvítězila, proto jí musíme pomáhat na světlo.


Diskuse s idioty

29. května 2013 v 22:36 | Pepa Nos |  Clanky jinych autoru
                   
Pan Petr Franc, Mgr., Okresní soud v Kutné Hoře, Náměstí Národního odboje 58, 284 35 Kutná Hora. (doporučeně)

Policie České Republiky - Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, J.A. Bati 5637, 760 01 Zlín. (dop.)

Věc: Dotaz - Lze svévolně a kdykoliv pozměňovat platnou veřejnou listinu?


Dobrý den.

Prosím o zodpovězení mého dotazu, týkajícího se pozměňování a neoprávněného zneplatňování
platné veřejné listiny - řidičského průkazu.

Po výměně mého průkazu na v současné době platný (s rozšířenou platností pro státy EU) mě
"odbor dopravy" v Kutné Hoře nutí už podruhé ve velmi krátké době tento platný řidičský průkaz měnit.
Vzhledem k faktu, že mě brzy čeká další lékařská prohlídka (po dovršení věku 65 let), lze očekávat
od "odboru dopravy" v KH opětovné nucení k již celkově čtvrté výměně platného řidičského průkazu, 
za tři roky další, již pátá "výměna" a pak "výměna" každé dva roky.

Přičemž mě tento "odbor dopravy" informoval až třetím rokem (v přiloženém dopise) o existenci
jakéhosi "kódování" s tím, že první "výměna" - až teoreticky nekonečněnásobná  "výměna" by 
vždy obsahovala jakési jejich "kódy".

Vzhledem k mým neblahým zkušenostem s tímto "odborem dopravy", které by mohly být
definovány jako zneužití pravomoci veřejných činitelů, vydírání, vyhrožování, zastrašování, 
podvodné jednání, falšování výpovědi, atd…atp, mám důvodné podezření, že i v tomto případě 
"odbor dopravy" nejen nepostupuje tak jak by měl, ale vědomě se již dvakrát pokusil 
nezákonně pozměnit platnou veřejnou listinu.

Děkuji za vaše odpovědi.


Příloha: Dopis "odboru dopravy" KH ze dne 3.4.2013

Josef Nos, v.r., nar.: 16.5.1949, ul. 17. listopadu 113, 284 01 Kutná Hora, dne 23.5.2013






Na vědomí:
"Odbor dopravy" KH
Karel Schwarzenberg

Ps: Nelogičnost této situace vynikne při následujícím srovnání: Občanský průkaz mi odmítli
vyměnit Dva Měsíce před ukončením jeho platnosti, prý ať přijdu těsně před. Řidičský průkaz 
se přímo zběsile snaží byrokrati vyměnit Sedm Let před skončením platnosti!