Mons. Jan Šrámek a Řád T.G. Masaryka

30. května 2013 v 15:04 | MUDr. Jaroslav Lhotka |  Clanky jinych autoru
28. října 1991 byl Janu Šrámkovi prezidentem Československé republiky Václavem Havlem propůjčen in memoriam Řád TGM za jeho zásluhy o svobodu ČSR v boji s nacistickým a komunistickým režimem. Jak to bylo ve skutečnosti se Šrámkovým bojem za svobodu ČSR? Republiku vydanou Hitlerovi na pospas po Mnichovu tajně opustil 27. července 1939 a jako předseda tzv. exilové vlády stál u zrodu bolševizace republiky po 2. světové válce, jako pomocník prezidenta Beneše.

Prvorepublikový vůdce ORLA Jan Šrámek a poslanec slyšel přece, jak komunistický poslanec Klement Gottwald sliboval demokratům - zakroucení krkem - až se komunisti dostanou revolucí k moci. A přesto jel s Benešem za války z Londýna do Moskvy, aby v Kremlu 3. prosince 1943 podepsal bratrskou spolupráci na 20 let a spolupráci Církve s KSČ. Kněz, jenž se dal do služeb antikrista a upsal Vlast bolševickému ráji Sovětů určitě neměl od papeže Pia XII. mandát ke spolupráci s komunismem, jehož byl papež nepřítelem. Beneš se Šrámkem při audienci u ministerského předsedy Churchilla nebrali vážně jeho varovná slova, aby upustili od návštěvy Kremlu a bratrské spolupráce se Stalinem. Neuspěli oba čeští generálové Prchala a Ingr, kteří prosili Beneše a Šrámka ve jménu národa, aby do Moskvy nejeli, že se staneme další svazovou republikou Sovětů. Německý týdeník "Wochenschau", promítaný v kinech, pak ukázal, jak se k sobě měli Beneš, Šrámek a Stalin v Kremlu. Národ čekal, že Rusko nás zavalí masem a chléb bude zdarma. Po válce byl národ šťastný, že se zbavil německých protektorátních přídělových lístků a věřil, že sluha Páně Jan Šrámek s neomylným Benešem nám zajistili ráj na zemi.

Přijetím Košického vládního programu Národní fronty došlo po 2. světové válce také k bolševizaci armády. Košická vláda, vracející se do Prahy, měla k dispozici celou Rudou armádu, která, až na malý západní díl Čech, okupovala Československo. Revoluční gardy se komunistům a KSČ podařilo zorganizovat až v půli května a začátkem června 1945. Čeští rudoarmějci, zběhové a vrazi čs. legionářů se po 2. světové válce zmocnili legionářské organizace. Jejím předsedou se stal bolševikoid Josef David. Komunisté, stíhaní za 1. republiky zatykačem, byli postaveni nad legionáře; Vodička, komunistický poslanec, nad svou oběť plukovníka Švece, velezrada nad úroveň národní cti! Beneš a Šrámek s bolševizací armády souhlasili. Beneš ve Státní radě 23. února 1945 řekl, před Košickým programem: "Naším vojenským spojenectvím se Sovětským svazem budou dány mnohé změny technické a vůbec organizační a tím přirozeně i další nové ideové změny. Vojensko-politická a mravní výchova našich důstojníků se nám v první republice neosvědčila."

Na místa, uvolněná po odstranění legionářů, nepohodlných novému režimu, se dostali osvědčení komunisté a bývalí rudoarmějci. Před Národní soud byl postaven Gajda. Přes organizované svědectví soud musel konstatovat, že se Gajda choval v době protektorátu jako málokterý vlastenec. Odmítl se setkat s Hitlerem, přestože si Hitler toto setkání přál. Stoupence NOF, která nikdy nerozbíjela stát, ale rozbíjela komunistickou propagandu a kritizovala Benešovu zahraniční bolševickou politiku, Gajda nabádal k aktivnímu protinacistickému odboji. Byl odsouzen ke dvěma rokům!

Kdo ještě varoval Beneše a Šrámka, aby si rozmysleli jet v prosinci 1943 do Moskvy ke Stalinovi a uzavřít mírovou smlouvu byl britský politik Attlee, vůdce Labour Party, tedy socialista jako Beneš. Noviny Manchester Guardian zveřejnily v té době fotografii: Beneš, Hana Benešová a Šrámek na audienci u ministerského předsedy Churchilla, jenž oba pány odvracel od cesty do Kremlu, že si tím mohou vysloužit titul likvidátorů ČSR.

Šrámek si tak vysloužil stát se prvním poválečným předsedou ČSL v rámci čtyř povolených politických stran Národní fronty. Oba generálové, Ingr a Prchala, kteří prosili oba zrádce, Beneše a Šrámka, aby nejezdili do Moskvy v prosinci 1943, byli po válce odsouzeni v nepřítomnosti. Poválečný ministr vnitra komunista Nosek mohl být spokojen s nastoupeným politickým kurzem k bolševizaci republiky.

První politická čistka po roce 1945 neproběhla v KSČ, ale v lidové straně pod Mons. Janem Šrámkem. Byla z ní vyloučena a zbavena poslaneckého mandátu v roce 1946 JUDr. Helena Koželuhová, která představovala pravici v ČSL a usilovala o těsné vztahy s pravicí národních socialistů pod Ottou Horou, což nevyhovovalo poslanci ČSL Josefu Plojharovi, katolickému knězi ve službách KSČ. Plojhar se v klubu poslanců lidové strany vyslovil, že kdyby došlo k přijetí programu Koželuhové, musel by ze strany vystoupit, protože to už by nebyla lidová strana. Čistka se týkala jen dr. Koželuhové, neboť ostatní věřili Janu Šrámkovi a jeho heslu "Musíme být u toho!"

Když pak došlo k převratu 25. února 1948, proti převratu demonstrovala jen nevelká skupina studentů v Praze, dožadujících se přijetí u prezidenta Beneše. Rozhodující část obyvatel zůstala pasivní a většinou mlčící, která si nedovedla představit, jak vypadá komunismus ve skutečnosti. Takoví byli Pražané v roce 1948! Tehdy se Šrámek s knězem Hálou, poslancem ČSL, pokusili uprchnout letadlem. Útěk se nezdařil. Pro Šrámka a Hálu pozdní procitnutí, protože to byli kněží ve službách antikrista. Už za prezidenta Masaryka poslanec Jan Šrámek podrýval autoritu prvního porevolučního pražského arcibiskupa ThDr. PhDr. Františka Kordače, jenž stál jako generál Gajda proti nastupující bolševizaci, která začala vyhazováním křížů ze škol a s Masarykovými hesly: Kříže do škol nepatří, Tábor je náš program!

Když je komukoliv vzato právo říkat pravdu, pak je iluzí tvrdit, že ho někdo přišel v květnu 1945 osvobodit od ideologie nacismu a komunismu. Dočasní spojenci komunistů v letech 1945-48 pomáhali likvidovat politickou opozici pod standartou Národní fronty. Budovali si ráj na zemi z nakradeného majetku a dnes po jejich vůdcích loupežníků zůstali dědicové lupu a ti nechtějí slyšet slova pravdy a spravedlnosti. Důsledkem jejich špatné práce pro český národ je korupce a prorůstání zločinné mafie do politiky. Vzorem pro český národ nemůže být Jan Šrámek, vyznamený Řádem TGM in memoriam.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vlastik Vlastik | 31. května 2013 v 6:57

Sramek i Benes byli jedni s tech uzitecnych idiotu, o kterych uz mluvil Lenin. Kdyz pak v 48 procitli, tak uz bylo pozde. Komunisti to uz meli pevne v rukach a vedeli co delat.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama