Založení třídy otroků v Československu 1945

30. května 2013 v 15:11 | MUDr. Jaroslav Lhotka |  Clanky jinych autoru
Tato třída otroků byla v ČSR založena dekretem prezidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 126 Sb. o zvláštních nucených pracovních oddílech. Tento dekret podepsal prezident Budovatel Beneš v předvečer ustavující schůze prozatímního Národního shromáždění, tedy v předvečer státního svátku, kdy roku 1918 vznikla Československá republika. Poválečná bolševizace byla jednotně přijata poslanci.

Třída stáních otroků byla založena a ve svých začátcích spravována ministrem spravedlnosti JUDr. Jaroslavem Stránským. Jeho nástupce, socialista JUDr. Prokop Drtina, vydal 20. listopadu 1945 zevrubné instrukce o výkonu trestu ve zvláštních nucených pracovních oddílech a dne 2. července 1947 informoval poslance takto: "Jedním z největších úkolů, které musí justiční správa zvládnout, je řádné využití pracovních sil vězňů. Dekretem prezidenta republiky č. 126/45 Sb. byly zřízeny zvláštní nucené pracovní oddíly. V nich je podle posledního zjištění zaměstnáno celkem 11.654 trestanců z věznic krajských soudů a trestních ústavů, tedy značná část celkového počtu asi 18.800 vězňů, umístěných ve vyšetřovací a trestní vazbě v těchto ústavech. Práce schopní vězni jsou v oddílech zaměstnáni v uhelných dolech, lomech, železárnách, papírnách, cementárnách, tkalcovnách a též v zemědělství. Mezi trestanci, jimž bylo uloženo odpykat část trestu nebo celý trest na svobodě ve zvláštních pracovních oddílech, jsou všichni práce schopní odsouzenci političtí, též Rudolf Beran a Jan Syrový. Oba odpykávají trest ve valdickém ústavu a spolu s jinými 35 trestanci byli umístěni ve zvláštním nuceném pracovním oddílu vykonávajícím zemědělské práce na velkostatku Javorníku u Vrchlabí. Beran spolu se Syrovým a ostatními trestanci zaměstnáváni pracemi a to podle potřeby od 4,30 hodin až do 22,00 hodin. Oba pracují velmi dobře, například Beran sešrotoval sám za den 20q obilí." Beran a Syrový odsouzeni na 20 let v r. 1947.

Jak je patrné z této zprávy pro revoluční poslance, stali se prvními příslušníky třídy otroků nejhlavnější nepřátelé komunismu. Byli zaměstnáni na nejtěžších pracech v různých podnicích, kam je stát určil a jejich pracovní sílu propůjčoval s neomezeným právem vykořisťovatele. Byli zaměstnáni od východu slunka do jeho západu bez ohledu na jejich stáří a zdravotní stav (oběma bylo přes 60 let). K této otrocké práci byli političtí odpůrci nejen odsuzováni, ale i zatýkáni a určováni ještě během vyšetřovací vazby, aby se nahradily výrobní ztráty po vyhnání Němců rudými gardami vytvořenými po revoluci, v polovině května 1945.

Odsun Němců (zejména z pohraničí) dle přijaté Postupimské dohody v srpnu 1945 měl za následek snížení příjmu ministerstva vnitra. Proto perzekuce nepřestávaly ani po ukončení lidového soudnictví. Na rok 1948 uvedlo ministerstvo spravedlnosti: "V zemích českých je ve vazbě 21 tisíc osob. Vězeňská správa v zemích českých hospodaří na 535ha půdy. Očekává se, že justiční správě budou dány do užívání další zemědělské objekty z konfiskovaného majetku ve výměře asi 450ha."

Odpůrce komunismu, retribuční vězeň Václav Bureš, když byl vězněn ve Valdicích, musel chodit po zemědělských pracech na polích patřících pod správu Valdické věznice ještě i do vesnice Popovice u Jičína pracovat k tamnímu sedlákovi Svobodovi dlouho do noci, aniž by od něho dostal trochu jídla. Svoboda byl před válkou republikán, po válce se stal komunistou a jeho syn okresním prokurátorem v padesátých letech.

Gottwaldovo vedení KSČ se po válce v r. 1945 smířilo a odpustilo, aby do lůna strany přijalo vyvržené heretiky z roku 1929 (Jaroslav Seifert a spol.) a Národní fronta je odměnila tituly národních umělců s bohatou apanáží a popřípadě ještě vysokými úřady, kterými NF nešetřila ani v případech ostatních jejích členských stran. Tak se v r. 1945 Ivan Olbracht, který se hlásil k židovství, stal sekčním šéfem pro rozhlas, Vítězslav Nezval šéfem pro film, kde pracoval František Halas. Vyzdvihl je ministr informací Václav Kopecký, jenž si je oblíbil, protože opěvovali komunismus a Stalina.

Národní fronta odstranila z vedoucích míst veřejného života všechny, kdo nešli s novým duchem doby a měli odpor ke komunismu. Nelitovala zatížení pokladny státu zřízením nových ministerstev, soustavou zvláštních odměn, preferenčních přídavků a přídělů. Tento systém korupce nebylo nic jiného než likvidace demokracie a s ní svobodného dělnictva, pro bolševickou diktaturu nejnebezpečnější třídy. Toho všeho bylo v Československu docíleno už před únorem 1948. Zůstala jen střední poloburžoazní, poloproletářská třída, izolovaná a bezmocná. Na její likvidaci stačili už komunisti sami. Šrámek s Hálou pozdě procitli ze lží KSČ!

Vláda Národní fronty zrušila šest církevních a jeden státní svátek, aby bylo víc pracovních dnů k plnění dvouletky. Byl přijat zákon o trestní ochraně dvouletky, podle něhož ohrožování dvouletky bylo totéž jako ohrožování republiky. Tento zákon přijali poslanci s nadšením. Když byla pracovní doba rozšířena nad zákonně stanovený limit, došlo k tažení za vybičování pracovního výkonu. Národní socialistický poslanec Zeman 20.2.1946 volal: "Jen produktivní prací poctivě konanou se dostaneme z tohoto začarovaného kruhu. V tomto směru může nám být Rusko příkladem." Ozývaly se hlasy žádající nové kontingenty do oddílů otrocké práce. Tak například žádala Fráňa Zemínová jménem národně socialistického klubu poslanců dne 10. července 1946: "Zdražovatelé buďte bez milosrdenství zařazeni do pracovních táborů a jejich neoprávněné zisky budiž zabaveny." Netrvalo dlouho, aby ji komunisti odsoudili do robotárny sami. Taky pozdě procitla!

Poválečný (z roku 1945) Košický vládní program zjednodušil politiku Národní fronty tím, že zakázal politické strany reprezentující většinu voličů před válkou. Příslušníci zakázaných politických stran byli pak prohlašováni za kolaboranty, zvláště když měli majetek. Celá řada z nich byla uvězněna po tzv. osvobození v květnu 1945, souzena lidovými soudy. Příslušníci nejsilnější předválečné strany republikánské se rozešli do zbývajících čtyř stran a v r. 1946 jeden milion bývalých republikánských voličů (dle prof. Kalvody) volil KSČ. Díky Benešovi byli pozavíráni po květnu 1945 odpůrci komunismu, který do republiky vál od jejího založení v r. 1918 z Východu. Navíc zde schází PRAVDA, jak to bylo s naším osvobozením a co po něm následovalo. Na Benešovi nelze stavět budoucnost národa. Jestliže prezident V. Havel udělil posmrtně medaili za "Zásluhy" páteru Františku Hálovi, místopředsedovi Čs. strany lidové, v době poválečné do r. 1948 přednímu činiteli v zavádění nového otrokářského řádu Národní fronty, pak je to výsměch PRAVDĚ. Toto vyznamenání na Hradě převzal tehdejší předseda KDU-ČSL Josef Lux.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sráč Sráč | Web | 31. května 2013 v 11:24

Beneš přivedl republiku do bezvýchodné situace, zbaběle zdrhnul a když ho na západě přestali brát vážně, tak začal lézt Stalinovi do prdele. :-!

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama